26

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola dvanáctá - Skynet

Dalo se očekávat, že Skynet bude vědět, jak se pustit do boje poté, co je rozprášil ani ne před několika hodinami. John čekal něco mezi Lectorem a Rambem, plus možná s trochou strýčka Boba a Dicka Cheneyeho. Co však nečekali bylo všechno výše zmiňované plus několik T-888 po jeho boku. Neznámý faktor vyústil v to, že Skynet rozpoutal uvnitř jaderné elektrárny řádné šílenství, přičemž se pravděpodobně pokoušel vyhodit do povětří polovinu Kalifornie, zatímco oni byli zaseknuti venku a vyměňovali si kulky a výbuchy s dvanácti terminátory, a to Johna pěkně dopalovalo.

Nejhorší na tom celém bylo, že jakmile si dřepl a přebil zbraň, všiml si, že Skynet použil jeho vlastní nápad proti němu. Umístil monoatomické kovy jako bariéru mezi nimi a tři-osmičkami. S magnetickými proudy, které probíhaly mezi nimi, bylo Meissnerovo pole, jež s objevilo, dostatečně mohutné na to, aby zabránilo Cameron přeskočit na druhou stranu a začít s likvidací tři-osmiček ručně. Přesto však bylo silné tak akorát, aby jím pronikly jednotlivé kulky. Inteligenčně byl Skynet rozhodně daleko před nimi, čímž stavěl tuto nekonvenční bitvu na ostří nože. To, co John potřeboval, bylo začít přemýšlet právě tak nekonvenčně, jako Skynet.

Nebo možná ani nemusel přemýšlet nekonvenčně. Třeba Skynet spoléhal na to, co věděl o Johnu Connorovi, aby ho zastavil; možná že od něj čekal právě to, že se bude chovat nekonvenčně a ne realisticky. To změnilo jeho myšlenkové pochody; prostě musel začít přemýšlet jinak, než v normálním stavu. Johnovy myšlenky se zastavily, když vstal a doručil dlouhou dávku kulek tři-osmičce, která pálila po jeho matce. Nato byl přinucen si opět přidřepnout, když tři-osmička opětovala palbu. Jack se zjevil před Cameron a též zaměřil svou palebnou sílu na danou T-888, aniž by se obtěžoval s krytím. Tato hra na honěnou trvala už příliš dlouho; bylo potřeba najít jinou cestu ke Skynetu dřív, než je Skynet s radostí zlikviduje.

Johnovy oči přeběhly ke třem vojákům TechComu, kteří střídavě stříleli a zároveň se zakopávali stále více do země. Nepřetržitě zasypávali nepřítele sprškou kulek a vytvářeli si též improvizované zákopy. V jakékoliv jiné armádě by byli nejlepší s více zabitými, než skupina tanků. Zde však byli jen prostí lidé, stojící proti síle a moci strojů. Několik střel proletělo Johnovi kolem hlavy, dřepl si tedy, aby se ztratil z dohledu. Teď není čas na čumění na vojáky z budoucnosti. Nebo na Cameron, když na to přijde. Mysli Johne. Jak obyčejně likviduješ stroje?

Tak se na to mrkneme...obvykle se Cameron sebere a prostě jde, přičemž cestou pálí ostošest, zatímco my jdeme za ní a střílíme po všem, co se jí nějakým způsobem nepodaří oddělat. To znamená, že musíme jít dovnitř potichu bez střílení. No, na to je trochu pozdě. Ale možná, že místo naběhnutí přímo na cíl, si to můžeme obejít. Jaaj, proč mě to nenapadlo dřív?

Náhlý nápad vklouzl Johnovi do hlavy ve chvíli, kdy byla Cameron vedle něj a kryla ho vlastním tělem, aby jej nezasáhl výbuch. "Jacku! Marku! Frede!" křikl John. Jeden z nich se otočil k němu. "Dál je zaměstnávejte a sundejte co můžete! Já to vezmu oklikou!" Mark vypadal naprosto zmateně. Říkal si jak je pro všechno na světě John zamýšlí obejít. Přesto však přikývl a dokonce mu i zasalutoval. John se ohlédl na matku, která v téže chvíli také uvažovala, co má John za lubem. John neřekl ani slovo, pouze zkontroloval svou zbraň a popadl monoatomickou tyč. Pomalu se tedy vrátila k boji s terminátory.

"Cam! Pojď, dělej!" zakřičel John a vyběhl z úkrytu. Cameron byla celou dobu před ním a chránila ho před jakýmikoliv zbloudilými kulkami, zatímco pálila na tři-osmičky pomocí jedné pušky v každé ruce. John se držel při zemi a utíkal, sprintoval zpět do ulic. Cameronino tempo chůze se nezdálo být nijak zvlášť rychlé, pokračovala však rázným krokem a držela se přímo mezi Johnem a tři-osmičkami. Konečně John našel, co hledal. Sklonil zbraň a uchopil kanalizační poklop. Ten se skřípavě otevřel a on vzal svou pušku, načež zamířil dolů. Cameron zaváhala; když John posledně odešel, byl zajat. Následky takto podobného nápadu by mohly být ještě mnohem horší. Její procesy jí napověděly, že přece bude s ním a navíc John přemýšlí racionálně. Alespoň doufala, že je tomu tak. Nato Cameron skočila za ním.

Johnovi bylo jasné, kdy se Cameron vydala za ním, neboť v daném okamžiku se země za ním zatřásla a popraskala. Trochu se zapotácel a snažil se udržet rovnováhu. Poté se ohlédl na ni. Cameron jeho pohled opětovala a čekala, až se chopí velení. Ona ví, co mám na mysli, ale nechává mě, abych nás vedl. To je fajn změna. John postupoval vyrovnaným tempem skrze kanalizační tunel a dával si pozor, aby zůstal na římse, zatímco kolem něj protékala odpadní voda. Jeho nos mu náhle připomněl, jak nebezpečně odporně to zde dole páchlo. Když John zahnul za roh, zvedl se mu žaludek. Potřeboval se odtud dostat co nejdříve pryč.

To by mě zajímalo, jestli Cameron tohleto cítí nebo ne; říkala, že používá svoje smysly. Nezdá se, že by ji to nějak ovlivňovalo. Taky si říkám, jestli už vytvořila spojení mezi preferencemi a smysly. Teda, očividně jsem já její preferencí: ona mě miluje. Má ale taky nějaký svoje oblíbený vůně nebo příchutě? No rozhodně má smysl pro módu, kterej jde totálně mimo mě. Johnovi trochu podklouzla noha, jak jej rozptýlily vlastní myšlenky. Soustřeď se na římsu; nechceš přece smrdět. Sakra hodně.

Nedokázal však obcházet tyto myšlenky dostatečně dlouho na to, aby se vyhnul položení jisté otázky. "Cam, ty to necítíš?"

"Své nosní senzory jsem vypnula."

Klikařka. "A máš nějaký preference ohledně toho, co vidíš a cítíš a tak?"

"Mám tebe."

"Chci říct...no to je jedno. Pojďme prostě zničit Skynet."

"Požádala jsem tvou matku o tvou ruku."

"Co má tohle společnýho s COŽE?" John se rychle otočil a zbraň nechal namířenou kolem Cameron, snad aby odvrátil myšlenku na matku, jež má chuť nějakým způsobem vraždit. Cameron si pomyslela, že jeho panika je zasloužená pouze z 30%. "Proč bys něco takovýho dělala? Máma mě zabije! Derek mě zabije! Derek zabije tebe!"

"Derek to ještě neví."

"Ale bude!"

"Tvoje matka již uvedla, že ti neublíží."

Johnův výraz v obličeji se změnil na překvapený a poté se zalil očividnou úlevou. Zpracování...John je ve stavu znepokojení a úzkosti; emoce nevhodná pro zničení Skynetu...Doporučený postup... "Cam, proč jsi jí to řekla?"

"Je standardem, že rodiče dávají svolení k manželství."

John potichu zasténal. Toto nebylo něco, o čem nyní potřeboval přemýšlet. "Cam, manželství mezi námi dvěma by stejně nebylo zrovna standardní."

"Následovat standardy pro svatební obřad je morálně v pořádku." Řekl bych, že mě dostala. Než mohl John promluvit, Cameron jej přerušila. "Omlouvám se; vyrušila jsem tě. Můžeme to probrat později?"

"Jo. Později," souhlasil John. Pokračovali tedy stokami dále. Když Cameron podala Johnovi jednu z jejích útočných pušek, zmátlo ho to. Že by si potřebovala zavázat tkaničku nebo tak něco? Nemohl přece střílet se dvěma naráz, aspoň ne přesně. Jedna z jejích dlaní sáhla po Johnově rameni a začala magicky pracovat. Masírovala mu rameno a on vydechl spokojeností. Ani zápach odpadních vod nebyl v této chvíli tak špatný.

Po chvíli nalezli poklop, který vedl přímo do jaderné elektrárny. Byl zamčený a přišroubovaný. Cameron vyšplhala nahoru a vyrazila jej ven. Bylo to zašroubované do cementu. Vylezli nahoru, Cameron první se dvěma puškami. John ji následoval a rozhlížel se kolem se svou zbraní tak, jak ho to naučila Sarah. Pokoj byl relativně prázdný a nezdálo se, že by zdejší místo mělo být něčím víc než chodbou mezi ostatními místnostmi. Tiché červené sirény se rozléhaly elektrárnou. Možná že Skynet je chytřejší AI, avšak co se jeho plánů týče, není příliš důvtipný.

Rychle se přesunuli do nejbližší místnosti. Byla to řídící místnost reaktoru. Několik tlačítek a páček bylo stisknuto či posunuto směry, kterým John nemohl rozumět. Reaktor mohl být nastaven normálně, ale také mohl být připraven vyhodit do povětří všechno, co znal. Cameron se nicméně přesunula přímo k panelu a začala na něčem pracovat. Množství tyčí se spustilo do reaktoru a přestalo zářit. John to vyhodnotil jako dobré znamení. Brzy se reaktor celkově uzavřel a elektrárna se začala vypínat.

Sprška broků se zaryla do Cameron a srazila ji na zem. Skynet vešel do místnosti s brokovnicí a namířil na Johna. John pozvedl svou pušku a vypálil jako první. Kostra T-888 sebou při zásahu škubla, avšak nepřestala přebíjet. Cameron skočila před Johna a zvedla obě zbraně. Pálila na hlavu a brokovnici T-888 ve snaze odzbrojit ji. Skynet vystřelil. John cítil, jak se o něj opřela Cameronina hmotnost a postrčila ho zpět, načež klopýtl, avšak rychle se vzchopil a pokračoval v palbě. Cameroniny zbraně se nezastavily a nyní sypaly olovo přímo na brokovnici.

Náhle Skynet hodil brokovnicí po Cameron, jež sebou při zásahu trhla. Upustila obě pušky a skočila po Skynetu, stejně jako se on vrhl na ni. John mohl pouze přihlížet tomu, jak oba stroje stojí proti sobě, tváří v tvář. Bylo v tom snad i jisté umění; sledoval Cameron, jak mrštně obíhala kolem Skynetu, jenž dělal totéž, a takto se pohybovali jeden kolem druhého v něčem, co by se podobalo tanci nebýt Johnova povědomí o tom, že každý kontakt, který učinili, byl pokusem o útok na obranu soupeře. Jeho otázka ohledně způsobu, jakým byla Cameron schopna bojovat mnohem lépe než John Henry, se zodpověděla sama, když si vzpomněl, že model TOK-715 je rychlejší než T-888. Cameron měla výhodu v rychlosti.

Jejich zápas bez jakéhokoliv tabu pokračoval i nadále, výtvor člověka proti výtvoru strojů; Dr. Frankenstein proti monstru; šampión proti šampiónovi. John se stále pokoušel přispět střelbou, avšak pohybovali se příliš rychle na to, aby se dostal Skynetu na kobylku. A nikdy by nedovolil sám sobě nechtěně postřelit Cameron. Musela zde přece být nějaká cesta ven z tohoto mrtvého bodu, která by jemu a Cameron umožnila srazit Skynet na kolena. Naneštěstí Skynet takovou cestu znal.

"Aktivovat virus," zavelel. Cameroniny pohyby ztuhly, zachvěla se a zaujala dokonale přímý a nehybný postoj. Očima jí problesklo modré světlo. To ne. "Podej zprávu o stavu," důrazně žádal Skynet.

"Všechny systémy jsou plně funkční," odpověděla Cameron monotónně. John zpanikařil a upustil pušku. Cameron, prosím, ne, tohle mi nedělej. Cam, prosím.

"Zneškodni Johna," přikázal Skynet. Obratem o přesně 90 stupňů Cameron stanula tváří k Johnovi a vykročila k němu rovnoměrným, strojovým způsobem. John se pokoušel sevřít v dlani monoatomickou tyč, kterou měl u sebe, avšak nebyl schopen udělat víc, než ji pouze chabě držet v ruce. Objevily se první slzy. Cam, prosím...

"Cam," zamumlal John měkce. "Cam, prosím, stůj." Cameron se však nezastavila, namísto toho uchopila Johna za tričko. Nijak s ní nebojoval; nebyl zde způsob, jakým by to bylo možné provést. Jeho Cameron byla mrtvá, nahrazená zlovolným virem Skynetu a nebylo nic, co by mohl udělat, aby přiměl sám sebe zaútočit na někoho, kdo mu připomínal jeho lásku. Cameron se napřímila a nevybíravě do Johna strčila. John spadl na záda a tyč mu vypadla z rukou.

"Cam, prosím, nedělej to, prosím Cam. Cam, miluju tě; prosím..." Slzy mu hojně stékaly po tváři, když jej Cameron znovu vzala za tričko a táhla zpět ke Skynetu. Zvedla monoatomickou tyč a opět se přiblížila k němu. "Cam, já tě miluju." Zastavila se před ním.

"Stát," přikázal Skynet. Cameron tak učinila a oba stroje shlížely dolů na Johna. Ten většinu pozornosti věnoval dívce, stroji, který miloval. Nakonec měl Derek ve všem pravdu, ale není to tak, jak to viděl on. "Tvá lidská mysl je sice nevyzpytatelná, avšak stále neefektivní, Johne Connore. Je čas na terminaci." Skynet pozvedl pěst a měl úmyslu sprovodit jej ze světa smrtícím úderem. Pravděpodobně by postačil jediný zásah.

Cameron však překvapivě Skynet zastavila. Johnova naděje uvadla, když dívka zdvihla monoatomickou tyč. "John je můj," poznamenala, zatímco její oči stále modravě zářily. Skynet došel k témuž závěru.

"Přepsat protokol. Nový příkaz: pohotovostní režim," řekl Skynet. Cameron sebou na okamžik škubla.

"Řekla jsem, že John je můj," sykla důrazně a ohnula paži Skynetu zpět, než ji použil a odhodila jej pryč. Johna tato náhlá změna projevu emocí nepokrytě šokovala. Cameron se podívala na něj, monoatomickou tyč stále třímala v ruce. Na moment si John pomyslel, že raději zemře Cameroninou rukou než rukou Skynetu, ačkoliv to samotný osud nijak zvlášť nezmění. Nato ho však Cameron obdařila skutečným, nefalšovaným, omluvným úsměvem.

John se ani nehnul a poté vykřikl, "Cameron, ty hromsky zlomyslná darebná úžasná osobo, jak já tě miluju!" Cameron se jen usmála a podala mu ruku. John nabídku přijal a vyšvihl se na nohy. Ještě nikdy jsem neviděl něco tak vychcanýho a zároveň překrásně úžasnýho. Otočili se ke Skynetu, který se pokoušel vyhodnotit, co se právě stalo, zatímco se pohybovali směrem k němu. Cameron podala Johnovi tyč a vyrazili vstříc Skynetu.

Skynet se rozmáchl proti Johnovi, ovšem Cameron zachytila jeho sevřenou pěst. Pozvedl tedy druhou ruku kvůli odvetě, na což John odpověděl úderem do hlavy pomocí monoatomické tyče. Cameron zvedla Skynet a hodila s ním o stěnu. John jej znovu udeřil tyčí, načež následovalo Cameronino kopnutí do kovové lebky. Nenadálým pohybem Skynet vystihl Johnův další útok a uhodil jej do hlavy tyčí, kterou John stále svíral v rukou. Způsobil mu tak povrchové zranění a možná dokonce poškodil lebku. Z hlavy mu začala téct krev. Lehce omámený John sledoval Cameron, jak zuřivě dupla na paži Skynetu, čímž ji spolehlivě zlomila.

John zpevnil vlastní úchop tyče a podal nástroj Cameron, která jej vrazila Skynetu do hrudi. "Víš, co je tvůj problém?" Zavrčel John nezřetelně, když uviděl červenou v koutku svého oka. V kapse hledal elektromagnet a ustoupil o několik kroků zpět. Cameron se k němu připojila. Skynet se dal do pohybu. "Myslíš málo jako člověk." řekl John a zapnul elektromagnet na plný výkon. Cameron kryla Johna vlastním tělem, když Skynet explodoval pod náporem Meissnerova pole.

Pomyslel si, že jeden z kusů bývalého stroje mohl zasáhnout Cameron, ona se však ani nepohnula a udržovala Johna v bezpečí před jakoukoliv újmou. Jakmile bylo drásání kovu u konce, pustila jej a on se ohlédl přes rameno, aby viděl, co ze Skynetu zbylo. Vše, co zůstalo, byla jedna noha, zbytek byl roztrhán a rozdrcen. Skynet byl konečně mrtev.

"Na chvilku jsi mě vyděsila," zamumlal John.

"Promiň, že jsem ti ublížila," zašeptala Cameron a objala jej.

"To je...to je dobrý Cam. Nijak....jsi mi...neublížila..." Ztráta krve a silný úder do hlavy si začínaly vybírat svou daň. Johnovou poslední myšlenkou bylo, proč pro všechno na světě každé dobrodružství končí jeho bezvědomím dříve, než se dostanou pryč.

27

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Epilog - Z vichru už jen vánek

"Tohle je prostě trapárna Cam. Právě jsme vyřídili nejnebezpečnější známou AI pro lidstvo a hned jdeme zpátky do školy?" postěžoval si John. "Moje máma je...je...chm!"

Cameron moc nerozuměla tomu, co je příčinou Johnovy rozmrzelosti. Byla raději, když chodil do školy, než když šel lovit terminátory. Mnohem více to prospívalo jeho zdraví, a to se stalo jednou z jejích top priorit. Avšak naučila se, že když si John stěžoval, nechtěl se pouštět do konverzace; chtěl pouze to, aby si jej někdo vyslechl. Nechala si tedy tento poznatek pro sebe a uložila ho do složky k datovým souborům, týkajícím se Johnova chování. Tato složka se rychle zvětšovala.

"Chci říct, copak tohle je druh aktivity, kterou jeden dělá poté, co vyklepne Skynet holýma rukama? Jít do školy? Hej Cam, bacha na to: tahle učebnice je z budoucnosti. Na co potřebuju školu, když přitom už teď vesele likviduju stroje? Achjo, vždyť jsme bojovali se Skynetem pomocí našich vlastních rukou, že jo Cam?"

"Ano Johne," odpověděla. Úder do Johnovy hlavy po sobě nezanechal žádné stopy, jeho mozek však utržil tvrdou ránu. Ze střetu se Skynetem si nepamatoval téměř nic a každých několik dní bylo nutné mu říkat, co se přihodilo. Doposud proti poslouchání Cameron, vyprávějící mu celý příběh, nevznesl žádnou námitku. Analyzuji pohyby a řečové schéma........srovnávám s předchozími referencemi........zpracovávám........Johnovo chování není v důsledku otřesu narušeno; do příštího vyprávění příběhu zbývá 57,6493 hodin........emoční simulátor se automatizuje........aktuální emoce je náklonnost........připomínka: John si nevzpomněl na dnešní esej na hodinu angličtiny v učebně 58A........Doporučený postup: Napsat ji o samotě za něj.

"Až se dneska vrátíme domů, tak tam bude asi hodně ticho," poznamenal John po chvíli ticha. Jeho hlas se změnil, stejně jako rychlost řeči; byl snad smutný z tohoto ticha? John Henry a Ellison toho rána odešli; Mark, Jack a Fred by před jejich příchodem měli být už pryč. Ačkoliv obě strany slíbily, že zůstanou v kontaktu, rozhodně doma bude ticho. Joseph už neměl nikoho, s kým by se pral, což znamenalo, že šance domu na to, že zůstane stát, se podstatně zvýšily. Ale stejně ještě proběhne napříč domem celá řada diskuzí. Ve snaze poskytnout Johnovi úlevu začala Cameron masírovat jeho ramena.

John vydechl. Už dlouho nedostala příležitost to pro něj udělat. Byla to jedna z věcí, které mu rozhodně chyběly. Ve skutečnosti ji chtěl dlouze líbat či pravděpodobně s ní dělat ještě více, avšak zde měli být sourozenci. Vsadil bych se, že máma to po nás chce záměrně. Nicméně šlo pouze o několik hodin a Cameron je možná přeskočila v závislosti na tom, co si myslela o jeho mentálních schopnostech. Ještě pořád jej každou chvíli obtěžovaly bolesti hlavy. Přistihl se, jak se snaží rozpomenout na souboj se Skynetem. Bylo nepříjemné si nic nepamatovat. Cameron mu to nedávno znovu vykládala, avšak vzpomínky již opět bledly. Jediná pevná věc, co si pamatuju je, jak mi Cameron říká, že se ptala mámy, jestli si mě může vzít. Cam, tohle není zrovna tvůj hvězdnej okamžik.

Náhle jeho varovné smysly explodovaly a John sáhl po pistoli, ukryté v batohu. Za nimi kráčela T-1001. Než však mohl zcela vytáhnout zbraň, Cameron zastavila jeho pohyb a usmála se na něj. "Jsme v bezpečí," ujistila ho. S důvěrou k Cameroniným procesům se pomalu otočil k tekutému terminátorovi a všiml si několika věcí, které neseděly. V nově úplné ruce držel knihu a na tváři měl regulérní úsměv.

"Dobrý den pane," pozdravila T-1001 poté, co je dostihla. Nyní šli spolu bok po boku. "Jdete do školy?"

"Tak nějak," odpověděl John opatrně. Co se to dělo? Měl snad halucinace? "Co to děláš?"

"Preferuji ranní procházky. Je to běžná aktivita a dává mým procesům čas k přemýšlení, pane Connore," odvětila T-1001. Všimla si, že se John dívá na její ruce.

"Myslel jsem, že máš jenom tři prsty."

"Přenastavil jsem svou tělesnou velikost a rozvržení a tímto nechal dostatek místa pro celou ruku. Jde o jednoduchý proces, jeden z těch, u kterých jsem si myslel, že pokud by neproběhly, tak byste to mohl na první pohled poznat. Ovšem jak jsem zjistil, každý má nějakou vadu," odpověděla T-1001. Pak se stroj otočil k Cameron. "A tys mi pomohla. Věřím, že správná odpověď je dekuji."

"Nemáš zač," odpověděla Cameron klidně, stejně jako přátelsky. John byl jako u vytržení. Šokovalo jej, když se T-1001 podívala na hodinky.

"Nyní mě omluvte; za patnáct minut musím zaujmout místo vyučujícího v hodině chemie pro pokročilé. Četl jsem že být profesorem znamená nejen mít přístup do knihoven, ale také že se jeden naučí nejvíce, když vyučuje."

"A co se učíš?" zeptal se stále zkoprnělý John. Že by se mu Cameron o části příběhu zapomněla zmínit?

"Jak žít..." odpověděla T-1001 s úsměvem. "...dokud se znovu nesetkáme." dodal a měl v úmyslu přejít na druhou stranu ulice.

John zaváhal a pak na něj zavolal, "Hej! Počkej!" T-1001 se zastavila a pohlédla na něj. "A jak se vůbec jmenuješ?"

Stroj se usmál ještě více, jako by si všiml něčeho skrytého v Johnově dotazu. "Rozhodl jsem se, že ti to nepovím," řekl a pokračoval v cestě.

John strnule pozoroval T-1001, jak odchází učit třídu na univerzitě. Rozhodlo se to nesdělit mu své jméno a poznamenalo, že každý má nějakou vadu, na což přišlo během vyučování. Obrátil se pro odpověď k Cameron, ženě, kterou miloval a která celá zářila na pozadí svého vlastního, právě připomenutého tajemství. "Učila jsem se z tvého příkladu Johne," prohlásila vzrušeně.

Na jeho tváři se pomalu rozlil úsměv, načež ji vzal za ruku. "Jo," souhlasil. "To máš asi pravdu."

28

Re: Does John Love Me? + pokračování

Heartless Strike




- Kapitola první - Nejistá mužnost

"Cam," zasípal John, "Počkej chvilku. Já nejsem...Joseph." Cameron se poslušně otočila a pozorovala Johna, jak se vyhoupl do vzpřímené pozice. Očima skenovala jeho pohyby a dechovou frekvenci, načež rozhodla o tom, že jeho fyzická výkonnost je na příliš nízké úrovni. Pokud by v této chvíli byli napadeni, nebyl by schopen boje. Cameron byla obvykle hrdá na fakt, že má schopnost se bránit. Nyní však byl teenager vyčerpaný a ztěžka se opíral o zeď. Nebyla to jeho vina, že s ní nedokázal udržet krok během náročného dvoumílového sprintu do kopce. Konec konců byl pouze člověk; zvládl by možná jednu míli do kopce.

"Ty r...rozhodně...víš, jaký nahodit...tempo," John přerývaně dýchal, zatímco se snažil vstát a dostat do plic více vzduchu. To ovšem nebylo nijak efektivní, neboť setrvával v předklonu. Cameron tedy přišla k němu a pomohla mu stát vzpřímeně. Ukládání dat na později......John nemůže běžet dvě míle do kopce; doporučení: zkusit ve vhodnou dobu dvoumílový běh po rovném terénu. Překvapilo ji, že se John stále pokoušel vstát vlastním přičiněním. Že by ji takto nějakým způsobem odstrkoval? Cameron pocítila drobné bolestivé bodnutí smutku z jejího automatického emočního simulátoru. Něco takového John nikdy předtím neudělal. Neurazila jej? Začala si přehrávat záznamy z posledních 48 hodin.

"Ty se na mě zlobíš," poznamenala Cameron a dělala co mohla, aby udržela zármutek mimo její hlas. John se v tomto okamžiku cítil hrozně; nemohl uvěřit, že právě Cameron donutil myslet si, že má na ni vztek. Pokusil se tedy dostat dech pod kontrolu.

"Cam," zašeptal, přiložil jí dlaně ke tvářím a přitáhl si její obličej blíž k sobě. Cameron cítila, jak se její CPU začíná přehřívat a její kůže náhle teplá. "Já bych se na tebe nikdy, nikdy nemohl zlobit. Tohle s tebou nemá nic společnýho. Jsem akorát...no...eh...trochu mě sžírá žárlivost nebo co." Přehrát si zpětně Johnovu odpověď........přehrát si znovu Johnovu odpověď; analyzovat expresi........expresí během odpovědi jsou rozpaky........analyzovat, co já mám a John ne........

"Žárlíš, protože nemáš dělohu a ňadra?" zeptala se Cameron. John byl takovým dotazem naprosto ohromen. Zformoval několik málo slov, které však Cameron nemohla rozluštit. Jeho pohyby v sobě mohly ukrývat hned několik významů, a tak začala vypočítávat, který z nich by to mohl být. John mezitím přemýšlel, Fakt...fakt to právě řekla? Tohle že řekla Cameron? Kdo s ní o tom mohl mluvit? Co ji proboha vede k tomu, aby si myslela, že... Cameron pokračovala, "Znamená to ano, Johne?"

Jeho mysl vyhlásila poplach, aby popřela jakoukoliv podobnou připomínku tak rychle, jak jen to bylo lidsky možné. "NE! NE NE NE!" křičel John v panické hrůze. Cameron naklonila hlavu do strany; Když John takto reagoval, stával se nevyzpytatelným. Měl tendenci popřít věci nebo činy způsobem, který neodpovídal jeho osobnostnímu schématu. Choval se podobně, jako tehdy, když si poprvé řekla, že od té doby, co ji miluje, už není třeba mít na sobě oblečení. Opravil ji rychlostí blesku. A teď ji bude muset opravit zrovna tak. Měla pravdu. "Cameron, tohle nemá nic společnýho s tím, že máš..tamto. Má to co dělat s faktem...prostě.." Opět začal rudnout. Cameron pozorně poslouchala, zvědavá, o co šlo. "...že mě fyzicky předčíš."

Taková slova byla poněkud matoucí. "Je pravda, že má fyzická zdatnost je větší než tvá. To se ale dá očekávat: Jsem kybernetický organismus, který byl vyroben pomocí budoucích technologií a ty jsi člověk z dlouhé pomalé evoluční linie. Je snad špatné, že jsem silná?" zeptala se. John vzdychl a jeho tvář se zkřivila. Analyzuji........John je pohroužen do hlubokých myšlenek; položila jsem mu těžkou otázku.

"Není špatný to, že jsi silná, Cam," vysvětloval John. Zašoupal nohama; jak měl říct osobě, kterou miloval, že se cítí jako slaboch? Obzvlášť když touto osobou byl stroj, u kterého se nikdy plně nevyvinul smysl pro to, o čem bylo normální hovořit. "To jenom, že...si připadám jak padavka, kdykoliv uděláš něco fyzicky působivýho, jako třeba když vyrveš dveře z pantů nebo něco prohodíš zdí."

"Mám přestat dělat takové věci? Dělám je kvůli tvé ochraně."

"Ne, o to nejde; Prostě se, víš jak, cítím méněcenně, když děláš něco, co by normálně měl ve vztahu dělat chlap. Je to takovej...komplex méněcennosti," vysvětlil John. Cameroniny procesy přezkoumaly definici v paměti pomocí slovníku. Pro její naprogramování bylo těžké vypočítat, že se Johna něco takového týkalo; byl pro ni perfektní, tedy na člověka. Žárlil, protože byla silnější, nicméně řekl, že je důležité, aby taková byla. Několik procesů při pokusu o pochopení Johnovy logiky selhalo. John sledoval, jak přemýšlí a jeho mysl dočasně zabloudila k představě, jak by asi vypadala v měsíčním světle. Než Cameron promluvila, skoro zapomněl, o čem byla řeč.

"Ty jsi nešťastný z toho, že nejsi silnější?" otázala se Cameron. Zpracovávám........řešení: nevyřešitelné problémy jsou součástí manželství. Upomínka: je třeba zapracovat na uzavření svatební dohody........řešení není správné; hledám........analyzuji........řešení nalezeno; prohlížím paměť: John: Otázky: Odpovědi: Zmatení........aplikuji........ "Jde o mužskou záležitost?"

John zvedl obočí. "Kde jsi přišla k tomuhle výrazu?" zeptal se. Část jeho Já byla ráda, že Cameron věděla, o čem mluví.

"Slyšela jsem ji od tebe."

"Nepamatuju si, že bych to někdy řekl."

"Ale řekneš. Řekl jsi mi, že mi to vysvětlíš později."

"Ach," vydechl John. "Jo, tohle je hodně důležitá mužská záležitost." Jeden z Cameroniných procesů uložil 'Mužskou záležitost' pod nedefinovaná řešení mezi ostatní věci, vztahující se k mužům a chlapcům. John ji pouze sledoval a nemohl uvěřit, že se s ní již brzy ožení. Od událostí se Skynetem uplynulo sedm týdnů a najednou zde před nimi byla malá nepříjemnost. Jiná než ta nepříjemnost, že museli honit a ničit terminátory nebo přesvědčovat Josepha, aby neočichával lidem ruce, když si jimi potřásli na uvítanou. Jeden ubohý muž se dal na útěk, během kterého křičel "kanibal"; Joseph příliš nechápal, proč si onen muž myslí, že ho sní, když je v policích poblíž spousta jídla. Nikomu se tehdy nechtělo mu to vysvětlovat.

"Jsme přibližně 2,03 mil od naší startovní pozice," Cameron odběhla a pracovala s čísly. "Nejsou slyšet žádné sirény a pravděpodobně ještě dalších 47 sekund nebudou. Domov je blízko, 0,7452 mil odtud a nebyli jsme pronásledováni." John konečně popadl dech a přikývl.

"Měli bychom jít domů Cam," rozhodl John. "Nechci, aby nás zase vyslýchali poldové." Cameron přikývla a vykročila vpřed. Teď už Cam věřím, že je schopná zaútočit na auto, protože opilej řidič, co do mě málem najel a otvíral si hubu, měl u sebe zbraň. Bylo zábavný sledovat jeho výraz, když mu převrátila auto na střechu. Budem si o tom ještě muset promluvit. Rychle se přidal k ní a dal jí ruku kolem pasu. Cameron spočinula hlavou na jeho rameni, ale jen zlehka, aby jej netlačila. "A Cam?"

"Ano Johne?"

"Mluvit o ženských částech těla normální není."

Cameron si uložila tuto informaci do seznamu nevhodných témat pro konverzaci. Tato složka se rychle rozrůstala stejně rychle, jako její složka, týkající se Johna. Podivný seznam toho, co John nazýval insinuacemi, se plnila zrovna tak. Derek zjevně nebyl tak informován jako ona, neboť neustále nadhazoval témata, která byla na seznamu nevhodných položek, jako například fráze 'honit si triko'. Doposud nevytvořila žádnou korelaci mezi tímto výrazem a oblečením pro muže. Pravděpodobně šlo o něco, co je možné pochopit až po více aktivních letech.

*****

"Je to pár minut, co jsem slyšela o převráceném autu." Sářin hlas byl jediný zvuk, který John zaslechl, když společně s Cameron vešli do kuchyňských dveří. Derek byl u stolu a upřeně zíral na tuto truhlářskou práci, zatímco Joseph byl pryč z dohledu; vypěstoval si návyk schovávat se za gaučem, pokud byl zde velký hluk nebo potíže, které nebyl schopen zvládnout. Jednou z těchto potíží byla i Sarah. Sarah byla potíž, kterou nebyl schopen zvládnout nikdo, snad kromě rychlejšího páru nohou. "Říkali, že ten, kdo to udělal, byl žena a že měla s sebou mužského komplice. Kdo by to asi tak mohl být Johne?"

Rozhodně byla naštvaná. Buď byla přehnaně podezřívavá vůči Cameron nebo ji už rozzlobilo něco jiného, protože ještě nikdy předtím nedržela v ruce nůž ve chvíli, kdy Johna konfrontovala kvůli Cameroniným šprýmům.  Obvykle to byla puška, ale nože se John obával více. Smrt nožem trvá déle a také bolí mnohem víc než rychlá střela. "Cameron si myslela, že měl nepřátelský úmysly. Byl ozbrojenej a tak nějak agresivní." Tak tohle rozhodně neprojde. Kdyby to nezpůsobilo, že budu vypadat provinile, nechal bych si od Cameron namasírovat ramena. Je v tom fakt dobrá a taky dost dobře líbá...

"No, tahle 'hrozba pro Johna' se momentálně veze do nemocnice, kde si pár dní pobude a ty radši doufej, že si ani jednoho z vás nestihl prohlédnout, protože policie se zavázala, že pachatele dopadne, ať už to udělal kdokoliv," pohrozila Sarah. John si přál, aby byla Cameron mezi nimi. Nasadil svůj nejlepší vzdorovitý výraz teenagera a pokoušel se zkombinovat jej s pohledem budoucího vůdce lidského odporu. Matčin neochvějný výraz mu ale jasně řekl, že to nijak nezabírá. V mysli už si začal sestavovat plán, jak se dostat z daného místa předtím, než se ho pokusí potrestat. Naštěstí odešla z vlastní vůle a zanechala jej stát v kaluži potu. Kaluž se začala zvětšovat, když zaslechl něco, co znělo jako broušení nože.

Nyní mu Cameron položila ruku na rameno. Její jemný dotek na kůži jeho krku jej trochu uklidnil. Zvedl ruku a dotkl se jejích prstů, načež zamířil k lednici. Ve chvíli, kdy otevíral dveře, Josephova hlava vykoukla zpoza gauče. Jak se tam vůbec vejde? "Už je tu bezpečno," řekl Derek, který už se více nezajímal o stůl a vytáhl zpod stolu láhev alkoholu. Aha, tak proto je máma tak naštvaná; Derek dotáhl domů další flašku. Ona nesnáší, když tohle dělá, což je nejspíš částečnej důvod toho, proč to dělá.

Jakmile si byl Joseph jistý, že jeho život už zase není v ohrožení, odplazil se do kuchyně, vzal si z kuchyňské linky sendvič a byl ten tam. Derek obrátil oči v sloup a přihnul si ze své lahve. Líně pozoroval Johna, jak si bere jídlo a poté podezřívavě sledoval Cameron, jak jej následuje. Jeho pozorování nabralo na vážnosti ve chvíli, kdy si všiml, že John je také kvůli něčemu velmi skleslý. Znovu svlažil hrdlo a zavolal na Johna. "Co je to s tebou? Však ti nic neudělala ne?" Derek věděl, jak to s nimi dopadlo, ale to neznamenalo, že nedoufal v lepší výsledek.

John vzdychl. Dokonce i můj strýc si toho všiml? Asi fakt musím mít na sobě cedulku, která říká POZOR kráčí zde muž s nejistou mužností. Dávejte pozor na výbuchy emocí a neúspěšný pokusy o zvýšení sebedůvěry. Chci říct, jestli si toho všimli Cameron s Derekem, pak si toho mohl všimnout i John Henry. No, radši to říct teď Derekovi než později mámě. "Není to nic, co by mi způsobila Cameron. Jde prostě jenom o to, že ona je ta silná a ne já. Však víš, co tím myslím," řekl John. Cameron sledovala, jak se Derekův obličej změnil. Derek zjevně věděl zcela přesně, o čem John mluvil, což potvrzovalo, že šlo o genderovou záležitost. Nejspíš to byl důvod, proč se jí nedařily výpočty.

"Myslíš tím, že jsi špatnej z toho, že ona je ta odolnější? Mně je úplně jasný, o čem je řeč." Derekův výraz potemněl. "Jojo, musí to být na nic, když má tvoje holka silově navrch. Kolik tak zvedne na bench?" Opřel se, dal si ruce za hlavu a položil si nohy na stůl. "Však zkusme nad tím uvažovat: kdo zvedá těžké věci a pere se? No joo, Cameron." Sklapni strejdo. "To musí být pro tebe fakt na dvě věci. Ahoj, moje jméno je John Connor, jsem předurčenej k záchraně lidstva a moje kovová přítelkyně si oblíká dlouhé kalhoty. To je pěkně na nic, obzvlášť když zrovna ty máš být ten zodpovědnej. Co dělá tvoje ego-"

Derek se dále nedostal, neboť náhle vyletěl ze židle v místě, kde se právě nacházel. Rozeběhl se od stolu, trhnutím otevřel okno, vyskočil ven a dal se do běhu, když Sarah vyskočila zpoza kuchyňského kouta a ven ze dveří s nožem doposud sevřeným v dlani. John se usmál, když uviděl, kdo byl rychlejší. Huh. Kdopak si asi oblíká dlouhý kalhoty v tomhle vztahu. Nezapomínej, že se ti líbí právě moje máma. Skoro se pozvracel, když si vzpomněl, že jeho strýc má zájem o jeho mámu. Cameron se zmateně otočila k němu. "Co znamená 'oblékat si dlouhé kalhoty'? Neměla bych snad?"

"Ne, to není myšleno doslovně. Když někdo mluví o oblíkání dlouhých kalhot, znamená to, že se řeší, kdo má ve vztahu navrch," vysvětloval John. Cameron naklonila hlavu do strany roztomilým způsobem, který ho sváděl k polibku. "Vztah obvykle není tak úplně rovnocenná záležitost. Obyčejně má jedna osoba tendenci dělat víc rozhodnutí než druhá a udržovat věci v chodu. Je to něco jako míra vlivu ve vztahu."

Cameron porozuměla. "A Derek naznačoval, že to já si v našem vztahu 'oblékám dlouhé kalhoty'. Na čem ale zakládal svou analýzu? Ty činíš rozhodnutí, kterých se já držím."

"Zakládal to na tom, kdo z nás dvou je fyzicky zdatnější," vysvětlil John. Cameron na něj hleděla; tato logika nedávala smysl. "Je to mužská záležitost." Cameronina zvědavost byla uspokojena. John však pokračoval. "Příklad: můžeš jít klidně po mně a ohánět se nožem a já budu proti tobě naprosto bezbrannej."

"Já ti nechci ublížit. Miluji tě."

"Jo, já tebe taky Cam. Jde o princip. Teoreticky jsi to právě ty, kdo by po mně mohl jít. Já bych tě s nožem nahánět nemohl," řekl John. Cameron získané poznatky uložila do nové složky: Mužská záležitost.

"Díky za vysvětlení," řekla Cameron a John už věděl, že jí to nevysvětlil příliš dobře. Proč stroje musejí pokládat ty nejtěžší dotazy? Avšak Cameron nic z toho neřekla a pověděla Johnovi, že jeho příjem kalorií je nízký. John se tedy dal do jídla. Zatímco jedl, vrátila se Sarah a Derek. Sarah vstoupila do místnosti jako první a vypadalo to, že má z jejich potyčky dobrou náladu. Derek se za okamžik objevil též s řeznou ránou na paži. Díval se, kam má Sarah namířeno, než se posadil zpět ke stolu a potřel si ránu trochou vlastního alkoholu. John ani nehlesl a snažil se skrýt úsměv; ještě s tím bude moci svého strýce později vydírat.

Když John dojedl, připojil se k Cameron, která seděla na gauči. Téměř toho litoval, když Cameron vytáhla modrý pořadač, který začínal nenávidět. Otevřela jej a začala matematicky vypočítávat, kolik bude stát jejich svatba. John si moc přál, aby jí s tím Sarah pomohla; on sám neměl tušení, co dělat a Cameron o tom nevěděla nic víc než právě to, kolik by vše dohromady mohlo stát. Proč jí s tím nemůže pomoct ten její zvláštně intuitivní smysl pro módu? O deset minut později vzhlédl a viděl, jak se strýc kření a poklepává si na rifle.

Derekův výraz zmizel, když se Cameron postavila a sáhla po bojovém noži. "Dle principu bych já byla ta, co by tě pronásledovala Johne," řekla muži, kterého milovala, "takže toto by mělo fungovat relativně stejně dobře." Derek se ujistil, že John zahlédl prst, který na něj vytasil, než jej opět schoval. John si řekl, že se mu práce na této záležitosti začíná líbit, když pozoroval další honičku. Cameron byla mnohem rychlejší než Sarah.

29

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola druhá - Její seznam, jeho důvěra

John se probudil s potem na obočí. Jeho oči se pomalu zachvěly předtím, než se otevřely a on se pokusil spojit s okolím. Když si uvědomil, že je stále ještě noc, vnitřně zasténal. Pravděpodobně měl další noční můru nebo děsivý sen a teď, když se pokoušel spatřit, co se nachází kolem něj, pochopil, že se ke spánku nejspíš ještě dlouho nevrátí. Vzdychl a zadíval se na strop; po paži mu stekl pramínek potu. Rozhodl se obejít své myšlenky zaměřením se na to, proč mu bylo v noci tak teplo, zatímco projížděl prsty skrze Cameroniny vlasy.

Cameroniny vlasy? Johnovy smysly se uvedly do pohotovosti a nyní si již byl vědom toho, že jeho ruka je vskutku v terminátorových vlasech. Vlastně si uvědomoval i větší tělesné teplo a také hmotnost. Podíval se doleva a uviděl Cameronin nehybný pohled, pocházející ze dvou hnědých jezírek, které jej něžně pozorovaly. Znenadání si uvědomil, že leží na něm a končetiny má omotané kolem něj. V této chvíli upřímně doufal, že je to pouhý sen. Pokud to byl sen, šlo o jeden z těch hezkých. Pokud to sen nebyl, pak mu v hlavě bzučelo spousta otázek. "Cameron?" zeptal se.

"Doposud jsi nedosáhl doporučeného počtu hodin spánku Johne," řekla potichu. "Potřebuješ více spánku."

"Cam, ne že by se mi tvoje společnost nelíbila, ale proč ležíš na mně?" otázal se.

"Tvá tělesná teplota klesala a byla tak zde možnost, že se nachladíš."

"Víš, mohla jsi prostě přeze mě znovu přehodit odkopanou peřinu," podotkl John. Cítil, jak jeho vůle slábne, když přes něj přeběhly Cameroniny oči, jež byly plné něčeho, co muselo být známkou lidskosti i něčeho jiného.

"Já vím," odpověděla. John bojoval sám se sebou, aby se udržel na uzdě. Cameron mu naštěstí poskytla příhodné rozptýlení. "Potřebuješ spánek Johne."

"Teď hned to nejde," vysvětlil John s očima stále upřenýma na ni. "Jsem v moc bdělým stavu." Obzvlášť po probuzení z toho, že je mi moc horko, přičemž najdu tebe, rozvalenou přeze mě. Tohle bude rozhodně plus pro tebe, až se vezmeme. Pořád se mi nechce věřit, že přiměla mámu, aby se s tím vypořádala. Prostě...je čas začít počítat ovečky. Jedna ovce, dvě ovce...

"Chceš, abych ti řekla pohádku na dobrou noc?" zeptala se Cameron. Když spatřila překvapený výraz na Johnově tváři, dodala," Jednou jsi říkal, že to tak dělávala tvoje matka, když jsi byl mladší. Pokud ti to pomůže vrátit se do mozkového schématu theta-delta, tak ti budu jednu vyprávět."

John ještě nikdy neslyšel Cameron vypravovat pohádku. Její verze tří prasátek by v sobě beztak měla vlka, řídícího tank Bradley a prasátko raketometem Jaguar. Při jakýkoliv jiný příležitosti by to mohla být sranda, ale zrovna teď se mi chce zase normálně vrátit ke spaní. Navíc nebudu schopnej zítra pořádně přemýšlet, jestli budu celou noc dumat nad Cameron. "A co kdybys mi řekla tvůj seznam oblíbených věcí? Máš nějakej?" zeptal se.

"Mohu jej zformulovat během 0,79 sekundy," řekla mu Cameron. John nepatrně přikývl a její procesy zkombinovaly a dokončily seznam. "Oblíbená věc číslo jedna není věc. Je to osoba. Mou oblíbenou věcí jsi ty. Miluji tě."

John začal zavírat oči k odpočinku, zatímco poslouchal její hlas. Zamumlal, že ji miluje také a Cameron ve svém simulátoru emocí pocítila radostné zachvění. Pokračovala tedy podle seznamu dále. "Mou druhou nejoblíbenější věcí je to, jak voníš. Je to příjemné aroma." John otevřel oči a rychle na ni pohlédl s pobaveným úsměvem. "Zavři oči Johne." Jeho pohled však zůstal skeptický. Cameron propočítávala, co mu mohlo připadat vtipné. "Hezky voníš. Nalezla jsem několik procesů, které autonomně zobrazovaly cíle, jež říkaly, že si mám vzít tvé tričko právě kvůli vůni." Ahá, tak tohle se děje s mými tričky. Proto jsou všude kolem. Tohle mi nikdo nemůže dávat za vinu. Znovu zavřel oči a nechal ji, aby pokračovala.

"Mou třetí nejoblíbenější věcí je soubor emocí, které jsou vytvořeny mým simulátorem emocí kdykoliv, když jsi zdrojem daných emocí ty. Čtvrtou nejoblíbenější věcí je tvá tělesná konstituce; těšíš se dobrému zdraví a já preferuji tvou postavu před postavami jiných lidských mužů," vysvětlila Cameron. To je fajn, že se líbí aspoň jednomu z nás; vůbec by mi nevadilo být silnější a z nás dvou ten odolnější. Ale když se to Cameron líbí... "Pátou oblíbenou věcí jsou tvé rty." Johnovy oči se znovu prudce otevřely. Podíval se na Cameron a jeho srdce začalo zrychlovat. Cameronina tvář byla prázdná, něco se však nacházelo v jejích očích. "Příjemně chutnají, když se líbáme," poznamenala Cameron.

Johnova ústa zvlhla. Přistihl se, jak přemýšlí o Cameroniných rtech: začalo ho bolet celé tělo. Zvedl hlavu a přiblížil se rty ke rtům Cameron, která proti polibku nic nenamítala. Líbal ji tak dlouho, jak jen mohl, dokud opět neusnul. Cameron pomalu ucouvla a sledovala, jak Johnovo tělo ochablo poté, co usnul. Uložila si aktuální data pro příští chvíle, až John nebude spát. I nadále pokračovala v pozorování jeho spánku, aniž by měla potřebu cokoliv dělat; Joseph hlídkoval na zahradě a ona si užívala pohled na spícího Johna.

*****

Sprška blízkých střel Johna upozornila, odkud na něj právě mířila T-888. Nepřikrčil se, ale věnoval terminátorovi více kovu z automatické pušky. Jeho, Cameron a Dereka to přepadlo na cestě do obchodu s potravinami. Jakmile Cameron převrátila jejich vůz, čímž z něj vytvořila ochrannou bariéru, Derek a John se postavili za něj, zatímco Cameron se na otevřeném prostranství pokoušela terminátora obejít. T-888 doposud po všech pálila velmi často, brokovnice v jedné ruce udržovala Cameron v dostatečné vzdálenosti a automat se staral o napadání Dereka a Johna. John se nekryl a ani jednou si nepřidřepl, z čehož Derek začínal být ustaraný.

"Johne! K zemi!" křikl na něj Derek. To děcko dneska musí být fakt natvrdlý nebo šílený. Doufám, že je to to první. "Terminátoři se jim říká z nějakého důvodu! Zalehni, než tě ten plecháč sundá!" John nejprve neodpověděl a nadále střílel do T-888.

"To není třeba," odpověděl John, když měnil další zásobník v útočné pušce. Při pohledu na nevěřícný strýcův výraz, který zahlídl koutkem oka, dodal, "Zákon konzistence odmítá nechat mě zemřít dřív, než budu moct poslat všechny zpátky. Takže jsem momentálně vcelku nesmrtelnej. Vědecky vzato mě ten terminátor nemůže trefit." Opět vystřelil a Cameron se k terminátorovi přiblížila o něco více. Rozhodně se ho týkají oba body. To ho ani nenapadlo, že třeba neschytá kulku jen proto, že někdo - jako já - to vezme na sebe? Potřeboval by jednu kvalitní dělovku do hlavy nebo je budoucnost v háji.

Derek prošel v podřepu kolem auta a vypálil na nohy tři-osmičky. Ta otočila brokovnici proti Derekovi ve chvíli, kdy se schoval za autem. Tento krátký pohyb byl vším, co Cameron potřebovala, aby se dostala ke stroji. Upustila zbraň a vymazala vzdálenost mezi ní a T-888. Její nůž byl vytažen a zároveň připraven, načež jeho čepel projela skrze slabinu v lebce endoskeletonu. T-888 klesla na kolena a sotva Cameron vytáhla nůž z endoskeletonu, svalil se zničený stroj na záda. Nato přišla k autu, aby jej převrátila do původní polohy. John s Derekem jí uhnuli z cesty a Derek si vzal svého synovce stranou.

"Hele, to, že je tady ta věc se zákonem ještě neznamená, že si tady můžeš jenom tak pobíhat a dělat si, co se ti zlíbí." napomínal jej Derek. "To, že jsi John Connor fakt neznamená, že jsi neporazitelnej Nepotřebujeme mít nějaké zbytečné problémy kvůli tomu, že se přihodilo něco hrozného, protože sis myslel, že se nic nemůže stát. Kapišto?" John spočinul na Derekovi typicky teenagerovským vzpurným pohledem a Derek obdržel zprávu, že se s Johnem k jádru věci momentálně nedopracuje. Vydal se tedy pomoci Cameron s tělem tři-osmičky.

"John si během bojů nepřidřepl," poznamenala Cameron. Jednou rukou hodila tělo T-888 do nákladového prostoru auta. "Riziko při jeho vystavení bylo příliš vysoké." Derek si všiml, že ve chvíli, kdy promluvila o nebezpečí, které se týkalo Johna, se její hlas změnil. Vím to, ale to neznamená, že musím mít rád plecháče. Přesto je nejspíš schopná si s ním nějakým způsobem rozumně promluvit.

"On potřebuje, aby mu někdo vysvětlil, že není nesmrtelnej," odpověděl Derek. Cameron se otočila tváří k němu.

Zavřela kufr a zeptala se. "Myslíš, že bych mu to měla říct já?" Procházení paměti........vhodná srovnání: nula; Derek mě nikdy nepožádal, abych si promluvila s Johnem........uložit změnu chování a hledat další; změna je nevyhnutelná.

"Jo..a já se budu dívat, jak se ho zeptáš, jestli by se nešel projít k východnímu pobřeží a on tam honem s radostí poběží," zamumlal Derek a zamířil ke dveřím auta. Cameron tentokrát neodpověděla a vrátila se na sedadlo řidiče. Všimla si, že John a Derek mají menší problémy se svými dveřmi; pravá strana byla částečně pomačkána a zpětné zrcátko zmizelo. To by mohlo zredukovat její schopnost vidět překážky o 7,9%. Tento faktor řádně vzala na vědomí a vůz se dal do pohybu. Zanechal za sebou pouze terminátoří krev a prázdné zásobníky jakožto připomínku malé přestřelky.

Nahrávání osobní složky #79843........útoků na Johna začíná ubývat; Skynet patrně došel k závěru, který stojí mimo mé výpočetní schopnosti; Skynet, založený na předchozích znalostech, se nezastaví; bylo by moudré začít očekávat novou lest ke zničení Johna Connora a implementovat defenzivní protokoly tak brzy, jak jen to bude možné. John se při útocích na terminátory stává odvážnějším. Hypotéza Dereka Reese byla pravdivá; John musí vědět, že lehkomyslnost je zbytečný defenzivní protokol při vzdorování modelům T-888. Uskutečním konfrontaci v nákupním zařízení. Konec nahrávky; Nyní spouštím skenování za účelem vyhledávání nepřátelských cílů a překážek........Pokračování v úkolu 'týdenní nakupování'........

Jejich auto, byť lehce poškozené na pravé straně, dojelo k obchodu bez dalších potíží. Derek vystoupil a zamířil dovnitř, následován Johnem a Cameron. Derek jakožto nejstarší z nich měl nákupy na starost a v ruce tak držel nákupní seznam. Po jeho pročtení zabručel nad některými věcmi, které Sarah vepsala do seznamu. Na co potřebujeme tolik všelijakých druhů zeleniny? Stačilo by prostě vzít hromadu brambor a dostatek chleba; přece nepotřebujeme cereálie nebo těstoviny, když máme chleba a lívance. A co je sakra vanilka? Nebo Pillsbury když na to přijde; radši řeknu Johnovi a Cameron, ať to vezmou oni. A tampónů se ani nedotknu, to ať si pošéfí plechovka. Ale hlavně, ať to není pro ni.

"Hej," zavolal na ně Derek. "Johne, podívej se na to a mrkni se po specifických věcech, co chce tvoje matka nakoupit." Podal seznam Johnovi, který si jej prohlédl společně s Cameron. Jeden by řekl, že celý to naše uprchlictví by mohlo mámu donutit k větší rafinovanosti, co se vytváření nákupních seznamů týče; ještě že Derek neví, k čemu je tady tohle. Počkat...tampóny?! Cameron na nich trvá. Doufám, že máma nemá v plánu dát jeden Cameron, to by byl celkem trapas. John podal seznam zpět Derekovi, který se vydal pro mléko a nákupní vozík. Oba muže poslední položka na seznamu znepokojila.

"Pamatuješ si všechno?" zeptal se John Cameron.

"Ano," odpověděla Cameron. Naklonila hlavu do strany. "Určitě?" John se usmál a vzdychl; oba zamířili k ostrůvku s těstem Pillsbury. John již stál u ostrůvku, když se Cameron po cestě zastavila, aby vzala dvě krabičky tampónů. Upřímně doufal - a zároveň byl znechucený sám sebou při pomyšlení na dané téma - že žena potřebuje dva. Nechce se mi nad tím uvažovat, ale doufám, že toho bude dost do zásoby. Fuj. John byl rád, když se vrátili k seznamu a začali shromažďovat položky, které si Sarah speciálně vyžádala. V jedné chvíli se Cameron pro něco natáhla do výšky, čímž se lehce nadzvedl lem jejího trička. John pocítil další nutkání políbit ji a rozhodl se, že dát jí polibek na tvář bude v pořádku. Naklonil se dopředu...

...a políbil krabičku tampónů.

Budoucí spasitel lidstva okamžitě odskočil zpět, jako by se spálil. Cítil strašnou potřebu zvracet, ale jakž takž se držel. Připadal si absolutně špinavý a měl sto chutí vykoupat se v bělidle. Opakovaně si otřel ústa a téměř plival všude kolem. Cameron jej sledovala a její simulátor emocí vykazoval pobavení, plynoucí z Johnovy reakce, typické pouze pro lidského mužského teenagera. Když byl John hotov s odstraňováním vzpomínky, která by jej mohla později strašit, pomalu se otočil k Cameron a podařilo se mu vyprsknout, "Proč? Cam, proč jsi pro všechno na světě...proč jsi to udělala?"

Cameronina odpověď byla klidná a monotónní, ačkoliv polovina jejích procesů rušila pokusy o smích. Domnívala se, že tato situace bude pro ni velice vtipná. Normálně by byl kyborg nadšený, že v sobě objevil smysl pro humor, teď však Cameron musela probrat s Johnem něco důležitějšího. "Nedostaneš povolení mě líbat Johne Connore, dokud si spolu nepromluvíme," vysvětlila Cameron. Johnův obličej byl rozrušen zmatením a bezprostřední touhou. Koncept, že lidé chtějí to, co je zakázáno, byl zde použit v praxi. "Musíme prodiskutovat tvou bojovou taktiku. Choval ses nevhodně během boje."

John ihned věděl, kam konverzace směřuje. Pamatoval si Derekův pokus z doby před několika minutami a věděl, že Cameron mu chce říct pravděpodobně totéž, nicméně pozorně naslouchal jejímu hlasu. "Zákon konzistence říká, že nemůžu umřít, dokud můžu někoho poslat zpátky Cam. Nemám strach," vysvětlil.

"To je pravda," souhlasila Cameron, "už ale neříká, v jakém stavu se musíš do budoucnosti dostat. V budoucnu mě můžeš poslat zpět zmrzačený, slepý, hluchý, mentálně postižený, chromý a tak dále. Oslabujících faktorů je celá řada. Zákon přesto nebude porušen." Takto nad tím John nepřemýšlel. Nic nikdy nevypovídalo o tom, jak bude vypadat v budoucnosti; rozhodně nechtěl být třeba slepý. "I mé procesy se přetaktovávají, když se ochotně vystavuješ vysoce nebezpečným situacím." Přestože druhý důvod nedával smysl, musel s ním souhlasit.

"Fajn Cam, budu opatrnější," souhlasil John s povzdechem. "Prostě je jenom frustrující, že i když jsme porazili Skynet holýma rukama - ehm, že jo - tak musíme bojovat proti ostatním terminátorům. Je to jako by to Skynet nemohl pochopit. Nebo jako by se to osud snažil nějak zvrátit. Viděl jsem to nejhorší, co druhá strana může nabídnout a už se prostě nebojím." Cameron rozuměla, co tím John myslel; mrzelo ho, že je stále nucen k opatrnosti oproti běžným lidem i poté, co porazili vůdce strojů. "Už můžu dostat tu pusu?" zeptal se John váhavě.

Cameron si připomněla, jak to celé začalo a věděla, jak se nyní zachovat. Zvedla do výše krabičku tampónů a prohlásila, "Tahle je pro mě." John nasadil další výraz nevolnosti a ona tentokrát nechala smíchu volný průběh, když ji o něj autonomně požádaly její procesy. Poté jej políbila na líci, ačkoliv chtěla polibek na rty. Po tom všem se tampóny staly její šestou nejoblíbenější věcí.

30

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola třetí - Ach, dobře, překvapení je na mně

Joseph se setkal s několika nepřáteli, jež rozhodně stojí za zmínku. Jediný přeživší dobrovolník projektu Vader výměnou za své lidství zlikvidoval spoustu T-888, dále T-1000, prototyp T-1001, několik tanků a letounů, jednou se mu dokonce podařilo přemoci T-X tím, že ji shodil do nádrže s kyselinou solnou, ačkoliv v dané chvíli nevěděl, že jde právě o tento model. Mohl si také vybavit jednu z jeho oblíbených bitev, kde poté, co zničil sebeuvědomění u motor bike hunteru, nasedl na něj a nasměroval ho přímo do dalšího stroje. Skynet byl při odstraňování členů projektu Vader velmi důkladný a Joseph byl tím šťastlivcem, který jako jediný ze skupiny vystoupal na vrchol toho všeho.

Avšak přes všechny své bojové zkušenosti postrádal jednu věc: kontrolu nad svou silou.

Využívání vaší geneticky vylepšené síly proti strojům bylo v pořádku; ani žádný stroj by se kvůli němu nedržel při zemi. Avšak jelikož byl zvyklý používat všechnu svou sílu k zastavování terminátorů nebo jiných strojů, stalo se pro něj obtížné zvládat věci, které vyžadují sebekontrolu. Měl intenzivní potíže se snahou o to, aby někoho nezranil při podávání ruky, otevírání dveří, držení sklenic nebo příborů, mačkání tlačítek a dokonce i při zavazování tkaniček. Sebekontrola pro něj vskutku nebyla snadnou záležitostí. Proto se zpočátku špatně vyrovnával s náhlými dramaty, nepořádkem a plýtváním jídlem, kterého se právě dopustil. Jeho 'matka' Cameron mu nicméně vysvětlila, že není třeba cítit se provinile, neboť se v rámci normálních lidí jedná o běžnou záležitost.

Musel se tedy podivit jedné věci: proč potom běžní smrtelníci dávají do jedné tašky tolik koláčků v prášku?

"Aby nasrali lidi kolem," odpověděla Sarah, zatímco shromažďovali z kuchyňské linky to, co z koláčků v prášku zbylo. Taška v Josephových rukou doslova explodovala a téměř okamžitě se vytvořila tenká vrstva čokoládového prášku na veškerém kuchyňském povrchu včetně Sarah, Cameron a Josepha. Joseph se polekal ze všech nejvíc, následovala Sarah a nakonec Cameron. Ta koutkem oka zahlédla Josepha svírat tašku a zakryla si vlasy namísto čehokoliv jiného. Částečně uspěla a hlasitě poznamenala, že dívky jsou schopné svůj účes zuřivě bránit. "A co jako?" řekla Sarah na Cameroninu poznámku. Ona a Joseph shrabávali prášek z kuchyňských ploch do mísy, zatímco Cameron se snažila vyčistit podlahu a dveře do lednice.

"Aspoň že tady nejsou a nevidí, co se tady stalo," zabručela Sarah. Tímto odkazovala na Johna a Dereka, kteří byli mimo dům a pokoušeli se najít terapeuta pro Dereka. Poté, co byl Joseph postřelen do nohy, se nepřirozenou rychlostí opět dostal do formy. Derek však takto extrémně metabolicky obdařen nebyl. Jeho paže, jež byla poznamenána dvěma zásahy, měla stále jisté potíže s manévrováním a Cameroniny anatomické znalosti nebyly uzpůsobeny k poskytování fyzické terapie. Takto alespoň mohli zabít několik much jednou ranou: Derek hledal terapeuta, John byl pod dohledem, Sarah by možná mohla strávit nějaký čas se svou nevlastní dcerou a hlavně se Derek nacházel mimo dům. V opačném případě by práce na jeho narozeninovém dortu a dalších dobrot byla dosti obtížná.

Cameron využila nepoužitelnou část prášku a pokračovala v práci na sladkém těstu. Rozbila vejce a všechny vyprázdnila do mísy, načež pokračovala ve smíchávání přísad. "Existuje 2,89 procentní šance, že se přidaný prášek na chuti koláčků nepodepíše ideálním způsobem," oznámila zbytku kuchyňského personálu. Sarah vnitřně zasténala; nebyla si jistá, zda je rozmrzelá kvůli koláčkům nebo kvůli bezvýznamnému Cameroninému vysvětlení. Joseph dokončil shromažďování koláčkového těsta ve chvíli, kdy Sarah zkontrolovala troubu. Začal míchat těsto, zatímco se svým úchopem snažil nezničit mísu. Sarah mezitím přidala do obou směsí další přísady.

"Těsto na koláčky je nyní připraveno pro tepelnou modifikaci," řekla Cameron ve chvíli, kdy Joseph dokončil svou část úkolu. Sarah navedla Josepha, aby přelil vlastní směs na přípravu dortu a dal ji do trouby. Poté řekla Cameron, aby začala dávat dovnitř koláčky tak rychle, jak to jen bude možné. Cameron již měla jednu várku hotovou a mohla tak skládat koláčky dovnitř už ve chvíli, kdy Joseph dokončoval přelévání směsi. Posléze přidal i svou vlastní várku. Cameronin čip začal vypočítávat, jak často by měla jednotlivé várky vyměňovat. Pak začala pracovat na druhé.

Vše se zklidnilo v době, kdy Cameron pravidelně vyměňovala várky koláčků, zatímco se připravovala směs na dort. Sarah začala připravovat i polevu pro pozdější použití; Derekův dort měl být dvoupatrový. Joseph se pokoušel spočítat, kolik svíček bude vzhledem k Derekovu věku potřeba. Kolem čísla 22 začal zpomalovat a musel si již pomáhat prsty, aby se dobral správného výsledku. Jakmile je všechny spočítal, raději ještě výsledný počet dvakrát překontroloval, aby se ujistil, že mu prsty nelhaly. Sarah diskrétně přidala další svíčku na hromádku ve chvíli, kdy se nedíval; Joseph pokaždé zapomněl 28 mezi 27 a 29. Bylo jí ho trochu líto, že neuměl počítat.

Jakmile byl dort venku z trouby, Sarah umístila spodní vrstvu na dortový talíř a začala jej potírat vrstvou polevy. Troubové pravomoci se zcela přesunuly na Cameron, která díky většímu prostoru v důsledku vytažení dortu zdvojnásobila množství připravovaných koláčků. Neustále prováděla sken polevy, kterou Sarah co možná nejlépe nanášela na povrch dortu. Na člověka to byl poměrně dobrý výkon, pomohl tomu i Joseph, který prstem přejel po okraji, čímž poleva dostala opět hladký povrch ze všech stran. Vlastně to ale udělal jen kvůli tomu, aby poleva skončila na jeho prstu.

Sarah umístila druhou vrstvu dortu na první, již pokrytou polevou, a začala ji potírat také. I tentokrát Josephův prst sehrál svou roli. V této chvíli byl se svým úkolem spokojen. Sarah dokončila nanášení polevy pět minut poté, co Cameron vytáhla z trouby poslední várku koláčků. Joseph vzdychl. "Teď zrovna tady všechno tak krásně voní," řekl a zavětřil. Sarah mu strčila pod nos česnekový prášek.

"Ty," zavolala Sarah na Cameron, zatímco pohybovala s česnekem a znemožňovala Josephovi uniknout. "Dej tam ty svíčky." Cameron zaujala místo před dortem a Sarah vyhnala Josepha z kuchyně. Když byl pryč, nechala sáček s česnekovým práškem na lince, aby jej odradila od návratu; svou práci již odvedl a ona tu nepotřebovala mít muže, který všechno sní. Ostatně, všichni jsou k tomu poněkud náchylní. Cameron se napodruhé rozhodla pro standardní kruhové schéma a umisťovala svíčky tak, jak ji navádělo její rozhraní, které umístilo na dort virtuální svíčky, jež viděla zároveň se skutečnými. Na tváři se jí zračil výraz maximálního soustředění, jako by chtěla deaktivovat bombu. Sarah to přišlo ironické; člověk by raději umisťoval svíčky k bombě. Cameron to měla pravděpodobně naopak.

Cameron dokončila rozmisťování svíček a když se dala do jejich zapalování, její obličej se uvolnil. Zapalování sedmi svíček jednou sirkou bylo očividně jednodušší, než jejich umisťování na dort. "Z prostoru před domem se ozývají jisté zvuky; John a Derek jsou doma," informovala Cameron Sarah poté, co zapálila poslední svíčku. Joseph je slyšel přicházet už dávno předtím, než mu Sarah řekla, aby se přesunul do kuchyně, a proto již byl na cestě. Účelově uzavřel sáček česnekového prášku a hodil jej do skříňky, načež zaujal své místo s ostatními za dortem a koláčky.

Dveře se otevřely a Cameroniny procesy se poněkud zrychlily, když rozpoznala známý zvuk Johnových bot, jakmile jako první vešel do předsíně. Soudě podle rychlosti a pravidelnosti jeho kroků nebyl nijak zraněn. Jen co rychle vešel do kuchyně, její tvář se rozjasnila. Derek vstoupil do domu pomaleji a nijak zvlášť nepospíchal. Voják se zastavil v obývacím pokoji. "Jsme zpátky; kde jsou všichni?" zvolal Derek ke stropu.

"Tady jsem," zavolal John nazpět. V obličeji měl výraz, který se Cameron pokoušela zařadit do příslušné kategorie. Obsahoval vzrušení, očekávání a ještě něco jiného. Uložila tento pohled do jednoho z procesů, dalšímu dala za úkol, aby jej pojmenoval, zbytek nechala, aby se soustředil na Derekovy kroky, směřující ke kuchyni. Obešel poslední roh a zastavil se. Derek byl naprosto zaskočen pohledem, který se mu naskytl. Čtveřice lidí se na něj usmívala zpoza narozeninového dortu a koláčků, rozprostřených po kuchyňské lince. Jeho ústa se několikrát otevřela a zavřela, jak se snažila zformulovat slova, jež by popsala, co momentálně cítil.

"Všechno nejlepší k narozeninám," řekla Sarah s mírným úsměvem, rezervovaným pro šťastné příležitosti. Derek chvíli pouze stál na místě a nebyl schopen pronést jediné slovo. Oči mu zvlhly, když přenesl svou hmotnost z jedné nohy na druhou, dojatý tím, že zde bylo vloženo tolik práce do něčeho takového.

Nakonec se mu s evidentním výrazem štěstí ve tváři podařilo dát dohromady ucelenou větu, "Jak o tom víte?"

John se na strýce vřele usmál. "Cam a Joseph o tom vědí."

Derek je všechny obdařil úsměvem, který ukazoval jen málokdy. "Díky," řekl.

*****

"A potom ta terminátorská plechovka, která tam s nima stála, říká, že udělat něco takového by bylo nevhodné, protože je holka!" podařilo se Derekovi vyslovit s notnou dávkou smíchu. Sarah, John a Joseph se hlasitě smáli společně s ním, i Cameron se usmívala. Seděli u stolu se zbytkem dortu uprostřed a s koláčky všude kolem. Když si pětice rozdělila jednotlivé porce - Cameron se sotva čehokoliv dotkla - posadili se a povídali si humorné historky. Derek právě dovyprávěl jeden z příběhů. Muž, žena a ženský terminátor byli na hlídce. Vojáci TechComu společně vtipkovali až do chvíle, kdy žena nazvala muže gayem a muž jí odvětil, aby mu vykouřila. Nato je terminátor správně informoval, že by v jejich případě rozhodně nešlo o správný postup.

"Nakonec plechovka říká to nejlepší - ptá se, jestli by nebylo moudré zajít si za jiným mužem!" Derek skončil, rozesmátý od ucha k uchu. "Ten chudák chlápek byl hodně vytrvalej v oznamování terminátorům, že to myslel jinak, kdykoliv se jej na to zeptali." Pokud by John dokázal udržet jídlo v ústech, jistě by se jím nyní dusil pod náporem smíchu.

"Na část příběhu jsi ale zapomněl," řekla znenadání Cameron, stále s úsměvem. "To Derek byl tím zmiňovaným mužem v příběhu." Derekův obličej nabyl tmavě červené barvy a Sarah, John a Joseph při pohledu na Dereka vybuchli dalším smíchem, hlasitějším než předtím. Derek zamumlal něco v tom smyslu, že potřebuje další jídlo a vytasil na Cameron prostředníček. Ta se triumfálně usmála a právě chtěla zopakovat odpověď terminátora z příběhu, když se spustil její vzdálenostní alarm. Něco bylo vystřeleno do jejich okna.

Nacházela se přímo naproti Johnovi, zády k oknu. Ve chvíli, kdy se její alarm spustil, byl zde malý úhel, který odhaloval nejmenší kousíček Johnovy hlavy. Cameron okamžitě zareagovala na hrozbu a zakryla onu maličkou část Johna vlastní hlavou právě ve chvíli, kdy projektil proletěl oknem. Ten zasáhl Cameron z boku do hlavy a způsobil, že terminátorka automaticky dopadla obličejem na stůl a svezla se zpět na svou židli. Johnova reakce byla tak přirozená a klidná, jak to jen bylo v jeho silách. Z plných plic vykřikl její jméno, popadl blízko položenou zbraň a namířil ji ven z okna poté, co přeskočil stůl a zaujal Cameroninu pozici.

Sarah a Derek byli rázem na nohou, smích vystřídaly kamenné výrazy a příbory nahradily zbraně. Joseph vzal pušku, vyběhl ze dveří a zamířil k místu, odkud byl projektil vystřelen. John na vlastní bezpečí nedbal. Mumlal Cameronino jméno a prohlížel si poškození. Sarah a Derek stáli po obou stranách okna se zbraněmi, připraveni střílet po čemkoliv. Joseph už proběhl velkou část ulice. Zastavil se a zavětřil, otočil se k oknu, zavrtěl hlavou a nelidskou rychlostí se rozběhl zkontrolovat i opačný konec ulice.

Po 120 sekundách se Cameron restartovala a vrátila se zpět do stavu online. Johnovi se nesmírně ulevilo, avšak stres, který na něj před malou chvílí dolehl, jej znatelně unavil. Sarah jej poslala do postele, aby si odpočinul. Cameron ho následovala, neboť si chtěla ověřit, zda neutrpěl nějaké zranění. Derek vyměnil pistoli za brokovnici, nabil ji a teprve poté se posadil zpět na židli. Zvedl koláček, podíval se na něj kousl si. "Víš," zamumlal, "Existují i zajímavější způsoby, jak bys mohla sestřelit plecháče a pobavit mě." Sarah nic neřekla, pouze obrátila oči v sloup. Zavřela okno a zatáhla závěsy.

O chvilku později se vrátil Joseph. "Prozkoumal jsem celej zdejší domovní blok, "řekl a popadal dech. "Není tu nic, co bych mohl cítit, vidět nebo slyšet. Ať už to udělal kdokoliv, byl to dobrej běžec." Jeho výraz vykazoval zjevné zklamání; poslední dobou si moc nezabojoval a dychtil po krátkém uvolnění kontroly nad vlastní silou. Cameron se k nim vrátila poté, co přemluvila Johna, aby si dopřál trochu spánku.

"Takže co to bylo?" zeptala se Sarah Josepha a Dereka, kteří se mezitím pustili do dalších koláčků.

"Projektil, vyrobený za účelem EMP útoků," vysvětlila Cameron. Polovina jejích procesů se věnovala pozorování Johnových životních funkcí a druhá se snažila identifikovat stroj, který na ně vystřelil.

"EMP? zeptala se Sarah.

"Elektromagnetický impulz," odpověděla Cameron. "Je to energetická vlna, která má schopnost narušit a vypnout elektronická zařízení. Jakmile mě to zasáhlo, aktivoval se malý EMP a já tak byla vypnuta na 120 sekund, než jsem se mohla restartovat."

"Takže je bezpečné domnívat se, že John nebyl cílem," podotkla Sarah. Cameroniny oči zůstaly prázdné.

"Ano," souhlasila. "Skynet přišel na novou strategii. Hodlá zničit mě, aby se mohl dostat k Johnovi." O samotných emocionálních důsledcích, jaké by měla její smrt, se nikdo z nich nezmiňoval; John by skončil hůře než jen se zlomeným srdcem.

"Mám otázečku," ozval se Derek. "Skynet musel vědět, že tenhle EM cosi tě nezničí. Proč zbytečně vyplýtval náboj?"

"On mě varuje a snaží se mě vmanévrovat do pozice, v níž by bylo snadnější mě zlikvidovat. Lidská mafie a ilegální organizace tuto taktiku strachu praktikují poměrně často, i když subjekt strach neprožívá nebo si je vědom toho, že se s ním manipuluje. Skynet něco podobného udělal už dříve, když odřízl přeprogramované terminátory a členy projektu Vader," odvětila Cameron. Josephovy oči zaplály porozuměním při vzpomínce, jak tehdy ostatní spolu s ním čelili několika strojům bez další podpory.

"Co budeme dělat?" zeptal se. Teď když věděl, o co šlo, začal netrpělivě očekávat boj s touto novou hrozbou.

"Počkáme, dokud nebudeme mít lepší přehled o tom, kdo na ni vystřelil," odpověděla Sarah. "Ráno můžeme prohledat záznamy bezpečnostních kamer z ulice. Mezitím zatáhneme všechny žaluzie, zakryjeme viditelné otvory v domě a budeme mít oči dokořán. Cameron, ty neopouštěj dům."

"To jsem ani neměla v plánu," poznamenala. Zatímco se Derek odebral ke dveřím, aby zkontroloval, zda jsou zamčené, několik Cameroniných procesů automaticky pověřilo její ruku, aby se dotkla místa, kde byla zasažena. Náboj, plný elektronických systémů, který způsobil elektromagnetický impulz, byl zničen a nemohl již způsobit další strukturální škody na lebce nebo kůži. Skynet ji varoval a varoval také Johna. Musel vědět, co by se stalo s Johnem, kdyby Cameron zemřela. Skynet se konečně zaměřil na emocionální hodnotu a přišel na Johnovu jedinou slabinu.

31

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola čtvrtá - On to vcelku nechápe

Přišlo ráno, avšak John stále spal. Cameron stála vedle jeho postele a trpělivě čekala, až se probudí. Neměl tak dobrý spánek jako obvykle, což znamenalo, že namísto převalování a házení sebou byl politý potem a mumlal ze spaní. Vyřčená slova byla příliš nesrozumitelná na to, aby se dala rozluštit, v jednu chvíli jej však zaslechla vyslovit její jméno. Zpětná analýza dat........srovnávám teorii snů s projevy symptomů........John pravděpodobně prožívá noční můru, zahrnující mou destrukci........Nesmím povolit mou destrukci; Johnovi by to ublížilo; nesmím dovolit, aby bylo Johnu Connorovi ublíženo.

Jeho tělo se zachvělo a Cameronin simulátor emocí se pokusil nervozitou přemoci její procesy. Vzpomněla si, že netuší, kdo byl minulý večer skutečným cílem a věděla, že povědět mu pravdu by pro něj bylo zbytečným břemenem. Cameron se přinutila zklidnit simulátor emocí a zachovala klidný výraz ve tváři. Jakmile se John probudil, bylo již vše jednodušší; otevřel oči a uviděl ji stát vedle postele. Na rtech se mu objevil široký úsměv a Cameroninu nervozitu nahradila radost. "Ahoj Cam," řekl John. Ospalost v jeho hlasu a unavených očích byla stále dobře patrná. Cameron obdržela od jednoho z procesů požadavek, aby nechala Johna spát; skutečně to potřeboval. Teď ovšem měla dobrou příležitost zabránit mu, aby udělal jednu určitou věc. John byl na člověka dosti tvrdohlavý.

"Dobré ráno Johne," pozdravila Cameron nazpět a posadila se na postel. John se posadil též, aby jí udělal místo, ačkoliv to nebylo nutné. Spustil nohy na podlahu a přesunul se vedle dívky. Cameron si všimla, že se v jeho obličeji zračí emoce, kterou simulátor emocí určil jako úlevu. Ulevilo se mu, když ji uviděl. Jako by měl radost, že zůstala nedotčená. To znamenalo, že se mu skutečně zdálo o jejím zničení. Pokud by se jej však zeptala, zda měl zlý sen, zalhal by jí v rámci ubohého pokusu zařídit, aby se cítila lépe. Vyhnula se tedy danému tématu a řekla, "Jsi hladový."

John zvedl obočí, zaujatý její vnímavostí. "Jak to víš?" Ačkoliv Cameron nepochybně cítila emoce, pochyboval, že terminátor potřebuje jíst tak, jako člověk. Bylo působivé, jak odhadla, že má hlad, aniž by jí dal jakákoliv vodítka včetně kručení žaludku.

"Jsi přece můj John," řekla Cameron stručně a naklonila se blíže k němu. V téže chvíli John ucítil Cameroninu krásnou jemnou vůni; musela použít něco, co na teenagery zabírá ještě více než obvykle. "A máš hlad pokaždé, když se vzbudíš."

Maličko se uchechtl; bylo to tak. Celé to pocházelo z lidského a také mužského bytí, ačkoliv poté, co John strávil určitý čas se strýcem, začínal věřit, že jeho chuť k jídlu by mohla být klidně dědičná. "Asi to tak bude," souhlasil. Cameron se naklonila dopředu a políbila jej, čímž z jeho hlavy odstranila veškeré myšlenky na jídlo. Cameron byla vše, co potřeboval.

Cameron se napřímila a zavětřila. Johna napadlo, že pravděpodobně bude mít komentář k tomu, jak je cítit, avšak místo toho řekla, "Snídaně je hotová. Měl by ses najíst a poté osprchovat. Jiní lidé nemají rádi tvůj zápach, předcházející koupeli." Takže nakonec to tak jako tak bylo něco se zápachem. John si nemyslel, že se ve spaní tolik potí; muselo to být kvůli tomu, že měl neklidnou noc. Slíbil tedy, že se posléze půjde umýt a šel na snídani.

Derek seděl na židli a zatímco jedl koláček, dával si na talíř lívanec. Sotva to John spatřil, obrátil oči v sloup. Když se posadil též, Derek se ho zeptal, co má za problém. "Jíš koláček těsně před lívancem. Nepřijde ti to jako divná kombinace? Tak jako celkově?"

"Proč?" zeptal se Derek s ústy plnými lívance a koláčku. John jen vzdychl; jeho strýc by se nikdy nezměnil, třebaže jej upřednostňoval právě takového, jaký byl. Za povzdechem následoval úsměv. Derekovi patrně došlo, že John shledal jeho stravování poněkud podivným. Ukázal tedy Johnovi prostředníček. "Ty si jez svoje lívance, jak chceš." Tato věta postrádala klení, protože zde byla i Sarah, jež měla hned po ruce zásuvku s noži.

John už spořádal dva lívance, když Cameron dokončila svůj makeup. Stále měla soustředěný výraz, kdykoliv se takto upravovala. Tehdy si John všiml něčeho zvláštního. "Kde je Joseph?" zeptal se.

"Co já vím," odpověděl Derek s ústy plnými jídla. Tentokrát nešlo o koláček; ten snědl už dávno.

"Šel pronásledovat autobus, ve kterém běžel v televizi filmový trailer na téma světové nadvlády strojů," vysvětlila Sarah. Ostatní chvíli civěli na Sarah. Nebyli si jisti, zda to myslela smrtelně vážně nebo se pokoušela vtipkovat. Pomalu si uvědomili, že říká pravdu. Sarah právě dodělala další várku lívanců. Derek se zeptal, proč jej nezastavila. "Když jsem si uvědomila, proč sprintuje dolů ulicí, bylo už pozdě. Řidič autobusu zrychlil, když zahlédl Josepha, jak běží stejnou rychlostí jako autobus." Derek něco zabručel, potřásl hlavou a vzal si další lívanec. John si nemohl pomoci a rozesmál se. Dokonce i Cameron propukla v smích. Sarah zachovala vážnou tvář; zasmála se dosytosti už dříve.

Sarah a Derek se vydali na lov Skynetu; možná že jej právě zničili, avšak on stále existoval v budoucnosti, a tak se zdánlivě nedostali nikam. To jen jejich záležitost s Turkem a Johnem Henrym skončila, alespoň v dobrém slova smyslu. Nechali tedy Cameron doma společně s Johnem. Všimla si, jak v Johnovi roste energie v okamžiku, kdy netrpělivě sledoval, jak matka a strýc odcházejí. Sotva byli pryč z dohledu, šel dovnitř a popadl svůj batoh.

"Johne, dnes není školní den; je sobota," podotkla Cameron. Sledovala, jak vyprazdňuje batoh na gauč. "Postrádáš něco důležitého?"

"Ne, jenom potřebuju ten batoh," řekl a ona vše pochopila, když dal dovnitř pistoli. Nato se ho zeptala, kam má namířeno. "Jdu za profesorem. Víš přece, jak Skynet nějak nechce přestat s posíláním lidí zpět. No, začínám mít dojem, že Skynet má nějakej důvod nevěřit v zákon konzistence. Takže se chci sejít s někým, kdo zná Skynet hodně dobře."

"Máš v úmyslu setkat se s T 1001," dokončila za něj Cameron. Nyní její procesy již předběhly Johnovy myšlenky. Chtěl se sejít s T-1001 a dozvědět se, jak Skynet nahlíží na cestování v čase, díky čemuž by mohl pochopit, proč se jej Skynet stále snaží zabít. Nevěděl však, že tentokrát nebyl cílem on, ale Cameron. Doufala, že na to nepřijde. "Jak víš, kde ho hledat?"

John setkání s T-1001 potvrdil a byl překvapen, že přemýšleli ve stejném kontextu. To se strojům dařilo jen tehdy, když se nezdáli nebo nepokoušeli být lidmi. "Díval jsem se na poslední pracovní příležitosti pro učitele v téhle oblasti; někdo jménem Timothy Steel dostal místo učitele pokročilé chemie. A jelikož nikde tady nebyli přijati žádní jiní učitelé chemie - nehledě na, jak očividně na něj to jméno sedí - tak to musí být on. Jsi připravená?" zeptal se. Přistihl se, jak civí na Cameron, jak si vyhrnula nohavici, aby si připnula na holeň pouzdro s nožem.

"Ano," odpověděla, jakmile byla hotová. Vyšli ven a vydali se k blízké univerzitě, přičemž Johnova mysl setrvala u odhalování Cameroniny nohy. V jedné chvíli se nedíval, kam jde a zakopl. Cameron jej chytila a on se začervenal při pomyšlení na to, o čem přemýšlel. Cameron musela mít podezření, jelikož měla na tváři úsměv. Aby ne, právě skoro dopadl přímo na nos.

Cesta k univerzitě zabrala něco málo přes hodinu a půl a Cameron mezitím Johnovi opět položila další otázku, těžší, než očekával. Poté, co ji konečně přiměl pochopit, proč ještě nepřemýšlel o tom, kolik chce mít dětí, vstoupili do budovy univerzity a John našel číslo kabinetu profesora Steela. Nato otevřel dveře.

Uvnitř stála T-1001 u svého stolu a smíchávala chemikálie, které vypadaly, jako by patřily do laboratoře šíleného vědce. Záhy k nim doputoval slabý kouř z chemikálií. Její třída byla prázdná a Johnovi přišlo vtipné, že se T-1001 obtěžovala s oblékáním bílého pláště a nasazováním bezpečnostních brýlí. "Omlouvám se," zvolal profesor terminátor, aniž by vzhlédl. "Mé úřední hodiny začínají později."

"Dobré ráno, profesore Steele," pozdravil John ode dveří. Timothy poznal hlas, který k němu promluvil, a vzhlédl. Nevypadal nijak překvapeně v reakci na fakt, že jej John našel.

Připouštím, že mé jméno není výsledkem takové kreativity, jakou oplývá člověk, myslel jsem si ale, že bude relevantní k mé existenci. Cameron, přilij prosím do směsi půl šálku rtuti. Johne, obleč si prosím plášť a vezmi si brýle; Cameron, ty tak učiň též," řekl jim Timothy. Oba si vzali ochranné vybavení a Cameron přidala rtuť dle požadavku. To dalo směsi, kterou Timothy vytvářel, novou barvu.

"Co vlastně vytváříte?" zeptal se John, když pomáhal změnit teplotu. Prozatím šlo jen o malou směs.

"Vytváří syntetický kov, aby doplnil sám sebe," vysvětlila Cameron. John byl překvapen. Měl nyní přístup k tomu, co potřeboval k vytvoření tekutého kovu? Možná že kdyby se mu dostal do rukou a on by zjistil, jak jej naprogramovat, mohl by poté také mít svou vlastní jednotku tekutých terminátorů...

"Nebude to mít žádnou umělou inteligenci, dokud s tím nesplynu, avšak svému účelu to poslouží," dodal Timothy. "Věřím Johne, že ti to nemusím říkat, ale nepokoušej se něco takového vytvořit. Říkám to všem studentům. Lidé se mohou chovat hloupě. To je důvod, proč jdu příkladem a mám na sobě ochranné brýle." T-1001 vložila ruku do směsi a ozval se slabý syčivý zvuk. Směs, kterou vyrobil, se jakoby vcucla do jeho dlaně a John si všiml nepatrné změny v objemu terminátorovy hmoty, takže nyní vypadal o něco málo robustnější.

"Počítám, že vaše návštěva má nějaký důvod, Johne Connore," řekl Timothy.

John si vzpomněl na onen důvod. "Skynet na mě nedávno poslal dalšího vraha." Timothyho obličej byl prázdný a John si domyslel, že to terminátora nijak nepřekvapovalo. "Chci vědět proč. Tím myslím, že pokud zákon konzistence funguje jak má, pak momentální snaha zabít mě je k ničemu."

"Skynet zákona konzistence nevyužívá, Johne Connore," poznamenal Timothy. Pokynul směrem ke křeslu. "Posaďte se." Pak terminátor vzal kousek křídy a začal na tabuli vypisovat složité vzorce. "Zákon konzistence je dobře známá teorie časového kontinua, nicméně není jediná. Existují mnohé rovnice, které jsou pravdivé v závislosti na použitých zákonech fyziky. Stávající fyzikální zákony připouštějí funkčnost zákona konzistence, avšak Skynet v roce 2015 vyvinul novou fyzikální teorii, která prozatím objasňuje pravidla jak pro velké objekty, jako například hvězdy, tak pro malé objekty o velikosti atomu. Tato teorie dává prostor jiným zákonům, než je zákon konzistence."

"Takže zákon konzistence nefunguje?" otázal se John.

"To doposud nebylo prokázáno. Ve fyzikálních teoriích Skynetu je nepravdivost zákona konzistence prokázána pomocí této proměnné, derivátu toho, co není rovno vektorové délce cestování, přičemž je zde zahrnut i částečný rozklad z druhé strany. Ovšem navzdory silné víře Skynetu v tyto nové fyzikální zákony zatím neproběhlo dostatečné množství testů na to, aby bylo možné tvrdit, že jeho zákony jsou správnější než zákony stávající. Doufá, že důkaz o svých teoriích získá právě vaší terminací."

"A jakou má pak teorii na cestování časem?"

"Jde o teorii vícenásobných paralelních vesmírů, určitým způsobem podobných ve své existenci. Tato teorie říká, že namísto jediného vesmíru je časová linie vlastně plná vesmírů, které přestaly existovat. Podle ní existuje mnoho vesmírů do bodu, ve kterém nějaký čin nebo událost potvrdí existenci jediného vesmíru a ve kterém jsou všechny ostatní vesmíry prohlášeny za 'mrtvé'. Tehdy se všechna místa, děje a souřadnice stávají relevantními vůči nově potvrzené vesmírné trase." Stroj se zahleděl na Johnův výraz a poté se rozhodl vysvětlení zjednodušit. "Je zde možnost časové změny, která nastane, pokud změna v předchozím historickém bodu dopadne úspěšně." V hlasu T-1001 zaznělo něco jako hrdost.

"Takže Skynet se pokouší ověřit si znovu svoje domněnky tím, že mě zabije. A nevyvrtává náhodou fakt, že pořád tak nějak žiju, do jeho teorie pěknou díru? O tom, že ještě ani nedokončil testování všech svých zákonů ani nemluvě." zmínil John.

"Normálně by tomu tak bylo, ovšem nyní se zdá, že se Skynet záměrně soustředí na potvrzení správnosti této teorie, která by doplnila zbytek zákonů. Je možné, že je tak zaměřen na tvé zabití, že..." Timothy se odmlčel a přesunul se k zavřeným dveřím. Otevřel je dříve, než mohl student na druhé straně dveří zaklepat.

"Profesor Steel?" zeptal se student. V ruce držel nějaký papír. Terminátor si jej přečetl - rychleji, než by to dokázal člověk - a stvrdil jej svým podpisem. John a Cameron studenta pozorovali, přičemž John si přál, aby student odešel a on si mohl poslechnout zbytek Timothyho názoru na to, proč je počítačový Hannibal Lector tak posedlý cestováním časem.

Zatímco Timothy hovořil, student se rozhlížel po místnosti. "Vítám vás u pokročilé chemie; přednášky bývají v úterý a čtvrtek v deset hodin," uvedl Timothy. Student však spatřil Johna a hbitě se napřáhl, aby po něm něco hodil. Timothy útok okamžitě prohlédl a díky rychlým reflexům zachytil útočníkovu ruku, ale objekt byl i přesto mrštěn proti Johnovi a Cameron. Svým tvarem se podobal malému kopí o velikosti propisky.

Timothy natáhl druhou ruku a zčásti objekt absorboval, avšak propiskové kopí se znenadání prodloužilo směrem dopředu přímo ke dvojici. Cameron chytila Johna a strhla jej mimo dráhu předmětu. Ten minul Johna jen o několik palců a narazil do země s takovou silou, že by roztříštil kámen na malé kousky. Timothy se otočil zpět ke studentovi, který s vytřeštěnýma očima zíral na Timothyho a snažil se uniknout. Jakmile sáhl po zbrani, Timothy vytvořil vlastní kopí a z úhlu protnul studentovo srdce.

Jak útočník umíral, oči se mu stočily dovnitř hlavy. Timothy rychle zabouchl dveře, zploštil jednu ruku a přiložil ji k ráně, aby zabránil dalšímu úniku krve všude po podlaze. "Vyčistěte podlahu," nařídil Timothy a šel ukrýt tělo. John a Cameron zašli pro mop a kyblík. John opatrně obešel doposud roztažené kopí trčící z podlahy.

"Co to je?" zeptal se John a pustil se do uklízení krve za pomoci mopu.

"Je to zbraň Skynetu," objasnila Cameron. "Jakmile je její trajektorie zastavena, dojde k jejímu prodloužení. Byla používána tak, aby prorážela bariéry a bunkry a probodla zde přítomné vojáky. Je pouze na jedno použití." Její práce s mopem byla mnohem efektivnější než Johnova. Timothy ukryl tělo v neprůhledné bedně a polil ho kyselinou, kterou John nedokázal identifikovat. Ať už to bylo cokoliv, s tělem, oblečením a krví se to vypořádalo velice rychle.

"Ten vrah tě musel sledovat. V této chodbě nejsou žádné kamery a zatím tu ještě není ani nikdo jiný. Jsi šťastlivec, Johne Connore." řekl Timothy. "Neutralizuji kyselinu a zlikviduji ji později, stejně jako zbraň. Měli byste odejít, než sem přijde další útočník. Potřebuji opravit svou třídu."

"Dobrej nápad," souhlasil John. Vytáhl z batohu pistoli, zastrčil ji do kapsy u kalhot a tričkem zakryl rukojeť, kterou však raději nepouštěl z ruky. "Tak jdeme Cam. Díky profesore," poděkoval.

"Nemáte zač," odpověděl Timothy. Sotva John vyšel ze dveří, T-1001 přistoupila k Cameron. "Ta zbraň nemířila na Johna," poznamenal tlumeným hlasem.

Cameron pohlédla na kopí a emoce, které proti sobě navzájem bojovaly, vypluly na několik sekund na hladinu. "Ne, nemířila," potvrdila. Vykročila, jakmile na ni John zavolal. Zpracovávám........nenalezena žádná doporučená akce.

32 Naposledy upravil: Sniper (27.7.2013 01:28:31)

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola pátá - V zájmu Johnovy ochrany

Během cesty zpět do domu byla Cameron zticha. Obvykle byla tichá a promluvila jen pár slov, avšak John si všiml, že toto ticho se zdálo být horším; jako by se jí nad hlavou vznášel černý mrak. To, co jej trápilo, ho zároveň znepokojovalo, neboť Cameron byla mnohem inteligentnější než on. Nespouštěl z ní oči a zdálo se mu, že ať už přemýšlí o čemkoliv, nějakým způsobem ji to bolí. Sáhl do kapsy a Cameronina pozornost se přesunula k tomu, co právě dělal. Něco vzal do ruky a tento předmět vyhodil do vzduchu směrem k ní. Plynulým pohybem jej chytila, podívala se na něj a zamyslela se nad jeho významem. "Pence za tvoje myšlenky?" zeptal se John.

Cameron sevřela minci v dlani a uvnitř lehce zpanikařila. Nechtěla Johnovi říct přímo ne, protože pokud by si všiml jejího znepokojení, mohl by jí nařídit, aby mu o všem pověděla. Avšak ona mu nemohla říct pravdu, aniž by mu způsobila zármutek, a udržovat Johna šťastným bylo pro ni stejně důležité jako její vlastní přežití. Zpracovávám........řešení pro Johnovu otázku nalezeno; použít algebraické řešení........" "Mé myšlenky stojí za víc než za pouhou penci," odpověděla a dokonce se pokusila o úsměv. Viděla, jak Johnova tvář zjihnula a její vlastní procesy se též začaly vézt na veselejší vlně.

"No, tak se mrknem, co tady ještě máme," zavtipkoval John a znovu sáhl do kapsy. Zatímco prohledával kapsu, z nějakého důvodu vzhlédl k obloze a Cameron byla v pokušení vzhlédnout také, aby viděla, co je na obloze tak zajímavého, že se na ni lidé dívají během přemýšlení. Vytáhl pěst a když ji rozevřel, objevily se tři čtvrťáky a trocha cupaniny. "Hm, no," začal ve snaze přijít na něco, za co by si mohl koupit Cameroniny myšlenky a uvažoval, proč se v první řadě pro takovou věc vůbec rozhodl. "Cena akcií cupaniny momentálně stoupá."

Cameroniny procesy vyvolaly nutkání rozesmát se a ona tak učinila. Smutné myšlenky pro tuto chvíli přesunula mezi podprogramy. John se pokusil zachovat svou vyrovnanost, avšak vůbec mu to nešlo. Na rtech se mu objevil rozpačitý úsměv. "No jo, no jo, chápu," snažil se zastavit její smích. Pomalu se tedy přestala smát. "Tak co můžu udělat, abych si mohl poslechnout tvý myšlenkový pochody? Existuje nějaká dotazovací cena?" Cameroniny procesy začaly přemýšlet. Musela zařídit, aby setrval v rozptýleném stavu a nemohl tak zjistit, co ví. Sice by nejspíš dokázala vymyslet, jakým dalším směrem se ubírat, nicméně to nebylo myslitelné. John se to nikdy nesmí dozvědět, jinak by mu to ublížilo.

"Třeba si budeš moci koupit mé myšlenky," odpověděla Cameron, "Pokud dokážeš úspěšně a rozumně zodpovědět můj dotaz." John přikývl a na jeho tváři se objevil úsměv. Pomyslela si, že mu položí nějakou komplikovanou otázku, ale pokud jde o tento případ, nebyla zde žádná komplikovaná otázka; šlo pouze o to hluboce se zamyslet. "Musíš mi říct, kolik dcer a kolik synů chceš mít, abychom mohli debatovat o platném počtu." Jak její procesy předpokládaly, Johnovi spadla čelist a došla slova.

John ke konci konverzace doposud přemýšlel, co Cameron trápí a toto nejnovější téma také žádnou změnu nepřineslo. Proč se mě pro všechno na světě na to znovu zeptala? Proč? Je mi sotva šestnáct a moje terminátorská láska mýho života se mě ptá, kolik chci děcek. Vždyť jsem ani nikdy nepřemýšlel o tom, že bych s ní vůbec měl nějaká mít, zabýval jsem se tak maximálně tou děcka-vytvářecí částí! To jí nedochází, že zmínkou o takovým tématu mě přepne do módu fantazírování a hodí nás akorát zase na začátek? Navíc, chození po ulicích není zrovna nejlepší příležitost pro takovou diskuzi.

"Já fakt nevím Cameron," přiznal konečně poté, co minutu pohyboval ústy, aniž by z nich vyšlo jediné slovo. "Nikdy jsem o potomcích moc nepřemýšlel." A máma by mě zabila buď z radosti nebo zlosti, kdyby se stala babičkou. "Proč? Máš v hlavě stanovenej nějakej určitej počet?"

"Ano," potvrdil Cameron. Varování: aktivace autonomního simulátoru........analyzuji emoci........emocí je touha; nejnovější adresář hrozeb přesunut mezi podprogramy; doporučená akce: rozostřena........emoce přebírají kontrolu nad standardním protokolem. Přiblížila se k němu a obtočila jeho ruku kolem sebe. "Chci čtyři děti: dva muže a dvě ženy. Takto budou ve stejném poměru a každý sourozenec bude mít k sobě jednoho sourozence blízkého pohlavím." Když promluvila, její simulátor emocí zjevně převzal kontrolu nad naprogramováním řeči a některé z jejích procesů neodpovídaly. "A chci si to řádně natrénovat." zašeptala mu do ucha.

John měl pocit, že se skutečně propadá do světa fantazie.

Zbytek cesty domů si ani nijak zvlášť nezapamatoval, neboť Cameron plně zaměstnávala jeho mysl. Nejspíš bylo dobře, že se Sarah s Derekem ještě nevrátili, protože výraz jeho obličeje by jistě byl pro Sarah určitým vodítkem a celá záležitost by nakonec skončila něčí terminací. Cameronin simulátor emocí změnil chod, když si vzpomněla, že se jí podařilo Johna rozptýlit a vyhnout se tak odpovídání na jeho otázku. Pak si ale opět připomněla, že je třeba vyřešit situaci, kdy by muselo dojít k její možné terminaci, aniž by zarmoutila Johna. Někdy si říkala, o kolik by byl její život jednodušší, kdyby toho její procesy nedokázaly zvládnout tolik najednou.

Tou dobou se konečně vrátil Joseph. Vypadal unaveně, ačkoliv si běhání velice užil. Nicméně se poněkud mračil. John si vzpomněl na konverzaci u snídaně a zeptal se, "Tak co, chytil jsi stroje?" Joseph se zamračil ještě více a John se tomu musel zasmát.

"Byl to teda dost podlej trik," postěžoval si Joseph mrzutě. Nestávalo se každý den, aby byl napálen autobusem, v němž běží televizní reklamy, které vlastně ani nikdy nesledoval. Příště až pojede kolem nějaký autobus, tak se ujistí, zda nepřeváží lidi do zařízení Skynetu. Mezitím pohlédl na Johna a na svou matku. John se při otevírání ledničky stále ještě usmíval a Joseph si pomyslel, že by mohl Johna také trochu potrápit, čímž by mu oplatil stejnou mincí za jeho předchozí otázku. Cameron tiše stála s očima upřenýma na Johna a s prázdným výrazem ve tváři. Něco jí tedy dělalo starosti. Ale ať už to bylo cokoliv; pokud by nic neřekla, nestálo by to za pozornost. Vzpomněl si, že ji často znepokojovaly i malé detaily, které by většinu lidí nijak netrápily. Například stůl, na kterém John pracoval, kdykoliv potřeboval cokoliv sepsat na papír, měl obroušené rohy.

Cameron si s něčím dělala starosti. Stále neměla žádný nápad, jak se vypořádat s tím, co ji ohrožovalo, aniž by tím zničila Johna. Některé její procesy běžely naprázdno, avšak ona nebyla schopna nechat všechny procesy, aby na daném případu pracovaly, neboť velká část z nich se ujišťovala, že John neobjevil její starosti, a další jí pomáhaly přežít den. Ačkoliv přesměrovaných procesů nebylo více než pár procent, tak bylo možné, že té noci by mohly být využity všechny. V této chvíli je přesunula zpět mezi podprogramy a přemítala, zda se odpověď objeví sama o sobě. Předstírala tedy, že s Johnem strávila hezký den.

Opět si vyhrnula nohavici a odepnula pouzdro s nožem. Dobře si uvědomovala, že na ni John zírá. Joseph odešel, aby měli soukromí a její simulátor emocí opět vzplál. Toto byl právě jeden z momentů, kdy měla chuť pokusit se ho svést. Právě začala přemýšlet, jak to udělat a vypočítávala její šance, když zaslechla auto na příjezdové cestě; Sarah a Derek se vrátili domů. Šance klesly o 58,9342 procent, což bylo dost na to, aby se staly prakticky nulovými. Urychleně spustila nohavici a John, jenž zaslechl bouchnutí dveří, se znenadání začal zajímat o rozebírání a čištění pistole, kterou měl doposud v kapse.

Sarah a Derek vešli do dveří, jako to už udělali milionkrát předtím, a Derek zamířil ke zbraním. Johnovi bylo jasné, že v hledání něčeho nového uspěli. "Tak co?" zeptal se John. "Co jste našli?" Derek se jen zazubil, nabil brokovnici a zkontroloval, kolik má zásobníků do automatické pušky. Znovu bylo na Sarah, aby vše vysvětlila, což neměl být problém, jelikož se dokonce zdála být přímo nadšená.

"Zničili jsme terminátora nakládajícího zásilku těžkých zbraní," vysvětlila Sarah. "Tím myslím fakt jakože těžkých; odpalovací zařízení Javelin, zbraně ráže 50 a pár dalších věciček, které by dokázaly rozcuckovat kde co, jako by to bylo z pilin. Dostali jsme ho a naložili do kamionu, do kterého to všechno skládal. Ještě se vrátíme zpátky a zajedeme se mrknout na adresu, na kterou měl být náklad odvezen." John znovu uslyšel skryté 'my' a pochopil, že on jistě nikam nepůjde. "Není nic, čeho by ses měl obávat," dodala jeho matka, když viděla, že chce začít protestovat. "Drž se od potíží dál a nenech Josepha pronásledovat další autobusy."

"Hej," ozval se Joseph, jenž se právě vracel z kuchyně. Tvářil se uraženě a kovová pánev v jeho ruce byla nešťastnou náhodou ohnutá. "Nevěděl jsem to a ten autobus jel moc rychle, abych si to stihl přečíst." Derek se stále hihňal, až měl Joseph chuť hodit po něm onu ohnutou pánev. To by však Cameron nepovolila, a tak se namísto toho usilovně zamyslel. Poté řekl, "Než se vrátíte, tak aspoň dojím dort a zbytek koláčků." Derekův výraz zatrpkl a když procházel kolem Josepha, pokusil se do něj vrazit. Díky Josephově nadlidské síle se však jen neškodně odrazil. Dárce projektu znovu odešel a ostatní z jeho pohledu vyčetli, že se nejspíš pokouší vzpomenout si, jak se zachází s telefonem.

Sarah a Derek do hodiny opět vyrazili se zásobou lehkých zbraní a jídla pro případ, že by jejich výlet trval déle než očekávali. John je viděl vycházet ze dveří. Jakmile bylo auto se Sarah za volantem opět z dohledu, John vzdychl při jedné ze svých nálad a padl na gauč. Cameron si všimla, že jej něco trápí a hádala, co by mohlo být příčinou. "Jsi nešťastný, že tě udržují mimo dění?" zeptala se.

"Nejdřív jsem nedostal povolenku k cestě s nimi, protože je to pro Johna Connora moc nebezpečný. A teď nemůžu jít, protože pídit se někde po stopě Skynetu je pod mou úroveň. Nepřipadá ti, že se mě máma snaží držet dál od všeho, s čím chci pomoct?" otázal se John tlumeným hlasem, jak ležel s hlavou zabořenou v gauči.

Nicméně Cameron rozuměla Sářiným motivům. "Chce, abys zůstal v bezpečí," poznamenala Cameron a posadila se vedle něj. John se posunul tak, aby jí viděl do tváře a ona se podívala dolů na něj.

"Ty bys mě taky ode všeho odháněla?" Posadil se a udělal tak více místa.

"Pokud by to znamenalo udržet tě v bezpečí? Ano." Bylo jí jasné, že její odpověď je důvodem, proč John nasadil onen - jak jej Sarah nazývala - 'obličej', avšak ona to myslela zcela vážně. Pokud by udržování Johna na jednom místě znamenalo, že nebude postřelen, pak by jej držela dál od všeho dění. Náhle se spustil její podprogram a ona cítila, jak se její simulátor emocí začíná otřásat smutkem, což bylo proti veškeré její logice.

John si jejího nenadálého smutku všiml. "Cam?" zeptal se ustaraně a posadil se zpříma. "Co je?"

Cameron zablokovala simulátor emocí tak účinně, jak jen mohla a potřásla hlavou, což byla odpověď na jeho dotaz. "Ale nic," zalhala. John zvedl obočí, známka toho, že nejspíš věděl o nepravdivosti této odpovědi. Pak vzdychl, což znamenalo, že pro tuto chvíli bude jejímu rozhodnutí věřit. V reakci na jeho důvěru se usmála; vzpomněla si, že byly časy, kdy by se něco takového stát nemohlo. "Mimochodem," řekla Cameron a znovu vyzdvihla simulátor emocí, "Než přišli Sarah s Derekem, chtěla jsem se na něco zeptat. A teď jsou pryč, takže bych se tě na to třeba mohla zeptat teď." John se již nakláněl k ní, aby ji políbil.

*****

Té noci bylo vše takříkajíc zabité a dokonce i John a Joseph spali jako zabití. Cameron seděla na gauči bez hnutí. Na žádný z objektů před ní se nesoustředila. Všechny její procesy byly přesměrovány k luštění enigmy, kterou bylo nalezení velmi nežádoucího řešení.

Zpracovávám pokus 2019........Cílem jsem já........Analyzuji řetězovou reakci........Pokud mi bude ublíženo, pak bude John Connor vystaven bolesti a utrpení; pokud budu terminována, John Connor bude emocionálně zraněn.. Přerušení: John Connor nesmí být zraněn........Analyzuji........emocionální zranění je také zranění; je třeba přijít na postup, který by Johna ochránil před emocionálním zraněním........zpracovávám........Doporučené akce: Nedopustit vlastní poškození; terminovat útočníky; opustit Johna C-Varování před automatizací simulátoru emocí........zpracovávám........emocí je strach a lítost při opouštění Johna Connora.

Analyzuji........zpracovávám možné postupy........postup číslo jedna je klam; je nemožné vzdorovat vlastnímu poškození; dokonce i čas je poškozující faktor........čas není relevantní vzhledem k dané situaci; zamítnout tuto logiku a restartovat ji........postup číslo jedna je klam; je nemožné vzdorovat vlastnímu poškození........zpracovávám........analyzuji historii postupů jednotlivých útočníků........vždy se nacházím mezi Johnem Connorem a útočníkem........odstranit sebe z trajektorie útoku by mělo fatální následky; nelze povolit........oprava: metoda útoku číslo 453 byla mířena na mě........oprava zamítnuta; pokud by John zjistil, že jsem byla cílem, John by se mohl pokusit o obětování sama sebe, aby mě zachránil; nelze povolit; Pracuji na postupu číslo dva.

Analyzuji........zpracovávám postup číslo dva........překážky na cestě k dokončení postupu číslo dva........zjišťuji, jaké překážky stojí v cestě........překážky: neznámá identita útočníka; není zde způsob, jak útočníka najít; neexistuje určité schéma, podle kterého by útočník postupoval; není zde záruka toho, že bude útočník zastaven; není známo, zda nemá nástupce........zpracovávám........odstraňování překážek musí být provedeno o samotě; John Connor nesmí být zahrnut; znamenalo by to pro něj nárůst stresu........odstraňování překážek by mohlo mé osobě způsobit poškození........oprava; John Connor o tom nebude vědět, nebude se nacházet nikde poblíž........žádné rozhodnutí o výsledku. Pracuji na postupu číslo tři.

Analyzuji........zpracovávání omezeno simulátorem emocí; analyzuji emoce........emocí je popření, žal........simulátor emocí dočasně odstranil práci na rozhodnutí z CPU........zpracovávám........navrhuje odstranění mé osoby z Johnova okolí........John Connor nebude o poškození vědět........pokud se terminuji, John Connor o tom nebude vědět........John Connor nemůže být zarmoucen terminátorem, pokud nebude o ničem vědět........Varování: Simulátor emocí se přehřívá v důsledku prožívání smutku; oprava........Johna Connora ovládne stres, pokud zmizím........změna opravy........smutek, plynoucí z mé nutnosti bojovat bude menší než smutek, který by následoval, pokud bych byla poškozena nebo terminována........klam; John Connor mě půjde hledat........tomu je třeba zabránit; Doporučení: zanechat vzkaz, že jsem se vydala zničit útočníka, jehož cílem jsem; varovat jej před odchodem z domu........říct Josephovi, aby nenechal Johna jít mě hledat.

Zpracovávám........update: slzy stékají po tvářích........Doporučený postup: O-o-o-o-1001010101011100010001010110010101-Opustit Johna Connora.

Cameron setřela slzy, které se jí leskly na lících, jak se pokoušela namluvit sama sobě, že její logika není správná. Ona však věděla, že její logika správná je a ať už se jí dané řešení jakkoliv příčilo, nebylo zde jiné východisko. Jedinou ochranou Johna Connora před zničením jeho citů bylo odejít. Pokud by poté byla terminována, tak by Johnova nevědomost zabránila napáchání zbytečných škod v jeho nitru. Znovu si utřela tvář, avšak slzy nepřestávaly téct. Ještě nikdy se necítila tak...rozervaná.

Bylo ovšem nutné udělat několik věcí. Ve chvíli, kdy vstala a otočila se, vešel do chodby Joseph. Ustaraně naklonil hlavu a zeptal se. "Matko? Co se děje?"

Opět si osušila líce, aby působila rezolutně. "Musím odtud odejít a odstranit útočníka, který se mě snaží zničit. John Connor se mnou jít nesmí."

Joseph vypadal, jako by ho její slova trochu zabolela. "Ani já nesmím jít?"

"Ne, nesmíš. Mrzí mě to. Mám pro tebe úkol," vysvětlila Cameron. Pročpak se jí trochu roztřásl hlas? Joseph, jednoznačně rozrušený, poslouchal a čekal. "John Connor se pokusí jít za mnou. Nedovol mu to."

Superčlověk přikývl na důkaz pevného rozhodnutí ji poslechnout. Cameron se otočila a vzala si papír a tužku. Během pár minut napsala vzkaz, v němž vysvětlovala, že se vydala najít ty, co je napadli - kteří šli po ní a ne po něm - a že by ji neměl hledat. Nechala lístek na stole a šla se s ním rozloučit. Též doufala, že si Joseph vzkaz nepřečte a nebude se díky tomu cítit při plnění svého úkolu hůře.

John Connor měl té noci klidný spánek. Cameron se pokoušela zastavit slzy, které nepřestávaly téct, bohužel však byly spjaté se simulátorem emocí, který nebylo možné vypnout. Nevzbudila ho; kdyby ji viděl odcházet, zbytečně by se trápil. Namísto toho se jen sehnula k němu, něžně jej políbila a zašeptala, "Vždycky tě budu milovat, Johne Connore." Pak s velkým zmatkem ve svých procesech vyšla z domu, nasedla do auta, nastartovala, nabila automatickou pušku a odjela pryč.

33

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola šestá - Nezůstávat v pozadí

O hodinu později Johna Connora probudila potřeba odskočit si.

Překvapilo jej, že Cameron nebyla v jeho pokoji ve chvíli, kdy se vzbudil, buď na posteli vedle něj nebo alespoň zaměstnána pozorováním jeho spánku. Avšak v tomto ospalém stavu tomu nepřikládal velký význam, jednoduše si řekl, že odešla na hlídku kvůli nedávným útokům. Doklopýtal do koupelny a vyřídil si, co potřeboval. Nicméně při opouštění koupelny pocítil nutkání, které mu bránilo v dalším spánku; kručelo mu v žaludku. Zamumlal sám pro sebe, že by měl svůj apetit držet na uzdě a v transu vykročil ke kuchyni, aby si udělal sendvič.

Budoucí spasitel lidstva byl překvapen, že Joseph byl vzhůru zrovna tak. Tento superčlověk se probouzel i při nejtišších zvucích a bylo tak možné, že jej probudily Johnovy noční záležitosti. To však nevysvětlovalo, proč Joseph seděl u stolu a nepokoušel se znovu usnout. Také to nevysvětlovalo, proč vypadal tak sklíčeně. "Perná noc?" zeptal se John unaveně. Joseph trochu nejistě přikývl. John se vydal ke kuchyňským skříňkám a zastavil se. Otočil se zpět tváří k superčlověku. Na stole před Josephem ležel papír a tužka. "Trénuješ si psaní dopisů nebo co?" zeptal se John, zaujatý papírem. Zaujal jej ještě více, když Joseph zavrtěl hlavou.

"Je to vzkaz pro tebe," odpověděl Joseph. "Nečetl jsem jej." John došel ke stolu tak opatrně, jak jen to bylo při jeho únavě možné a zvedl vzkaz. Poznal Cameronin perfektní rukopis a přečetl si celý text. Ve chvíli, kdy jej dočetl, proklouzl mu vzkaz mezi prsty a jeho tělo se začalo chvět. Joseph si pomyslel, že se zlobí, dokud nezačal věnovat pozornost Johnovu obličeji. John nebyl rozzlobený; John byl zděšený a z tváře mu takřka odkapávala krev.

"Ne," zašeptal John rozechvělým hlasem. "Ne, to-to nemůže udělat. Tohle nemůže udělat!" Johnova mysl, která byla ještě před chvilkou ospalá, se nyní nacházela ve stavu absolutní bdělosti a plnil ji takový strach, že nedokázal myslet na nic jiného. Ona-ona-ona nemůže odejít; Cam mě nemůže odpustit; nesmí jí být ublíženo, nesmí, nesmí! Nedovolím, aby jí bylo ublíženo, nemůže to udělat!

"Já-já-já-já ji nemůžu nechat jen tak odejít; nesmí se jí nic stát, nesmí se jí nic stát!" John křičel a Joseph se rychle začal obávat hrůzy, která se Johna začala zmocňovat. Celé jeho tělo se nyní třáslo a bylo až s podivem, že se udržel na nohou. Joseph jednou viděl kamaráda, který se na misi musel tři týdny obejít bez cigarety a ani ten na tom nebyl tak špatně, jako byl nyní John. Jeho oči by mohly být klidně mrtvé až na zřetelnou paniku, která v nich zavládla.

"Já-já ji musím najít. Nemůžu ji nechat samotnou, musím jít taky," zamumlal John. Joseph si připadal rozpolcený, když jej vzal za ramena a jemně jej postrčil zpět. "Ne, nech mě jít, já ji musím najít, nemůžu ji nechat samotnou." Řekl a obrátil k Josephovi prázdný pohled.

"Slíbil jsem matce, že ti nedovolím, abys šel za ní," řekl Joseph potichu a Johnovy oči se rozšířily ještě více. "Mám tě zastav-"

"NE, TO NEMŮŽEŠ!" zaječel John, čímž přerušil Josepha svým strachem a popřením. "To nemůžeš udělat! Nech mě jít! Nech mě jít nech mě jít nech mě jít, JÁ JI MUSÍM NAJÍT!" Zatímco John křičel, vrhl se na Josepha a snažil se projít skrz vší silou, kterou v sobě měl. Joseph však držel pozici a nenechal Johna projít. Pokaždé, když se John pokusil proběhnout kolem něj, postrčil jej zlehka zpátky. Nenechal jej projít ani tehdy,  když John začal divoce kličkovat, aby přinutil Josepha uhnout z cesty a vytvořit si tak prostor k útěku.

"PUSŤ MĚ KRUCINÁL!" křičel John a jeho výpady slábly, dokud po jednom z úderů nezakopl a nezhroutil se do Josephovy náruče, kde nekonečně dlouho plakal na rameni superčlověka. Joseph jej udržoval na nohou a John vzlykal, až jeho slzy absolutní bolesti zcela promočily Josephovo tričko. "Musím jí najít; prosím, nech mě jít. Já musím-Musím ji najít, prosím tě..." Josephovi to vše drásalo srdce. Cameron věděla, jak moc její odchod Johna zasáhne, avšak Joseph přemítal, o kolik by Johnova situace mohla být horší než právě je.

Podíval se dolů na hlavu Johna, jenž stále plakal a jehož tělo bylo skleslé, jak Josepha vytrvale prosil. Joseph už více nepochyboval o tom, jak velkou lásku John k Cameron chová a superčlověk si přál, aby mu Cameron neuložila takto obtížný úkol. Jeho zvířecí mozek se snažil najít způsob, jak se vypořádat se zlomeným Johnem, kterého držel v náruči. Joseph zvedl Johna, posadil ho na židli a poté mu hodil brokovnici. John ji reflexivně chytil, byť stále rozechvělý a v slzách. Josepha téměř znepokojil způsob, jakým se John podíval na zbraň.

"Nezastřel se Johne," varoval jej Joseph. "Matce by se moc nelíbilo, kdyby viděla, že ti chybí kus hlavy."

Zlomený teenager okamžitě vzhlédl a Joseph uviděl, jak se v Johnových očích formuje naděje, poháněná zoufalstvím. "Ty mě necháš, abych šel za ní?" zašeptal. Nyní byla naděje evidentní i v jeho hlasu.

"Ne, pořád je mým úkolem tě zastavit," odvětil Joseph. Zavětřil, jak kolem sebe hledal další zbraně. "Ale bude to těžký, když půjdu hledat Cameron taky." Johnovy oči přetékaly nadějí a neochvějným rozhodnutím najít Cameron, avšak Joseph, který právě shromažďoval další zbraně, cítil z Johna strach, že by už mohlo být pozdě. Pokud John nebude opatrný, mohou z něj emoce udělat trosku. A Joseph emoce znal.

Než mohl říct cokoliv dalšího, John byl již na nohou a sbíral tolik zbraní, kolik unesl. Joseph, jenž se už nechtěl stavět mezi Johna a jeho zoufalou touhu najít Cameron, vzal dvě velké tašky a začal do nich házet pušky, granáty a brokovnice. John do nich jednoduše hodil svou várku zbraní a vykročil ke dveřím s automatickou puškou v rukou. Joseph zvedl tašky a následoval jej.

Neměli k dispozici žádné auto, avšak nic nemohlo Johna zastavit v jeho snaze najít Cameron. Rozběhl se po ulici a záhy použil pažbu své pušky k rozbití okénka jednoho z vozů. Natáhl se skrze rozbité sklo a odemkl dveře právě v okamžiku, kdy Joseph přešel s taškami na druhou stranu ulice. Hodil zbraně do nákladního prostoru a odebral se k opačné straně vozu, zatímco John manipuloval s drátky, aby nastartoval. Náhle však Joseph něco ucítil. Uchopil Johna za rameno a strhl jej dolů. Do místa, kde se John před chvilkou nacházel, se zaryla vystřelená kulka. Jejich dům pozoroval terminátor.

Joseph nabil brokovnici a vyskočil do vzduchu, aby na něj vystřelil. Jakmile tak učinil, John Connor již vyskakoval z auta a za křiku, při kterém tuhla krev v žilách, pálil do T-888. Nepřestal, dokud nebyl mimo dosah rukou terminátora, načež John vyskočil a pokusil se kopnout terminátora do hrudi. Ten se ani nepohnul, avšak dezorientovalo jej, když John obnovil palbu. Joseph byl rychlejší než John a staral se o terminátora za pomoci brokovnice. Jakmile John vyprázdnil zásobník, vyrazil superčlověk k terminátorovi a střelil jej do hlavy. Tato rána jej ochromila a odhalila vnitřní kovovou kostru. Joseph pálil znovu a znovu, dokud si nebyl jistý, že je T-888 zničena.

John přebil pušku, vystřílel do hrudníku mrtvého stroje další zásobník a své zadostiučinění zakončil úderem pažby do padlého stroje. Joseph ho chytil za paži, avšak John se jen prudce otočil a vrátil se do auta. Joseph se k němu připojil a poté, co John pomocí manipulace s drátky nastartoval, odjeli pryč ze sousedství. "Ty víš, kam matka šla?"

"Říkala, že by ty útočníky nejradši zatáhla k pobřežním útesům," procedil John mezi zuby. Zoufalá naděje, že bude Cameron v pořádku, stále vzrůstala společně s nenávistí ke Skynetu. Joseph ještě nikdy neviděl žádného člověka takto rozčileného a zároveň vyděšeného. Raději ani nepřemýšlel nad tím, co by se Johnovi mohlo stát, kdyby přišli pozdě. Joseph si vzpomněl na chvíle, kdy byl John unesen a Cameron jej ztratila. Pohlédl na Johnův výraz a rozhodl se být zticha. To on byl tím, kdo se dokázal ovládnout a John byl tím, kdo vyprázdnil zásobník navíc do zničeného terminátora. Při pomyšlení na to, jak vstupuje mezi Johna a jeho Cameron, se bezděčně otřásl.

*****

"Ellisone?" zeptala se Sarah po telefonu.

"Sarah? Je trochu pozdě," odpověděl.

"Jo, já vím. Mohl by ses zeptat plech-Johna Henryho, jestli by pro mě neudělal laskavost?"

"Zrovna je tady se mnou. Kde jsi?"

"Za volantem," vysvětlila a řekla mu, kde přesně se nachází. Vedle ní, na sedadle spolujezdce, spal Derek, ale jako kterýkoliv jiný dobrý voják byl pravděpodobně schopen se zcela vzbudit v okamžiku, kdy by na něj promluvila.

"To není zas tak daleko od místa, kde jsme. Jestli chcete, můžu vás navést, pokud byste se ho chtěla zeptat osobně. Nedávno si dělal starosti o bezpečí jeho přátel," řekl Ellison.

Zatímco jí Ellison sděloval instrukce, Sarah si dovolila maličko se pousmát. Jestliže si John Henry dělal starosti, musel něco vědět. To dost možná znamenalo, že ví, kam měla zásilka zbraní namířeno a jaký specifický účel měla s ohledem na fakt, že ji Skynet zařizoval právě teď. Když zatáčela na rohu ulice, poklepala na Dereka a ten se ihned probudil, připraven k boji. Všiml si, že jsou pořád ještě na cestě a zatvářil se zklamaně. "Jedeme navštívit Ellisona a Johna Henryho, abychom ho požádali o laskavost," vysvětlila. Derek přikývl a po pár vteřinách opět upadl do spánku.

Dostat se na místo, kde byli John Henry a Ellison, jí netrvalo nijak dlouho. Zaparkovala auto naproti přes ulici a opět vzbudila Dereka. Spáč několikrát mrkl, čímž potvrdil, že je vzhůru, a otevřel dveře. Na rameno si zavěsil pušku a schoval ji pod bundu. Sarah podobně ukryla pistoli. "Takže kvůli čemu si znova dáváme sraz s plecháčem?" zeptal se Derek, když přecházeli ulici. Sarah stiskla tlačítko zvonku.

"Kvůli pomoci," odvětila Sarah. Derek vzdychl a prokřupal si krk; bylo zřejmé, že žádat stroj o pomoc se mu příliš nezamlouvalo. Sarah z toho také nebyla nijak nadšená, obzvlášť vzhledem k tomu, že tento stroj vypadal stejně jako ten, který jim šel po krku celých osm let, jestliže zahrnula skok v čase. Nepochybovala však, že John Henry má složitě řešený přístup k věcem v počítačích, které si ani nedovedla představit. Také si uvědomovala, že svou loajalitu a přátelství již prokázal. Byl něco jako další Cameron, jen s tím rozdílem, že se nemusela obávat láskyplného vzplanutí mezi Johnem a Johnem Henrym a též nemusela přemýšlet o udělení požehnání, což jí ostatně doposud zaměstnávalo mysl.

Z mikrofonu vedle zvonku se ozval Ellisonův hlas. "Dveře jsou odemčené; vstupte." Sarah otevřela dveře a vešla dovnitř; Derek ji rychle následoval, načež se rozhlédl po velice čisté místnosti. Chtě nechtě na něj zapůsobilo, jak krásně zde bylo uklizeno, až se mu skoro příčilo špinit podlahu svými botami. Skoro. Sarah neztrácela čas a vydala se najít Ellisona a Johna Henryho. Derek, dočasně zaujatý místností, se rozběhl za ní. Právě si vytáhl cereální tyčinku a začal jíst, když se dveře výtahu otevřely a vystoupil z něj Ellison.

"Dobrý večer," pozdravil. Sarah se na něj mdle pousmála.

Derek s ústy zčásti zaplněnými jídlem řekl zpoza Sarah, "Docela pozdě na to, aby se tomu dalo říkat večer ne?" zeptal se. Druhou polovinu tyčinky měl stále v ruce.

"To vás nikdo nenaučil slušné způsoby?"

"To vás nikdo nenaučil, co je-"

"Dereku," Sarah se varovně otočila obličejem k němu; Derek byl již na půli cesty, aby Ellisonovi ukázal prostředníček. "To stačí." Vypadal sice ještě trochu vzpurně, ale zachoval klid a znovu se zakousl do cereální tyčinky. Když se Sarah otočila zpět k Ellisonovi, požádala o trpělivost. "A on je kde?" Svým dotazem odkazovala na Johna Henryho.

Ellison pokynul k výtahu. "Tudy prosím." Sarah s Derekem vešli dovnitř s Ellisonem v závěsu. Stiskl tlačítko suterén, dveře se zavřely a výtah začal klesat. Když se dal výtah do pohybu, Derek se poněkud zakuckal a jeho tvář zčervenala, jakmile si na Sářiných rtech opět všiml nepatrného úsměvu. Sakra. Jeden mínusovej bod pro mě. Dveře se opět otevřely. Všichni vystoupili z výtahu a vydali se na konec chodby, kde zabočili do další a nakonec prošli dveřmi, za kterými nalezli Johna Henryho, hrajícího videohru.

Pozastavil hru, otočil se tváří k nim a obdařil je svým typickým poloúsměvem. "Dobrý večer Sarah a Dereku. Připojíte se ke mně?" zeptal se. Sarah vykročila vpřed a posadila se na okraj stolu, zatímco Derek se opřel o zeď. Ellison se posadil vedle Johna Henryho.

"Ne, díky," zněla Sářina odpověď. "Elektronika není moje parketa." John Henry přikývl, otočil se a pokračoval ve hře. "Přišli jsme se zeptat, zda bys nám neprokázal laskavost."

"Chtěli byste se dozvědět víc o modelu T-888, který sledoval váš dům?" Sarah zvedla obočí a střelila rychlým pohledem po Derekovi. Derek zaregistroval obavy v jejím výrazu a začal si dělat starosti zrovna tak.

"Ne, chtěli jsme se dozvědět víc o zásilce zbraní, kterou dostala jistá T-888 na starost," vysvětlila Sarah. "Co myslíš tím terminátor sledoval náš dům?"

John Henry opět pozastavil hru a obrazovka, kterou používal, se změnila a nyní zobrazovala jeho myšlenky za použití městských průmyslových kamer. Obraz jedné z kamer se zvětšil a její záznam se přetočil zpět. Po chvilce se na záznamu neomylně objevila tři-osmička, pozorující jejich dům. "Všiml jsem si jí před několika hodinami, ale jelikož se zdála být vypnuta, nic jsem neudělal; domníval jsem se, že ji najdete. Pak ale nechala jít Vás a Dereka, poté Cameron a pro útok si vybrala až Johna a Josepha." Obraz se přetočil dopředu a přeskočil na jiný záznam, který ukazoval Johna a Josepha, jak likvidují tři-osmičku a poté odjíždějí pryč.

Sarah cítila, jak se tlukot jejího srdce nebezpečně zrychlil. Byli podvedeni; zásilka zbraní musela být jen záminka, která měla dostat Cameron z domu a nechat Johna o samotě. A jelikož byla cílem Cameron, bylo by jednodušší zničit ji, pokud by se Sarah s Derekem nenacházeli nikde poblíž. A její syn by zemřel, pokud by zemřela ona. Proč ale opustila dům? "Ukaž nám, jak odchází," řekla Sarah, zatímco Derek vzal do ruky mobil. Změnila se kamera i čas a Sarah pozorovala Cameron, jak opouští dům, nasedá do auta a odjíždí. O minutu později na jiném záběru auto podstatě zrychlilo. "Vylepši výhled na Cameronin obličej," řekla mu Sarah. John Henry tak učinil a Sarah si všimla, že TOK z nějakého důvodu pláče.

Derek právě telefonoval s Markem. "Jo, pohněte si." houkl a zavěsil. "Mark, Jack a Fred jsou na cestě k baráku; měli by tu být za pár minut. Co se to sakra děje? Že napálili nás celkem chápu, ale že se plecháč zdejchne z baráku a pak taky John a Joseph...Kam by asi tak chtěli jít?"

"Cameron opustila město a zamířila na západ k pobřežním útesům," oznámil John Henry. Poté se obraz změnil a ukázal mapu společně s jejím směrem. " Směr, jakým se vydali John a Joseph, je doposud vcelku stejný, jako směr, kterým vyrazila Cameron."

"On jede za ní," došla Sarah k jasnému závěru. Za okamžik zazvonil Derekův mobil. Derek přijal hovor, vložil příslušný kód, pět minut poslouchal a poté hlasitě zaklel.

"Vydrž, Sarah si přebírá mobil. Přečti to jí," nařídil Derek a podal Sáře telefon. "Cameron nechala Johnovi vzkaz." Mark četl a Sarah poslouchala. Poté obrátila oči v sloup a měla pocit, že každou chvíli omdlí. Cameron, ty jsi ten nejblbější stroj všech dob. Jasně že za tebou John hned poletí a teď jste oba v nebezpečí.

"Je to chytrá lest," řekl John Henry. "Předpokládám, že Skynet věděl, že John Cameron miluje. Přinutil tedy Cameron, aby se rozhodla odejít, přičemž věděl, že se John vydá za ní. A poté obelstil vás dva. Je to jako strategie ve videohře."

"Vem pušku," přikázala Sarah ostře a zavěsila. "Můj synek je v maléru, takže mu teď půjdeme zachránit zadek dřív, než ho zabije terminátor." Už jen kvůli němu doufám, že nezabijou ani Cameron. Čtveřice opustila budovu, nastoupila do Sářina auta a vyrazila na západ.

34 Naposledy upravil: Sniper (27.7.2013 01:30:05)

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola sedmá - Padám pro tebe

Náhlá střelba je uvítala v takovém rozsahu, až měl John dojem, že právě dorazili na bojiště třetí světové války. Přesto Joseph doposud nezastavil a namísto toho smetl první tři-osmičku, která se jim postavila do cesty. Poté zabrzdil a začal střílet z automatické pušky do obranného postavení před nimi. John vyskočil z vozu a vystřelil na terminátorovu hlavu. Pomyslel si, že měli štěstí; tři-osmičky byly otočeny zády k nim a většina z nich se ohlédla až tehdy, když uslyšely v těsné blízkosti zastavit auto. To znamenalo, že se na druhé straně nacházela Cameron pod palbou. Vše, co musel udělat, bylo proklestit si cestu skrze 500 yardů stromů až k pobřežním útesům.

Hodil granát a T-888, ke které byl směřován, mu nevěnovala pozornost a dále se pokoušela trefit Johna. Ten se však přikrčil za autem, a tak se žádná kulka s jeho kůží nesetkala. Exploze společně s absencí spršky kulek potvrdila, že granát terminátora alespoň poškodil. Vyměnil pušku za brokovnici, otočil se a pumpoval kovové broky do zasaženého stroje. Téměř okamžitě si však všiml, že terminátor, po kterém hodil granát, doposud stojí a druhou rukou se natahuje pro svou zbraň. Kruci; jak se mám dostat k Cameron, když všechno, co na tři-osmičky mám, je pár automatů? Skvělej výběr zbraní.

Joseph sáhl po příslušenství, připevnil je ke zbrani a nabil. Vystřelil a hned viděl, co dokázalo. Příslušenství bylo modifikováno tak, aby do něj pasovaly jejich staré monoatomické tyče a síla, která se nacházela za nimi, byla dostatečně velká na to, aby se vystřelená tyč zaryla do terminátora. Joseph uchopil elektromagnet a aktivoval jej. Terminátor, ze kterého vyčnívala monoatomická tyč, explodoval silou Meissnerova pole. Tyč se i nadále vznášela ve vzduchu, dokud Joseph nevypnul elektromagnet.

"Ještě zbývají tři; jeden poškozenej a dva jsou celkem v pohodě," zavrčel Joseph. "Klidně bych jednoho sundal, kdyby mě pak nezastřelili ostatní." John ani nehlesl, pouze k sobě svázal tři granáty a hodil je před sebe. Ozvala se mohutná exploze, po které již prakticky nepoužitelný vůz zasypala pouze jedna dávka střel. Jeden terminátor však byl pro Josepha akorát. Obrátil se, přeskočil auto a kopl do stroje. Ten přistál na zemi a Joseph pokračoval v udělování kopanců do hlavy. Tímto způsobem promačkával endoskeleton tak dlouho, dokud nebyl čip ohnutý a zničený. John vyšel zpoza vozu a uviděl bednu. Nadzvedl víko a nahlédl dovnitř.

"To je aspoň zbraň," poznamenal Joseph. Uvnitř krabice byly rotační kulomety ráže 50 a také pistole s průraznou municí. "Tohle si s těmi stroji poradí." John vnitřně zpanikařil. To je přesně to, co se pokoušejí udělat; snaží se zabít Cameron. Drž se Cam; už jdu za tebou. John se sehnul a vytáhl z krabice pistoli za účelem likvidace posluhovačů Skynetu, kteří se ukrývali mezi stromy. Jakmile tak učinil, proletěla mu kulka tak blízko kolem ucha, že mu v něm zazvonilo a zabolela jej hlava.

Joseph se bez váhání vrhl mezi stromy na ostřelující tři-osmičku. K současném zvukům se přidala další střelba a John se odhodlal najít Cameron na vlastní pěst. Vzal si ještě jednu pistoli a vběhl do lesa. Všude kolem něj se mezi větvemi rozléhal zvuk projektilů, penetrujících okolní flóru, díky čemuž bylo obtížné rozeznat, kdo kam právě střílel. Byl si jistý, že Joseph po opětovném útoku na další T-888 není daleko. Vydal se tedy najít útesy. Pak bude moci najít Cameron a poté ji zachránit před zničením. Terminátor vystoupil zpoza stromu, zahlédl Johna a namířil na něj kulomet.

John rychle vypálil z obou pistolí a jeho střely zasáhly terminátora dříve, než stihl vystřelit. Jedna střela jej trefila do hlavy, načež stroj padl odepsaný k zemi. John se překvapeně podíval na pistoli; jestliže jeden náboj dokázal odrovnat tři-osmičku, pak Cameron...sebral se a utíkal k místu, kde doufal, že se nacházejí útesy. Namísto toho ale vběhl do cesty dalšímu terminátorovi, vzdálenému pouhé čtyři stopy. Ten promáchl rukou a hodil jej zpět, přímo do stromu. Sotva vykročil k němu, aby jej chytil, John dvakrát vystřelil do jeho hlavy. Ani jedna rána neminula cíl. Vstal a pokračoval v hledání Cameron, aby ji našel dříve, než se objeví nějaké další T-888. Narozdíl od něj dokázaly přesně určit jeho pozici.

Vskutku neměl jinou možnost, než se otočit a ukrýt se za stromem, když střelba rozryla zem v místě, kde před chviličkou stál. Starému velkému stromu byl vděčný za to, že schytal veškerý výprask za něj a také byl rád, že neměli padesátkové zbraně, jinak by v tomto momentu byl více než jen mrtvý. Potřeboval však najít Cameron a tuto potřebu nemohl naplnit, dokud se schovával za stromem. Udělal tedy kotoul do strany, načež stanul terminátorům tváří v tvář. Jednoho terminátora zasypal kulkami z obou pistolí a ten spadl na záda. Nato udělal další kotoul a skryl se za druhým stromem. Jen co se palba zaměřila na tento strom, provedl další SWAT pohyb a sestřelil další tři-osmičku. Během poslední akce však uviděl jednoho z nich zvedat raketomet.

A sakra. To mu dávalo kratičkou chvíli na to, aby se přesunul dříve, než bude rozstřílen napadrť. Udělal další SWAT pohyb a měl neskutečné štěstí, že přistihl tři-osmičku během nabíjení raketometu. Bez váhání využil příležitosti a střelil do rakety, kterou terminátor třímal v ruce. Raketa explodovala a tlaková vlna odhodila Johna o několik stop dále. Rychle uhasil plameny na svém oblečení a bylo mu jasné, že ho přední část těla bude za chvilku bolet. Stále zde však byl terminátor, který po něm pálil. Vyškrábal se tedy zpět na nohy a schoval se za nedalekým stromem. Všechny terminátory kromě jednoho zničila exploze.

John zaslechl něco za sebou, otočil se a spatřil T-888, rozehřívající rotační kulomet. Jeho oči se rozšířily úzkostí a on rychle vyrazil pryč od stromu. Široké náboje provrtaly strom a poškodily i dalšího terminátora. Náhle se T-888 ocitla pod palbou, přicházející od zasažené T-888, která se domnívala, že terminátor s kulometem je na Johnově straně. Terminátor s kulometem přestal střílet na dostatečně dlouhou dobu, aby terminátor s automatem pochopil, že šlo o nechtěný zásah. Tato doba však byla také dostatečně dlouhá na to, aby John mohl odstavit terminátora s kulometem a poté obrátit mířidla pistole proti poškozenému. Stroj na něj vypálil, John se však nenechal vyvést z míry. Zamířil jednou z pistolí a vystřelil. T-888 šla natrvalo k zemi.

John upustil jednu pistoli, neboť mu v ní došla munice. Poté se opět rozběhl vstříc Cameron. Z prostoru za ním uslyšel Josephův nezaměnitelný, hrůzu nahánějící bojový řev. To vyřešilo část Johnových problémů. Znamenalo to, že zvuk střelby před ním musel vycházet z míst, kde se nalézala Cameron. Modlil se, aby byla v pořádku, jinak by...sám nevěděl, co by udělal, pokud by v pořádku nebyla. Objevil se další terminátor. John pozvedl pistoli a vystřelil. Střela mu poškodila paži, zbytek pistole poté vyprázdnil do hlavy T-888. Zdálo se, že je konec. John odhodil prázdnou zbraň a vzal si Terminátorův padesátkový Barrett. Nahlédl do zásobníku, aby viděl, kolik v něm zbývalo nábojů, a poté se podíval skrze zaměřovač. Přes stromy moc daleko nedohlédl, uviděl však T-888, která se nacházela ani ne sto yardů od jeho pozice. John zacílil a vystřelil; hlava terminátora byla ihned pryč.

S pocitem uspokojení znovu nabil a vystřelil. Jeho střela terminátora minula, když se v posledním okamžiku pohnul, načež proletěla stromem a pravděpodobně pokračovala dále. Opět vystřelil a tentokrát již terminátor takové štěstí neměl. Puška byla nyní prázdná. John se porozhlédl kolem padlé tři-osmičky vedle něj a našel další náboje. Vložil je dovnitř, potěšený neuvěřitelnou silou Barrettu. Jeho třetí a čtvrtá střela se zaryla do stroje, který teprve poté konečně zjistil, odkud střelba přichází. Obrátil se k Johnovi, avšak John vypálil na jeho hlavu a cíl neminul.

Nato se před zaměřovačem objevilo něco, co neočekával; džíp se třemi tři-osmičkami. Tak moment, odkdy terminátoři používají auta? Ještě nikdy jsem si nevšiml, že by některej z nich používal auto kvůli něčemu jinýmu než kvůli cestování a pochybuju, že používají auta v budoucnosti. Ale kdo to má vědět že? Pohled na terminátory, používající auta pro bitevní účely, jej sice překvapil, nicméně nabil zbraň a připravil se k palbě. Znenadání však Johna uchopila tři-osmička a otočila jej k hlavni své zbraně.

Šokovaně vystřelil, čímž tři-osmičce z minimální vzdálenosti vytvořil díru v oblasti žaludku. Poškození bylo zničující a on byl překvapen, jak moc zasažená tři-osmička zakolísala. Zatímco se vzpamatovávala z ochromení, John spěšně nabíjel další náboj. Příležitost k výstřelu však nikdy nedostal. Joseph se vyřítil zpoza blízkých stromů, vyskočil do vzduchu a dopadl přímo na terminátora. Vrazil mu do hlavy monoatomickou tyč a tím rozdrtil jeho čip. Jen co tři-osmička klesla k zemi, Joseph opět v rychlosti zmizel. John viděl, jak ho jeden z terminátorů začal pronásledovat, zalícil tedy a trefil jej zezadu do hlavy. Začínal mít tuto zbraň opravdu rád. Vložil do ní několik dalších nábojů, vrátil se zaměřovačem opět k džípu se tři-osmičkami a všiml si, že jejich palbu někdo opětoval. Chvění Johnových prstů způsobilo, že se jeho míření stalo méně přesným, jak prohledával okolí pomocí zaměřovače.

A pak ji spatřil.

Stála na kraji útesu zády k vodě a jemu lámalo srdce vidět ji v takovém stavu. Výstřel jí poškodil hlavu a zničil část tváře. Také na sobě měla několik míst, ze kterých viselo bojem roztrhané oblečení a kůže, čímž bylo odhaleno poškození kovového vnitřku. Právě se bránila zpětnou střelbou na T-888, jež se nacházela nedaleko od ní, a pokud by počet terminátorů, které toho večera viděl, byl nějakým ukazatelem převahy, pak by jistě nebyla na vítězné straně. Avšak téměř ani jeden z nich ho nevyvedl z míry, neboť Cameron byla naživu. "Cameron!" zakřičel na ni.

Překvapeně se otočila za svým jménem, vysloveným jeho hlasem. Bez jakékoliv potíže jej uviděla uprostřed bojů a udivilo ji, že na malý moment kolem sebe nic neslyšela. Na nejkratší okamžik se jejich oči setkaly, Johnovy modré a zoufalé s Cameroninými napjatými hnědými. V tomto kratičkém okamžiku si vyměnili zděšení, ale také úlevu, že se na tomto místě opět shledali. Než se však John nebo Cameron mohli pohnout, zem nedaleko Cameron zasáhla raketa. Půda vespod povolila a Cameron se zřítila z okraje útesu do mořských vln.

Zdálo se, že se čas zastavil a zhroutil. Srdce mu vyletělo až do krku. Ve strašlivém zpomaleném záběru John Connor sledoval, jak ta, kterou miloval více než cokoliv jiného, padá a mizí z dohledu. Všechno kolem něj se rozmazalo a stalo se nepodstatným - jeho matka, strýc Derek, Joseph někde mezi stromy, terminátoři kolem něj, Skynet, budoucnost, válka, John Henry, dokonce i zbraň v jeho rukou, a jediná věc, kterou viděl nebo o které věděl, byla, že jeho Cameron se právě zřítila a to mu lámalo srdce. Bylo to víc, než mohl John ustát a zavyl pod náporem extrémního strachu, který jej ovládl, "NE! CAMERON!"

John Connor se vzdal veškerého smyslu pro vlastní ochranu, upustil zbraň a utíkal co mu síly stačily k okraji útesu. Patrně ani nevnímal náhlý hřmot kulometné palby všude kolem něj, stejně jako podivnou bodavou bolest v rameni; Cameron byla v nebezpečí a on ji hodlal zachránit. Když se přiblížil k okraji, zaslechl šplouchnutí, jak Cameron o čtyřicet stop níže dopadla do chladné, dravé vody. Ani se nezastavil, aby promyslel další krok. Rozběhl se, skočil dolů z útesu a jeho tělo se zformovalo tak, aby se ponořilo co nejhlouběji a on tak mohl zachránit Cameron. Voda se k němu blížila alarmující rychlostí. Neváhal a zhluboka se nadechl.

Sotva pročísl hladinu, palčivá bolest v rameni byla přehlušena ledovým bodnutím vody, jež zasáhlo celé jeho tělo. Na moment jej zaplavil šok z náhlého chladu, který měl takovou sílu, že se téměř pokusil nadechnout, avšak potlačil instinkt rozhlédl se ve vodě po Cameron. Uviděl ji pod sebou, jak pomalu klesá ke dnu; vyrazil tedy za ní dolů. Chlad otřásal jeho tělem, jež na něj křičelo a bolestivě jej nutilo, aby opustil ledové moře. On však neužíval mysli či těla; pouze srdce mu říkalo, že jeho Cameron jej potřebuje.

Ve chvíli, kdy již začal ztrácet cit kvůli kousavému chladu, na ni konečně dosáhl. Cameron byla vyděšená a snažila se mu naznačit, aby zamířil zpět k hladině. John ji však ignoroval. Rukama obepjal její trup a pokoušel se je oba společně dostat na zemský povrch. Avšak tělesné týrání, které podstoupil, mu neumožnilo plavat s ní vzhůru dokonce ani v nadlehčující vodě. Cítil, jak mu rapidně ubývá sil. Cameron nejasně hovořila a ještě jedenkrát na něj gestikulovala, aby se zachránil. John zavrtěl hlavou tak důrazně, jak jen mohl, přitiskl se k ní ještě pevněji a políbil ji na tvář. Cameron si byla jistá, že dokonce i zde, pod vodou, jí z očí unikaly slzy lásky pro jejího Johna. Otočila se tedy a objala jej též.

Společně klesali do temných hlubin.

John začal cítit teplo a věděl, že začíná ztrácet vědomí. Ovšem navzdory brutální tělesné bolesti a temnotě v jeho mysli ji odmítl opustit. Pohlédl jí do očí a krátce se usmál. Vydechl poslední vzduch, který mu zbyl a pronesl slova, která Cameron bezpečně rozeznala, "Miluju tě." Pak se slabě naklonil vpřed a políbil ji, než jej přemohl chlad a omdlel. Cameron se snažila postrčit jeho tělo směrem vzhůru, zpět k hladině, avšak její vlastní tělo se systematicky vypínalo, aby zabránilo poškození obnažených obvodů působením vody. Ještě se pokusila uvést do chodu proces k jeho záchraně. A-a-a-analyzuji 1010100011010011100000101001010100100000111000000010—Selhání100010100101000010110101111110000000000………

Ve chvíli, kdy se začaly vypínat i poslední části jejího těla, políbila Johna na čelo a zašeptala, "Taky tě miluju." Chtěla jej přivinout více k sobě, nemohla však již pohnout pažemi. Poslední věcí, kterou dokázal její čip zpracovat, byl zvuk něčeho, co dopadlo do vody nad nimi, a fakt, že je se svým Johnem.

35

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola osmá - Smysl rodiny

Systémy se vrací do stavu online........provádím diagnostiku při spuštění........analyzuji........Varování: Nalezeno poškození: provádím kontrolu subsystému........zpracovávám hardwarovou analýzu........objeveno poškození endoskeletonu........poškození vnější části; povrch kůže poškozen na více souřadnicích........analyzuji........úroveň poškození: střední........konečný závěr: poškození je značné,ale neztěžuje pohyb; doporučena oprava, až bude okolí bezpečné........pokračuji analýzou obvodů........Varování: Nechráněná kabeláž; přesměrovat elektrické signály na souřadnicích 22A a 15C........objeveno další poškození kabeláže; přesměrovat energii a datové trasy........úroveň poškození: minimální........konečný závěr: bezpečnostní příkaz; vyhýbat se vodě a elektrickým rozvodům; provést opravu, až bude okolí bezpečné........hardwarová analýza dokončena; přecházím k analýze softwaru........analyzuji........některé programy chybějí; vyhledávám........programy nalezeny; přesměrovány ze standardních obvodů kvůli jejich obnažení........konečný závěr: není přítomno žádné poškození; software je nedotčen a připraven ke spuštění; doporučuji spuštění v nouzovém režimu.

Restart v nouzovém režimu........Zdroj energie: připraven, žádné hlášení o úniku; CPU: připraveno; RAM: připravena; programy: připraveny........zpracovávám........připravuji endoskeleton pro nouzový režim; endoskeleton připraven........aktivuji výběr nervových zakončení........simulátor emocí se aktivuje a automatizuje........Poznámka; kontakt s tepelnou stopou........analyzuji teplotu a pocit........zpracovávám nedávnou historii........tepelná stopa je slabá: pravděpodobnost původu tepelné stopy v Johnu Connorovi je 94,78%; subjekt je John Connor........Johnova tepelná úroveň je nízká........U Johna Connora je potřeba obnovit standardní tepelnou úroveň; zvýšit vlastní tělesnou teplotu za účelem obnovy teploty Johna Connora........pokračuji ve spouštění nouzového režimu........všechny systémy prověřeny; restart byl úspěšný........připravuji se na standardní proces spuštění........restart dokončen; všechny systémy aktivovány.

Cameron otevřela oči 2,015 sekundy poté, co se vrátila do stavu online. Našla Johna, bezpečně položeného na ní, a vyděsilo ji, jak byl ještě pořád studený, načež zvýšila svou tělesnou teplotu ještě více kvůli kompenzaci. Sedmnáct procesů se věnovalo ujištění, že Johnovi byla navrácena stálá tepelná úroveň. Když jej viděla, jak se potápí za ní, zpanikařila, přestože její nechráněná kabeláž si s vodou moc dobře nerozuměla. On ji ovšem nehodlal opustit. Vyvolaná vzpomínka způsobila, že se jí v oku objevila slza, a Cameron si nebyla jistá, která emoce to způsobila. Když se otočila, aby se porozhlédla po možných hrozbách, zjistila, že Johna zahříval také hořící džíp, stojící poblíž. A pak si všimla Josepha, sedícího naproti nim s úlevou na tváři.

Dobrovolník projektu Vader právě bojoval s jedním terminátorem, když zaslechl Johnův křik a uviděl jej běžet k místu Cameronina pádu. Dorazil T-888, se kterou zápasil, a otočil se, aby Johnovi pomohl, když vtom jej uviděl, jak skáče dolů z útesu, zatímco na něj pálily tři T-888. Joseph byl Johnovým počínáním překvapen, nicméně do boje vložil veškeré bojové umění, které se během svého života naučil. Od padlé T-888 získal raketomet, stiskl spoušť a doufal, že je nabitý. Raketomet nabitý byl a džíp explodoval, čímž došlo ke zničení hned dvou terminátorů. Přeživší stroj na Josepha několikrát vystřelil, záhy byl však zasažen další raketou.

Pak se otočil a skočil z útesu. Ne tak dobře, jako to udělal John; Joseph jednoduše narovnal nohy a padal dolů chodidly napřed. Dopadl do vody a uviděl, jak John a Cameron klesají ke dnu. Vyrazil k nim a chytil Cameron za nohu, neboť věděl, že John Josephovu matku nejspíš svírá ve smrtelném objetí. Obrátil se a táhl je vzhůru. Přece jen mu v rezervách zbylo mnohem více sil než Johnovi. Úspěšně je vyzvedl na hladinu, přehodil si je přes ramena a dokončil svůj nadlidský výkon tím, že pomalu vyšplhal zpět na útes.

Avšak zatímco vysvětloval, co se stalo, Cameron si jej prohlédla a všimla si, že jeho činy byly snad ještě více nadlidské než dříve ; byl zasažen do břicha přeživším terminátorem předtím, než se mu podařilo jej definitivně odstavit. Analyzovala jeho pozici v sedě, výraz v obličeji a míru ztráty krve. Spočítala, že kdyby Joseph nebyl dobrovolníkem projektu Vader, byl by už dávno mrtvý. Jeho bojová kapacita byla nebezpečně nízká a ona nepochybovala, že se v dané oblasti stále nacházejí další terminátoři. Začala přemýšlet nad prioritami. John potřeboval zahřát a přivést k vědomí; museli se odtud dostat pryč; Joseph potřeboval pozornost lékařů a vydatný odpočinek.

"Už je ti líp matko?" zeptal se Joseph tiše, když si všiml, že se probrala. Přidržoval si ruku v místě, kde byl zasažen a Cameron si všimla krvavé stopy, která mizela za okrajem útesu.

"Jsi zraněný," řekla Cameron a pocítila automatiku jejího simulátoru emocí: cítila vinu. Joseph přikývl a podíval se dolů na své břicho. Natáhl se pro něco na zemi a zvedl něco jako prázdnou kovovou nádobu, která musela být při explozi odtržena od džípu. "Musíme se dát na útěk a opustit toto místo, než nás objeví."

"Před pěti minutami jsem jim odpálil auto." odvětil Joseph. "Nejspíš jsou už na cestě nebo na nás čekají, až půjdeme pryč odtud." zamumlal John a Cameron byla šťastná, že se navracel k normální tělesné teplotě. Otevřel oči, pomaleji a nejistěji než dříve ona, a uviděl ji, jak je vzhůru a v bezpečí. Úleva, která naplnila jeho oči, byla větší, než jakákoliv jiná, kterou na něm kdy pozorovala. Očividně se mýlila, když si myslela, že je schopna opustit jej a zároveň bojovat s hrozbou; kdyby nepřišel, už dávno by nebyla funkční.

"Cam," zamumlal.

"Jsem v pořádku Johne a ty taky," sdělila mu Cameron a posadila se s Johnem na klíně. "V této chvíli jsou v naší oblasti stále nepřátelští terminátoři a Joseph je zraněný. Měli bychom se zvednout a utéct na bezpečné místo." Jen co John uslyšel o Josephovu zranění, rozhlédl se po něm a spatřil jej, jak sedí na zemi a zadržuje krev za pomoci ruky, jak nejlépe umí. No do prdele, Josephe; cos dělal? Stalo se to kvůli tomu, že jsem skočil za Cameron? Proč nic z toho co dělám nemůže dopadnout dobře? To kvůli mým chybám musí vždycky někdo přijít k úrazu?

"Potřebuješ doktora," řekl John Josephovi. Otřásl se. "Nejsi nesmrtelnej a jestliže tu už nějakou chvíli krvácíš, tak s takovou brzo omdlíš." Joseph vypadal, že mu na tom nesejde. Náhle se otočil a ztuhl. John ztichl a Cameron se také zcela přestala hýbat. Nic neslyšel, avšak oni pravděpodobně ano. "Co se děje?" zeptal se potichu.

"Tři modely T-888 přicházejí prozkoumat požár. Tady za džípem nás nejspíš snadno identifikují," prohlásila Cameron. Ve svém hlasu zaslechla pomalu narůstající strach; nebyla ve stavu, ve kterém by mohla Johna dobře chránit a Joseph umíral. Kromě toho neměli po ruce ani žádné střelné zbraně, zatímco T-888 disponovaly zbraněmi zcela určitě. Vyhnula se provádění kontroly pravděpodobnosti přežití, neboť nechtěla vědět, co by se mohlo stát.

Joseph se uvolnil a odebral ruku ze své rány, která ihned začala silně krvácet. Kovovou nádobu vzal do druhé ruky a začal ji plnit vlastní krví. John na něj zíral a cítil Cameronino napětí, jež bylo tak velké, jak jen stroj může být napjatý. Věděl, že něco je špatně. Nyní už dokonce i on slyšel přicházet tři-osmičky. "Teď už konečně vím, odkud si tohle pamatuju," řekl Joseph a hleděl na nádobu, dokud nebyla plná. Poté ji podal Johnovi. "Tady. Moc ti to teď sice nemyslí, ale měl bys to vzít s sebou. Cameron tě odtud vezme pryč."

John opatrně vzal do ruky nádobu naplněnou krví, která byla z vnější strany zamazána od rudé tekutiny. Uvědomil si, co Joseph vlastně dělal, jelikož patrně již někdy viděl, jak něco takového udělal stroj, když Joseph sám byl ještě dítětem. Cameron pochopila, co Joseph zamýšlel udělat a vypadala...vyděšená jeho domnělými myšlenkovými pochody. "Ne, Josephe, to nesmíš udělat," nařídila o něco vyšším hlasem než obvykle. John cítil, jak se jeho svět zmenšuje, když uviděl Josephův smířený pohled. Cameron si toho všimla také. "Josephe, nařizuji ti nedělat to, zůstaneš s námi a zorganizujeme útěk před těmi T-888."

Superčlověk naklonil hlavu a pousmál se. "Matko, já už jsem to vymyslel. Vezmi Johna a uteč s ním. Pořád si myslím, že je trochu divnej, ale ty ho máš ráda, a proto se odtud musí dostat taky. Neztrať to Johne: pomůže ti to vytvořit projekt Vader. Já jsem si říkal, proč jsi byl nešťastnej, když jsi mě poprvé uviděl. Teď už to vím." klekl si a oni již viděli úsilí, jaké musel vyvinout, aby tak učinil. Slábl.

"Josephe, nedělej to. Zůstaneš tady; Nařizuji ti to," naléhala Cameron. John, který Cameron doposud objímal, ještě posílil své sevření, aby udělal vše, co bylo v jeho silách, a pomohl jí. Věděl již, jakým směrem se celá záležitost ubírá a navzdory tomu, jak moc jej bolelo si to uvědomit, věděl, že není nic, co by mohl udělat. Zkoušel to však dále.

"Můžeme zkusit něco jinýho," zašeptal John. Joseph zavrtěl hlavou.

"Ne, tohle je způsob. Nebojím se; Už se víc necítím jako zvíře. Cítím se jako člověk. Zvířata by správnou věc neudělala, ale já jo. A taky umím číst," dodal Joseph. Tón, jakým dodatek vyslovil, naznačoval, že právě to bylo velice důležité. "Zvířata číst neumějí." John viděl, jak se Cameron v očích objevují slzy, když mu ještě jednou nařídila, aby s nimi zůstal. Joseph znovu zavrtěl hlavou. "Rozlučte se za mě s Johnem Henrym; byl moc fajn. Johne, postarej se o matku. Matko..mám tě rád."

S hlasitým bojovým řevem použil Joseph veškerou zbylou energii, aby se vrhl přes džíp na T-888 poblíž. John právě vzal Cameron za ruku a rozběhl se pryč od daného místa, když se ozvaly výstřely a Joseph padl mrtev k zemi. Cameron vypadala, že co nevidět ztuhne a John se ji snažil odtáhnout pryč. Náhle vzduch pročísly tři trýznivé mužské výkřiky, následované palbou z automatických zbraní. John vycítil příležitost a zatáhl silněji. Cameron povolila, aniž by mu reálně věnovala pozornost. Rychle ji zavedl mezi stromy, které jim poskytovaly krytí. Zde popadl pohozený automat a sledoval dění.

Tři T-888 byly zasaženy do zad Markem, Jackem a Fredem, kteří nekonečně dlouho pálili po tři-osmičkách. John se podíval na Cameron; jak hleděla na Josephovo tělo, začaly jí po tváři stékat slzy. Nechal ji na místě spolu s nádobou a utíkal pomoci s likvidací tři-osmiček. Jeho automatická střelba je zasáhla do slabin právě v okamžiku, kdy tři vojáci TechComu přebíjeli. John viděl, jak vzduchem prolétlo několik vzájemně podobných objektů. Vmžiku ucouvl a kryl se, když výbušniny zničily tři-osmičky.

Jakmile granáty explodovaly, Cameronina pozornost přelétla zpět k Johnovi a ona začala nenávidět svůj simulátor emocí za žal a pocit viny, který ji zachvátil. Zatímco tu seděla, John byl vystaven nebezpečí, a přesto pocit viny nepolevoval. Ve snaze ignorovat jej zvedla nádobu a vyrazila k Johnovi. Mark se přihnal z místa, odkud ještě před chvílí střílel po strojích a vztekle zaryčel. Padl na kolena vedle Josepha. "Do prdele s tebou Josephe! Proč jsi to udělal?! Blbče blbče blbče!" Jack a Fred se k němu připojili a snažili se odtáhnout jejich kamaráda od místa, kde Joseph naposledy vydechl. Všechny tři páry očí byly zarudlé. Ani Cameron se dosud nedokázala přenést přes svou vinu.

John přelétl pohledem přes mrtvé tělo a také pocítil drobné bodnutí viny. Joseph za Cameron. Proč musí vždycky dojít k něčemu takovýmu? Obrátil se k ještě stále trochu ztuhlé Cameron. Ona taky není zrovna připravená na boj. Je na mně, abych se chopil velení. "Marku, Jacku, Frede," zavolal John poněkud křaplavým hlasem. "Musíme odtud vypadnout."

"Ne!" křikl Mark nazpět. "Já ho tu nenechám generále!" Třásl se vztekem a žalem. Jack se díval jinam a masíroval si spánky, zatímco Fred se pokoušel udržet si svou vyrovnanost, aby se nezhroutil. "Nemůžu ho tu nechat generále Connore."

"Nenecháme ho tu," slíbil John. Nehodlal nechat Josephovo tělo jen tak hnít, ne po tom všem, co pro ně udělal. "Cam, vezmi jeho...tělo. Vezmeme ho s sebou. Přebijte si zbraně; nejspíš se odtud budeme muset prostřílet." Mark mdle přikývl a vyměnil zásobník; měl v úmyslu zničit každého plecháče, který jim zkříží cestu. Cameron jakoby v transu zvedla Josephovu mrtvolu. Ohnula se, aby si vzala i zbraň, ale John ji zastavil. "To je dobrý Cam; Dostanu tě odtud," zašeptal tiše.

John zkontroloval svou pušku a zadíval se na jejich různorodou útočnou sílu. Nedalo se odhadnout, kolik tři-osmiček se ještě pohybovalo v lese a bylo možné, že stroje jsou stále v přesile. Kývnul na vojáky i na svou lásku a vedl je opatrným klusem do lesa. Ostatní jej následovali, i Cameron, byť byla zrakem nepřítomna. Zoufale chtěla chránit Johna, avšak pocit viny omezoval její zpracovávání. Stále se dívala na Josephovu mrtvolu, která se doposud maličko usmívala.

Z protější strany se ozvala střelba a John skočil za strom. Tři vojáci TechComu hbitě zalehli a opětovali palbu. John spatřil jeden ze strojů nabíjet rotační kulomet. Nesnášel svou smůlu a v této chvíli i svůj život. Co potřeboval bylo více padesátkových zbraní. Místo toho začal střílet na terminátora ze zbraně, kterou měl zrovna k dispozici. Ten sebou zaškubal pod náporem střel a Johnova střelba zároveň odhalila cíl pro Marka, Jacka a Freda. Ti se k němu přidali a společnou silou čtyř automatů zamezili tři-osmičce zmáčknout spoušť. Nakonec Fred hodil granát a tři-osmička byla u konce své cesty. Zapracovali ještě na třech dalších, které je přišpendlily k zemi. Po několika minutách přestřelka skončila s Johnem a jeho skupinou na straně vítězů.

John se opět ujal vedení. Začínal si uvědomovat bolest v rameni, kam musel být zasažen, když vyrazil za padající Cameron. Zranění bylo předtím znecitlivělé chladem, teď však o sobě již dávalo vědět. Tato noc nebyla jeho nocí a pokazilo se už příliš mnoho věcí, stejně jako se ještě příliš mnoho věcí mohlo pokazit dodatečně. Musel je odtud dostat pryč, jinak by na sebe mohl být naštvaný zcela právem.

Před nimi se objevilo několik postav a on pozvedl pušku ke střelbě, zastavil se však, když zaslechl matku křičet jeho jméno. Nebyl schopen říct, která emoce dominovala ve chvíli, kdy na něj zavolala, neboť jich bylo více. Derek, Ellison a John Henry byli na místě spolu s ní, přičemž Derek a Ellison měli spolu se Sarah na sobě neprůstřelné vesty; John Henry kráčel vpřed a v rukou držel rotační kulomet. Šílenej stroj.

"Víte všichni vůbec, jací jste idioti..." Sářina tiráda skončila dříve než začala, když uviděla Josepha v Cameroniné náruči. Derek zaklel a odvrátil zrak. John Henry se na Josepha dlouze podíval.

"Musíme se pohnout a vypadnout odtud," nařídil John. "Jak daleko je vaše..." Derek strhl Johna k zemi, když kolem nich proletěly další kulky. Každý zaujal obrannou pozici. Tentokrát se John za strom schovat nešel; všude kolem nich burácela střelba z rotačních kulometů, jež štípala les na třísky. Pravděpodobně měli v úmyslu spíše udržet je na konkrétním místě, než je přímo zastřelit. John začal opětovat palbu.

36 Naposledy upravil: Sniper (30.7.2013 00:19:38)

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Kapitola devátá - Nemilosrdný útok

Jeho prvních několik střel minulo cíl, avšak poté již uštědřil jednomu z terminátorů smrtící zásah. John šetřil střelivem a pálil po dávkách, což bylo lepší, než vyprázdnit zásobník nadarmo. Avšak to, co uviděl, jej zcela psychicky zdeptalo. Jeho zásahy udělaly na terminátora jen malý dojem, neboť se jeho rány za chvíli uzdravily a terminátor začal opět střílet. No jasně, co jinýho by to tak mohlo být? John šlehl pohledem po ostatních strojích, které po nich pálily; byla zde velká pravděpodobnost, že jde o totožné modely. "Jsou to T-1001!" zakřičel John na všechny. Měl štěstí, že se proti nim nerozběhl.

Nicméně jeho hlas patrně upoutal jejich pozornost a jakmile se na dané místo začala soustředit nepřátelská palba, byl nucen odplazit se po zemi pryč od své pozice. Jeho matka si všimla, jak se snaží ukrýt před kulkami a začala si svlékat kevlarovou vestu, aby ji mohla podat Johnovi. Derek jí položil ruku na rameno a zastavil ji. Ona a John se otočili tváří k němu, jak si sundal svou vlastní vestu a hodil ji Johnovi. John s ní urputně bojoval, když se snažil navléct si ji v leže. Sarah pozorovala Dereka o chvilku déle, načež se její pozornost vrátila zpět k tekutým strojům.

"Tuhle pozici nemůžeme udržet," podotkl John Henry, zatímco střílel 9 mm zbraní přímo do terminátorových očí. "Až jim dojde veškerá munice, přistoupí na boj zblízka a já si nemyslím, že jsme na tuto možnost připraveni." John se na něj nepřítomně podíval a škubl sebou, když jej těsně minula kulka. Jeho oči zamířily k místu, kde byla naprosto klidná Cameron s nehybným Josephem v náruči. John se převalil a začal se plazit směrem k ní. Cestou minul Jacka a vzal si od něj kouřový granát, který rychle hodil k terminátorům. Ačkoliv je kouř pravděpodobně nemohl oslepit, dával jeho skupince možnost pohybovat se rychleji. Zvedl se na všechny čtyři a dotkl se Cameron.

"Cam," řekl John. Vzhlédla k něm; oči měla doposud znepokojivě prázdné. "Oskenuj Josepha. Předtím měl u sebe monoatomický tyče. Má ještě nějaký?" Cameron pohlédla dolů na mrtvolu v jejích rukou. Opatrně Josepha položila a sáhla mu do kapsy, načež vytáhla dvě monoatomické tyče. Dala je Johnovi a poté mu podala elektromagnet. "Díky Cam. Buď nachystaná na přesun; Mám nápad." Sledovala jej, jak se vrací na předchozí pozici a cítila, jak k tomu, co udělala, se přimíchává další pocit viny. On bojoval o jejich životy a ona nedělala nic, aby mu pomohla navzdory tomu, jak moc pro ni znamenal. Jednou rukou vytáhla a nabila Glock.

John dorazil k Johnu Henrymu a začal T-1001 počítat. Byly zde čtyři stroje tohoto typu. "Johne Henry," řekl John ztišeným hlasem. AI jej přesto dobře slyšela a neměla ani potřebu se k němu otočit. Raději se ale soustředila na palbu do očí T-1001. "Vezmi si tohle a hoď to po nich," nařídil John. John Henry položil zbraň a vzal si dvě tyče. Zamířil a dvěma hody zasáhl hrudníky dvou T-1001. John zapnul elektromagnet a dal mu dostatek energie na to, aby ovlivnil tyče z místa, kde se nacházeli. Tyče se aktivovaly a i když byly příliš daleko, aby mohly produkovat Meissnerovo pole, začala jimi proudit elektřina, jež způsobila, že obě T-1001 na
místě ztuhly.

"A co ti další dva?" zeptala se Sarah, snažící se zachovat uprostřed přestřelky chladnou hlavu. Johnova mysl již věděla, co dělat.

"Rozdělíme se. Johne Henry, Cameron a Ellisone: zůstaňte tu a dál na ně střílejte, ať si myslí, že jsme všichni pořád tady. Marku, Jacku, Frede, vezměte to kolem nich, ať na ně můžete naletět z boku; Ty mami půjdeš se mnou a s Derekem, obejdeme je z druhé strany. Až se tam dostaneme, zaměříme palbu na tamtu T-1001 a tím ji dostrkáme až k těm paralyzovaným elektřinou. Pokud přijdou na to, že je obcházíme, tak se vracíme," přikázal John. Tři vojáci TechComu přikývli, v tichosti opustili svá místa a zmizeli mezi stromy. John kývnul na matku se strýcem a ti jej následovali na levou stranu.

John se tiše plazil po zemi. Bylo to pomalé, nervydrásající a naplněné paranoiou. S tím, jak se pohyboval, slyšel, jak zbraně Johna Henryho a Ellisona se vzrůstající vzájemnou vzdáleností stále utichají. Jakmile byli od nich dostatečně daleko, John svou cestu stočil tak, aby dorazil až k místu, které doufal, že bude ideální pro útok na tekuté stroje. Celá akce byla pomalá a únavná; měl sto chutí se zvednout a sprintovat až k určenému místu, avšak věděl, že pokud by se o to pokusil, byl by vmžiku zastřelen. Pokračoval tedy v pomalém plazení se terénem, zaplněným stromy a vysokou trávou.

Když uslyšel nějaký šramot, uvědomil si, že toto byla pro něj jedna z nejděsivějších akcí, jaké kdy podnikl. Strach při naslouchání tichým, neviditelným krokům pomalu rostl, dostával se mu pod kůži a zároveň zesiloval paranoidní představy. U každého pohybu, který učinil, měl strach, že je některá T-1001 uslyší a zastřelí. Pokaždé, když uslyšel nějaký zvuk poblíž, téměř nadskočil, i když šlo pouze o výstřely. Záplava plíživé hrůzy způsobila vyplavení dávky adrenalinu do krve a také to, že se jeho smysly staly citlivějšími. John začal na jejich cestě trochu kličkovat, aby se vyhnul ostrůvkům měsíčního svitu. Měl obavy, že stíny jen sotva mohou stačit k tomu, aby je ukryly. Za sebou slyšel pohyb své rodiny a říkal si, jak na tom asi jsou s duševní rovnováhou.

Po tom, co se zdálo být nekonečným plazením skrze svědivou trávu za doprovodu vytváření představ, jak se terminátoři nacházejí všude kolem, se pomalu začali přibližovat ke strojům. Strach pod Johnovou kůží vzrostl ještě více a on si jen říkal, kdy se jeden z nich otočí a zastřelí ho. Jak můžou nevědět, že se pomalu plazí k nim? Že by si s ním jen tak hráli? John polkl a zachoval klidný a tichý dech; nepotřeboval svůj strach ještě posilovat panikařením. Pokusil se ignorovat vlastní paranoiu a blížil se k dokončení obcházejícího manévru. John si uvědomil, že si s ním možná skutečně jen hráli, což dále posílilo jeho strach. Měli Mark, Jack a Fred také tolik štěstí? Nebo se T-1001 otočila a všimla si jich ze vzdálenosti pouhých třiceti yardů, jak se je snaží obejít?

John nyní jasně viděl, jaký efekt měly automatické zbraně na T-1001. Z místa, kde ležel, viděl jejich obličeje, oblečení a jemnější detaily rotačních kulometů, které ničily místo, kde se doposud nacházel John Henry, Ellison a jeho Cameron. Měl strach i pohnout puškou, aby si T-1001 nevšimly pohybu a neotočily se k němu. John se dal do pohybu, trvalo mu to však takovou dobu, jakou mu zabralo plazení se do místa, kde se momentálně nacházel. Jak dlouho se plazili? Deset minut? Patnáct? Dvacet? Kolik munice ještě měly stroje u sebe. A co Ellison, John Henry nebo Cameron? Co když byli zraněni?

Náhle vzduch zaplnilo hlasité klení a jasně patrná střelba ze tří automatů zasáhla jednu T-1001, čímž ji postrčila přímo k dalšímu stroji, jež byl však doposud paralyzován. John viděl obličeje odporu TechCom, osvětlené výšlehy z hlavní. Čtvrtá T-1001 si toho všimla též a obrátila palbu proti nim. John vycítil příležitost. Vystřelil a překvapil terminátora zásahem do zad. Ten namísto střelby klopýtl a jen co se Sarah a Derek dali do akce, John se postavil a dále pokračoval v palbě, načež vyměnil zásobník, zatímco Derek a Sarah udržovali T-1001 v šachu.

Terminátora, na kterého Mark, Jack a Fred stříleli, kulky odtlačily tak daleko, že se dotkl paralyzované T-1001 a ztuhl též, když do něj pronikl elektrický proud. Bojeschopný Zůstal tedy pouze tekutý stroj, který byl předmětem Johnova, Derekova a Sářiného zájmu. John se stále pohyboval vpřed, čímž zvyšoval schopnost zbraně posouvat terminátora žádoucím směrem. T-1001 pokračovala v nedobrovolném pohybu vzad, neschopna opětovat palbu. Udělala další krok vzad, aby se vyhnula pádu a dotkla se paralyzovaného terminátora, načež zůstala nehybně stát na místě. John, stejně jako všichni ostatní, s úlevou sklonil zbraň.

Nato se T-1001 pohnula a otočila se k Johnovi obličejem.

Jakmile se tak stalo, John cítil, jak mu ztuhla krev v žilách. Otupěle si všiml, že všichni terminátoři se opět normálně hýbou a došel k závěru, že elektromagnetu došla energie. A on nyní stál patnáct stop od jednoho z nich. Dva stroje zahájily palbu proti vojákům TechComu a další pokračoval ve střelbě na Ellisona, Johna Henryho a Cameron. Čtvrtý, stojící naproti Johnovi, na něj ukázal prstem. John toto gesto s prázdnou myslí sledoval, zatímco na něj z plna hrdla křičela jeho matka. To je divný, jak jednoduchý ukazování prstem znamená, že je po mně a přitom se tomu nemůžu ani včas vyhnout.

Další kulky se zaryly z boku do hlavy T-1001, jež právě proti Johnovi vyslala z prstu kovové kopí, které ovšem minulo cíl, pouze řízlo Johna na tváři. Již přicházela k sobě, když se jasná střelba z Glocku ozvala znovu a drtila terminátorův spánek. John narychlo namířil a střelil stroj do břicha. Ten znovu ucouvl a zmizel ve stínech, které ho chránily před spatřením. John se otočil a utíkal, aby se společně se Sarah a Derekem připojil k ostatním. Poté, co se Cameron přesvědčila, že John vskutku unikl z nebezpečného setkání tak blízkého, že se její procesy téměř zastavily, pokračovala v opakované střelbě na T-1001, aby nedostala šanci zaměřit se na Johna. Terminátor sebou škubal při nepřetržitých zásazích z Glocku a ve chvíli, kdy vyprázdnila zásobník, se k nim opět přidal John, který se mezitím rychle odplazil maximální rychlostí pryč. Vojáci TechComu se k nim připojili zrovna tak, byť Jack znatelně kulhal. Fred mu však nohu obvázal, aby jej udržel ve hře.

Cameron si všimla, že z Johnova ramena crčí krev a vydala se k němu kvůli ošetření. Byla však nucena zastavit se, když je opět zasypaly kulky všech T-1001 a přinutily je zalehnout. Všichni si našli úkryt, ji ovšem zasáhl do hrudi odražený náboj. "No, v podstatě to byl dobrej nápad generále," zabručel Jack. "Ale co kdybychom se teď s nimi pustili do boje a spálili ty zasraný plecháče na popel."

"Mám jinej nápad," řekl John s hlavou u země. "Až jim konečně dojde munice, budou za námi muset jít po svých. Až se tak stane, můžeme ujet v autech a při tý příležitosti do nich střílet, abychom je zpomalili, a takhle prostě ujet, než nás chytnou."

"A nechat čtyři tyto věci pobíhat po okolí a nechat je zabíjet, jak se jim zlíbí?" namítl Ellison.

"Teď zrovna nemáme nejlepší zbraně pro boj s tekutými plecháči," odpověděl John.

"To je fakt," souhlasil Derek, jenž naslepo střílel, aby rozptýlil T-1001. "Ale co když mají hodně velkou zásobu munice? Když jim nedošla do teď..."

"Neopětujte palbu," řekl John. "Nechte si to na sprintování k autům, ať se můžeme odtud dostat."

"Z pravé strany se přibližuje další cíl," podotkl John Henry. "Blíží se z daného směru k T-1001 a je to tentýž model." John se otočil, aby viděl, o co jde. Prohlédl si postavu a ihned ji poznal. Timothy Steel byl na procházce, aby se setkal s ostatními T-1001, jako by je chtěl jen pozdravit. Zastavil se kousek od nich, pozvedl zbraň ve tvaru trubice a vystřelil něco přímo na jednoho z tekutých strojů.

Ten okamžitě přestal střílet a zavřískl tak hlasitě, jak jen to bylo možné. Prvotní zvuk Johnovi připomněl skřípění kovů a také umírající T-1000, se kterou se setkal jako dítě. Díval se, jak sebou stroj divoce hází jako člověk v plamenech, a překvapilo jej, když začal vrážet do stromů. Timothy vystřelil na další cíl, jehož reakce byla stejná jako v prvním případě. Dvě zbývající T-1001 obrátily palbu proti Timothymu, který ovšem zasáhl třetí tekutou postavu dříve než jej palba zasáhla, načež upustil trubici.

"Jdeme!" křikl John. "Osolte ty zcvoklý plecháče, ať nemají šanci někoho sejmout a tomu novýmu pomozte oddělat posledního!" Vyběhl ze své pozice, zvedl hlaveň automatu a stiskl spoušť. T-1001 sebou znovu zacukala a poté ještě více, když ostatní následovali Johnův příklad. Díky dostatečnému rozptýlení byl Timothy osvobozen od nepřetržité série zásahů do vlastního těla. Změnil se do podoby tekutého kovu a vrazil do T-1001, jež prodělala změnu taktéž. John nedokázal poznat rozdíly mezi Timothym a T-1001, kteří se smíchali dohromady a podle všeho spolu bojovali.

Namísto toho zaměřil palbu na jednoho ze svíjejících se terminátorů, kteří stále ryčeli a chaoticky pobíhali jako smyslů zbavení. Sotva je zasáhly kulky, vyslané od Johnovy skupinky, skáceli se k zemi, avšak stále se snažili chytit je do svých spárů. Střelba je udržovala na jednom místě během tohoto stavu, u kterého John předpokládal, že jde o proces umírání. Konečně se jeden po druhém pomalu přestali pohybovat a nabyli podoby mrtvých těl. John do jednoho z nich vystřelil, aby se ujistil, zda je opravdu mrtvý, jeho náboj však proletěl skrze kov a zaryl se do země. Pohled na pomalu se rozpadající se T-1001 jej poněkud znepokojil.

Sarah se ustupujícího Johna snažila odtáhnout pryč. John se otočil čelem ke dvěma zápasícím kapalinám, aniž by si byl jistý, kam vystřelit a kdo je kdo. Po půl minutě se dvojice opět rozdělila na Timothyho Steela, který byl mrštěn proti stromu, a na T-1001, jež na Johna namířila prstem. Sarah A Cameron ovšem byly rychlejší a podařilo se jim T-1001 zastavit včas. John uviděl trubici, ležící na zemi a rozběhl se pro ni se Sarah v závěsu. T-1001 se jej snažila následovat, ale každý jí tento úkon znemožnil pomocí střelby. John zvedl trubici, namířil ji na T-1001 a už jen doufal, že je nabitá. Vystřelil a cítil, jak něco opustilo trubici a zasáhlo tekutý stroj.

Ten začal ječet a divoce sebou házet ze strany na stranu právě tak, jako jeho kolegové. Záhy padl k zemi pod náporem soustředěné palby. Timothy Steel opět nabyl své původní podoby a bez jakékoliv sympatie či zvědavosti sledoval, jak T-1001 umírá. Když se přestala hýbat, obrátil se k Johnovi Connorovi a natáhl k němu ruku. Každý kromě Cameron namířil zbraň na terminátora, který právě dobojoval svou bitvu. "Dobrý večer pane Connore," pozdravil Timothy.

John mu potřásl rukou a cítil, jak teď, když boj skončil, na něj dopadla únava. "Nazdar profesore." Každý se pomalu uklidnil. Derek se rozhlédl po tvářích všech přítomných ve snaze zjistit, kdy se na jejich stranu přidal další stroj. "Co jste použil, abyste je zničil?" zeptal se John.

"Nanoboty, konzumující kovy," odpověděl Timothy. Cameron a John Henry ucouvli od mizejících tekutých terminátorů. "Sami se deaktivují a zničí do patnácti minut. A teď mě prosím omluvte, musím se nachystat na zítřejší vyučování." Bez dalšího slova si Timothy vzal svou zbraň a odkráčel pryč.

Několik vteřin jen tak stáli, neboť každý z nich si potřeboval vyčistit hlavu od bitevní vřavy, v níž se před chvílí nacházeli. Poté skupinka pomalu zamířila k autům, aby se mohla vydat na cestu zpět. John kráčel po boku Cameron, které z nějakého důvodu opět začaly téct slzy. John ji nechal, aby mu spočinula hlavou na zdravém rameni a objal ji rukou kolem pasu. Nebylo možné, aby přežili všichni z nich.

37 Naposledy upravil: Sniper (1.8.2013 23:34:08)

Re: Does John Love Me? + pokračování

- Epilog - Pohřeb

O poslední obřad se postaral Ellison.

Koupili mu prostou dřevěnou rakev a k tomu malé místečko na místním hřbitově, napsané na Johnovo jméno. Nebyli zde přihlížející nebo náboženské procesí jakéhokoliv druhu; pouze několik přátel, které zde měl, a několik jimi pronesených slov. Několik vět na rozloučenou a poté pokládání květin na rakev. někteří z nich, jmenovitě vojáci TechComu, zanechali vedle svých květin také pár nábojů. John Henry pro něj neměl květiny ani náboj, namísto toho však přispěl knížkou pro děti, ze které Josepha učil číst.

Když dokončili své proslovy a pokládání dárků, John Henry a Cameron spustili rakev do země. Skupinka se chopila lopat, které si přivezla s sebou, zasypala rakev a pak Mark s Jackem umístili do hlíny náhrobní kámen. Stálo na něm:

                                                                                    Joseph

                                                                                 2004-2007

                                                                   finální dobrovolník a dobrý přítel

Jakmile byl malý obřad u konce, zamířili všichni zpět do domu, aby mohli být spolu s ostatními. Na počest Josephovy památky Mark odešel a zabil jelena, kterého posléze připravil k jídlu. Mark, Jack, Fred a Derek nakoupili několik lahví s alkoholem a právě si každý z nich dával skleničku. Tři vojáci, kteří znali Josepha nejlépe, vyprávěli mezi jednotlivými skleničkami různé historky z Josephova života. John a Sarah pozorovali připravenou zvěřinu a zůstávali v tichosti; John Henry a Ellison sledovali zprávy, týkající se zmizení pracovníka CIA. John se rozhlédl kolem, neboť si říkal, kam se poděla Cameron.

Seděla v Johnově pokoji a tiše plakala, jak na ni opět dolehl žal a pocit viny. Její simulátor emocí ji přestal informovat o pocitech, které prožívala, jelikož je už velmi dobře znala. Již přestala hledat způsob, jak dokázat, že byla zodpovědná za Josephovu smrt, protože věděla, že tomu tak skutečně bylo a pokoušela se najít další, díky kterému by se mohla cítit ještě hůře. Nyní litovala všeho, co udělala. Kdyby neodešla, nemusel by John jít za ní a stejně tak by za ní nešel ani Joseph, jenž by posléze nezemřel a ona by nebyla poškozena...a Joseph by nezemřel...

Když John tiše vstoupil do místnosti, její senzory ji sice upozornily, avšak ona mu nevěnovala mnoho pozornosti, a to dokonce ani tehdy, když se posadil vedle ní. Objal ji jednou rukou, ona se nahnula k němu a objala ho též. John ani nehlesl, nechal ji pouze tiše plakat. "Teď už tomu rozumím," řekla roztřeseným hlasem.

"Čemu?" zeptal se.

"Tomu, proč ses zlobil ,když jsem tě zadržela, abys nešel zachránit život té mladé dívce, která spáchala sebevraždu. Už chápu, proč jsi byl smutný. Myslel sis, že je  tvoje vina, že zemřela, protože bys ji mohl zachránit, kdyby se věci odvíjely jinak. To, že Joseph zemřel, je moje vina. Kdybych neodešla, pak by se Joseph do takové situace nedostal a nebyl by postřelen," vysvětlila Cameron, zatímco jí slzy stále stékaly po tvářích.

"John chvíli neodpovídal. Nechal ji, aby se vyplakala a mezitím přemýšlel, jak nejlépe odpovědět. "Nemyslím si, že je to tvoje vina," řekl John tiše.

"Ale je. Onen řetězec událostí jsem si prošla už 1489krát," zamumlala Cameron.

"To ještě neznamená, že to byla tvoje vina. Já bych řekl, že Joseph se rozhodl umřít už dlouho předtím, než se to celý vůbec stalo."

"Tomu nerozumím."

"No," začal John a prstem jí utřel tváře. "Vzpomeň si, jak říkal, že dobrovolníci projektu Vader měli potíže se svým lidstvím a že tys jim byla schopná pomoct. Díky tomu tě nazývali matkou." Cameron přikývla a vzhlédla k němu. "No a pokud jde o matky, tak je člověk ochotnej kvůli nim podstoupit nejrůznější oběti, protože mít mámu je pro lidi sakra důležitý; potřebujeme rodinu a blízký lidi, abychom si mohli různě vzájemně pomáhat. A to, že z tebe někdo udělá svou matku znamená, že jsi pro toho člověka jedním z nejdůležitějších lidí."

"A pokud někomu záleží na tobě, pak jsi i ty ochoten udělat cokoliv pro něj," podotkla Cameron.

"Josephovi na tobě záleželo proto, že jsi mu dokázala pomoct, a tak k tobě přistupoval stejně, jako by ke svý mámě přistupoval kdokoliv jinej, a byl prostě ochotnej za tebe položit vlastní život. Že by to tak udělal, kdyby k tomu došlo, se nejspíš rozhodl už dávno předtím, než se vrátil v čase; to by dokonce mohl být i faktor, týkající se toho, proč jsi přišla ty."

"Cameron se znovu opřela o Johna a on ji kolébal, jak nejlépe uměl. "Stejně mi pořád není lépe. Kéž by nezemřel." zašeptala.

"No jo," zamumlal John. Chvíli zůstávali v tichosti a pak John promluvil. "Měl bych se jít mrknout na tu zvěřinu nebo se dneska ani jeden z nás moc nenají. Můžu tě tu chvilku nechat o samotě?" Cameron přikývla. John se postavil a opustil pokoj, aby zkontroloval zbylé maso. Cestou si však nevšiml matky, schované za dveřmi jeho pokoje. Sarah počkala, až John odejde, a poté vešla do místnosti. Založila si ruce a stanula před Cameron.

"Cameron se nepohnula z místa, pouze opětovala Sářin pohled. "Chovala jsem se nerozumně," oznámila Cameron.

"To teda jo," souhlasila Sarah.

"Jsem příčinou Josephovy smrti a Johnova zranění."

"Taky pravda."

"Zlobíš se na mě."

"Jo." Sarah se opřela o zeď. "Částečně je to tvoje vina, takže se radši uč dál." Vzdychla a otočila se obličejem ke zdi. Po chvíli se otočila zpět k Cameron. "Znám lidi, kteří zabili mockrát a necítí nic, stejně jako stroje. Nikdy nedovolím, aby se můj syn oženil se strojem. Ty nejsi zas tak špatný člověk." Obrátila se k ní zády, opustila pokoj a nechala Cameron, aby pochopila její slova.

*****

Muž otevřel dveře a zastavil se, aby se rozhlédl. Za ním vběhlo dovnitř šest bojovníků, kteří zajistili prostory, zatímco jejich vůdce vykročil ke kovové trubce před ním. "Nyní máme naši jadernou zbraň," řekl nahlas. "Odneste to odtud a vraťte se domů. Kvůli ničemu nezastavujte nebo vás smrt nemine." Jakmile jejich vůdce odešel, vběhli do místnosti další bojovníci. Uprostřed noci jeho oči červeně zazářily.

KONEC

--------------------

Poznámka překladatele: Autor povídky, Stormin Mormon, zveřejnil v červenci roku 2009 první kapitolu dalšího sequelu (A Common Enemy). Mělo se jednat o crossover TSCC a filmové série Bourne (Agent bez minulosti + 3 pokračování). Do dnešního dne však byly napsány pouze tři kapitoly, přičemž poslední update proběhl v září roku 2010. Pokračování se tedy s největší pravděpodobností nedočkáme, a proto poslední odstavec Heartless Strike nelze vnímat jako zakončení příběhu, nýbrž jako čestnou připomínku nedokončené povídky.