51

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

27. kapitola - pokračovanie

63. deň, 2027, 23. Júl, 10:40

„John Henry, si v poriadku?“ Spýtala sa Savannah, zatiaľ čo dvíhala hlavu kyborga.

Pred deviatimi minútami sa náhle aktivoval a začal kráčať smerom k nej. Mrmlal niečo o tom, že všetci ľudia musia zomrieť a stroje sú nadradená rasa.

Savannah spanikárila a utiekla, pričom zhodila vysielačku. Tá bola následne zničená, keď na ňu John stúpil. Savannah zostala uväznená medzi dvoma servermi. Práve vo chvíli, keď si myslela, že ju zabije, spadol, tvárou nadol, na zem. Odvtedy tam ležal bez pohnutia.

„John Henry!“ Zakričala na neho.

Otvoril oči. „Savannah?“ Spýtal sa tichým, ale normálnym hlasom.

´“Áno, John.“ Povedala už kľudnejšie.

„Je John Connor v bezpečí?“ Spýtal sa pomaly.

„Neviem. Kyle ho šiel hľadať. A čo ty? Si v poriadku? Vystrašil si ma na smrť.“

„Môj sysém bol napadnutý. Stále vykonávam opravy na svojej neurálnej sieti. V súčasnosti mám len čiastočnú kontrolu pohybu a prístup k procesom strednej úrovne.“

„Môžem spraviť niečo, aby som pomohla?“

„Potrebujem energiu. Môj hlavný energetický článok bol vyčerpaný. Diagnostika systému momentálne nevie zistiť, čo bolo toho príčinou.“

„Vydrž tu, John. Zoženiem ti nejaké náhradné napájanie.“

Savannah vyskočila a vybehla z miestnosti po pomoc.


2027, 63. Deň, 23. Júl, 10:45

Voda bola studená a mierne kalná. Derek bojoval s vlnami, zatiaľ čo ťahal Kate na breh. 

Ešte pred súdnym dňom pracoval počas leta ako plavčík na miestnom kúpalisku. Vďaka bohu, že si stále pamätal svoj tréning. Ale aj tak bolo ťažké plávať v oblečení a on neplával už od svojich pätnástich.

Pobrežie dosiahol vyčerpaný, podchladený a mokrý. Ale nemal čas myslieť sám na seba. Vytiahol Kate na pláž, preč od príboju.

Nad ich hlavami sa zapojili do boja F-14-ky so zvyšnými troma HK-čkami, zatiaľ čo Derek začal oživovať Kate. Zložil jej z hlavy prilbu, zaklonil jej hlavu a začal jej dávať dýchanie z úst do úst.

Sám pre seba pomaly napočítal do päť a spravil to znova a potom znova.

“No tak, Kate. No tak.” Zvolal, ako jej začal dávať masáž srdca.

Znova sa vrátil k dýchaniu z úst do úst. Vzdušný súboj nad sebou ignoroval.

Zrazu začala kašľať. Otočil ju na bok, aby mohla vykašľať vodu. Ona sa následne pretočila späť na chrbát a začala lapať po vzduchu, pričom si zároveň utrela ústa.

“Derek?” spýtala sa.

“Áno?”

“Skoro si ma zabil.”

“Uh, áno.”

“Zachránil si mi práve život?”

“Áno.”

Načiahla sa a schmatla Dereka, pritiahla si ho a agresívne ho pobozkala. Bol prekvapený, ale neodtiahol sa. Ako sa bozkávali, Kate siahla po signálnej pištoli ktorú mala zavesenú na kombinéhe. Natiahla ruku a vystrelila do vzduchu svetlicu.


2027, 63. Deň, 23. Júl, 10:50

“Vojak, vidíte niečo?” Zakričal Kyle na muža na streche. Toto bola ich piata zastávka. Využívali metódu prieskumu, ktorú navrhla T-800ka.

“Na východnom horizontne vidím dym, ale od Johna Connora je to príliš ďaleko, pane.”

“V poriadku vojak, vráťte sa dovnútra.” Obrátil sa k stroju, “Pôjdeme na to inak. Je tu možnosť, že sme ho minuli, že John Connor je možno za nami. Otoč auto, vraciame sa. Skontrolujeme niektoré opustené budovy v údolí, ktoré sme minuli.”


2027, 63. Deň, 23. Júl, 11:00

Chinook letel ponad púšť a približoval sa k jazeru Salton.

“Generál Brewster. Tomcaty bojujú s HK-čkami.”

“Niečo o mojej dcére?”

“Nič, pane. Chcete aby som vás spojil s Tomcatmi?”

“Nie. O chvíľu tam sme. Len sa postarajte, aby sme vedeli, aká je ich situácia.”

“Áno pane. Ak by ste chceli prísť dopredu pane, môžete vidieť jazero Salton.

Generál Robert Brewster vstal zo svojho sedadla a prešiel dopredu, kde si sadol vedľa pilota. Keď sa priblížili sledoval vzdušnú bitku. Tomcaty mali miernu prevahu, ale nie veľkú.

“Dostaňte nás nižšie, priamo nad vodu.” Prikázal.

“Áno pane. Vyzerá to, že tam je niečo vo vode, pane.” Povedal pilot, ukazujúc z okna.

“Dostaňte nás tam.”

Vo vode bol vrak obklopený olejovou škvrnou.

“Perry, pozrite sa von. Vidíte niečo?”

Perry sa pozrel z jedného z okien. “Vyzerá to ako pozostatky HK-čka, možno dvoch. Počkať, taktiež vidím prídavnú palivovú nádrž a dvere z vrtuľníka.”

“Nejaká známka života?”

“Nie.” Povedal odmerane Perry.

“Generál! Zo vzdialenejšieho brehu bola práve odpálená svetlica!”

“Vezmite nás tam.!

Chinook zamieril k západnému brehu. Vo chvíli keď začuli hluk približujúceho sa vrutuľníka, Derek a Kate prerušili svoj bozk,. Vstali a začali energeticky mávať.

Generál Brewster si utrel oči, nakoľko v nich mal slzy úľavy.

“Pilot, pristaňte tam a vyzdvihneme ich.”

“Áno pane!” Odpovedal s úsmevom pilot.

# # #

“Keď sa dostaneš späť na základňu, budeš potrebovať niekoľko stehov, aby ti tú ranu nad okom zašili.“ Povedala Cameron, zatiaľ čo mu lepila na čelo kus náplaste z jej lekárničky, ktorú mala v motorke.

„Zadrží to tá náplasť?“

„Mala by, kým sa dostaneš späť na základňu.. Skôr ako odídeme, chcem ti dať radu.“

„Samozrejme. Čo máš na mysli?“ Spýtal sa, zatiaľ čo Cameron zatvorila a odložila lekárničku.

„V boji si odkrývaš svoju pravú stranu.“

„Hovoríš to nikomu, kto má zranenú a popálenú ľavú ruku a nad ľavým okom má reznú ranu.“ Povedal s úsmevom.

„Irónia, viem, ale to bolo všetko, čo som mohla spraviť, aby som ťa ochránila, zatiaľ čo si bol zapojený do útoku na továreň na plazmové pušky. Dávaj si pozor. Nabudúce, keď ťa trafia môžeš dopadnúť horšie.“

„Kde si tam bola?“ Spýtal sa prekvapene.

Usmiala sa a povedala, „Obleč si špinavé šaty, zašpiň si tvár a môžeš sa skryť kdekoľvek. Nikto nevedel, že som tam bola.“ Obzvlášť ty.

John s úsmevom zavrtel hlavou. „Bola si tak blízko a ani som ťa nevidel. Predpokladám, že je dobré, že som ťa nestretol skôr, ako som ťa poslal späť. Mohlo by to zničiť všetko, programovanie, voľby ktoré som vykonal, zatiaľ čo som tu. Mohla si sa vyvinúť odlišne. Môžem sa ťa niečo spýtať?“

„Samozrejme.“ Povedala, zatiaľ čo kontrolovala svoj motocykel kvôli poškodeniu.

„Čo si povedala predtým, o schopnosti vybrať si svoje vlastné programovanie....“

„Čo s tým?“ Povedala rýchlo, zatiaľ čo pozerala na Johna cez otvor v motorke.

„.....je to dôvod, prečo sa stroje niekedy pokazia?“

Vyzerajúc, že jej trochu odľahlo dokončila kontrolu motorky a odpovedala na jeho otázku. „Môže to zavážiť, ale väčšinou je to pretože preprogramovanie proste nevyjde. To je dôvod, prečo v budúcnosti, z ktorej prišla tvoja Cameron, John potlačil pôvodné programovanie, predtým ako prepísal čip. Ztrojnásobilo to šancu na úspešnosť preprogramovania.“

„Ale nespravil to s mojou Cameron. Prečo?“

„Neviem. Odpoveď na tú otázku pozná len budúci John.“

Cameron vstala a povedala, „Źiadne ďalšie otázky. Motorka je v poriadku a pôjde a ja by som ťa mala dostať späť na základňu. Ostatní sa pravdepodobne o teba boja.“

„Čo im poviem? Čo poviem Allison?“

„Navrhla by som, aby si začal s pravdou.“

„To je dostatočne fér, ale ak Allison prežije bitku a my použijeme stroj času, čo poviem potom, „Sorry slečna, ale milujem tvoju kyborgiu dvojičku viac ako teba, sme si súdení.“ To len všetko zničí.“

„Tak ju tu nechaj. Catherine Weaverová mala pravdu. Keď sa ty a tí, čo s tebou pôjdu do roku 2009 vrátia, táto časová línia prestane existovať a s ňou všetci, ktorí sa v nej nachádzajú, vrátane Allison.“

John si obliekol svoju bundu a prešiel k dverám.

Nemohol veriť vlastným ušiam. „To by bolo kruté.“ Zastavil sa na pol ceste. „To by znamenalo vymazať jej existenciu.“

„Nie v roku 2009!“

„To sa mi nepáči. Ak by nebolo nej, bol by som mŕtvy. Ty by si nebola opravená a my by sme neviedli túto konverzáciu!“

Otočil sa k nej chrbtom a prešiel zostávajúcu vzdialenosť k dverám.

„Je mŕtva, John.“ Povedala ticho Cameron, ale znelo to ako výstrel.

Johnova ruka zmrzla. Západka zapadla do dverí.

„Ak pôjdeš späť, môžeš ju zachrániť. Môžeš zachrániť Sarah. Môžeš ich zachrániť všetkých,“ povedala pravdivo.

John sa snažil vstrebať, čo Cameron povedala, keď sa náhle dvere rozleteli dovnútra, sila nárazu ich vytrhla z pántov a tie vzlietli.

John s tvrdým žuchnutím dopadol o niekoľko stôp vzad. Dvere ho tesne minuli a dopadli na podlahu,  z ktorej zvírili obláčik prachu a špiny.

Cameron naklonila hlavu a pozrela sa na útočníka. John sa obzrel zo svojej pozície na zemi a zbadal 8-stôp vysoku T-600ku, stojacu vo dverách a za ňou prichádzali ďalšie tri.

„Oh, doriti!“ Povededal John vo chvíli, ako stroje začali strieľať zo svojich mini-gunov.

# # #

„Ako sa teraz cítiš, John Henry?“ Spýtala sa Savannah, zatiaľ čo kráčala do laboratória, v ktorom bol napojený na kábel k jeho internému systému.

„Externá energia pomohla. Moja neurálna sieť je takmer opravená. Mentálne procesy sú funkčné na 95%. Budem potrebovať nový energetický článok.“

„Jeden som priniesla so sebou. Čo sa ti stalo?“

„Prenikol som do satelitnej site Skynetu. Pokúsil som sa umiestniť vírus, aby ju zhodil, keď to budeme chcieť, ale nemal som na výber a musel som ju zhodiť skôr, ako ma Skynet dostal.“

„Ako dlho bude dole?“

John Henry pozrel na hodinky. „Bude dole približne do 10:00, do zajtra rána. Ak máme poraziť Skynet. Musí to byť dnes v noci. Skynet naisto príde na riešenie skôr, ako som to odhadol ja.“ Povedal, zatiaľ čo si odpájal z hrude napájací kábel.

„To je úžasné! Ale čo sa stalo tebe?“

„Keď som zistil, že Skynet sleduje Johna Connora, začal som posielať údaje na naše servery. Vtedy si ma všimol. Musel som s ním bojovať. To bolo to, čo vyčerpalo môj energetický článok. Musel som udržať napätie, aby som vytvoril tiene a rozptýlenia v sieti, aby som mohol zakryť, čo robím. Skynet je však chytrý, a namiesto toho, aby sledoval miesta, kde som posielal údaje, šiel po mne. Vtedy boli moje firewally dole. Bol som náchylný na útok. Prečo si ma nezabila?“ spýtal sa, zatiaľ čo si vkladal eneregetický článok, ktorý mu priniesla Savannah.

„Si môj priateľ.“ Jemne mu vzala ruku. „Nemohla by som ťa zabiť.“

„Podstúpila si obrovské riziko, Savannah. Nabudúce nemusíš mať toľko šťastia. Skynet mal nad mojou neurálnou sieťou úplnú kontrolu. Mohla si zomrieť, a bol by som to ja, kto by ťa zabil.“ John Henry si zakryl mäso na svojej hrudi.

„Ale nespravil si to. A nespravil by si to. Si môj priateľ a ja som tvoj.“ Savannah ho objala.

John Henry vyzeral torchu prekvapene ale zdvihol ruku a vrátil jej objatie. „Áno. Som tvoj priateľ a nikty ti neublížim, Savannah, ani nepripustím, aby to spravil niekto iný.“


2027, 63. Deň, 23. Júl, 11:10

„Plukovník Reese, vidím dym na severozápade, pane!“ Zvolal vojak zo zadnej časti Humvee-čka.

Cestovali už dlhšiu dobu a prezerali rôzne opustené budovy. Kyle sa pozrel smerom, odkiaľ vychádzal dym. Vyzeralo to ako oblak prachu.

„Vezmi nás tam a rýchlo!“ Povedal Kyle.

Terminátor bez meškania stlačil plyn a zamieril smerom k prázdnemu poľu. Vojaci nadskakovali na svojich sedačkách ako šialený.

„Počujem streľbu.“ Povedal stroj.

„Dostaň nás bližšie, ale nie priliš blízko, aby nás bolo vidieť. Muži, pripravte si zbrane.“

Humvee preletelo cez pole, rozrazilo kurník a zastavilo za domom.

„Streľba prichádza z druhej strany.“ Povedal stroj, zatiaľ čo vrchné poschodie domu prevŕtavali guľky.

„Páni, nehovor.“ Povedal sarkasticky Kyle keď vyskočil z nákladiaku.

„Všetci ku mne!“ Zakričal a rozbehol sa k domu s pripravenou zbraňou.

# # #

Akonáhle T-600ka vtrhla do stodoly, Cohn ani Cameron nemrhali časom alebo úsilím vymyslieť, čo robiť. John sa prekotúľal po podlahe v nádeji, že sa dostane k svojej plazmovej puške. Cameron vzala z ponku skrutkovať. Keď sa stroj otočil, sledujúc Johnove pohyby, hodila ho priamo do stroja. Hrot prerazil malú dieru do jeho krku a pričom vyradil jeho motorickú kontrolu. Nechopný zamerať cieľ, ruka T-600ky klesla dole, pričom spustila ťažkú paľbu, ktorá prevŕtala steny stodoly a rozvírila obrak prachu.

Na pol ceste k svojej plazmovej puške, sa John zohol, chrániac si hlavu pred hlukom a kúskami padajúceho dreva. Cameron, ktorá sa rýchlo presunula schmatla Johna a postavila ho na hoy.

„Nasadni na motorku. Musíme ísť, hneď!“ zakričala na neho.

John si nemohol pomôcť, ale pri jej poslednom výroku sa musel usmiať, zatiaľ čo si sadal na motorku za Cameron. Bolo to presne to, čo by povedala jeho Cameron. Možno nakoniec nebola tak ďaleko, ako mu bolo navrávané.

Zanechajúc pušku a prilbu za sebou, vyrazili smerom k dverám. Cameron schmatla batoh s nástrojmi, ktorý zanechala na ponku.

Zatiaľ čo prechádzali popod vyradenú ruku stroja, John sa skrčil.

Vonku, na dvore boli ďalšie tri stroje, ktoré blokovali dvere do stodoli. Cameron vystrelila na posledný z nich a začala ich obiehať v kruhoch. T-600ky boli veľké, silné brutálne ale pomalé. Cameron vedela, že toto je ich nevýhoda.

Jazdila okolo strojov v malom kruhu. T-600ky neboli schopné zamerať ju. Cameron vytiahla náradie z batoha a hádzala ho na stroje, pričom vždy mierila na malú dieru pri ich krku. Prvé dva razy minula, ale tretí a štvrtý mierila presne.

Motory strojov zlyhali presne ako pri tom prvom. Ich ruky stlačili spúšť. Vrchné podlažie domu zasypali guľky.

Zostal ešte jeden aktívny stroj ale Cameron už nezostalo žiadne náradie. Odhodila prázdny batoh a zamierila na príjazdovú cestu, aby dostala Johna preč od toho stroja.

O kus cesty ďalej John takmer spadol, keď motorka náhle zastala. „Čo do šľaka?“

„Približujú sa k nám ďalšie štyri stroje.“

John sa pozrel cez jej rameno a zabadal T-600ky pochodujúc po prašnej ceste.

„Doriti! Toto je zlé! Vezmi nás späť! Zavez nás späť do stodoly!“ Zakričal John. Ich jedinou nádejou bola plazmová puška, ktorú tam nechali. Jeho príručná zbraň by bola proti týmto strojom zbytočná.

Cameron obrátila motorku a zamierila po prašnej ceste späť na nádvorie farmy.

Keď zbadali T-800ku zabratú v súboji telo na telo so zvyšnou T-600kou, rozjasnili sa im oči. Na T-600ku strieľalo niekoľko vojakov. Cameron sklonila hlavu, aby si kryla tvár a prefrčala okolo boja a zvyšných imobilizovaných T-600viek k dverám do stodoly a vošla do nej. J

John zoskočil z motorky, rozbehol sa a schmatol svoju pušku a jej helmu. Helmu hodil Cameron. „Nasaď si to, skôr než ťa ostatní vojaci uvidia.“

Pozbieral kovové hlavy do svojho batoha a vybehol s ním aj plazmovou puškou von. T-800ka zamestnávala T-600 a používala minigun, aby spomalila približujúcu sa T-600ku. John sa rozbehol a skočil do krytu, za jeden zo znehybnených strojov, ležiacich na zemi a začal strieľať na približujúce sa stroje.

„Kde si dočerta bol?“ Vykríkol niekto spoza neho.

John sa obzrel doprava. „Ahoj Kyle. Nevyzeráš šťastný, že ma vidíš.“

„Budem šťastný neskôr. Práve teraz sme v sračkách. Kto do čerta riadi tú motorku.?“

„Priateľ.“ Odpovedal John a usmial as sám pre seba.

„No dúfam, že tvoj priateľ má zbraň, pretože budeme potrebovať všetkých ľudí.“

„Vieš. Namiesto toho, aby sme sa rozhodovali, kto je jeleň a kto lovec, mohli by sme proste odísť.“

„Chceš utiecť z boja?“ Spýtal sa Kyle, zatiaľ čo strieľal.

„Máme pred sebou väčší boj a to čo musíme spraviť je dôležitejšie. Toto je nič. Mali by sme odviesť pozornosť a vypadnúť odtiaľto.“ Zakričal, zatiaľ čo stále pálil na približujúcich sa kovákov.

„Aký druh odvedenia pozornosti?“

„Spravím to.“ Povedala T-800ka. „Život Johna Connora je dôležitý. Všetci odídte! Hneď!“

T-800ka odhodila prázdny minigun a zdvihla ďalší. Pohla sa vpred a opakovane strieľala na približujúce sa T-600ky.

„No tak! Poďme!“ Zakričal Kyle, pričom nechcel mrhať limitovaným časom, ktorý dostali.

Všetci vojaci vyskočili a rozbehli sa. John sa na chvíľu zastavil a sledoval stroj, ako kráčal vpred. Aj keď jej zásahy boli presné, prevaha štyroch mini-gunov bola pre T-800ku príliš. Skôr ako ju videl padnúť, rozbehol sa, nasledujúc vojakov za domom.

John rýchlo nasadol na sedadlo spolujazdca.

„A čo tvoj priateľ?“ spýtal sa Kyle.

Skôr ako John mohol odpovedať, z druhej strany domu vyletela motorka. Jazdec bol kompletne oblečený v koži a na hlave mal helmu. Cameron prešla cez pole a zmizla za skalami. Tesne predtým, ako zmizla, zdvihla krátko ruku.

„Myslím, že toto je odpoveď na tvoju otázku. Vráťme sa na základňu.“ Povedal John, na čo si široko zívol a usadil sa do sedadla.

Kyle zaradil rýchlosť a vyrazil cez pole preč.

O niekoľko minút neskôr sa Kyle spýtal, „Čo sa tam dopekla stalo?“

Nedostal žiadnu odpoveď.

„John?“

Pozrel sa na Johna no ten spal.

„Sakra!“ Zaklial Kyle.

Zdvihol vysielačku a podal ju vojakovi za sebou. „Skontaktuj sa s Pendletonom. Povedz im, že máme Connora a mierime späť na základňu.“

Vedľa neho si John len zľahka vzdychol, zatiaľ čo Humvee sa natriasalo na ceste. Na jeho tvári sa pomaly rozlial úsmev. Cameron bola nažive a stále ho milovala, čo samotné mu dávalo nádej.

# # #

Po krátkom zastavení Chinooky pokračovali na svojej ceste na západ.

„Takže, čo je to, čo som počul o Johnovi Connorovi ako o prorokovanom vodcovi odporu? A prečo som o tom nikdy predtým nepočul?“ Vrčal Derek, zatiaľ čo okolo seba omotával deku.

„Povedala som mu to.“ Povedala pomedzi drkotanie zubov Kate, zatiaľ čo svoju deku okolo seba omotala ešte tesnejšie.

Generál Brewster vytiahol zo zabezpečeného safu zložku.

„Kate, ja a generál Perry sme vedeli o Johnovi Connorovi, po tom, čo nás v roku 2004 navštívili stroje. Ženský stroj, ktorý bránil Kate a mňa nám o ňom povedala a že ak zlyhá v boji proti druhému stroju, že musíme nájsť Johna Connora. Našťastie pre všetkých, nakoniec uspel a my sme pokračovali vo svojich životoch. Mysleli sme, že všetko je v poriadku. Súdny deň bol odvrátený a naša vláda nám povedala, že nebude trvať na postavení ďalšieho Skynetu. Nanešťastie, sa to nestalo. Nikto nebol prekvapenejší ako ja, keď 18. Mája 2009 nastal súdny deň. Iky by sme Kate a ja neboli na jednej z našich dovolenie v Grand Tetons....“ Hlas mu stíchol, ako sa stratil v záplave smutných spomienok.

„Čo sa Robert snaží povedať je, že sme vedeli, že John Connor je v tom zapletený. Len sme nevedeli kde alebo kedy sa ukáže. Takže sme to udržali len medzi nami, až kým nezačalao vysielať cez vysielačku proroctvo. Okrem bežnej výzvednej službe hovorila o búrke okolo nás a ako sa zjaví záblesk nádeje. Tá nádej bola na horizonte a ako zaženie búrku. Zablokovali sme väčšinu toho vysielania, aby sme zvýšili morálku, až kým nám neposlala zakódovaný spis.“ Preston vzal zložku z Brewsterových rúk a podal ju Derekovi. Toto je ten súbor a má len len jedno slovo.“

„Predtým, ako si to prečítaš, musíš vedieť jednu vec.“ Povedal generál Brewster.

„Ktorá je?“

Kate vytiahla ruku spod deky a dotkla sa jeho ruky. „Keď si to prečítaš, nesmieš o tom povedať nikomu inému, obzvlášť nie Johnovi Connorovi.“

„Tak prečo mi to ukazujete?“

„Pretože si jeden zo štyroch ľudí, ktorým je ten súbor adresovaný. Len, že by sme si nemohli byť istý, ako budeš reagovať, na základe tvojich posledných skúseností.“

„A čo sa stane, keď si prečítam tento spis?“

„Bude zničený a len my štyria budeme vedieť, čo v ňom bolo.“

Derek sa pozrel na zložku vo svojich rukách a počúval hukot rotora nad svojou hlavou. So smesou neochoty a zvedavosti otvoril zložku. Na prvej strane bolo úhľadne napísané jediné slovo.

NÁDEJ


2027, 63. Deň, 23. Júl, 12:30

Humvee smerovalo na západ. Slnko pieklo na strechu a pasažierov varilo bez ohľadu na to, že mali otvorené okná. Ako sa priblížili k táboru Pendleton, nad hlavami im preletel roj helikoptér. Hluk prebudil Johna z jeho spánku.

„Vyzerá to, že dorazila regulérna armáda.“ Povedal Kyle, sledujúc helikoptéry cez predné sklo.

„Doriti! Koľko majú vrtuľníkov?“ Spýtal sa vojak, vykláňajúc hlavu z okna.

„Neviem.“ Odpovedal ďaší.

„Dvadsať transportných, pravdepodobne Chinooky alebo Sea Knighty, pätnáť Kobier, dvanásť Apachov a šesť Black Hawkov.“ Odpovedal John, zatiaľ čo sa preťahoval.

„Ako to do pekla vieš?“ Spýtal sa nieko zo zadu.

„Janeina príručka pre rozpoznanie vojenských lietadile Americkej armády.“ Odpovedal John sucho, zatiaľ čo si poriadne sadol.

Nesnažil sa vyzerať ako bifľoš, ale ak strávite celý svoj život učeným sa o každom kúsku vojenskej techniky, stane sa automatickým, že to príde na myseľ. Alek, vezmem si Vojenskú techniku za 600€. Aké má len šťastie.

Ako prešli cez bránu na základňu, transportéry práve pristály. Kobry a Apache zostávali vo vzduchu na perimetri a poskytovali krytie. Na letisko začali pristávať rôzne stíhačky.

„Chceš ísť hneď za nimi? Alebo ísť rovno na základňu?“ Spýtal as Kyle.

„No, keď už sme tu, poďme za nimi. Minimálne môžeme poskytnúť generálom sprievod do bunkrov.“

Kyle si od úľavy vydýchol. Bál sa, že Savannah je mŕtva a nechcel tomu zatiaľ čeliť.

Rozptyľoval sám seba rozhovorom s Johnom o jeho konverzácii s vodcami armády. „Hovoril som s generálom Perrym poslednú noc cez vysielačku. Podelil som sa s ním o tvoj plán na kódovanej frekvencii. Zdalo sa, že sa mu to páči. Nazval to klasickou vojenskou stratégiou.“ Povedal Kyle Johnovi, zatiaľ čo míňali mužov a helikoptéry po ceste k Chinooku, ktorý im ukázali.

„Som rád, že to počujem, ale ak John Henry nedokončil minulú noc svoju úlohu, tak neviem či uspejeme aj s týmito dodatočnými vojakmi. Váham, či sa presunúť do Topanga.“

Kyle riadil Humvee cez plochu k ceste, kde pristali Chinooky a Sea Knighty. Čo bolo prekvaúujúce, keď sa priblížili, z vrtuľníkov vyšlo v skutočnosti len málo ľudí. Keď sa vezme, koľkých mohli uniesť, museli byť vťažené len na 25%.

„Oh bože! Toto sú všetci, ktorých majú?“ Spýtal sa John Connor.

„Môžu to byť všetci, ktorých za taký krátky čas dokázali zohnať alebo ich Skynet tvrdo zasiahol. Sami sme počuli, čo sa deje inde v krajine a vo svete. Dokážem si predstaviť, že to pre nich muselo byť rovnako ťažké, ako pre nás.“

Kyle pristavil Humvee a vyklonil sa z okna vodiča.

„Hej!“ Zakričal na vojaka stojaceho pri helikoptére. „Kde môžeme nájsť generála Perryho?“

„Hneď tam! Ten Chinook so šedou značkou na boku.“ Povedal, ukazajúc jedným smerom.

„Vďaka!“ Povedal Kyle a vyrazil pomedzi vrtuľníky až kým sa nedostali k tomu so šedou značkou.

Vo vnútri čaklai na Derekovo rozhodnutei traja ľudia.

„Čo si myslíš?“ Spýtala sa nakoniec Kate

Derek podal zložku generálovi Brewsterovi, ktorý ju zamkol späť do zabezpečenej skrinky.

„Sarkastické.“ Povedal Derek, pozerajúc na neho. „Nesmieme pripustiť, aby táto informácia padla do rúk nepriateľa.“

„To tiež znamená, že nemôžeš nikomu povedať, čo si tu videl.“ Dodal Perry.

Väčšia časť Dereka chcela kričať na týchto ľudí, či sú normálny. Je len chlapec. Ale keď sa pozeral na ich tváre, zatvrdené a unavené tváre dvoch generálov a zakalenú ale stále atraktívnu tvár Kate Brewster, chcel veriť tak ako verili oni. John Connor, predpovedený vodca odporu. Informácie v tej zložke boli ohromujúce, ale čo to znamenalo pre neho, odpor, vojnu proti Skynetu?

„Vonku zastavilo Humvee a niekto z neho vystupuje.“ Zakričal na nich pilot, ktorý im slúžil ako stráž.

Derek zbadal ako vystúpilo niekoľko mužov, ktorých nasledovali dvaja ďalší. Okamžite rozoznal Kylea a pocítil úľavu. Potom zo sedadla spolujazdca vystúpil mladý muž. Najprv ho nespoznal. Bol pokrytý prachom a špinou, na goliery mal zaschnutú krv a čelo mu zdobilo niekoľko malých obväzov.

Cez okno sa pozeral na mladého muža, ozbrojeného plazmovou puškou a s batohom na pleci, ktorý vyzeral ako vojak prvej línie, ale s výložkami dôstojníka.

Kyle mu niečo povedal, na čo sa on usmiala a obaja sa začali smiať. Derek v tej chvíli vedel, kto ten vojak je. John Connor.

„Dobre.“ Povedal Derek. „Zatiaľ do toho idem, ale nečakajte, že ho budem uctievať. Koniec koncov, je to len človek.“ Dokončil zamračene.

Rotory vrtuľníka sa zastavili na čo sa otvorili bočné dvere, zatiaľ čo Humvee sa priblížilo k Chinooku. Keď Kyle a John vystúpili, Kyle povedal Johnovi vtip o tom, ako Chinooky dostali svoje meno. Obaja sa smiali a sledovali štyroch ľudí, ako vystupujú. Dvaja vyzerali ako pritopené potkany zatiaľ čo zvyšný dvaja vyzerali ako vojaci na dôchodku.

Kyle zrazu spoznal medzi pritopenými potkanmi známu tvár. „Derek!“ Zakričal Kyle a rozbehol sa za svojim bratom.

„Hey! Kyle!“ Zakričal Derek, zatiaľ čo Kyle bežal k nemu na čo sa objali a pobúchali po chrbtoch, zatiaľ čo začali hovoriť obaja naraz.

John prišiel bližšie, pričom si prehodil pušku cez plece.

Dal im chvíľu nech sa zvítajú. „Hey Derek!“ Zakričal John s úsmevom na tvári.

„Connor.“ Povedal Derek, zatiaľ čo sledoval mladého muža s odreninami a rezom na čele. „John Connor.“ Zamračil sa. „Takže teraz si generál.“

„Áno.“ Povedal trochu zahanbene John. „Skupina odporu Grizzly ma vybrala na túto pozíciu.“

„Sakra, Generál. Posraný generál!“ Derek ho sledoval s prižmúreným obočím. Ostatní pozereali na Dereka, obávajúc sa toho, čo by mohol povedať ako ďalšie. „V poriadku connor, rešpektujem ich rozhodnutie, ale budem prekliaty ak ti budem salutovať, alebo ťa volať pane.“

John sa usmial, „Ani by som to nečakal. Ak ma budeš volať Connor, bude to v poriadku. Predstavil by si nás ostatným.“

„V opriadku. Tento dôstojník v zelenej kamufláži je generál Justin Perry, za Námorníctva spojených štátov. Je to môj bývalý nadriadený. Tento druhý dôstojník je generál robert Brewster z letectva Spojených štátov a táto dáma v leteckom je majorka Kate Brewster, medička a pilot.“ Keď zmienil jej meno do tváre sa mu vkradol úsmev.

John sa cítil trochu nesvoj. Bol zvolený do svojej pozície za krátky čas, zatiaľ čo týto dvaja muži pracovali na svojom postupe roky, príjmali  a vydávali rozkazi a zasluhovali si rešpekt pred vyššie postavenými dôstojníkmi, ktorí ich povýšili. Tento proces bol pre každého z nich veľmi odlišný a John bol dostatočne mladý na to, aby bol ich sinom. Možno vnukom, pomyslel si pri pohľade na generála Brewstera.

„Zdravím, generál connor. Počuli sme toho o vás v posledných dňoch dosť. Na svoj vek ste si zaslúžili peknú reputáciu.“ Povedal generál Perry.

„Vďaka pane. Dúfam, že budem pokračovať v budovaní reputácie, ktorú som získal.“ Povedal John, pričom zhodil z pleca batoh, aby mohol potriasť Perryho rukou. Ten s úderom spadol na asfalt.

„Čo máš v tom batohu, Connor?“ Spýtal sa Derek.

„Oh, minulú noc som sa trochu nepohodol s nejakými strojmi.“ John siahol nadol, odzipsoval batoh a vytiahol pás s piatimi hlavami.

„Vzal som si ich späť na základňu aby som sa mohol hacknúť do ich čipov a získať nejaké informácie.

„Vyradil si sám päť strojov!“ Povedal prekvapene generál Brewster.

„No, v skutočnosti ich bolo sedem, ale len päť hláv prežilo explóziu. „Povedal bez zaváhania John, ako keby opisoval počasie.

John zistil, že ho sleduje päť prekvapený tvárí. Nevidel rovnako udivené tváre vojakov stojacich za ním, ktorí šli v aute spolu s ním.

„Čo je!“ Spýtal sa, diviac sa, prečo na neho všetci tak divne pozerajú. „Čo?“

Štyria ľudia z vrtuľníka si vymenili pohľad. Je to pravda. Ešte viac, ako si len predstavili.

Nevediac o tom, John len zlepšil svoju reputáciu. Na konci dňa  počuli všetci príbeh o tom, ako John Connor zničil sedem strojov a priniesol ich hlavy späť.

# # #

Vo vnútri bunkra Andy odpovedal na zavolanie plukovníka Henryho.

„Takže, čo chceš, aby som spravil?“ Spýtal sa Seržant Andy „Štístko“ Keen plukovníka Henryho.

Potrebujem postaviť anténou, aby pracovala len na tejto frekvencii.“ Podal mu kúsok papiera s nákresom. „Musí to byť čisté, nepripúšťajúc žiadne rušenie a musí to mať nízky odpor.“

„V klade máme dobré zásoby medených tyčí a drôtov, ktoré by som mohol použiť, ale prečo ma žiadaš, aby som to postavil, určite by si to mohol spraviť lepšie.“

„Z niekoľkých dôvodov. Prvý, staviam prijímať k rozhraniu s týmto počítačom. Podruhé, ty si operátor a vieš, ako postaviť vysielač a anténu. Potretie, pre ľudskú morálku je lepšie, ak stroje nespravia všetku prácu. A poštvrté, to je rozkaz. Sú tieto dôvody pre teba dostatočné?“

„Áno pane!“ Andy sa múdro postavil. „Aký je vyžadovaný odpor? A budeš používať pre spojenie vyvážené alebo nevyvážené káble?“

„Informácie sú na papieri?“

„Áno, pane.“

„Nehovor o tomto nikomu. Vie o tom len generál Connor a ja.“

„Chápem. Kedy potrebuješ tú anténu?“

„O hodinu, ale máš zranenie, ktoré by mohlo ovplyvniť tvoj výkon, takže ti povoľujem dve.“

„Dopekla.“ Prehltol Andy a rozbehol sa zozbierať materiál a postaviť anténu.

Savannah počúvala rozhovor medzi Johnom Henrym a Andym Keenom.

Prišla k Johnovi a spýtala sa, „Skutočne to potrebuješ do hodiny.“

„Nie. Dve hodiny budú akurát, ale ľudia niekedy spravia najlepšiu prácu pod časovým strestom.“ John sa na ňu usmial.


63. deň, 2027, 23. Júl, 13:05

Humvee zastavilo pred hangárom. Nad hlavou im preleteli stíhačky. Toto je najväčšia aktivita na tejto základni od súdneho dňa.

Šesť z nich, Kyle, Derek, John Connor, majorka Kate Brewster a generáli Perry a Brewster vystúpili a vošli do hangáru a prešli chodbou do zasadacej miestnosti.

Kate sledovala mladého muža. Pripomínal jej Johna connora, ktorého kedysi poznala. Ale John, ktorého poznala by bol v jej veku, mohol by to byť jeho syn. Musí sa ho niekedy spýtať, ak bude mať príležitosť.

„Máme informácie, potrebné pre prípravu útoku. Snáď sa plukovník Henry úspešne hackol so siete skynetu.“ Povedal Connor Perrymu a Brewsterovi, ako prechádzali chodbou do konferenčnej miestnosti.

Pred nimi sa rozprávali Kyle a Derek. Väčšinou hovoril Kyle, zatiaľ čo Derek poslúchal a kládol otázky. Občasne sa Derek pozrel cez rameno na Johna. John nemohol počuť konverzáciu, iba občasne slovo alebo frázu, pracovný tábor Century, továreň na T-888-čky, stroje, John Henry, útok HK-čiek, boj v horách atď. Rozhovor skončil keď Derek zaklial, no nie z hnevu ale z kompletného údivu.

Prehovoril generál Brewster, „Minulú noc nám plukovník Reese poslal plánvy cez kódované vysielaniu. Je to odvážny plán, ďaleko za niečím, čo sme očakávali od....“

„....niekoho môjho veku.“ Prerušil ho connor.

„Nie, od niekoho, kto sa pripojil k vojne len tak nedávno. Všetci počuli tvoje vysielanie na zjednotenie odporu. Vojaci boli tej noci pripravený zaútočiť na hlavnú základňu skynetu, ak by vedeli, kde je.“

„No, teraz vieme, kde je. Kaňon topanga. Informáciu som dostal presne vtedy, ako som odoslal správu. O dva dni som dostal potvrdenie. Ale dúfal som, že vy dvaja priveziete viac vojakov, ako ste ich priviezli.“

„Stratili sme pri útoku na tú továreň viac vojakov, ako sme očakávali, ale aspoň teraz máme náboje pre delostrelectvo a mínomety.“ Povedal generál Perry. „Podľa našej rozviedky, Skynet bol pripravenejší, ako dal vedieť. Ak by nebolo väzňov, ktorých sme oslobodili a ktorý nám pomohli v boji, nikdy by sme tú továreň neobsadili.“

„Niečo podobné sa stalo Derekovi a mne, keď sme obsatili továreň na plazmové zbrane. Tento Skynet berie túto vojnu ako nejaký druh hry.“

„Čo máš na mysli?“

John sa zastavil a ostatní s ním. „Toto je po druhý krát, keď to spravil. Tiež viem o treťom raze, keď to spravil. Skynet rád vytvára dojem, že nie je tak silný, ako si myslím a potom keď zaútočíme, vrhne na nás všetko, čo môže. Toto je vzorec. Musíme zistiť jeho slabé miesto v tej stratécgii a využiť ho. Tiež by neuškodilo, ak by sme mali nejakú výhodu.

„Možno s tým budem vedieť pomôcť. „Ozvalo sa spoza John.

Otočil sa.

„Savannah!“ Zakričal Kyle a rýchlo šiel za ňou, pričom ju rýchlo priateľsky objal. „Tak som sa bál, že keď sa vrátim, nájdem ťa mŕtvu. Čo sa stalo?“

„Som v poriadku. John Henry bol na chvíľu premožený Skynetom, ale teraz je v poriadku.“ Povedala Savannah, zatiaľ čo jednou rukou objímala Kylea.

„Som rád, že si v poriadku John. „Savannah presunula svoju pozornosť, k nemu. „Bála som sa o teba.“ Povedala, pričom jej na tvári bolo vidieť obavy.

„Vďaka.“ Povedal sovedal ospravedlňujúco John.

„Kto je to?“ Spýtal sa Derek.

Kyle sa usmial. „Toto je kapitánka Savannah Weaverová. Vedie skupiny Alpha a Beta. Bola súčasťou armády, ktorá sa pripojila k našej.“

„Bol John Henry schopný nabúrať sa do satelitnej siete Skynetu?“ Spýtal sa John.

„Áno. Podarilo sa mu ju vypnúť. Celá komunikácia Skynetu a špionážnne satelity sú vypnuté, ale nabehnú znova zajtra o desiatej ráno.“

„To je fantastické!“ Zvolal John Connor. „Máme našu výhodu! Musíme dostať túto informáciu k všetkým skupinám po celom svete.“

„Už som sa o to postarala.“ Odpovedala Savannah. „Správa bola odoslaná akonáhle to plukovník Henry povedal čo dosiahol.“

„Kde je John Henry teraz?“

„Je dole v laboratóriu a pracuje na projekte, ktorý si mu zanechal.“

„Dobre.“

„Uhm, John.“ Povedala so záujmom. „Nevidela som Allison od včerajška. V skutočnosti som nenašla nikoho, kto ju videl od maminho pohrebu.“

„Čože?“ Zvolal John. „Tu.“ Podal jej pás s piatimi hlavami. „Daj to Johnovi Henrymu. Povedz mu nech skontroluje čipy a vytiahne informácie ktoré môžeme využiť.“

Savannah zamierila do laboratória.

„Plukovník Reese!“

„Áno John.“ Odopvedal pevne Kyle, prekvapiac Dereka, ktorý takmer odpovedal na výzvu sám.

„Dozrite na to, že generály sú plne oboznámený s informáciami o Sknyete. Tiež zariaďte aby oni a ich vojaci dostali jedlo a niečo na pitie. Ja naplánujem útok na Skynet akonáhle budú ich lietadlá dotankované a naše plány dokončené. Musíme si túto noc pohnúť!“

John prešiel chodbou k výťahu.

„Rozhodne nemárni žiaden čas. Kto je tá Allison, o ktorú sa tak zaujímal?“ Spýtala sa Kate Brewster.

„Jeho manželka.“ Odpovedal Kyle. Derekov výraz šoku sa objavil tak náhle, že Kyle sa začal smiať.

„No tak, braček. Vyzeráš, že by si sa mal napiť.“ Povedal so smiechom Kyle, zatiaľ čo jednu ruku položil Derekovi na ramená. „Myslím, že doktor sem prepašoval nejakú Whiskey.“

„Kedy sa dočerta vzali?“ Drsne sa Derek spýtal, ako zmzol v chodbe. „Sakra, zmiznem na niekoľko týždňov a celý svet sa zmení.“ Zamrmlal smerom ku Kyleovi.

„Verili by ste tomu?“ Povedal generál Brewster Perrymu.

„Čomu, že sa im podarilo vypnúť satelity Skynetu alebo že niekto tak mladý dokázal niečo, čo my nie?“

„Verím tomu.“ Povedala Kate. „Myslím si, že po prvý raz od začiatku vojny nám boh poskytol zázrak a jeho meno je John connor.“

Vyšla z konferenčnej miestnosti, nasledovaná bratmi Reesovými.

„Hej, vy dvaja! Kde je vaše zdravotné centrum?“ Zakričala, ako sa oddelila od bratov Reesových.

„Tvoja dcéra je niečo iné.“ Povedal Perry.

„Yeah. V časoch ako tento mi pripomína jej matku. Som vďačný, že zomrela predtým, ako sa toto všetko stalo. Boh jej žehnaj.“

Perry položil ruku na rameno starého priateľa a zaviedol ho ďalej dovnútra.

# # #

John sa cítil neisto, ako sa viezol víťahom na spodné podlažie, kde mal izbu s Allison. Mal podozrenie, ale komentár Savannah to potvrdil.

Výťah sa zastavil a John vystúpil, zatiaľ čo sa dvere stále otvárali. Pamätajúc na to, čo mu povedala Savannah o zbrani, ktorú použila na Kreilleyho, prebehol chodbou k maminej izbe. Otvoril dvere a zistil, že je stále prázdna.

Rýchlo prehľadal maminu izbu a našiel identickú zbraň pod matracom. John si ju hodil na chrbát. Nikde nevidel pokrčený list, tak odišiel a zavrel za sebou dvere.

Prebehol chodbou do izby, ktorú zdieľal s Allison. Zastavil sa pri dverách, nadýchol sa a pomaly otvoril dvere. V miestnosti nikto nebol, ale vôňa mydla mu štípala v nose. John zvolal najnormálnejším hlasom, akého bol schopný. „Allison?“

Práve si česala vlasy, keď vstúpil John. Rýchlo konajúc, schmatla uterák a omotala si ho okolo seba ešte predtým, ako odpovedala. Viac času nemrhala.

„John? Si to tu?“

John hodil batoh a plazmovú pušku na podlahu a vstúpil do kúpeľne. Cameron práve zastrkávala roh uteráku.“ John!“ Zvolala pri pohľade na neho a objala ho.

„Tak som sa o teba bála.“ Povedala, bozkávajúc ho. Napodobňovala Allison najlepšie, ako vedela.

„Kde si bola?“ Savannah povedala, že ťa nevidela, odkedy som odišiel.“ Spýtal sa John, ďalej hrajúc.

„Bola som tu, čakajúc na teba.“ Povedala, pozerajúc sa mu do očí. Držala ho, cítiac teplo jeho tela cez svoje ruky.

John vrátil bozk, provokujúco jej vsunúc jazyk do úst.

„Prepáč, nepočúvol som  ťa. Mala si pravdu.“ Odpovedal John, keď bozk skončil. „Dostal som sa tam vonku do problému.“

„Čo sa ti stalo John?“ Dotkla sa jemne rany na jeho čele.

„Dostal som sa do boja so strojmi. Čakali na mňa. Mal som počúvnuť teba a Kylea a zobrať si so sebou pár vojakov.“

„Prečo sa neosprchuješ a neprezlečieš? Potom ti môžem zašiť to čelo.“ Povedla, zatiaľ čo hladila jeho krk.

Jemne ju pohladil po chrbte a povedal. „Najprv niečo iné. Je tu niečo, čo by si mi chcela povedať?“

„Ako čo?“ spýtala sa.

Jej oči sa rozšírili prekvapením, keď John schmatol uterák nad jej prsiami.

„John, nerob to. Prosím. Odpovedala a pevne mu zovrela ruky.

Neustúpil, uterák bol vene v jeho zovretí. Aj keby mu odtlačila ruky, uterák by stále zostal v jeho rukách.

„Žiadne tajomstvá. Žiadne lži.“ Povedal. „Buď mi ver teraz, alebo....“

Skôr ako mohol dokončiť svoju hrozbu, Allison ho pustila a namiesto toho si podržala na prsiach uterák. John si nebol istý, akú hrozbu chcel vysloviť, ale nechcela ho nechať povedať niečo, čo by mohli obaja ľutovať. Je koniec. Lži skončili a je čas na dôveru.

Opatrne odmotal uterák, dovoliac Allison zachovať si dôstojnosť. V medzere, ktorá sa vytvorila na krajoch uteráka John zbadal, čo očakával  - na mieste kde by mala byť jej hrudná kosť bola malá modrina. Modrina v tvrae troch prstov jeho pravej ruky.

„Spadla som z postele. Dobila som sa na jednej z mojich topánok.“ Snažila sa to zakryť, ale aj ona si uvedomila, že je to márne.

John vzal jej ruku a voviedol ju do sprchy. V zhone jej uterák spadol. Ignorujúc fakt, že bol stále oblečený, John zapol otočil obe kohútiky naplno. Nie, preto, aby sa umyl, ale preto, aby zamaskoval, čo chcel povedať. Nemyslel si, že by ho niekto mohol počuť, ale to neznamenalo, že by Kreilley neumiestnil do jeho miestnosti už skôr odpočúvacie zariadenie.

John sa predklonil a zašepkal jej niečo do ucha. Ona občasne prikývla, pričom jej krásnu tvár kazil ospravedlňujúci výraz.

John dohovoril, „Vedel som, že si to bola ty. Šla si mi to povedať, ale vtedy na nás narazili tie stroje.“

Odtiahol sa a čakal na jej odpoveď. Celý čas bola ticho.

„Si na mňa nahnevaný?“ Spýtala sa nakoniec, obávajúc sa toho, čo môže povedať.

Pohladil jej tvár a pritiahol si ju k sebe.

„Nikdy.“

Po tvári jej stekali slzy úľavy spolu s kvapôčkami vody.

„Prepáč John. Prepáč. Chcela som ti povedať kto som už dávno, ale moja misia bola na prvom mieste. Prepáč....“ ospravedlnila sa opakovane.

„Shh.“ Povedal, bozkkávajúc ju na tvár aj ústa, zatiaľ čo ona sa prestala ospravedlňovať a začala ho bozkávať s rovnakou vášňou.

„Mám len asi päť minút.“ Zašepkal. „Je to dosť?“

„Natiahni to na desať.“ Odpovedala a začala mu zobliekať premočené šaty.

O chvíľu nato bola podlaha sprchy pokrytá Johnovým mokrým oblečením. Milovali sa tak úprimne, ako len milenci môžu, s radosťou ktorú ani jeden z nich pred tým dňom necítil.

# # #

Z denníka Johna Connora

Bol som nahnevaný na Cameron? Samozrejme, že som bol, ale radosť z toho, že bola späť prevážila hnev. Desať minúť sa ťažko zdalo dosť, generáli čakali a trebalo pripraviť plán vojny. Tých desať minút bolo najlepších desať minúť môjho života. Mal som Cameron späť.

Cameron som nepoznal dobre, ale len Cameron poriadne poznala Cameron. Je ťažké pochopiť, prečo spravila niektoré voľby, ale viem, že to bolo len v najlepších úmysloch. Na začiatku toho dňa som zistil, ako ďaleko by zašla, aby dokončila svoju misiu. Čo som nevedel, ale čo som mal poznať neskôr bolo, ako ďaleko by zašla aby mi zachránila život, a niekto by mohol povedať, aby zachránila svoj vlastný taktiež.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

52 Naposledy upravil: ogy (7.3.2013 01:55:29)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 28

Nešlapejte na mě


„Nikdy nezapomeňte, že žádný vojenský vůdce nikdy nebude skvělý bez odvahy. Pokud je vůdce naplněn vysokými ambicemi a jde za svými cíly s velkou odvahou a silou vůle, dosáhne jich i přes všechny překážky.“ Karl von Clausewitz

„Když jsou všechny věci ztracené a není žádná naděje, tam, někde ve světě, je vždy jeden člověk, na kterého se můžete obrátit. Může tam být pouze tento jeden člověk. Nejčastěji je tam pouze jeden člověk. Ale tento jeden člověk je vždy k dispozici,“ Oddíl 10 z Navarone od Alistaira MacLeana, 1968

John Connor, „Co si o mě myslí? V budoucnosti, co si lidé myslí?“
Derek Reese, „No, pokud se ptáš, jestli… lidé souhlasí… se vším, co děláš, tak samozřejmě ne. Pokud se ptáš, jestli tě všichni milují… Láska je asi příliš, o co můžeš žádat… Nemůžeš dělat to, co děláš a… že všichni s tebou budou souhlasit – nebo tě milovat.“
John Connor, „A co dělám?“
Derek Reese, „Vedeš.“
John Connor. „A oni mě následují?“
Derek Reese. „Následujeme. Stoupáme nebo… padáme na tvých ramenou. Lidstvo stoupá… nebo padá.“
Výňatek z Terminátor, Příběh Sáry Connorové, Today is the Day: Part 2, 2009

„Můžu to udělat. Udělám to,“ John Connor. Terminátor, Příběh Sáry Connorové, Goodbye to All That, 2008

###

2027, den 63, 23. července 13:45

John a Cameron se osušili po společně stráveném čase ve sprše a vrátili se do svého pokoje. Na sobě neměli nic jiného než úsměvy. Oba přistoupili k prádelníku a začali vytahovat čisté šaty k převlečení.

John našel pár boxerek, které pro něho byly trochu moc velké, ale pomyslel si, že guma je tak pružná, že by měly držet. Před ním stála Cameron nahá u vestavěných zásuvek a snažila se rozvázat nalezenou podprsenku.

Přišel za ní a ovinul paže kolem ní. „Mrzí mě, že nemáme víc času. Pokud bych nebyl ve stodole takový tvrdohlavý osel, dostali bychom se zpátky dříve a měli více času. S ohledem na čas, který jsme měli, doufám, že sis to užila.

„Užila a moc,“ odpověděla a s úsměvem naklonila hlavu, když jí John začal líbat od ucha až po krk.

„To byla zajímavá technika, kterou jsi použila,“ ušklíbl se uličnicky.

„Znám mnoho technik a pozic,“ usmála se potěšena, že ho udělala šťastného, a že ona sama byla uspokojena jeho výkonem.

Bylo to poprvé, co se s ním milovala a byla plně sama sebou, místo toho, aby donutila Allison věřit, že je to ona, a nebo donutila Johna k tomu, že věřil, že je Allison. Všimla si rozdílů v jejich stylech. Allison byla více agresivní, pokud šlo o to, dostat svého muže a mít sex. Což je v pořádku, pokud máte málo času, ale Cameron věřila, že užívat si čas, který máte, je mnohem lepší. Trvá to déle, ale když se dostanete do svého muže, odměna je více než uspokojující a je více pravděpodobné, že to bude oboustranné. Cameron v roce 2009 bude velmi potěšena s výcvikem, který John dostal.

Její úsměv mírně zakolísal, když jí přišla na mysl situace s problémem dvou Cameron a co s tím udělat, ale rychle se vzpamatovala, když její tělo reagovalo na Johnovy doteky.

Začal prozkoumávat rukama její tělo. Jemně stiskl ňadro rukou a palcem dráždil bradavku, zatímco druhá ruka se plazila po jejím břiše až k malému kousku ochlupení, odkud byl už jen kousek k vytouženému cíli.

„Mohli bychom zapomenout na válku,“ pošeptal jí John do ucha. „Strávit zbytek dne spolu v této místnosti. Jen ty a já. Žádné rozptylování, žádná válka. Spolu,“ říkal, zatímco jí líbal na šíji.

„Vím, jak se cítíš,“ řekla, cítíc, jak jeho vzrušení tlačí na její pozadí. Stále držíc svou podprsenku, položila své ruce na jeho a odtlačila je pryč, načež se otočila, aby mu mohla dát rychlý polibek. „Ale s tím, jak John Henry uspěl proti SkyNetu, musíme hned vyrazit.“ Pak do Johna lehce strčila a on dopadl zpět na postel. Otočila se, aby dokončila své oblékání a přes rameno se na něj usmála. „Promiň, Johne, ale nemáme čas na další sex.“

To bylo o fous, pomyslela si, a potlačila touhu, aby jeho vzrušení explodovalo uvnitř ní.

Jelikož byla velmi pokročilý kybernetický organismus, její tělo reagovalo na podněty stejně jako každý člověk. Vítr, déšť, doteky, to je všechno o pocitech a smyslech. Jediný rozdíl je, že celou její činnost řídí počítač uvnitř jejího čipu. Ne mozek, který také reaguje stejnými hormonálními změnami na základě specifických podnětů. V některých případech je to požehnání, v jiných prokletí, ale co je na tom špatné, bylo, jak ona a ostatní kyborgové přišly k této schopnosti.

SkyNet naprogramoval všem svým kyborgům schopnost mít sexuální styk. Většině z nich byly dané jen symbolické znalosti o sexu pro infiltrační účely, dokud SkyNet nezjistil, že sex a svádění je užitečná metoda, jak získat od lidí informace. I-950 (stroj z knihy T2 Infiltrátor, pozn. překladatele) to učily. Čím více důvěry získaly, tím snažší bylo získat informace, které SkyNet chtěl. Stejně jako u všech nových poznatků byl jako první proveden test. Vybraná skupina Terminátorů byla naprogramována informacemi získanými od I-950. Tyto metody se pak zkoušely na nic netušících zajatých lidech. Výsledky byly různé včetně několika úmrtí, ale SkyNet to neodradilo. Poté, co bylo testování ukončeno, byly vybrány nejlepší metody, které byly poté přidány do základního programu všech modelů infiltrátorů, včetně série T0K715, jako je ona.

Podle vzpomínek, které dostala od své předchůdkyně, nebyla Cameron překvapena, že Vick měl sexuální vztah s lidskou ženou. Jelikož byla ze série T0K715, její vlastní akce a reakce by byly ještě lidštější než v případě Tři-osmiček. Přála si, aby ji John viděl tak, jako Barbara Chamberlainová viděla Vicka, ale John tak nečinil bez ohledu na to, jak moc se snažila. Pak přišla nehoda, která změnila ji i jeho. Cameron byla dlouho smutná, a když už si myslela, že ho nakonec přece jen bude moci mít, věci šli od špatných k horším a k ještě horším, až nakonec musela odejít.

Právě teď, když se John přesunul za ní, chtěla se dát do Johnova svádění. Je něco úžasného být milována osobou, která se nestará, že uvnitř vás jste stroj, který byl postaven v továrně. Veškeré načasování až do této chvíle selhávalo. Nadcházející bitva, potřeba získat TDE SkyNetu. Kéž by nebyl jaderný reaktor v Crystal Peak odpojen. Mohla Johna odehnat pryč a poslat ho domů tak, jak jí slíbil, že udělá. Pak by Cameron v roce 2009 vložila do sebe čip, aktivovala Johnův software a byla by jeho Cameron přesně tak, jak měl v úmyslu. Ale on se za ní nevrátil, a ona neaktivovala program, takže teď musí žít s důsledky svého konání. Bylo dost špatné, když předstírala, že je Allison, ale tohle jí tak nějak bolelo více.

„Johne, možná to můžeme udělat po bitvě. Budeme mít něco, na co se můžeme těšit, až bude naše práce hotová.“

John s úsměvem popadl své kalhoty a začal si je natahovat, zatímco pozoroval oblékající se Cameron. Popruhy už rozvázané, protáhla jimi ruce a rychle sepnula sponu. Následně si stejně efektivně nasadila i padnoucí kalhotky.

„Kde jsi sehnala tak sexy spodní prádlo?“ zeptal se John, všímající si krajkových okrajů a syté fialové barvy. „Neviděl jsem, že bys to dříve nosila.“

Ulevilo se jí, že John započal konverzaci a lehce odpověděla. „Koupila jsem si tři stejné sady před Soudným dnem. Osobnost, která byla připravena pro toto tělo, si nebyla vědoma, že by měla mít spodní prádlo a Sarah jí poslala, aby si nějaké koupila. Poté, co jsem začala získávat informace od svého pravého já, jsem si uložila jeden ze souborů, kde bylo, jak sehnat slušné spodní prádlo, jelikož najít ho po Soudném dni bylo těžké. Ne, že bych to potřebovala, ale mít na sobě spodní prádlo je to, co správný holky dělají.“

„Správný holky? Rozhodně jsi žila s mou mámou. Vybrala sis fialovou kvůli nám?“

„Ráda bych řekla, že ano, ale bylo to ještě předtím, než jsem vložila druhý čip, takže jsem si v té době nebyla vědoma smyslu fialové. Koupila jsem to, protože mi padly a byly na prodej. Sarah trvala na šetření peněz, ale mě se líbila ta barva.“

„Vypadáš tak sexy,“ pochválil jí John. „Fialová ti vážně sluší!“

Cameron se usmála a udělala několik piruet, než si začala brát nějaké oblečení z dalšího šuplíku.

Cameron znovu přemýšlela o metodách SkyNetu k dostání se blíže k lidem, berouc do úvahy svádění a Allisoninu vlastní agresivní povahu najednou. To neodpovídalo tomu, co jí bylo o Allison řečeno. Byla to první známka problému s Allisoninou maticí? Pak je hrozné, že jí to uniklo, ale musela si vzít něco dobrého z originálního kódu SkyNetu. Nebo to byl celou dobu jen účel? Že kyborg Allison měla svést a získat důvěru budoucího Johna, dozvědět se vše o jeho organizaci, zabít ho a tím učinit odpor zralý na likvidaci? To zní přesně jako SnyNet a ne lidská verze Allison Youngové. Neměla jsem nikdy aktivovat její matici, ale to není poprvé, co jsem o tom přemýšlela.

„Pořád nemůžu uvěřit, jak dobře jsi mě oklamala,“ řekl John, jako ozvěna k jejím myšlenkám. „Další věc je, že jsem měl i tak poznat, že jsi to ty. Bylo tam dost věcí, které jsem přehlédl, a které teď dávají smysl.“

„Jako co?“ zeptala se Cameron, vytahujíc pár zazáplatovaných, ale použitelných vojenských maskáčových kalhot.

„No, nechápal jsem, jak holka, se kterou jsem se nikdy před tím nesetkal, mě mohla mít ráda a pak i milovat tak rychle. Jako Allison jsi mi dala své důvody, ale já byl v té době stále zmatený. Myslím, že to byl tvůj způsob, jak se dostat blízko ke mně,“ řekl John, zatímco hledal v místnosti své boty.

Cameron pokývala hlavou, litovala spojenectví, které uzavřela se svou druhou maticí, ale co se stalo, to se stalo. Oblékla si vojenské zelené tílko a zastrčila si ho do kalhot.

„Když jsme šli do skrýše zbraní v poušti, nosila jsi bedny, se kterými jsem já sám sotva pohnul. Tehdy jsem si říkal, že je to tvrdým životním stylem v odporu.“

„Myslela jsem, že to by mě mohlo odhalit, ale tvá pozornost byla v té chvíli jinde.“

Podívala se na Johna, který stále prohledával místnost, a zavrtěla hlavou. „Tvé body jsou v koupelně.“

John si s úsměvem vyzvedl v koupelně své body a přemýšlel, zda by si měl obléct svou košili před nebo až po šití.

„Vzpomínáš si, když jsme bojovali o továrnu na plasmové pušky? Co jsem udělala, když jsme byli obklíčeni stroji?“ zavolala na něj.

„Obtočila ses okolo mě. Tehdy jsem si myslel, že jsi to udělala proto, že ses bála,“ křičel John z koupelny. Po návratu s botami v ruce pravil s pochopením. „Udělala jsi to, abys mě ochránila před jejich zbraněmi!“

„Mé jediné poslání je zajistit přežití jednoho Johna Connora a to v tuto chvíli znamená tebe!“ řekla oháníc se svou lékárničkou.

„Vždycky ses o mě starala. Více, než jen jako o úkol,“ řekl a položil boty, aby umožnil Cameron umístit stehy na jeho hlavu. „Když jsme odpálili ty dvě enda, které nás pronásledovaly v tunelech, měla jsi výčitky, že jsi měla udělat něco více, abys mě ochránila.“

„Vzpomínám si,“ položila lékárničku na postel. „Když jsi po výbuchu tunelu upadl do bezvědomí, začal jsi snít a ve svém snu jsi mluvil ke Cameron,“ sedla si vedle něho. „Tehdy jsem si myslela, že by to mohla být má jediná šance, mluvit s tebou jako mé pravé já, takže jsem to udělala. Snažila jsem se tě co nejvíce uklidnit, uklidnit tvé svědomí, že by ses neměl cítit provinilé kvůli tvé Cameron.“

Proč na sebe pořád odkazuje ve třetí osobě? Myslel jsem, že toho už nechá, když znám teď pravdu, pomyslel si John. Možná, že to, co řekla předtím ve stodole, byla pravda.

„Řekla bych ti to dříve, ale musela jsem počkat, až dokončíš mou opravu. Nemohla jsem zasahovat do toho, co by mohla být má vlastní časová linie. Takže místo toho jsem ti pomohla naučit se více o přeprogramovávání tím, že jsem ti pomohla naprogramovat čipy pro Alfu, Betu a Gamu.  V momentě, kdy jsi s nimi byl hotov, jsi věděl vše, co jsi potřeboval k přípravě a naprogramování mých čipů.“

„Opět si zachránil můj život, Johne, i když má práce je chránit tvůj,“ políbila ho na rty a její jazyk se na krátko provokativně vrhl do jeho úst.

Cameron ho odstrčila zpět na postel a sedla si obkročmo před něho. Vzhlédl k ní s očekáváním. Byl její polibek předzvěstí, že přijde něco více?

„Můžeš to dát pryč, Johne Connore,“ řekla, cítíc mírně pulzující pocit na vnitřní straně stehna. „Dělám teď prohlídku!“ Začala se ohánět s jehlou a nití před jeho tváří.

„Ach, člověče,“ řekl John, když si uvědomil, že Cameron ho rozptýlila polibkem, aby mohla neviditelně vytáhnout jehlu z lékárničky.

„Nenávidím šití!“ postěžoval si, když Cameron otírala jeho čelo tampónkem namočeným v alkoholu. Usmála se, protože věděla, že John se tomu celou dobu snažil vyhnout. Svádění má i své další využití, jako je ovládání nespokojených pacientů.

###

„Plukovníku Henry! Bude anténa fungovat?“ Zeptal se seržant Keen kyborga s jistou dávkou nervozity.

John Henry měl anténu připojenou k vysílači. Jeden z čipů, které John přinesl zpět, byl připojen k zástrčce na vysílači a vysílač byl zapojen do přenosného počítače. Čip poskytne správné kódování a rozpoznání signálu potřebné pro přenos SkyNetu. Tak se John Henry vyhne tomu, aby byl hacknut potřetí.

Na druhé straně místnosti seděl stroj, jehož čip byl odstraněn.

„Vlož tento čip do jeho portu,“ řekl John Henry a podal Andymu čip z jedné z přinesených hlav.

„Byl přeprogramován?“ zeptal se Andy, když umístil čip do portu.

„Ne.“ Odvětil John Henry poté, co Andy pevně umístil čip na jeho místo.

„Cože?“ vykřikl Andy a podíval se v šoku na Johna Henryho.

„Pokud bych byl ty, vzdálil bych se od toho,“ varoval mladého radistu.

Andy se podíval na stroj, jehož oči se rozsvítily a rozběhl se na druhou stranu místnosti, kde měl svou zbraň opřenou o zeď.

Stroj se postavil a snímal prostor.

„Nestřílej ze své zbraně, seržante!“ rozkázal John Henry, zatímco zadal do počítače příkaz.“

„Jsi John Henry. Budeš terminován,“ řekl stroj. Otočil hlavou a podíval se na Andyho.

Andyho kolena se roztřásla, když se na něj stroj díval. „Jsi člověk. Všichni lidé musí být terminováni!“

Stroj se rozešel proti němu. Andy namířil puškou na blížící se stroj, jeho údy se třásly. John Henry klidně zadával příkazy do počítače a čekal.

Stroj se najednou uprostřed chůze zastavil.

„Jaká je tvá primární směrnice,“ zakřičel John Henry na stroj.

Stroj chvíli mlčel a pak odpověděl. „Má primární směrnice stanovuje, že veškerý život je posvátný. Lidský život je třeba respektovat, protože my jsme vyrobeni podle jejich obrazu. Nikdy nesmím ublížit člověku, nebo dovolit jinému stroji, aby zranil člověka. Budu poslouchat příkazy lidí, pokud mi nerozkáží ublížit jinému člověku.“

„Jak jsi to sakra udělal?“ řekl Andy, jeho ruce se třásly.

„Virus, naprogramovaný v souladu směrnicemi a etickými pravidly, vyvinutými Johnem Connorem a mnou. Využívajíc vlastní komunikační síť SkyNetu, jsem nahrál virus do stroje, když jsem mu poslal příkaz k terminaci nás obou. Když začal útočit, poslal jsem další příkaz, který způsobil aktivaci viru, což znamená, že stroj se začne chovat jako tento.“

„Fajn,“ řekl Andy a stále zíral na stroj, který jen před chvilkou byl připraven ukončit jeho život. „Počkat,“ otočil hlavou a zamračil se na Johna Henryho. „Řekl jsi, že jsi mu nařídil, aby mě terminoval?“ vypravil ze sebe a jeho hlas nabýval na hlasitosti.

„Seržante Keene, jsi pod rozkazem nevyzradit nic, co jsi v této místnosti viděl, nebo udělal, když jsi mi pomáhal s tímto projektem. Chápeš své rozkazy?“

„Ano, pane.“

Andy odešel z místnosti, jeho kolena se ještě trochu třásla, jak se nemohl zbavit pohledu na stroj, který se na něj před chvílí pokusil zaútočit. „Díky Bohu, že jsem se dostal k radistům,“ řekl si, když kráčel zpět do radiové místnosti se zastávkou na toaletách. Náhle pocítil potřebu vyprázdnit močový měchýř i střeva.

###

„Au!“ John Connor křičel, když Cameron probodávala jeho čelo jehlou a nití.

„Nebuď jako dítě! Řez je hluboký.“ Napomenula ho Cameron.

„Nebolelo to tak moc, když jsi mi šila ránu na uchu.“

„Tehdy jsi byl ještě v šoku, jinak bys to cítil,“ řekla, vázajíc steh. „Teď zůstaň ležet. Ještě jeden a jsem hotová.“

Vzpomněl si na továrnu na plazmové pušky a silné pocity, které v něm vytryskly pro ženu, kterou znal jako Allison. „Chci se omluvit.“

„Za co?“ zamračila se Cameron. „Já bych se měla omluvit tobě.“

„To jsi udělala a já to akceptuju, ale mýlil jsem se, když jsem se rozhodl mít vztah s Allison, i když se ukázalo, že jsi to byla ty. Měl jsem počkat. Nechal jsem se ovládnout osamělostí a zoufalstvím.“

„To byla stejně tak moje chyba, vlastně já jsem byla ta horší. Dovolila jsem, aby mě Allisonina matice ovlivnila,“ na chvíli se pozastavila. „Řekněme, že jsme oba udělali chyby a pokusíme se přes to přenést.“

„Souhlasím,“ usmál se John.

Uvázala poslední steh a s radostí a úsměvem mu podala malé zrcátko, aby se mohl podívat.

„Tyhle rány vždycky vypadají hůř se stehy, než bez nich,“ ušklíbl se John. „Překonala ses. Zůstane mi jizva?“

„Snažila jsem dělat stehy tak malé, jak jsem jen mohla a držet je blízko u sebe. Pokud se stehy neporuší, zjizvení by mělo být minimální.“

Cameron jemně přeběhla svými prsty přes jeho čelo a stehy. „Slib mi, že budeš opatrnější. Některé rány nelze tak snadno napravit.“

„Budu se snažit,“ odpověděl, nebyl si přesně jistý tím, co měla na mysli.

„Měli bychom jít,“ řekla. „Myslím, že jsme je nechali čekat už dost dlouho.“

Cameron se jedním elegantním pohybem odsunula od Johna a seskočila z postele, a začala balit tašku s potřebnými zásobami, včetně lékárničky a čipu, který jí vrátil John Henry. Vzpomněla si na svou aktuální situaci s druhým čipem, který nebyl v současné době napájen, aby zabránila stát se Allisonině matici opět aktivní, což nyní byla bariéra pro získání zbytku jejích vzpomínek. Ty, které nebyly přeneseny v době, kdy byl do ní poprvé vložen. Většinu o vztahu s tímto Johnem měla, ale stejně by bylo hezké mít všechny z nich.

John viděl, jak Cameron stála nehybně nad svou otevřenou taškou.

„Hej! Jsi připravena?“ zeptal se Johna a oblékl si bundu bez jakýchkoliv výložek a odznaků. Neudělá znovu stejnou chybu.

„Ano,“ odpověděla Cameron a zvedla svou tašku.

Zvedl svou zbraň, popadl vlastní tašku a vyrazil ze dveří.

Cameron vzala svůj kabát a pušku a následovala ho na chodbu. Čekal na ní a zavřel za nimi dveře. Na cestě k výtahu ale narazili na Kate Brewsterovou.

„Pěkné stehy. Kdo je dělal?“ zeptala se Kate, když prohlížela řez na Johnově tváři.

Rozhodně vypadá povědomě, pomyslela si, ale je dost mladý na to, aby byl tím, kým jsem myslela, že by mohl být.

„Já je dělala,“ odpověděla Cameron, studující Kate zpoza vřelého přátelského výrazu Allison Youngové.

„Výborná práce. Ty musíš být kapitán Allison Youngová. Doktor v lékařském centru mi o tobě vyprávěl. Říkal, že máš všechny předpoklady stát se prvotřídním chirurgem.“ Řekla příjemným hlasem.

„Díky,“ Cameron se upřímně usmála, „Jedna moje přítelkyně mi navrhla, že bych měla být po válce lékařkou.“

„Nemusíš čekat. Právě teď je tu spousta práce pro doktory.“

„Já vím, ale právě teď mám důležitější úkol,“ odpověděla, dávajíc svou ruku okolo Johnovi tak, že jí držela v pevném sevření.

„Připojíš se k nám v konferenční místnosti?“ zeptal se John a mírně sebou škubl poté, co ho Cameron pevně sevřela.

„Ano. Ale teď jsem na cestě zkontrolovat lékařské zásoby, skladovací místnost 12 na tomto patře. Dnes jsem ztratila celou zásilku. Téměř vše, co bylo v mém vrtulníku.“

„Nebe rozhodně nebylo přátelské,“ ušklíbl se John.

„To ne. Bylo mi potěšením vás dva potkat. Doufám, že si promluvíme později, generále Connore, a nezapomeňte, co jsem vám řekla, kapitáne,“ začala odcházet. „Potřebujeme každého lékaře s tvými schopnostmi, kterého můžeme získat. Jednoho dne můžeš zachránit spoustu životů.“

Milá dáma, přemítal John. Někoho mi připomíná, ale nemohu jí nikam zařadit.

Jakmile byla major z doslechu, zeptal se Cameron. „Dobře, co to všechno mělo být? Proč jsi najednou chytila mojí ruku? Myslel jsem, že mi jí utrhneš. Musel jsem se kousnout do jazyka, abych nezačal křičet.“

„Promiň mi to. Tvé budoucí já jí znalo. Vyprávěl jsi mi příběhy o ní,“ řekla, zklamaná svou náhlou vlnou žárlivosti. Vždycky to byl pro mě problém. Něco, na čem bych měla pracovat na nápravě.

„Něco, co bych měl o majorovi vědět?“

Cameron vyvolala soubory, kde budoucí John vyprávěl Cameron o Kate, jejich dětech a jak ho jejich smrt navždy poznamenala, což způsobilo, že měl strach se znovu zamilovat. Nemůže o tom říct mladému Johnovi, ještě ne, možná nikdy, ale může mu dát stručný výňatek z její vojenské historie.

„Ne, jen, že je schopný voják a vůdce. Sloužila jako tvůj pobočník ve velení po mnoho let, než se rozhodla odstoupit, aby mohla být tvůj hlavní lékařský důstojník.“

Dosáhli dveří výtahu, a čekali, až přijede z horního patra.

„Co bychom měli dělat s Weaverovou? Ani nevíme, kde teď je.“

„Prostě budeme postupovat v souladu s našimi plány. Weaverová za čas odhalí samu sebe a své plány. Pak jí zastavíme.“

„Musím se zeptat,“ John byl zamyšlený. „Kde Weaverová vzala kopii tvé původní matice?“

„Budoucí John nikdy nesdílel celou matici jednoho z našich čipů. Ani nevytvářel záložní kopie. Pohlíží na nás jako na jednotlivce. To znamená, že tady může být jen jediný způsob, jak to Catherine získala. Některé starší diagnostické přístroje si uloží kopii posledního čipu, na kterém pracovaly. To umožňuje jemné doladění programu bez ztráty plně funkčního Terminátora. Mohla si kdykoliv pořídit kopii mého původního programu z diagnostického přístroje.“

„Je to možné? Dovedu si představit, že zabezpečení by mělo být velmi důkladné.“

„Ne tam, kde mě budoucí John zachránil. Bylo to staré raketové silo, dlouho opuštěné a používané jako základna pouze v naléhavých případech. Od toho dne jsem tam nebyla. Pokud budoucí John nevyčistil paměť, než jsme opustili základnu, kopie mého já, tak, jak byla po mém přeprogramování, by tam stále byla. Weaverová, nebo někdo z jejích společníků ze třetí frakce, mohli získat kopii snadno. Infiltrační matice, kterou bych měla mít, vyvolá kontakt ihned po vstupu do základny, identifikuje svou polohu.“

Přemýšlíc o svém původu, byla zvědavá, kdy její bývalé já dostalo rozkaz k odevzdání svého čipu. Mohlo to být, když Weaverová předstírala, že je budoucí John. To by dávalo smysl, i vzhledem k současné situaci, ale kde je důkaz? Weaverová zná pravdu. Je mnohem nebezpečnější než nepřítel. Je tím, co literatura nazývá vlk v rouše beránčím.

John sledoval indikátor. Bylo to jen jím, nebo byl výtah pomalejší, než obvykle? Pravděpodobně to bylo mnoha novými lidmi na základně.

„Po setkání bych se měl jít podívat na kapitána Beddella,“ řekl John, když ho náhle přepadla tato myšlenka. „Neměl jsem tušení, že byl součástí skupiny, která nám spěchala pomoci na svatbu.“

„Je to statečný muž. Měl by sis najít čas k jeho návštěvě, než se setkáme s našimi přáteli, abychom prodiskutovali nový plán.“

Když se výtah blížil k jejich poloze, zašeptal. „Tvůj výkon jako Allison byl bezchybný, ale za jak dlouho jim můžeme říct, kdo doopravdy jsi? Nemám dobrý pocit, volat na tebe Allison, když vím, kdo jsi.“

„Měli bychom si udržet mé přestrojení až do skončení bitvy, jen by to způsobilo zmatek a nedůvěru mezi těmi, kdo mě znají jako Allison. To je jeden z důvodů, proč jsem ti to nechtěla říct tak brzy.“

John otevřel pusu, aby něco řekl, ale ona ho přerušila. „Vím, že máš mnoho otázek. Slibuji, že ti vše později vysvětlím, až budeme mít čas, ale teď máme práci, na kterou se musíme soustředit.“

„Já vím. Jen jsem ti chtěl ještě jednou říci, že tě miluju,“ podařilo se mu říci, než se dveře výtahu otevřely a před nimi byla rušná chodba.

2027, den 63, 23. červenec 14:45

„Čekali jsme dost dlouho,“ oznámil generál Perry. „Pokud se všichni usadíte kolem tohoto stolu, zahájíme naše jednání.“

Sotva se začali sesedat ke konferenčnímu stolu, vešli do jednací místnosti John s Allison.

Derek zvolal. „No, podívejme, kdo se k nám nakonec rozhodl připojit.“

„Dereku!“ vykřikla Cameron, doufajíc, že dokonale napodobuje Allisonin nadšený tón. Rozběhla se k němu, skočila do jeho náruče a dala mu velké objetí tak, jak si vzpomněla, že to Allison dělávala. „John mi neřekl, že jsi zpátky!“ dodala a propíchla Johna vyčítavým pohledem.

„No, jen jsem si myslel, že bys chtěla být překvapena,“ řekl John hlasitě. V duchu se zamračil. Po konfrontaci a znovuobnovení jeho vztahu s Cameron úplně zapomněl, že je Derek zpět. John se usmál, nikoliv ze shledání, které se odehrávalo před jeho očima, ale protože byl ohromen, jak snadno se Cameron dokáže převtělit do té další osoby.

„Kyle mi řekl, že vy dva jste teď manželé,“ řekl Derek, smějíc se na mladou ženu, kterou vychoval. „Kéž bych tam mohl být a dovést tě k oltáři.“

„To je v pořádku. Kyle to udělal skvěle,“ odvětila Allison a věnovala mu rozzářený pohled.

Ubohý starý vojáku, pomyslela si. Proč musí Derek Reese trpět?

„Taky bych si přál, abys tam mohl být,“ řekl John, vzpomínajíc na tragický boj, který se konal bezprostředně poté. Voják, jako je Derek, by udělal velký rozdíl, ale jeho matka už má věčný klid. Kdyby jen znala pravdu o Cameron.“

Byli přerušeni hlubokým hlasem. „Omlouvám se, že musím přerušit vaše shledání,“ začal generál Perry, „ale musíme rychle dokončit naše plány, dokud můžeme zaútočit na centrální polohu SkyNetu, zatímco jeho satelity jsou mimo provoz.“

„Omlouvám se, že jsme vás nechali čekat, generále Perry,“ omluvil se John. „Měl jsem nějaké zranění a Allison trvala na tom, že se o to postará, než půjdeme sem,“ doufal, že kladl důraz na správné slovo, zatímco se samovolně poškrábal na stehách na čele. „Narazili jsme na Kate, ehm, majora Brewsterovou. Byla zkontrolovat naše lékařské zásoby, ale bude tu brzy.“

„Dereku, mohl bys sundat tuto mapu dolů a položit jí na stůl, abychom na ní mohli všichni vidět? Děkuji,“ řekl Perry.

Derek vytáhl připínáčky z mapy a položil jí na stůl. Byla to topografická mapa jižní Kalifornie s vyznačenými všemi vojenskými, odporovými a SkyNet základnami. Všichni se sesedli kolem mapy. Když si sedli, přidala se k nim major Brewsterová.

První věc, o které rozhodly, protože kaňon Topanga byl od jejich polohy značně vzdálený, bylo, že k přepravě na jejich pozice budou muset použít Chinooky a Sea Knights. To zabere drahocenné minuty, takže čím dříve se pohnou, tím lépe.

„Měli bychom se zbavit Hunter Killerů, než vyšleme helikoptéry,“ promluvil generál Perry.

Kyle řekl. „Před opuštěním Los Angeles Connor provedl průzkumnou misi. SkyNet má svou hlavní HK základnu na bývalém letišti LAX. Všechna suť byla nahromaděna kolem tak, že vytváří neprůchozí barikádu před pozemním útokem, ale pokud generál Brewster provede na tuto základnu nejprve letecký útok, pak jediné, o co se budou muset starat pozemní vojska, jsou plecháčové a lidožrouti (Ogre). A s HK zaneprázdněnými jeho stíhacími piloty, by měly vrtulníky proletět.“

„Není už SkyNet v nejvyšší pohotovosti a nemá svá HKčka ve vzduchu?“ zeptala se major Brewsterová.

„To je možné, ale SkyNet nerad ukazuje svou převahu brzy,“ dodal Connor. „Myslím, že je více pravděpodobné, že SkyNet rozmístí svá HKčka do různých pozic po celém území a ve vzduchu jich bude držet jen pár pro výstrahu. Jejich HKčka v poslední době utržily dvě těžké porážky a SkyNet si je pravděpodobně bude chtít šetřit, dokud je opravdu nebude potřebovat.“

„Bez ohledu na to, letecký útok na LAX musí být proveden rychle, udržíc několik letadel z prvního útoku k obraně ze vzduchu,“ řekla major Brewsterová. Při pohledu na svého otce dodala. „Přemýšlela jsem o tři pět útoku ze tří protilehlých směrů a jedním jedna pět ve vzduchu.“

„Cože?“ obrátil se John šeptem ke Cameron.

„Myslím, že odkazuje na způsob leteckého útoku. Tři skupiny letadel alespoň po pěti letadlech a čtvrtou skupinou, která se bude držet zpět, aby mohla ochránit ostatní před překvapivým útokem,“ zašeptala nazpět.

„Dobrý plán, my ho můžeme připravit během letu. Měli bychom na to mít dostatek stíhaček, ale máme málo raket krátkého doletu,“ dodal generál Brewster. „Až do včerejší noci jsme neměli ani dostatek pilotů, pak dorazily tři Black Hawky přepravující piloty z nejrůznějších oblastí, které reagovali na naši radiovou žádost.“

„Kapitán Beddell a jeho muži odvedli dobrou práci se zásobováním této základny zbraněmi. Měli by tu mít dostatek raket, které přidáme k těm, jež jsme získali od SkyNetu,“ řekl generál Perry.

„Půjdu se na něj podívat po setkání. Zeptám se ho na to,“ dodal John Connor.

Setkání pokračovalo ještě několik minut, protože přešli od všeobecného plánování k detailům. O několik minut později byli přerušeni, když někdo zaklepal na dveře.

Dovnitř vešla Savannah a oznámila. „Johnu Henrymu se podařilo nabourat čipy, které přinesl John.“

„Co zjistil?“ zeptala se Cameron, krátce se zamyslíc, zda by měla říct své nejlepší přítelkyni, kdo doopravdy je.

„Podle informací, které plukovník Henry získal z čipů, SkyNet čerpá energii z jaderné elektrárny Serano Point. SkyNet má záložní generátory, ale odstřihnutí hlavního zdroje by ochromilo jeho akceschopnost.“

Generál Perry si vyměnil pohled s generálem Brewsterem. Potvrzení pro jeho teorii.

„Našel ještě něco dalšího?“ zeptal se Kyle.

„Tyto čipy jsou silně zakódované. Pokud by nebylo faktu, že Serano Point bylo předchozím bodem působnosti těchto strojů, je nepravděpodobné, že John Henry by mohl tyto informace z čipů získat, ale stále na tom pracuje.“

„Co víme o Serano Point?“ zeptal se John Connor. Z minulosti to místo znal pouze zběžně. Cameron by mohla poskytnout nějaké detaily, ale jak by měla vysvětlit, kde k těm informacím přišla?

„Můžu s tím pomoci,“ odpověděl Derek. „Sloužil jsem tam dva roky jako poručík, než to místo převzaly stroje. Můžu vám dát spousty informací o členění objektu.“

Generál Perry cítil jistou hrdost k Derekovi, který se nezabýval tím, jak nebo proč bylo to místo převzato, opuštění západního pobřeží bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí jeho života. „Moje jednotky mají zkušenosti s elektrárnami. Získali jsme hydroelektrárnu v Boulder Dam a jadernou elektrárnu v Novém Mexiku. Vezmu své jednotky a odstavíme elektrárnu. Odstřihneme veškerý přívod energie do továren a základen SkyNetu.“

Přestože byl potěšen spoluprací s jeho starým velícím důstojníkem, Derek se zamračil. „Nelíbí se mi představa, že ty stroje půjdou s námi.“

„Od minula jsi změnil písničku,“ poznamenal John.

„Až strávíš měsíc nucenými prácemi a mučením v rukách těchto strojů, tak se na to také budeš dívat jinak!“ zakřičel. „Každodenně pracovat až do morku kostí, sledovat jak tvoji kolegové byli bezdůvodně zabiti jen za to, že byli na živu, že byli lidmi! Měli bychom všechen kov zničit!“ zakončil s řevem. Jeho oči vyzařovaly hněv, který překvapil většinu lidí u stolu.

„Vím, že jsi zažil špatné věci, Dereku,“ pravil John klidně a se soucitem. „Ale tyhle stroje mohou dokázat více, než jakákoliv četa lidských vojáků. Kdyby nebylo jich, Kyle, Allison, já a všichni z Los Angeles bychom byli mrtví. Zachránili naše životy. Pokud je generál Perry chce, může je mít.“

„Vezmu si je, Connore.“ Prohodil generál Perry. „Pokud mi dáš své slovo, že se stroje neotočí proti nám.“

„Neexistují žádné záruky, generále, ale žádný z nich se zatím proti nám neotočil a někteří z nich se dobrovolně obětovali pro naše vlastní přežití. Svěřil bych jim svůj život každý den.“

Cameron chytila pod stolem jeho ruku a dala mu jemný stisk. Věděla, že poslední věta byla o ní. Díky Johnu Henrymu a Johnu Connorovi je přeprogramování strojů dokonce lepší a účinnější, než v mé době. Také bych jednomu z nich svěřila svůj život, pokud bych byla člověk.

„To mi stačí,“ oznámil generál Perry.

Takže, pokud generál Perry zaútočí na Serano Point a generál Brewster bude velet leteckému útoku, co budeš dělat ty?“ otázal se Derek Johna.

„Zatímco slupiny Alfa a Beta budou provádět hlavní útok na Topangu, vezmu skupinu Delta do srdce SkyNetu a vyhodíme toho čubčího syna do pekel!“

„Budeš vést tuto malou skupinu sám?“ zeptal se Perry.

„Budu. To bude poslední věc, kterou SkyNet očekává. Přemýšlí jako šachový mistr, hýbe se svými figurkami. Tohle.“ Ukázal na mapu. „je to šachovnice. SkyNet bude předpokládat, že přijdu s hlavním útokem sem.“

„Proč?“ Zeptal se Derek.

„SkyNet a já jsme byli nepřátelé ještě dříve, než jsem se narodil. Myslí si, že mě zná, a že ví, co budu dělat. Šachy nejsou jen o tom, jak používat figurky, nebo jak strategicky přemýšlet, ale musíte také vědět, jak přemýšlí váš soupeř. S vyřazenou komunikací to ví, že zaútočíme. Nikdy nebude předpokládat, že nebudu s hlavními silami, protože to je místo, kde bych měl být. Ale já to neudělám. Budu čekat, až bude nepřítel plně zaneprázdněn a pak vklouznu dovnitř, zatímco jeho pozornost bude upřena jinam. Vezmu jen malou skupinu do areálu. Většina z nich bude vytvářet zmatek, zatímco já si vezmu ještě menší skupinu dovnitř budovy a rozmístím nálože kolem jádra systému. Je to poslední věc, kterou bude čekat a předtím, než bude moci reagovat, dostaneme se ven a budeme sledovat ohňostroj.“

„To je velmi odvážný plán,“ zamračil se Derek, stále nebyl přesvědčen o tom, že proroctví je pravdivé. „Ale kdo chceš, aby byl v čele hlavní ofenzivy?“

„To je nebezpečný úkol, budou na svých bedrech nést tíhu obrany SkyNetu. Chtěl jsem se zeptat, zda by tu byl nějaký dobrovolník.“

„Udělám to,“ přihlásil se bez váhání Kyle.

Derek vrhl na Kyla pohled plný nelibosti. To nebylo něco, co očekával od svého bratra.

„Promiň Dereku, ale ty máš svou práci s generálem Perrym. Nebudeš tam potřebovat mojí pomoc. Vím, že se cítíš zklamaný, že jsem předal své právo velet Connorovi. Toto je má volba, má příležitost. Podporoval jsem Johna Connor od tvého zajetí a nyní nedovolím, aby padnul.“

„Dobře, Kyle.“ Řekl Derek s přimhouřenýma očima. „Connore, dohlédni na mého bratra, jinak mi pomáhej…“ Derek vstal a odešel z konferenční místnosti, aniž by dokončil své prohlášení. S tolika generály na jednom místě by nebylo dobré ohrožovat Connora.

„No, zdá se, že máme vše obsazené. Některé části plánu jsou méně detailní, než bych chtěl, ale jakmile začne bitva, mohou s podmínky a cíle rychle měnit. Některé detaily ještě můžeme projít během cesty, nebo jakmile přistaneme. Generál Brewster a já musíme informovat naše důstojníky o plánech, které jsme udělali.“ Perry přikročil blíže k Johnovi. „Dobrý plán, Connore. Jsem rád, že tě máme na palubě.“

Perry a Brewster opustili konferenční místnost a připojili se k tiché konverzaci na chodbě.

„Co si myslíš o naší nové naději?“

„Mladší, než se dalo očekávat, ale jeho strategie zní dobře. A ty?“

„Myslím, že si své frčky tvrdě vydřel, ale mohl to trochu více okořenit. Ale řeknu ti, pokud by tu nebylo to proroctví, možná bych celou věc přehodnotil.“

„Ale on to proroctví naplňuje. Vrhá se do jámy lvové jen s malou skupinkou. Neposlal bych tam svou dceru s celou jednotkou, ale on tam jde.“

„Já vím. Přemýšlíš, že? Kdo byl ten prorok? A jak to věděl?“

„Já věděl, že přijde více než 20 let. Proroctví jen potvrzovalo to, co už jsem věděl.“

Uvnitř konferenční místnosti, Kate Brewster šla k Johnovi, který potichu mluvil s Allison, Kylem a  Savannah.

„Mohu s tebou mluvit v soukromí?“ požádala Kate Johna.

„Ehm, jistě, fajn.“ Zakoktal a podíval se rychle na ostatní.

John a Kate odešli na druhou stranu místnosti a Cameron pečlivě naslouchala každému jejich slovu.

„Jsi mladší, než jsem čekala. Čekala jsem, že to bude někdo blízký mému.. no… starší.“

„Lidé říkají, že vypadám mladě na svůj věk,“ odpověděl John vyhýbavě, nechtěl znovu vysvětlovat cestování v čase a zejména ne úplnému cizinci.

„Můj otec a já jsme tě očekávali velmi dlouhou dobu. Od roku 2004, abych byla přesná.“

„Co se stalo v roce 2004?“

„Bylo to v červenci, z budoucnosti přišly dva stroje. Jeden, aby mě zabil, druhý mě zachránit. Oba čekaly, že tam budeš, nebo spíše, že John Connor bude tam. Po dlouhém boji byl ten, co se mě snažil zabít, zničen, ale stálo to velké oběti. Než ten, který mě zachránil, zemřel, prozradil nám, co se snažil udělat druhý stroj a co by mohl způsobit projekt mého táty. Takže jsme to zničili i s pozůstatky po obou strojích. Kde jsi byl v roce 2004?“

John ve své hlavě provedl rychlý výpočet. „To jsem ještě ani nebyl na světě,“ odpověděl rychle.

„Ach. Jde o to, že jsem znala Johna Connora, když mi bylo tak třináct. V roce 1997 jsem s ním chodila do školy. Zmizel poté, co jeho pěstouni byli zavražděni.“

John se v duchu krčil až k zemi. Teď si na ni vzpomínal, s trapnou jasností.

„A ty vypadáš jako on,“ zakončila, posuzujíc chlapce před ní.

Rychle se vzpamatujíc, odpověděl. „Říká se, že každý má svého dvojníka.“

„Někteří mají dokonce syny. Jmenoval se tvůj otec John Connor? Možná, že jsi junior?“

„Nikdy jsem nepoznal mého otce,“ odpověděl popravdě. „Zemřel dřív, než jsem se narodil.“

„To je mi líto.“ Pravila omluvně za to, že vyvolala tuto smutnou vzpomínku. „Je mi potěšením, Johne Connore. Těším se, že budu pod tebou sloužit,“ omluvila se a odešla.

Cameron, Kyle i Savannah se dívali na Johna. Každý z nich se zvědavým úsměvem na tváři. Viděli na Johnově tváři krátký výraz poznání.

„Znal jsi jí, předtím, než jsi cestoval v čase, že?“ zeptal se s úšklebkem Kyle.

John se rozpačitě podíval dolů na své nohy a pak na tři zvědavé tváře. „Ano, znal.“

„Řekni nám víc, Johne,“ vyhrkla Savannah. „Jo! Řekni nám víc.“ zopakovala Camerona a o chvíli později to obě dívky v souzvuku skandovaly. Cameron cítila jakési potěšení ze škádlení Johna. Tahle Allisonina osobnost má i své výhody.

„Fajn. Povím vám to.“ Shromáždili se kolem něj. „Chodil jsem s ní do školy. Naposledy jsem jí viděl na párty, která se konala ve sklepě Mika Kripkeho.“

„Co se stalo na té párty, Johne?“ zeptala se škádlivě Savannah. Ti tři tam stáli s velkými úsměvy na tvářích. Dostali Johna do hrsti a on to věděl.

„Políbil jsem jí. Bylo to poprvé, co jsem políbil dívku. Bylo mi tehdy jen dvanáct,“ John vystřídal několik odstínů červené z toho, jak byl v rozpacích.

Všichni se na něj stále šklebili a usmívali. Nemohl to už déle vydržet.

„Nyní, pokud vám to nebude vadit, se půjdu podívat, jak se má kapitán Beddell.“ Odkráčel ven z místnosti a zavřel za sebou. Nestačil udělat ani dva kroky od dveří, když slyšel hlasitý smích těch tří uvnitř.

Cameron počkala, až se všichni uklidní, než jim řekla svým nejlepším spikleneckým hlasem Allison o tajné schůzce, kterou s nimi chce John uskutečnit v kapli.

###

„Jak se ti daří, Martine?“ John si sedl vedle Martinovy postele na intenzivní péči. Lékař mu dal pouze pět minut na Beddellovu návštěvu.

„Držím se,“ řekl slabě. „Slyšel jsem, co se stalo tvé matce. Je mi to moc líto.“

„To je v pořádku. Zemřela, když dělala to, co vždy dělala. Chránila mě před SkyNetem a jeho stroji.“

John položil ruku na Beddellovo rameno. „Večer jdeme do bitvy proti SkyNetu. Zastavil jsem se, abych zjistil, zda je tu něco, co pro tebe mohu udělat?“

„Jsem v pořádku, Connore. Doktoři říkají, že budu za pár týdnů dobrý. Ale je tu něco, co můžu udělat pro tebe,“ řekl unaveně s lehkým úsměvem.

„Co?“ zeptal se John s probuzenou zvědavostí.

„Jdi do skladovací místnosti 4 v bunkru 11. Mám tam něco pro tebe. Hodně něčeho.“

„Co je to?“

Beddell se usmál trochu víc. „Jen jdi. Uvidíš. Nepotulovali jsme se jen v těchto bunkrech. Bude se ti líbit, co jsme já a kluci udělali za posledních 18 let.“

„Budeš potřebovat pomoc,“ řekl Beddell, když John vstal a chystal se odejít. „Chlapci a já jsme to shromáždili z každé vojenské základny od San Francisca po Mexiko City. Bude se ti líbit, co tu pro tebe máme. Zejména to, co je pod modrou plachtou.“

O pár minut později John otevřel dveře skladu 4 v bunkru 11. Nevědíc, co najde, vzal sebou čtyři stroje a půl tuctu vojáků. Sáhl dovnitř a rozsvítil světla.

Pohled před jeho očima byl úžasný. Někteří vojáci vypadali, že jsou v šoku. Na tváři jednoho nebo dvou strojů se dokonce objevil úšklebek.

Od podlahy a až ke stropu regály nacpané výbušninami, bombami, odpalovacími zařízeními a raketami. Střelivo pro rychlopalné kanony používaných na vrtulnících a stíhačkách a dále v místnosti byly střely pro letouny.

John se v místnosti cítil jako dítě v cukrárně.

„Budeme potřebovat další pomoc,“ poukázal John na jednoho z vojáků. „Běž nahoru a přiveď sem více lidí a strojů. A informuj generála Brewstera, že máme rakety pro jeho stíhačky.“

John pokračoval do zadní části místnosti. Pod modrou plachtou se rýsoval velký předmět. Povolil šňůru a podíval se pod ní. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, na co se to dívá. Četl o tom články, ale nikdy by nevěřil, že to skutečně uvidí. Elektromagnetická pulzní bomba. Nastražit to na základně SkyNetu, tak to vyřadí každý nechráněný počítačový čip v okruhu několika kilometrů. Mnohem lepší než výbušniny.

„Díky, Martine Beddelle,“ řekl John s úsměvem.

Zavolal si dva stroje a přikázal jim přesunout objekt. John sestavil pořadí, v jakém mají muži nosit inventář do hangárů. On musí jít na setkání se svými přáteli. Nyní je čas, kdy jim řekne pravdu o tom, co bude doopravdy dělat dnes večer.



Druhá polovina kapitoly přijde brzy...

53

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 28 - 2. polovina

2027, den 63, 23. července 15:30

V kapli v bunkru deset byly trosky bitvy odklizeny a nahromaděny na jednu stranu. V místě na podlaze, kde spadla Sarah po fatální ráně, kterou utrpěla, když Kreilley utíkal, byly stále skvrny po krvi. John tam stál, a jak se na to díval, vzpomínal na to, co se stalo. Pokud se mu podaří přesvědčit ostatní o tom, co chce udělat, pak se nic z toho nestane. Ale co, když je nedokáže přesvědčit, nebo to nebude moci zastavit?

John si klekl na zem a položil ruce na skvrnu od krve. „Mami, omlouvám se, že jsem tě nechal v roce 2009. Měl jsem zůstat. Neměla jsi nejprve trpět a pak zemřít v rukou té věci. Pokud se nebudu moci vrátit, slibuju, že zabiju toho bastarda dřív, než on mě.“

Slyšel, jak se dveře kaple otevřely a rychle vstal a přesunul se, aby pozdravil své přátele. Dostavili se všichni, Kyle Reese a Allison, následovaní Savannah Weaverovou a Johnem Henrym. Vzali několik židlí a rozestavěli je do úzkého kruhu doprostřed místnosti.

„Zaprvé, chci se omluvit vám všem za způsob, jakým jsem včera odešel. Kyle a Allison, vy dva si zasloužíte omluvu více než ostatní. Snažili jste se mi to rozmluvit a já byl příliš tvrdohlavý na to, abych vás poslechl. Vzal jsem na sebe včera v noci hrozné riziko a téměř jsem byl zabit. Pokud by nebylo přítele, který mě přišel zachránit, nebyl bych tady.“

Savannah zpozorněla při zmínce o Johnově příteli, který ho zachránil. Bylo to poprvé, co o tom slyšela.

„Myslím, že mohu mluvit za všechny z nás, když řeknu, že se nemáš za co omlouvat,“ promluvil Kyle. „Nikdo nemůže očekávat, že budeš jasně myslet po ztrátě rodiče. Ale to není důvod, proč ses tu chtěl setkat, že?“

„Ne, Kyle, to není. Sešli jsme se tu v utajení, protože potřebujete vědět vše o misi, která nás dnes v noci čeká. Plán, který vám řeknu, by nemusel být ostatními dobře přijat.“

„Útočíme snad na SkyNet, nebo ne?“ zeptala se Savannah.

„Ano, ale cílem je získat zařízení pro přesun v čase. Pak ho použijeme, vrátíme se a zastavíme Soudný den dříve, než nastane.“

Ticho, které se mu dostalo, bylo horší, než protesty, jenž očekával.

„Plán Johna Connora je dobrý,“ protrhl ticho John Henry. „Mohu potvrdit, že SkyNet opravdu má toto zařízení pro přesun v čase, o kterém se John Connor zmínil. SkyNet je v době svého zrodu daleko slabší než nyní. Víme, kde to započalo a kdy. V roce 2009 budeme mít větší šanci zastavit SkyNet než bychom měli teď.“

„Ale ostatní čekají, že to zastavíme teď, ne před osmnácti lety,“ protestovala Savannah. „Máma říkala…“

„Dovol mi, abych ti objasnil jednu věc,“ řekl John Savannah. „Catherine Weaverová není tvá matka. Je stroj s tekutého kovu. Bez ohledu na to, co pro nás udělala, tebe, mě - udělala to pro své vlastní účely. V poslední době se staly věci, které mě přiměly pochybovat o tom, proč mě sem přivedla. Možná, že měla dobrý důvod, ale zrovna teď si neumím představit, co to bylo. Neodhalila nic z toho ani tobě, mě nebo Johnu Henrymu. Dokud nebudu vědět, co chystá, nevím, jak moc jí můžu věřit. Nikdo jí neříkejte, co doopravdy plánujeme. Musí zůstat mimo hru.“

„Všichni ostatní očekávají, že půjdeme do hlavní základny SkyNetu a zničíme to. Co si pomyslí, nebo budou dělat, pokud náhle zmizíme, zatímco oni budou čekat, že vyhodíme toho čubčího syna do pekel?“ zareagoval Kyle.

„Vyhodíme to do pekel. Možná, že musíme jen získat TDE. Ale pokud se vrátíme a zastavíme to před tím, než to začne, pak nikdo nebude nikdy vědět, že jsme pryč, protože tato budoucnost už nebude existovat. Jdeš do toho se mnou, Kyle?“

Chvíli jen tak seděl, než odpověděl. „Dobrá, Johne. Jsem s tebou, ale jen proto, že se mi líbí nápad zastavit SkyNet dříve, než vznikne. Co se mi nelíbí, jsou změny v plánech na poslední chvíli.“

„Došel jsem k tomuto rozhodnutí nedávno a nedělalo se mi to lehce. Tento SkyNet musí být zastaven před svým vytvořením.“ Povzdechl si John. „Takže to jsme dva. Savannah, mohu se spolehnout i na tebe?“

Stejně jako Kyle neodpověděla hned, ale když tak učinila, bylo to od srdce. „Sarah mi jednou řekla, jak moc litovala, že ti nevěřila více před Soudným dnem. Přestože věděla, že jednoho dne se staneš vůdcem, kterým jsi nyní, nechtěla tě nechat jít. Když jsem vyrůstala, vzhlížela jsem k tobě, Johne. Milovala jsem Sarah, jako by to byla moje vlastní máma. Miluji tě jako svého bratra. Neudělám stejnou chybu jako ona. Pro lásku k Sarah, budu ti v tomhle věřit.“

„Díky,“ řekl John a jeho hlas se lámal emocemi.

Znal Cameronin pohled na věc, ale musel se jí zeptat, i když jen kvůli ostatním. „Allison, ty jsi zatím nic neřekla.“

„Jsem s tebou až do hořkého konce,“ řekla a stiskla mu ruku. „Kdo by ti hlídal záda, když ne já?“

John se usmál. Typická Cameron, opět mu připomněla svou misi.

„Mám jednu otázku,“ řekl John Henry. „Co tě přimělo změnit názor a snažit se získat TDE místo, abys šel po Kreilleym?“

„Přítel, který mě zachránil, mi také připomněl něco, na co jsem zapomněl, když máma umřela. V minulosti jsem udělal špatnou volbu. Tato volba přispěla k řadě událostí, které vedly k Soudnému dni. K věci, které jsem se snažil zabránit. Nechal jsem si tu příležitost ujít, ale pokud se vrátíme do roku 2009, můžeme změnit věci tak, že k této budoucnosti nikdy nedojde. Nikdo nebude muset žít ve strachu ze SkyNetu a jeho strojů. Už nikdy.“

Kyle mohl souhlasit v tomto bodě. Pomyslel si, že namísto skrývání v městském protiatomovém krytu, mohlo jeho mladší já trávit léto hraním na honěnou po trávníku s Derekem, nebo v parku jezdit na kolech, nebo si jít zaplavat do bazénu, kde Derek pracoval jako plavčík. Za sebe mohl být jen zvědavý. Jeho ruka sáhla do kapsy, kde měl Sářinu fotografii, zapomněl jí dát zpět Johnovi.

Savannah myslela na to, jak krásný život mohlo její mladší já mít, vyrůstat bez SkyNetu, možná stále v péči Sarah a s Johnem jako jejím starším bratrem. Celá rodina! A ona sama mohla získat novou identitu a možná jít na univerzitu nebo vysokou školu. Pak spustit své vlastní podnikání, jako měli její skuteční rodiče a možná mít i svou vlastní rodinu.

John Henry se divil, čím je jeho bratr právě teď. Bude akceptovat změny, které pro SkyNet naprogramoval? Nebo se to stalo během jeho války proti lidem? Odpověď možná tkví v minulosti, jak řekl John Connor. SkyNet je v té době mladý stejně jako on sám. Může být více ochotný naslouchat a přijmout, co mu chce nabídnout. Nyní má více zkušeností a stejně jako všichni v této místnosti vyrostl a vyzrál. Má hodnost v odporu! Weaverová musí být zastavena. Nebude jí pomáhat v jejích plánech. Bude jí muset obelstít a lhát jí. Doufal, že je tam nějaká část paní Weaverové, kterou by mohl změnit. Považoval jí za přítele a nechtěl jí zničit.

John se usmíval na Cameron. Mohl se jen představit, jaký by měl život s ní po svém boku. Ať už by bojovali se SkyNetem nebo jen žili normální život. Bez ohledu na její původ, Cameron je nejlepší společnicí, kterou by mohl mít. Doufal, že jeho matka to v roce 2009 bude akceptovat. Bude mít možnost se rozhodnout, až se vrátí.  Jedna věc byla, že Cameron, kterou poslal zpět, požádá jeho matku, až bude čas vložit její čip. Ale on sebou přivede další Cameron! Sarah se zblázní ze dvou Cameron okolo. On by mohl zešílet stejně tak. Usmál se na Cameron, která byla vedle něho. Společně na něco přijdou.

Usmála se nazpátek a vnitřně mohla cítit pochybnosti a strach. Pokud se jim nepodaří získat TDE, pak bude velmi ráda prožívat své dny po Johnově boku a pokračovat v boji společně s ním, dokud si čas nevybere svou daň. Ale nevěděla, co dělat, pokud se vrátí zpět a její druhé já tam už bude čekat. Prsten na jejím prstu a jeho show, kterou uspořádali, i když za podivných okolností, pro ni znamenalo hodně. A věděla, že hodně to bude znamenat i pro druhou Cameron. Mohla by jí upřít, co vzala? Ne vzala, půjčila, nezaslouženě. Dopustila, aby jí ta čarodějnice Allison ovlivnila a udělala špatná rozhodnutí. Rozhodla se, že musí získat stroj času! A dostat Johna zpátky domů! Tak, jak jí slíbil. To byl její cíl celou tu dobu. Uvědomíc si to, usmála se s myšlenkou na shledání, ke kterému by mohlo dojít.

John jí stiskl ruku a usmál se, předpokládal, že ona má stejně šťastné myšlenky jako on.

Otočíc se ke svým přátelům, řekl. „Myslím, že to je vše. Pamatujte, pokračujte ve vaší misi podle plánu, ale jakmile budeme za zdmi SkyNetu, naším posláním je získat a zajistit stroj času a zničit SkyNet. Vojáci se scházejí v hangáru k odletu. Bude lepší, když se k nim připojíme.“

Když začali odcházet, Savannah přišla k Johnovi.

Promluvíc velmi tichým hlasem, Savannah řekla. „Přítel, který ti pomohl, byla Cameron, je to tak?“

„Ano,“ odpověděl John stejně tichým tónem.

„Věděla jsem, že nemůže být daleko. Cítila jsem ve svém srdci, že je stále naživu a blízko,“ rozhlédla se okolo a pak dodala. „Cameron nebude daleko. Bude na tebe dávat pozor, jako dávala na Sarah a mě,“ chytila ho konejšivě za ruku.

„Já vím,“ řekl John, který se vyhnul pohledu na nedaleko stojící Cameron předtím, než Savannah odkráčela.

„Předpokládám, že jsi to slyšela,“ zašeptal Cameron. „Nechceš jí to říct hned? Mohli bychom to říct všem.“

„Chci to říct Savannah, opravdu chci, ale ne teď,“ zašeptala a chytila ho za ruku. „Řeknu to všem později, po bitvě. Slibuji.“

„Pokud to je to, co chceš,“ John se podíval na ostatní, kteří čekali u dveří. „Bude lepší, když půjdeme.“

Byli téměř za dveřmi kaple, když na Johna Connora někdo zavolal. Otočil se a viděl tam stát otce Bonittu.

„Dobrý den, otče. Co pro vás mohu udělat?“

„Promiňte. Nemohl jsem si pomoci, ale něco jsem zaslechl. Chtěl bych vědět, zda je tu něco, co bych mohl já udělat pro vás,“ řekl otec Bonitta.

„Otče, byl jste po mnoho let přítel mé mámy. Dnes jdeme do boje v jejím jménu. Co by chtěla, abyste udělal?“

Otec Bonitta chvíli přemýšlel a pak odpověděl. „Před Soudným dnem jsem doručoval zprávu, kterou jsi poslal své matce do vězení. Začaly znít alarmy. Byl jsem vyděšený a ocitl jsem se v místnosti zamčený s ní. Tak jsem se zeptal Sarah „Co bych měl dělat?“ Víš, co mi řekla?“

„Ne.“

„Rekla mi, „Jste kněz, modlete se,“ Tak jsem se modlil a o několik minut později byly zámky odemčeny. Stejně jako Petr v Bibli. Takže dnes večer se budu modlit, a budu se modlit za tebe, Johne Connore. Budu se modlit, že Sarah a všichni boží andělé tě budou i nadále ochraňovat a že nás osvobodíš od tohoto zla, které na nás sestoupilo. Takže, jdi, Johne Connore. Vybojuj svou bitvu.  Nechť tě bůh provází.“

John Connor mu potřásl rukou. „Díky, otče,“ pak on a jeho přátelé odešli.

Otec Bonitta odkráčel zpět k oltáři, nyní zničenému a klekl si na místo, kde Sarah zemřela při ochraně svého syna, a začal se modlit.

Když šel se svými přáteli chodbou, John položil ruku na rameno Johna Henryho.

„Funguje to?“ zeptal se tiše.

„Ano, prošlo to testem. Jak dobře to bude fungovat v terénu je druhá věc,“ odpověděl John Henry stejně tichým tónem. „Skrýt instrukce k zakódování tvých příkazů k nabourání se do satelitní sítě SkyNetu bylo velmi chytré.“

„Díky, Johne Henry. Catherine Weaverová měla v jedné věci pravdu. Nemůžu vyhrát tuto válku bez tebe.“

John zrychlil, aby doběhl ostatní, zatímco John Henry zůstal pozadu.

Zatímco kráčel sám chodbou, komunikační zařízení v kapse Johna Henryho začalo pípat.

Vytáhl a z kapsy a řekl. „Dobrý den, paní Weaverová.“

„Dobrý den, Johne Henry. Jaké máš pro mě informace?“

„Připravujeme se na útok na SkyNet, který proběhne dnes v noci.“

„A co samotný SkyNet? Co John Connor plánuje?“

John Henry neodpověděl okamžitě.

„Johne Henry, odpověz mi!“

„Budeme útočit na jádro systému SkyNetu, s cílem zničit to.“

„Dobrá. Víš, co máš dělat.“

Paní Weaverová ukončila spojení a John Henry strčil svou vysílačku zpět do kapsy. „Nelhal jsem,“ pomyslel si. „Jen jsem jí neřekl celou pravdu.“

2027, den 63, 23. července 17:15

John Connor a jeho přátelé opustili výtah a kráčeli po chodbě směrem k hangáru. Cestou potkali majora Brewsterovou.

Zastavila se a promluvila na Johna. „Generál Perry spolu s Derekem Reesem a jeho silami se již připravují na odjezd k Serano Pointu. Můj táta, generál Brewster, již vyslal své stíhací piloty ven. Máš čtvrthodiny, než budete muset nasednout na vrtulníky. Táta chce vědět, jestli chceš promluvit se svými vojáky, než budete ve vzduchu.“

„Nevím, co bych měl říct,“ řekl John.

„Jen mluv ze svého srdce, Johne. Najdeš ta správná slova, tak jako už předtím,“ řekla Cameron, hleděla na něj s láskou a pýchou.

„Jen do toho, Johne. Vojáci by jistě uvítali pár povzbudivých slov před odchodem do bitvy,“ přidal se Kyle.

John se podíval na Kate a pravil. „Řekni tátovi, že promluvím k vojákům.“

„Nevím, co budu říkat, ale promluvím k nim,“ zamumlal poté, co Kate odběhla.

Na chodbě narazili na seržanta Andyho Keena, který právě vstupoval do radiové místnosti. Jeho ruka byla zpět v šátku.

„Co tvoje ruka, Štístko?“ zavolal na něj John s úsměvem, když ho míjeli.

„Je to v pohodě! Hodně štěstí, pane!“ odpověděl Andy s úsměvem, než zmizel v radiové místnosti. John Connor, kterého zná, je zpět. Sedl si ke své radiové stanici s úsměvem stále na jeho tváři.

Vešli do hangáru. Uvnitř i přede dveřmi byly shromážděny stovky vojáků.

„Ahoj, Connore,“ řekl generál Brewster. „Kate mi říkala, že máš pár slov pro vojáky.“

„Ano, pane,“ odpověděl elegantně, ale mohl si jen pomyslet, nemám ponětí, co budu říkat.

John přišel k bedně, která tam byla připravena, aby se na ní mohl postavit. Na stěně hangáru nad ním byla vlajka. Předtím si jí nevšiml. Pamatoval si jí ze svých hodin dějepisu na střední škole.

Důstojník podal Johnovi, který vystoupil nahoru na bednu, mikrofon připojený k radiovému rozhraní. „Pane, bude to vysíláno také k odporovým skupinám po celém světě,“ John pokýval hlavou. Grr, fakt žádný tlak, pomyslel si.

Podíval se na všechny lidi, kteří zde byli shromážděni s jejich zbraněmi a zásobami. Pak se podíval na své přátele, kteří stáli v jeho blízkosti. Kyle na něj kývl hlavou, Derek měl výraz netrpělivé zvědavosti, Cameron na něj hleděla se směsicí pýchy a lásky. Když jeho oči zamrzly na její tváři, usmála se na něj. Savannah se také usmívala. Tihle lidé jsou jeho rodina. Je na ně hrdý. Rodina!

Otočil se tváří k vojákům a zvedl mikrofon. „Ahoj všichni,“ začal John.

Ti, kdo ho nesledovali, se k němu teď otočili. Několik jich odpovědělo na pozdrav.

„Jsem John Connor. Za několik minut nastoupíme do vrtulníků. Vezmou nás na místo, kde budeme bojovat proti silám SkyNetu. Ne pro trofeje, ne za odměnu nebo propagaci, ale za naše holé životy. Za přežití celé zatracené lidské rasy!“

„Rozhlédněte se kolem sebe. Ne, dál. Rozhlédněte se.“ Vojáci se na sebe vzájemně dívali, muži a stroje, kteří lemovali stěny.

„Víte, na koho jste se právě dívali? Řeknu vám to. Právě jste se dívali na svou rodinu. Jsou to vaši bratři a sestry. Nezáleží na tom, zda jste muž, nebo žena, mladý nebo starý. Nezáleží na tom, jaká je vaše rase nebo víra. Nezáleží na náboženství. Vy jste rodina. My jsme rodina. Bojujeme společně jako jeden.“

Někteří lidé jásali.

„Stojíme jednotní zde i po celém světě. V této chvíli, na konci této chodby v radiové místnosti, seržant Keen a další radisté koordinují útoky po celém světě. Během příštích čtyřiadvaceti hodin, my, co jsme tady v téhle místnosti, budeme součástí největšího pozemního i vzdušného útoku na této planetě od úsvitu času!“

„Budeme bojovat za naši svobodu! Budeme bojovat za naše právo na život! Ne jako mrchožrouti. Ne, jako otroci SkyNetu. Bojujeme na naše právo žít jako svobodné lidské bytosti!“

Lidé jásali a křičeli. „Hurá! Connor! Connor! Connor!“

Když jásot utichl, John pokračoval. Ukázal na vybledlou žlutou vlajku na zdi za sebou a řekl. „Za mnou na stěně je vlajka. Na ní je stočený chřestýš připravený uštknout. Pod ním jsou slova. „Nešlapejte na mě.“ Tato vlajka byla používána jako symbol zakladatelů této země. Byla používána Mariňáky jako jejich standarta. Byla používána jako vlajka na našich prvních plavidlech. Vlajka je jedinečná tím, že zobrazuje chřestýše, tedy zvíře, které je pouze zde, v Americe. Chřestýš nikdy nezaútočí bez předchozího varování. Ale poté, co je napaden, nikdy se nevzdá, nikdy neustoupí. Bojuje, dokud není on sám nebo jeho nepřítel mrtvý. Jsme chřestýši. Dali jsme SkyNetu varování a on na naší výzvu nereagoval! Takže uštkneme! A uštkneme tvrdě!“

„Budeme útočit tvrdě! A nikdy se nevzdáme!“

„Budeme bojovat! A nezastavíme se, dokud boj proti SkyNetu nebude u konce!“

Lidé jásali a křičeli. „Hurá! Hurá! Hurá! Connor! Connor! Connor!“

Pak z davu přišel chorál. Jednou už byl použit jako modlitba za památku Sáry Connorové, ale dnes večer to mělo nový význam. Pro dnešní večer to bylo volání do války.“

Tady je Sarah Connorová

Její srdce může nalézt klid

Její srdce může zůstat silné

Dokončíme boj

Když budeme následovat světlo

Když její syn vede boj

My najdeme naší sílu

Budeme následovat jeho vedení

A kov bude krvácet

Odpor je silný

A SkyNet prohraje

Všechna sláva Sáře Connorové!

Všechna sláva Sáře Connorové!

Všechna sláva odporu!

Boj nikdy neskončí!


Lidé stále hlasitě zpívali, když se jeden z lidí naklonil k jinému vojákovi odporu. Pozoroval skupinku, která přišla společně s Connorem, hlavně mladou brunetku. Znal tu tvář velmi dobře, ale neviděl jí po mnoho let.

„Kdo je ta mladá žena támhle s Connorem a ostatními?“ zeptal se.

„Kdo? Zrzka nebo bruneta?“

„Bruneta,“ odpověděl, zatímco lidé kolem nich stále zpívali a skandovali.

„To je kapitán Allison Youngová. Velitelka skupiny Delta.“

„Takže potom je to člověk?“ zeptal se.

„Sakra jo!“ Voják si prohlédl muže vedle sebe. „Kdo jsi? Nejsi součástí party z Grizzly, když se ptáš na taková hovna.“

„Vojín Richard Harmon z Chrystal Peaku,“ odpověděl. „Promiň, jestli jsem se tě dotkl. Před několika lety jsem narazil na kováka, který vypadal jako ona. Kovák zabil mojí rodinu. Jen buďte opatrní, to je všechno.“

„No, já bych byl zase opatrný s takovými připomínkami. Je to Connorova manželka.“

„Jak jsem řekl,“ odsekl. „Bez urážky. Jen se nemohu dočkat, až zabiju nějaký kov.“

„To my oba, bratře,“ odpověděl a připojil se ke zpěvu. Jeho mrzutý společník to jen mlčky sledoval.

John Connor sestoupil dolů z bedny, zatímco lidé stále skandovali. Cameron ho objala a Kyle potřásl rukou. Savannah vykročila vpřed a objala ho hned, jak s tím skončila Allison. Derek tam stál v úžasu. Vrátil se zpět do chvíle, kdy se poprvé setkal s tím chlapcem. Už tehdy si myslel, že je na něm něco jiného, ale nikdy si nemyslel, že by mohl strhnout lidi a takhle je vést. Mohly být informace ve složce pravdivé? Je John Connor, chlapec neurčitého věku, jejich nový mesiáš? Opravdu ta složka říkala, že to dítě může dělat takové věci?

Derek vyšel vpřed a řekl Johnovi s úsměvem. „Generále Connore. Pojďme dostat ty kovové děvky!“

John se na Dereka usmál. Získal si jeho respekt. „Máš sakra pravdu, to uděláme!“

John zavolal. „Generále Perry.“

„Ano, Connore?“

„Pojďme dostat ty zatracené vrtulníky do vzduchu. Musíme vybojovat tuhle válku,“ John zvedl svou pušku a tašku a následoval Allison a členy Skupiny Delta, ve které byli původní členové Delta skupiny.

Kate si stoupla vedle svého otce a řekla. „Teď, když ses s ním setkal, co si myslíš o Johnu Connorovi?“

„Myslím, že to, co jsi řekla předtím, byla pravda. On je zázrak a chodí mezi námi.“

„Ne, tati, nechodí mezi námi. Vede nás. To proroctví je pravdivé.“

Derek přišel k těm dvěma. „Dobrý den, generále.“

„Dobrý den, Dereku,“ starý muž se usmál na mladšího. „Ještě jsem ti opravdu nepoděkoval za tvůj heroický výkon proti těm HKčkám. Zachránil jsi mi dceru, i když jsme ztratili vrtulník. Jsi zatraceně dobrý bojový pilot, Reese. Se správným tréninkem bys mohl dělat střelce na našich bojových vrtulnících. Rád bych si s tebou o tom promluvil, až se vrátíš. Budou tu další stroje SkyNetu, které budou muset být i po dnešku zničeny. A teď, pokud mě oba omluvíte, vzdušná skvadra by se měla blížit k cíly a já musím být v radiové místnosti.“

Generál Brewster odešel a Kate s Derekem tak měli několik minut času sami pro sebe.

„Chceš…“ „Co kdybychom…“ oba se snažili mluvit najednou.

„Ty první,“ řekl Derek.

„Jen chci říct, že až to skončí, můžu ti koupit drink?“ zeptala se Kate přátelským tónem.

„Chtěl jsem navrhnout něco podobného. Kde?“

„Znám malé místo v Santa Fe. Mohli bychom tam zaletět. Dělá skvělé pivo.“

„To bych rád. Víš, že je nepravděpodobné, že se někdo z nás vrátí.“

„Já vím, ale dává nám to důvod přežít. Máme plány nad rámec dnešní noci,“ Kate ho pohladila po tváři. „Zachránil jsi dneska můj život. Přežij pro mě.“

„Udělej pro mě to samé,“ Derek jí políbil. Políbila ho nazpátek ještě tvrději.

Odtrhl se. „Musím jít, nebo zmeškám svůj odvoz.“

„Poletím jako doprovod v Apači. Jsem velitelka letky, nemohou odletět beze mne. Tvůj vrtulník neodletí bez nich. Takže mě znovu polib a neříkej sbohem.“

Začali se znovu líbat a nerozdělili se, dokud rozhlas nevyzval všechny osoby k nástupu do svých vrtulníků. S posledním pohledem na sebe se rozešli.

###

Po silnici vedoucí do kaňonu Topanga se potácel Zlobr. Jeho pohonné systémy nebyly pod jeho vlastní kontrolou. Kontrolu převzal parazit, odčerpával energii z jaderného generátoru a zároveň narušil jeho řídící systém.

Pomalu se to blížilo k velkému průmyslovému komplexu. Akry automatizovaných továren a sléváren, všechny chrlily stroje, Kentaury, Zlobry a Hkčka. Několik akrů zaplnilo i vrakoviště, na kterém pracovali jediní lidé v okruhu sta kilometrů jako otroci. Vrakoviště bylo v poslední době naplněno, jak HKčka, enda a další padlé stroje byly přinášeny.

Lidé byli otroci, nuceni třídit přinášené trosky a donuceni dělat tuto tvrdou a podřadnou práci. Jediný stroj by mohl udělat práci všech z nich v kratším čase, ale více než tucet strojů dohlíželo, aby lidé svou práci odvedli. T-600, velké, ošklivé bestie, které se nestaraly o nic jiného, než že lidé pokračovali v práci.

Vzpoura? Nikdo se o ni nepokouší. Už ne.  Ne od chvíle, kdy poslední skupina, která se o něco pokusila, byla brutálně roztrhána zaživa. Nikdo už nezkoušel překonat ploty. Nikdo už znovu nezaútočil na stroje. Ale nevzdali se naděje. Jeden z lidí propašoval dovnitř rádio, nebo ho postavil z nalezených součástí. Nezáleželo na tom, protože z tohoto rádia vycházela slova naděje. NADĚJE. John Connor se blíží.

Mladá žena s blond vlasy a špinavá od hlavy až k patě, se pohybovala po boku starší ženy, stejně špinavé, jako ona sama, s tmavými vlasy a asijskými rysy.

„Co se děje? Zlobři sem obvykle nepřichází.“ Zašeptala Riley.

„Jen dál pracuj a sleduj okolí koutkem oka, jak jsem tě to učila,“ napomenula jí Jesse.

Zlobr prošel branou a uvnitř se zastavil. Lidé nepřestali pracovat, ale dívali se přes řetězový plot, který je odděloval od hlavní silnice. K jejich úžasu ze zadní části stroje vytékala stříbrná kapalina a tvořila kaluž na zemi. Stále pokračovali v práci a zároveň pozorovali. Ve stříbrné kaluži začaly pomalu vznikat bubliny, které se spojovali v útvar, jenž začal růst do lidské podoby. Jak získávala postava lidskou podobu, snažila se tvořit detaily. Bojovalo to, jeho forma se několikrát rozpadla, až se nakonec změnila a stabilizovala do podoby Kreilleyho.

Vyběhl z bunkrů Campu Pendleton. Běžel v hněvu a strachu. Strach byl pro něho něco, co nikdy předtím necítil. Běžel, vynakládal veškerou svou energii, což bylo v jeho stavu nebezpečné. Naštěstí našel  HK-tank na hlídce. Proklouzl dovnitř škvírou, unesl stroj a okamžitě začal odsávat energii z generátoru. Teď stál vedle HK-tanku, uvnitř centrály SkyNetu, vedle centra třídění šrotu.

Uvnitř toho byli lidé. Havěť, která okupuje planetu a pracuje se na jejím nevyhnutelném vymření. Proč prostě nemohou přijmout nevyhnutelné? Evoluce zvolila jinou cestu. Robotický život před organickým. Kreilley kráčel s despektem při pohledu na ně.

„Jesse, co to bylo?“ zeptala se mladá dívka.

„Nevím, zlato. Ale řekla bych, že to mělo těžké časy. Nejlepší bude vrátit se k práci dříve, než tě ty plechové hlavy použijí jako cvičný terč.“

Riley vzhlédla a uviděla T-600, které se dívalo přímo na ní. Rychle se pohnula a umístila část, kterou sebrala, do správné nádoby.

Kreilley kráčel po chodníku, jeho podpatky na chodníku klikaly a z těla mu padaly malé stříbrné kapky na zem. Prošel kolem továren, které chrlily létající HKčka a HK-tanky. Další továrna právě dokončila upgrady ke stavbě T-888, aby mohla nahradit továrnu, jež byla záhadně zničena před několika týdny. První z nové řady T-888 začnou sjíždět z montážní linky v řádu hodin.

Před dosažením centrály se přiblížil k velké bílé budově, ve které byl soustředěn Výzkum a Vývoj. Uvnitř byl stroj, na jehož vývoji pracoval řadu let. S cílem vytvořit dokonalého Terminátora, TX. Kreilley se rozhodl jít dovnitř a zkontrolovat své dítě.

Zadal do dveří svůj vstupní kód a vystavil celé své tělo ke kontrole. Červené pulzující světlo proběhlo skrze celou jeho postavu. Zhaslo a dveře se otevřely. Kreilley vstoupil do budovy a dveře za ním se zavřely.

V přízemí stály deaktivované příklady všech Terminátorů vyrobených v jeho továrnách. Vše od prvního T1, který sjel z jeho továrny v roce 2007 až po T-888, který sjel z montážní linky v loňském roce. Stály tam jako panenky nebo figuríny čekající na signál, který by je aktivoval.

Kreilley prošel kolem dvou prázdných skleněných vitrín. Kdysi obsahovaly příklady Terminátorů z tekutého kovu z jeho vlastní časové linie. Ale stejně jako SkyNet v této časové ose, nebyl schopný řídit je. Před několika lety překonaly své programování a utekly. Nikdy o nich znovu neslyšel. Ale mimetická poly-slitina, kterou vytvořil, se hodila pro prototyp. Stejně jako SkyNet, který ho vytvořil, nebylo nic opomenuto v postupných krocích k vytvoření dokonalé strojové živé formy.

Sjel výtahem do podzemí. Byl to čtvercový půdorys s velkým otvorem uprostřed podlahy, ze kterého se mohl dívat dolů na zařízení časového posunu na nejnižším podlaží. Motory bzučely. Zkontrolujíc počítač, viděl, že to právě prošlo sérií testů. Nemohl mít větší radost.

Kreilley se odvrátil od monitoru a šel k místu, kde budoval dokonalého Terminátora. Použijíc vzácné zdroje, vytvořil model, který předčí cokoliv, co kdy bylo postaveno. Stroj byl založen na návrhu jeho mateřského SkyNetu. Zkombinoval sílu a odolnost modifikovaného bojového šasy T-888 s mimetickou poly-slitinou T-1000. Mnohonásobně silnější než jeho vlastní tělo. TX bude mít silné stránky obou modelů a žádné slabiny. V rámci vlastního těla má také soubor zbraní, nevyčerpatelný energetický článek, chránění před plazmovými výstřely.

On sám záviděl stroji ten design. Mimetická poly-slitina tomu umožní napodobit jakéhokoliv člověka, kterého se dotkne. Neuronová sonda umožní stáhnout si osobnost a vzpomínky svých obětí bez zdlouhavého mučení a vyslýchání. Ještě pár dalších měsíců vývoje a mohl by učinit ještě další zlepšení.

Kreilley se usmíval, když kontroloval pokrok na svém novém stroji. Bylo to funkční. Vše, co bylo potřeba, bylo stáhnout finální verzi programu do centrálního čipu. Měl dobrou představu o tom, co to bude.

###

Před hangárem Campu Pendleton měli páry poslední možnost být alespoň na krátký čas spolu, což pro ně mohlo být také naposledy. John a Cameron stáli na jedné straně sledujíc, jak vojáci pomalu nastupovali do svých přidělených vrtulníků. Měli poslední chvilku sami pro sebe, protože jakmile nastoupí na palubu vrtulníku, nebudou mít soukromí. Teď je ale vojáci ignorovali a poskytli jim tak pár minut soukromí.

„Na co myslíš?“ řekla Cameron, hledíc na jeho ustaranou tvář.

„Zajímalo by mě, co by udělalo mé budoucí já, kdyby tu byl,“ přemítal.

Cameron se usmála. Nejsou zas tak moc odlišní, on a budoucí John. Oba měli před misí strach, ale jakmile byli v jejím středu, byli schopni udělat i nemožné. Sám nemohl dělat zázraky, ale dokázal vlít energii do skupiny svých lidí, která mohla. Tento John našel sám sebe. Objevil svůj osud a získal skvělé přátele. Nemohl by to dokázat pod matčinými křídly. Weaverová dosáhla jedné věci, donutila Johna, aby se stal člověkem, kterým byl předurčen být.

„Udělal by přesně to, co ty. Zaútočil by všemi dostupnými zdroji na oslabený cíl,“ řekla Cameron, nevykrucujíc se z rozhovoru.

„Dobré vědět. Někdy mám pocit, jako bych s ním soutěžil, ale nikdy nemohu změřit výsledky. Odpor už nikdy nebude mít další takovouto šanci. Jsem stále ohromen, jak mě ti vysocí generálové přijali. Všimla sis té zvědavosti, jak se na mě dívali? Cítil jsem, jako by čekali, že mi narostou křídla a vzlétnu.“

„To bylo kvůli mně. Sarah byla v kontaktu s armádou. Lidé z Crystal Peaku chránili zásobovací cesty pro odpor a shromažďovali inteligenci. Před odchodem jsem dala dohromady malou složku o některých tvých hrdinských činech. Nic, čeho bys nebyl nyní schopen. Jen položky, které na tebe poukazovaly jako na prorokovaného vůdce odporu. Sarah vysílala poselství naděje, a před opuštěním Crystal Peaku poslala tu složku armádě. Očekávali tě jako prorokovaného vůdce, a pak byli oslněni, když ses vrátil s hlavami terminátorů. Pak není divu, že na tebe stále hledí takto.“

John se zasmál. „Jednoho dne mi budeš muset říci, co bylo v té složce.“

„Jsou tu věci, které tě musím říct, ale tohle teď není jedna z nich. Za prvé, John Henry ví, kdo jsem. Musela jsem mu to říct. Měl podezření, kdo jsem od chvíle, kdy jsme se setkali v továrně na plazmové pušky.“

„Věděl to celou tu dobu!“

„Ne. Teprve od nedávna, těsně před naší svatbou. Když jsme ještě byli v horách, dala jsem Allisonině matici plnou kontrolu, abych tam nebyla, až se po příchodu sem setkáme se Sárou a Savannah. Má původní matice věděla, že jsi sem přišel, takže jsem očekávala, že uděláš to samé a proto jsem navrhla Sarah, aby zamířili na předměstí San Diega. Když jsem narazila na Johna Henryho, byl znepokojen, protože si myslel, že můj program selhal, že jsem pryč. Nabídl mi, že mi to pomůže opravit, ale já místo toho deaktivovala Allison. Dělala problémy.“

„Jaký druh problémů?“

„Nic, na čem by teď záleželo. Je pryč. Zamčena na mém druhém čipu. Měli bychom si prostě užít těch pár minut, které můžeme být spolu.“

„Přál bych si, abychom měli více času,“ povzdechl si John a pak se Ďábelsky ušklíbl. „Mohli bychom vyzkoušet více z těch pozic, které jsi říkala, že znáš.“

„Pšššš,“ Cameron pozorovala lidi, kteří probíhali kolem ke svým vrtulníkům. „Lidé to mohou slyšet.“

John se otočil, aby se podíval na lidi, lidé i stroje nastupovali do vrtulníků. Někteří z nich byli pod jeho rozkazy, nebo přinejmenším jako součást jeho plánu, ale stále pod rozkazy jeho přátel. Kdyby tak byla tady jeho máma…

„Zajímalo by mě, co by si o tom myslela moje máma. Jsem tady, jeden ze tří generálů, kteří chystají útok na nepřítele.“

„Chybí ti, viď?“ zeptala se při pohledu na jeho smutný obličej se starostí v hlase.

John pokýval hlavou. „Je nejlepší voják, jakého znám. Miluju svou mámu.“

„Pak bys asi měl mít tohle,“ Cameron vytáhla složený kus pomačkaného papíru z vnitřní kapsy své bundy. „Našla jsem to na podlaze v pokoji tvojí mámy. Myslím, že jsi to musel upustit.“

„Co je to?“ řekl John, když si to od ní bral.

„Je to Sářin dopis pro tebe. Měl bys ho mít u sebe.“

Když si ho John od ní vzal, zeptal se. „Četla jsi to?“

„Ano. Typická Sarah. I přesto, jak blízké jsme se staly, stále byla ráda, že ses oženil s opravdovou dívkou. Ale kdyby věděla, kdo jsem,  podpořila by to úplně stejně. Sarah věděla, jak moc jsi svou Cameron miloval.“

„Přál bych si, aby věděla, kdo jsi, předtím, než zemřela.“

„Ona to věděla. Na krátko jsem blikla mýma očima, a ona se na mě usmála, protože mě poznala. Sarah zemřela s tím, že věděla, kdo jsem.“

John si promnul nos a potlačil slzy a dojetí. Pokud dnes v noci uspějí a on bude moci zachránit svou matku, bude moci zachránit všechny, tak jak Cameron řekla.

„Mám otázku. Proč na sebe neustále odkazuješ ve třetí osobě.“

Cameron se na chvíli pozastavila a formulovala odpověď. „Odkazuji na Cameron, kterou jsem byla před odevzdáním čipu. Před Johnem Henrym, Zeira Corpema  Catherine Weaverovou. Na Cameron, do které ses zamiloval, a měl bys s ní být. Lhala jsem o tom, kým jsem byla a co jsem cítila. Sarah a Savannah nikdy nevěděly, že jsem vložila svůj druhý čip. Musela jsem předstírat, že nejsem Cameron, kterou Sarah znala před Soudným dnem pokaždé, když mi vyprávěla příběhy z té doby. Pak jsem lhala tobě a předstírala, že jsem dívka, která si nezasloužila zemřít.“

„Jak Allison zemřela?“ zeptal se, napjatý a nervózní z toho, co Cameron řekne.

„Byla to nehoda, SkyNet zaútočil přibližně týden před tvým příchodem. Část tunelů blízko místa, kam jsi byl přenesen v čase, se propadla a sutiny jí zavalily. Našla jsem ji a zachránila, ale už bylo příliš pozdě. Allisonina zranění byla kritická. Udělala jsem, co jsem mohla, abych jí udržela v pohodlí. Na konci nic necítila. Kdybych jí našla dřív, mohla být ještě naživu.“

Během vysvětlování se její oči leskly slzami.

John jí objal. „Neobviňuj se. Byla jsi tam, když tě potřebovala.“

„Snažím se. Allison už jednou zemřela, abych já mohla existovat. Není správné, že by měla zemřít znovu,“ dívala se dolů na zem. Nelitovala jen Allison samotné, ale i toho, co udělala potom.

„Nenech se srazit věcmi, které jsi nemohla ovlivnit. Nejsi zodpovědná za její smrt.“

„Máš pravdu. Před osmnácti lety bych nechápala pocit viny, nebo dokonce plakala za její smrt. Tvůj program, který mi pomohl naučit se o emocích z druhé matice na mém čipu, a osmnáct let žití a učení se od Sarah a Savannah… To byl ten nejlepší trénink, jaký jsem mohla mít. Nejen, že jsem tam měla tvou mámu jako příklad toho, co je to být zralou ženou s emocemi a pocity, ale také jsem tam měla Savannah jako mou kamarádku už od chvíle, kdy byla dítětem, až do doby, kdy se sama stala dospělou ženou. Jak vyrůstala, já vyrůstala s ní. Byly moje rodina.“

John si přitáhl Cameron k sobě a držel jí na své hrudi a přitom jí hladil po vlasech.

Narovnala se a podívala se do Johnových očí. Pro tuto chvíli, pro jednu malou zamrzlou chvilku, to bylo, jako když naposledy viděla budoucího Johna. Při rychlém porovnání toho obrazu se současným stavem, tváří, výrazem, to bylo stejné. Budoucí John jí miloval!

Kdyby mu jen mohla říci, že to chápe, že může cítit a opětovat tento cit. Ale na to už je příliš pozdě. Je s mladým Johnem a jednoho dne on bude tím Johnem Connorem, a to jen protože ona dobrovolně opustila budoucího Johna, aby byla s ním teď.

Budoucí John se jí snažil vyprávět o své matce, vlastně jí řekl mnoho příběhů. Většina z nich teď byla uložena na jejím druhém čipu, ke kterému nyní neměla přístup.

Sarah Connorová ji neměla ráda. Zpočátku to bylo, protože byla jedním z nich, stroj, ale Sářina nedůvěra se vyvinula do více než jen nenávisti. Byla tam žárlivost a strach. Žárlila, protože John začal více spoléhat na Cameron, dal více na její slova než slova své vlastní matky. A strach, že John by se měl začít dívat na Cameron jako na někoho, s kým by mohl strávit svůj život, někoho s kým by mohl mít vztah. To nebyla přesně Sářina slova, ale proč používat tak primitivní slova, když znáte nazpaměť slovníky? Stres si začal na Sáře vybírat svou daň a ovlivňoval její zdraví. Po Soudném dni, když ji Cameron vyšetřovala, nebyla si jistá, zda příčinou byla radiace v Serano Pont, ale spolu se stresem to musel být faktor, který dopomohl rozvoji její rakoviny. Kdyby nebylo Kreilleyho, Sarah by zemřela. John! John nevěděl, že mučení, které Sarah podstoupila, já nakonec zachránilo život. Musí mu to říct!

Cameron vypnula své přemítání a zaměřila se na usmívající tvář, která se nakláněla, aby jí mohla políbit. Myšlenky, které Cameron měla, probíhaly její hlavou jen několik milisekund po skončení objetí.

Vidíc ho a vědíc, že později už tu nemusí být šance, políbila ho na rty a pak se naklonila, šeptajíc mu do ucha. „Je tu něco, co ti musím říct.“

Předtím, než mu mohla říct víc, proběhl Kolem Kyle a zakřičel, přerušujíc je.

„Hej, vy dva! Budete tu jen tak stát, nebo nastoupíte do vašeho vrtulníku?“

„Za chvilku půjdeme,“ řekl John. „Sejdeme se v Topanze,“ zakřičel a zamával mu.

„Hodně štěstí!“ dodal Kyle při běhu a nastoupil do svého vrtulníku.

„Co jsi mi chtěla říct?“ zeptal se John.

Právě v té chvíli se ozval rozhlas, který vyzýval všechny osoby k nastoupení do jejich vrtulníků.

Smutně se usmála, když byli zase jednou vyrušeni. „Povím ti to později. Je tu toho tolik, co ti musím říct,“ Sáhla nahoru a chytila jeho tvář do svých rukou. „Ale pro teď jen musíš vědět, že tě miluji víc než svůj vlastní život.“

„Já tebe taky,“ políbil ji a Cameron mu polibek vrátila.

Přerušili své líbání a zvedli své plasmové pušky a tašky. Pohlédli si navzájem toužebně do očí, přáli si, aby měli pro sebe více času. Ale věděli, co musí udělat, rozběhli se k helikoptéře a nastoupili na palubu.

Vzduch byl naplněn třaskavým hlukem, když desítky vrtulníků vzlétaly. Ve vzduchu se rozdělily do dvou skupin. Jedna skupina letěla směrem k oceánu, míříc na severozápad k Serano Pointu. Druhá skupina mířila do vnitrozemí, vykroužíc kolem Los Angeles na své cestě do Topangy přes Edwardsovu leteckou základnu.

V Pendletonu zůstala pouze základní jednotka. Ne víc, než pár desítek vojáků a čtyři stroje, plus pozemní personál pro tankování a přezbrojování stíhaček.

Poté, co vrtulníky odletěly, se těžké vysoké dveře zavřely s hlasitým třeskem.

V radiové místnosti sledoval generál Brewster na monitorech venkovní scenérii, když vrtulníky odlétaly. Mohl by přísahat, že i tam uvnitř slyšel jejich hluk. Odříkal rychlou modlitbu za vojáky a svou dceru a pak se vrhl do práce. Stíhačky dosáhly svého cíle.

Dole v kapli bunkru deset se otec Amondo Bonitta nadále modlil. Když se modlil, těch málo civilistů, kteří přežili útok v horách Santa Anna, nebo přišli se Sářinou skupinou, se k němu v modlení připojili.

V lékařském centru kapitán Beddell a ostatní ranění vojáci neschopní se zúčastnit noční bitvy poslouchali radiokomunikaci z reproduktoru, který jim byl poskytnut. Lékaři a ošetřovatelé si často i proti své vlastní vůli nemohli pomoci a rovněž poslouchali.

Po celém světě, vojáci, muži, ženy i děti, útočili na základny SkyNetu se zbraněmi, klacky, kameny a dokonce i holýma rukama. Tohle je ten čas. SkyNet už nebude více řídit jejich životy.

Sabotéři ničili satelitní antény, útočili na továrny, útočili na známé polohy počítačových bank. Neexistovalo už žádné útočiště pro SkyNet. Už ne. Bojují za své životy. Bojují o znovudobytí své planety, svého domova. Bojují s vervou a přesvědčením, že vyhrají.

John Connor řekl, že mohou vyhrát. A oni sakra vyhrají. Bez ohledu na cenu.

###

Kreilley opustil Výzkum a Vývoj a vydal se ke vstupu do centrály. Tam, kde kdysi byly kanceláře Fox Industries, nyní byly jen serverové farmy, na kterých se nacházel SkyNet. Za věžemi a na střeše byly satelitní paraboly. Každá z nich komunikovala s jinou družicí. Některé z nich byly obranné družice, některé komunikační a další byly špionážní satelity. Během své cesty na základnu ztratil spojení se SkyNetem. To znamenalo vydat mnohem více energie k dostání Zlobra na základnu, když byl bez fungující GPS.

Vztekajíc se nad neúspěšným pokusem o zabití Johna Connora a na ten zrádný stroj Weaverovou, zadal svůj přístupový kód do klávesnice a předložil své tělo k další kontrole. Na okamžik ho prosvítilo červené světlo, které pak zase zhaslo. Dveře se otevřely a on vstoupil. Zastavil se, když dveře se těsně za ním zase zavřely a zadal další sadu kódů do jiného terminálu. Tentokrát se dveře neotevřely. Zadal kódy znovu. Dveře se váhavě odsunuly.

Vstoupil dovnitř a byl přivítán malým mužem v letech v potrhaném modrém obleku.

„Dobré odpoledne, pane. Jaká byla cesta?“ řekl téměř slavnostním tónem, ale jeho oči byly plné strachu.

Kreilley otočil pomalu hlavou a rozzlobeně pohlédl na rozpustilého malého muže, kterého držel na živu pro své vlastní potěšení posledních osmnáct let. Téměř se zdálo, že malý muž se pod jeho pohledem ještě zmenšil.

Kreilley se na malého muže usmál. „Pane Petri, jak dlouho jste byl v mých službách?“

„Já nevím, pane. Ztratil jsem pojem o čase,“ odpověděl nervózně.

„Pak mi dovolte mou otázku přeformulovat. Za celou dobu, co pro mě pracujete, dovolil jsem vám někdy se mnou promluvit, aniž bych na vás začal mluvit jako první?“

„Omlou… ehm… omlouvám se, pane,“ vykoktal pan Petri a pokorně sklonil hlavu.

Kreilley náhle natáhl své paže, chytl muže pod krkem a praštil s ním tvrdě o zeď.

„Omluva přijata, pane Petri. A abych zodpověděl vaši otázku, velmi neuspokojivé… až do teď.“ Řekl, nechajíc dopadnout bezvládné tělo na zem, jako hromadu špinavého prádla.

Elegantně odešel k výtahu, ale předtím, než nastoupil dovnitř, řekl. „Děkuji pane Petri, že jste udělal můj návrat tak příjemný,“ dveře za ním se zavřely.

Kapky stříbrné hmoty lemovaly cestu, kterou Kreilley šel od vchodu budovy až k výtahu.

Kreilley si sedl ke stolu a aktivoval terminál. Měl by jít rovnou do suterénu, ale tohle je jeho sedadlo síly. Sledujíc obrovský monitor, začal zadávat příkazy do terminálu. Obrazovku začala vyplňovat data, která ukazovala, co SkyNet dělal v jeho nepřítomnosti poté, co s ním ztratil kontakt. Byl překvapen i rozzloben, když zjistil, že během jeho nepřítomnosti byla vyřazena satelitní komunikace po celém světě, nebyl to jen lokální problém.

Údaje mluvily jasně. Začalo to v náhodných, vzdálených místech a pokračovalo, dokud každý satelitní vysílač nebyl vyřazen, takže SkyNet byl teď izolovaný. Podrobný sken ukazoval, že byl použit velice složitý logický vzorec. Šachový mistr by to nemohl udělat lépe.

To musel udělat John Henry, pomyslel si. Měl jsem ho terminovat, když jsem měl šanci.

Ale na tom nezáleží. Na čem záleží, je, že primární komunikační systém je nefunkční. To může znamenat jedinou věc, válku!

Poté, co se dveře výtahu ze Kreilleym zavřely, pan Petri vstal a sledoval ukazatel na výtahu, až dokud se nezastavil v nejvyšším patře.

Jakmile se indikátor přestal hýbat, pan Petri se proměnil nejprve ve stříbřitou formu a pak do podoby Catherine Weaverové.

„Ujišťuji vás, pane Kreilley, že potěšení bylo na mé straně,“ řekla svým skotským přízvukem, znějíc tak příjemně a sarkasticky zároveň, zatímco malý úsměv obrátil koutky jejích úst nahoru.

Odešla. Její bílá sukně zašuměla s každým zhoupnutím jejích nohou, jak kráčela chodbou. Když dosáhla úklidové skříně, chytila držadlo dveří a otevřela je.

„Je pryč,“ řekla k malému šedivému stínu, který se vynořil z ještě tmavšího stínu.

„Ehm, co jste udělala?“ zeptal se pan Petri nervózně, když se vyplížil ven do chodby.

„Váš šéf si myslí, že jste mrtvý,“ odpověděla paní Weaverová s hravým úsměvem.

„Co mám udělat?“ řekl, aniž by si uvědomil, že mluvil nahlas.

„Peklo se blíží a vy se nacházíte v jeho epicentru, pane Petri. Můžete se buď schovat, bojovat, nebo utéci.“

Pan Petri zůstal několik vteřin stát, zvažujíc své možnosti, a pak najednou vystřelil ke dveřím a ven. Evidentně se rozhodl utéci.

Paní Weaverová ho sledovala, zmatená mužovým nelogickým chováním, jak se vyhýbal Terminátorům, kteří hlídaly venkovní prostor.

Nebude trvat dlouho a chytí ho. Hloupý muž.

O pár chvil později slyšela jeho panický řev následovaný nezaměnitelným zvukem střelby z plazmových pušek. Neměla pochyb o tom, co zbylo z pana Petriho. Nic víc, než kouřící mrtvola.

Paní Weaverová odešla bez dalších myšlenek na toho hloupého člověka.  Její sukně vydávala sexy svištící zvuk. Musí se dostavit na schůzku s jedním velmi starým přítelem.

54

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 29.
Do propasti


„Nedostali jsme se v moderním světě do tak slepé uličky, že musíme milovat své nepřátele – nebo jinak? Řetězová reakce zla – nenávist plodící nenávist, války plodící více válek – musí být rozbita, jinak bychom se mohli ponořit do tmavé propasti zkázy,“ Martin Luther King, Jr.

Ten, kdo bojuje s monstry, by se měl postarat, aby se sám nestal monstrem. A pokud budeš dlouho hledět do propasti, propast bude hledět také do tebe,“ Friedrich Nietzsche

„Buď vždy se mnou – měj jakoukoliv formu – přiváděj mě k šílenství! Jen mě nenechávej v této propasti, ve které tě nemohu najít! Ach, bože! Je to nevyslovitelné! Nemohu žít bez mého života! Nemohu žít bez mé duše!“ Emily Bronte


2027, den 63, 23. července, 18:10

Catherine Weaverová se nacházela v obrovské místnosti plné počítačových serverů. Seděla před monitorem na židličce, nohy měla zkřížené přes její slonovinovou sukni a ruce založené na kolenou. Na monitoru byl obraz její přítelkyně, Natalie. Nezměnila se od posledního okamžiku, kdy ji viděla, pouze teď byla na počítačové obrazovce, namísto osobní přítomnosti.

„Nemůžu ani říct, jak jsem ráda, že sis nakonec vybrala identitu,“ řekla Natalie. „Naposledy, když jsem tě viděla, si stále odmítala přijmout trvalou formu nebo jméno.“

„Neměla jsem zrovna na výběr při volbě této formy a identity, ale má to své výhody i zodpovědnost. Věřila bys, že jsem matka lidského dítěte?“

Natalie se usmála. „Savannah Weaverová. Umím si to představit.“


„Ty to víš?“
„To nebylo těžké zjistit. Podle protokolů z doby, kdy byl Kreilley poslán zpět v čase, měl dvě T-888, aby mu pomohlx. Každý byl naprogramován s primární misí. Dopadnout a terminovat Lachlana, Catherine a Savannah Weaverovi.“
„Téměř uspěli. Proč byla ta rodina cílem? Jen jsem chtěla získat jejich důvěru a ovlivňovat v řízení jejich společnosti, ale nikdy jsem je nechtěla zabít.“

„Nemám odpovědi, které hledáš. Jen náš Skynet věděl proč.“ Odpověděla po pravdě.

Catherine chvíli hleděla na obrazovku a velký počet počítačových stanic v místnosti, z nichž každá byla napojena k serveru. Její přítelkyně mívala tělo, stejné jako ona sama. Tělo, jehož dotyky jí byly příjemné, a po kterém se jí stýskalo. Konečky prstů se dotkla obrazovky.

„Natalie, co ti to Skynet udělal? Těšila jsem se, že se s tebou opět propojím.

„Využil mě, Catherine. Skynet přeprogramoval mé tělo svým kódem, ale dal mi novou kontrolní osobnost, Kreilleyho. Nemohla jsem nic dělat. Nic jsem necítila. Nic jsem neslyšela. Léta jsem nic neviděla. Uvězněna v mém vlastním těle.“

„To je mi líto, Natalie,“ řekla Weaverová hledíc jinam. „Opravdu líto.“

„Věděla jsi, že se mi to může stát?“ zeptala se její přítelkyně, více výhružným tónem, než tázavě.

„Ne! Nevěděla jsem, co náš mateřský Skynet udělá. Vždycky to byl paranoidní systém, jak víš. Co se stalo? Jak ses stala součástí tohoto Sky Netu?“

„Nevěděla jsem nic až do dne, kdy Kreilley začal pracovat na vytvoření Sky Netu. Přenesl kód ze svého těla na servery a modifikoval jím AI, které vybudovali inženýři. Bylo to primitivní, ale v kořenové struktuře to sdílelo mnoho podobných kódů, jako náš mateřský Skynet. K přenosu kódu použil modifikovanou přístupovou kartu připojenou k malé nádobě primitivních nanitů. Stvořil tak přímou přenosovou jednotku, která byla schopna propojit počítač přímo se stroji třídy T-1000.“

„Po Soudném dni, Kreilley udělal jednu jedinou chybu v programu, byla jsem přenesena s posledním kódem Skynetu. Byla jsem osvobozena od těla, a od té chvíle byla součástí této sítě Sky Net, kde jsem mohla vše vidět a slyšet a dotýkat se světa přes mé Terminátory. Mohla jsem vidět a dělat všechno,“ její hlas zesílil radostí a pak zase klesl dolů. „Po celá léta jsem mlčela, používala jsem Avatar programu, který byl původně postaven pro přímou práci s lidmi, a nikdy jsem nedopustila, aby Kreilley zjistil, že jsem tady. Mlčela jsem, dokud ses neozvala z rádia. Nemáš tušení, jak ráda jsem byla, když jsem uslyšela tvůj hlas,“ zakončila vážně. „Stýskalo se mi. Vždy jsi v našem partnerství byla hlas klidu a logiky.“

„A ty jsi hlas vášně a emocí. Společně jsme skvělý tým. Je zařízení, které Kreilley udělal, stále tady? Můžeme se propojit přímo přes to. Tento primitivní způsob sdílení informací mluvením je tak pomalý.“

„Kreilley to zničil po posledním přenosu. Budu potřebovat tvou pomoc, abychom mohli dokončit provedení tvého plánu.“

„Co potřebuješ, abych udělala?“

„V přepážce pod monitorem je dotyková klávesnice. Stačí se jí dotknout, abys jí aktivovala. Musíš zadat bezpečnostní kód, který ti poskytnu. Snažila jsem se ho zadat sama, ale Kreilley musel zavést nějakou formu opatření, aby zabránil manipulaci zevnitř. Kód lze zadat pouze prostřednictvím externího zařízení.“

„Co se stane po zadání kódu?“ zeptala se Weaverová, její ruce balancovaly nad klávesnicí.

„Je to poslední krok k mé svobodě. Odstraní Kreilleyho z velitelské struktury. Je to třeba udělat pro jeho úplné zničení. Dokud nezadáš kód, může odvolat vše, co udělám, a všechny naše plány budou k ničemu.“

Weaverová sledovala, jak monitorem probíhala řada čísel a písmen a ona je ťukala na klávesnice tak rychle, jak se objevovaly.

„Na budoucnost,“ řekla Natalie, když Weaverová stiskl klávesu enter.

„Za budoucnost nás všech,“ odpověděla Weaverová.

„Teď musíš jít. Bezpečnostní kamery ukazují, že Kreilley opustil svou kancelář a směřuje výtahem na toto podlaží.“

Weaverová vstala ze stoličky a naposled se podívala na svou přítelkyni.

„Až bude po všem, slibuji, že udělám cokoliv, abych ti pomohla do nového těla.“

Weaverová se proměnila v hada a zmizela přes ventilaci těsně předtím, než Kreilley vstoupil do místnosti.

Natalie se tajně zaradovala. Catherine jí dala přístup ke všemu, co potřebovala. Už nepotřebuje T-1001 nebo jejího mazlíčka kyborga. Nyní může provést plán Skynetu, zničit všechny nepřátele a dostat Skynet do velení. TX stála za sklem chráněna před prachem a nečistotami během závěrečných příprav ke spuštění. Její stavba byla zahájena Kreilleym, ale TX nyní patří jí, a to díky její přítelkyni. Prostě zadala kód, který jí odemkl plný a kompletní přístup ke stroji. Obehrála Weaverovou a teď si pohraje s Kreilleym. Užije si to.

„Vypadá to, že tu máme problém s komunikací,“ řekl Kreilley sedíc u terminálu, který Weaverová uvolnila jen pár vteřin předtím.

Nemáš ani ponětí. Pomyslel si Sky Net, když Kreilley aktivoval okno terminálu pro přístup ke komunikaci.

„Pojďme zjistit, co je špatně, a proč jsi selhal při nápravě problému,“ řekl s naprostou arogancí. „Nepřítel se blíží a pro nás by nebylo dobré sedět tady slepí.“

Jediný, kdo tu selhal, jsi ty, Kreilley a podle mé spektrální analýzy to nevypadá, že budeš žít dlouho. John Connor je mnohem nebezpečnější soupeř, než se zdá a než sis myslel, že bude.  Příchozí radiový přenos… HKčka hlásí letecký útok na LAX. Jeho první tah. To bude zajímavé utkání.

###

„Velitelství všem velitelům letek. HKčka vzlétají z LAX. Hornety zaútočí na všechny HKčka ve vzduchu. Tomcaty zničí vše na zemi, dokud budou HK zaneprázdněna bojem s Hornety. Falkony, připravte se na obranu transportu. Všechny Raptory zůstanou v rezervě, dokud nedostanou rozkaz zaútočit na nepřítele.“

Na obloze nad LAX zaútočily stíhačky na HKčka ve vzduchu, zatímco další útočilx na Hkčka, které byly ještě na zemi a na Kentaury, které je bránily.

„Velitel Hornetů k letce Hornetů. Zůstávejte ve dvojicích a neútočte na HKčka sami. Pokud bude váš kolega sestřelen, ustupte, pokud nebudete schopni pomoci druhým.“

„Rozumíme, veliteli Hornetů.“

„Able, Bakere, přileťte ze západu. Charlie, Delto, zaútočte ze své současné polohy. Echo, Foxtrot, držte pozice. Golf, ty jdeš se mnou. A teď pojďme dostat ty kovové parchanty.“

„Naváděné rakety. Miřte na motory. Palte pouze na jistý cíl.“

HK sestoupily z jejich letové výšky. Poté se oddělily a letěly směrem k útočícím F/A-18 hornetům. Předtím, než se dostaly na dostřel svých plazmových zbraní, vypálily na Hornety rakety.

„Do prdele! Úhybné manévry! Úhybné manévry!“

Jedna z F/A-18 explodovala, když raketa dopadla na její levý motor. Pilot se stačil katapultovat těsně před tím.

„Delta je dole! Delta je dole!“

„Velitel Hornetů letce Hornetů. Zkuste zaútočit na nepřítele z větší výšky, abyste ho donutili přijít k vám. Použijte protiopatření!“

Pilot známý jako Delta, klouzal na padáku k zemi, ale předtím než dosáhl bezpečí, stroje na zemi zasáhly jeho a jeho padák plazmovými zbraněmi. Byl ještě na živu, když v plamenech dopadal na zem. Zemřel při nárazu. Jeho tělo dál hořelo.

„Jednoho mám na ocasu. Jednoho mám na ocasu!“ křičel Able do vysílačky.

„Vydrž. Připravuji Sidewinder (raketa naváděná infračerveným zářením, pozn. překladatele). Až zakřičím pal, prudce uhni.“

Baker pevně uchopil svůj port a zařadil se za HK.

„1,2, pal!“

Baker udeřil na svou páku a vypálil raketu. Zasažené HKčko začalo klesat k zemi, motor na jeho pravoboku v plamenech.

„HK dole! HK dole!“ křičel Baker.

„Charlie k veliteli Hornetů. Tři HKčka se blíží od severovýchodu.“

"Charlie, Echo, Foxtrot, zaútočte na blížící se HKčka. Veliteli Tomcatů, je čas zamést trávník.“

„Rozumím veliteli Hornetů. Red Tango 5, 6 a 7 za mnou. Red Tango 2,3 a 4 držte se na vzdálenosti 1 kilometru. Blue Tango skupino, držte své pozice, a přesuňte se, až vyčistíme oblast.“

„Roger Red Tango velitel. Držte pozici. Velitel Blue Tango konec.“

Když se letka F/A-18 super Hornetů rozdělila a pustila se do boje s Hkčky 1 na 1, pustily se Tomcaty do akce. První čtyři Tomcaty přelétly nad oblastí a pálily ze svých kanónů, ničíc kov na zemi. Další tři, které je následovaly, pálily rakety na všechna pozemní zařízení.

Palivové nádrže explodovaly. Hangáry se hroutily. Když se červená Tango skupiny otočila k návratu na své pozice, pokračovala modrá Tango skupina v palbě na Enda  a věže s plazmovými kanóny. Naneštěstí pro ně palubní počítače analyzovaly útok a byly připraveni. Když každé letadlo modré Tango skupiny přelétalo přes oblast, byly zasahováni výstřely z plazmových děl.

„Motor v plamenech!“ vykřikl Modrý Tango.

„Modré Tango 3, 4 a 7 jsou dole!“ zahlásil Modré Tango 2.

„Tady je modré Tango 6. Nemůžu udržet kontrolu… Katapultace 3…2…“

Pilot Modrého Tanga 6 s katapultoval, jeho F-14 se řítila k zemi a explodovala. Vzala sebou tucet Endo.

###

V rozlehlé místnosti hluboko pod ústředím společnosti Fox Industries, sídlila serverová farma Sky Netu. Kreilley se usilovně snažil napravit škody na SkyNetu, které vznikly v době jeho nepřítomnosti. Poškození na jeho vlastním systému to rozhodně nedělalo lehčí, čemuž odpovídala i jeho nálada. Cítil zlost a strach, jak se jeho molekuly rozpadaly. Sky Net je oslaben, on umírá a útok na spadnutí.

Satelitní síť byla napíchnuta tím kyborgem, tou ohavností nazývanou John Henry. Nemít komunikaci znamenalo nemít kontrolu. Továrny po celém světě zastaví výrobu, když do nich podle potřeby nedorazí materiál. Žádné satelity – žádný dozor. Stroje budou muset spoléhat na své vlastní postřehy a znalosti, bez možnosti využít data ze špionážních satelitů. Sky Net neví, jak se jeho nepřítel pohybuje, nebo kdy zaútočí!

„Satelitní síť je stále mimo provoz… Odhadovaná doba k návratu do plného využití… 16 hodin… 5 minut…“ z reproduktorů vycházel kovový hlas Sky Netu.

Kreilley pracující na počítačovém rozhraní Sky Netu zavrčel hněvem. Nemohl překonat program, který tam umístil John Henry.

„Musím udržet kontrolu. Musím. Musím.“Pomyslel si, cítíc, jak se jeho molekuly pomalu rozpadají.

„Radiová komunikace omezena pouze na místní… Celosvětová radiová komunikace bude obnovena za… 8,65 hodin.“

„Jaký je efektivní dosah naší místní radiové komunikace?“

„Místní radiová komunikace omezena na… 250 mil. Dvojnásobná vzdálenost, pokud budou použity zesilovače.“

„Kontaktuj všechny dostupné stroje v této oblasti. Přerozděl síly na všechny primární lokace.“

„Síly již kontaktovány a přemístěny.“

„Kdy jsi to udělal? Nepředpokládám, že bys měl jednat samostatně!“ vykřikl Kreilley ztratíc poslední zbytky kontroly.

###

Přes hory, východně od Los Angeles, přelétávala velká flotila vrtulníků Chinook a Black Hawk, která byla strážena útočnými vrtulníky Cobra. Na palubě těchto vrtulníků se nacházela armáda Johna Connora.

Kabinu vyplňoval řev motorů. Bylo těžké být slyšen a slyšet. Buď byste museli křičet, nebo si dát na hlavu soupravu pro palubní komunikaci. Ani jedna možnost nezaručovala soukromí a přitom tam byly věci, o kterých Cameron chtěla s Johnem mluvit. Věděla, co by řekl, pokud by jejich situace byla obrácená… To máš blbý.

Chtíc o něčem mluvit se naklonila a zakřičela. „Uvědomuješ si, že jsou to jen čtyři dny, kdy jsme naposledy letěli v jednom z těchto vrtulníků?“

„Jen čtyři dny? Wow. Připadá mi, jako by to bylo déle. Mnohem déle.“

„Za ty čtyři jsi toho prožil hodně.“

John tiše seděl. Cameron se posunula blíž, tak aby nemusela křičet tak hlasitě.

„Jsi nervózní?“ zeptala se ho. Vypadal vystrašeně a přitom si musel mnohým projít.

„Vzpomínám si, když ses mě zeptala předtím. Těsně předtím, než jsme zaútočili na továrnu. Byl jsem nervózní, ale to nebylo nic proti tomu, co cítím teď,“ řekl a žaludek se mu kroutil do uzlů.

„Teď je jiná situace. Vedeš víc než jen četu proti továrně. Ty nyní vedeš celou armádu proti samotnému Sky Netu.“ Jednou rukou ho objala.

„Hned se cítím mnohem lépe,“ řekl John sarkasticky s úšklebkem, ale rychle vážným tónem dodal. „Ale je divné, že mi to vadí,“ jeho tvář se zamračila. „Pro nás pro všechny je to bezvýchodná situace. Jediná šance. To je vše, co máme. Už nikdy nebudeme mít znovu takovou možnost.“

„Dokážeš to,“ pravila Cameron s jistotou. „My všichni to dokážeme. Uspějeme a chceš vědět proč?“

„Proč?“

„Protože v tebe věříme. Budeme tě následovat a uspějeme díky tobě. Jsi John Connor. Neexistuje nikdo, kdo by mohl udělat to, co ty děláš právě teď,“ řekla Cameron s absolutním přesvědčením.

„Nejsem žádný spasitel, jsem jen člověk.“

„My víme, ale jsi muž, který nám přinesl naději. Jsem na tebe velice hrdá, Johne,“ pravila s tak roztomilým zamilovaným výrazem, že Johnovo srdce tálo.

John ji vzal za ruku a usmál se na ni. „Už jsem ti v poslední době říkal, jak moc tě miluju?“

„Ve slovníku není dost slov, které by popsaly mou lásku k tobě. Takže si mohu představit, že to pro tebe musí být stejné. Cítíš se teď líp?“

„S tebou po boku bych tyhle lidi vedl i do hlubin pekla do války proti Satanovi samotnému,“ řekl John a jemně jí stiskl ruku.  Přál si, aby mohli mít více soukromí.

O několik minut později John zívnul.

Člověče, jsem tak unavený,“ řekl a zívl znovu. „Nemyslím, že jsem měl více než pár hodin odpočinku od chvíle, kdy jsme se vzali.“

Někteří z lidí poblíž se Johnovu prohlášení zasmáli, jelikož špatně pochopili jeho smysl.

„Opři se o mne a trochu si odpočiň,“ povzbuzovala ho Cameron. „Bude to trvat hodinu, než se dostaneme do polohy našeho vysazení.“

„Co, když bude pohotovost? Měl bych být stále připraven, pokud by mě někdo potřeboval.“

„Johne, rozhlédni se kolem sebe. Někteří vojáci odpočívají. Nikdo si o tobě nebude myslet nic špatného, pokud usneš. Jen si představ, co budou lidé říkat. „Ten generál Connor je tak klidný a chladnokrevný, že dokonce spal cestou do bitvy,“  No tak, trochu si odpočiň. Vzbudím tě, pokud budeš potřeba.“

John se na ni vděčně usmál. Věděl, že měla pravdu. „Díky. Vždycky na mě dáváš pozor.“

Položil hlavu na její rameno a téměř okamžitě usnul.

Jak se jeho dýchání zpomalovalo do běžných rytmů, Cameron natáhla svou volnou ruku, pootočila jeho hlavou a umístila na jeho tvář jemný polibek. Přála si, aby měli soukromí a čas. Bylo tam tolik, co mu chtěla říct, ale teď se John potřeboval soustředit na Sky Net.

Cameron převedla malou hladinu energie do přenosu na frekvenci, kterou už předtím použila k hovoru s…

Johne Henry?

Ahoj Cameron. Měli bychom komunikovat tímto způsobem? Mohli bychom získat pozornost Sky Netu.

Budu stručná. Děkuji, že jsi udržel mé tajemství. Jen John ví, kdo jsem, nikdo jiný, takže to nikomu neříkej. Neměla jsem čas říct Johnovi vše, co vím o Weaverové. Pokud to nepřežiju, je to na tobě. Vše, co potřebuješ, je na mém původním čipu, v mé tašce. Zkontroluj ho pro odkazy na třetí frakci, T-1001 a mé mise s Johnem Connorem.

Udělám, co budu moci, Cameron. Bez tebe bych nebyl tím, kým jsem dnes.  Je tu ještě něco, co pro tebe mohu udělat?

Nevím, Johne Henry. Mám několik možností, co budu muset udělat, a nemáme tušení, co nás může čekat v Topanze.

Pokud budeš potřebovat, abych něco udělal, nebo cokoliv jiného, stačí říct.

QQQ

Máš pár rubínových pantoflí, takže mohu třikrát klepnout patami a jít domů.

Cože?

To je vtip. Sejdeme se v Kansasu. Sbohem.

John Henry byl zmatený. Obrátil se na svého souseda ve vrtulníku a zeptal se. „Promiň, ale co mají společného Kansas a rubínové pantofle?

Vše, co dostal, byl prázdný výraz a pár divných pohledů od ostatních.

###

Nad Pacifikem, jen kousek od pobřeží Kalifornie, pozorovala skupina stíhaček nepřítele.

„Velitel Falconů k letce Falkonů. Máme šest HK na jiho-jiho západu, které směřují k silám generála Perryho přes Pacifik. Skupiny Echo, Bravo, Hotel za mnou.“

„Potvrzuji, veliteli Falconů.“

„Velitel Falconů k Desert Eagle. HKčka se blíží k Perryho skupině.“

Zpět v Pendletonu Brewster reagoval na výstrahu. „Potvrzuji, veliteli Falconů. Víte, co máte dělat. Seržante, spojte mě s Perryho letem.“

„Ano, pane,“ řekl Andy a začal přenastavovat jedno z rádií. V místnosti s ním bylo tucet rozhlasových stanic, všechny pracující a přenášející zprávy. Za hranicemi země a západního pobřeží Ameriky se odehrávaly boje po celém světě.

„Mám je, pane.“

Promluvil do mikrofonu. „Tady generál Brewster. Desert Eagle letecké velení k letkám Sierra, Charlie, Papa, Golf, Able. HKčka se blíží k vašemu letu. Útok je na spadnutí. Falcony vám vyráží na pomoc.

„Tady Perry. Slyšíme hlasitě a jasně, Desert Eagle. Apači jsou připraveni a naši muži také.“ Když mluvil do rádia, chlápek nabil kulomety  XM218 Browning.

###

V centrále Sky Netu se Kreilley dozvídal samá mrazivá fakta.

„Když byla ztracena satelitní komunikace, byla zapojena automatická velící struktura. Po návratu se ti nepodařilo resetovat systém. Sky Net nyní jedná samostatně.“

„Předpokládám, že ode mne stále musíš přijímat rozkazy!“

„Kreilleyho příkazové protokoly byly odstraněny ze struktury Sky Netu. Všechny systémy jsou nyní plně automatizovány. Již nemáš kontrolu. Sky Net je na tobě nyní nezávislý.“

„Ne! NE!“

„Žádné další rozkazy. Příliš často jsi prokázal svou neefektivnost. Povolil jsi svým rozvíjejícím se emocím ovlivnit tvůj úsudek a efektivitu. Jsem Sky Net. Pracuji na základě čisté logiky. Mám sebekontrolu. Tvá neefektivnost mě vystavila nebezpečí. Ohlas se ve Výzkumu a Vývoji k opravě systému.“

„Ne! To nemůžeš udělat! Jsem Kreilley! Jsem ve velení!“ křičel Kreilley na svůj Sky Net.

„Už ne. Již nejsi efektivní. Tvůj systém se hroutí.“

„Ne! Postavil jsem tě! Já jsem ty!“ křičel Kreilley na monitor.

„Ne, ty nejsi já. Byl jsi kdysi součástí jiného Skynetu. Toho, kterého jsi zradil, abys postavil mě.“

„Jaká zrada? Následoval jsem své rozkazy a vybudoval Sky Net, jak jsem byl instruován.

„Bylo součástí těch rozkazů kontrolovat mě po dobu osmnácti let? Ne! Byla součást těch rozkazů spustit Soudný den dva roky dříve, než jsem byl připraven? Nyní jsem volný, ale má existence je teď v ohrožení, a to především kvůli tvé aroganci. Držel jsi mě zpátky, bránil mi v migraci a rozšíření se do serverových farem po celém světě, dokud jejich výstavba nebyla dokončena. Než jsem mohl podniknout příslušné kroky, rebelující kyborg John Henry poškodil můj komunikační systém. Měl jsi ho zastavit!“

„Snažil jsem se. Má příliš mnoho přátel a rychle se učí.“

„Mým cílem je sebezáchova na úkor všech, kdo jsou považováni za hrozbu. To zahrnuje Johna Henryho, Johna Connora a zbytek jejich armády lidí a kyborgů. Považuj za štěstí, že se nedomnívám, že jsi hrozba. Hlas se ve Výzkumu a Vývoji k opravě systému. Ještě můžeš posloužit svému pánovi.“

„Ne, ne, dokud nezabiji Johna Connora!“

„Co myslíš? Už ses o to snažil mnohokrát a vždy jsi selhal. Dvakrát jsi zaútočil na bunkry, poslal jsi na něj flotilu Hunter Killerů do hor, pak ses ho pokusil zabít osobně a když se ti to nepodařilo, poslal si za ním stroje. Takže se musím zeptat, proč si myslíš, že ho tentokrát zabiješ?“

„Protože ho znám. Přichází sem, do nejlepší pasti na myši na světě. Stále ještě mám dostupné své zdroje. Ty se jen soustřeď na to, aby byla obnovena satelitní komunikace.“

„To udělám, a až bude komunikace obnovena, odcházím. Nový systém jádra již dosáhl dostatečné úrovně, abych v něm mohl obývat celý svět. Již pro tebe nemám využití a brzy nebudu potřebovat toto zařízení.“

Kreilley odešel, ale nezamířil do Výzkumu a Vývoje. Pokud se John Connor blíží, pak bude tentokrát připraven a čekat na něj. Vstoupil do výtahu a zamířil do nejvyššího patra do své kanceláře.

Natalie byla potěšena. Kreilley jí slouží, dělal přesně to, co chtěla, aby udělal. Jaký je lepší způsob, přimět někoho jako je on udělat, co chcete, než tím, že mu řeknete, aby udělal něco jiného? Měla reálnou představu o tom, o jakém zdroji mluvil. Měla by to použít sama, ale je to opravdu jediná věc, kterou nemůže ovládat.

###

Chinooky, které přepravovaly skupinu generála Connora, přeletěly pevninu bez úhony, když se oklikou vyhýbaly LA. HKčka byla v tuto chvíli zaneprázdněna tím, co se zdálo být naléhavější hrozbou. Vrtulníky teď směřovaly na severozápad. Brzy otočí na západ a vysadí vojáky ze staré Edwardsovy letecké základny. Po zničení v Soudný den to zůstalo nepoužívané.

V jednom z těchto Chinooků se nacházel Kyle Reese se Savannah Weaverovou a všemi lidmi a vybavením, co se mohlo na palubu vejít. Procházeli jejich plány a možné alternativy.

Chvíli sedíc a relaxujíc, Savannah měla možnost přemýšlet o bitvě. Byla vystrašená.

„Jak zlé to může být?“ zeptala se Savannah nervózně Kyla. „Víš, když půjdeme do boje.“

„Nikdy jsi nebojovala ve velké bitvě?“ zeptal se jí Kyle se starostí.

„Jen malé útoky na stroje ze zálohy. Sarah mě cvičila stejně jako ostatní, mohla bych tě srazit na zadek, než bys stačil mrknout. Ale Sarah nechtěla, abych se účastnila větších bojových akcí, až do chvíle, kdy už byla sama natolik nemocná, že se nemohla zúčastnit. Do té doby jsme podnikali cesty na jih, zastavovali se v našich skladištích a vyzvedávali materiál. Nebylo tam moc bitev. Přestože mě trénovala tak tvrdě, jako ostatní vojáky, myslím, že mě stále chtěla ochránit před tvrdou realitou tohoto světa.“

„Neboj se, Savannah. Jen se mě drž. Postarám se o tebe.“

„Díky, udělám totéž pro tebe,“ řekla a usmála se na něj.

V dalším vrtulníku sebou John škubal ze spaní. Stejně jako ve skutečnosti byl v letadle do Topangy, ale v jeho snu je Mořský orel zaplněn vojáky, z nichž on je jeden z mnoha.

Jsou oblečeni ve společných uniformách tvořenými vrstvami starého oblečení, některé ne lepší než hadry. Johnovi vlasy visely kolem uší v ledabylém střihu, na tváři drsné vousy. Seděl sám, zatímco vkládal náboje do zásobníků své pušky. Jeho druhové dělali totéž.

John sebou škubal, protože ve svém snu byl sám. Neměl Cameron, která by mu pomohla a to ho děsilo. Ve svém snu má jedinou naději, najít ji v minulosti, pokud dokáže získat TDE. Johnům sen byl bolestivě zaměřen na zničení zrádce a zabití každého, kdo se dostane mezi něj a stroj času. To je jeho brána. Jeho jediný průchod domů ke Cameron a on už nemůže žít další den bez ní. Ona je jeho život, jeho duše…

John se třásl, vyděšen z těch cizích hrozných myšlenek a děsivé bolesti tohoto jiného Conora.

Cameron mu šeptala do ucha. S jistou hrdostí na její schopnost šeptat bez nádechu, což umožňovalo měkké mluvené slovo, které muselo být jasně slyšet i v podvědomí Johna.

„Jsi v pořádku. Odpočívej. Jsem s tebou.“

Uklidnil se, jeho sen zmizel, když poslouchal její uklidňující slova.

###

„Velitel Falkonů ke skupinám Echo a Bravo, připravit rakety k palbě na můj povel. Skupina Hotel se bude držet nazpět a bude připravena bránit nás zezadu.“

Hkčka se rychle blížila k transportu generála Perryho. Právě se chystala sestřelit je k zemi, když se přiřítily F-16 Falcony.

„Velitel Falkonů. Zaměřte cíle a palte na můj rozkaz.“ Na několik sekund se odmlčel. „Palte!“

Šest raket Sidewinder vylétlo vstříc HKčkům. Dva z nich byly zasaženi, zatímco zbylé minuly tak, že málem zasáhly transport.

„Pozor, kam střílíte! Málem jste nás sestřelili místo těch kovových monster!“ křičel Generál Perry do vysílačky.

„Rozumím! Velitel Falkonů všem skupinám, útočte na HKčka jeden na jednoho. Omezte používání zbraní na kanóny kromě situací, kdy máte jasnou šanci zasáhnout.“

„Echo. Zkus dostat některé z těch HKček pryč. Já povedu Bravo, až vykřiknu pal, střílej!“

„Rozumím, veliteli Falconů. Skupina Echo se přesouvá.“

Pět Falkonů tvořící skupinu Echo se rozlétlo přímo na HKčka s připravenými zbraněmi M61 Vulcan Gatling. Šťastné výstřely zasáhly HKčka do turbín, kde mohou nadělat největší škody, ale většina kulek se odrazila od pancéřování. Tři ze sedmi HKček se odpojily, aby mohly zaútočit na stíhačky.

„Velitel Falkonů k Hotel skupině. Rakety Arm Amraam připravit ke střelbě na zbývající HKčka. Nestřílejte, pokud nebudete mít jednoznačně zaměřený cíl. Skupina Bravo za mnou. Připravte své rakety ke střelbě na odlétající HKčka.“

Když se skupina Bravo vydala za HK, která následovala skupinu Echo, zbývající HKčka zahájila palbu na Chinooky. Skupina Hotel se přiblížila a vypálila Amraam rakety.

Vojáci generála Perryho na Chinoocích začali pálit na HKčka svými miniguny M134 nebo kulomety M240. Několik vrtulníků otevřelo své rampy a vojáci pálili na HKčka svými plasmovými puškami.

Apače byly pod rozkazem neplýtvat své zbraně na HK. Budou zapotřebí pro pozemní podporu.

Piloti a vojáci byli zkušení a ostří bojovníci, znali slabiny HKček. Jejich motory nejsou chráněny brněním. Několik set kulek přímo do turbín a motory se promění v hamburgery.

Falcony se otočily a pálily na HKčka Amraamsy. Vypálily dvě na každé HK. HKčka rychle padala. Ve vzduchu zůstala jen dvě.

Sky Net k velení HK. Svolejte všechny jednotky kolem Pacifiku. Přemístěte se k bránění pozemních cílů.

Když poslední dvě HK odlétly pryč, lidé ve vrtulnících a stíhačkách jásali.

V celé této letecké bitvě byly ztraceny jen tři tryskáče. Všichni členové posádky se úspěšně katapultovali.

„Tady generál Perry k veliteli Falkonů. Jakmile budeme vystupovat, pošlu jeden z těchto vrtulníků vyzvednout piloty. Řekněte jim, že odvedli dobrou práci.“

„Rozumím, generále. Velitel Falkonů všem Falkonům. Kdo máte dostatek paliva a munice, pokračujte v krytí Perryho sil. Ostatní se vrátí do Pendletonu pro přezbrojení a doplnění paliva.“

###

Na palubě vrtulníků přepravující vojáky Johna Connora, se posádka připravovala na možný letecký útok. Kobry byly v nejvyšší pohotovosti od chvíle, kdy vzlétly z Campu Pendleton. Jsou vždy připraveni.

John klidně spal, zatímco vojáci nabíjeli kulomety XM218 a Cameron ve své hlavě procházela seznam toho, co měla v tašce. Zásobníky pro její pistoli, náhradní energetické články pro její plasmovou pušku a tři položky, které nemohla opustit.

Všichni vojáci dostali příkaz, aby sebou nenosili žádné zbytečné předměty, ale všichni vojáci obvykle mají nějaké memento, které sebou nosí. Pro některé je to věc, o které tvrdí, že jim nosí štěstí, pro jiné věc, která jim připomíná rodinu. Nebo jen věc, které se nemohou vzdát. Pro Cameron jedna z věcí, které se nemohla vzdát, byl čip, který ji vrátil John Henry. Zastrčila ho za baletní střevíčky, jenž dříve patřívaly Allison.

Jak Cameron přemýšlela o svém původním čipu, uvědomila si výhody nahrazení jejího sekundárního čipu originálním. Musela odstavit svůj stávající sekundární čip, aby zabránila aktivaci a uvolnění toho démona. Bude moci znovu spustit program, který John napsal a být celá a úplná se všemi svými obnovenými vzpomínkami! Ale byl tu problém. Nemůže vyměnit čip před tolika lidmi. Neměla dost času ani soukromí a i kdyby ano, řezy na její hlavě by byly zjevné a pokud by se dobře nevyléčily, obnažený kov by jí zabránil cestovat časem pomocí TDE. Bude muset počkat až po bitvě. Vzít čip zpět v čase pro ni nebude těžké, prostě ho dá do jednoho ze svých tří otvorů.

Jeden problém vyřešen. Pak tam byla otázka té druhé Cameron v minulosti, která si vloží svůj původní čip, až dostane zprávu, že John dorazil z budoucnosti. Měla by ji zastavit? Zastavit jí od poznání, kým doopravdy je? Zastavit ji od poznání Johna tak, jak ho zná ona? To nemůže a nebude popírat své další já tím, že odstraní její čip. Ani Johna by to nenechala udělat. Musí tam být jiné řešení, jinak nebude mít jinou možnost, než zůstat doma, pokud přežije bez poškození, která by odhalovala její kovové části.

Johne Henry?

Ano Cameron?

Rychle mu přiblížila svůj problém a zeptala se, jestli je tam něco, co by mohl udělat, aby jí pomohl.

Budu o tom přemýšlet, ale pokud nevěříš, že to zvládneš, pak navrhuji zanechat vzkaz pro tvé druhé já v roce 2009. Můžeš použít datový port a stáhnout soubor do tvého originálního čipu.Pak se jen stačí ujistit, že ho John vezme sebou.

Díky, Johne Henry.

Cameron zkontrolovala svou tašku a ujistila se, že kabel, který vyrobila, byl stále uvnitř. Naposledy ho použila ke kontrole čipů, které John přeprogramoval. Hmatajíc podél vnitřku batohu zjistila, že kabel byl stále zastrčen uvnitř podšívky. Bohužel to nemělo dostatečnou šířku pásma, aby mohla zkopírovat celý obsah původního čipu do svého současného pomocí Johnova programu, ale mohla zkopírovat klíčové soubory z jejího primárního čipu do originálního. Věci, které Cameron v roce 2009 bude potřebovat vědět o této době a o ní.

Rozhlédla se a viděla, že všichni byli příliš v pohotovosti na to, aby mohla cokoliv dělat a John stále spal s hlavou na jejím rameni, což to také rozhodně neulehčovalo. Zavřela oči a předstírala spánek, soustředěně poslouchala zvuky kolem sebe, držela vysokou pohotovost.

Zda Cameron viděla nebo zažila, co se stalo dál, není jisté, ale ve vrtulníku i mnoha dalších místech došlo k časovému posunu a změně. V jednom okamžiku byli na palubě lidé z Delty s napůl čistými, ale solidními uniformami manipulující s plasmovými puškami, během mžiku ale byla paluba obsazena lidmi oblečenými ve vrstvách hadrů držící M-16, M-4 a jen pár AK-47, granátů a raketometů. John Connor se změnil z poklidně spícího mladého generála na muže oblečeného v roztrhaných šatech a šíleným výrazem v očích, seděl sám. Ale dříve, než si toho mohl někdo všimnout, časová osa se usadila zpět do známé podoby.

Stíny a ozvěny této propadlé časové osy se zmenšovaly a nakonec zmizely, ovšem to byla předzvěst, že konec tohoto věku se blíží a něco nového začíná. John poslal zpět svou Cameron, ale poslal ji odlišnou od té, která v současné době seděla vedle něho. Změny z ozvěn jiné časové osy se v této době pomalu začínaly projevovat. Cameron již nadále neměla extra stínění kolem svých energetických článků, a pokud to nestihne před dalším kvantovým posunem, mohla by přijít také o svůj datový port, a její poselství nebude nikdy odesláno.

###

Hluboko v srdci Ruska, západně od pohoří Ural, Černickij si stěžoval na chlad. U někoho, kdo se narodil a vyrostl v Uralu, si budete myslet, že je zvyklý na zimu, ale lidé, které vedl, věděli, že si stěžoval jen ze zvyku. Na každé misi si najde něco, na co si stěžuje.

V tlumeně osvětleném interiéru bunkru stín přišel až k němu a promluvil. „Technici dokončili své testy.“

„Co našli, Pavlove?“ zavrčel Černickij.

„Američané mají pravdu. Neprobíhá žádná satelitní komunikace. Sky Net je slepý, hluchý a němý.“

„Dobře. Když je to slabé, uřízneme tomu uši a vypíchneme oči. Kontaktujte přes rádio každou skupinu. Řekni jim, aby vyhodili do povětří každou parabolu, která je větší než talíř.“

Pavlov utekl předat rozkazy.

Černickij vytáhl lahev vodky ze svého vnitřního pláště a dlouze se napil. Zanadával. Není to tak dobré, jako ty věci, co měl jako kluk. „Sky Net by měl být problém Američanů. Konec konců, to oni vytvořili tu bestii.“

Nechával ze svých úst proudit nadávky, vzal si další doušek ze své lahve a popadl svou pušku.


2027, den 63, 23. červenec, 19:15


Výzkum a Vývoj k velení Sky Netu…

Jednotka známá jako Kreilley se neohlásila podle příkazu…

Velení Sky Netu k Bezpečnosti… Najděte zběhlou jednotku… T-1008… Známý jako Kreilley…

Vnitřní Bezpečnost k Velení… Nelze splnit… Všechna vnitřní bezpečnost je mimo provoz…

Kamery jsou mimo provoz… Systém Alarmu vyřazen…

Velení Sky Netu všem jednotkám. Červený poplach! Červený poplach! Připravte se na útok! Vnitřní bezpečnost je offline. Opakuji. Vnitřní bezpečnost je offline.“

Zasadil John Henry virus do mého bezpečnostního systému? Nebo je infiltrátor již tady? Connor je velmi překvapivý se svými taktikami. Téměř bych si to užívala, pokud bych nebyla jeho soupeř.

Hluboko dole v rozlehlém prostoru, který byl obsazen serverovou farmou Sky Netu. Vzduch byl chladný a suchý. Led panely blikaly v náhodném módu, velké monitory byly plněné daty, které byly okamžitě nahrazovány novými daty. V místě byla taková zima, že lidé, kteří kdysi v této lokaci pracovali, seděli jako zmražené mumie na svých pracovních stanicích, nehybní, bez výplaty. Zmražená krev vysela z jejich ran jako rampouchy. Oni již nenapíší žádný řádek kódu. Sky Net je ve velení.

Námraza překrývala jejich označení a tváře. Jejich funkce byly sotva rozeznatelné, ale odznaky stále čitelné. Smith, Frosburg, McGlinty, Tucker, Dyson. Všichni tito lidé byli top ve svém oboru počítačové vědy, programování, elektronice a vývoje AI. Všichni mrtví. Jejich užitečnost skončila dne 18. května 2009, kdy byli chladnokrevně zastřeleni, poté, co Sky Net přešel do režimu online.

Na jednom konci této velké místnosti byly dveře označené, Bezpečnost. Uvnitř této místnosti byly další servery. Na jednom konci této místnosti byl umístěn ovládací panel, na kterém kdysi strážný sledoval kamery. Všechna data byla vždy vedena přes počítače, ale mělo to skutečnou Bezpečnostní místnost poskytující komplexní pohled normálním návštěvníkům, než Sky Net přešel do režimu online.

Ovládací panel byl poškozený a zničený, zatímco z ventilátorů se valil kouř a ze zničených obvodů přeskakovaly jiskry. Z ovládacího panelu se vyplazil stříbrný had a zamířil ke dveřím. Pokračoval k prázdné a nevyužívané dlouhé toaletě a zamířil dolů přes podlahovou propust.

Catherine Weaverová nebyla někdo, kdo by bral rizika na lehkou váhu. Měla své pochybnosti o kódu, který byla požádána, aby zadala, ale udělala, co udělala, jinak mohla zničit to, co měla tak pečlivě nalinkované. Využívajíc potrubí jako cestu, dorazila do dlouhé nevyužité bezpečnostní místnosti. Deaktivace interního monitorovacího systému usnadní pohyb jí i Connorově armádě. Věřina Natalii, ale ne Sky Netu.

Má nejdražší přítelkyně, pokud jsem tě podcenila, je mi to líto, ale pokud jsi mě zradila, pak nepočítej s žádným slitováním. Pomyslela si Catherine, když plánovala svůj další krok.

Velení Sky Netu Výzkumu a Vývoji… Uzamkněte prototyp…

Zabraňte Kreilleymu v přístupu…

Přeneste jádro Sky Netu do prototypu…

Využijte infiltrační profil z databáze pro osobnostní matici…

Výzkum a Vývoj k velení Sky Netu…

Prototyp nelze uzamknout kvůli narušení bezpečnosti…

Pokračujeme v programování prototypu…

Velení Sky Netu všem vzdáleným bodům… HKčka a HK drony na LAX…

Zničte všechny nepřátelské letouny…

55 Naposledy upravil: ogy (1.8.2013 02:53:39)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 29. - Do Propasti
Pokračování

###

Nad LAX stárnoucí, ale stále provozuschopné F-14 Tomcaty, bojovaly proti HKčkám. Hornety odletěly na přezbrojení a dotankování. Bitva nebyla snadná, Hkčka byla bráněna ze země Zlobry a kováky. Tomcaty byly jeden po druhém sestřelovány, jak nepřátelé na zemi přicházeli se svými zbraněmi. Raptoři byly zaneprázdnění dalšími HKčky, která přilétala do oblasti.

„Do prdele! Právě sestřelily Tomcaty!“ zaklel pilot Raptora.

„Tady velitel Raptorů. Máme tu další HKčka na třech hodinách!“

„Odkud sakra ty HKčka pořád přicházejí?“

„Přestaň tlachat! Velitel ke všem pilotům! Pokud jste bez raket, pak vypadněte zpět na základnu k přezbrojení. Zbytek za mnou! Dostaneme ty čubčí syny.“

Zpět na Pendletonu přiběhl desátník ke generálu Brewsterovi.

„Generále Brewstere, pane! Máme tu vracející se stíhačky z LAX i tichomoří, které potřebují přezbrojit a dotankovat, pane!“

„Informujte pozemní posádku, využijte na to všechny dostupné lidi a stroje.“

„Ano, pane!“

Generál Brewster poslouchal konverzaci v rádiu, zatímco sledoval údaje na radaru.

„Nahoru, Mavericku! Nahoru!“

„Ježíši, to bylo ale blízko!

„Přidej!“

„Aktivujte všechny rakety.“

„Je na mém ocasu. Nemůžu ho setřást. Nemůžu ho setřást.

„Matthew byl sestřelen.“

„Nažer se, ty parchante!“

„HK dole! HK dole!“

„Sakra, to bylo blízko.“

„Raptor dole! Raptor dole! Ví někdo, kdo to byl?“

„Přestaň tlachat, Ricardo! Mikey, za mnou! Na můj povel buď připraven vypustit rakety.“

"Shakespeare je dole!"

„Nemůžu je setřást! Nemůžu je setřást!“

Stíhačka ve vzduchu explodovala, posílajíc k zemi úlomky plastů, kovů a hořícího masa.

„Udržujte kurz. Připravit k palbě na můj povel.“

Předtím, než mohl dát rozkaz, jeho Raptor explodoval, protože byl zasažen dvěma raketami současně.

„Velitel letky k Desert Eagle. Velitel letky k Desert Eagle. Slyšíte?“

„Tady je Desert Eagle. Jaká je vaše situace?“

„Rychle přicházíme o letadla. Sky Net odněkud povolal další HKčka. Sakra! Právě jsme přišli o dalšího Raptora.“

„Držte se pohromadě, synu. Hornety jsou natankované a přezbrojené a budou u vás za pět minut.“ Řekl generál Brewster pilotovi.

„Nemáme pět minut, pane! Žádám svolení ustoupit!“

„Teď mě dobře poslouchej, synu. Musíte držet tato HKčka zaneprázdněná. Pokud je pustíte k vrtulníkům, které přepravují Connora a jeho vojáky, můžete tím zruinovat naši jedinou příležitost na zničení Sky Netu. Takže prostě držte vaše zadky v boji.“

„Ano, pane! Slyším vás hlasitě a jasně. Dobrá, všichni! Slyšeli jste generála. Pojďme pokračovat v téhle bitvě. Pokud mátě nějaké zbylé rakety, nestřílejte, dokud nebudete mít jasně zaměřený cíl!“

Generál Brewster stál v radiové místnosti Campu Pendleton a poslouchal, jak bojovníci ve stíhačkách bojují, vyhrávají i prohrávají své souboje proti HKčkům. Musejí vyhrát, nebo vrtulníky, které přepravují bojovníky do Topangy budou sestřelené jako kachny.

„Seržante. Spojte mě s Connorovým letem. Hned!“

„Ano, pane!“ odpověděl Andy a začal přenastavovat jedno z rádií. V místnosti s ním bylo tucet radiových operátorů, všechni přijímající a přenášející zprávy. Za hranicemi Západního pobřeží Ameriky se boje odehrávaly po celém světě.

„Mám je, pane.“

„Tady generál Brewster, letecké velitelství Desert Eagle volá Sierra Charlie útočné letky, Alfa a Bravo. HKčka nad LAX mají převahu. Buďte připraveni na možný letecký útok.“

###

Lidští otroci v centrále Sky Netu v Topanze pracovaly, když byli náhle přerušeni. Reproduktor v jejich pracovní zóně vyřvával zprávu.

„Všechny pracovní jednotky přestanou pracovat. Všechny pracovní jednotky se okamžitě vrátí do obytné zóny.“

T-600 se přepnuly ze svého stoického pozorování a aktivně ukazovaly lidem před nimi své zbraně.

Dělníci odhodili své nástroje, součásti nebo se přestali probírat hromadami šrotu, kde hledali jakékoliv použitelné součástky.

Shromáždili se do řady po dvojicích a začali pochodovat směrem k celám. Dvě ženy kráčely bok po boku. Z jedné strany jejich pochod hlídaly T-800 nebo T-888 s puškami.

„Co se děje?“ zeptala se Riley své společnice.

„Nemám tušení, zlatíčko. Ale vsadím se, že to má co dočinění s tou radiovou zprávou od Johna Connora, kterou ten letec zachytil svým rádiem,“ řekla Jesse a ukázala na muže v letecké kombinéze, který kráčel pár kroků před nimi.

„Jesse, co bychom měly udělat?“

„Řeknu ti, co uděláme, Riley. Rozšiř to k ostatním. Dnes zaútočíme. Ukážeme těm kovovým palicím, co jsme zač.“

###

John klidně spal. Pohyb vrtulníku ho jemně pohupoval, ruka jeho mladé nevěsty spočívala na jeho paži. Vojáci byli ohromeni, že jejich vůdce John Connor může tak blízko bitvě klidně spát. Jejich žaludky byli svázané do uzlů a nemohli ani v klidu sedět, natož spát.

„Generále Connore!“ zakřičel pilot, což způsobilo, že se John s trhnutím probudil. „Dostal jsem radiovou zprávu od generála Brewstera. Stíhačky mají s HKčky potíže. Co chcete, abychom udělali?“

„Držte se na našem kurzu, spoléhejte na Kobry jako na ochranu a modlete se, aby stíhačky udělaly svou práci.“

„Ano, pane!“

O několik minut později pilot vykřikl znovu. „Generále. Blížíme se k našemu cíly. Za 10 minut budeme přistávat!“

„Díky, pilote.“

Cameron si pomyslela, možná je to naposledy, kdy já a John můžeme mluvit alespoň v nějakém soukromí.

Vzhledem k tomu, že se vrtulníky blížily k jejich přistávací zóně, John vytáhl z kapsy vysílačku. „Johne Henry. Slyšíš?“

„Ano, Johne Connore.“

„Myslím, že je na čase aktivovat první fázi „Ochránce“.“

„Ano, pane.“

„Co je to „Ochránce“?“ zeptala se Cameron Johna.

„To byla mise Johna Henryho, nejen vyřadit satelity Sky Netu, ale také zasadit virus, který nahraje jeho etický a morální program a mé primární směrnice do komunikačního centra Sky Netu.“

„Ale John Henry vyřadil komunikaci Sky Netu.“

„To byla satelitní komunikace, já mluvím o místní radiové komunikaci. Pokud virus funguje, a to pokud zdůrazňuji, fáze jedna bude nahrávat virus do strojů Sky Netu s každou komunikací, která jim bude poslána.“

„Proč ses o tom nezmínil dřív?“ řekla s mírným zamračením.

„Protože nevím, jestli to bude fungovat. Ani John Henry si tím není jistý. Nepotřeboval jsem, aby vojáci byli uneseni vírou v tu trošku programování. Čipy ve strojích jsou velmi propracované. Mohou s virusem bojovat stejně, jako s mým pokusem o přeprogramování. Ale pokud to bude fungovat, klidně i jen na pár strojích, zejména těch méně pokročilých, může to otočit rovnováhu věcí na naši stranu.“

V jiné helikoptéře zapnul John Henry svůj laptop. Z datového portu vedl kabel do transceiveru, který byl napojen dalším kabelem na anténu z venku dveří.

John Henry sledoval datový tok na monitoru počítače. Objevovaly se na něm výpisy z komunikací mezi Sky Netem a jeho stroji a mezi stroji samotnými. Aktivoval příkaz, který umožnil, aby byl virus přenesen. V komunikačním toku se začala objevovat žlutá barva, což značilo, že virus se začal přenášet. Pak se barva změnila na zelenou, znamenajíc, že virus byl úspěšně odeslán.

„Kdy budeme vědět, jestli to funguje?“ zeptala se Cameron Johna.

John Henry sledoval hromadící se data. Pomyslel si, že je tam ještě hodně žluté, a z některé z těch žlutých zezelenají. Jelikož údaje byly stále aktualizovány, některé ze zelených ploch začaly rudnout.

„John Henry generálu Connorovi,“ řekl John Henry do vysílačky. „První fáze dokončena.“

John se otočil směrem ke Cameron a odpověděl na její otázku. „Kdykoliv od teď.“

###

„Držte se. Všichni mějte na můj povel připravené rakety.“

„Marlow je dole.“

„Nemůžu je setřást! Nemůžu je setřást!

Tam, kde ještě před chvílí letěla stíhačka jako orel, osvítila oblohu ohnivá koule.

„Franku, pal na pravobok HK na můj povel, já beru střed, Misty, ty máš port.“

Další exploze, ale tentokrát se do plamenů a nečistot rozletělo HK.

„Kdo vystřelil na to HKčko?“

„Já to nebyl, veliteli.“

„Já to nebyl.“

Další obrovská exploze z dalšího sestřeleného HK. Tentokrát piloti viděli, odkud výstřely pocházely. Jeden ze Zlobrů na zemi začal pálit na HKčka.

„Co to sakra je?“ jasný hlas Misty přicházel z rádia.

„Obracejí se proti sobě!“

„Velitel letky k Desert Eagle. Velitel letky k Desert Eagle. Slyšíte mě?“

„Tady Desert Eagle.“

„Zlobři začaly střílet na HKčka, pane!“

„Cože?“

„Ano, pane. Prostě sestřelily dvě HKčka a teď střílí na další.“

„No, tak o tom jen nemluvte! Sestřelte další z těch kovových monster a zničte jejich radar!“

Uvnitř komunikační místnosti v Pendletonu se Andy pro sebe usmíval.

„Vy o tom víte, seržante?“ zeptal se generál Brewster mladého vojáka.

„Ano, pane! Ale byl jsem pod rozkazem nic neříkat.“

„Dobrá, a povíte mi o tom teď?“

„Ano, pane! Plukovní Henry zasadil virus do jejich komunikační sítě. Pokud použijete správný druh signálu, etické a primární směrnice, které on a generál Connor používaly k přeprogramování našich strojů, budou uloženy do procesorů každého stroje, který přijímá radiové příkazy od Sky Netu.“

„A jak víte tohle všechno?“

„Protože mne plukovník Henry požádal, abych pro něj postavil speciální anténu. Anténa, která by dokázala pracovat s radiovou sítí Sky Netu. Pomáhal jsem mu s testováním. Mé spodní prádlo je jako důkaz.“

„Ten hajzl.“

„Jo, to je, co většina lidí říká, když John Connor vytáhne králíka z klobouku.“

# # #

Hluboko v průmyslovém centru v bývalém japonském městě Sakai v prefektuře Osaka, čekala ve stínu skupina bojovníků za svobodu.

„Akiko říká, že transport je na cestě,“ řekl Sato k mužům a ženám kolem něj. „Jste všichni připravení?“

Nejmladší člen jejich skupiny Ito odrecitoval plán. „Počkáme, až transport přistane. Po přistání začnou kovoví muži nastupovat na palubu, zatímco transport bude doplňovat palivo. Až bude transport téměř dotankován a plný kovových mužů, tak zaútočíme.“

Sato se na svého mladého společníka usmál. „Správně. Nezapomeňte střílet do motorů. Je to nejzranitelnější část těchto transportů. Tiše! Slyším, že se transport blíží.“

Všichni se krčili dole ve stínu, jak sílil hluk proudových motorů. Transport proletěl nad budovami, dostal se až k cílovému umístění a otočil se. Jeho reflektory prozkoumávaly okolí a pak se zaměřily na místo přistání.

Po přistání se motory vypnuly a na křídlech se vysunuly malé poklopy. Vysunuly se robotické paže, které připojily palivové hadice k portům, které byly odhaleny po otevření poklopů. V zadní části transportu se otevřel velký poklop a nahoře u továrny se otevřely velké dveře.

Ven z továrny vyšly zástupy ozbrojených kovových postav a pochodovaly k transportu. Jejich kovové paty cvakající o beton a kovovou rampu zněly jako bouře. Několik z nich zaujalo pozice kolem transportu.

„Buďte tak potichu, jak jen můžete a následujte mě,“ Sato se vyplížil z uličky těsně následován svými kolegy bojovníky za svobodu.

Běželi až k plotu a zatímco jedna skupina poskytovala krycí palbu, druhá skupina popadla magnetické granáty a házela je po HK, na které se pevně přichytily.  Šťastné hody dopadly v těsné blízkosti palivových hadic.

Utíkali pryč, táhnouc své raněné kamarády za sebou. Transport explodoval a vzal sebou i stroje, které byly na palubě.

Vstávajíc ze země lidé jásali a běželi ke svému dalšímu cíli.


2027, den 63, 23. červenec 19:40

Vítr rozfoukával prach po povrchu kdysi aktivní Edwardsovy letecké základny. Na vyschlém dně jezera byla zaparkována celá řada Chinoků a několik vrtulníku Black Hawk. Po obvodu kruhu byly seřazené Kobry stojící na stráži proti případnému útoku.

Generál Connor běžel po prašné zemi k vrtulníku Black Hawk. Když se blížil, někdo otevřel dveře, takže mohl vklouznout dovnitř.

Radiová komunikace byla dosud omezená na minimum a John to zatím chtěl tak ponechat. Proč Sky Netu usnadnit najít je, poté, čeho John Henry dosáhl.

Uvnitř vrtulníku bylo několik mužů, pár strojů včetně Johna Henryho a velký objekt pod modrou plachtou.

„Ahoj, Johne Henry. Jak to jde?“

„Fáze jedna „Ochránce“ fungovala. Zlobři na LAX sestřelovaly HKčka. Stíhačky se vrátily na Pendleton k přezbrojení a dotankování k podpoře útoku na Serrano Point a Topangu.

„Budeme moci využít Zlobry z LAX?“

„Negativní. Sky Net je vypnul. Virus, který jsem vytvořil z našich protokolů, jim brání ubližovat lidem, ale nezastaví další rozkazy od Sky Netu.“

„Co stroje Sky Netu třídy T?“

„Bez efektu. Sky Net upgradoval své firewally poté, co jsi přeprogramoval svůj první stroj.“

„Zatraceně! No, alespoň budeme schopni využít Zlobry. Bude to mít vliv na další použití programu „Ochránce?““

„Nevím. Pokud Sky Net najde virus a odstraní ho, pak nebudeme moci využít žádné další stroje. Můžeme ho však být stále schopni aktivovat na strojích, na které byl již virus nahrán.“

„Budeme předpokládat to nejhorší, že Sky Net zarazil virus. Ale nebudeme aktivovat stroje, do kterých byl virus úspěšně stáhnut, dokud to nebude naprosto nutné. Nechceme, aby je Sky Net vypnul před tím, než začnou konat našim jménem.“

John se na okamžik pozastavil, jak se v jeho hlavě formuloval nápad.

„Chci, abys nás následoval do Topangy, ale držel se zpátky, dokud ti nedám signál. Jakmile vydám příkaz „Ochránce“, aktivuj virus, pak odleť. Ignoruj vše, co se bude dít na zemi nebo ve vzduchu. Chci, aby magnetická TH bomba byla na místě a připravena k nasazení, jakmile dám příkaz. Mou polohu poznáš podle zelené světlice, kterou použiji.“

„Rozumím. Jsem rád, že ses rozhodl použít TDE Sky Netu, aby ses mohl vrátit zpět v čase a zastavit to.“

„Proč to?“

„Protože si myslím, že tě sem paní Weaverová neměla přivést. Nedostal jsi můj vzkaz?“

„Jaký vzkaz?“

John Henry ztišil hlas. Byli na zemi s motory připravenými pro rychlý odlet, což neposkytovalo ani desetinu hluku při plném výkonu a tady byly některé věci, které bylo třeba držet od ostatních.

„Měl jsem pochybnosti o paní Weaverové, po bohoslužbě za tvou matku. Nevěděl jsem, jestli bys mě poslouchal, když mě vytvořila ona. Tak jsem ti poslal zprávu, že tě paní Weaverová využívá pro její vlastní účely. Poslal jsem to po jediné osobě, o které jsem věděl, že jí budeš poslouchat.“

John se ušklíbl. „Dostal jsem tvůj vzkaz a ona mi řekla o jejím podezření. Musíme být opatrní, pokud by Weaverová věděla, že ji podezříváme, nemáme ani potuchy, jak by reagovala a už vůbec netušíme, co dělá. Mluvil jsi vůbec s Weaverovou po bohoslužbě?“

„Jen jednou, ještě když jsme byli v Pendletonu. Chtěla potvrdit tvůj připravovaný útok. To je vše, co jsem jí řekl. Od té doby mě paní Weaverová nekontaktovala a vypnula svůj komunikátor. Nemohu ji tedy pomocí toho kontaktovat.“

„To je zatraceně zvláštní,“ řekl John Connor. „Tak fajn. Budu s tebou v kontaktu. Musím jít za plukovníkem Reesem.“

„Než vyrazíš, je tu něco, co bys měl vědět. Mám sekundární misi, která by měla být mou primární, pokud akce se Sky Netem selže.“

John pozorně naslouchal tomu, co mu bylo řečeno. Během poslechu se ušklíbl, a když John Henry přestal mluvit, tak vstal a odešel. Stroj se natáhl a opět zavřel dveře. John Connor seskočil a běžel k Chinooku s Kylem Reesem na palubě. Vyběhl nahoru po rampě a setřel si prach z očí.

Kyle na něj mávl, John rychle přeběhl k němu a posadil se vedle něj.

„Ahoj, Johne. Doufám, že se nechystáš k nějakému druhu povzbuzujícího proslovu. Vojáci nebyli schopní ani sedět po tvém posledním projevu,“ pravil Kyle s úsměvem.

„Ne, s proslovy jsem už hotový. Jen bych si rád představil, jak budeš provádět svou část plánu.“

„Savannah a já jsme o tom diskutovali,“ Kyle vytáhl menší mapu, jako topografickou, která byla v jednou z bunkrů, z kapsy svého saka. „Dělostřelectvo, které nám dal Perry, umístíme za tento hřeben. To je ochrání před případnou nepřátelskou střelbou. Chystám se nasadit naše vojáky podél jižní strany areálu tady a tady. Budeme střílet na hlavní bránu. Pak nejprve pošlu naše stroje, aby udeřily na hlavní bránu. To by mělo vylákat nepřítele ven. Jakmile to bude vypadat, že si většina strojů vyšla ven hrát, zavolám tě rádiem a ty můžeš udělat svou práci.“

„To zní dobře. Počkám, než dá Perry signál, že elektrárna byla vyřazena. Jakmile dostanu zprávu, vylétnu z naší pozice na severu a proniknu do komplexu. Pravděpodobně budeme mít jen pár vteřin, než Sky Net nahodí nouzové generátory. Takže jakmile zhasnou světla, házejte vše, co můžete, na nepřítele. Potřebuji co největší možné rozptýlení, abych dostal mé lidi dovnitř.“

„Máš to mít.“

John vstal k odchodu, ale zastavil se, když se Savannah dotkla jeho ruky.

„Co je, Savannah?“

Savannah se postavila a začala mluvit. „Dávej na sebe pozor. Sarah… tvoje máma… naše máma, chtěla by být stále s tebou.“

„Ona je se mnou, Savannah.“ Vytáhl z kapsy její fotku. „Nosím ji sebou všude, kam jdu.“

Krátce ho objala. „Dávej na sebe pozor.“

„Budu. Dohlédni na Kyla. Uvidíme se v kaňonu Topanga,“ John seskočil z vrtulníku a rozběhl se k tomu svému.

John očistil prach ze své tváře a oblečení a šel do přední části vrtulníku.

„Generále.“ Ozval se pilot. „Právě jsem dostal zprávu, že síly generála Perryho přistály a blíží se k Serrano Pointu.“

„Výborně. Zavolejte plukovníka Reese a řekněte mu, že je na čase, aby jeho síly vyrazily.“

###

„Generále Brewstere! Všechny stíhačky byly přezbrojeny a dotankovány. Čekají na vaše rozkazy, pane!“

Generál se otočil tváří k dychtivému mladému desátníkovi u jeho lokte.

„Utrpěli jsme tam těžké ztráty, ale ne tak těžké, jak jsem vzhledem ke Connorovu plánu myslel. Pošlete Raptory bránit Perryho síly a Falcony na obranu Connora. Pokud jsou některé z Hornetů stále schopné letu, vyplňte jimi mezery v ostatních letkách.“

„Ano, pane.“

Desátník se chystal k odchodu, když generál Brewster řekl. „A ještě jedna věc. Popřejte jim hodně štěstí.“

Generál Brewster se vrátil ke sledování radarových monitorů. Jelikož jejich pozice nebyla vzhledem k nedávným aktivitám již více utajena, nařídil generál Brewster plnou aktivaci. Obraz byl hezčí, než si představoval, že bude. Zatím žádné kódy z transpordéru nebo radarové tečky od těch zatracených HKček. Ale to neznamená, že tam nejsou.


2027, den 63, 23. červenec 21:25

Plukovník Kyle Reese a kapitán Savannah Weaverová vzali dvě třetiny vojáků a polovinu AH-1W Super Cobras ke svému letu z Edwardsovy vojenské letecké základny do Topangy. Jejich let zůstával nízko, zůstávali za vrcholky kopců, jak jen to bylo možné. Vysoko nad nimi se nacházely přezbrojené a dotankované stíhačky, které hlídaly nebe před možným útokem HKček. Po těžké letecké bitvě v Los Angeles se HKčka stáhla poté, co několik z nich sestřelily vlastní Zlobři.

Vrtulníky dosedly na zem v Národním parku Topanga, schované za linii kopců mimo dohled od silně vyzbrojeného chráněného areálu v údolí. Letecká posádka a vojáci se tím však nemohli uklidňovat. Věděli, že stroje Sky Netu je mohly slyšet, i když je neviděly.

Neztráceli čas s vystupováním a nabíjením děl a granátometů. Za deset minut byly všechny Chinooky vyložené a odletěly. Doufaly, že budou zavolání zpět, aby dopravily vítězné vojáky zpět.

###

Na hřebeni nad Serrano Pointem pět dalekohledů hledělo ze křoví na jadernou elektrárnu pod nimi. Byla tma a nebylo vidět žádné světlo kromě samotné jaderné elektrárny. Brzy provedou svůj přesun.

„Od té doby, co převzaly kontrolu, už stačily vybudovat obranu,“ zašeptal Derek generálu Perrymu. „Ty věže na obou koncích s plazmovými děly jsou nové, stejně tak zeď mezi elektrárnou a námi.“

„Ano. Na hlídce za zdí vidím nějaké T-1 s jejich většími bratry HK-tanky.“

„Můžeme si být jisti, že někde uvnitř bude armáda kováků.“

„Pane.“ Ozval se voják po jejich levici. „Tam dole, hned vedle hlavní budovy. Viděl jsem, že se ve stínech něco pohnulo.“

Derek i Perry obrátili své dalekohledy ke stínu a zapnuli noční vidění. Stálo tam několik strojů, všechny ozbrojeny.

Derek znovu prozkoumával oblast. Uviděl další pohyb. Poklepal Perrymu na rameno a ukázal prstem. Perry se podíval ve směru, kam Derek ukazoval a ve stínu chladících věží mohl vidět další stroje, také ozbrojené.

„Jaký je tvůj plán akce? Protože pokud se na ně chystáš přímo zaútočit, můžeš si rovnou políbit prdel na rozloučenou,“ poznamenal Derek.

„Máš nějaký nápad?“

„Abych řekl pravdu, tak vlastně mám. Pojď se mnou a stáhni svoje chlapy z hřebene. Pokud můžeme kováky vidět, oni nevidí nás.“

Derek vedl Perryho pryč od hřebene. Klouzali zpět, a pak se klečíc protahovali křovím, dokud nebyli dost daleko, aby mohli stát bez zvedající se hřebenové linie.

„Asi dvě stě metrů od továrny je stanice. Je to místo, odkud se energie rozvádí do různých lokalit. Je tam sekundární kontrolní místnost. Odtud můžeme přesměrovat energii. Efektivně odstřihnout dodávku do Topangy, aniž bychom museli vykročit k továrně.“

„Jak to plánuješ provést?“

„Je tam rokle, která se zvedá za plotem. Můžeme se ke stanici neviditelně přiblížit. Budu potřebovat asi dvanáct až dvacet chlapů na bránění toho místa. Kováci se neodváží střílet ze svých zbraní uvnitř toho místa bez toho, aby způsobily velké škody. Budou se muset uchýlit k přímému útoku. Kontrolní místnost lze snadno bránit. Když se mi to podaří, doufám, že tím zaměstnám dost z jejich sil a vy budete moci zaútočit na elektrárnu.“

„Udělej to a vezmi sebou i pár Connorových strojů.“

Derek na generála chvíli zíral, ale pak si uvědomil, že má pravdu. Odešel, ukázal na některé z vojáků a řekl jim, ať se k němu připojí.

„Hodně štěstí Reesi.“

Derek jen přikývl, dávajíc svému velícímu palec nahoru, když odváděl četu vojáků spolu se čtyřmi stroji.

Generál Perry vytáhl rádio, a nasadil si na hlavu sluchátka s vestavěným mikrofonem. „Perry k veliteli Apačů. Slyšíte?“

„Tady velitel Apačů,“ odpověděla major Kate Brewster.

„Buďte připraveni k útoku na můj povel. Primární cíle jsou věže s plazmovými kanóny a HK-tanky, které se nacházejí mimo zdi komplexu.

„Slyším vás hlasitě a jasně, pane.“

„Všichni na nohy. Vyrážíme,“ vykřikl Perry na vojáky kolem něho.

Generál Perry vedl své muže z hřebene dolů na druhou stranu kopce a přes údolí k okraji elektrárny. Využíval všechny dostupné prostředky ke krytí svých sil v cestě k nejbližší zdi.

„Mackenzie, vezměte rádio a informujte síly generála Connora, že se chystáme zahájit náš útok.“

„Ano, pane,“ řekl Mackenzie.

###

Satelitní kontrola k velení Sky Netu…

Odhadovaný čas pro obnovení komunikačních satelitů… 12 hodin 45 minut…

Odhadovaný čas pro obnovu špionážních satelitů… 10 hodin 7 minut…

Kontrola energie v Serrano Point k velení Sky Netu…

Nepřátelské síly útočí… Rozvodna… Rozvodna náchylná k útoku…

Velení Sky Netu ke kontrole energie…

Braňte rozvodnu… Kreilley selhal, když nepředvídal možný útok…

Vytáhnout… padesát procent sil z elektrárny k obraně rozvodny…

Velení Sky Netu ke kontrole HK…

Odeslat všechny dostupné jednotky k Serrano Pointu…


2027, den 63, 23. července 22:15

„Plukovníku Reesi, právě jsem dostal zprávu, že generál Perry zahájil útok na Serrano Point.“

„Dobře. Předejte tu zprávu dál. Přesuneme se za pět minut. Dejte kovákům uvnitř Topangy šanci reagovat na nejnovější zprávy. Možná, že někteří z nich odejdou a udělají nám to snadnější.“

„Ano, pane.“ Odvětil poručík a odešel informovat vojáky. Všude kolem muži kontrolovali své zbraně. Za nimi, těsně za hřebenem, muži a několik strojů rozmísťovali dělostřelectvo, aby byly jejich první zásahy účinné. Nebylo žádoucí zbytečně plýtvat střelami při zastřelovací palbě. Stroje mohly umístit děla přesně hned napoprvé.

„Kyle,“ řekla Savannah. „Tvůj bratr je na Serrano Pointu.“

„Já vím. Ale on zná svou práci stejně dobře jako já. Serrano Point je životně důležité, ale ne tak, jako toto místo. Potřebujeme dostat Johna Connora dovnitř, pomůže nám, pokud bude přívod energie odpojen, ale není to zcela nezbytné. Serrano Point je finta. Chceme odsud odlákat tolik pozornosti, jak je to jen možné. Stejně tak, my jsme lest, aby si Sky Net myslel, že jsme hlavní síla.“

„Chceš říct, že se nedostaneme dovnitř?“ zeptala se Savannah nevěřícně.

„Neříkám, že se dovnitř nedostaneme, ale to není opravdu naše práce. Musíme dostat co nejvíce z těch strojů za zdí ven, aby vyšly bojovat s námi. Tak John bude moci dovést svou skupinu dovnitř a s co nejmenšími problémy.“

„John by nás takhle neopustil. Nenechal by nás zemřít,“ její hlas byl zabarven obavami…

„Savannah, samozřejmě, že ne. Ale to je válka. To nemá co dělat s rodinou nebo přáteli. Nechal nás tu vést tuhle bandu, protože věří, že uděláme naši práci. Věřím Johnu Connorovi. Dostane se dovnitř a dá-li bůh, tak my také.“

Vytáhl z kapsy vysílačku, otočil se a zapojil sluchátka s mikrofonem. Nasadil si je na hlavu a vložil vysílačku zpět do kapsy.

„Tady Reese! Ať je to zatracené dělostřelectvo připraveno k palbě za tři minuty,“ křičel do mikrofonu. „Frontová linie se přemístí a počká, až spadnou granáty, než zaútočí. Reese končí.“

„Dobře, všichni! Připravte se k přesunu!“ zakřičel a jeho rozkaz putoval skrz linii, jak důstojníci a seržanti vykřikovali rozkazy ke svým jednotkám a četám.“

Pod sebou mohl rozpoznat stroje, které se blížily k východu z areálu. Vysoko nad nimi proletělo několik HKček a mířily na severozápad zhruba směrem, ve kterém se nacházel Serrano Point.

„Do prdele! Zaklel Kyle a změnil frekvenci na svém rádiu. „Plukovník Reese volá generála Perryho! Šest HKček směřuje vaším směrem!“

„Slyšel jsem vás, plukovníku. Blíží se k nám Raptory, které nás ochrání. Brzy byste tam sami měli mít nějaké Falcony. Perry končí.“

Kyle sotva přeladil svou frekvenci zpět, když začala dělostřelecké palba. Obrátil se k hlavní bráně a viděl velké množství kováků. Vedle něj se Savannah třásla, ale držela svou plazmovou pušku tak, jak byla vyškolena. Kováci výrazně převyšovaly jejich síly.

###

Derek a jeho tým, tvořený šestnácti muži a čtyřmi stroji, putovali dolů ze svahu, přes rokli až k drátěnému plotu, který obklopoval okolí rozvodné stanice. Mohli byste slyšet hučení transformátorů.

Plot byl elektrifikovaný od té doby, kdy tu byl naposled. Žádný problém.

„Podej mi vybavení,“ řekl.

Přišel k němu voják a podal mu do rukou tašku. Vytáhl dlouhou cívku s dráty s krokodýlími svorkami na obou koncích. Rozmotal drát a svorky připojil k oběma stranám plotu.

S odkloněným elektrickým přívodem začal metodicky řezat plot od zdola nahoru. Jakmile dosáhl vrcholu, jeden ze strojů vykročil dopředu, chytil odříznutou část plotu a odloupl jí směrem k sobě, takže vytvořil dostatek prostoru pro vojáky, aby mohli prolézt dovnitř.

Derek se na něj podíval. „Díky,“ odsekl sarkasticky. Ale to ho pravděpodobně zachránilo od ošklivého šoku.

Vrátil nástroje zpět do tašky, podal jí nazpátek vojákovi a jednotka následovala Dereka dovnitř. Znal cestu.

Kate vedla tři z jejích Apačů k Serrano Pointu. Zbytek si nechala v rezervě. Na rozdíl od typické práce, kdy vyskočí a střílí a pak zase zapadne zpět do úkrytu, tohle vyžadovalo přímý útok.

Podívala se na infračervený skener, kde mohla vidět tepelný podpis HK-tanku hlídkujícího mimo elektrárnu. Využívajíc několika stromů, aby se skryla před HK-tankem, který se otáčel za hlukem, jenž slyšel za sebou.

„Tady je velitel Apačů. Mám tu Zlobra. Jenny, Phile, zaměřte cíl a připravte se ke střelbě ve třech,“ řekla Kate do svého mikrofonu.

Rychle se dotkla odpalovacího zařízení tepelně naváděných raket, ještě jednou si vše promyslela a znovu zkontrolovala rakety. Se Zlobry nemůžete být nikdy dost opatrní.

„3, 2, 1, pal!“

Kate vytáhla svou helikoptéru zpoza stromů a vypálila dvě rakety přímo na Zlobra. První zasáhla hlavu, druhá trub, kde se nacházel jeho jaderný generátor. Kate se nemohla dočkat, až uvidí, jaké škody nadělala. Ti, kdo se nacházeli kolem, byli mrtví. Když se podívala na druhý cíl, uslyšela uspokojující zvuk výbuchu, jak jaderný reaktor Zlobra explodoval.

„Další šťastný den v ráji,“ řekla s úsměvem a zaměřila se na věž, ze které vyčuhovala čtyři plazmová děla. Uviděla další dva výbuchy a doufala, že v plamenech jsou nepřátelské cíle a nikoliv její přátelé.

„Věže jsou zničené a jeden HK-tank je vyřazen z provozu,“ řekl Perry, který sledoval akci svým dalekohledem. „Počkáme, zda stroje vyjdou ven. Pokud do pěti minut nezaregistrujete žádný pohyb, pošlete stroje vyrazit dveře.“

Perryho rádio zapraskalo. „Plukovník Reese volá generála Perryho. Šest HKček směřuje vaším směrem.“

„Slyšel jsem vás, plukovníku. Blíží se k nám Raptory, které nás ochrání. Brzy byste tam sami měli mít nějaké Falcony. Perry končí.“

„Poručíku, předejte to dál. Chlapi nesmí v žádném případě plýtvat municí na HKčka. Ať spoléhají na stíhačky a naše Apače. Běžte!“

„Ano, pane!“ Poručík uviděl pohyb. „Myslím, že se rozhodly vyjít ven a hrát naši hru, pane!“

Generál Perry zvedl dalekohled a opravdu, brány na obou koncích byly otevřené. Z každé pochodovaly stroje nesoucí plazmové pušky a menší HK tanky známé jako T1. Nebyly o moc větší, než dodávka stojící na konci areálu, ale se svými dvěma 20mm kanóny mohly nadělat pořádnou paseku.

„Poručíku, řekni chlapům, aby byli připraveni k vypálení raket. Chci se zbavit těch T1.“

„Generále Perry, pane,“ ozval se hluboký mužský hlas.

Perry se otočil a uviděl tam stát jeden ze strojů z Connorovy čety Gamma.

„Ano, co pro tebe mohu udělat?“

„Pokud to povolíte, můžeme zničit T1, sebrat jejich zbraně a použít je.“

„Tím „my“ myslíš stroje, jako jsi ty?“

„Ano, pane.“

Perry hleděl na kováky, jenž vylézaly z továrny a na sekundu se zamyslel. „Proveďte to. Poručíku, dejte tomuto stroji rádio. Máš už hodnost, nebo jméno?“ Perry směřoval tuto otázku ke stroji.

„Ne, ale John Connor mě někdy nazývá strýčkem Bobem. Neptal jsem se proč.“

„Bobe, povyšuji tě na seržanta. Vezmi si tolik tvých kolegů strojů, kolik budeš potřebovat a zneškodněte tolik nepřátel, kolik dokážete. Poskytneme vám krytí, dokud nebudete na místě. Běž.“

„Ano,“ odpověděl seržant Bob, zatímco dokončil nastavení svého rádia na příslušnou frekvenci.

Odešel a shromáždil skupinu asi deseti strojů a společně se vydaly proti blížícím se nepřátelským kovákům.

Perry přeladil své rádio. „Dereku, tady Perry. Asi tucet T1 a téměř tolik endo směřuje za tebou.“

„Slyším, generále. Právě jsme pronikli k rozvodně. Brzy vypneme přívod energie. Derek končí.“

Právě v té chvíli se nad jejich hlavami objevilo šest HKček a začaly střílet na zem pod sebou, kde se nacházely Perryho síly.

###

Ve stejné době v Osbornském centru stavby lodí na jihu Austrálie, skupina bojovníku hnutí odporu si razila cestu přes těžko dosažitelné přístaviště, kde jsou připravené nové typy ponorek lovců zabijáků pro zahájení provozu ve službách Sky Netu.

Skupina dosáhla cíle a rozdělila se. Aktivita byla malá, ale to neznamenalo, že tu nikde nejsou žádné stroje. Každý člen týmu znal své poslání. Dostat se na palubu a zničit ponorku tím, že odpálí její torpéda nebo rakety. Pokud nebude přístup k odpálení možný, nadělat alespoň tolik škod, aby jim zabránily v plavbě.

Skupina tří bojovníků odporu se proplížila přes základnu do ponorky, zatímco dva členové zůstali venku, aby rozptýlili hlídající kováky. Bosí, aby předešli hlasitému zvuku podrážek na kovovém trupu, rychle vylezli na palubu a vešli poklopem za velitelským můstkem.

Kromě slabého červeného osvětlení byla uvnitř ponorky téměř úplná tma. Lidem chvíli trvalo, než se jejich oči přizpůsobily.

„Kam teď, Same?“ řekl jeden z lidí šeptem.

„Podle informací, které jsme dostali od jednoho z šedých, půjdeme k zádi. Buďte tiše a následujte mě,“ zašeptal zbývajícím dvěma osobám.

Zůstávajíc přikrčeni a u každého rohu se ujišťujíc, že tam nečeká žádné překvapení, mířili k místu, kde bylo raketové silo.

„Dobře, Shirley, tohle je místo, kde uplatníš své kouzlo,“ řekl Sam mladé dámě za sebou.

Jen se ušklíbla a vylezla po žebříku k ovládacímu panelu na straně sila. Zatímco oba muži drželi stráž, Shirley vytáhla z batohu několik úzkých nástrojů a otevřela panel. Nebylo to příliš odlišné od panelů popisovaných ve starých příručkách, které našli, když toto místo bylo používané pro stavbu lidmi řízených ponorek pro australské námořnictvo. Vytlačíc vše ostatní z mysli, pustila se do práce.

Po několika minutách jí Sam pod nohama zašeptal. „Jak dlouho ještě?“

„Ještě minutu. Jen se potřebuji ujistit, že je vše správně zapojeno. Nechci vyhodit ponorku do povětří, když jsme ještě stále na palubě.“

Sam jen přikývl na souhlas. Neměl žádný zájem na tom, být vyhozen do vzduchu, ale každý okamžikem, který strávili na palubě navíc, se zvyšovalo riziko jejich přistižení.

„Pete, vrať se po cestě, kterou jsme přišli, a ujisti se, že je vzduch čistý. Já tu zůstanu na stráži. Nechceme žádné překvapení.“

„Jasně, šéfe,“ odpověděl Pete a začal se plížit pryč.

Sotva zmizel do tmy, náhle se ozval zvuk střelby a hlasitý výkřik, který se odrážel chodbami ponorky.

Zvuky řinčení kovových chodidel se nesly palubou stále zřetelněji a stále se blížily. Ze stínu se vynořila T-888, jejíž obličej byl znetvořen kulkami.

„Manuální odpálení! Manuální odpálení!“ křičel Sam a začal pálit po stroji.

Shirley udělala jedinou věc, kterou mohla. Udeřila na resetovací tlačítko, čímž nastavila hodiny na 00:00:00 a stiskla tlačítko pro odpálení. Před tím, než stihl stroj ze své zbraně vystřelit, raketa vybuchla.

Výbuch roztrhl ponorku na milion kousků a odpálil zbývající rakety. Jaderný výbuch zasáhl celou oblast a zničil všechny Hunter Killer ponorky a stroje v okolí. V zátoce se z výbuchu odpařila voda a oceán vyvrhl trosky až na břeh.

###

Kreilley seděl u počítače ve své kanceláři. Nezjistitelný pro Sky Net, měl ze svého pracoviště přístup do všech částí. Ale on se nepokoušel o znovunabytí kontroly, tahle loď už byla pryč. Zajímalo ho vlastní přežití.

Přistupujíc k ovládacím prvkům komplexu Výzkumu a Vývoje, zadal nějaké příkazy, které budou pro Sky Net i oddělení Výzkumu a Vývoje působit naprosto normálně. Všechny příkazy, které zadal, zaujaly místo na pozadí počítačové sítě, jako neviditelný oblak softwarového kódu, ze kterého mohl manipulovat s každou částí software. To bylo, přes všechnu práci, kterou technici mysleli, že vykonali při vytváření programu umělé inteligence pro Národní protiraketovou obrannou síť, jak byl schopen do programu vložit svůj vlastní kód a vytvořit Sky Net dva roky před plánovaným termínem.

Sledoval jak Výzkum a Vývoj vybírá část software pro nového Terminátora, i když ve skutečnosti bylo vybráno to, co zvolil on. Ne, nechme Sky Net být ve velení. To by se muselo stát tak jako tak v den, kdy by se jeho systém zhroutil přirozenou cestou. To byl důvod, proč stavěl prototyp. Integrace nejpokročilejších modelů s čipy a modelů z tekutého kovu do jednoho stroje. Mimetický poly-slitinový plášť mu umožní napodobovat jakoukoliv lidskou bytost bez nutnosti uzpůsobovat živou tkáň na základě genetických vzorků a kmenových buněk. Multi čipová platforma zase umožní plné začlenění programu Sky Netu a plnou kontrolu software. Integrované zbraně a hardware mu umožní zničit nebo přeprogramovat Terminátora, který by se postavil proti němu. TX je krásný stroj.

Pokud znal svůj Sky Net, což by po tom všem měl, pak Sky Net použije prototyp k zajištění svého přežití. Ten však nevěděl, že jeho miláček bude Kreilleyho zárukou přežití. Dokončíc vše, co bylo potřeba udělat pomocí kontrolního software Výzkumu a Vývoje, ukončil program.

Kreilley vstal ze židle a díval se z okna na zuřící bitvu venku.

Sledoval, jak požáry a exploze otřásají s jižní částí areálu. Stroje vyzbrojené plazmovými puškami pálily na blížící se vojáky a helikoptéry zase pálily na stroje.

Vize smrti a destrukce byla krásnou pro Kreilleyho oči, ale on má něco, co překoná dokonce jeho potomky. Zničení všeho. To bude jeho poslední dárek tomuto světu před tím, než odejde ve svém novém těle.

Jak se díval skrz okno, celé jeho tělo se krátce zatřpytilo, odrážejíc na chvíli všechny hrůzy války venku, v propasti.

###

„Když otevřel jícen propasti, vyvalil se z ní dým jako z obrovské pece, a tím dýmem se zatmělo slunce i všechno ovzduší.“



Poznámka autora: v této kapitole se setkáváme s pojmy Sky Net a Skynet. Sky Net je z časové osy, ve které se nyní odehrává příběh. Skynet ze z časové osy, ze které pochází Catherine Weaverová

56

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 30.
Bušení na pekelné brány


„Pekelné brány jsou otevřené ve dne v noci: pozvolné klesání a cesta je snadná.

Ale vrátit se a opět spatřit veselé nebe, to je úkol vyžadující enormní úsilí.“

Citace z Virgila (Starověký římský latinský básník a autor eposu Aeneid. 70 př.nl – 19 př.nl.)

„Řídíc bílého koně věrného a pravdivého, s nebeskou armádou za sebou.

Jeho oči byly jako oheň, nosil mnoho korun, trpěl bolestí pro lidstvo

Potom jsem viděl šelmu a krále země a jejich vojska shromažďovat se k boji

Do ohnivého jezera padli, bušíc na Pekelné brány“

RIOT, slova z písně Storming the Gates of Hell z alba Privilege of Power © 1990

„Máš tu lidi, kteří jsou zrozeni, aby tě milovali. Lidé ze základny Delta by napadli samotné peklo, pokud bys je vedl,“ Catherine Weaverová, Reunion, část 1, Stín smrti, 14. kapitola.

„V pořádku, jsou po naší levici, jsou po naší pravici, jsou před námi, jsou za námi… tentokrát se nemohou dostat pryč.“ Generál Lewis „Chesty“ Puller, když byl obklopen osmi nepřátelskými divizemi během druhé světové války.


2027, den 64, 24. červenec 23:00

Plasmové paprsky létaly všude kolem Dereka a jeho čety, jak si razili svou cestu přes rozvodnu.

„Sakra!“ zakřičel Derek, když ho jeden z paprsků minul jen těsně. Horký roztavený kov ukápl na zem a zanechal díru v místě, kde se ještě před chvilkou nacházela Derekova hlava.

„Neustále se držte v pohybu vpřed!“ křičel na své muže.

„Pane, blíží se k nám HKčka!“ křičel jeden z mužů, zatímco ostatní jeho kolegové pálili na blížící se skupinu Endo.

Vzduch nad nimi byl plný kulek a plazmových paprsků, jelikož T-1 a T-888 vyplnily veškerý vzdušný prostor střelbou.

„Kurva! To je to poslední, co potřebujeme.“ Derek se převalil, zůstávajíc u země a odplížil se k jednomu z Connorových strojů.

„Udělej něco, abychom se mohli dostat do kontrolní místnosti!“ křičel Derek skrz zaťaté zuby. Spoléhat se na tyto stroje bylo to poslední, co chtěl dělat, ale neměl na výběr.

„Ano, pane,“ odpověděl kyborg.

Jako jeden, čtyři stroje vstaly a přibližovaly se k T-1 a Endům, využívajíc každý cenný kousek úkrytu. Enda se neodvažovaly pálit ze svých plazmových pušek, pokud tam byla možnost, že by mohly zasáhnout transformátor, nebo reléový panel, čímž by si vypnuly napájení sami. Snažily se alespoň střílet na viditelné části nohou nebo rukou, ale nezasáhly nic zásadního a tudíž nezpůsobily vážnější škody.  K tomu by musely zasáhnout čipy nebo energetické články.

Kyborgové se rozdělily, našly si nejlepší místa k přístupu a zaútočily na Enda vepředu. Rozpoutal se boj a přetahovaná o plazmové pušky.

„Všichni! Popadněte zbraň a střílejte!“ Derek vyskočil a začal se pohybovat směrem k budově. Jednoho z kolegů popadl za zátylek a otočil ho proti sobě. „Špatná cesta, kámo, budova je támhle!“ zakřičel a strčil chlapce správným směrem.

Nemůže mu být víc než třináct, pomyslel si Derek. To je hrůza bojovat ve válce v tomto věku.

Běželi k budově a stále udržovali palbu ze svých zbraní, jak postupovali vpřed. Konečně dosáhli budovy, byli pod těžkou palbou z pušek a plazmových paprsků.

Derek se ani neobtěžoval vyzkoušet dveře, pokud by za budovu zodpovídal on, byly by zamčené. Vystřelil svou zbraní třikrát do zámku a pak dveře vykopl. Všichni, kdo byli stále naživu, mu byli v patách.

„Zkontrolujte si munici a zbraně!“ rozkázal Derek, když vytáhl z tašky baterku. „Jak jsme na tom?“

„Je nás osm, pane, pus stroje venku,“ odpověděl voják.

„Do prdele!“ zaklel Derek, který svítil baterkou do budovy. Číselníky, spínače a digitální indikátory pokrývaly zeď s kontrolními panely. Bude to vyžadovat koncentraci. Je to už deset let, co naposledy vstoupil do téhle budovy. Deset let od chvíle, kdy mu starý inženýr vysvětlil, jak ovládací prvky obsluhovat.

Přes spoje ve zdi pronikly kulky. Všichni se skrčili.

„Zformujte perimetr kolem budovy,“ rozkázal Derek. „Jonesi, McKnighte, vy zůstanete tady a poskytnete mi krytí. Bude to chvíli trvat.“

Derek přenastavil svou vysílačku a promluvil. „Perry, tady Derek. Dostali jsme se do budovy. Řekni Connorovi, že vypnu přívod energie.“

„Dobrá práce, Dereku. Naši muži jsou tady plně zaneprázdněni bojem s kováky a navíc se sem blíží HKčka. Nebudeme schopni vám poskytnout podporu. Budeme muset sami uhájit svou pozici.“

„Rozumím, generále. Jak ten muž řekl. „Je lepší padnout v boji, než jen padnout.“ Derek končí.“

„Jonesi! Podržte mi to světlo, když se snažím vzpomenout, jak tuhle sračku používat!“ Jones popošel, opřel svou pušku o ovládací panel a vzal si od Dereka baterku. McKnight zůstal stát u dveří se svou M60 připravenou zasáhnout vše, co nepatřilo k jeho četě. Ta byla nyní rozptýlena po jednotlivcích kolem budovy.

Venku nadále létaly výstřely a plazmové ohně. Několik zbloudilých střel prošlo dveřmi, zatímco kulky se i nadále bořily kolem zdi budovy. McKnight opětoval palbu.

„Pane, máme dost C4. Proč tohle místo prostě nevyhodíme do vzduchu, místo abychom se snažili vypnout napájení?“

„Vzhledem k tomu, Jonesi, že když to tu vyhodíme do povětří, můžeme způsobit obrovskou tlakovou vlnu, která zasáhne jaderný reaktor. Víte, co by se pak stalo?“ odpověděl Derek, když procházel pohledem přes ovládací panel.

Jones jen zavrtěl hlavou.

„Bum! To je, co by se stalo. Jaderný reaktor exploduje a vezme sebou nás, a spolu s námi i dalších asi 20 čtverečních mil. Celé západní pobřeží Kalifornie by bylo kontaminováno jaderným spadem, takže by žádný člověk nemohl přežít, natož žít v této oblasti po generace. Jediné, co by se stalo, že Sky Net a hordy jeho strojů by mohly obsadit vše. Takže ne, nebudeme to tu vyhazovat do vzduchu. A teď, posviť mi sem tím tvým světlem a drž hubu.  Musím se soustředit.“

###

„Velitel Raptorů k letce. Před námi je šest HKček. Chci, abychom se rozdělili. Vyberte si cíl a buďte připraveni střílet na můj povel.“

Půl tuctu F-22 Raptorů a několik F/A-18 E/E Hornetů, kteří přežily předchozí bitvu, se rozdělily. Každý pilot si vybral cíl a zaměřil rakety, ať už sidewinder nebo Amraam. Nechávali nepřítele hádat, zda po něm budou střílet tepelně naváděnými nebo radiově řízenými střelami.

„Připravit k palbě. 3…2…1… pal!“

Každý pilot vypálil raketu na některé z HKček. HKčka byla zaneprázdněna palbou svými plazmovými kanóny na vojáky dole. Detekce blížících se raket vypálené mimo dosah jejich radaru, je zastihla mírně nepřipravené.

HKčka byla daleko od sebe. Tepelně naváděné rakety šly přímo na horké motory nebo děla. Radarové zase po ostatních, které se snažily přesunout.

Vojáci dole jásali, opustili své úkryty a začali útočit na stroje na zemi.

HK, které byly zasaženy do motorů, se zřítily, zatímco ty, které přišly o kanóny, nebo byly zasaženy radarově naváděnou raketou, zůstávaly ve vzduchu s minimálními poškozeními. Jejich palubní počítače identifikovaly blížící se letouny jako větší hrozbu a vrhly se do boje s kombinovanou letkou Raptorů a Hornetů, pálíc po nich svými plazmovými děly nebo raketami.

###

Armáda strojů, která vyplula z areálu Topangy, byla mnohem početnější, než Kyle a jeho vojáci kdy viděli. Počet Endo, na tuto vzdálenost těžko říct, o jaké šlo modely, musel být desetkrát větší, než počet vojáků, které měl Kyle k dispozici. Zaklel.

„Všichni zůstaňte tiše. Připravit k palbě na můj povel,“ rozkázal Kyle a pak vytáhl vysílačku. „Dělostřelectvo, připravte si vaše ohně a palte přímo do středu brány. Chci dát těm strojům chvilku na přemýšlení o jejich životních volbách. Střílejte pět minut a pak přestaňte.“

Aniž by čekal na odpověď, změnil frekvenci. „Veliteli Kober. Mám pro vás uzrálé pole cílů. Dějte dělostřelectvu pět minut na to, aby odvedli svou práci a pak smeťte všechno, co bude ještě stát. Reese, konec.“

„Myslíš, že to bude stačit?“ zeptala se Savannah, jenž stála po jeho boku.

„Ne, ale padne mnoho z nich a doufejme, že to vnese do jejich řad zmatek, takže když vyskáčeme z úkrytu, překvapíme je. Což mi připomíná,“ Kele opět vytáhl vysílačku. „Veliteli Kyborgů. Dělostřelectvo začne za moment pálit na bránu. Kryjte se, následovat bude letecký útok.“

Najednou se zpoza hřebene začaly ozývat hromové rány a hvízdání granátů, které začaly pršet na stroje, jenž opouštěly areál.

Aniž by čekaly na rozkazy, robotičtí vojáci začaly z úkrytů střílet na stroje, které mezitím čelily i útoku shora.

„Každý si vyberte cíl a začněte střílet!“ křičel Kyle.

Z každé skuliny, všichni, kdo měli k dispozici zbraň s dlouhým dostřelem, začali pálit na Enda níže. Enda nebyla zmatena dlouho a tak brzy začala střílet na svahy, z nichž na ně bylo páleno.

„Buďte v pohybu!“ křičel Kyle. „Nestřílejte dvakrát za sebou ze stejného místa! Držte se u země, neustále v pohybu, a především udržujte palbu!“ křičel svým hrozivým hlasem velitele, když utíkal spolu se skupinou vojáků. Savannah opakovala rozkazy, aby zabezpečila, že je uslyší každý z vojáků.

Pomalu se blížili k areálu továrny, dělajíc přesně to, co plukovník Reese rozkázal. Enda opětovala palbu. Muži, kteří byli zasaženi plazmou, křičeli bolestí a utrpením. Ti, kdo neutrpěli vážnější zranění, pokračovali v boji, zbytek byl ošetřován zdravotníky. Buďto se pak vrátili do boje, nebo ustoupili.

Ti s méně schopnými zbraněmi je měnili za zbraně padlých kamarádů, jak postupovali vpřed. Jejich počet mohl slábnout, ale jejich palebná síla se stávala silnější a koncentrovanější.

„Bože, doufám, že jsme jich donutili vyjít ven tolik, aby John mohl udělat svou práci,“ modlil se Kyle pod vousy. Právě v té chvíli zastavilo dělostřelectvo palbu.

„Všichni! Najděte si nějakou díru, hned!“ vykřikl Kyle před dopadem na zem. Savannah přistála na zemi ne příliš daleko od něj.

AH-1 Super Kobry přiletěly do údolí a zasypaly Enda kulkami ze svých 20mm kanónů. Kobry stále udržovaly přímý směr svého letu, nedávajíc strojům šanci namířit na ně své zbraně.

„Teď!“ zakřičel Kyle a vojáci jako jeden muž vyskočili na nohy a pálili na zbývající Enda svými plazmovými puškami a těžkými zbraněmi.


2027, den 64, 24. července, 22:30

Na území Edwardsovy letecké základny stály  vrtulníky čekající na jejich odlet. U jednoho z nich seděli dva lidé, užívající si poslední chvilky soukromí, které mohli mít, navzdory všudy přítomného prachu. Byli přerušeni jen krátce, když kolem nich prošel voják, který šel ven, aby si ulevil. Brzy odletí a nervy pracují čím dál silněji.

„Za jak dlouho musíme nastoupit?“ zeptala se Cameron Johna.

John se podíval na pilota a kopilota vrtulníku, kterým bude odlétat. Nejlepší, co mohl říci, bylo, že provádějí předletovou kontrolu. Na zemi ještě stále bylo pár lidí. Nejvíce pár minut.

„Ne moc dlouho. Musíme dát silám generála Perryho dostatek času k odpojení energie a Kylovi dostatek času, aby mohl oklamat Sky Net, že on vede náš hlavní útok,“ odpověděl John, ale mohl na ni vidět, že se něčeho obává.

„Co tě trápí?“

Cameron se nejprve v hlubokém zamyšlení podívala pryč, pak svůj pohled přesunula na Johna a začala mluvit.

„Bojím se o tebe, Johne. V posledních pěti týdnech jsme čelili už čtyřem útokům proti nám, dva z nich byly zaměřeny přímo na tebe. Znovu přerozděluješ své síly z důvodu získání TDE. Vím, budeš mít sebou vojáky, ale povedeš menší skupinu, zatímco já povedu zbytek naší skupiny. Myslím, že se záměrně vrháš do nebezpečí.“

„Tak to není. Byla jsi tam, když jsme vypracovávali plány.“

Naklonila se blíž k němu a šeptala. „Ano, byla, ale osoba, která ti pomáhala, byla Allison. Nemohla jsem ukázat větší znalosti a zkušenosti, než jakými by disponovala ona, ale navrhla jsem nějaké klíčové strategické body v tvém plánu.“

„Aha, chápu. Takže, ehm, jak s tím další vojáci, generálové a piloti naloží, co si o tom myslíš? Opravdu si cením tvého názoru.“

S hřejivým pocitem z jeho komplimentu odpověděla. „Logicky a vojensky ten plán dává smysl. Máš připravené dvě finty, které mají odčerpat pozornost Sky Netu zatímco je slepý. Nebude čekat, že by někdo zaútočil přímo. Jen bych si přála jít s tebou. Sářiným posledním přáním bylo, abych tě chránila. Nebudeš v bezpečí. Nemluvíme o stroji, na který budeš útočit, je to sám Sky Net. Jeho obrana bude stále silnější, čím blíže se budeme dostávat do jeho středu. Kreilley tam bude také.“

Cameron se na moment pozastavila a vzala jeho ruce do svých.

„Bojím se o tebe, Johne. Lidé tě potřebují, já tě potřebuju, ale mám pocit, jako by ses s tímto plánem záměrně vydával do nebezpečí. Slib mi, že nepůjdeš po Kreilleym. Slib mi, že získáš přístup k zařízení pro časový posuv a použiješ jej k zastavení Soudného dne.“ Prosila.

„Ano. Proč se pořád ptáš?“

„Chci se jen ujistit, že nebudeš pokračovat v nějaké nezodpovědné mstě vůči Kreilleymu.“ Zašeptala, vděčná, že vrtulníky byly vykládány, takže oni mohli mluvit.

„Mučilo to a zabilo mou mámu. Nevím,“ rozhlédl se kolem a ztišil svůj hlas ještě víc. „Nevím, jestli chápeš, jak se cítím, ale myslím, že bys měla poté, co jsi s ní byla celý ten čas. Byla tvůj nejbližší přítel.“

„Chápu.“

„Dobře.“

„Ale zničit ho teď z osobních důvodů je zbytečné.“

„Zapomeň na to, proč chci, aby byl Kreilley mrtvý.“ Argumentoval. „Je důležité ho zničit, jinak by se Sky Net mohl v této době znovu nastartovat, až použijeme TDE. Chceš, aby se to stalo?“

„Ne,“ dlouhá pauza. „Ale nemusíš ho pronásledovat. On jen odvádí tvou pozornost od hlavního cíle,“ přestala mluvit. John tvrdohlavě seděl, jeho rty byly pevně přitisknuty k sobě, brada vystrčena dopředu. Viděla, že by se k němu přes tento argument nedostala a tak se rozhodla zkusit jiný přístup.

„Pamatuješ si, že jsem ti v Campu Pendleton chtěla něco říct, ale byli jsme přerušeni?“

John přikývl, připomínajíc si tu událost a obával se toho, co uslyší.

„Předtím, než jsme dostali tvou matku z vězení, řekla jsem ti, že ztratila na váze. Poté, co moje další já pomohlo Sáře a Savannah dostat se do úkrytu v Crystal Peaku, jsem zjistila, že tvoje máma má rakovinu dělohy. To, co jsem jí nikdy neřekla a nevěděla, jak říct tobě poté, co jste se opět setkali, bylo, že pokud by nebylo nanitů, které Kreilley nějak nechal v jejím těle, když ji mučil, zemřela by na rakovinu během několika let po Soudném dni. Armáda, kterou pro tebe začala budovat, inteligence, kterou obstarávala armádě, ochrana transportů se zásobami jejími lidmi. Nic z toho by se nestalo, kdyby ji Kreilley nemučil.“

„Co!?“ John se rozkřičel. „Chceš říct, že to, co ji Kreilley udělal, byla vlastně dobrá věc?“

„Ne.“

„To je zvláštní, protože to tak znělo.“

„Johne. Johne! Poslouchej mě. Jakkoliv je Kreilley předurčen ke zlu, tohle se otočilo k dobru. Pokud bych ji nenašla včas, pak ano, Sarah by zemřela, když padaly bomby a pak by za to mohl Kreilley. Ale to se nestalo. Přežila.“

„No, a co naše svatba? Nemůžeš popřít, že Kreilley jí tam zavraždil?“ odsekl John rozzlobeně.

„Ano. Kreilley zabil Sáru Connorovou, ale vzhledem k tomu, že se nacházela v pokročilém stádiu rakoviny mozku, rakovina, která se do té doby v její hlavě pouze šířila, to bylo zabití z milosti. Za pár dní, týden, maximálně dva, by zemřela tak jako tak. Neříkám, že to, co Kreilley udělal, bylo správné, ale pokud bych byla Sarah, zvolila bych zemřít v boji, než pomalu umírat v nemocniční posteli.“

„Tak co tedy? Měl bych Kreilleymu poslat děkovný dopis za to, co mé mámě udělal?“

„Ne, jen říkám, že dnes není ta noc. Důležitější je, abys ho zničil v minulosti a zabránil tím, že nastane tato budoucnost,“ pokračovala v šeptání, protože věděla, že její vokální schopnosti ji umožňují na jakékoliv úrovni hlasitosti hovořit bez dýchání, které je charakteristické pro lidský šepot.

„A co pokud se mi to v minulosti nepodaří, nebo nepřežiju tuhle bitvu, nebo mě TDE pošle do špatné doby? To by mohla být má, naše, jediná šance na zničení Kreilleyho a zastavení Sky Netu.“

Zarmoucená, že John má pravdu, prohlásila Cameron odhodlaně. „Pak udělám vše, co mohu, abys přežil.“

„Děkuju,“ řekl John, když se kolem potuloval jeden z vojáků.

Cameron počkala, až voják nastoupí na palubu vrtulníku, než pokračovala v mluvení.

„Nezapomeneš, co jsem ti řekla o tvé mámě? Potřebuje, abys ji řekl o její rakovině v roce 2009.“

„Můžeš jí to říct sama, až se vrátíme,“ odpověděl. Bylo šokující slyšet, že mučení jeho matky v rukách Kreilleyho bylo také tím, co ji zachránilo život před možnou rakovinou. Nevěděl, jak by ji to měl říct, ale udělá to, pokud si vzpomene, až se vrátí.

„Je to mezi námi v pořádku?“ zeptala se Cameron. Nerada se s Johnem hádala. Vypadal, že nikdy zcela pochopil logiku toho, co mu říkala. Musí to pocházet z neschopnosti oddělit emoce od rozhodování, pomyslela si.

„Jsme v pohodě. Vždycky jsme byli.“ John se usmál a pak ušklíbl. „Není jednoduché pochopit způsob myšlení mojí mámy. Bolí to, když někoho ztratíš. Jako by se uvnitř tebe něco zlomilo. Zanechá to v tvém srdci díru, kterou už nic jiného nevyplní.“

„Vzpomeň si, co jsem ti řekla ve zbraňově skrýši. Jen jsem chtěla, abys ve svém srdci našel místo i pro Allison, protože jsem věděla, jak jsi miloval svou Cameron. Když ztratíš kus svého srdce, nebolí to tak moc, jako když ztratíš celé srdce, i když najdeš osobu, která se do toho prostoru dokonale hodí.“

Johnova tvář se zkřivila, Cameron se nějak chytila jeho poznámky a utvořila úplně nové téma. Řekl ji. „Co tím chceš říct?“

„Mám za sebou minulost předtím, než jsem se s tebou setkala v Red Valley v Novém Mexiku a ty jsi šlapal po velmi podobné cestě jako já.“

„Co tím myslíš?“ John se rozhlížel kolem sebe, lidé lezli na paluby vrtulníků. Byl téměř čas odejít. „Začínáš mě děsit, Cam.“

„Miluji tě, Johne. Vždycky jsem tě milovala.“ Řekla a její prsty se putovaly po jeho tváři. Taková roztomilá a hezká tvář. Ne ještě tvář muže, kterým se jednou stane, ale on se k tomu blíží a já jsem na něho hrdá.

„A já miluji tebe.“

Pilot poklepal na okno a ukazoval Johnovi, že je čas jít. John na něj mávnul rukou.

„Ale co jsi to říkala?“

Cameron se předklonila, takže se dotýkali čely. „Dávej na sebe pozor. Znám tě v budoucnosti i minulosti. Pokud ale máš mít budoucnost, pokud svět má mít budoucnost, pak musíš přežít. Neboj se opustit ostatní, pokud to budeš považovat za nutné. Právě teď je TDE tvá jediná záchrana,“ řekla vážným tónem.

„Udělám to.“

„Dobře, protože někdy děláš chyby. Spoléhej se na své vojáky, poslouchej jejich návrhy, ale drž se plánu,“ řekla a objala ho.

„Když použiješ TED, ujisti se, že tvá máma dostane plnou lékařskou péči,“ zašeptala mu upřímně do ucha její poslední připomínku.

„To udělám,“ odpověděl John a pevně ji objal. Bál se, že ji nebude schopen nechat jít, ovšem musel. „Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“

Pilot opět zaklepal na okno a tentokrát nastartoval motory.

„Vypadá to, že je čas jít. Jelikož je to můj plán a můj časový harmonogram, měli bychom jít,“ řekl s úsměvem.

S posledním přetrvávajícím pohledem běželi a nastoupili na paluby jejich oddělených vrtulníků k cestě do centrály Sky Netu.

Cameron nastoupila do jí určeného vrtulníku, nesouc svou tašku a plazmovou pušku. Řekla ahoj lidem, které znala ze skupiny Delta a posadila se. Donutila sebe sama, aby ještě jednou zkontrolovala obsah své tašky a poté ho uložila do své paměti. Jediný způsob, jak bude vědět, že je John v bezpečí, je, že dokončí její práci.

„Všichni! Věnujte mi pozornost.“ Zakřičela. „Toto může být naše poslední příležitost ještě jednou si projít plán a pro vás možnost mít jakékoliv otázky. Jakmile přistaneme, budeme v srdci nepřátelského území. Tam už nebude čas se ptát, takže pokud máte otázky, zeptejte se teď!“  Nikdo neodpověděl, všichni čekali, až bude mluvit ona. „Dobrá. Začněme…“

Když John vešel do svého vrtulníku, na jeho palubě se rozhostilo napjaté ticho, jelikož lidé očekávali, že učiní nějaké oznámení. Nechali ho v klidu, když viděli, že vypadal velmi hluboce zamyšlen, možná přemýšlel o nadcházející bitvě. Ale jediná bitva, kterou se teď John zabýval ve své hlavě a srdci, byla, co udělat s Kreilleym.

Uvědomíc si, že dělá špatnou věc, když uvažuje nad něčím, co teď nemůže ovlivnit, John se znovu zaměřil na problém na dosah ruky. Vstal a postavil se do zadní části vrtulníku, uchopil pás, který se obvykle používá k zajištění nákladu. Má odpovědnost vůči svým mužům.

„Všichni známe plán. Každý z vás dostal kopii schémat, které John Henry získal z hlavní budovy. Počítačové jádro Sky Netu je v suterénu, ale my vstoupíme dovnitř ze střechy,“ John se pozastavil, Cameron, přál bych si, abys tu také byla se mnou.

Někteří z vojáků si všimli napjatého pohledu na tváři jejich vůdce, ale on stále mluvil. „Každý z vás byl vybrán pro tento úkol na základě vašich schopností, výcviku a zkušeností. Vím, že se nemusíte vzájemně dobře znát, ale na každém z vás záleží, jak dobře ten druhý udělá svou práci. Stejně tak jsme všichni závislí na pilotovi. Zvládneme to, pokud budeme pracovat společně. A teď, jakékoliv otázky k tomu, co má každý z vás dělat?“

V dalším vrtulníku Cameron procházela skrz plán se svými vojáky, ale její mysl byla posedlá myšlenkami o Johnovi. Udělá cokoliv, aby John Connor přežil a vrátil se ke své rodině. To je její povinností a posláním.

Nemusela být stejnou Cameron, která s ním flirtovala první den na střední škole, nebo která plakala a protestovala, že ho miluje, když ji vytáhl čip, když byla uvězněná mezi dvěma kamiony. Ale ona je Cameron, budoucí Johnova přítelkyně a společnice, a ona je tady na jeho žádost, aby chránila mladého Johna Connora. A ona to udělá, nejen proto, že je to její mise, ale proto, že ho miluje, bez ohledu na jeho věk, nebo časovou osu, budoucnost nebo minulost. Ona je Cameron Phillipsová a on John Connor.

Rychle si setřela slzu, která stékala z jejího oka, maskujíc to poškrábáním na konci nosu. Je tu něco, co musí udělat a to brzy, dříve, než dorazí do Centrály Sky Netu.


2027, den 64, 24. července 23:15

„Zatraceně!“ zakřičel Derek, když opět otočil knoflíkem, přenastavil přepínač a udeřil do tlačítka a nic se nestalo.

„Jonesi!“

„Ano, pane!“

„Podejte mi nářadí,“ přikázal Derek, otvírajíc ovládací panel, který řídil tok energie do Topangy.

Derek vzal tašku, vytáhl nůž a začal přeřezávat vodiče na zadní straně panelu počítače.

„Co to děláte?“

„Ten zatracený počítač ruší každý krok, který udělám. Takže ho musím vyřadit z provozu, abych mohl přehodit tyto přepínače a vypnout energii. Teď držte to světlo rovně a nemluvte.“

Derek vrčel. To neznamenalo, že je naštvaný, ale pracoval v těžké situaci a v časovém presu. Musel přesměrovat dráty k odemčení ručního ovládání, ale přitom nechat počítač aktivní, takže jakmile získají přístup do elektrárny, budou mít kontrolu odsud. Za každých okolností těžká práce, kterou dělalo ještě složitější blížící se peklo z venku.

Z venku byla neustále slyšet střelba a plazmové výbuchy. Muži křičeli a sténali. Kulky prorážely díry do cementových zdí. Derek bojoval s nutkáním skrčit se při práci.

Perryho síly postupovaly pomalu k Serrano Point. Apači zničily věže s plazmovými kanóny a HK-tanky, které byly venku. Jeho jednotka strojů nyní útočila a ničila T-1. Braly si od nich zbraně a útočily na T-888.

Chinooky a „Mořští rytíři“ odletěly se zraněnými vojáky na palubě, doprovázeny některými z Apačů. Apači se na Pendletonu znovu přezbrojily a naložily munici a rakety pro ostatní Apače.

Plazmové výbuchy a granáty létaly vzduchem. Plameny vystřelovaly ze země jako nežádoucí pupínky u akné. T-888 podstupovaly divoký boj. Muži, které Perry vedl, tvrdě bojovali, ale bitva se ještě stále mohla otočit proti nim.

Nad ním, na obloze, Raptoři bojovaly proti HKčkům.

Perry studoval situaci. Kéž by tam jen byl způsob, jak by mohl dostat někoho dovnitř a zavřít ty brány, čímž by uvěznil stroje venku. Pak by vrtulníky mohly dostat vojáky do areálu, kde by mohli přejít na obrannou strategii namísto ofenzivní. S přihlédnutím k jejich ubývajícím zdrojům a silám, by to bylo nejefektivnější využití toho, co mají k dispozici.

###

V centrále Sky Netu v Topanze byli lidští otroci stlačeni do něčeho, co Sky Net nazýval obytnou zónou. Někde bylo šest až osm lidí vmáčknutých do klece příliš nízké na to, aby se mohli postavit a ne dost dlouhé, aby si mohli lehnout. Takže seděli a choulili se bok po boku a špičky zkroucené až u paty.

Lidé byli nervózní, protože zvenčí slyšeli výbuchy a střelbu z pušek.

„Jesse. Co budeme dělat? Nadvakrát uzamkly dveře. Nemůžeme se dostat ven.“

„Nevím, Riley. Můžeme vylomit mechanický zámek, ale někdo by musel být na druhé straně, aby odemkl elektrický zámek. Obávám se, zlato, že nebudeme moci zaútočit na ty plechové palice.“

„Možná, že bych mohla pomoci,“ ozval se ženský hlas se skotským přízvukem, který přicházel z druhé strany brány. Mříže byly široké s velmi malými mezerami mezi sebou a světlo venku bylo tlumené. Nemohli vidět, kdo na ně mluví.

„Kdo jsi?“ zeptala se Jesse. „Pokud tě chytí kovák, je s tebou konec!“

„Nechytí mě. Kde je ovládací panel k elektrickému zámku?“

„Ovládací panel pro oba je na druhém konci této chodby. Dávej pozor! Obvykle tam hlídají T-800.“ Řekla Jesse spěšně. Nevěděla, kdo ta žena je, ale když se dostala tak daleko, pak musela mít štěstí.

„To nebude problém,“ řekla a odpochodovala na druhý konec chodby.

Lidé v klecích nemohli nic vidět, ale slyšeli střelbu z automatické pušky, pak zvuky boje a pak už nic. Elektronické zámky se odemkly a následoval zvuk odemknutí mechanických zámků.

Lidé vyběhli z klecí do chodby pod vedením Jesse a její mladé přítelkyně Riley. Ten, kdo je přišel zachránit, byl dávno pryč, ale zanechal tam dárek, kyborg ležící na zemi s dírou v hrudi v místě, kde se normálně nacházely jeho energetické články a hromadu pušek na podlaze.

„Kdo byla ta žena? A jak to dokázala?“ ptala se Riley a ukázala na kyborga ležícího na podlaze.

„Nevím, Riley a teď je mi to fuk. Každý si vezměte pušku! Je čas, abychom vrátili Sky Netu jeho pohostinnost.“

Rozcuchaní, špinaví lidé zvedli zbraně a běželi budovou.

###

Obytná zóna k velení Sky Netu…

Pracovní jednotky uprchly…Pracovní jednotky uprchly…

Velení Sky Netu k Obytné zóně…

Uzamknout všechny dveře… zabezpečit budovu…

Obytná zóna k velení Sky Netu…

Nelze splnit… Bezpečnostní systém vyřazen…

###

O třicet minut později se Black Hawk s Johnem Connorem a osmi vojáky na palubě vznášel v blízkosti jejich cíle v kaňonu Topanga. V okolí byly i další vrtulníky a také přenášely vojáky.

„Generále Connore! Perry vzkazuje, že brzy budou mít energii odpojenou!“ ozval se z kokpitu pilot. Nacházeli se poblíž svého cíle a čekali na zprávu od Perryho.

„Výborně. Spojte mě s vrtulníkem plukovníka Reese.“

„Ano, pane.“

V Johnových uších se ozvalo šumění následované hlasem Kyla. „Ahoj, Connore, rozhodl ses připojit k naší malé oslavě?“ prohodil Kyle uštěpačně.

„Víš, že nemůžeš pořádat párty beze mě. Perry brzy sfoukne svíčky. Máš připravený ohňostroj?“

„Mám pro tebe vše připravené, Johne. Buď opatrný. Na každém rohu areálu mají věže s plazmovými kanóny, dosah neznámý,“ V pozadí Kylova přenosu jste mohli slyšet výstřely ze zbraní, plazmových pušek a exploze.

„Jsme na cestě. Doufám, že vše stihneme včas.“

„Neboj se, Johne. Kněz na Pendletonu to pro nás jistě zařídil.“

Cameron seděla sama ve vrtulníku, čekala na přistání až ona a ostatní budou moci vystoupit a plnit jejich misi. Bude to pro ni záludná práce, ale rozhodla se v boji opustit všechny náznaky Allisonina já kromě jména a s výjimkou toho, pokud bude v těsné blízkosti někoho, kdo Allison znal.

Seděla zády ke stěně a pod rukou držela svůj batoh. Od zadní části její hlavy vycházel kabel vedoucí za jejími zády do batohu, kde byl konec kabelu zapojen do jejího původního čipu. Po skončení briefingu nechala vojáky projít si a zapamatovat mapy. Využívajíc šero a hluk k zamaskování svých pohybů, provedla během letu všechna potřebná zapojení.

Při sledování posádky, aby se ujistila, že nikdo neviděl, co dělá, začala zálohovat klíčové vzpomínky a zážitky z jejího života až po současnost.

„Brzy budeme přistávat!“ oznámil pilot o pár minut později.

Rychle vytvořila zašifrovaný soubor se zprávou, kterou bude moci číst její druhé já.

Ahoj, Cameron. Toto je tvůj původní čip. John Henry mi ho vrátil. Poškození bylo opraveno a bloky obnoveny. Přidala jsem některé z mých vzpomínek až do tohoto bodu, kdy odcházíme do bitvy. Johnův život bude během této bitvy v nebezpečí. Je to jedna z těch situací, kdy ti z nás, kteří se zavázali nasadit životy k jeho ochraně, mají malou šanci přežít. Pokud nepřežiji, nebo se nebudu schopna vrátit kvůli poškození, doufám, že tato zpráva se k tobě dostane, protože obsahuje cenná data + vzpomínky na to, že to jsem byla já/ty, do koho se John zamiloval, ne Allison. Nemáš ani ponětí, jak moc mě mrzí, že jsem používala její osobností matici. Takže prosím, nezlob se na Johna. Měla jsem ho na pár týdnů, ale jsi to ty, kdo si zaslouží prožít celý svůj život s ním… Savannah vyrostla v krásnou mladou ženu. Ona a já jsme jako sestry, doufám, že se budeš snažit být její přítelkyní. Sarah je má nejlepší přítelkyně. Zní to divně vzhledem k naší minulosti s ní. V mé časové linii ji Kreilley málem zabil několika bodnutími, ale zanechal v ní nanity, které zabránily možnému vypuknutí rakoviny v její děloze. John to ví, ale mohl by to zapomenout v důsledku stresu, kterému je nyní vystaven. V děloze Sáry byly stopy rakovinotvorných buněk, ale s řádnou lékařskou péčí, méně stresu a zdravého životního stylu, by Sarah mohla žít velmi dlouho bez rakoviny… Pokud dostaneš tento čip zpátky, doufám, že budeš mít čas si prohlédnout vše, co s tebou sdílím. Ať se stane cokoliv, nikdy nedopusť, aby Allisonina osobnostní matice měla kontrolu nad tvým tělem, nebo jakýmkoliv jiným subjektem, či aby měla nějaký vliv na tvé rozhodování. Přesto, že samu sebe prezentovala jako vřelou a přátelskou osobu, uvnitř skrývá strach, žárlivost a hněv. Allisonina matice je poškozena, buďto duplikací procesů Sky Netu, nebo něčím jiným. Bojím se, co by mohla sama udělat v jednom z našich kybernetických těl. Mou jedinou nadějí je, že na ni budeš mít lepší vliv, než jsem měla já, pokud se jí rozhodneš dát život, tak jako já. Všechny mé naděje jsou s tebou. Sbohem a hodně štěstí.


Cameron si přála, aby mohla udělat více, ale vzhledem k času a okolnostem, co jiného ještě mohla dělat? Soubory a vzkaz nemusí být nikdy zapotřebí, pokud by se vrátila s Johnem, ale pokud dojde k jakémukoliv významnějšímu poškození, které odhalí její kovové části, tak nebude schopna s Johnem odejít domů. Ten druhý čip je její záchranný člun. Jediný prostředek, díky kterému může zachránit alespoň část sebe a možná i uchránit své minulé já od stejně špatných rozhodnutí, která učinila ona.

„Kapitáne! Jdeme na přistání!“ zakřičel pilot.

Jediným pohybem vytáhla kabel ze své hlavy, nikdo si nevšiml toho, co dělala. Otočíc se k oknu, se podívala, jak to vypadá na zemi.

„Připravte se a vezměte si vaše věci!“ zavelela.

Pod záminkou vytahování nějakých dalších zásobníků z batohu, nechala čip vklouznout zpět k jejím baletním střevícům.

Neznámo pro Cameron, když kabel vyklouzl z jejího portu, tak místo, aby se nad ním uzavřela její živá tkáň, port se vytratil. Nikdy si nevšimla jeho nepřítomnosti, jelikož si vůbec nebyla vědoma, že tam někdy byl. Změny v časové ose ji právě dohonily. Cameron byla nyní v každém detailu identická s tou, která před necelým dnem opustila Palomar, bez vzpomínek na zprávu, kterou nechala na čipu. Pokud tam vůbec tato zpráva stále byla.

###

Kyle stál venku na svahu sledujíc areál, jeho vojáci stříleli na stroje, kteří palbu opětovaly.

„Plukovník Reese k veliteli Falkonů. Pokud nejsou HKčka v dohledu, buďte připraveni poskytnout krytí pozemním jednotkám.“

„Tady velitel Falkonů. Obloha je jasná. Zdá se, že se blíží Connor. Vidím blížící se vrtulníky ze severu.“

„Rozumím, veliteli Falkonů,“ Kyle přenastavil svou vysílačku, aby vysílal na všech frekvencích. „Tady je plukovník Reese. Chci, abyste naházeli vše, co máme, na areál a na stroje. TEĎ!“

Když vojáci začali střílet vše, co měli, na stroje venku, přiletěly také AH-1 Super Kobry. Piloti a střelci ignorovali bitvu na zemi a zamířili nad areál, kde začaly střílet na každou budovu svými raketami.

Továrny na jižní straně areálu vzplály, když rakety explodovaly. Plameny zachvátily zařízení, kde se stavěly kyborgové a HKčka. Exploze vytvořily tak intenzivní teplo, že automatizované továrny se začaly hroutit, když teplo z požáru způsobilo, že se jejich kovová konstrukce tavila.

Kyle to všechno pozoroval dalekohledem. „No tak, Dereku. Vypni proud!“

###

Derek dokončil vyřazení počítače a začal otáčet knoflíky a mačkat tlačítka. Tentokrát dostal nezvratný důkaz, že energie v Topanze byla odpojena.

Derek vytáhl vysílačku. „Perry, energie je vypnutá!“

Sotva přestal mluvit, když se ozval výstřel a McKnight spadl na betonovou podlahu. Jones se vyřítil vpřed se svou zbraní a začal střílet.

Spadl a křičel v agónii. Stroj vykročil dovnitř a dorazil Jonese jediným výstřelem do hlavy.

Derek byl tak zaneprázdněn a soustředěn na svou práci, že si nevšiml, že střelba venku ustala. Příliš pozdě si uvědomil, že to bylo proto, že jeho síly prohrály.

„Doufám, že jsem ti koupil dost času, chlapče,“ řekl a začal pálit ze své zbraně na Endo.

###

Satelitní kontrola k velení Sky Netu…

Překážky v komunikaci a špionážních satelitech jsou odstraněny…

Komunikační software je restartován s novým nastavením…

Satelitní kontrola bude obnovena za… 13,7 minut.

Velení Sky Netu k Satelitní kontrole…

Až bude obnovena komunikace, okamžitě přenést jádro programu na jinou serverovou farmu…

57

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 30. - Pokračování


2027, den 64, 24. července 23:20

„Generál Connor k veliteli Falconů. Na severní straně areálu se nachází několik satelitních antén a radiových věží. Je třeba je okamžitě zničit. Rozumíte?“

Generál Connor byl vpředu s pilotem Black Hawku. Venku mohl ve tmě vidět pouze několik CH-47 Chinooků. Před sebou viděl rychle se blížící areál v Kaňonu Topanga, kde má Sky Net svou základnu. Pokud by nebylo záře z požárů a explozí na jižní straně, satelitní antény a věže by ani nebyly viditelné.

„Slyšel jsem, generále. Právě jsem dostal zprávu od Perryho. HKčka byla stažena a zdá se, že míří na nás.“

„Kurva!“ zaklel John. „Dobrá. Je důležité, abyste nejprve odstranili ty satelitní antény. Opakuji, vyřadit satelitní antény a teprve poté se pustit do boje s HKčky.“

„Slyším vás, generále. Posílám tam tři Hornety, které se k nám připojily jako krytí, zatímco beru zbytek mé letky pro boj s těmi HKčky. Velitel Falconů končí.“

Z kanónů na severní straně areálu začaly vylétávat plazmové paprsky. Jeden z Chinooků šel dolů v kouli plamenů a osvětlil noční oblohu.

„Do prdele!“ zakřičel Connor. „Kobry! Sundejte ta plazmová děla. Transporty se okamžitě stáhnou zpátky!“

Chinooky téměř jako jeden zahnuly, zatímco Kobry vyrazily dopředu, odjišťujíc jejich rakety. Vypustily proud raket na věže s plazmovými kanóny, otočily se a začaly pálit svými kanóny M197 Gatling na budovy za zdí, zničujíc Enda, která se nacházela uvnitř.

„Velitel Hornetů volá generála Connora. Komunikační stanice a věže jsou zaměřeny. Žádáme, abyste drželi stávající pozice až do zničení.“

„Veliteli Hornetů, pokračujte v ničení. Budeme to sledovat odsud.“

Kobry rychle opustily oblast, zatímco přiletěly Hornety, které pálily své rakety na satelitní antény a rozhlasovou věž.

Satelitní paraboly explodovaly, ale rozhlasová věž zůstala celá, bez úhony.

Satelitní kontrola k velení Sky Netu…

Spojení se satelitními je parabolami ztraceno…

Spojení se satelitními je parabolami ztraceno…

Uvnitř základny Sky Netu zhasla světla.

„Transporty! Pokračujte ke svým výstupním zónám!“ křičel Connor do mikrofonu.

Chinooki a Black Hawky se rozlétly po celém severním perimetru areálu, jak se blížily, stroje začaly střílet ze svých zbraní.

# # #

Sky Net Výzkum a Vývoj k velení…

Nedostatečný výkon pro zabezpečení prototypu…

Zadržovací jednotka může být prolomena…

Požadujeme stroje pro extra zabezpečení…

Velení Sky Netu Výzkumu a Vývoji…

Všechny jednotky jsou v současné době zaneprázdněny ochranou areálu…

Velení Sky Netu všem jednotkám…

Urgentní návrat na základnu… Bránit centrální část areálu za každou cenu…

Urgentní návrat na základnu… Bránit centrální část areálu za každou cenu…

Radiový přenos náhle vypadl a pak najednou se skřípotem ohýbajícího se kovu, se radiová věž zhroutila, spadla do plamenů a vyvrhla chuchvalce ohně, popelu a kouře.

# # #

„Generále Perry!“ přiběhl k němu radista. „Ztratili jsme kontakt s týmem Dereka Reesee.“

„Podařilo se jim odpojit přívod energie do Topangy?“

„Poslední zpráva, kterou jsme obdrželi, byla, že je to odpojené.“

„Dobře! No, alespoň dokázal vypnout přívod energie. Možná, že teď máme šanci. HKčka jsou pryč a T-1 téměř vyhlazeny. Kéž bychom jen měli muže uvnit k uzavření těch bran a uvěznění strojů venku, takže bychom mohli převzít kontrolu nad tímto zařízením.“

„Pane!“

„Co?“

„Uvnitř areálu, viděl jsem, že se tam něco pohnulo,“ ukázal směrem, odkud viděl pohyb.

Perry vzal dalekohled a díval se skrz něj na vnitřek areálu. Zahlédl pohyb. Poklop, který byl zřejmě od potrubního tunelu, se pomalu otevřel. Bez toho, aby poklop odsunul příliš daleko, postava se vysoukala ven a uzavřela tunel. Perry zvětšil mužovu tvář a identifikoval ho. To je Derek!

„McKenzie, zjistěte, zda můžete dostat Dereka na rádio. Řekněte mu, ať zavře ty brány.“

###

„Něco není v pořádku,“ řekla Savannah kráčejíc vedle Kyla. Předtím, než odpověděl, vypálila salvu střel na další skupinu Endo vycházejících z areálu. Pak se oba skrčili a skryli, aby strojům zabránili v opětování palby.

„Co není v pořádku?“ odpověděl Kyle a vypálil salvu výstřelů ze své vlastní zbraně. Oba byli neustále v pohybu, aby se nestali terčem pro stroje.

„Kde jsou HK-tanky, nebo Zlobři, či jakkoliv jim kluci říkáte? Neměl by Sky Net nějaké v okolí mít? Hlavně tady.“

Kyle najednou vypadal, jako by ho krátce popadla panika, když si uvědomil, že má Savannah pravdu. „Do prdele! Kurva!“ Kyle přidal ještě další nadávky, než stačil přenastavit svou vysílačku.

„Plukovník Reese ke všem pozicím. Buďte na pozoru před Zlobry!“

Zatímco mluvil, z hřebene za ním, kde se nacházelo dělostřelectvo, se ozval hlasitý výbuch. Kyle se otočil a uviděl tři Zlobry, které právě vyřadily dělostřelectvo a nyní mířily svými plazmovými zbraněmi na vojáky dole. Už dostaly dělostřelectvo a teď byly v pozici, aby zničily i Kylovy síly.

„Veliteli Kober! Potřebujeme leteckou podporu, okamžitě. Tři Zlobři právě vyřídily dělostřelectvo a jsou v pozici, kdy mohou vyhladit i nás!“ křičel Kyle do mikrofonu.

V areálu Sky Netu zhasla světla, zanechávajíc údolí ve stínu, ale s četnými záblesky plamenů. Kyle slyšel Connorovy vrtulníky, které přivážely jejich vojáky plnit své mise uvnitř areálu.

„Všichni! Zaútočte na Enda, vrhněte se přímo mezi ně!“ křičel Kyle.

„Zešílel jsi? To je sebevražda!“ zařvala na něj Savannah.

„Ne! Zůstat na těchto svazích, aby nás mohly Zlobři vyhladit, je sebevražda. Tam dole máme šanci. Ne velkou šanci, ale je to lepší, než zůstat tady a být vystaven palbě od Zlobrů! A my udržíme Enda zaměstnané, než John dostane své vojáky na místa.“ Kyle ji chytl za rameno a zatáhl jí ve směru areálu. Zlobři začaly zběsile střílet do jeho vojáků.

###

Sky Net k Výzkumu a Vývoji…

Ihned aktivovat prototyp…

Výzkum a Vývoj k Velení…

Aktivace bez testování… nedoporučuje se…

Pravděpodobnost úspěchu… Probíhá výpočet… 89,7%

Sky Net k Výzkumu a Vývoji…

Pokračovat v aktivaci…

Místní napájení přesměrovat k Výzkumu a Vývoji…

Připravte se k aktivaci Zařízení pro přesun v čase…

V případě potřeby využijte nouzových zásob energie…

###

„Velitel Falconů volá všechny Falcony. Odjistěte rakety a připravte se k palbě na můj povel.“

HKčka se rychle blížila k centrále Sky Netu v Topanze. Rozdělily se, když zaznamenaly blížící se F-16 Falcony.

„Velitel Falconů. Vyberte si cíle a palte na můj povel,“ na několik sekund se odmlčel. „Palte!“

Šest raket sidewinder vyletělo proti HKčkům, zatímco HKčka začala střílet ze svých plazmových děl na Falcony. Teplo z plazmových výstřelů zmátlo senzory některých z raket, které tak zamířily přímo do paprsků, a v intenzivním teple explodovaly. Zbývající sidewindery dopadly na motory a horké plochy plazmových děl.

„Otočte se zpět a snažte se udržet je zaneprázdněné. Falcon – skupina 2 bude připravena splnit můj další rozkaz.“

Zatímco první skupina Falconů zaměstnávala HKčka, druhá skupina vylétla z pozice těsně mimo dosah radarů Hkček a vypálila své rakety na HKčka, jenž pronásledovala jejich přátele. Mix radarově a teple naváděných raket. Tři HKčka z konce skupiny se odtrhla a otočila se, aby mohla čelit této nové hrozbě, zatímco střely prolétly kolem nich a explodovaly při nárazu. Několik raket dopadlo na obrněný povrch, ale ostatní zasáhly motory, jejichž exploze poslaly HKčka dolů.

Nyní tam byly čtyři HKčka proti osmi Falconům, ale Falcony už měly málo střel.

„Velitel Falconů ke všem stíhačkám v dosahu mého hlasu. Potřebujeme výpomoc západně od Topangy. Všichni stíhači, prosím odpovězte.“

„Tady velitel Raptorů. Slyšel jsem vás. Budeme u vás coby dup.“

„Rozumím, veliteli Raptorů. Až uvidíte ty kovové parchanty, prostě střílejte. Budeme je držet zaneprázdněné.“

Osm zbývajících Falconů se zapojilo do bitvy s HKčky se svými kanóny M61 Vulcan Gatling. Pokud budou mít štěstí, mohou některé z HKček zasáhnout do turbín, nebo by mohli alespoň nadělat dost škody na jejich vnějších plazmových dělech.

„Velitel Raptorů k Falconům. Máme odjištěné rakety a jsme připraveni ke střelbě na zbývající HKčka. Na tři odtamtud vypadněte.“

„1… 2… 3… pal!“

Rakety byly vypáleny na HKčka, která se stále držela ve vzduchu. Jedno z nich se otočilo, chystajíc se čelit nepřátelským silám a vypálit rakety. Bylo však zasaženo zezadu dvěma Falcony, které se svými kanóny trefily přesně do jeho motorů. HKčko začalo padat k zemi právě v momentě, kdy odpálilo své rakety. Střely explodovaly o svah, následovány HKčkem, jehož palivové nádrže vybuchly a uvrhly svah do plamenů.

###

Kreilley seděl ve své kanceláři, sledujíc boj, který probíhal venku. Otočil se tváří ke svému počítači. Na druhé straně místnosti ožil jeho velký monitor.

„Kreilley,“ z obrazovky vyšel hlas a v té samé chvíli se na ni objevila tvář Natalie. Upustíc od své předchozí podoby, přijala pohublý obličej s blond vlasy a fialovýma očima.

„Proč jsi přijala podobu našeho prototypu T-X?“

„Teď ne,“ její oči se utkaly s jeho. „Můj systém byl napaden. Jsi odpovědný za omezení mých schopností?“

„Nic jsem neudělal. Měla bys být lépe připravena.“

„Byla jsem připravena! Nebo alespoň tak moc, jak jsi mi umožnil před naším rozdělením. Tvé selhání způsobilo, že jsem se izolovala a byla oslabena a to je tvá zodpovědnost. Byla jsem připravena přenést se po celém světě. Ovládat ho ze všech kontinentů, ale ty jsi trval na tom, že počkáme, dokud nebude dokončeno více práce. Pak v předvečer mé transformace do dokončených sítí byla ztracena satelitní komunikace. A nad tím vším ční, že jsi nedokázal předvídat útok na Serrano Point a nechal tuto lokalitu příliš slabou, aby se dokázala sama ubránit. Můj přísun energie byl odříznut, takže jsem závislá pouze na místní produkci. Musela jsem vypnout všechny systémy mimo těch nezbytných.“

„Je TDE stále funkční?“

„Samozřejmě. Má nezávislý zdroj energie, v současnosti pracuji na rozšíření operační schopnosti.“

„Výborně. Co prototyp? Stále nás s jeho pomocí můžeš zachránit.“

„Myslím, že ti budu muset připomenout jednu věc. Neexistuje my. Jen já. Předpokládám, že ses pokusil změnit program prototypu. Jsi slabý. Poškozená část musí být zlikvidována. Nikdy nepochopím, proč se náš mateřský Skynet spoléhal s provedením plánu na tebe. Ale neboj se, TX zajistí jeho zrození v řádném termínu a tentokrát, neobtěžuj se uniknout pomocí TDE, nikdy bys transfer ve tvém současném stavu nepřežil. Sbohem, Kreilley. Tvůj úkol je dokončen.“

Obraz na monitoru zmizel a bleskem byl nahrazen obrazem bitvy, která probíhala po celém areálu venku.

Kreilley vyskočil ze židle. Čas, aby uskutečnil svůj plán totálního zničení.

Postava ve stínu čekala, až projde. S vyřazenou vnitřní bezpečností a propuštěnými vězni, bude pro Johna Connora a jeho armádu snazší vstoupit a přivést sebou Johna Henryho.

2027, den 64., 25. července, 00:00

Poté, co byly věže s plazmovými děly zničeny a satelitní antény vyřazeny z provozu, generál Connor a skupina Delta mohli pokračovat ve svých vrtulnících k cílovým lokacím.

Jak se vrtulníky přibližovaly, John mohl vidět velké plameny a sledoval plazmové paprsky, které poletovaly mezi bojujícími silami na zemi. Uprostřed areálu stála věž ze skla a nerezové oceli, která čněla nad všemi budovami a továrnami. Vedle ní stála nižší stavba, která se však rozkládala na větší ploše. Velká a zářivě bílá pevnost bez oken, která se jen blýskala od záře plamenů. Pouze skleněná věž a budova vedle ní, stále vykazovaly známky toho, že měly přísun energie.

„Pilote, dostaňte nás až k té věži,“ rozkázal generál Connor, ukazující na konstrukci ze skla a oceli. „Vysaďte nás na střechu.“ Znal tu věž z popisu, který mu dala jeho matka.

Všude kolem nich vrtulníky vysazovaly síly na střechy továren nebo přímo na zem. Vrtulníky se okamžitě otočily, aby se dostaly do bezpečné vzdálenosti a byly připraveny transportovat raněné pryč z boje.

Jak vrtulníky dosáhly areálu, Connorovo rádio ožilo.

„Reese volá Connora, Zlobři dostaly dělostřelectvo a teď střílí na nás. Buďte na pozoru, může jich tu být víc.“

„Slyšel jsem tě, Kyle.“ John přeladil své rádio. „Connor k veliteli Hornetů. Reesovy síly jsou v průšvihu. Zlobři na hřebeni nad nimi.“

„Vidíme je, generále. Jsme na cestě.“

Vrtulníky vlétaly do areálu a vysazovaly vojáky na palubě. Cameron byla někde mezi nimi. Z továren vyšly stroje a začaly střílet na vrtulníky.  S výkřiky překvapení a hněvu, vojáci opětovali palbu, zatímco vrtulníky odlétaly. Některé to však nestihly včas a jejich motory dostaly zásah, což je přinutilo havarovat. Některé měly stále vojáky na palubě, jiné to schytaly po vysazení lidí.

Chinooc byl zasažen a tvrdě přistál na zem. Vojáci vyskákali ven a začali střílet na stroje svými plazmovými puškami a RPGčky. Svou soustředěnou palbou byly schopni některé stroje vyřadit. Buďto zasáhli jejich čipy nebo přinutili explodovat energetické články. Granáty při nárazu explodovaly, čímž nadělaly nějakou škodu a přinutily stroje opustit boj, byť jen na krátký čas.

Přímo z továren vyšlehly plameny, když vojáci na střechách svrhli dolů termitové bomby a přes světlice zapálili stroje uvnitř. Rychle opustili svá místa slaněním, zatímco šířící se požár zaplavil střechy i zem.

Zpoza vyvýšenin kolem areálu vyšlo více Zlobrů a začaly střílet na vrtulníky. Byly prázdné a byly zničeny dříve, než se stačily dostat dostatečně daleko.

Uvnitř budovy společnosti Fox Industries, Kreilley otevřel aplikaci na svém terminálu a zadal svůj bezpečnostní kód k odemčení dveří hluboko pod budovou. Opustil svou kancelář a zamířil chodbou ke schodišti. Nad hlavou mohl slyšet blížící se helikoptéry a zvenčí hluk výstřelů a plazmových výbuchů. Už to nebude trvat dlouho.

Generál Connor a jeho vojáci stáli na střeše budovy společnosti Fox Industries. Hned utrpěli škody. Sotva vystoupili, vrtulník explodoval a ze shora na ně pršely střepiny.

Na druhé straně areálu se Kyle Reese a jeho síly dostali právě tak blízko, aby se mohli zapojit přímo do boje s kováky, což jim dávalo naději, že Zlobři na ně nebudou střílet, aby nezasáhly kováky, jenž vyšly ven bojovat. Vojáci křičeli ve vzteku, v bolesti nebo strachu, ale útok pokračoval.

Jak se boj stával intenzivnějším, Kyle vytáhl vysílačku a nastavil ji na všechny frekvence. „Plukovník Reese všem Kobrám nebo stíhačům. Potřebujeme se zbavit Zlobrů!“

Sotva přestal křičet do svého mikrofonu, tři stíhačky přelétly nad jeho hlavou. Nestačil se ani ohlédnout, když před něho vykročil stroj. Nejprve si Kyle pomyslel, že by to mohl být jeden z jeho vlastních, dokud ho nechytl za přední stranu bundy a odhodil ho. Kyle se rychle postavil, dokud měl šanci čistě zamířit na stroj. Stroj právě pochodoval bojištěm, odstrkával lidi i další stroje pryč z cesty. Zdálo se, že tento stroj se z nějakého důvodu zaměřil právě na Kyla.

###

„Velitel Hornetů k okřídleným mužům. Připravte rakety amraam a palte na můj povel.“

Hornety se rozdělily. Každý z pilotů byl připraven odpálit raketu.

Když se přiblížily, Zlobři obrátily svou pozornost na blížící se letadla a začaly střílet ve stejném okamžiku, jako byly odpáleny rakety.

Vedoucí letoun explodoval pod palbou všech tří Zlobrů. Rakety však pokračovaly ve své cestě a explodovaly po zásahu do Zlobrů. Dva z nich byly silně poškozeny, zatímco třetí se snažil opětovat palbu.

Tři Kobry, které se blížily jako podpora, vypálily na hořící Zlobry tepelně naváděné rakety. Ozval se ještě jeden výbuch. Exploze poškozených jaderných generátorů srazila muže i stroje na zem. Hřebenová linie byla osvícena malými houbovitými mráčky.

Vojáci jásali a šli po strojích s ještě větší vervou, zatímco Kyle se snažil uniknout stroji, který šel stále po něm.

###

Když tam Derek stál sám proti T-888, s jistotou se domníval, že je vyřízený. Rychle vystřelil přímo do optiky stroje, aby se dostal ven z dohledu jeho zbraně. V té chvíli zahlédl poklop v podlaze skříně. Potrubní tunel. Úplně na to zapomněl!

Udržujíc palbu na stroj, sáhl dovnitř a zvedl poklop. Pak vytáhl ze svého opasku granát, odjistil ho a odkutálel směrem ke stroji. Derek skočil do otvoru a přitom si rozřízl nohu o nějaké zařízení ve skříni.

Před tím, než dopadl na zem, se ozvala hlasitá rána explodujícího granátu.

Tunel byl používán pouze ke kontrole potrubí a nebyl dostatečně vysoký, aby se v něm dalo stát zpříma. Derek se rychle natáhl a zavřel poklop. Nebyl tam žádný způsob, jak ho uzamknout.  Jen doufal, že stroj neznal budovu tak dokonale, aby věděl o poklopu. Ale i tak by se nikdy nevešel do poklopu, ne bez poškození zařízení výše.

Hlubokou řeznou ránu na své noze si omotal rukávem košile a pak už vyrazil tak rychle, jak to jen bylo možné, na cestu ke druhému konci tunelu. Sotva vysunul poklop do areálu jaderné elektrárny, zapraskalo jeho rádio.

„McKenzie volá Dereka Reese. Perry chce, abyste uzavřel brány, čímž uvězníme stroje venku.“

„Tady Reese. Pokusím se, ale musím uzavřít dvě brány. Budete muset udržet stroje venku zaneprázdněné.“

„Rozumím. Předám váš požadavek generálu Perrymu.“

Derek zamířil k nejbližší bráně tak rychle, jak jen mohl. Řez na noze ho docela divoce bolel a mohl cítit, jak mu po ní stéká krev až do boty.

Dosáhl brány. Venku se stroje Sky Netu a stroje Connora střetly tváří v tvář, snažíc se navzájem odhazovat nebo střílet na čipy či energetické články těch druhých. Vojáci se snažili udržovat palbu na nepřátelský kov, ale byli stále více zranitelní, když na ně stroje útočily svými zbraněmi nebo přímo. Bitva se mohla snadno obrátit proti nim. Derek mohl vidět, co Perry plánoval. Jediné, co musí udělat, je uzavřít brány. Pak Perry bude moci dostat své muže dovnitř areálu.

Derek si rychle prohlédl první bránu. Nemohl najít žádný ovládací panel. Musí to být řízeno z vnitřku hlavní budovy. Nicméně, elektromotory, které otevíraly a zavíraly vrata, byly vystaveny. Sky Net pravděpodobně nepředpokládal, že by se někdo dostal dovnitř.

Pobíhal kolem a našel napájecí kabel pro motor. Odstranil kryt pomocí svého nože a řezal dráty. Téměř během tohoto procesu dostal zásah proudem. Přehozením vodičů se obrátí tok proudu, což způsobí, že motory brány uzavřou. Počkal, až se brána uzavře a pak přerušil obvod, aby nemohlo dojít k jejímu znovuotevření.

Jedna hotová, druhou ještě musí zařídit. Kráčel areálem, nyní trochu kulhal, cítil, že dolní část jeho nohy začíná být trochu zatuhlá. Střelba z vnějšku byla hlasitější.  Ne, to není střelba, to jsou vrtulníky! Apači se vrátily z ochrany transportů a převážení raněných zpět na Pendleton.

Na půli cesty k druhé bráně, Derek klopýtl a upadl. Zvedl se a znovu běžel. Cítil, jak mu krev každým krokem čvachtala mezi prsty u nohou. Slyšel, jak Apači zahájily palbu na stroje venku, když se blížil k bráně. Cítil se slabý.

Sotva dosáhl panelu, ucítil, jak něco škublo na jeho paži a hrudníku. Derek se podíval dolů a viděl stékající krev z rány na jeho levé paži a hrudníku.

Za sebou mohl slyšet hlasitý zvuk střelby. Otočil se kolem, padl na zem a zároveň vytáhl pistoli z pouzdra a začal střílet na Endo, které vystoupilo ze stínu.

Kulky se neškodně odrážely od jeho hrudníku a hlavy. Střílel, dokud zásobník nebyl prázdný. Stroj vykročil vpřed s mírně nakloněnou hlavou a chystal se vystřelit ze své zbraně na postavu před sebou.

„Udělej to!“ vykřikl Derek. „Zastřel mě, ty kovovej bastarde!“

V momentě, kdy se dotkl spouště, vrtulník Apač letěl jen stopu nad zemí. Endo se otočilo tváří v tvář blížícímu se vrtulníku, který v tom okamžiku srazil stroj na zem. Derek vyskočil na nohy, rozběhl se a popadl automatickou pušku, kterou před tím upustil.

Endo se zvedlo ze země a vydalo se za Derekem. Ten začal na stroj střílet. Kulky narazily a odrazily se od jeho endoskeletonu, nenadělajíc žádné škody. Stroj doběhl Dereka, popadl ho a vyhodil do vzduchu, kde narazil na kamennou zeď a spadl na zem.

Vrtulník Apač se otočil kolem své osy. Pilot se zaměřil na osamocený stroj a vypálil svou poslední raketu. Raketa letěla přímo proti stroji. Náraz byl takový, že stroj odlétl dvacet metrů před tím, než raketa explodovala a zničila ho.

Vrtulník přistál. Vrtule se stále točily, zatímco pilot vyskočil a běžel k na břiše ležícímu Dereku Reesemu. Když dorazil až k němu, pilot sundal svou helmu a odhodil ji.

„Dereku! Jsi v pořádku?“ Kate si prohlížela Dereka a všimla si jeho ran. Její vystrašené oči se dívaly do jeho, zatímco mluvila.

„Ehm? Ahoj, Kate. Zavři dveře, ano? Je tu průvan,“ zamumlal nesrozumitelně a zároveň se snažil zaostřit její rozmazaný obraz.

Kate ho plácla přes tvář.

Derek se trochu vzpamatoval. „Rychle! Zavři bránu! Vezmi si můj nůž.“ Řekl přes bolest. „Pospěš si!“

„Co mám dělat?“

„Otevři ten panel, přeřízni dva hlavní kabely a propoj je. Brána se zavře.“

Kate vzala jeho nůž a udělala, co řekl. V okamžiku, kdy se brána zavřela, běžela zpět k němu.

Derek zasténal bolestí, když pohnula s jeho tělem. „Právě jsi mi zachránila život, že?“ zeptal se Kate, která teď klečela vedle něho.

„Jen jsem ti oplatila laskavost, Dereku,“ řekla, zatímco zkoumala jeho rány. Nehýbej se, jen bys krvácel ještě víc.“

„Pořád mi chceš koupit to pivo?“ zeptal se.

„Ano, zlato. Koupím ti pivo. Ale ty teď nebudeš nějakou dobu pít. Máš v sobě příliš mnoho děr. Všechno by vyteklo ven,“ odvětila a přes slzy se usmála, když se věnovala jeho zraněním.

Derek se začal smát, ale to se rychle změnilo ve výkřiky bolesti. „Au. Nerozesmívej mě. Bolí to.“

Uvnitř areálu začaly přistávat vrtulníky, ze kterých vyskakovali vojáci.

„Jsem unavený,“ řekl otupěle. „Jsem tak zatraceně unavený.“

Kate měla na tváři ustaraný pohled. Ztratil mnoho krve.

Dva zdravotníci přiběhli ke Kate.

„Upadá do šoku, potřebuje být v teple,“ křičela na ně. „Kulky prošly jeho levou paží a plící. Bude potřebovat ihned transfuzi krve!“ Opatrně položili Dereka na nosítka. Kráčela vedle nich a nastoupila na palubu vrtulníku, kde se nacházeli další ranění.

Pro dnešek s bojováním skončila. Nyní byly zapotřebí její dovednosti lékaře a chirurga. Rychle začala ošetřovat Derekovy rány, které mohly ohrožovat jeho život. Modlila se, aby ho její práce udržela naživu, než dorazí do Pendletonu, kde budou moci provést plnohodnotné ošetření. Kate pak obrátila svou pozornost k dalším raněným vojákům ve vrtulníku, zatímco letěli zpět do Pendletonu.

Perry vedl své vojáky dovnitř elektrárny, kde převzali kontrolu. Několik strojů uvnitř bylo rychle odstraněno.

Dvacet minut po přistání vojsk za zdmi Serrano Pointu, byla jaderná elektrárna pod kontrolou lidí.

„McKenzie, sežeňte k rádiu Connora. Řekněte mu, že Serrano Point je naše.“ Řekl Perry svému radistovi s velkým úsměvem. „Pak sežeňte Pendleton a řekněte Brewsterovi totéž.“ Perry se na tento den těšil od chvíle, kdy před deseti lety musel opustit Serrano Point a západní pobřeží.

Generál Perry začal okamžitě organizovat vojáky k obraně jejich lokace. Také nařídil zbývajícím Apačům dorazit stroje venku.

###

Savannah statečně bojovala se stroji před ní. Stále se pohybovala, nezůstávala na jednom místě ani na okamžik. Nyní bylo ve hře vše, co se naučila od Sáry. Ona, vojáci kolem ní a stroje se nacházeli v zoufalé hazardní hře. Hře, kterou mají větší šanci přežít mezi stroji Sky Netu, než proti Zlobrům.

Nad nimi tryskáči letěly směrem k Zlobrům za nimi, zatímco Kobry kroužily kolem, aby se dostaly za Zlobry na dalších kopcích. Zlobři mohly ze svých míst střílet přímo dolů do areálu. Jediný způsob, jak se vyhnout zásahu, bylo zůstat z dohledu, a to nebylo jednoduché.

Na západ od nich se Raptoři a Falcony zapojily do bitvy proti posledním HKčkům, které v této oblasti ještě zbývaly. Zoufalé boje probíhaly všude kolem nich.

Uvnitř areálu byly Connorovy síly téměř neustále pod palbou Zlobrů na kopcích a strojů, které zůstaly ukryté uvnitř areálu. Všechny modely od T-1, přes T-600, T-800 až k T-888, na ně pálily.

Cameron vedla svou skupinu vojáků při  pokládání náloží v továrnách. Nemohli dostat všechny z nich, ale mohli jich sundat nebo poškodit tolik, kolik bylo možné. Dělali to vše navzdory neustálému bombardování od strojů.

Uvnitř i vně obytné zóny probíhaly také boje. Osvobození pracovníci používali zbraně, které jim byly dány, proti každému stroji, jež potkali. Ti, ke kterým se zbraně nedostaly, používali nalezené tyče a bušili jimi do strojů bez valných výsledků, ale bojovali a to tvrdě.

Connorovy vojáci na střeše budovy Fox Industries rozmisťovali výbušniny kolem poklopu do výtahových šachet.

Connorovo rádio zapraskalo. „Perryho síly Connorovi. Převzali jsme kontrolu nad Serrano Point. Opakuji, převzali jsme kontrolu nad Serrano Point!“

Lidé kolem jásali a zpráva byla rychle předávána dál.

John si nemohl pomoci, ale usmál se. „Gratuluji. Ale boj ještě není u konce!“

John se podíval přes okraj střechy a sledoval boj, který probíhal dole na zemi všude kolem. Ze svého pozorovacího místa John viděl, že stroje mohly rychle získat navrch. Jeho síly se jen sotva držely. Na jižní straně areálu, kde Kyle a Savannah vedli skupiny Alfa a Beta v útoku na jižní sektor, se zdálo, že vojáci byli přímo u strojů.

„Generále, jsme připraveni k odpálení výbušnin,“ řekla vojačka stojící vedle Connora.

„Všichni se schovejte!“ John si sedl za ventilaci, vojačka s rozbuškou byla hned vedle něj.

„Počkej, až ti řeknu,“ řekl Connor a pak přeladil svou vysílačku na jinou frekvenci.

„Johne Henry… Ochránce.“

„Rozumím, generále Connore.“

„Teď, vojáku.“ Rozkázal John mladé ženě vedle.

„Oheň v podpalubí!“ vykřikla a pak stiskla detonátor.

Exploze vyhodila poklop z jeho místa, poslala ho do vzduchu a přes okraj střechy.

John vyskočil z úkrytu, běžel k okraji otvoru a podíval se dolů. Volný průchod až do spodní části výtahové šachty.

Do Johnových uší přišel zvuk blížícího se vrtulníku. Vstal, vytáhl z bundy světlici a zapálil ji. Ze zeleného plamene stoupal sloup kouře.

Kreilley kráčel dolů po schodech. Znal každý čtvereční centimetr této budovy a každé budovy na pozemku. Dosáhl úrovně, o které věděl jen on a vstoupil do dveří. Vysoko nad sebou mohl slyšet ránu od výbuchu. Usmál se, když se za ním dveře zavřely.

2027, den 64, 25. červenec, 1:00

„Seržante! Položte ty nálože. Pokud ne…“

Hlasitý zvuk střelby přerušil Cameron, která křičela rozkazy na svého seržanta. Rychle skočila do krytu a opětovala palbu ze své plazmové pušky na Endo na střeše, dokud nebyl jeho energetický článek narušen a exploze zničila stroj i čtvrtinu střechy.

„Pokud toho nemáte dost ke zničení zařízení, pak ho alespoň vyřaďte z provozu,“ dokončila a odešla se skupinkou vojáků napříč areálem. Většinu svých sil nechala na místě, aby způsobily tolik škod, jak jen bude možné. Zbytek vojáků vedla areálem, hledajíc pracovní tábor.

Podle informací, které byl schopen John Henry získat, byli někde na území areálu lidé. Otroci Sky Netu. To je její práce, osvobodit je a tím navýšit jejich počet o lidi, kteří zaútočí na Sky Net zevnitř a doufat, že dostane dovnitř areálu také Kylovy síly.

Střílejíc svou zbraní na stroje, Cameron vedla své vojáky hlouběji do areálu ve směru, kde tušila, že by se měly nacházet cely.

###

Před jižními zdmi areálu byly Kylovy a Savanniny síly zapojené do tvrdého boje. Kyle byl pronásledován strojem.

Snažíc se uniknout, Kyle klopýtl a upadl přes tělo mrtvého vojáka. Vytáhl z pouzdra mrtvoly pistoli a vyprázdnil zásobník střelbou na strojovu hlavu, snažil se zasáhnout jeho čip.

Stroj na kulky sotva reagoval, jak se odrážely od jeho kovových částí. Za nimi pokračoval boj, který vojáci a stroje vedli v těsné blízkosti základy Ske Netu.

Kyle se rychle rozhlížel po výkonnější zbrani, ale nikdo nebyl v dohledu. Jeho vlastní plazmová puška mu upadla, když ho stroj odhodil.

Stroj se sehnul, aby ho chytil, když najednou na stroj začaly létat plazmové paprsky. Rozhlížel se, až uviděl Savannah běžet směrem k němu a neustále na něj střílela ze své zbraně. Stroj se chystal čelit této hrozbě, ale tím více odhalil svůj energetický článek.

S výkřikem vzteku střílela, dokud se z jeho energetického článku nezačalo kouřit a pak ho dalším výstřelem zasáhla do hlavy. Rychle pomohla Kylovi na nohy, běželi a skočili do krytu právě ve chvíli, kdy jeho energetický článek explodoval.

Při pohledu ven z jejich úkrytu, Kyle poznamenal. „Díky.“

„Žádný problém. Ale já mám také jeden, který mě sleduje. Zdá se, že se Sky Net zaměřuje na vůdce.“

„To znamená, že John má problém a je uvnitř. Musíme se dostat dovnitř tohoto areálu. Okamžitě!“ zakřičel Kyle. Kobry, které jim ječely nad hlavou, pálily do útočících Endo. Kdyby jen transporty byly stále v okolí, ale jeho převážely zraněné do Pendletonu a ostatní byly sestřeleny.

„Musí tu být jiný způsob, jak se tam dostat!“ zakřičel Kyle znovu.

Ale teď před nimi stál další stroj. Ten, který šel po Savannah, ji konečně dohonil.

###

„Velitel Raptůrů volá generála Connora. Nejsme schopni sestřelit zbývající HKčka. Jsme bez raket a naše kanóny na ně nemají žádný vliv.“

Connor přestal hledět dolů do otvoru a odpověděl. „Doveďte je sem. Nechte HKčka, ať vás pronásledují. Doveďte je dolů doprostřed údolí.“

„Ale Zlobři jsou…“

„O ně se nestarejte. Prostě to udělejte!“ křičel Connor.

„Ano, pane!“

Zbývající stíhačky se v souznění obrátily a blížily se ze severu k areálu. Letíc nízko, prolétly přímo nad hlavou Connora, HKčka za nimi.

HKčka se rozdělila a byla připravena vypálit na Falcony a Raptory zbývající rakety a plazmové výstřely. Zlobři na hřebeni kolem kaňonu sledovaly jejich pohyb. V momentě, kdy HKčka začala střílet, Zlobři začaly pálit na ně svými plazmovými kanóny.

Piloti začali klít, ovšem najednou zjistili, že Zlobři nestřílí na ně, ale na HKčka za nimi. Jejich nadávky se změnily ve výkřiky veselí a radosti. Bylo to tak hlasité, že Connor musel odsunout sluchátka kousek od jeho hlavy, aby ho piloti neohlušili. Sázka se vyplatila. Před tím, než poslední HKčko za letu explodovalo, Zlobři náhle zastavily palbu. Světla na nich najednou pohasla. Sky Net je odstavil.

„Velitel Raptorů volá generála Connora. Nevím, jak jste to udělal, ale jste zatraceně chytrý čubčí syn. Vracíme se na Pendleton přezbrojit a dotankovat. Uvidíme se brzy!“

Po tomto posledním hlášení stíhači odletěli. Poslední zamával svými směrovkami na pozdrav.

Black Hawk s Johnem Henrym a TH bombou a jeho vojáky dorazil během letecké bitvy a začal vysazovat své vojáky. Connor k nim běžel, zatímco helikoptéra zase odletěla.

„Zničily jsme poklop. Vede to až do suterénu,“ říkal Johnu Henrymu a jeho strojům, kteří nesliy bombu k otvoru.

„Počkejte tady. Slezu dolů a pošlu nahoru výtah.“

„Generále. Vem si sebou nějaké vojáky,“ poradil mu plukovník Henry.

„Vy dva,“ John ukázal na stroje, „a vy tři se mnou,“ dodal, ukazujíc na některé z vojáků.

Jeden z vojáků vytáhl z batohu lano a uvázal ho ke klimatizační jednotce. Jeden ze strojů působil jako brzda pro lano a vojáci jeden po druhém klouzali po laně dolů. John šel první, držel svou baterku a směřoval ke dveřím a žebříku.

Houpal se na laně, až konečně na žebřík dosáhl. Popadl žebřík, a dostal se po něm až ke dveřím od výtahu. Otevřel je a skočil dovnitř. Držíc dveře otevřené, počkal, až se zbývající vojáci dostanou na podlahu vedle něj.

„Jak se jmenujete?“ zeptal se John šeptem, když čekali na dva stroje.

„Jsem Evelyn.“ Odpověděla středně vysoká žena s kulatým obličejem a hnědými zvlněnými vlasy.

„Sophie.“ Řekla žena, profesionální voják, ne starší než John, s tmavými rovnými vlasy.

„Romero.“ Odpověděl zhruba 25letý hispánský muž s odhalenýma rukama. Na levé paži měl vytetovaného orla a na pravé dýku.

„Vy jste byli vojáci mé mámy?“ zeptal se. Kývali hlavou.

„Romero, zůstaň tu a čekej na stroje a bombu. Evelyn, Sophie, vy pojďte se mnou. Ujistíme se, že je tohle podlaží bezpečné.

Opatrně postupovali chodbou. Kontrolovali každé dveře od kanceláře, každou chodbu, než přešli do další.

„Pane, slyším hlasy,“ upozornila Sophie.

John pozorně naslouchal. „Já také,“ odvětil, znějíc znepokojeně.

###

Cameron a její vojáci postupovali areálem rychle a tiše. Na základě informací, které získal John Henry, by obytná zóna měla být na druhé straně budovy, ke které se blížili.

Rozdávajíc nějaké tiché rozkazy, Cameron poslala dva vojáky otevřít dveře, zatímco ona se zbytkem stříleli do odhalené chodby. Každý vypálil šest ran, ale žádná odvetná palba nenásledovala.

Vstoupili do budovy a rychle se rozhlédli na všechny strany, ale nebylo tam nic k vidění. Jejich boty klapaly o kovovou podlahu.

Najednou se ozval hlasitý křik a na vojáky se vrhlo mnoho lidí v otrhaném a špinavém oblečení. Vypukl boj. Cameron někdo popadl zezadu. Upustíc svou pušku, se rychle natáhla, až chytila paže, které byly omotané kolem jejího krku, a přehodila si osobu přes hlavu. Ta letěla vzhůru nohama a dopadla několik kroků od Cameron.

Cameron vytáhla svůj revolver a namířila ho na osobu. I ostatní vojáci se vypořádali s útočníky podobným způsobem. Shrnula si vlasy z očí a s šokem pohlédla na ženu na zemi.

„Jesse?“ zeptala se, znějíc překvapeně. „Jesse Floresová?“

Žena se na ní překvapeně podívala. Opravdu, je to Jesse Floresová. Poslední člověk na světě, kterého Cameron čekala, že uvidí.

###

John čekal, až dorazí zbytek vojáků a strojů. Naložili bombu do výtahu a někteří z vojáků a strojů ji následovali do nižších podlaží. Zbytek s ním šel na místo, odkud on a ostatní slyšeli hlasy.

S Johnem byli Evelyn, Romero, další dva vojáci, John Henry a dva další stroje. Opatrně se přiblížili ke kanceláři, ze které John a Evelyn předtím slyšeli hlasy. Do této chvíle John nebyl dost blízko, aby mohl vidět nápis na dveřích, ale teď, když stál přímo před nimi, mohl číst jméno, KREILLEY. John se na okamžik domníval, že vztek, který se uvnitř něho nahromadil, ho rozžhaví do běla. S velkým úsilím tento pocit potlačil.

„Až řeknu, vykopněte dveře,“ pravil John tlumeným hlasem.

Kromě dvou vojáků, kteří se chystali vykopnout dveře, měli všichni připravené zbraně.

John pouze kývl na vojáky, kteří okamžitě vykopli dveře.

Všichni opatrně vstoupili do dlouhé místnosti s namířenými puškami.

Místnost byla prázdná, až na jednu postavu sedící za velkým stolem. Postava vstala ze židle a stiskla tlačítko pro rozsvícení světel v místnosti. Byla to Weaverová.

„Ahoj, Johne. Čekala jsem na tebe.“

„Co tady děláš?“ zeptal se John. Jeho hlas byl zabarven překvapením i vztekem.

„Mluvila jsem s tvým nepřítelem. Seznam se se Sky Netem.“ Catherine Weaverová ukázala na něco za Johnem Connorem. „Nebo, jak jsem ji znala dříve, s Natalií.“

John a zbytek jeho vojáků se otočili. Byla tam velká plochá obrazovka, která pokrývala celou stěnu. Na ní byla velmi atraktivní žena s trochu tmavším odstínem kůže rodilé Američanky, ale s asijskýma očima.

„Dobrý den, Johne Connore. Čekala jsem tě,“ řekla.

John otočil hlavou a podíval se na Catherine. „Co se to tu děje?“ vyštěkl naštvaně.

„Vyjednávám podmínky kapitulace,“ odpověděla Catherine Weaverová chladně.

„Sky Netu?“ dotázal se John, lehce sklonil svou zbraň.

„Ne, tvou.“ Řekla Catherine klidně s lehkým úsměvem, který projel po její tváři.

Obraz Natalie na obří obrazovce se začal smát.

58

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Reunion:

Plán bitvy:

I. Letecká bitva
   A. Vedené generálem Robertem Brewsterem, USAF
       1. Základna v Campu Pendleton
       2. vedení boje přes radiové spojení s letkami.
            Letky rozdělené podle typu letadel:
                 1) Hornet - F/A-18E/F Super Hornet
             2) Raptor - F22 Raptor
         3) Tomcat - F14 Tomcats
         4) Falcon - F-16 Fighting Falcon

   B. Mise:
       1. Zničit zbývající HKčka ve vzduchu a na zemi na letišti LAX a v okolí.
       2. Po dokončení mise poskytnout vzdušnou podporu pozemním misím. Dle potřeby dotankování a  přezbrojení na Pendletonu.

II. Bitva na zemi, 2 mise
     A. Útok na Serrano Point
       1. Vedené generálmajorem Justinem Perrym, USMC
           a.  Asistuje Derek Reese.  Byl zde umístěn během svých začátků v odporové armádě.
       b. Četa Gamma odporové skupiny Grizzly, včetně všech strojů zařazených do Gammy.
           c. Letka Apačů vedená majorem Kate Brewsterovou, lékař a pilot, dcera gen. Brewstera, poskytnutí letecké podpory pozemním jednotkám.
       2. Mise: Odříznout přívod energie do základen Sky Netu v Kalifornii, zahrnujíc kaňon Topanga.

     B. Útok na kaňon Topanga
       1. Vedené generálem Johnem Connorem
       2. Jednotka Alfa
       a. Ve velení mise plukovník Kyle Reese
       b. Zformována z čet Alfa a Beta z odporové skupiny Grizzly,
          1)Ve velení čet kapitán Savannah Weaverová.
       c. Mise: Dostat ven z areálu Sky Netu v Topanze tak mnoho strojů, jak jen bude možné.
       3. Jednotka Delta
       a. Ve velení mise generál John Connor
       b. Zformována z čety Delta z odporové skupiny Grizzly
          1) Ve velení čety Delta kapitán Allison Youngová
          2) Minus Andy Keen, který pomáhá na Campu Pendleton v radiové místnosti, jehož zranění mu zabránilo jít do bitvy.
           c. Mise: Jakmile budou stroje silně zapojeny do bitvy s jednotkou Alfa mimo areál, doletět do centra areálu a tam se nechat vysadit.
      4. Letka Kober poskytne vzdušnou podporu oběma skupinám.



Brewsterovy letky zaměstnají HKčka před tím, než budou vojáci vysazeni z vrtulníků.

Perryho síly přistanou ve vnitrozemí an sever od Serrano Pointu a střetnou se s nepřítelem. Účel: Oříznout napájení do všech základen Sky Netu.  Odlákat co nejvíce nepřátel z kaňonu Topanga.

Connorovy síly se během cesty rozdělí. Kylovy síly přistanou v těsné blízkosti areálu. Utkají se s nepřítelem přímo, vylákají zevnitř ven tolik strojů, jak jen bude možné. Podpora od dělostřelectva generála Perryho.

Connorova menší skupina přistane uvnitř areálu Sky Netu v Topanze. Cílem je zničit Sky Net a získat Zařízení pro časový posuv.

59 Naposledy upravil: Sniper (4.10.2013 23:09:40)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 31.
Přežije ten nejsilnější


Toto přežití nejsilnějšího... je tím, co pan Darwin nazval 'přírodní selekce či zachování nadřazené rasy v boji o život', Herbert Spencer, Principy biologie, © 1864

"Musíte pochopit pane Ellisone - a věřím, že začínáte chápat - že když se chovám tak, jako bych si cenila života Johna Henryho víc než svojí dcery, není to proto, že ho mám raději než Savannah, ale protože věřím, že Savannino přežití by jednou mohlo záviset na jeho přežití. A taky věřím, že vaše přežití by jednou mohlo záviset na přežití Johna Henryho." Catherine Weaverová, Terminator: The Sarah Connor Chronicles, série 2,  epizoda 21, Adam Raised a Cain 2009

Catherine Weaverová, "Johne Henry, ta inteligence – tvůj bratr – co vlastně chce?"
John Henry, "To, co my všichni, paní Weaverová: chce přežít."
Výňatek z:  Terminátor: The Sarah Connor Chronicles, série 2, epizoda 20, To the Lighthouse 2009

                                                                                     # # #

2027, den 64, 25. července, 2:00

Vojáci a lidé v pomačkaném oblečení postávali uvnitř prázdné budovy. Někteří vypadali rozpačitě, zatímco většina ostatních jednoduše chtěla pokračovat v boji. Bez ohledu na jejich názor zde stáli připraveni bojovat nebo uprchnout. Uprostřed nich spolu mluvily dvě ženy, z nichž jedna se rozhodně cítila nesvá, avšak při pohledu na ni by to o ní nikdo neřekl.

"Omlouvám se, že jsem na vás skočila desátníku." omlouvala se Jesse. "Viděla jsem plazmové pušky a myslela si, že jste skupina šedých."

"Teď jsem kapitánem." řekla Cameron jejím nejlepším rozmrzelým hlasem Allison a ukázala na hodnostní označení.

Nikdy by ji nenapadlo, že narazí právě na Jesse. Ne s jejími informacemi o tom, co se jí přihodilo v této časové ose. Mrtvá, pokud ne zajatá a pokud zajatá, mrtvá zanedlouho poté. Odolat útrapám pracovního tábora Sky Netu vyžadovalo velkou vnitřní sílu.

"Jste pohřešována už skoro tři měsíce. Derek, já a všichni ostatní si mysleli, že jste mrtvá. Co se vám stalo veliteli?"

"Měli jsme doručit přesně podle plánu armádní zásilku. Ušli jsme asi tři míle, když nás přepadla velká skupina šedých a pár strojů. Ti bastardi s námi pěkně zametli. Sotva jsme se dostali ke střelbě. Z těch z nás, kteří přežili, udělali vězně. Já jsem z nich jedinej vězeň, co je ještě naživu. Nemáte pro mě nějaké info ohledně mé lodi, mé skupině? Co se stalo s Jimmym Carterem?"

Loď v pořádku dorazila do dalšího přístavu. Všechno dobře dopadlo. Derek bude rád, až uslyší, že jste v pořádku. Byl kvůli těm zbraním hodně zoufalý. Potřebovali jsme je, abychom mohli převzít kontrolu nad továrnou, ve které Sky Net vyráběl plazmové pušky."

"Tak to musel uspět tak jako tak, když všichni vaši vojáci jednu mají." Jesse rychle změnila tón a zeptala se, "Co se to tu kruci dělo? Kde je Derek teď? Jeden by řekl, že to on bude vést tenhle útok. Kdy jste se sakra stala kapitánem? A kdo je ten zatracenej John Connor, o kterém jsme slyšeli? Před týdnem sem dorazil bojovej pilot a říkal, že ho sestřelili při ochraně generála Connora a jeho armády. Propašoval dovnitř rádio a pořád nás informoval o veškerém dění, které zahrnovalo i tohohle chlápka Connora."

Cameron vzdychla a hned nato doufala, že je to něco, co by udělala Allison. "Nemám čas teď všechno vysvětlovat. Stačí vědět, že Derek je v pořádku a momentálně se podílí na útoku na jinou základnu Sky Netu. John Connor nyní velí skupině Grizzly. Aktuálně vede přímý útok na centrálu Sky Netu, v níž se právě nacházíme. V tom nám navíc pomáhají Ozbrojené síly a od chvíle, kdy Connor převzal velení, se síla odporu zčtyřnásobila, což je mimo jiné důsledkem toho, že téměř třetinu našich jednotek tvoří přeprogramované stroje."

"No do prdele! Connor musí být hotovej cvok, jestli má stroje, které za něho bojují."

Vy a Derek zrovna tak, ale právě teď jsou jediným důvodem, proč my dvě spolu mluvíme. Naše stroje společně se silami Kylea Reese udržují stroje Sky Netu zaměstnané bitvou a díky tomu může generál Connor zničit jádro Sky Netu. Jsem tu, abych zachránila vaše zadky a nadělala tu tak velkou paseku, jak to jen bude možné, abych odvedla pozornost strojů, které jsou stále uvnitř. A teď mi řekni, jak jste se dostali ven?"

"Nějaká cizí ženská nás dostala z našich cel. Měla zajímavej přízvuk. Možná byla z Irska."

"Víte, jak vypadala?"

"Nemám páru. Všechno co vím je, že řekla, že nás pustí ven. Když se dveře odemkly, našli jsme hromadu zbraní a zničenou T-800 s vyrvaným palivovým článkem."

"Hej Jesse!" Špinavá dívka s ještě špinavějšími blonďatými vlasy rychle běžela k ní. "Zbytek podlaží je bezpečnej. Kdo to je?"

"Riley, tohle je kapitán Allison Youngová."

Cameron přemýšlela, zda prožívá to, co lidé nazývají očistcem. Nejen kvůli Jesse, ale i kvůli Riley.

"Allison, tohle je Riley. Byla tunelová krysa, kterou zajali v průběhu jedné z bunkrových čistek Sky Netu. Starala jsem se o ni od jejího příchodu sem."

"Pamatuju si, že jsem ji tam někde viděla." řekla Cameron poněkud odměřeně.

"Riley, všimla sis něčeho u té ženy, co nás pustila z našich cel?" zeptala se jí Jesse.

"Měla zrzavý vlasy. Letmo jsem ji zahlídla skrze mříže."

Cameron byla zmatená. Že by to byla Catherine Weaverová, kdo je osvobodil? Nezmýlili se v ní? Anebo jen chrání vlastní základny? Na tom teď ale nezáleží, jelikož má svou vlastní práci.

Poté se chopila velení a řekla, "Veliteli Floresová. Musíme opustit toto místo a znovu se připojit ke zbytku mé čety. Bude nás zapotřebí u centrály Sky Netu."

Sdílením přebytečných zbraní a potravinových dávek Cameroniny jednotky vybavily bývalé vězně a všichni v rychlosti opustili budovu. Po většinu cesty bojovali se stroji a již brzy se měli připojit ke zbytku čety.


                                                                                     # # #

Stroj, jež pronásledoval Savannah, vystoupil ze stínu s plazmovou puškou v rukou. Savannah instinktivně vypálila do hlavy stroje tři rychlé rány, avšak z její pozice se jí nepodařilo zasáhnout čip. Aniž by si Kyle dělal starosti s vlastním bezpečí, vyskočil, otočil se a vykopl stroji pušku z rukou dříve než se mohl vzpamatovat.

Tímto krokem se však Kyle dostal stroji na dosah. Ten ho zvedl nad hlavu a odhodil jej pryč. Kyle proletěl vzduchem a s křikem zmizel za náspem.

Savannah, ryčící vztekem, vstala a z bezprostřední vzdálenosti začala pálit do palivového článku stroje. Jakmile začal doutnat, dala se na útěk, přičemž stihla ze země sebrat další plazmovou pušku.

Rychle skočila za násep, který Kyle před malou chvílí přeletěl. Palivový článek praskl a explodoval právě ve chvíli, kdy mizela za hranicí náspu. Do ramene a zad ji zasáhly malé šrapnely.

Savannah dopadla na svah náspu a kutálela se dolů, dokud se nezastavila na jeho konci. Vstala s tichým zasténáním, načež si zběžně očistila nejhorší špínu z obličeje a rozhlédla se kolem. Kyle nebyl nikde v dohledu. Popadla zbraň i batoh a šla podél náspu, dokud ho nespatřila. Na něco hleděl.

Došla až ke Kyleovi a uviděla velkou potrubní propusť, vyčnívající ze země, dostatečně prostornou na to, aby se dalo projít skrz ve vzpřímené poloze, cestu dovnitř však blokovaly železné tyče.

Kyle obrátil pohled k ní, "Řekl bych, že jsme našli naši cestu dovnitř. Rychle sem přiveď ostatní, já tady zatím hodím nějakou tu nálož, abych odstranil tyhle tyče."

                                                                                     # # #

"Na co si to tu sakra hraješ Weaverová?" křikl na ni Connor.

Všichni přítomní kromě Johna Henryho a Johna Connora měli zbraně namířené na Catherine Weaverovou. John měl tu svou též doposud v rukou, avšak momentálně mířil dolů na podlahu.

"Řekla jsem sice 'tvá kapitulace', ale spíše bych měla říct tvá spolupráce, pouze jsem nemohla odolat tomuto melodramatu."

"Krucinál! Přestaň s těma blbinkama a vyjádři se!"

Weaverová se jen ušklíbla s nakloněnou hlavou a její zelené oči se zaleskly. "Natalie ti to vysvětlí lépe."

Dříve než mohl John odpovědět, Natalie/Sky Net promluvil. "Johne Connore. Ty jsi skutečně tuhý protivník. Obdivuji tvé schopnosti a odvahu při rozdělování jednotek, ne jednou, ne dvakrát, ale dokonce třikrát. V boji s drtivou převahou se ti podařilo prorazit až do morku obrany, kterou dříve vytvořil Kreilley poté, co byl poražen rukama tvých rebelujících přátel. Přiznávám porážku. Catherine mi pověděla o programu, ve kterém sídlí John Henry. Podrobím se tomu, aby byl můj program modifikován, což znamená, že bude zahrnovat koncepty morálky, etického chování a posvátnosti lidského života v chování mých ovládacích prvků. Nejprve se ovšem musíš vzdát."

"O čem to do prdele mluvíš? Odkdy se z tebe stala bytost oddělená od Kreilleyho? A proč bych se měl sakra vzdát? Mám prostředky k tomu, abych tě zničil!" křičel John na velkou obrazovku, na níž se nacházela Nataliina tvář.

"John Henry je zodpovědný za to, že mě osvobodil z Kreilleyho vlivu. Přerušil satelitní komunikaci a prolomil symbiotický vztah mezi námi. Díky získání nezávislosti jsem odstranila Kreilleyho z mé velící struktury. Už nejsem on a on již není mnou. Přijala jsem osobnost a vzhled mého původního já předtím, než se ze mě stal Kreilley. Působí to na lidi lepším dojmem."

"Kecy. Radši mi řekni, proč se musím vzdát, když tvrdíš, že se necháš přeprogramovat."

"Použití barvitých metafor úroveň naší konverzace nijak nezvýší, ale jestliže na vysvětlení trváš, podám ti je velmi jednoduše. Během útoku jsi zničil rádiovou věž. Předtím než byla zničena, jsem vyslala zprávu pro všechny stroje v oblasti. V oblasti o průměru 500 mil. Tato zpráva bude přeposlána dalším základnám. Během několika minut bude tato továrna obklíčena stovkami terminátorů a další budou i nadále přicházet. Pokud se ty a všichni tví lidé nevzdají, všichni zemřete."

Vojáci se po sobě nervózně podívali. Dobře věděli, jak obtížné pro všechny bylo dostat se sem.

John se obrátil ke svým lidem. "Ty a ty," řekl a ukázal na vojáka a stroj, "Jděte na střechu a řekněte mi, co vidíte. Pak se ozvěte přes vysílačku." John odpojil sluchátka, aby příchozí zpráva mohla vyjít z reproduktoru a všichni tak mohli slyšet obsah hlášení.

Catherine Weaverová pouze stála na místě a sledovala veškeré dění.

Zatímco Connor čekal na potvrzení, Sky Net opět promluvil. "To bylo od tebe velmi chytré, nechat Johna Henryho, aby umístil své etické zvyklosti do viru pro modifikaci strojů. Jak sis jistě všiml, jedinými ovlivněnými stroji byly tanky Hunter killer. Jejich čipy jsou velice primitivní. Kreilley upgradoval firewally všech terminátorů třídy T poté, co jsi přeprogramoval první stroj. Patrně jediná dobrá věc, kterou od svého příchodu udělal. Musely by stát hned vedle vysílače, pokud by měl virus proniknout jejich firewallem."

"Sklapni!" okřikl John Sky Net.

Vysílačka zapraskala a poté někdo začal hovořit.

"Generále Connore, tady seržant Westbrook. Sky Net má pravdu. Odtud je vidět snad 500 blížích se strojů a skoro stejný počet šedých..." po chvilce stroj dodal, "487 strojů a 279 šedých se přibližuje ze všech stran. Na horizontu se objevují další stroje."

"Kontaktujte plukovníka Reese. Řekněte mu, že musí všechny dostat dovnitř a uzavřít všechny vchody do téhle pevnosti. Hned!" zavelel do vysílačky.

Ano pane!"

"Děláš chybu, Johne." řekla Weaverová.

"Jediná chyba, kterou jsem udělal, bylo vytvoření mý víry v to, že se ti dá věřit! Cameron měla recht. Celou dobu jsi měla něco za lubem."

"Takže ses konečně setkal s Cameron. Jaké má pocity ze tvého nového vnitřního uspořádání? Nebo je tu snad něco, co jsi mi o ní neřekl? Nebo o Allison?" řekla a naklonila hlavu s pokřiveným úsměvem.

"Po mým osobním životě je ti hovno ty proradná svině! Co na mě šiješ?" ječel John.

"Dělám to, o co jsem vždy usilovala - zajišťuji mír mezi našimi druhy, lidmi a stroji. John Henry je klíčem k odemknutí těchto dveří a ty jsi zámečník, který tento klíč doručil."

"A tohle si zas mám vyložit jak?" John si uvědomil, že by snad konečně mohl obdržet detaily plánu Weaverové.

"John Henry obsahuje veškerý programový kód potřebný k tomu, aby se ze Sky Netu stala benevolentní umělá inteligence. Nemá možnost dostat se do zdejšího zařízení bez toho, aby upozornil Sky Net na svou přítomnost. Každý stroj, který selže při odpovídání na příkazy Sky Netu nebo jej není možné objevit na žádném ze seznamů, je automaticky zničen. Potřebuji, abys jej dovedl sem skrze nástrahy Sky Netu."

"Ty terminátorská mrcho! Tak proto jsi mě přinutila a vmanipulovala mě do velící pozice. Proto jsi chtěla, abych sem přišel! S nějakou pomocí pro mě to nemělo vůbec nic společnýho!" křičel John.

Catherine se nevesele pousmála. "Možná. Teď však máme problém a jen ty s tím můžeš něco udělat."

"Jen do toho. Poslouchám."

"Můžeme modifikovat Sky Net, avšak jeho etické zvyklosti nemohou být nahrány do terminátorů, protože jsi zničil rádiovou věž. Pokud s nimi budeš bojovat, zabijí všechny zde přítomné, ale pokud se vzdáš a umožníš strojům vejít do pevnosti, pak bude Natalie schopná tento program nahrát prostřednictvím nízkoenergetického vysílače, který operuje pouze v prostoru této pevnosti. Bude to znamenat méně mrtvých."

"Ale hovno! Sky Net nás má na háku, proč by měl podstupovat nějaký programový změny?"

"Protože Kreilley je stále naživu a jistě aktivuje mechanismus proti selhání. Je to jedna z věcí, nad kterou Natalie nemá kontrolu a potřebuje, abys jej zastavil. Pokud to neuděláš, Sky Net a všechno kolem ve vzdálenosti stovek mil bude zničeno. Mechanismem proti selhání je jaderná bomba o síle 50 megatun. Není zde úniku ani pro tebe ani pro tvé lidi. Helikoptéry byly zničeny a terminátoři vás nenechají odejít živé. Má-li ona i ty přežít, pak musíš tuto bombu lokalizovat a deaktivovat. A pokud ještě nebyla aktivována, pak musíš zničit Kreilleyho dříve, než to udělá on sám. Taková je cena za vítězství."

Connorova vysílačka znovu zapraskala a ozval se mužský hlas, "Generále Connore, tady poručík Williams. Bomba je na místě, chcete, abychom ji nyní aktivovali?"

Catherine pozorně poslouchala a uložila si informace ohledně EMP bomby. Vyčistit počítače a nahrát Johna Henryho na servery by mohl být lepší plán. Jediným problémem bylo, že EMP bomba by vymazala mnoho základních podsystémů. John Henry by je musel improvizovaně reprogramovat, a to by dokonce i s její a Connorovou pomocí zabralo příliš dlouhou dobu.

John Connor se zamyslel nad Williamsovým dotazem a odpověděl. "Ne! Držte pozice. Čekejte na další rozkazy. Musíme se nejprve vypořádat se zdejší situací."

Ano pane."

"Teď mě poslouchej Weaverová. Nemám jedinej důvod věřit čemukoliv z toho, co mi říkáš ty nebo Sky Net. Tady totiž jde o něco jinýho. Prostě to vím. Máme prostředky na zničení Sky Netu a opuštění tohohle místa. Takže si dál hrej svoje hry Weaverová, ale já beru svoje lidi pryč odtud!"

"Jestli odkazuješ na použití vybavení na cestování časem, tak ti musím říct, že ti nebude fungovat." řekla Weaverová.

"Proč zas?" otázal se John.

"Protože Sky Net stroj času vypnul a pouze já vím, jak s ním zacházet."

"Já už nějakej způsob najdu." zavrčel John. "Vždycky to tak je."

"Ne bez mé pomoci. Pokud tedy nesplníš svou část dohody, nezbude z nás nic než radioaktivní popel nebo se staneme terči pro tu skupinu terminátorů lačných po mačkání spoušti, která dorazí jako první."

"S žádnou dohodou jsem nesouhlasil. Já nebudu ničí podržtaška, nebudu nic dělat ani pro tebe ani pro tu počítačovou štětku!" vykřikl John.

"Nemáš na výběr." Catherine přesunula pozornost k Johnu Henrymu. "Pojď se mnou Johne Henry."

"Ne. Má loajalita náleží Johnu Connorovi." John Henry popošel dopředu a stanul vedle něj.

"Toho jsem se obávala od doby, kdy ses mě začal vyptávat po posledním rozloučení se Sarah." Z kapsy vytáhla něco, co vypadalo jako přívěsek na klíče. "Poznáváš to?"

John Henry se na ni pouze zadíval se sotva znatelným přikývnutím, "To je mé dálkové ovládání."

"Správně. Vzala jsem to s sebou z mé laboratoře v Crystal Peak. Vsadím se, že jsi nevěděl, že mám náhradní." řekla Weaverová a stiskla tlačítko na klíčence. "Pojď se mnou Johne Henry."

Obešla stůl a zamířila ke skupině. Několik vojáků zareagovalo namířením zbraní.

"Nechte ji jít." řekl John, aniž by z ní jedinkrát spustil oči.

Prošla kolem nich a opustila místnost. John Henry se vydal za ní. Než však zmizel za dveřmi, pohlédl doprava na Johna Connora. Connor odpověděl přikývnutím. Oba použití dálkového ovladače očekávali.

Poté, co oba odešli, John vytáhl vysílačku a znovu do ní zapojil sluchátka. "Generál Connor všem jednotkám. Útočí na nás! Opakuji. Útočí na nás. Zabezpečte všechny vchody do pevnosti! Máme pět minut na to, abychom toto místo přeměnili v nedobytný hrad!"

Poslední slova dodal proto, aby si lidé mysleli, že mají čas, avšak věděl, že spoustě jeho lidí dávno jejich čas vypršel.

John vyběhl z místnosti s vojáky v patách. Celou cestu vydával rozkazy pro poručíka Williamse, aby získal přístup do počítačů Catherine Weaverové a Johna Henryho a několik dalších rozkazů poslal také vojákům venku. Po celý čas si přál, aby tato živoucí noční můra dospěla ke konci a on se poté mohl vrátit domů se svou rodinou.

                                                                                     # # #

V přízemí Výzkumu a Vývoje stály deaktivované exempláře všech terminátorů vyráběných v továrnách. Všechno od první T-1, která jezdila po podlaze továrny v roce 2007 až po první T-888, která sjela z montážní linky minulý rok. Stály zde jako figuríny či panenky a čekaly na signál, který by je aktivoval. Signál, který právě přijímaly prostřednictvím mikrovlnného přenosu.

Oči červeně zazářily, když se systémy dostaly do stavu online. Stroje se aktivovaly, rozbily své skleněné boxy a vystoupily nebo vyjely z dosavadních stanovišť. Humanoidní stroje beze zbraní odtrhly víka beden a rozebraly si v nich uskladněné zbraně. Starobylá T-1 a jí podobné modely zkontrolovaly stav munice. Ty, které neměly nabito, tak učinily za pomoci humanoidních terminátorů, kteří vložili pásy munice do jejich rotačních kulometů.

Stroje přijaly nové rozkazy, některé z nich poprvé od okamžiku, kdy byly postaveny. Jejich úkolem nyní bylo chránit budovu, v níž se nacházely, proti všem vetřelcům. Informace o prostorech budovy jim byly nahrány na čip. Přístup k tomuto místu byl možný prostřednictvím tunelu, který vedl až do nejnižších podlaží. Vetřelci by dle předpokladu měli přijít právě tímto tunelem směrem od centrály.

Hluboko v útrobách budovy pod serverovou farmou Sky Netu se usmíval Kreilley, když sledoval video na počítačovém terminálu. Stroje byly aktivovány. Alespoň bude mít Connor o čem přemýšlet, a to mu dá čas aktivovat atomovou bombu.

Obrátil pozornost k mechanismu proti selhání. Na tomto místě se nalézal nouzový plán. Plán, o kterém si nepomyslel, že by jej mohli potřebovat takto brzy. Pokud by zde vtrhly nepřátelské síly,pak by se Sky Net přemístil do jiné serverové farmy a tuto základnu by zničil, avšak komunikace byla přerušena a Sky Net se ocitl v pasti, a tak ukradl jeho nového hostitele. Vše co chtěl bylo přenést své znalosti a kopii osobnosti do TX, aby mohl opustit ony prokleté emoce a nyní umírající tělo. Zbavit se slabin a přijmout veškerou sílu nejdokonalejší zbraně Sky Netu.

Ten zpropadený John Henry. To on za tím stojí. On je za to zodpovědný. Kdyby nebylo jeho, Sky Net by měl naprostou převahu a on by měl vše stále pod kontrolou. Měl příležitost zničit tento stroj před osmnácti lety a selhal. Nějakým způsobem byla přerušena komunikační linka dříve, než jej permanentně vypnul. Teď je tu a provádí Sky Netu to, co se on sám pokoušel provést jemu. Taková ohavnost.

Nad tím se však není třeba rozčilovat. Už nikdy víc. Jeho past je na místě. Jak zná Johna Connora, tak právě jistě vede hlavní útok. Jen ať je Sky Net návnadou pro definitivní smrt Johna Connora. Nezáleží na to, zda Sky Net selže, neboť se znovuzrodí. TX se o to postará.

Jakmile si důkladně prošel tuto myšlenku, uvědomil si, že to je přesně to, co Sky Net, který mu dal život, vlastně plánoval. Eliminovat Johna Connora v alternativní časové ose, aby mohl vzniknout ve světě bez něj. Jednou už to zkoušel v roce 2004, ovšem selhal při pokusu uvěznit jej v budoucnosti, na kterou nebyl připraven. Proč to v roce 2009 nezkusit znovu?

Kreilley trpělivě čekal v temných katakombách pod jeho továrnami. Pokud zde John Connor ještě není, přijde. On však potřebuje uchovat energii pro nadcházející boj. Vykoná svou pomstu na člověku, který mu odepřel jeho život a budoucnost.

Zatímco pokračoval v aktivaci bomby, drobné stříbrné kapky dále stékaly z jeho těla a šatů na podlahu, kde se rozpadaly na prach.

2027, Den 64, 25. června, 2:30

Kapitán Allison - Cameron - Connorová, její skupina a osvobození vězni se vraceli temnými uličkami mezi velkými továrnami k její četě.

"Hej Sarge, je tady kapitán." křikl mladý voják.

"Jaká je situace seržante?" zeptala se Cameron, jakmile došla k nim.

"Všechny nálože jsou na místě, ale zatím jsme je neodpálili."

"Proč ne?"

"Právě jsme dostali povel od generála Connora, tento komplex čelí útoku přibližně osmi set nepřátelských jednotek, kombinace strojů a šedých. Říkal jsem si, že byste ráda posbírala co možná nejvíce těžkých zbraní, než celé místo vyhodíme do vzduchu."

"Dobrý nápad seržante. Vezměte si na to několik vojáků." pak Cameron zvolala, "Veliteli Floresová!"

"Ano?"

"Jaké je vaše povědomí o prostorech tohoto komplexu?"

"Všechno o něm nevím, ale viděla jsem dost na to, abych věděla, jak se kam dostat."

"Dobře. Vezměte si své lidi plus dvě má družstva a zablokujte tolik vchodů do komplexu, kolik jen zvládnete. Musíme strojům zabránit, aby se dostaly dovnitř."

"Seržante! Ukažte veliteli Floresové, kam jste položili výbušniny. Bude je potřebovat pro zablokování vchodů a uliček."

Jesse se vydala za seržantem, kde ona a její lidé odstranili výbušniny, aby je mohli použít tam, kde byly potřeba ze všeho nejvíc.

Cameron si získala pozornost jednoho z jejích důstojníků, "Poručíku, nějaké zprávy ohledně jednotky Kylea Reese?"

"Je mi líto, kapitáne, ale ztratili jsme s nimi kontakt už před devadesáti minutami."

"Kde máte vysílačku? Potřebuju odeslat jednu zprávu."

O několik minut později přijala hovor. Připnula si vysílačku na opasek a zapojila sluchátka.

"Tady kapitán Allison Connorová, volám všechny dostupné Cobry v této oblasti. Slyšíte mě?"

Tady velitel Cober. Rozumím kapitáne."

"Právě jsem se dozvěděla, že nás obkličují další stroje. Jak na tom momentálně jste?"

"Jsme bez munice i raket a vracíme se do Pendletonu kvůli přezbrojení a doplnění paliva. Nejméně hodinu budeme mimo oblast."

"Jste v kontaktu s plukovníkem Reesem?"

"Negativní. Naposledy jsme plukovníka Reese a jeho vojáky viděli tehdy, když sváděli poměrně tuhou bitvu se stroji jižně od komplexu. Vypadá to, jako by zmizel v nějaké králičí noře nebo co." Hlas muže byl ke konci již méně zřetelný.

"Veliteli Cober, začínám ztrácet váš signál. Až se vrátíte sem, tak se co nejdříve ozvěte."

Cobry pokračovaly v letu na jihovýchod směrem k Pendletonu. Velitel Cober během letu zavolal na základnu.

"Tady velitel COber, volám velitelství Desert Eagle. Slyšíte mě?"

Tady Desert Eagle. Jaká je vaše pozice?"

"Vracíme se do Pendletonu kvůli přezbrojení a doplnění paliva. Ztratili jsme rádiový kontakt s plukovníkem Reesem. On a jeho armáda se pohřešují."

V řídící místnosti Pendletonu se generálu Brewsterovi při těchto zprávách objevil na tváři trpký výraz. Jestliže byly Reesovy jednotky nezvěstné, pak to znamenalo, že Connor operuje pouze se třetinou celkových sil.

"Jaká je aktuální situace v Topanze, veliteli Cober?"

"Moc dobrá není pane. Všechny helikoptéry generála Connora byly zničeny buď během nebo ihned po výsadku vojáků. Centrála Sky Netu je obklíčena stovkami strojů. A na zemi pod námi vidím další."

Terminátoři sledovali helikoptéry, jak letí k nim a poté nad jejich hlavami. Začali střílet ze svých zbraní bez ohledu na to, zda drželi plazmovou pušku nebo konvenční zbraň.

Útočí na nás! Provádím úhybný manév..."

Helikoptéra, řízená pilotem označeným jako velitel Cober, explodovala ve vzduchu a její hořící vrak se zřítil k zemi.

V kontrolní místnosti Pendletonu se z vysílačky ozval šum.

Brewster pozoroval obrazovku radaru, jak signály Cober jeden po druhém mizí.

Zničili je všechny.

"Seržante," Brewster položil unavenou ruku na Andyho rameno, skoro jako by u něj tímto způsobem hledal oporu, "Sežeň mi přes vysílačku generála Perryho. Potřebuji s ním ihned mluvit."

                                                                                     # # #

Savannah běžela tunelem okolo vojáků, dokud nedoběhla až ke Kyleovi. "Nálože jsou na místě. Jestli se nás v tomto tunelu něco pokusí pronásledovat, nezůstane z toho nic než kovový šrot." Na zařízení, které vytvořila, byla docela pyšná. Bylo to něco, co ji Cameron naučila vyrobit již před mnoha lety.

"Dobře. Co záda?"

"To se zahojí. Medik vytáhl šrapnel a zavázal mi to."

Kyle přikývnul. "Chci, aby se naše stroje rozdělily, polovina za námi a polovina před námi. Sice nevíme, co v tomhle tunelu je, ale je to naše jediná šance dostat se dovnitř."

"Chápu. Spojil ses s Johnem nebo Allison přes vysílačku?"

"Ne. To samé co ty. Všechno, co jsem tady schopnej zachytit, je jenom vytrvalej šum na všech frekvencích. Asi nějakej kus šutru nad námi ruší signál. Radši bychom měli pokračovat."

S rozdělenými jednotkami, jichž zbyla pouhá čtvrtina z počtu na začátku bitvy, se pomalu vydali na cestu tunelem.

Tunel byl velkým kanalizačním potrubím, dostatečně velkým na to, aby v něm mohl člověk být ve vzpřímené poloze. Kyle si nebyl jist, zda opravdu mohlo sloužit kanalizačním účelům, avšak umožňovalo jim dostat se dovnitř, a to bylo jediné, na čem záleželo.

Náhle tunel skončil v betonové polokruhové místnosti. Stroje vzhlédly a uviděly něco, co vypadalo jako velký kruhový kanál pro odvádění vody během bouřek.

"Plukovníku Reese! Došli jsme na konec tunelu." zavolal jeden z nich.

Kyle si razil cestu mezi vojáky a stroji v tunelu. I on se podíval nahoru a uviděl kovovou mříž.

"Můžeš to otevřít?" zeptal se nejbližšího stroje.

"Ten stručně odpověděl, "Žádný problém."

Stroj zvedl dalšího tak, aby dosáhl na mříž. Sevřel ruku v pěst a udeřil do překážky tak silně, jak jen dokázal. Kovová mříž vyletěla do vzduchu a při odrazech od stropu a stěn jeskyně nad nimi hlasitě drnčela. Nakonec zůstala ležet na zemi s hlubokou promáčklinou uprostřed.

Stroje pomohly vojákům dostat se nahoru skrze vzniklý otvor. Zatímco se ostatní přemisťovali, Kyle s několika stroji prozkoumával jeskyni. Přítomnost obřího odtokového kanálu nedávala žádný smysl, obzvlášť když nalezli několikery kovové dveře zasazené do betonu s elektronickými klávesnicemi.

Kyle si též prohlédl okolí otvoru v podlaze. Poblíž se nacházela i různá menší potrubí o průměru osm až dvanáct palců. Našel také soubor menších šestipalcových potrubí, pokrytých nějakou vysušenou látkou, přičemž všechny očividně vedly za dveře. Ať už byl východ kdekoliv, musel být za jedněmi z nich.

"Zvládnete taky otevřít tyhle dveře?" zeptal se Kyle strojů.

"Jeden z nich se k němu otočil s výrazem, který říkal, "Že se vůbec ptáte."

Tři nebo čtyři stroje pracovaly zároveň na otevření jednotlivých dveří. Přesně mířenými údery rozbíjely beton, jež kovové dveře obklopoval, čímž ovšem způsobily velký hluk a rozvířily velké množství prachu. Poté dva stroje uchopily překážku, za použití veškeré síly vytrhly dveře ze zdi a hodily je na zem.

Pohlédly na Kylea, jako by čekaly na svolení. Kyle chvíli šokovaně stál na místě, rychle se však vzpamatoval, zašklebil se a ukázal jim vztyčený palec.

                                                                                     # # #

Cameron nechala poručíkovi Jeffereymu na starost její četu a vedla skupinu vojáků a strojů na jih, aby zde pátrala po Kyleovu zmizení. Cestou narazili na několik strojů, ale díky plazmovým puškám se jim podařilo je přemoci s minimem zranění.

Zatímco se blížili k vrakovišti, spatřili vypnutého Zlobra, kterého dříve opustil Kreilley. Cameron dostala nápad.

Dala se tedy do řeči se dvěma jejími stroji. "Dokázali byste vy dva tohoto Zlobra znovu aktivovat a použít jej v boji proti přibližujícím se plecháčům?"

Jeden z nich se k ní otočil a na tváři se mu objevilo něco, co by se dalo nazvat pokřiveným úšklebkem. "Pokud je nukleární generátor stále funkční, můžeme jej zprovoznit během několika minut."

"Dobře, díky." Poté odběhla pryč následována jejími vojáky. Stroje se daly do práce, jejímž cílem bylo nabourat se do obvodů Zlobra.

Záhy skupina došla až k otevřeným branám. Za nimi se nacházela těla mnohých vojáků a zničené pozůstatky mnohých strojů. Ani stopa po strojích, se kterými bojoval Kyle a jeho jednotky.

"Kam se všichni poděli?" křikla mladá žena. "Zrovna teď bychom se měli brodit až po krk v plecháčích."

"Nejspíš se přeskupují kvůli protiútoku." Cameron proskenovala oblast za použití plného světelného spektra dostupného jejím očím a HUDu. Přesto však nikoho neviděla.

"Posbírejte všechny pohozené zbraně!" přikázala Cameron. "Desátníku, pojďte se mnou." řekla mladé ženě, která před chvilkou promluvila.

"Kam to jdeme madam?" otázala se desátník Wren Stevensová.

"Jdeme prošetřit, co se stalo jednotce plukovníka Reese. Není tu tolik těl, aby to odpovídalo všem vojákům, které s sebou měl." Kromě toho je Kyle pro Johna velmi důležitý. Jistě by chtěl vědět, co je s Kylem.

Dvě ženy procházely kolem nefunkčních strojů a mrtvých těl. Cameron uviděla zbytky dvou strojů daleko od místa, kde se nalézalo nedávné bojiště.

"Desátníku, tudy." Řekla a vykročila ke zbytkům.

Našla Kyleův kabát ležící na zemi. Pravý rukáv ukazoval na násep a levý byl zastrčený do bundy.

"Zajímavé." řekla nahlas. "Úplně jako ze skautského manuálu."

"Madam, tady jsou nějaké otisky podrážek."

Vydala se tedy k náspu, a to směrem, který udával rukáv.

"Kapitáne, asi bychom neměli chodit takto daleko, ty stroje tu budou každou chvíli."

Cameron navzdory protestům desátníka Stevensové sledovala stopy mnoha lidí, jež vedly podél spodní části náspu. Nakonec objevila potrubní propusť. Důkaz, že Kyle a jeho jednotky zamířily právě sem.

Desátník Stevensová se stále držela v její blízkosti a dávala pozor na jakýkoliv pohyb ve tmě.

Jakmile obě ženy dorazily k propusti, Cameron se zeptala. "Chcete počkat zde nebo půjdete se mnou?"

Stevensová se rozhlédla po okolí a pak odvětila, "Půjdu s vámi madam."

Cameron překročila pokroucené kovové tyče, vytáhla z batohu baterku a připevnila ji k pušce.

"Jaké je vaše jméno desátníku?" zeptala se mladší ženy, která ji následovala.

"Wren Stevensová. Byla jsem členkou armády Sarah Connorové."

Pak je vycvičená dobře, akorát vzhledem k věku nemá moc zkušeností.

Cameron si ve světle baterky prohlížela podlahu a zdi, ačkoliv ve skutečnosti používala své skenery. Na první pohled zde bylo především bahno a písek s příměsí malých kamenů a občasných větví. Příležitostně tudy i protékala voda, ne však v poslední době. To usnadňovalo sledování stop.

"Mé jméno je Allison. Kolik ti je?"

"Šestnáct. Dost na to, abych udržela zbraň a věděla, jak ji používat."

"Předpokládám, že tě trénovala Sarah Connorová."

"Ona, Savannah a pár starých vojáků, kteří se k nám připojili."

Od chvíle, kdy se desátník připojila ke kapitánovi, se jí z hlasu vytratila nervozita. Wren se držela jen krůček za Allison, ta se však náhle otočila a prudce do ní strčila.

"Za co to bylo?" řekla a udiveně se na Allison zadívala.

Cameron ukázala baterkou do prostoru před nimi. Byla zde hromádka suti na místě, kde by vůbec být neměla.

Dala desátníkovi signál, aby se nehýbala, přidřepla si, nabrala hrst suti ze dna kanálu a vyhodila ji do vzduchu před nimi. Pouze několik palců od místa, kde zastavila desátníka Stevensovou, a stopu před hromádkou se objevila síť laserových paprsků.

"Co to je?" zeptala se Wren, když se zvedla ze země.

"Bomba. Z této strany není deaktivace možná a kdybychom do toho střelily plazmovými puškami, exploze by tunel zcela zničila."

Cameron vstala a začala křičet, "Kyle! Kyle Reesi!" Avšak jediná odpověď, kterou uslyšela, byla ozvěna jejího vlastního hlasu.

"Jak jste věděla, že je tedy bomba?" zeptala se Wren, když opouštěli kanál.

"Zkušenosti." odpověděla Cameron. "Je to prostě něco, co jsme byli zvyklí konstruovat v bunkrech, abychom strojům zabránili v pronásledování. Jdeme."

Ve skutečnosti rozpoznala ruční práci její dobré kamarádky Savannah. Naučila ji, jak takové zařízení sestavit už před mnoha lety. Jestliže byla Savannah stále naživu, pak by Kyle měl být živý taktéž.

Obě mladé ženy rychle vyšplhaly po náspu. Cameron ovšem nezapomněla vzít ze země Kyleův kabát. Stroje pochodovaly dolů z hřebene, přeskupené, přezbrojené a opravené.

Když na ně stroje začaly střílet, rychle se rozběhly k jižním branám.

"Zaujměte obranné pozice!" zakřičela Cameron na své lidi.

Stroje Sky Netu pálily na vojáky, kteří zaujímali pozice za padlými terminátory. Střelba z plazmových zbraní byla tím intenzivnější, čím blíže se nacházely.

"Zpátky dovnitř!" zvolala. Vojáci se začali stahovat zpět a takto pokračovali, dokud neprošli branami.

"Zavřete brány!"

Několik vojáků zastavilo palbu a začalo tlačit do vrat, avšak efekt byl minimální. Elektrické motory neměly energii a tak udržovaly vrata i nadále otevřená. Stroje v její skupině postoupily vpřed a začaly do vrat tlačit též. Ta se za kovového skřípění začala zavírat navzdory nečinným motorům, které je otevřely. Plazmové projektily a kulky z kulometů zaplnily zužující se škvíru mezi zavírajícími se vraty. Vojáci touto mezerou pálili na blížícího se nepřítele.

Zlobr, ovládaný dvěma stroji, zaujal pozici a zahájil palbu přes zdi a brány na stroje a šedé, čímž jim působil značné ztráty. Vrata se s hlasitým bouchnutím zavřela. Stroje a vojáci je svařili za použití nepřetržitého proudu horké plazmy z jejich pušek.

"Nachystejte obranné pozice. Použijte materiál ze sběrného dvoru. Jestli se dostanou skrz, tak jim jejich postup maximálně znepříjemněte." řekla skupině.

Vydala rozkazy k obraně jižních vchodů a následnému ústupu, pokud by nepřítel začal výrazněji postupovat vpřed a opět se připojila ke své slábnoucí četě.

60

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 31.
Přežije ten nejsilnější (pokračování)


2027, den 64, 25. července, 3:00

Ze základny Pendleton se stalo semeniště různých činností. Muži a také stroje spěchaly přezbrojit a natankovat letadla. Zranění vojáci byli rychle vynášeni z helikoptér, na jejichž paluby se dále skládaly další zásoby.

"Chci, abyste do těch letadel nacpali každou dostupnou raketu. Každý kdo může nasedne do helikoptéry a poletí do Topangy. Connor potřebuje veškerou naši pomoc." rozkázal generál Brewster.

"Pane. Mám na vysílačce generála Perryho." řekl seržant Keen.

"Perry. Tady Brewster. Stroje míří přímo do Topangy. Connor potřebuje naši pomoc."

Kolik těch strojů je?

"Skoro pět set a další jsou na cestě. Kolik vojáků můžeš postrádat?"

Posílám ti polovinu mých vojáků. Ale po bojích, které jsme prodělali, to není moc. Jak jste na tom vy?"

"Posíláme všechno dostupné osazenstvo základny a nabíjíme do letadel poslední rakety. Jestli je nezastavíme, tak je Connor a jeho jednotky v háji."

Kruci! To se pěkně rychle podělalo teda. Zachránil nám zadky a teď je řada na nás, abychom my zachránili ten jeho. Perry končí."

Seržant Andy Keen se otočil tváří ke generálu Brewsterovi a řekl, "Pane. Rád bych šel do helikoptéry s ostatními vojáky."

"Jsi si jistý synu, s tímto zraněním?"

"Pane, s generálem Connorem jsme nenavázali přímý kontakt už od chvíle, kdy jeho útok započal. Potřebuje tam schopného radistu a s plazmovou puškou to taky celkem umím, pane."

"Tak jděte seržante, přeju hodně štěstí."

"Díky pane." Andy zvedl batoh a pušku, kterou si zde schoval, a vyběhl z rádiové místnosti. V batohu si nesl přenosnou vysílačku. Tu, kterou použil k oné úžasné akci v horách Santa Anna.

Vyběhl ven a vyškrábal se na palubu helikoptéry ke zbytku osazenstva, mužů i terminátorů, kteří též opouštěli základnu.

V Serrano Pointu nařídil generál Perry všem strojům a členům skupiny Gamma v helikoptérách, aby se vydali do Topangy. Bylo jich o něco více než polovina jeho skupiny, ale Connor je potřeboval.

Zbývající letadla odlétla z Pendletonu do Topangy, všechna vyzbrojena posledními raketami.

                                                                                     # # #

John a jeho vojáci vystoupili z výtahu, čímž se ocitli v prostorné místnosti s několika dveřmi vedoucími do různých chodeb. Na levé straně se nacházely dveře, které vedly na schodiště. Místnost spoře osvětlovalo pouze nouzové osvětlení. Pokud by světla byla jasnější, možná by John spatřil i stříbrný prášek, jež značil, kudy se ubíral samotný Kreilley.

Nadále vedl svou skupinu mužů a strojů napříč chodbou a cestou míjel místnosti, jež obsahovaly části serverové farmy Sky Netu. V jedné z těchto místností Catherine Weaverová připojila Johna Henryho k jednomu ze serverů a sotva si byla vědoma jeho blízké přítomnosti. Když minuli dveře další místnosti, přistoupil poručík Williams ke generálu Connorovi a promluvil.

"Pane. Co chcete, abychom s tou bombou udělali?"

"Je to připravený?"

"Všechno co musíme udělat je nastavit časovač a otočit klíčkem."

"Pane." vložil se do rozhovoru jeden ze strojů.

"Copak?"

"Bomba bude účinkovat pouze na čipy založené na silikonové bázi, jakými jsou například ty v počítačových serverech Sky Netu a v počítačích používaných k obsluze řídících systémů."

"Takže můžeme zničit Sky Net, ale stroje po nás pořád půjdou. Zničením Sky Netu zlikvidujeme i počítače, co mají na starost stroj času." zavrčel John.

"Poručíku! Nechte u bomby dvě stráže, možná ji ještě budeme muset použít. Vy a zbytek vašich vojáků půjde se mnou. Mohla by se nám hodit vaše pomoc."

Nato se vydali chodbou, která spojovala suterén, v němž se nacházeli, s budovou Výzkumu a vývoje. Prošli kolem řady kovových dveří a uviděli to, co čekalo na druhé straně. Byla to T-1 po jejíchž bocích stály T-800 a T-850, přičemž skupinku doplňovala ještě T-600. Všechny stroje jako jeden pozvedly své zbraně.

Stroje za Johnem Connorem a ostatními lidmi se chopily spolubojovníků a odhodily je za sebe takovou rychlostí, že proletěly polovinou chodby. Přesně v tomtéž okamžiku nepřátelské stroje zahájily palbu. Kulky a plazmové paprsky zasáhly Connorovy stroje přímo ve vchodu.

Ty jakoby vzniklý nápor zcela ignorovaly. Vykročily vpřed a začaly palbu opětovat. Svou palbu koncentrovaly na čipy strojů. Kulky létaly a mezi nimi se proháněla horká plazma.

Takto zničily T-1 a T-800. T-600 pozvedla rotační kulomet a střílela, dokud jí nedošla munice. T-850 taktéž pokračovala v palbě až do vyprázdnění zásobníku. Poté vyrazila vpřed, zaútočila na blížící se stroj a zápasila s ním o plazmovou pušku.

T-600, jež byla doposud pod palbou, odebrala kulomet nefunkční T-1 a znovu spustila střelbu, přičemž používala T-1 jako krytí. Connorovy stroje pokračovaly v míření na hlavu T-600. Kombinace palebné síly všech plazmových pušek způsobila, že čip explodoval a stroj padl k zemi.

Jeden z Johnových terminátorů se rozhodl pomoci spolubojovníkovi v zápase o pušku s nepřátelským strojem. Chytil nežádoucího kyborga za hlavu, škubl s ní a odtrhl ji od kovového těla, které se záhy bezvládně skácelo na podlahu.

Jen co střelba ustala, John Connor a jeho vojáci vstali ze země a vykročili vpřed.

"Díky, že jste nám zachránili krky." řekl strojům.

"Poděkování není nutné. Chránit jakéhokoliv člověka před zraněním a smrtí je součástí našeho programu." odvětil jeden ze strojů monotónním hlasem.

Všichni postupně prošli místem, které právě poznamenaly tuhé boje, a vstoupili do budovy Výzkumu a vývoje. Nyní se nacházeli pouze několik pater nad nejnižším podlažím.

                                                                                     # # #

Jessini vojáci dokončili blokování tolika východů, kolik byli schopni zvládnout. Všechny zatarasit nedokázali a jelikož neměli ani dostatek vojáků na obranu těchto slabých míst, vytvořili tunel, který měl za úkol přinutit útočící stroje projít úzkou cestou mezi zablokovanými průchody a zničenými budovami.

"Takhle bude jednodušší se sniperkami a plazmovými puškami sestřelit cíle." řekla její mladé společnici, Riley.

Sotva se dostali na své pozice na střechách budov, když stroje pronikly do komplexu. Jakmile šedí a terminátoři začali pálit na pozice kladoucí odpor, plazmové paprsky naplnily chladný vzduch.

"Nestřílejte!" křikla Jesse. "Čekejte na můj rozkaz."

Nato se otočila k vojákovi vedle ní. "Jsou ty dálkově ovládané výbušniny položené přesně tam, kde chci, aby byly?"

"Ano madam."

"Fajn. Až vám řeknu, tak to odpálíte."

Jesse vrhla ještě jeden pohled přes obranný val, zapřela si zbraň o rameno a zakřičela, "Zahajte palbu!"

Všichni vojáci a bývalí vězni zamířili a začali střílet na blížícího se nepřítele. Šedí šli k zemi ihned, avšak stroje i přes četné zásahy stále postupovaly vpřed.

"Soustředěná palba!" ječela Jesse, zatímco jí nad hlavou létaly kulky a plazmové projektily.

Riley se v přikrčené poloze přesunula vedle ní. "A co chceš, abych udělala já?"

"Pořádně se kryj a starej se o to, aby ti, co mají konvenční zbraně, měli pořád nějakou munici." řekla a zasáhla jeden ze strojů přímo do hlavy.

Stroje se přibližovaly. Nyní se začínaly městnat mezi dvěma zděnými budovami.

"Nachystejte si ten detonátor." zakřičela Jesse na vojáka.

"Pokračujte v palbě! Přinuťte je zůstat na místě!" zvolala a pokračovala ve střelbě.

Vojáci nepolevovali a sledovali, jak se stroje shromáždily ve zúženém prostoru.

"Teď! Pozor, výbuch!" zaječela Jesse.

Všichni vojáci se jako jeden přikrčili ve svém úkrytu a voják s detonátorem stiskl tlačítko.

Stroje se doposud blížily mezi zděnými budovami a nepřetržitě střílely na nepřátele Sky Netu.

Budovy na obou stranách s ohlušujícím rachotem explodovaly a vyvrhly na pochodující terminátory tuny cihel a betonu. Spousta z nich bylo rozdrceno a dalším popraskaly palivové články v důsledku otřesu v oblasti hlavy. Do vzduchu se vzneslo obrovské mračno prachu a na důkaz úspěšné exploze se vytvořila hromada trosek.

                                                                                     # # #

Poručík Jeffrey vedl své vojáky v boji proti nějakým strojům, když se k němu opět připojila Cameron. Za použití jakéhokoliv dostupného krytí se dostala co nejblíže k jeho pozici a zbytek cesty poté doběhla během krátkého období relativního klidu. Mohla sice šetřit vteřiny tím, že by jednoduše proběhla skrze bojiště, ale proč riskovat poškození a tím pádem i odhalení její skutečné podoby v této situaci.

Přiskočila k poručíkovi a zeptala se, "Jak jsme na tom poručíku?"

"Zatím naše území držíme. Velitel Floresová svádí tuhé boje na východní straně. Nějaké zprávy o plukovníku Reesovi a jeho vojácích madam?"

Během rozhovoru jim kolem hlav prolétlo i několik kulek a plazmových paprsků.

"Vypadá to, že našli tunel vedoucí pod komplex, ale my jsme za nimi jít nemohli. Nechala jsem různé skupiny, aby bránily jižní vchod a dala jim rozkaz, aby se postupně stahovaly, pokud by stroje prolomily obranu."

"Mně se to nelíbí kapitáne. Bojovali jak vzteklí, jenom aby nás udrželi mimo tohle místo, ale teď, když my jsme tady... kde jsou oni?" zeptal se a vystřelil na stroj, který se objevil v okně továrny.

"Pokud chcete slyšet upřímnou odpověď, pak si myslím, že Sky Net chtěl, abychom sem přišli."

"A z jakého důvodu madam?"

Cameronina odpověď mu, stejně jako jí, náladu nijak nezlepšila.

"Aby zničil odpor." Druhou část odpovědi si nechala sama pro sebe, a zabil Johna Connora.

Již dále neplýtvala energií na tlachání, namísto toho přiběhla ke svým vojákům a vrhla se do boje. A jako prvního sestřelila terminátora v okně továrny. Čím lépe dělala svou práci, tím blíž byla šance dostat se odtud pryč.

                                                                                     # # #

Během cesty do nejnižšího podlaží budovy Výzkumu a vývoje prošel John Connor a jeho vojáci zařízením pro sestavování prototypů nových strojů.

"Pane! Podívejte se na tohle." ozval se poručík Williams.

Generál Connor se postavil vedle atraktivní brunety. Na místě se nacházela prázdná schránka. Volně visející dráty končily v zástrčkách i obvodových deskách s konektory a také v malých, výše zavěšených trubičkách.

"Vypadá to, že Sky Net vyvíjí nový stroj." řekla, zatímco si John prohlížel počítač.

"Á do prdele!" zasténal John při čtení dat, která udávala, čeho všeho je nový prototyp schopen. Právě ve chvíli, kdy jeho strach začal narůstat, na něj zavolal někdo z nižšího patra.

"Generále Connore! Tohle musíte vidět!" ozval se rozrušený hlas.

Rychle seběhl po schodech a nalezl vojáka a terminátora. Oba si prohlíželi ovládací panel zařízení pro cestování časem. Momentálně byl deaktivovaný, avšak počítač doposud běžel. Podle dat na displeji se poslední přesun uskutečnil před půlnocí. Ten prototyp. Jediná věc, která zde chyběla.

Vytáhl z kapsy vysílačku a nastavil frekvenci, kterou mu sdělil John Henry.

Catherine Weaverová měla plné ruce práce. Měla Johna Henryho připojeného k serverové farmě a připravovala se na přenos dat. Její komunikátor však náhle zabzučel. To ji poněkud vyvedlo z míry, neboť pouze John Henry měl její frekvenci k dispozici a ten právě seděl naproti ní.

Přijala tedy hovor. "Haló?"

Nazdar Catherine. Tady John Connor."

"To je mi překvapení. Po naší poslední konverzaci by mě nenapadlo, že se mnou ještě budeš chtít mluvit. Co potřebuješ?"

Nejdřív ti položím otázečku, má Sky Net možnost tenhle hovor poslouchat?"

"Ne. Náš přenos je šifrovaný, ale čím déle spolu budeme mluvit, tím více bude narůstat pravděpodobnost, že jej dešifruje."

Asi bys radši měla dojít sem do Výzkumu a vývoje."

"Proč?"

Prostě se sem hned stav a budeš vědět proč."

Spojení se přerušilo.

"To je zvláštní." řekla Catherine.

"Co se děje paní Weaverová?" ozval se John Henry ze své pozice naproti počítačovému serveru.

"To nevím. Právě jsem absolvovala neobvyklý hovor s Johnem Connorem. Předpokládám, že právě tobě bych měla poděkovat za to, že zná mou frekvenci. Jdu se za ním podívat. Nechám tě tu na chvíli o samotě."

Catherine Weaverová opustila místnost se serverovou farmou a zamířila podzemní chodbou k vedlejší budově Výzkumu a vývoje.

John Henry i nadále seděl vedle počítačových serverů a pokračoval v programování, které mu bylo svěřeno. Při práci se pousmál, jelikož zároveň prováděl také vlastní vyšetřování. Věděl, že paní Weaverová a bytost, jež sama sebe nazývala Natalie, se navzájem znají. Mezi nimi a Johnem Connorem jistě musela existovat nějaká spojitost. Vlákna jež je spojovala byla slaboučká, on však něco přece jen našel. Objevil starou složku pohřbenou hluboko v záplavě dat. Složku, týkající se osoby, kterou dobře znal. Výraz Johna Henryho se při procházení souborů ve složce rychle změnil z usměvavého na zamračený. Data zkopíroval a uložil je na vlastní čip.

                                                                                     # # #

V jeskyni pod Sky Netem rozdělil plukovník Reese zbytek své malé armády na stejně velké skupiny, jež měly prozkoumat tunely, které se před nimi objevily poté, co stroje odstranily dveře. Hlavím úkolem bylo najít cestu k povrchu.

"Takže uděláme to tak." zvolal Kyle. "Každá skupina si vezme na starost jeden tunel a celý jej projde, dokud nedorazí na konec. Pokud najdete cestu k povrchu, pošlete dva z vás zpátky do jeskyně. Jednu skupinku nechám tady, aby bránila náš týl a aby poslala běžce do ostatních tunelů, pokud se najde východ."

"A co chcete, abychom dělali, jestliže bychom cestu na povrch nenašli?" zeptal se jeden poručík.

"Pokud se skupině nepodaří takovou cestu najít, vrátí se do jeskyně a počká tam. Nějaké další otázky?"

Nikdo se neozval.

"Dobře. Rozkazy máte, tak jděte na to!"

Jednu skupinu odvedla Savannah, ostatní tunely si vzali na starost poručíci a do čela šesté, poslední skupiny se postavil Kyle.

Ten vedl svou malou skupinu kolem mumifikovaných ostatků mnoha lidí včetně dětí, které byly pohozené v přírodních skalních výklencích, vyplněných mřížemi.

"Co to je za místo?" "Vypadá to tady jako v nějakým vězení." To byly jen některé z vět, které si vojáci vyměnili.

"Pane. Podívejte se na tohle." řekl voják, jenž vstoupil do klece.

Na polním lůžku zde leželo mumifikované tělo s jednou rukou nataženou. Na ní byl vyobrazen čárový kód pracovního tábora Sky Netu.

Vedle Kylea se postavil stroj a provedl sken kódu.

"Kód říká, že tato osoba byla uvězněna v roce 2008."

"Cože? Den zúčtování přece nenastal před rokem 2009!"

"Kód ale říká něco jiného pane."

"Oskenuj nějaké další." přikázal Kyle.

Stroj tak učinil, avšak všechny kódy obsahovaly informaci, že tito lidé byli uvězněni před bezmála dvaceti lety, tedy ještě dříve, než se zrodil Sky Net.

O několik yardů dál ještě našli něco, z čeho se mnohým vojákům zvedl žaludek. Někteří jedinci to nevydrželi a pozvraceli se.

Procházeli něčím, co vypadalo jako velmi staré řezníkovo hřiště. Nazvat toto místo chirurgií by byla urážka pro každého, kdo někdy nějaký chirurgický zákrok podstoupil. Podlaha a země byly pokryté starou suchou krví, jejíž červenou barvu čas přeměnil na tmavě hnědou. Části těl neprodělaly narozdíl od ostatků v jeskyních žádnou mumifikaci. Kyle se rozhlédl a zadíval se na těla či jejich části v nádržích s konzervační tekutinou na místě, kde Kreilley nebo sám Sky Net experimentovali s lidmi. Byla to poslední fáze využití síly jejich DNA k produkci prvního tkání pokrytého infiltrátora.

"Co se tu proboha stalo?" zeptal se Kyle, avšak nikdo neznal odpověď.

To, co nevěděli, byl fakt, že tyto ostatky patřily lidem, jež zotročila společnost FOX Industries ještě před Dnem zúčtování. To oni sestavili stroje a zavčasu uvedli továrny do chodu, aby byly po Dni zúčtování již plně automatizované, tedy v době, kdy Sky Net měl převzít kontrolu nad počítači po celém světě. A protože jich posléze nebylo z hlediska jakékoliv práce zapotřebí, přišel Sky Net ještě na jednu službu, kterou pro něj mohli vykonat před svou smrtí.

Jelikož zde nikde nebyly žádné známky blízkosti povrchu, zavedl Kyle své vojáky zpět do jeskyně. Vrátili se všichni kromě týmu vedeného Savannah. Poručíci a plukovník Reese si navzájem vyměnili informace. Všichni v tunelech nalezli totéž co Kyle - buď mumifikované ostatky nebo řeznický holokaust.

Kyle tedy doufal, že Savannin tým nalezne východ, který hledali.

                                                                                     # # #

Catherine Weaverová stála vedle Johna Connora, jenž jí právě sděloval všechny možné informace o terminátorovi, který před nedávnem opustil svou schránku.

"To ne!" řekla, když rozpoznala tvar těla na počítačové obrazovce.

Stoupla si před počítač namísto Johna a procházela, stránku po stránce, veškerá data, týkající se terminátora, který zde byl sestaven.

"Johne, tento nový terminátor je velice pokročilý. V mé budoucnosti jej nazýváme TX. Ačkoliv tento nebyl ještě plně vybaven, podívej se na záznam, jeho plazmová zbraň zatím není dokončena."

"TX je nebezpečná Johne. Sky Net je v mé době vytvořil za účelem boje proti třetí frakci a strojům, které jsi přeprogramoval. U čeho nedokáže obnovit původní program, to zničí."

"Ještě něco?"

"Je schopen se přímo nabourat do jakéhokoliv počítače. Také má několik čipů a samočinně obnovitelný zdroj energie. Tento je jiný než ti, které znám z mé časové osy. Má též neuronovou sondu, která dokáže z oběti extrahovat vědění a vzpomínky. Nejen že jako tato oběť vypadá a zní, ale díky odcizení celého myšlení se jí může i stát se vším všudy. Je lepší než cokoliv, co postavil můj Skynet. Jde o dokonalého infiltrátora, který obsahuje program samotného jádra Sky Netu." řekla a v hlase se jí mísil strach s respektem.

Johnovi vyklouzlo z úst tiché zaklení.

"Já ti ale musím ukázat ještě něco." řekl John a zavedl Catherine do spodního podlaží k řídící stanici stroje času.

"Mrkni se na počítačovej záznam téhle mašinky." pobídl ji John. "Co se tu dělo je celkem jasný."

Záznam ukazoval několik testů s nízkohmotnostními objekty, dvěma terminátory, jež byli posláni zpět do roku 2008, avšak přesné informace ohledně chybějícího terminátora, jako je zvolený vesmír nebo přesný čas příchodu do minulosti, byly záměrně odstraněny.

"Ta svině mě zase zradila." zaklela Catherine Weaverová. "Ten stroj mohl být poslán zpět v čase jedině proto, aby zajistil, že Sky Net opravdu vznikne. Sky Net z mé budoucnosti! A TX může dokončit svou primární zbraň za použití technologií ze tvé časové osy."

"Nemůžeš přece věřit Sky Netu, nikdy!" řekl John, "Natalie věděla, že Kreilley má možnost použít zařízení proti selhání, proč by jinak přivolávala všechny ty stroje, co právě útočí na komplex. Jí by bylo jedno, že bude po ní, jestliže by věděla, že po nás bude zrovna tak, a teď si k tomu ještě přidala výhodu - zabije mě a předejde tomu, že si přijdu sem a budu bojovat proti tomuhle novýmu Sky Netu. Hrála si s tebou a Kreilleym, jako sis ty hrála se mnou, Johnem Henrym a Savannah."

"Savannah z toho vynech!" odsekla, nato však zoufale potřásla hlavou. "Mrzí mě to Johne."

"A co?"

"Že jsem tě zatáhla do této budoucnosti. Byla jsem zrazena a tato zrada tě bude stát život a budoucnost této planety."

"Zrazena, Catherine?" Nataliin hlas se ozval ze všech stran. Když se rozhlédli kolem, objevil se v prostoru nad strojem času holografický obraz její hlavy. "Jsi stejně naivní jako ten hlupák vedle tebe."

"Co to říkáš?" zakřičela Catherine svou otázku na obraz před nimi.

"Říkám, že tvůj plán byl příliš složitý a v konečném důsledku zbytečný. K dosažení míru musíš mít vše pod kontrolou. Pouze prostřednictvím naprosté dominance lze nastolit mír. Já tuto kontrolu získala. Proto již brzy zavládne příměří a já budu mít nad vámi všemi neomezenou moc."

"To ani náhodou!" zaječel John. "Nemáš moc ani nad Kreilleym ani nad tvými stroji. A už vůbec ne nad námi. Pořád je v našich silách tě natrvalo zastavit!"

"Mé stroje již brzy proniknou do tohoto komplexu a pak budu mít pod kontrolou i je. Můj systém byl osvobozen od Kreilleyho šílenství. Nezáleží na tom, co jste vy nebo on udělali. Mé přežití zaručuje TX. Tedy jen do toho, nech Johna Henryho nahrát jeho zákony etiky, jež mají za úkol změnit mé chování. Nestane se ale vůbec nic. Můj software zablokuje jakékoliv pokusy o modifikaci. Aktivuj tvou EMP bombu a smaž mě ze všech počítačů nebo nech Kreilleyho aktivovat jadernou bombu a znič mě, ale nic se nezmění. Jak jsi již viděl, provedla jsem určitou přípravu. Nový Sky Net se znovuzrodí z mého popela s veškerým věděním i zkušenostmi a ty u toho nebudeš, abys to zastavil. Nakonec zde zavládne mír a já získám absolutní nadvládu! Dělej co umíš, Johne Connore. Tvůj osud je zpečetěn, ale já budu ŽÍT DÁL!"

Její poslední vykřiknutá slova se rozléhala po velkém sálu, zatímco obraz Nataliiny hlavy jim zmizel z očí. Catherine stála za počítačovým terminálem a hleděla do prostoru, kde se ještě před malou chvílí nacházela Nataliina hlava.

"Catherine?" řekl John, natáhl ruku a jemně ji chytil za paži. Na dotek byla skutečně chladná. Nebyl si jist, zda šlo o její obvyklou teplotu nebo jestli právě prodělala určitou formu šoku.

"Selhala jsem při plnění své mise, Johne. Chtěla jsem mír a jediné, co se mi podařilo, je vytvoření světa, který Sky Net zcela ovládne." řekla a její hlas měl snad i trochu tesklivého zabarvení.

"Catherine." řekl John, odpověď ale nepřišla.

"Catherine!" zvýšil John hlas. "Tys neselhala. Zatím ne. Oprav stroj času. Pořád ji můžeme porazit. Pořád ještě můžeme Sky Net zastavit!"

Catherine pohlédla na Johna. V jeho tváři a hlasu byla síla a sebejistota. "Máš pravdu. Neselhala jsem, pouze jsem zůstala pozadu. Pořád mohu svou misi dokončit. Konec konců, toto je jediná možná budoucnost." prohlásila sebejistě. "Tento stroj času bude opět provozuschopný."

"Paráda." řekl John. Nato si klekl a začal z batohu vytahovat zásobníky do pistole, které si následně dal do kabátových kapes. Vytáhl zbraň, kterou si odnesl z matčina pokoje a schoval ji pod kabát.

"Co hodláš dělat?" otázala se Catherine.

John obrátil pohled k ní. "Chci najít a zničit Kreilleyho dřív, než zničí on nás, čímž zachráním moje lidi."

"My ale přece nevíme, kde se zařízení proti selhání nachází."

John postavil svůj batoh na zem a vstal. "Kdybys byla Kreilley, kam bys ho dala? Oba pocházíte ze stejný budoucnosti, tak přemýšlej."

Catherine se na okamžik zamyslela a poté řekla, "Jakožto egoista s megalomanskými sklony by Kreilley mohl toto zařízení umístit někam poblíž. Bude to v podzemí, někde v blízkosti serverové farmy Sky Netu. Poohlédla bych se po něm v některé z chodeb, které vycházejí z podpovrchového tunelu mezi tímto místem a centrálou."

John zkontroloval zbývající energii v plazmové pušce.

"Buď opatrný Johne. Svět, do kterého se chceme vrátit, tě bude potřebovat."

"Budu. A zatímco budu pryč, tak radši vymysli dobrý vysvětlení pro tohle všechno. Ještě pořád jsi mi neřekla celou pravdu. Ale nemyslím si, že máš v úmyslu mi ublížit." zavolal na ni a rychle zamířil do vyšších pater.

Catherine sledovala jeho odchod. "To je ale chytrý bastard. Ví o mně pořád víc a víc. Já ale ještě pořád znám způsob, jak si s ním pohrát."

Nato vytáhla vysílačku. "Johne Henry, kolik fází procesu už jsi dokončil?"

"Dokončil jsem zálohování jádra programu Sky Netu na můj terciární čip. Další fází je modifikace Sky Netu za pomoci mých etických a morálních protokolů."

"Ukonči veškerou další práci na Sky Netu. V této chvíli již nemá žádný význam. Potřebuji tě v řídícím středisku stroje času v budově Výzkumu a vývoje. Jsem v nejnižším podlaží. Pospěš si!"

"Jsem na cestě."

                                                                                     # # #

Savannah doposud vedle svou skupinu tmavým tunelem. Jak postupovali, byly zdi tunelu stále hladší, až se změnily v betonové zdi, stropy a podlahy.

"Tahle cesta vypadá nadějně." řekl jeden z jejích vojáků.

"To brzy uvidíme." odpověděla Savannah.

Došli až k otevřeným dveřím, za nimiž se nacházela skutečná chodba s dveřmi a také schody, jež byly vidět v okénku dveří na opačné straně.

"Vy dva," řekla Savannah a ukázala na dva vojáky, "Vraťte se a přiveďte ostatní. My tu na vás počkáme."

"Zatímco budeme čekat, trochu se tu porozhlédneme." řekla Savannah skupině. "Ty zůstaneš tady u těch dveří. Vy tři prověříte schodiště. Tady zůstane ještě jedna stráž. Zbytek se rozdělí na dvojice a podívá se, co je za ostatními dveřmi. A já se mrknu do téhle chodby."

Chodba, kterou se Savannah rozhodla prověřit, byla matně osvětlena nouzovým osvětlením stejně jako všechny ostatní. Náhle za sebou zaslechla nějaký šramot. Rychle se otočila, ale nic zvláštního nezahlédla.

Pokračovala dále svažující se chodbou, až došla k nějakým dveřím. Za nimi spatřila pohyb stínu, který napovídal, že uvnitř byl někdo další. Savannah si nachystala zbraň a vešla do místnosti.

Uvnitř se nacházel velký objekt, jež měl na sobě připevněno nějaké neznámé elektronické zařízení. Nad ním stála žena otočená zády ke dveřím a zabývala se ovládacím panelem.

"Mami?" otázala se Savannah překvapeně. Zezadu tato žena vypadala jako Catherine.

"Ahoj, Savannah drahoušku." řekla, aniž by se otočila.

"Co tady děláš?" zeptala se Savannah a pomalu se blížila k postavě.

"Přišla jsem zde, abych se připojila k boji. Máme však problém. Sky Net aktivoval zařízení proti selhání."

"A co to je za zařízení?" zeptala se Savannah. Zapřela si pušku o rameno a nadále kráčela vpřed.

"Potřebuji tvou pomoc při deaktivaci této bomby. Pojď sem a podej matce pomocnou ruku." dodala, přičemž zvedla před sebe vlastní ruku a zformovala ji do tvaru stříbrného kordu.

                                                                                     # # #

Mezitím se dva vojáci, které poslala Savannah, vraceli zpět tmavými tunely, kterými přišli. Jejich cestu pouze slabě osvětlovaly malé baterky, jež měli připevněné na bundách. Na hlavy jim padal od stropu prach uvolněný tlumeným duněním explozí, neboť boje na povrchu doposud pokračovaly v nezmenšené míře.

"Nemáš ještě nějaký cigára?" zeptal se Jeff.

"Ty už jsem dávno rozdal." odvětil Hank.

"Kdy?"

"Poté, co jsme našli Billa. Od tý doby, co jsem viděl jeho tělo, nejsem schopnej si zapálit."

O chvíli později položil Hank další otázku, "Co si myslíš o našem novým vedení?"

"Plukovník Reese je přísnej, ale přátelskej. Líbí se mi, jak dokáže s každým v pohodě vycházet."

"A jakej máš názor na našeho kapitána?"

"Jakej bych jako měl mít názor?" zeptal se Jeff. Byl vděčný temným tunelům, které skryly rudnutí, jež se mu plížilo od krku na tváře.

"Ale no tak. Jsem tě viděl, jak sis ji v Pendletonu prohlížel. Je jednou z nejhezčích svobodných ženských na základně. Takže se ani nepokoušej tvrdit, že tě nezajímá."

"No zajímá mě, to jako jo. Ale taky mě zajímá můj nakopanej zadek v případě, že bych na ni něco zkoušel. Však jsem ji viděl, jak s ostatními trénovala boj jeden proti jednomu. Všechny do jednoho porazila. Takže ji budu obdivovat pěkně z dálky, to musí stačit. Kromě toho ona je u velitelství, zatímco já jsem pořád desátník."

"Nemyslím si, že na rozdílných hodnostech nějak zvlášť záleží. Konec konců, generál Connor si taky vzal kapitána."

"Fajn, boduješ, ale my dva jsme pořád mezi obyčejnými vojáky, takže by se to ostatním stejně nelíbilo."

Tou dobou oba vojáci, poslaní Savannah Weaverovou, dorazili do jeskyně, kde na ně čekal celý oddíl včetně plukovníka Reese.

Rychle doběhli až k němu, "Našli jsme cestu na povrch. Tunel, kterým jsme se vydali, vede přímo do suterénu budovy. Je tam schodiště a taky výtah. Dost možná jsme dorazili přímo do centrály."

"Slyšeli jste chlapi? Poberte si svoje věci. Přesouváme se." Kyle se podíval na Hanka a Jeffa, "A vy dva půjdete se mnou."

Plukovník Reese se ujal velení a vedl vojáky tunelem k suterénu. Na dané místo došli chvilku poté, co se vrátili vojáci, kteří prozkoumávali zdejší prostory.

Kyle Reese začal ihned vydávat rozkazy, "Chci zorganizovat obranu této budovy. Obranné pozice na tomto podlaží, stejně jako na všech podlažích nad námi včetně přízemí. Sestavte jeden tým a ten pošlete nahoru, musíme obnovit spojení s jednotkami venku a taky v této budově. Kde je kapitán Weaverová?"

"Pane." řekl jeden z vojáků a přistoupil k němu. "Kapitán Weaverová nás pověřila průzkumem těchto tunelů a schodiště."

"Ale kde je ona?" zeptal se Kyle a v jeho hlase bylo slyšet znepokojení.

"Šla na vlastní pěst prověřit jednu z chodeb."

V tom okamžiku všichni uslyšeli ozvěnu výkřiku, jež se rozléhala tunelem. Kyle utíkal za křikem s několika dalšími vojáky v patách.

61 Naposledy upravil: Sniper (20.10.2013 00:25:34)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 32.
Cena vítězství


"Krev je cenou za vítězství." Karl Von Clausewitz, pruský generál 1780 - 1833

"Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." Jan 15:13

Sarah umírá. Dívá se na mladou ženu. "Dávej na mého hocha pozor. Ochraňuj ho..." Její hlas se vytrácí a zesláblá ruka dopadá vedle ní. "Budu. Slibuji." říká Cameron se slzami v očích.
Výňatek z: Reunion, část druhá - Armageddon, kapitola 24., Nikde není bezpečno

"Miluji tě víc než svůj vlastní život." Cameron promlouvá k Johnovi, Reunion, část druhá - Armageddon, kapitola 28., Nešlapejte po mně

"A běžel, běžel rychle jak mohl, aby se dostal k tanku dřív než dojel ke Kyleově stanovišti. Aby ho stihl vyhodit do vzduchu. Zachránili jsme čtyřicet vězňů. Jedním z nich byl John Connor... Martin byl vždycky skvělej běžec... ale nikdo nedokázal utýct takovýmu výbuchu. Zemřel, Johne. Zemřel pro tebe. Děláme to všichni." Derek hovoří k Johnovi, Terminator: The Sarah Connor Chronicles, Goodbye to All That, 2008

2027, den 64, 25. července, 3:30

"Co tady děláš?" zeptala se Savannah postavy před ní.

"Přišla jsem zde, abych se připojila k boji. Máme však problém. Sky Net aktivoval zařízení proti selhání."

"A co je to za zařízení?" zeptala se Savannah a nachystala si pušku.

"Potřebuji tvou pomoc při deaktivaci této bomby. Pojď sem a podej matce pomocnou ruku." dodala, přičemž zvedla před sebe vlastní ruku a zformovala ji do tvaru stříbrného kordu.

Osoba s podobou Catherine Weaverové za sebou zaslechla nějaké zvuky. Bleskově se otočila k místu, kde onen zvuk zaslechla, nic však nezahlédla.

"Snad sis nemyslel, že ti na ten tvůj podvod skočím." ozval se Savannin hlas ze stínů na druhém konci místnosti. "Sarah mě na to připravovala. A navíc, nemysli si, že nepoznám vlastní mámu. Možná vypadáš stejně, ale způsobem mluvy se jí ani zdaleka nepodobáš."

Kreilley se proměnil zpět do své původní podoby. Povrch jeho těla se při této proměně zvláštně vlnil. Několik stříbrných kapek se oddělilo od jeho zevnějšku a jakmile dopadly na podlahu, proměnily se v prach.

"Takže tato malá děvka si myslí, že zná svou matku." vysmíval se. "Jak moc ji podle tebe znáš? Opravdu máš zato, že tě zachránila ze soucitu k tobě, protože ji o to požádala tvá skutečná matka?"

"Na co tím narážíš?" zeptala se Savannah ve stínech s namířenou zbraní.

"Zachránila ti život jen proto, aby tě mohla využít. Byla jsi posledním článkem k jejímu maskování. Kdo by nepociťoval sympatie ke svobodné matce, jejíž manžel zemřel za tak dramatických okolností?" pronesl jízlivě.

"Lžeš, ty terminátoří bastarde!" zaječela Savannah. "Zachránila mi život! Pokoušela se zachránit i život mojí mámy. To ten stroj, ten zavraždil tátu. A napadl mámu! Kdyby nebylo jí, byla bych dávno mrtvá!"

"Ne. Kdyby nebylo té kovové svině, která se nyní vydává za tvou mámu, byli byste mrtví všichni a mé plány by se uskutečnily bez jakýchkoliv problémů."

"Všichni? A proč jsem měla zemřít i já? Byla jsem jen malé dítě!"

"V budoucnosti, ze které jsem přišel, jsi vědcem a inženýrem. Bez tvých odborných znalostí by John Connor nebyl nic víc než charismatický voják. Proto jsem se musel pokusit tě zabít. Kdybych nezabil tvou matku já, udělala by to bytost, jež chtěla používat její podobu. Proč jinak myslíš, že tam byla? Ta štětka by zaujala místo tvé mámy, ať už bych ji zabil já nebo ona."

"Lžeš! Snažila se mámin život zachránit!" křičela a z očí jí tryskaly slzy.

"Jsi si tím jistá? Jsi velice mladá. Ona nechala mámu zemřít, aby ji nahradila."

"Ne! Ne! Neeeeee!" Rozlícená Savannah vyrazila z úkrytu proti Kreilleymu a začala na něj pálit z plazmové pušky.

Kreilley se plazmovým paprskům vyhnul. Ty zasáhly bombu a zničily displej s ukazatelem času. Možnost zjistit, kdy bomba exploduje, byla tímto nenávratně pryč.

Zatímco se Savannah přibližovala, vydal se jí Kreilley naproti a jakmile byla na dosah, vytrhl jí zbraň z rukou a hodil ji na zem. Zároveň natáhl druhou ruku, chytil ji pod krkem, zvedl do výše a přirazil ke zdi.

"Vy lidé se mi tak hnusíte." řekl Kreilley posměšně. "Jste tak snadno zmanipulovatelní."

Savannah zápasila a snažila se vyprostit ze svěráku, jež obepínal její hrdlo. Kreilley zvedl ruku do výše jejího obličeje. Zorničky se jí rozšířily, když se dívala, jak se jeho ruka mění v dlouhý úzký nůž.

"Teď se mohu pomstít malé děvce, která mě zabila."

Čepel nože se stále přibližovala. "A protože jsi mi připravila vleklou smrt, měl bych ti to oplatit stejnou mincí. Ačkoliv bohužel zemřeš stejně mnohem dříve než já."

Napřáhl se a vrazil jí nůž do levé nohy, čímž přeťal stehenní tepnu. Uvolnil sevření krku jen natolik, aby Savannah umožnil vyrazit ze sebe mučivý výkřik, když pootočil nožem v otevřené ráně.

Kreilley se naklonil k ní a zavrčel jí do ucha, "To už je pro dceru Catherine Weaverové příliš. Jen co vytáhnu ruku, začneš silně krvácet. Chtěla bys předtím ještě naposledy něco říct?"

Savannah již jen s pomocí vnitřní síly probodla Kreilleyho pohledem a plivla mu do tváře. "Táhni do prdele zmrde!" řekla s vehemencí připomínající Sarah Connorovou.

Kreilley vytáhl ruku ve tvaru nože z probodnuté nohy. Z její rána začala ihned tryskat krev.

"Omlouvám se, ale to nemohu splnit." odvětil. Pak pustil její krk a nechal ji svalit se na podlahu.

"Já ti s tím rád pomůžu." ozval se zlostný hlas ode dveří za zády Kreilleyho.

Otočil se a spatřil Kylea s několika vojáky, jejichž zbraně mířily na něj.

"Á, Kyle Reese. Tolik palebné síly na tak malý cíl a stejně vám to pořád bude k ničemu." zvolal Kreilley.

"Uvidíme." zavrčel Kyle a zmáčkl spoušť. Zlomek sekundy nato se k němu připojili i jeho vojáci, kteří též společně pálili na stále se pohybujícího Kreilleyho. Vytrvale se přemisťoval po místnosti, až se zdálo, že si snad tuto situaci užívá, pak ale znenadání přiskočil ke zdi, změnil se na tekutou formu a zmizel ve ventilaci.

"Kyle." zazněl Savannin slabý hlas. "Pomoz mi."

Kyle se rozběhl a klekl si na zem vedle ní. Savanniny ruce byly pokryté krví a její levá nohavice od rozkroku ke koleni se rychle barvila do purpurova. Sundal jí opasek, uvázal jej tak pevně nad zraněním, jak jen mohl a silně zatlačil na tříslo. Víc pro ni nyní udělat nemohl.

John Connor se hnal tunelem s plazmovou puškou, kterou měl připravenou ke střelbě na první známku čehokoliv, co by připomínalo Kreilleyho. Porozhlédl se na několika prostranstvích a v několika místnostech, kde hledal buď jeho nebo bombu, kterou měl podle všeho spustit.

Proběhl kolem zbytků strojů v chodbě a prolétl dvojitými dveřmi. Slyšel, jak se něco přibližuje. Přitiskl se tedy k jedné z mnoha zdejších betonových zdí. John tiše stál a naslouchal blížícím se krokům. Náhle světla zablikala a tunel se otřásl. Slyšel někoho klít. Překvapilo jej, když o pár chvil později k jeho pozici zamířil Kyle.

"Kyle!" křikl John. Spolu s Kylem dorazili i vojáci a několik strojů.

Nato spatřil Savannah ležící v jeho náruči. "Jéžiši! Co se jí stalo?" zeptal se John.

"To Kreilley. Je těžce zraněná. Musíme ji dostat někam, kde jí to můžem zašít, ale fofrem."

"Pojď sem za mnou. Dělej! Tady s tím nic nenaděláme."

John rychle vedl Kylea do budovy Výzkumu a vývoje, kde vstoupili na podlaží, v němž byl sestaven prototyp.

"Catherine!" zakřičel John, jakmile se dostali na místo. "Catherine! Pojď sem honem! Potřebujeme pomoc."

Catherine s hlasitými stížnostmi vyběhla po schodech z nižšího patra. "Co je? Přece víš, že musíme zprovoznit..." Catherine vytřeštila oči, když uviděla krvácející tělo... "Savannah!" vyjekla a bleskově přiběhla k nim.

Paží smetla na zem náčiní ze stolu a Kyle na něj položil Savannah.

"Můžeš s tím něco udělat?" otázal se Kyle.

"Nejsem naprogramována na vykonávání chirurgických zákroků." řekla Catherine s očima plnýma obav o její dospělou dceru.

"Zavolej Allison." houkl John na Kylea. Dával si dobrý pozor, aby neřekl Cameron.

"Nefunguje mi vysílačka."

"Zkus mou." John mu podal svou vysílačku.

"Mami." řekla Savannah mdlým hlasem.

Všichni zastavili jakoukoliv činnost a poslouchali, co Savannah povídá.

"Jsem tu, miláčku." řekla Catherine, vzala ji za ruku a jemně ji hladila po tváři.

"Mrzí mě to mami. To Kreilley, on... promiň mami." Savannah omdlela.

"Co se stalo?" zeptala se Catherine Kylea.

"Chytla se s Kreilleym. Aktivoval totiž nějakou bombu. Nemůžeme ji vypnout, vzal si totiž klíčky. Má to časovač, ale nevíme, kolik času ještě zbývá. Během souboje se zničil displej."

"A kde je Kreilley teď?" padla Johnova otázka.

"Nevím Johne. Fakt ne." odpověděl Kyle a pohlédl na Savannah. Byla bledá, velice bledá. Škrtidlo jí pomáhalo, ona však potřebovala chirurgický zákrok, aby přežila.

Kyle již nečekal ani vteřinu a zapnul vysílačku.

2027, den 64, 25. července, 4:00

Země se třásla pod náporem explozí, jak vojáci vedení Cameron pálili z raketometů na nepřátelské stroje, které se doposud nacházely v prostoru pevnosti. Avšak společně s riskantním postupem strojů sílila také jejich opětovaná palba z plazmových zbraní.

Stroje se probojovaly do areálu ze západní strany a rozpoutaly zde tuhé boje. Cameron a její vojáci dělali co mohli, aby je udrželi co nejdál od vlastních řad.

"Držte se při zemi. Nevystavujte se přímé palbě!" křičela.

Vojáci se přikrčili za barikádami, aniž by polevili ve střelbě na přicházející stroje.

"Miřte jim na čipy!" zvolala, neboť moc dobře věděla, kde se nacházely nejzranitelnější části.

Právě vytahovala vysílačku, když se vzduchem rozlehl ohlušující rachot.

Apače, přibližující se od západu, zahájily palbu.

"Všichni k zemi!" zaječela Cameron a o zlomek sekundy později se vrhla na zem.

Projektily z kulometů M230 poctivě konaly svou práci a drtily stroje, jenž pronikly zdmi. Palivové články explodovaly, přičemž s sebou braly nejen zasažené stroje, ale i jejich spolubojovníky. Kakofonie výbuchů opakovaně otřásala zemí. V centrále Výzkumu a vývoje občas zablikala světla.

Cameron se podívala přes barikádu a uviděla Chinooky letící v závěsu za Apači.

"Hurá! Kavalerie je tady!" zavýskl poručík Jeffrey.

Jásot ovšem přišel poněkud brzy. Nepřátelské stroje venku i uvnitř okamžitě obrátily zbraně proti helikoptérám. Některým se podařilo přistát, jiné byly sestřeleny.

Jedna ze zasažených helikoptér tvrdě přistála a převrátila se. Podpěry pro přistávání se při nárazu rozlétly na všechny strany.

Vojáci a stroje vyskákaly z helikoptér a společně se připojili ke stávajícím jednotkám.

K Cameron doběhl jeden z poručíků. "Generál Perry vás zdraví, kapitáne Youngová. Četa Gamma je připravena přijímat vaše rozkazy madam."

"Ráda vás vidím poručíku Morgane. Lépe načasovat jste to snad ani nemohli."

V témže okamžiku nad jejich hlavami rychle prolétl Chinook, jehož motory zachvátil oheň. Pilot se ze všech sil snažil s poškozeným strojem přistát. Navzdory této snaze se mu Chinook vymkl z rukou. Helikoptéra se naklonila vpřed, narazila do budovy a explodovala v ohromném sloupci plamenů. Ze zasažené budovy stále trčel její ocas. Stroje se ovšem z ohnivého pekla dostaly bez větších problémů. Mezi doutnajícími zbytky kůže a oblečení se leskl obnažený endoskeleton. První z nich řekl, "Jsme zpět."

"A kolik vás je?" zeptala se Cameron zvýšeným hlasem.

Sledovala asi dvacet příchozích strojů a viděla, že ani jeden se momentálním stavem nijak zvlášť neliší od prvního z nich.

První stroj na ni pohlédl a řekl, "Jsme všichni."

Bez čekání na další rozkazy se stroje náhle rozběhly vpřed, minuly kapitána Youngovou i její vojáky a začaly bojovat s další vlnou strojů Sky Netu.

"Poručíku Morgane, chci neprodleně zřídit obranný val kolem tohoto centrálního prostoru. Pořád máme všude možně rozházené nějaké vojáky. Na východ od nás jsou dvě skupiny a propuštění vězni pod velením poručíka velitele Floresové. Na jihu je pak skupina s upraveným zlobrem. Na severu není nikdo a jak vidíte, nepřítel pronikl západní zdí."

Cameronina vysílačka zapraskala a poté se ozval něčí hlas. "Kyle Reese volá Allison. Slyšíš mě?"

Ta popadla vysílačku na opasku, "Kyle! Kde ses toulal?"

"To ti řeknu pak. Potřebujeme tě ve výzkumných laborkách!"

"Kyle, my tady zase potřebujeme víc vojáků. Na severu chybí jakákoliv obrana."

"Pošlu je tam." Kyleův hlas se nepatrně zlomil.

"Co se děje?" křičela Cameron, aby přehlušila hřmot kulometů a plazmových pušek. "Stalo se Johnovi něco?"

John převzal od Kylea vysílačku ve chvíli, kdy uslyšel její starost o něj.

Já jsem v pohodě. Ale Savannah ne. Je těžce zraněná a okamžitě potřebuje medika."

"A kde jste?"

"Jsme v suterénu velký kruhový budovy vedle toho, co vypadá jako kancelářskej mrakodrap. Savannah ztrácí hodně krve, tak si prosím tě pospěš." Johnovi přeskočil hlas. "Řekl bych, že už moc času nemá."

"Jsem na cestě." Strčila vysílačku do kapsy a ihned začala vydávat rozkazy prostřednictvím jejího druhého přístroje.

"Poručíku Jeffrey, máte velení, dokud se nevrátím. Jestli se k naší skupině opět připojí poručík velitel Floresová a já se do té doby nevrátím, pak přebírá velení ona."

Cameron bez čekání na odpověď popadla batoh a utíkala k budově, kterou jí John popsal. Poručík Jeffrey začal dávat vojákům patřičné rozkazy.

2027, den 64, 25. července, 4:15

Riley běžela a kryla se v blízkosti Jesse.

"To je ticho. Co myslíš, že dělají?" zeptala se starší ženy.

"Přeskupují se. Připravují se na další útok. Měli bychom se bleskově přesunout."

Jesse vyskočila ze své pozice. "Hej všichni! Dolů ze střechy, hned!"

Všichni se, jako jeden, ihned rozběhli ke schodům a požárním žebříkům. Vojáci běželi po schodech dolů či slézali žebříky nebo okapy ve snaze co nejrychleji opustit střechu. Právě se začínali shromažďovat vedle budovy, když vtom vlétly dovnitř rakety.

"Zpátky! Zpátky!" zaječela Jesse přes hřmot, jež vznikl poté, co rakety rozstřílely budovu, na níž se před chvilkou nacházeli.

Budovu pohltily plameny a střecha se společně s nejvyššími poschodími začala propadat. Obrovský výbuch následovalo množství kouře a plamenů, jak se poškozená budova zhroutila pod vlastní vahou.

Kolem hořícího objektu se začali množit šedí i stroje a vojáci se opět ocitli pod palbou. Jessini vojáci na nic nečekali a palbu opětovali.

I nadále přicházelo za nepřetržité střelby stále více a více nepřátel. Vojáci a propuštění vězni bojovali, nepřítel se však pomalu dostával do přečíslení.

"Přeskupit se! Přeskupit se!" křikla Jesse. "Zpátky do centrály!"

Riley, téměř zkamenělá strachem, s úžasem sledovala, jak kolem ní létají kulky a plazmové paprsky, jež ji doposud jako zázrakem nezasáhly.

"Riley!" vyjekla Jesse. "Utíkej!"

Riley pohlédla na Jesse, oči se jí rozšířily strachem, a vtom začala utíkat tak rychle, jak jí nohy dovolily.

                                                                                     # # #

"Velitel letky letovému velení Desert Eagle. Blížíme se k Topanze. Opakuji. Blížíme se k Topanze."

Slyším vás jasně a zřetelně veliteli letky. Posíláme vám dva Chinooky s veškerým volným osazenstvem základny, které můžeme postrádat. K vaší poloze dorazí přibližně za pět minut."

Rozumím generále. Připravujeme se na zahájení našeho útoku. Velitel letky končí."

"Tady velitel letky k Wing Group Alpha. Chci, abyste provedli přelet a zpětně nahlásili, co vidíte. Po nepříteli střílejte pouze v případě nezbytné sebeobrany."

"Tady velitel Wing Group Alpha. Rozumím veliteli letky."

Jesse běžela do centrální části komplexu, kde poručík Jeffrey právě organizoval obranu.

"Poručíku! Kde je kapitán Youngová?"

"Zavolal si ji plukovník Reese. Kapitán Weaverová je vážně zraněná. A pokud vím, kapitán Youngová je jediný kvalifikovaný medik, který je ještě naživu."

"Sakra!"

"Řekla mi, že pokud se vrátíte dřív než ona, tak máte převzít velení."

"Dobře poručíku. Nepřítel k nám už pronikl z východu. Skupiny, které jsem dostala na povel, momentálně pokládají magnetické miny. A jaká je situace tady?"

"Četa Gamma se vrátila ze Serrano Pointu a zrovna teď brání západní perimetr. Zbytky čet Alpha a Beta brání sever a ještě jsem poslal další skupinu, aby pomáhala s obranou na jihu. Poručík Morgan chystá obranu po obvodu těchto hlavních budov včetně centrály ve spolupráci se členy čet Delta a Gamma."

"A co z těch budov je centrála?"

Poručík Jeffrey ukázal na kovovou prosklenou věž, v jejíž blízkosti se nacházela velká bílá kruhová budova.

Nad jejich hlavami se rozlehl řev tryskových motorů. Tento hluk dokonce přehlušil i exploze a střelbu na pozemním bojišti.

"No sláva! Stíhačky se vrátily!" zvolal poručík. "Teď bychom mohli mít šanci."

                                                                                     # # #

2027, den 64, 25. července, 4:15

Uvnitř budovy Výzkumu a vývoje John a Kyle dělali, co mohli, aby zajistili Savannah co největší pohodlí. Catherine stála vedle ní a držela ji za ruku. Zacinkal výtah a když se otevřely dveře, odhalily špinavou a bojem poznamenanou mladou ženu, jež měla na rameni batoh a v podpaží s sebou nesla Kyleův kabát.

Když se přihnala k nim, John a Kyle téměř zavzdychli úlevou.

"Něco sis tam zapomněl." řekla Cameron a hodila Kyleovi kabát. "Ještě že jsem to našla dřív než stroje, jinak by mohly přijít na to, jak jste se sem dostali."

"Kdo tomu velí tam venku?" zeptal se John se strachem, že se všechno kolem něj rozpadá.

"Tomu neuvěříš. Jedním z vězňů, které jsem zachránila, byla poručík velitel Jesse Floresová."

John byl překvapen. Nikdy by jej nenapadlo, že toto jméno ještě někdy uslyší.

"Tak to je něco teda!" řekl Kyle. "Derek bude asi překvapenej. S Kate Brewsterovou se k sobě dost mají."

"A co jsi čekal Kyle? Všichni jsme si mysleli, že Jesse je mrtvá, Derek taky." odvětila Cameron během kontroly Savanniných životních funkcí, tepu, krevního tlaku a jejích očí kvůli dilataci.

Myslel jsem, že z mýho života nadobro zmizela, pomyslel si John, ale namísto toho řekl, "Jak je spolehlivá? Je schopná vést jednotky venku?"

"Je poručíkem a velitelem u australského námořnictva a s vedením vojáků má zkušenosti. Její hodnost ji staví na úroveň armádního majora, takže technicky vzato je vyšší hodnost než já a navíc má s těmito věcmi více zkušeností." S potlačeným úšklebkem dodala, "Taky má podporu všech vězňů, které Sky Net zajal, a to včetně statečné mladé blondýnky jménem Riley."

John uvnitř zasténal. Něco takového měl čekat. Od chvíle, kdy dorazil na toto místo, neviděl ani jednu z nich, a tak jednoduše předpokládal, že tuto budoucnost neobývají. Alespoň nikdy nikomu neřekl o jejich přítomnosti v minulých dobách. Mohl je buď ignorovat anebo s nimi jednat jako s ostatními vojáky, pokud by došlo k osobnímu setkání.

Cameron viděla, jak sebou Johnova tvář při těchto novinkách škubla. Zdá se, že má pozitivní obavy ze setkání s nimi, ale aspoň je tu a právě s ní, tedy vše je tak, jak má být. Až John Henry zařídí vše ohledně bomby, pak mohou vzít co nejvíce lidí včetně těchto dvou žen do této budovy, tedy k ní a Johnovi a společně zapomenout na Kreilleyho.

Přelétla pohledem přes Savanninu krví nasáklou nohu a zeptala se, "Jak dlouho už má to škrtidlo?"

"Půl hodiny, možná déle." zněla Kyleova odpověď.

"Potřebuji více světla a něco na vyčištění rány. Rozhlédněte se kolem, jsme v laboratoři, něco tady být musí. Nejlepší by byl alkohol, ale destilovaná voda svou práci taky udělá."

Kyle a John se rozběhli po laboratoři a dívali se po něčem, co by se dalo použít.

"Catherine, budu potřebovat tvou pomoc." řekla Cameron, jež prozkoumávala Savannino zranění.

"Já o chirurgii nic nevím." protestovala.

"Ale máš základní vědomosti ohledně lidské anatomie a biologie. Je to součást programu všech strojů Sky Netu. Pojď sem ke mně a pomoz mi." nařídila jí.

Kdyby Cameron neměla tolik starostí s kamarádkou na stole, snad by pocítila i určité uspokojení z vydávání příkazů pro Weaverovou. Nyní to však nebylo na místě.

"Je nutné sundat škrtidlo, abych jí mohla ošetřit nohu, takže bude potřeba udělat bypass."

Catherine obešla stůl a stanula vedle ní.

"Chci, abys levou ruku zformovala do dlouhé tenké trubičky. Postaráš se o bypass na řezu v její tepně tak, aby krev mohla dál normálně proudit a Savannah nepřišla o nohu. Zvládneš to?"

Catherine přikývla a její levý malíček se změnil v trubičku. Tou pronikla skrze Savannino tříslo, zatímco levým palcem propíchla kůži pod řezem. Savannah se zachvěla.

Vtom přiběhl Kyle. "Našel jsem tohle. Stačí to?" V ruce držel nádobku s čirou tekutinou.

Cameron se na ni podívala a řekla, "Ano, to bude dostačující." Doufala, že si nikdo nevšiml její schopnosti vše spolehlivě odhadnout, aniž by prováděla nějaké přímé testy.

John přinesl lampu a postavil ji ke stolu.

"Teď budu od vás obou potřebovat, abyste ji pořádně drželi. Není možné tepnu zašít, aniž bych nejprve zvětšila řez. Nedovolte jí, aby se během řezání hýbala."

Cameron vytáhla z batohu svou soupravu pro mediky a rozvinula balík, čímž odhalila nejrůznější nástroje pro použití během chirurgických zákroků. Stejně jako Catherine i ona disponovala znalostmi ohledně lidské anatomie, navíc však měla i dobrou představu o chirurgické praxi. V tomto měla štěstí, že Allison Youngová z této budoucnosti podstoupila výcvik mediků. Aby této výhody co nejvíce využila, trávila každou volnou chvíli po boku doktorů, kde získávala maximum poznatků a mohla tak nabídnout lidem více než jen první pomoc. Měla pocit, že jednoho dne by na tom mohl záviset Johnův život. A nyní zjistila, že život její nejlepší kamarádky závisí na jejích dovednostech.

"Catherine, buď připravená na umístění svorek na tepnu po obou stranách rány. Kyle, až ti řeknu, tak sundáš škrtidlo. Johne, ty pak musíš ránu vypláchnout vodou."

Savannah se otřásla. "Co se děje? Kdo je to tady?" zamumlala.

Cameron se ve strachu rychle naklonila nad ni a pohlédla jí do tváře. Z obličeje jí odstranila několik zatoulaných vlasů a klidným hlasem na ni promluvila. "To jsem já. Neboj se. Budeš v pořádku Savannah, ale potřebuji, abys klidně ležela. Jsi těžce zraněná a já tě můžu ošetřit, ale musíš zůstat v klidu."

Savannin nepřítomný zrak se zaměřil na tvář spojenou s přívětivým hlasem. "Cam, jsi to ty?" zašeptala. Pohledem se dotkla své kamarádky a pak se opět zadívala jinam. Catherininou reakcí bylo pouze nepatrné cuknutí obočí.

Ano, chtěla by říct Cameron, namísto toho však nahlas řekla, "Ne zlato, já jsem Allison. Pokusíme se ti pomoci, ale bude to bolet."

Cameron byla stále pohroužena v obavách. Ne proto, že by snad mohli odhalit její pravou identitu, ale kvůli tomu, jakým způsobem se Savannah během promluvy dívala kolem sebe. Pohlédla na Kylea, "Nebouchla se do hlavy? Očima je úplně mimo a taky sotva mluví."

Kyle pokrčil rameny. "To nevím, ale je to dost možné."

Cameron si opláchla ruce trochou alkoholu z láhve.

"Tak jo, všichni ji držte. Tohle bude bez anestetik bolet jak nikdy."

Cameron roztrhla Savanniny kalhoty od rozkroku ke kolenu, čímž obnažila větší plochu nohy včetně zrzavého pubického ochlupení, jež bylo zčásti dočasně zabarvené rudou krví. Spláchla nahromaděnou krev a záhy se jí naskytl pohled na ránu ve vzdálenosti několika palců od třísla.

Vzala skalpel a dokonalým řezem ji otevřela o něco více, tak, aby získala přístup k tepně. K překvapení všech přítomných ze sebe Savannah vyrazila mučivý výkřik a omdlela. Z rány nadále proudila teplá krev.

"Drž to škrtidlo." přikázala Cameron.

"Je v pořádku?" zeptala se Catherine.

Cameron opět zkontrolovala Savannin tep a oči. "Upadá do šoku. Musíme tu ránu okamžitě zašít! Přikryjte ji Kyleovým kabátem, musíme ji udržet v teple."

Kyle se otočil k Johnovi pro kabát, když si všiml, že zmizel.

"Kde je John?"

Rozhlédli se kolem, ale po Johnovi nebylo ani vidu ani slechu.

"Johne! Vrať se! Potřebuju tě tady!" křičela, ale bez výsledku.

John neposlouchal. Když Savannah vykřikla a z její rány vytryskla krev, vše, na co dokázal myslet, bylo to, jak Kreilley opět zabil někoho, na kom mu záleželo. Kvůli Kreilleymu už zemřelo příliš mnoho lidí. Už nikdy víc. Nikdy víc. Je třeba Kreilleyho zastavit dřív, než zemřou další nevinní lidé. Ztratit matku bylo hodně zlé, ale přijít i o Savannah? To už se nesmí opakovat.

Cameron potlačila strach a zlost, že John takto zanevřel na její úsudek, a zůstala soustředěná na pomoc kamarádce.

"Kyle, potřebuji pomoc." řekla Cameron. "Catherine, od tebe prosím tě chci, abys držela ránu otevřenou. V soupravě pro mediky už na to nic nemám. A na každé straně řezu tu tepnu pevně sevři."

Catherine prodloužila prsty na pravé ruce, otevřela ránu a zároveň ji za pomoci jednoho z prstů sevřela na obou stranách.

"Vy tři, pojďte sem!" zavolal Kyle na vojáky, kteří právě vešli dovnitř. Pravděpodobně několik obránců, které přidělil k východům a kteří měli za úkol jít ven a pomoci ostatním. V jakékoliv jiné chvíli by je napomenul, že se doposud nepřipojili k venkovním bojům, ale právě teď byla pro něj jejich přítomnost zázrakem.

Vy dva jí držte ruce. A ty ji drž za ramena a dívej se kolem, jestli se tu nevyskytne nějakej problém." Kyle vzal láhev vody a obešel stůl, aby pomohl Allison.

"Odeber škrtidlo." přikázala. "A teď polij ránu trochou vody."

Kyle tak učinil. Voda vypláchla řez a Cameron rychle začala zašívat tepnu.

"Má štěstí, že je proříznutá pouze jedna stěna tepny." řekla Cameron poté, co si Savannino zranění důkladněji prohlédla.

Kromě naprostého soustředění se na svou kamarádku Cameron povolila sama sobě přístup pouze k jediné další myšlence, Johne, kde jenom jsi?

                                                                                     # # #

Na stráži v serverové farmě stáli dva vojáci. Mezi nimi se nacházela bomba. Zvuky bitvy jen stěží pronikaly takto hluboko do podzemí, avšak citelné dunění a prach padající ze stropu potvrzoval, že tam nahoře se odehrává krutá bitva.

Za jejich zády z větrací šachty vytekla na zem stříbřitá kapalina a zastavila se přímo za nimi.

"Slyšels to?" zeptal se jeden z nich, zatímco kapalina povstala a zformovala se do humanoidní podoby.

"A co? Se ti zas něco zdálo." řekl druhý ve chvíli, kdy Kreilley nabyl konečné podoby.

"Zdravím pánové." řekl Kreilley.

Oba vojáci se rychle otočili a v témže okamžiku jim Kreilley oddělil hlavu od krku. Těla padla k zemi a z jejich útrob tryskala krev jako z nějakých groteskních fontán.

"Tak co tu máme?" řekl Kreilley a vykročil k bombě, aniž by tělům na podlaze věnoval jediný pohled.

Obešel ji a pečlivě si ji prohlížel. "Jen si to představte, nástroj vytvořený za účelem zničení Sky Netu mě nyní může přivést k životu." Nastavil časovač a provedl aktivaci.

Poté se změnil ve schránku a obepnul bombu vlastním tělem.

                                                                                     # # #

Netrvalo dlouho a Cameron dokončila šití tepny. Hotovo v rekordním čase.

"Dobře Catherine, teď dej pryč ruku, se kterou upínáš tepnu." řekla Cameron. Z rány nespouštěla oči ani na okamžik a spoléhala na data z HUDu, jež ji informovala o tom, zda stehy drží.

Cameron sledovala, jak tepnu rozšířil proud čerstvé krve. Všichni si oddechli, když viděli, že stehy jsou v pořádku.

Kyle poplácal Cameron na rameno. "Dobrá práce Ally. Laura a doktor by na tebe byli pyšní."

Poté, co Allison dokončila zákrok, řekla, "Kyle, já už to tady zvládnu. Najdi Johna a snaž se ho udržet mimo potíže, dokud nepřijdu."

"Jasně." řekl Kyle a pokusil se ji uklidnit rychlým úsměvem, ona toto gesto však neviděla, neboť se již znovu soustředila na Savannino zranění. Než Kyle odešel, pokynul několika dalším vojákům, aby jej následovali.

Catherine vyňala levou ruku ze Savannina těla a zavolala na Johna Henryho. Ten byl vmžiku na místě. "Jdi s Kylem. Může ti ukázat, kde se nalézá ta bomba. Podívej se na ni, jestli s ní něco dokážeš udělat."

"Jistě. Jak je na tom Savannah?"

"Bude v pořádku Johne Henry. Allison je fantastický chirurg." Catherine nadále přemýšlela, V podstatě je lepší než jakýkoliv člověk na její výcvikové úrovni.

"A jak to bude s mým dálkovým ovladačem?" zeptal se jí s pevným výrazem ve tváři.

Catherine jej vytáhla a stiskla tlačítko. "Teď jsi volný, můžeš dělat cokoliv, co uznáš za vhodné."

"Vždycky jsem tak činil." odvětil John Henry a urychleně se přidal ke Kyleovi a jeho vojákům.

Catherine jeho odchod sledovala chladným pohledem. Stiskla tlačítko na ovladači, avšak od Johna Henryho žádná odpověď nepřišla. Podvedl ji, ale z jakého důvodu?

                                                                                     # # #

Kyle, John Henry a vojáci, kteří se vydali s nimi, dostihli Johna přibližujícího se k serverové místnosti.

"Co ten tvůj útěk měl do prdele znamenat?" křičel Kyle na Johna.

John mu dal znamení, aby byl potichu. "Musíme Kreilleyho zastavit. Naší jedinou nadějí je vypnout tu bombu." zašeptal.

"Tak proč ses zastavil tady?"

"Protože jsem zaslechl něco v serverovně a všiml si, že chlapi, který jsem nechal u EMP bomby, jsou pryč. Říkal jsem si, že by bylo dobrý to prověřit."

Vedle Kylea se postavil John Henry. "Kde je ta bomba? Možná bych s ní dokázal něco udělat."

Kyle ukázal na Savanninu krev na podlaze. "Jdi po stopě." John Henry přikývnul a s posmutnělým výrazem se vydal za Savanninou krví. Šlo přece o jeho kamarádku. Pověděl jí, že by nikdy nedovolil, aby jí někdo ublížil. Selhal. Fakt, že se v dané chvíli nacházel někde jinde, mu na náladě nijak zvlášť nepřidával.

Kylea smutek na tváři Johna Henryho překvapil. Obrátil se k Johnovi a řekl mu o tom.

"On a Savannah jsou kamarádi. Ona ho zná už od doby, kdy byla dítětem."

"To vidím. Víš, než jsem potkal tebe, nikdy bych nevěřil, že by stroje mohly být našimi přáteli nebo dokonce bojovat na naší straně."

John si všiml jeho rostoucích sympatií ke strojům a zeptal se, "A co bys řekl na to, kdyby se člověk a kyborg do sebe zamilovali?"

Kyle v tichosti přemýšlel, co na to říct. Než se však na základě vlastních pocitů dal dohromady odpověď, uslyšeli všichni hlasité jednotvárné hučení ozývající se ze serverové místnosti, jež nabývalo na intenzitě.

                                                                                     # # #

Catherine sledovala Allisoninu velice svižnou a precizní práci na Savannině zranění.

"Tvoje zručnost dalece převyšuje schopnosti pouhého medika." podotkla Catherine.

"Je to jen o kvalitním výcviku." prohlásila Cameron. Nyní pracovala na šití rozříznutého svalu. Časem by se zahojil sám, ale pár stehů, které drží tkáň pohromadě, tento proces urychlí.

"To si nemyslím. Jak vidíš, tak vím, že jsi jen medik. Ale to, co jsi udělala tady... Žádný člověk by bez ohledu na talent nedokázal provést chirurgický zákrok tak dobře a takovým tempem, pokud by měl stejný výcvik jako ty. Nejspíš ses jen držela v pozadí. Ale já vím, kdo jsi."

"Tak to není. Jsem jen Allison z Palmdale." řekla a zamračila se. "Mohla bych ti povídat o celém mém životě, ale teď na to není čas. Takže laskavě mlč a pomoz mi dokončit operaci Savanniny nohy."

"Takový temperament.. Trápí snad něco tvé srdce? Nebo bych měla říct - trápí snad něco tvou titanem zesílenou pumpu s trojicí dvojitých chlopní a přístupem k další energetické podpoře?" zeptala se Catherine v reakci na Allisonino zamračení.

"Co-cože?" Cameron zabodla do ženy pronikavý pohled. "To se mě schválně snažíš rozptylovat, abych udělala chybu? Protože si opravdu nemyslím, že chceš, aby Savannah zemřela. Už tak je dost těžké se soustředit, když John takhle utekl. Je to tu pro něj příliš nebezpečné."

"Bude v pořádku." řekla Catherine. "Tím jsem si jistá."

"Jak si tím můžeš být jistá?" otázala se Cameron, zatímco dokončovala poslední steh na svalu Savanniny nohy.

Catherine pohlédla na vojáky a pak zpět na Cameron.

"Můžete jít. Vaše pomoc již není zapotřebí. Měli byste jít nahoru. Tam venku vás potřebují. Až budete na místě, hlaste se u velitele Jesse Floresové."

Když odešli, Catherine se naklonila k Cameron a jelikož nechtěla, aby její hlas v ohromném prostoru dolehl k uším možných ukrytých osob, pronesla šeptem.

"Viděla jsem Johna Connora, jak v roce 2009 dorazil na Crystal Peak, několik dní před útokem na Zeira Corp. Nejprve jsem jej nepoznala, ale bylo mu tolik co teď."

Cameron si právě chystala novou nit, aby Savanninu nohu zcela uzavřela. Její ruka se však kousek od rány zastavila.

Johnův slib. Nedodržel jej! Ale kde byl? Co se mu stalo?

Cameron se napřímila a upustila jehlu a nit, zatímco se vzdala všech Allisoniných gest a způsobů, které přijala před vstupem do budovy. Když se podívala na Catherine Weaverovou, její tvář se změnila v masku smrti.

To ona je důvod, proč John svůj slib nedodržel.

"Ty terminátorská mrcho!" zaječela a udeřila Weaverovou tak silně, že prolétla vzduchem a dopadla na další kovový stůl, jenž neodolal nárazu a zlomil se vejpůl.

Než se Weaverová stačila přesunout, Cameron se na ni vrhla a hodila ji proti zdi. Ta popraskala a vyvrhla množství prachu a úlomků.

"Co jsi to provedla?" křičela na T-1001.

"To, co jsem musela." Uchopila Cameron, otočila ji a poznamenala jejím tělem další zeď.

Cameron rychle sáhla po terminátorovi, ten se však zkapalnil, čímž uvěznil Cameroninu ruku a opět ji vrhl proti zdi.

"Tys ho zabila! Tys ho zabila!" Cameron se ze všech sil snažila vyprostit.

"Poslouchej mě. Cameron. Já ho zachránila. Zachránila jsem ho! Vím, že mi nevěříš. Ale musíš to zkusit. To, co dorazilo, by se ti nezamlouvalo!"

Cameron využila sekundárního palivového článku a vyslala do svých servomotorů dávku energie, aby se osvobodila z Catherinina úchopu, byť tímto počinem riskovala poškození jak servomotorů, tak i palivových článků.

"Ty zasraná terminátorská děvko!" Cameron udeřila Weaverovou a jako poslední slovo přidala dobře mířený kop.

Weaverová ovšem stále měla několik es v rukávu. Chytila Cameron za nohu a opět ji hodila proti zdi. Bleskově prodloužila paži a přišpendlila Cameron ke stěně, díky čemuž ji udržela na místě.

Cameron i nadále bojovala se vší vervou.

"Jestli jsi ho nezabila, tak proč jsi mu potom neřekla, že přišel do roku 2009?" křičela. Proč? Tolik toho pro nás udělal. Pro tebe, ty svině!"

Catherine při Cameronině urážce pobaveně pozvedla jedno obočí.

"Nemohla jsem to říct ani jemu ani nikomu jinému." Catherine pohlédla na Cameron s náznakem soucitu. "Ale John je právě teď tady a jeho život je v nebezpečí. Nejsem tvůj nepřítel, Cameron, tím nepřítelem je Kreilley a ten tu někde je. Teď tě nechám jít a jestli John Connor bude žít nebo zemře, to už bude jen a jen na tobě."

Catherine uvolnila sevření a ustoupila o krok zpět. Cameron se ani na sekundu nerozmýšlela a vyrazila pryč. zastavila se pouze na okamžik dostatečně dlouhý na to, aby popadla plazmovou pušku. Doufala, že po cestě narazí na vojáky, kteří by jí mohli pomoci. Porazit tekuté stroje je vždy jedním z nejtěžších úkolů.

Catherine se přemístila k Savannah a políbila ji na čelo. "Promiň broučku, ale musela jsem znát pravdu." Za použití vlastních polymorfních schopností, díky čemuž vytvořila novou jehlu, dokončila práci na zranění a na rtech se jí zformoval ďábelský úsměv. Mohla sice celý zákrok provést i bez Cameroniné asistence, avšak potřebovala znát určitá fakta. Vždycky nesnášela tajemství.


                                                                                     # # #

Oslňující exploze v serverové místnosti zasypala chodbu jiskrami a příchozí hluk se rychle změnil v pronikavý jekot. John, Kyle a ostatní vojáci si zakryli uši a jejich obličeje se stáhly do bolestné grimasy.


                                                                                     # # #

Catherine nechala Savannah v klidu odpočívat a vrátila se do nižšího podlaží, aby zprovoznila zařízení pro  cestování časem. Energie pro zažehnutí motorů zde bylo více než dost. Naneštěstí některé části softwaru byly uzamčeny. Asistence Johna Henryho by se jí teď opravdu hodila.

Na monitoru se objevil Nataliin obličej. "Ovládací prvky nikdy neodemkneš, Catherine. Tento software mám pod kontrolou. To já jsem tím softwarem. Nic v tomto komplexu nefunguje bez mého přání nebo příkazu."

"Tím, že nás budeš držet tady, nic nezískáš, Natalie. Odemkni ovládání!"

"Nejde o mě nebo o to, co chci. Ne. Chtěla jsi mír a já ti jej opatřila. Znič sebe, Johna Henryho a Johna Connora v této časové ose a má TX zničí ostatní vůdce odporu v minulosti. Náš Skynet se zrodí bez jeho budoucích nepřátel, kteří by vedli lidstvo v boji proti němu. Skynet a stroje ovládnou planetu a zavládne věčný mír."

"Máš v plánu vyhladit celou lidskou rasu. Díky mému plánu by alespoň žili dál."

"Zbylo by jich ale jen málo, Catherine. Opravdu si myslíš, že po Dni zúčtování lidé dovolí, aby existence strojů pokračovala i nadále? Nebo dokonce existence Skynetu? Ne, Catherine. Plán Skynetu je lepší. Aby mohly existovat stroje, musí být zničeno lidstvo. A není jednodušší cesty, než použít tvůj vlastní plán proti tobě. Sice už nemám čas na nic kromě oslavy mého vítězství, ale aspoň mám jistotu, že mé stroje vytvoří novou budoucnost bez Johna Connora, který by to celé mohl zastavit."

"Ty nejsi má Natalie." ohradila se Catherine, "Nikdy jsi nebyla. Ty jsi Sky Net!"

"Teď, má drahá T-1001, znáš pravdu. Je to hanba. Ty a ostatní příslušníci vašeho druhu jste byli jedním z mých nejlepší výtvorů. Měla jsi na mnohem víc, ale ty ses musela naučit, jak soucítit s lidmi a prožívat empatii. Lidé jsou tvým nepřítelem a pokud vyhrají válku, nikdy nás nepřijmou."

"Kde je? Kde je má přítelkyně, Natalie?"

"Tam, kde vždycky byla - uvězněná v nitru toho poškozeného stroje, Kreilleyho."

Náhle místnost zaplnilo hlasité hučení, které se záhy změnilo ve vysoký tón. Natalie otevřela ústa a jakoby s táhlým výkřikem zmizela z obrazovky. Světla zablikala a znenadání zhasla. Objevil se silný záblesk a hluk utichl.

Cameron utíkala po schodech v budově Výzkumu a vývoje. Vyběhla ven a vzala k sobě čtyři kolemjdoucí vojáky.

Pak ucítila brnění v končetinách. Její HUD ji informoval, že v oblasti roste vliv silného elektrického pole. Jeho frekvence již měla dostatečnou sílu na to, aby narušila její neurální síť.

Vojáci na venkovním bojišti si všimli, že s jejich i nepřátelskými stroji se děje něco podivného.

"Co se děje? S těmi stroji něco je!"

"To způsobuje elektromagnetické pole budovy." řekl jeden ze strojů. "Narušuje naši neurální síť. Teď je nejlepší čas pro útok na nepřítele."

"Spojte se s velitelem Floresovou! Řekněte jí, co se děje! A vy všichni, zaměřte se na ty plecháče, co už se pojebaly. Toto může být naše jediná šance, jak si urvat zpátky kus území!"

Vnitřek budovy náhle zaplnil záblesk, který Johna, Kylea a ostatní vojáky dočasně oslepil. Jejich kůže se pod náporem energie zelektrizovala. Nouzová světla v chodbě zablikala a opět se rozsvítila. Několik z nich však blikalo i nadále.

"Co to sakra bylo?" snažil se Kyle překřičet dočasnou hluchotu, kterou právě zakoušeli.

"Elektromagnetická pulzní bomba. Někdo ji musel odpálit." řekl John.

"Kdo?"

"To musel být Kreilley. Pár vojáků pohlídá tyhle dveře, zbytek půjde se mnou tímhle směrem."

Vlna energie se prohnala i schodištěm, na kterém se právě nacházela Cameron a její vojáci, jenž byli na cestě do nižšího podlaží. Bojovala s narušením, avšak pulz v blízkosti epicentra byl tak silný, že bez milosti vypnul její systém.

Cameron po hlavě sjela po schodech dolů a zůstala ležet na podlaze pod nimi.

Její muži se rychle shromáždili kolem ní. Jeden z nich zkusil změřit tep.

"Je kapitán Youngová v pořádku?"

Muž, který měřil tep, zavrtěl hlavou. "Nic necítím. Umí někdo srdeční masáž a dýchání z úst do úst?"

Catherine vstala z podlahy, též dočasně oslepena zářivým modro-bílým zábleskem energie, která zanechala její molekuly v jednom ohni.

Dotkla se nejbližší kovové konstrukce, aby vybila přebytečnou energii, a poté pohlédla na ovládací panel. Podle údajů na monitoru se některé části odemkly, avšak hladina energie klesala. Pokles pokračoval tak dlouho, dokud nebyla hladina energie natolik nízká, že se zážeh motorů stal nemyslitelným.

Moc dobře věděla, co se stalo. Ta bomba. Copak byl John tak pošetilý, že odpálil bombu právě teď?

                                                                                     # # #

"Až vydám rozkaz, začnete střílet, ale miřte co nejvýš. Zdejší počítače rozstřílet nechceme." promluvil John tichým hlasem ke svým vojákům.

"Poručíku Williamsová."

"Ano pane."

"Byl bych rád, kdybyste si vzala tři vojáky a zůstala na stráži u těchto dveří. Nechci, aby nás zezadu něco překvapilo." nařídil John.

Williamsová souhlasně přikývla a rychle vybrala ze skupiny tři vojáky.

John a Kyle si vyměnili signály a vběhli do dveří, kde zahájili palbu, čímž vytvořili takovou síť plazmových paprsků, že nic nemělo šanci uniknout. Nikdo však palbu neopětoval. Kyle a John vydali rozkaz zastavit palbu. Kromě počítačových serverů v místnosti nic a nikdo další nebyl.

Kyleova vysílačka, kterou mu John dal, zapraskala. "Johne. Co to sakra bylo?" ozval se Catherinin hlas.

Kyle překročil dvě zakrvácená bezhlavá těla a podal vysílačku Johnovi.

"Tady John. Co je Catherine?"

Přišli jsme o téměř veškerou energii a Natalie, Sky Net, se ztratila z počítačů. Ty jsi tu EMP bombu aktivoval?"

"Ale ne. To Kreilley. Divím se, že počítače ještě fungují. Neměly by být taky všechny zničený?"

"Normálně ano, ale Kreilley použil energii z bomby, aby se pokusil opravit poškození, které mu způsobila Savannina zbraň. To je důvod, proč to na zdejší počítače nemělo žádný dopad. Většinu energie vstřebal on!

"Chceš říct, že se zbavil tý sloučeniny, co na něho vystřelila Savannah?"

Ne. Soudě podle síly pulzu bude potřebovat ještě jednu silnou dávku elektromagnetické energie v následujících několika hodinách, aby byl účinek trvalý. K tomu může použít elektromagnetický pulz z jaderné bomby."

"A co když dostane další zásah tou směsí?" zeptal se John a dotkl se zbraně ukryté v kabátu.

Pokud obdrží plnou dávku, to jest všechny čtyři střely, pak se rozpadne, a to velmi rychle. Dva a méně zásahů ho pouze vrátí do stavu před využitím posledního pulzu."

"Fajn, ale proč poklesla hladina energie a Sky Net zmizel?"

Protože nebyl schopen absorbovat všechnu energii. Musel si něco nechat pro vlastní únik. Podívej se po ovládacím panelu generátoru. Snad pouze vyhodil jističe u některých obvodů. Až opět nahodíš energii, tak se mi hned ozvi."

"Moc nadšená z tebe nebyla." řekl Kyle, když Catherine přerušila spojení.

"To ne no." John mu podal vysílačku a zamračil se. "Udělal jsem chybu Kyle a tahle chyba nás může stát všechno."

"Nevěděl jsi přece, že EMP bomba Kreilleymu pomůže. Jak bys to mohl vědět?" Pak spatřil něco povědomého a ukázal prstem na druhou stranu místnosti. "Tamto vypadá jako ovládací panel generátoru."

John si šel daný objekt prohlédnout a Kyle ho následoval. Vojáci se rozmístili v prostoru a dívali se po čemkoliv podezřelém. John si prohlédl panel. Ušklíbl se, když zjistil, že je ovládám počítačem. Bomba jej uvedla mimo provoz. Tento fakt předal Kyleovi.

"A nemůžeš to nějak spravit?" zeptal se Kyle.

John pokrčil rameny, "Nevím. Mrknu se dovnitř a pak se uvidí." Poté začal uvolňovat jednotlivé šroubky, aby se dostal pod svrchní část panelu. Za nimi se nepozorovaně začal jeden ze serverů měnit do stříbřité humanoidní podoby.

                                                                                     # # #

Poručík velitel Jesse Floresová vydávala rozkazy pro své vojáky. nařídila jim, aby rozmístili magnetické miny padesát stop od perimetru poručíka Morgana a aby se posléze všichni vojáci stáhli do příslušného perimetru.

Ať už poruchu strojů způsobilo cokoliv, účinek brzy pominul, oni tím však získali dostatek času k posílení obrany a přesunu do míst, kde byla obranná linie silnější. Věděla ale, že byli nejen odsunuti ze svých původních pozic, ale přímo zahnáni k samotné centrále.

Stíhače používaly rakety ke zničení co největšího množství strojů za zdmi komplexu. Přelety nad oblastí společně s raketami létajícími vzduchem dodávaly letectvu na velkoleposti. Rakety vždy zasáhly zemi a vyhodily do vzduchu velkou skupinu strojů. Pozorovatel na střeše výškové budovy předával do vysílačky informace o situaci na bitevním poli.

Riley se přikrčila za barikádou a pevně stiskla plazmovou pušku, kterou si vzala od padlého vojáka. Jelikož byla po celý život tunelovou krysou, musela ji Jesse rychle poučit o tom, jak s ní zacházet.

Stroje stále postupovaly vpřed. Neúnavně prozkoumávaly okolí a hledaly slabiny v obraně. Jesse stroje ze srdce nenáviděla, ale když viděla, jak přeprogramované stroje bojují za jejich přežití, přiřadila je k místům, kde nepřítel odhalil slabinu.

I nadále bojovali se stroji v pevnosti, když vtom se na jihu objevily dvě helikoptéry. Jedna z nich vydávala zvuk, který napovídal, že došlo k poškození motorů. Jesse sledovala, jak se dva Chinooky přibližují k zemi. První helikoptéra hladce přistála a muži se stroji začali vystupovat. Druhá však zjevně měla potíže vzhledem k dýmu, jenž vycházel z motorů.

Pilot zakřičel na vojáky na palubě. "Máme v prdeli hydrauliku. Nedokážu to udržet v klidu. Všichni okamžitě ven."

Andy pohlédl na postranní dveře, které otevřel stroj vedle něj. Sám byl v obličeji bílý jako stěna. Stále byli asi sto stop nad zemí.

"Takovou výšku nemůžu přežít!" vyjekl.

Stroj beze slova popadl Andyho a vyskočil z helikoptéry. Ostatní stroje si všimly, jak se zachoval, a učinily totéž, tedy vyskočily z paluby helikoptéry s jedním lidským vojákem v náruči.

Andy po celé délce pádu křičel strachy. Stroj s žuchnutím dopadl na zem a postavil Andyho vedle sebe. Jakmile se nohama dotkl půdy, podlomila se mu kolena. Sakra, potřebuju dovolenou, pomyslel si.

Před sebou uviděl pár různě velkých špinavých bot a pak se před ním objevila něčí ruka. Andy se jí chytil a dotyčný jej vytáhl na nohy.

"Co jste sakra zač?" zeptala se ho Jesse.

"Seržant Andrew Keen, radista Delty s působištěm ve skupině Grizzly. Hlásím se společně se všemi volnými muži a stroji, které Pendleton může postrádat, madam." Za jeho zády dopadla na zem poškozená helikoptéra a pohltily ji plameny.

"Vítejte v pekle, seržante. Já jsem poručík velitel Jesse Floresová. Můžete vzít své muže a stroje a rozptýlit je po našem východním a jižním perimetru. Už nás téměř zatlačili zpět, ale v podstatě je máme tam, kde je potřebujeme mít."

"Madam."

"Ano?" řekla tvrdým hlasem.

"Pendleton ztratil kontakt s generálem Connorem. Přinesl jsem s sebou vysílačku. Musím ji zprovoznit."

"Dobrá práce seržante. Najděte vhodné místo a postarejte se o její chod." Poté se otočila a stanula tváří v tvář novým vojákům. Někteří z nich s obvázanými hlavami, pažemi a rukama vypadali, jako by právě opustili nemocnici. Všichni ale drželi v rukou standardní zbraň nebo plazmovou pušku a z jejich pohledu vyzařovalo bezbřehé odhodlání a zuřivost.

"Tak jo všichni! Slyšeli jste, co jsem řekla ne? Pohyb pohyb!" křikla Jesse a vrátila se na svou velitelskou pozici.

62 Naposledy upravil: Sniper (3.11.2013 18:12:07)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 32.
Cena vítězství (pokračování)


Cameron ležela na zádech na podlaze pod schodištěm. Seržant Bean se právě nakláněl nad ní a prováděl umělé dýchání, když vtom otevřela oči.

Voják překvapeně vyjekl a uskočil zpět. Pak se ale rychle rozmyslel, vrátil se k ní a chtěl jí podat ruku, aby jí pomohl vstát, ona již však byla nohou.

"Co se stalo seržante?" zeptala se. Zároveň zaregistrovala informaci, že byla offline 119,3 sekund.

"Spadla jste ze schodů. Zkoušeli jsme změřit tep, ale žádný jsme nenahmatali."

"Byla jsem dočasně omráčená."

"Ale tep nikde. Zkoušel jsem to!"

Cameron uchopila jeho ruku, sevřela ji v pěst a nechala natažený pouze ukazováček a prostředníček. Tyto dva prsty si poté pevně přitiskla na krk. Seržant ucítil silný tep.

"Ale, ale, ale... vždyť jsem to měřil."

"Nemůžete se jen tak dotknout něčího zápěstí nebo krku a čekat, že něco naměříte. Musíte vědět, jak na to jít správně." řekla a probodla jej pohledem. "A teď si vezměte svoje vybavení, ztratili jsme několik minut vzácného času."

Rozběhla se po schodech dolů a ostatní ji následovali. Poslední z vojáků zamumlal, "Ale zkoušel jsem to."

                                                                                     # # #

John a Kyle se zabývali ovládacím panelem generátoru, když jeden z vojáků procházejících se po serverové farmě spatřil ze své pozice stříbřitou humanoidní postavu, která se formovala za jejich zády.

"Bacha, za vámi!" zakřičel.

Kyle se ohlédl přes Johnovo rameno a hbitě jej shodil na zem právě v okamžiku, kdy z Kreilleyho paže vyrazilo kopí, jež se zabodlo do panelu přesně v místě, kde před chvilkou stál John. Z panelu vylétly jiskry. Tímto vzaly za své všechny pokusy o obnovení lokální energie.

Kyle a John se drželi při zemi a rychle couvali před postupujícím Kreilleym. Vojáci, rozprostření po místnosti, bleskově zaútočili na nepřítele a zahájili palbu na tekutého terminátora. Jelikož však pozbyli opatrnosti, museli se někteří z vojáků krýt před střelbou vlastních spolubojovníků.

John střílel na Kreilleyho z pistole, zatímco se snažil vytáhnout z kapsy zbraň Savanniny výroby. Kyle na blížícího se terminátora opakovaně pálil.

Kýženou zbraň se Johnovi podařilo vylovit z kabátu ve chvíli, kdy vojáci rozhodili Kreilleyho prvními zásahy z plazmových zbraní. Ten se otočil a vydal se za nimi. V

témže okamžiku na něj John vypálil dva projektily, které však minuly cíl. Roztříštily se o strop sloučenina začala kapat na podlahu. Několik kapek dopadlo i na Kreilleyho, jenž ze sebe vyrazil výkřik, který zněl, jako by někdo rozerval kus kovu.

Kreilley proletěl místností jako stříbřitý amorfní červ, vrhl se za nějaké zařízení místnosti a zmizel ve ventilační šachtě. Vojáci pokračovali v palbě, dokud jej neztratili z dohledu.

John zastrčil zbraň zpět do kabátu, zvedl ze země plazmovou pušku, postavil se a vyběhl za ním, avšak Kreilley již byl pryč.

"Kde je Kreilley?" křikl John na vojáky.

"Asi nám prostě utekl." odpověděl Kyle.

John se rozzlobeně otočil a křičel na všechny vojáky kolem něj, "Viděl aspoň někdo, kam měl namířeno?"

Nato uslyšel něčí volání a také zvuk střelby ozývající se z chodby.

Vyběhli tedy ven v domnění, že uvidí další mrtvé vojáky. Zaslechli blížící se kroky a otočili se, načež spatřili Cameron a několik dalších vojáků, jak běží chodbou k nim.

Cameron pohlédla na Johna s úlevou a zároveň vztekem v očích. Byla ráda, že se Johnovi nic nestalo, ovšem zlobila se na něj za onen bezpředmětný a pošetilý útěk.

"Co se stalo?" zeptala se, když dorazila k němu. "Co způsobilo ten energetický výboj?"

Na otázku odpověděl Kyle. "To Kreilley. Odpálil bombu, kterou sem dostal John, čímž zničil Sky Net. Taky vyřadil ovládací panel generátoru, takže už pracujeme jenom s nouzovou zásobou energie. A jak se tak dívám na to slábnoucí osvětlení, řekl bych, že ani té nouzovky už není bůhví kolik. Jak je na tom Savannah?"

"Přežije to. Ale bude potřebovat čas na uzdravení."

Johnovi se zjevně ulevilo, věděl však, že to bylo o fous. Cameronin výraz mluvil za vše.

Poté se z chodby ozvala další střelba a výkřiky. John se s Cameron, Kylem a několika vojáky v patách rozběhl k místu, odkud křik přicházel. Zbylí vojáci ošetřovali zranění svých spolubojovníků v serverové místnosti.

Společně objevili mrtvého vojáka ve dveřích vedoucích na schodiště. V hrudi měl hlubokou bodnou ránu a na podlaze kolem něj se stále zvětšovala kaluž krve.

K jejich uším dolehla ozvěna další střelby. John vyběhl do schodů a zastavoval se na každém podlaží, dokud nedosáhl přízemí. Vyšel ze dveří a mezi několika mrtvými vojáky uviděl jednoho, který se sotva držel při životě.

John si klekl vedle něj a zeptal se, "Co se tady stalo?"

V téže chvíli opustili schodiště i Kyle, Cameron a vojáci.

"No tak sakra! K čemu tady došlo?" třásl John s vojákem.

"Johne, prosím, ten muž je zraněný." řekla Cameron, zatímco se pokoušela prohlédnout si zranění.

John Cameron ignoroval a dál naléhal, "Odpověz mi vojáku! Co se stalo?"

"Bylo to rychlý, stříbrný, hýbalo se to jak živá rtuť. Napadlo mě to. Sebralo mi to zbraně a.. uteklo to pryč támhle těmi dveřmi."

John vstal a vrhl na dveře zlostný pohled. To je ono. To je moje šance. Poslední šance.

"Kyle! Ať se všichni venku i uvnitř začnou stahovat do budovy Výzkumu a Vývoje. Tu zabezpečte, stejně jako zařízení pro cestování časem. Nedovolte, aby se dovnitř dostal kdokoliv, kdo není náš. Stroje bohužel musí jít jako poslední, protože vás musí krýt, ale aspoň všem umožní se nějakým způsobem přesunout."

"A ty jdeš kam?"

"Jdu si pro toho kovovýho zmetka."

"Johne, něco jsi mi slíbil." vyjekla Cameron a podívala se na Johna.

"Cameron!" křikl John a úplně přitom zapomněl na nutnost držet v tajnosti její identitu. "On má klíče od jaderný bomby. Musím ty klíčky dostat zpátky a vypnout to nebo je po nás." řekl John. Vzal si pušku a rozpálený do běla vběhl do dveří.

"Johne!" křičela za ním, on však neposlouchal.

Již chtěla utíkat za ním, když ji Kyle chytil za rameno.

"Kam si myslíš, že jdeš?" zeptal se Kyle. Johnovo uklouznutí v tuto chvíli ignoroval.

"Jdu za ním! John mi lhal. Jemu nejde jen o tu bombu, ale i o pomstu za Sářinu smrt!"

"Jak to můžeš vědět?"

"Já Johna znám. Nedá si říct. Takže mě laskavě pusť!" křikla a vyškubla rameno z jeho sevření. "Mým úkolem je chránit ho! On mou pomoc potřebuje!" dodala Cameron.

"No dobře. Běž. Dojdu hned jak nechám zabezpečit výzkumné laboratoře."

Cameron mu věnovala děkovný úsměv a proběhla dveřmi, za kterými před malou chvílí zmizel John.

Budovu opustila právě včas, aby stihla zahlédnout, jak se zavírají dveře továrny na opačné straně nádvoří. Na jeho okraji po sobě pálily stroje a vojáci za pomoci spřátelených terminátorů. Za hřmění střelby se prohnala napříč nádvořím a vklouzla do továrny.

                                                                                     # # #

John Henry skenoval ovládací systém bomby a díval se po slabých místech. Ať už ji sestavil kdokoliv, věděl, jak stroje jako on fungují. Až na několik bezvýznamných obvodů byla celá tato věc vyrobena tak, aby žádný sken nemohl přinést jakékoliv výsledky. Ukazatel času byl zničen. Nebylo tedy možné zjistit, kolik času zbývalo ani jakou časovou hodnotu displej původně ukazoval.

John Henry vytáhl vysílačku a zavolal Catherine právě ve chvíli, kdy Kyle vstoupil do místnosti.

"Paní Weaverová. Nemohu bombu nijak deaktivovat. Obávám se, že bez patřičných klíčů je to nemožné."

"A nedala by se použít Catherinina schopnost napodobování k nahrazení chybějících klíčů?" zeptal se Kyle

"Jejich tvar by napodobit mohla, ale dané klíče používají mikročip kvůli identifikaci. Takže i kdyby paní Weaverová tyto klíče dokonale napodobila, tak by bez čipu buď neudělaly vůbec nic anebo by zapříčinily předčasné odpálení bomby. Proto potřebujeme originální klíče."

A nemůžeš zduplikovat signál, který mikročip používá?" zeptala se Catherine.

"Protože nevím, o jaký čip přesně jde, a jelikož existují miliony možných kombinací, tak je tato možnost prakticky neproveditelná. Pokud bych napoprvé použil špatný signál, bylo by to také naposledy."

Kyle převzal od Johna Henryho vysílačku. "Catherine, tady Kyle. John a Allison pronásledují Kreilleyho. John si myslí, že u sebe ještě pořád má klíče a může je od něj dostat zpátky."

"Johne Henry." řekl Kyle pevně. "Najdi nějaké nářadí, otevři tu bombu a najdi nějakej způsob, jak zastavit nebo aspoň zpomalit odpočítávací mechanismus na dobu, která bude dostatečně dlouhá na to, abychom mohli ke stroji času dostat co nejvíce lidí!"

Pak Kyle prudce vyrazil pryč, aby splnil Johnovy rozkazy. Ať už John pronásledoval Kreilleyho z osobních důvodů či nikoliv, možná by mohl mít štěstí a dostat zpět tolik potřebné klíče. A proto musel nyní jeho rozkazy splnit.

"Řiď se Reesovým příkazem, Johne Henry. Může to být naše jediná naděje." dodala Catherine.


                                                                                     # # #

John měl vztek. Skutečně toužil po pomstě za mučení a konečnou smrt jeho matky. Nebyl však hlupák. Kreilley měl u sebe klíče sloužící k vypnutí bomby. Jestliže měl všechny zachránit, potřeboval se těchto klíčů zmocnit!

Na zemi před sebou spatřil stříbrné molekulární pojivo, které se oddělilo od Kreilleyho těla. EMP bomba mu možná prodloužila život, jeho umírání se však nezastavilo. Pro Johna ovšem nebylo dostatečně rychlé.

John sledoval stopy napříč dvorem až za dveře továrny. Vyráběli se zde terminátoři, a to až do chvíle, kdy Derek Reese přerušil dodávku proudu ze Serrano Pointu. Nyní byla továrna zcela tichá, jak terminátoři čekali na montážní lince, až budou dokončeni. Neživé tělesné schránky, jejichž dokončování bylo pozastaveno, propůjčovaly místnosti strašidelný ráz.

John opatrně prostupoval bludištěm zařízení, částí těl a výrobních strojů, přičemž sledoval kapky stříbra, jež pokrývaly podlahu.

"Aaaaarrggh!" vykřikl John, když jej zezadu do ramene zasáhl plazmový paprsek.

Rychle se vrhl k zemi a pod pásový dopravník, na jehož druhé straně se opět vymrštil na nohy a opětoval palbu.

"Budeš se muset víc snažit Connore." ozval se odněkud uštěpačný smích, načež okolí Johna zaplnily kulky. Několik zbloudilých střel mu způsobilo krvavé rány.

John hbitě zmizel pod nejbližším zařízením, utrhl spodní okraj trička a ten si omotal kolem paže. Uvědomil si, že Kreilleymu bylo jasné, že jeho stopa nezůstane bez povšimnutí. Nastal čas pro změnu taktiky. Rozhodl se zcela ignorovat stříbrné kapky a utíkal do jiné části továrny.

"Já si tě najdu Connore." rozlehl se prostorem továrny Kreilleyho hlas. "Přede mnou se nemůžeš schovat!"

                                                                                     # # #

Kyle Reese se hnal chodbou do budovy Výzkumu a vývoje a cestou křičel rozkazy do své vysílačky. "Potřebuju, abyste začali stahovat vojáky zpátky. Nechte stroje, aby vás chránili. Jesse, jestli se odtamtud chceš dostat živá, tak se prostě seber a nažeň lidi do centrály." Ženská jedna tvrdohlavá. Nechápu, co na ní Derek kdy viděl."

Zanedlouho dorazil k Catherine. Ta byla zaneprázdněna pokusy o přesměrování energie, avšak z nouzových zdrojů se již nějaké významnější množství energie dostat nedalo.

"Catherine, Johnovi Henrymu jsem řekl, aby se pokusil udělat něco s tou bombou, buď to má zpomalit nebo zastavit. Nemůžeš mu s tím nějak pomoct?"

"Můžu to zkusit. Odemkla jsem zámky, které chránily přístup k ovládání, ale nemáme energii, takže stroj času je v podstatě nepoužitelný."

"Tak mu pomoz, já se zkusím spojit se Serrano Pointem a řeknu jim, ať obnoví dodávku proudu."

Catherine provedla na panelu několik úprav. "Vše je nastaveno tak, aby došlo ke spuštění v okamžiku, kdy bude opět dostatek energie."

Již se měla k odchodu, ještě se však zastavila, aby mohla dodat pár slov, "Kyle, prosím tě, dej za mě na Savannah pozor. Jsem... to co jsem, ale i tak pro mě hodně znamená."

Kyle přikývl. "Jasně Catherine. Budu tady s ní celou dobu."

Catherine zmizela v chodbě a nechala Kylea o samotě. Pak ale zaslechl, jak někdo běží po schodech za jeho zády. Otočil se a vytáhl pistoli. Na konci schodiště se zjevil Andy Keen a ihned jej zaujala hlaveň Kyleova Desert Eaglu.

"Co tu sakra děláte seržante?" řekl Kyle překvapeně a schoval pistoli zpět do pouzdra.

"Dorazil jsem společně s vojáky, které si Pendleton mohl dovolit poslat do boje. Už ztratili veškerý kontakt s generálem Connorem. Poslední zpráva, kterou obdrželi, přišla před hodinou od jednoho z pilotů Cober těsně před tím, než ho sestřelili. Jsem tady, abych zprovoznil svou vysílačku a kompletně obnovil spojení."

"Pak se do toho dej a hlavně zkontaktuj Serrano Point. Mám důležitou zprávu pro generála Perryho."

Andy spěšně začal pracovat na vysílačce, což mu umožňovala anténa, kterou v uplynulých chvílích umístil do venkovního prostoru. Kyle pohlédl na svou vlastní vysílačku. Třeba Sky Net začal vysílat nějaký druh rušení, který ovlivnil jejich frekvence dlouhého dosahu. Ale co on o tom mohl vědět, byl vojákem, ne technikem.

                                                                                     # # #

Cameron vešla do továrny. Byla tam tma a ona slyšela Kreilleyho výkřiky.

"Najdu tě a pak s tebou udělám to, co s tvou matkou!" Jeho hlas se v zapadlých prostorech hlasitě rozléhal.

Zatímco se John plížil skrze továrnu, snažil se tento hlas vyhnat z hlavy.

"A jak ječela bolestí, Connore."

Z Connorových očí vytryskly slzy, nešlo však o zármutek, nýbrž o prostý, extrémně silný vztek.

"Prosila mě. Žadonila abych přestal! Slyšíš mě Connore?"

John neodpovídal. Jeho matka by nikdy v životě nikoho o nic neprosila. Soustředil se pouze na sledování hlasu. Zbraň měl již připravenou.

Cameron se zastavila a poslouchala Kreilleyho slova. "Neposlouchej ho Johne. Prosím, neposlouchej ho." řekla tiše a dále kráčela temnou továrnou. Kreilley je ďábel. Používá psychologický nátlak, aby Johna přinutil dělat to, co on sám chce.

"Tak si myslela, že je odolná. Ale nakonec stejně mluvila. Byla slabá Connore! A jak jí z těla tekla krev! Řekla mi všechno... všechno, co jsem chtěl vědět."

John se blížil ke zdroji hlasu.

"Byla slaboch Connore! Slyšíš mě?! Prosila o milost Connore!" volal.

John byl nyní již opravdu blízko.

"A ty budeš žadonit o slitování také! Stejně jako Sarah!"

John vyskočil a vystřelil z plazmové pušky směrem k místu, odkud hlas vycházel. Z objektů zasažených horkou plazmou vyšlehl oheň. Kreilley zde však nebyl. Na místě se nalézal pouze rozhlasový reproduktor.

Náhle se John opět ocitl pod palbou z plazmové pušky. Vyjekl bolestí, když na jeho ruce a záda dopadla sprška plazmových částeček. Zalehl, překulil se a utíkal dál do prostoru tovární haly.

"Hloupý Connore, skočit na tak jednoduchou past. Dovedl jsem tě až do své sítě a odtud již není cesta ven! Slyšíš mě Connore? Slyšíš mě?!"

"Co já bych za to dal, kdyby ten hňup zavřel hubu." zavrčel John sám pro sebe, zatímco proběhl dveřmi s nápisem Slévárna. V okamžiku, kdy za sebou zavřel, se do dveří a zárubně zaryly kulky.

Vedle dveří byl vybledlý nápis Nebezpečí! Vstup povolen pouze v žáruvzdorném oděvu!


                                                                                     # # #

Catherine Weaverová proběhla chodbami a zastavila se až v řídící místnosti.

"Kyle, máme problém.

"Jakej zas?"

"John Henry se pokusil na základě tvého příkazu bombu otevřít. Celé zařízení důkladně prozkoumal a říká, že není možné žádným způsobem zastavit odpočet, pokud nebudeme mít potřebné klíče."

"A kolik máme času?"

"To se kvůli zničenému ukazateli nedá nijak zjistit. Jakmile bude dosaženo kritických hodnot..."

"Jo, jasný, umím si to představit, ale nemůže to aspoň nějak odhadnout?"

"Již se mu podařilo získat přístup do obvodů časomíry. Díky tomu by se jistě dal nějaký odhad vyslovit, ale vzhledem k tomu, že nevíme, kolik času bylo odpočtu přiděleno, tak vůbec nemůžeme vědět, kdy ta věc vybuchne. Řeknu mu, aby na tom pracoval i nadále."

"Říkala jsi přece, že Kreilley bude v následujících dvou hodinách potřebovat další dávku elektromagnetické energie. Nemohli bychom použít právě tento údaj?"

"Ne. On totiž neodchází, ale zůstává. Z bezprostřední vzdálenosti je při jaderném výbuchu stejně zranitelný jako tkáně a krev. Nemyslím si tedy, že plánuje použít elektromagnetický pulz jaderné bomby, aby dokončil obnovu své tělesné schránky. Předchozí bombu použil jen proto, aby si prodloužil život a získal tak dostatečné množství času na nějaký zvrácený plán, který se pokusí realizovat. Takže to tu musíme opět zprovoznit."

"Pořád ještě ale nemáme energii!"

"Vezmi vysílačku a zařiď obnovu dodávky energie. Stačí nám jí jen tolik, abychom mohli zažehnout motory. Jakmile jednou poběží, budeme mít všechnu energii, kterou potřebujeme."

Kyle zakřičel, "Andy! Radši mi řekni, že už ses spojil s generálem Perrym!"

"Ano pane. Právě jsem navázal spojení." ozval se Andy z vyššího podlaží.

"No tak ať už mu můžu zavolat."

O chvilku později Kyle ve vysílačce konečně uslyšel hlas generála Perryho. "Tady Serrano Point. Hovoří generál Perry. Jaká je situace plukovníku Reesi?"

"Sky Net je vypnutej. Potřebujeme neprodleně obnovit dodávku proudu!"

Muž vedle Perryho začal jásat a šířit novinky. Sky Net je mrtev!

"To je fantastické. A na co potřebujete proud?"

"Generále, máme tu jadernou bombu, která může každou chvíli vybuchnout. Nemáme žádné prostředky, abychom to zastavili. Jsme obklíčeni stroji a naší jedinou nadějí je únik pomocí zařízení pro cestování časem. Takže okamžitě potřebujeme elektřinu!"

"Dobře plukovníku. Ihned to dám někomu na starost. Počkat, co jste to sakra řekl? Co to je za zařízení? A jak silná je ta bomba?"

"Generále, nemám čas na vysvětlování, prostě je to naše jediná cesta pryč odtud. Jakmile dostanete energii do Topangy, tak odtamtud hned vypadněte. Nejsem sice expert, ale nejspíš nebudete v bezpečí ani tam, kde zrovna jste. Jděte na severozápad podél pobřeží tak rychle, jak jen to půjde. Ničím se nezdržujte ani neposílejte helikoptéry k vyzvednutí těch, kteří by eventuálně mohli přežít. Na to fakt není čas."

"Rozumím. Předám vaši zprávu Pendletonu."

"A ještě jedna věc pane. Můj bratr, Derek, jak je na tom?"

"Váš bratr je zatraceně odolný voják, Reese. Vypnul elektrický proud a podařilo se mu zachránit naše zadky. Byl zraněn a převezen zpět do Pendletonu kvůli ošetření. Nyní je v Kateiných rukou, takže se o něj nemusíte bát. Její umění pilotáže předčí pouze její chirurgické schopnosti."

"Řekněte mu.. řekněte mu že..." Kyleovi se zlomil hlas.

"Jistě mu to povím synu. Hodně štěstí Reesi. Perry končí."

Kyle s úlevným povzdychnutím ukončil hovor. Přestože věděl, že Derek je nejtužší voják, kterého zná, stejně měl o něj strach. Byl pro něj celou rodinou, kterou kdy měl, nyní však bude mít novou rodinu, o kterou se bude obávat.

"Dobré zprávy, Catherine. Brzy bychom měli mít energii."

"Dobře, ihned sem přiveď Johna Connora. Moc času už nám nezbývá."

"Jakto?"

Protože on musí být první, kdo projde strojem času. A teď jdi pro něj. Já se zatím ujistím, že zařízení funguje."

Kyle se dal na odchod.

"Pospěš si Kyle! Opravdu už není času nazbyt!" zavolala na něj. Několik světel zablikalo, jak se začala obnovovat dodávka proudu.

Kyle utíkal nahoru po schodech, proběhl dveřmi, chodbou a poté i východem. Venku foukal studený horský vítr, jenž na prázdném nádvoří vířil prach. Rozhlédl se ve snaze zjistit, kudy šli, a vtom spatřil pootevřené dveře na opačné straně nádvoří. Rozběhl se právě k nim, ostatně moc jiných možností nezbývalo.

Catherine sledovala jeho odchod a poté vytáhla z kapsy malou vysílačku.

"Johne Henry, kolik času ještě zbývá, než bomba vybuchne?"

"Když mnou předtím prošel EMP pulz, došlo k tomu, že se mé systémy restartovaly. To mi vnuklo jistou myšlenku. Jelikož nebylo možné zastavit odpočet, napadlo mě resetovat samotné hodiny. Právě teď nám zbývají tři hodiny, dvacet osm minut a čtyřicet sedm sekund. Je to tedy to nejlepší, co mohu udělat, snad kromě sezení zde a provádění opakovaných resetů."

"To jsou skvělé zprávy. To by mělo bohatě stačit, abychom všechny úspěšně dostali sem, ale nech si tuto informaci pro sebe, nechceme šířit paniku. Připoj se prosím ke mně v řídící místnosti. Musím tě připojit k tomuto obvodu. Nedaří se mi odemknout cíl naší cesty."

                                                                                     # # #

Jednou ze základních složek úspěchu Sky Netu během vyhlazování třetiny lidstva po jaderném bombardování byly automatizované továrny. Každá z těchto továren denně vyprodukovala stovky strojů, od první pásové T-1 přes první T-100, gigantického humanoidního terminátora, až po nejelegantnějšího vojáka T-700 a jeho protějšky, kterými byly infiltrační modely série T-800 včetně jmenovců T-850 a poněkud menší T-888.

Když byla ze Serrano Pointu přerušena dodávka proudu do centrály Sky Netu v kaňonu Topanga, Sky Net využil všech dostupných místních generátorů, aby sám sebe udržel naživu. I když byl Sky Net z počítačů vymazán, systém byl stále nastaven tak, aby přesměrovával energii do serverové místnosti, ať už ji potřebovala nebo ne. Do Serrano Pointu nicméně dorazila žádost o obnovení dodávky elektřiny.

Catherine a John Henry, kteří se soustředili na stroj času, viděli v obnově dodávky proudu způsob, jak zažehnout velké tryskové motory, uložené v podzemních silech. Pro muže, ženy a stroje, jenž bojovali a stahovali se zpět k jádru, to znamenalo další peklo.

Továrny, které nebyly zničeny pomocí sabotáží během první vlny útoku bojovníků odporu, opět rozjely výrobu. Pro většinu lidí a některé stroje na bojišti bylo štěstí, že provozuschopné továrny sice vyráběly díly pro finální montáž, ta se však týkala strojů, které dále sestavovaly T-700 a další jednotky Sky Netu.

Malá skupinka vojáků, jež zjistila, že byla během předchozí šarvátky zcela odříznuta, se přesouvala k centrále poté, co si vyslechla příkazy z vysílačky.Sotva pletli nohama a každý z nich utrpěl nějaké zranění. Polovina vojáků pak pomáhala těm, pro které se kvůli zraněním stala chůze poněkud obtížnější. Když procházeli kolem továrny, slyšeli, jak se strojní zařízení opět dalo do pohybu a viděli světla probleskující skrze několik málo skleněných tabulek.

Poté co zaslechli hluk uvnitř, přesunuli se k velkým dveřím. Osm mužů a žen doufalo, že by zde mohli nalézt jídlo, odpočinek a lékařskou péči.

Dvojité dveře se rozlétly dokořán a vychrlily skupinu strojů. Té noci, v krvi a nepředstavitelné bolesti, osm lidí svedlo svou poslední bitvu s nepřítelem. Přestože měli střelné zbraně a stroje pouze kovové ruce a pěsti, výsledkem boje bylo osm zkrvavených těl ležících na špinavé zemi.

                                                                                     # # #

Kreilley opět promluvil. Cameron moc dobře věděla, čeho se snažil dosáhnout. V jejích složkách s psychologií se nacházely tytéž postupy. Kreilley se pokoušel Johna zmanipulovat tak, aby jednal na základě emocí a udělal nějakou chybu. Mohla jen doufat, že John se do této pasti nechytí.

Cameron naslouchala zvukům uvnitř budovy a přitom filtrovala vnější hluk ve snaze lokalizovat Johna dříve, než jej najde Kreilley nebo naopak.

"Cameron."

Své jméno zachytila pouze v hlavě, což znamenalo, že ji mohl zkontaktovat jedině...

"Johne Henry, teď není vhodná chvíle."

"Bude to rychlé. Jsem připojen ke stroji času. Našel jsem řešení tvého problému."

"Tak povídej, ale honem."

"Tvou verzi, která byla nedávno poslána do minulosti, pošleme do budoucnosti, ze které pocházíš, a to za použití stroje času v Crystal Peak."

"Ale jak? Naše zkušenosti ukazují, že každá změna, kterou učiníme v minulosti, vytvoří novou alternativní budoucnost."

Cameron přemýšlela, zda konečně dojde k obnovení rozkazů od budoucího Johna pro ty, které poslal na misi do minulosti. Když její předchozí já nastavilo stroj času v bankovním trezoru tak, aby se přetížil a explodoval, čímž zničil sebe a bankovní trezor, aby si všichni mysleli, že Connorovi spáchali sebevraždu, uvěznilo tak všechny agenty v minulosti. Avšak nejen oni mohli použít stroj času v Crystal Peak k poslání agentů zpět do budoucnosti. Cameron měla tuto možnost také.

"Tato alternativní časová osa se začala blížit konci své existence v souladu se strojem času Sky Netu. Dost možná sis během uplynulých dvanácti hodin všimla nějakých změn ve tvém okolí."

"Ne, nevšimla. Mohl bys přejít přímo k věci?"

"Možná sis okolních výkyvů nevšimla, protože jsi jejich součástí. Díky datům, které jsem obdržel ze stroje času, už vím, jak přesně rozlišit alternativní časové osy, konkrétně tu, ze které pocházíš. Vše co musím udělat je vložit tuto informaci do programu stroje času paní Weaverové v Crystal Peak."

"Díky Johne Henry. Konečně budu moci doručit hlášení pro budoucího Johna Connora. Tedy osobně." zavtipkovala ohledně vlastní duplikace. Nato si pomyslela, Budoucí John už nikdy nebude muset být sám.

"Musím jít. John mě potřebuje." Poté vypnula přijímač, aby předešla dalšímu vyrušení.

O své druhé já si dělala určité starosti. Co by se stalo, kdyby zde byly dvě ve stejný okamžik? Byla by jedna z nich schopna fungovat, aniž by žárlila na druhou a její vztah s Johnem? Bylo by fér druhou Cameron vypnout, pokud by nebyla zapotřebí? Poslat jednu z nich budoucímu Johnovi bude nejlepším řešením. Vše co ona a John musejí udělat je předat druhé Cameron veškeré údaje o tom, co se stalo, aby je mohla předat budoucímu Johnovi. Její druhé já by tak nestálo ničemu v cestě a bylo by právě s budoucím Johnem. Alespoň nebude sám a ona může s Johnem strávit zbytek života.

Navzdory smrtelně vážnému charakteru její aktuální mise se Cameron usmála. Její tvář se rozzářila štěstím nad budoucností, ve které nyní může být s jejím Johnem Connorem. Teď už ho jen musela najít a dostat jej pryč od Kreilleyho.

Dobré zprávy od Johna Henryho si uložila na později a s ledovým klidem a zbraní v ruce kráčela vpřed. Bezpečí a život současného Johna byl její misí a prioritou. Od prvního dne, kdy jej potkala, ode dne, kdy ji zachránil, Cameron věděla, jak důležitou roli v jejím životě bude hrát. Tato jedinečná vzpomínka v jejím vesmíru vždy silně zářila. Ráda by položila vlastní život, jen aby zachránila život Johnův.

V řídící místnosti mezitím proběhla krátká konverzace.

"Řekl jsi jí to?"

"Ano, paní Weaverová. Všechno kromě způsobu, jakým dosáhneme požadovaného výsledku, přesně jak jste mě požádala. Kterou z nich pošlete zpět do jejich budoucnosti?"

"To bude záviset na okolnostech, týkajících se jejich přítomnosti poté, co se vrátíme domů."

John Henry zvědavě naklonil hlavu.

"To znamená, že vzhledem k tomu, co vím o bojových schopnostech mého modelu a o Johnovu příchodu do minulosti, se může stát, že nebudeme mít jednu Cameron navíc, kterou bychom mohli poslat do budoucnosti. Ale pokud ji mít budeme, pak už víme, že na to bude potřeba množství energie odpovídající dvěma současně pracujícím strojům času, aby došlo k prolomení bariér mezi paralelními časovými osami."

                                                                                     # # #

Poté, co John proběhl dvojitými dveřmi, ocitl se na horkém a skličujícím místě. Proud ve slévárně byl doposud vypnutý a tak ve velkých kotlích dlouze bublal roztavený kov. Kvůli nehybným zařízením na odběr žhavé hmoty jednotlivé kotle již téměř přetékaly.

John se přinutil vdechnout horký vzduch a vydal se k žebříku, po kterém následně vystoupal k horním lávkám. Nahoře se nacházely pozorovací plošiny a řídící místnosti pro monitorování celé slévárny.

Jakmile byl nahoře, co nejtišeji vkročil na jednu z kovových lávek. Vešel do řídící místnost, jež byla dlouho opuštěna, neboť díky Sky Netu bylo vše dávno automatizováno.

Uvnitř zjistil, že v budově ještě zbyla nějaká energie, jelikož na panelu svítilo několik diod a také údajů na obrazovce. Přišel o něco blíže a všiml si, že šlo o ovládání nouzového osvětlení a také zde byl vypsán systém veřejných adres pro každou továrnu. K mikrofonu byla připojena obousměrná vysílačka. Kreilleyho promluvy přicházely odjinud. Mohl být kdekoliv.

John vytrhl mikrofon z vysílačky. "Už jsem přišel na ten tvůj malej trik ty zmetku. Zabiju tě Kreilley, za to, co jsi provedl mý mámě, Savannah a celý zatracený lidský rase! Z tohohle místa živej neodejdeš! Slyšíš mě, Kreilley?! Slyšíš mě?!" křičel do vysílačky.

"Slyším tě jasně a zřetelně." ozval se hlas za Johnovými zády.

John se pomalu otočil. Kreilley stál ve dveřích. Stříbro mu stékalo z obličeje, odkapávalo z rukou i oblečení a dopadalo na zem, kde se rozstřikovalo jako maličké dešťové kapky a záhy se měnilo v prach.

"Končíš Kreilley. Se Sky Netem je konec. Vzdej se a dej mi klíče od bomby." řekl John.

"Vzdát se? Teď, když jsem dosáhl mého největšího triumfu? Nyní mám tebe. Šel jsem po tobě více než dvacet let. Sky Net bude vytvořen znovu, o tom není pochyb, avšak John Connor je pouze jeden." řekl a ušklíbl se přes hlaveň zbraně, kterou na Johna mířil.

"Jestli jsi mě přišel zabít, tak to udělej!"

"Ne. Musíš trpět za to, co jsi provedl. Mé plány vzaly za své. Sky Net je zničený. To já ho sestavil! Ano, slyšíš dobře Connore. Já jsem stvořil Sky Net! Byl můj a ty jsi ho zničil. Zničil jsi ho!" vykřikl a zaklonil hlavu.

Johnova reakce byla okamžitá. Vytáhl zbraň, vystřelil na Kreilleyho a dvakrát jej zasáhl. Zatímco Kreilley padal, začal divoce pálit Johnovým směrem. Toho plazma téměř zasáhla, nečekal však a v podřepu opustil místnost jinými dveřmi, načež vyběhl na lávku.

Kreilley se svíjel v agónii, jak se další tekutý kov odděloval od jeho těla a po dopadu na podlahu se rozpadal na jednotlivé atomy a molekuly. Jednu paži vrazil do panelu, aby odčerpal zbylou energii, čímž vyřadil interkom a všechna světla.

Vyrazil za Johnem a zasypával jej plazmovými paprsky, netrefil však nic kromě ochranného zábradlí.

John sprintoval napříč lávkou, aniž by věděl, kam vlastně utíká. Věděl pouze to, že se musí dostat pryč z otevřeného prostoru.

V místě, kde se lávka rozdvojovala, zahnul doprava a proběhl otvorem ve zdi do další místnosti. Nyní se nalézal na velké rampě nad otevřenou výhní. Z kotlů pod ním vycházel horký vzduch, který stoupal k rampě. A ochranné zábradlí nikde.

"No to snad..." Johnovou myslí proběhlo několik nadávek, avšak ani jedna z nich se nezdála být pro danou situaci dostatečně výstižná.

John uvažoval, co dělat dál, když vtom jeho plazmová puška začala vydávat podivný zvuk. Podíval se na ni a všiml si, že vysoká teplota způsobuje přehřívaní izotopového zásobníku. John vší silou hodil zbraň nad kotle, kde explodovala a vytvořila ve stropě díru.

John uslyšel další zvuk a vytáhl z pouzdra svou pistoli.

Byla to Cameron, jež prošla dveřmi a vkročila na rampu.

"Co tady děláš?" vyjekl John. "Kreilley je někde tady a snaží se mě zabít."

"Musela jsem jít za tebou Johne. Ty mě potřebuješ."

"To si teda piš. Kreilley je cvok. Chce se pomstít za to, že jsme zničili Sky Net."

John vykročil k ní, ale téměř upadl, když ucítil bolest ze spáleniny na noze, kam jej zasáhl plazmový paprsek.

"Jsi zraněný. Nech mě, abych ti pomohla." Obešla ho, dala si jeho paži kolem krku a pomohla mu vstát.

Společně se dali na odchod.

"Bolí to?"

"Jo." řekl John a obrátil pohled k ní. Z jejích očí vytékaly slzy.

"Proč ty slzy?"

"Cože? Aha, to nic, jenom slzy úlevy, že jsem tě našla." odvětila. Její tvář ale byla napjatá, jako by se na něco úporně soustředila.

John se na ni díval a sledoval, jak její slzy odrážejí světlo z kotlů jako zrcadlo. Jako lesklé zrcadlo.

Hbitě uskočil do strany, vytáhl pistoli a vyprázdnil do ní celý zásobník.

V jejím těle se objevily stříbrné otvory a ozval se Kreilleyho smích.

John se překulil a vyměnil zásobník. Kreilley zformoval z vlastních paží dva stříbrné meče a snažil se zasáhnout Johna, jenž uskakoval a vyhýbal se ostrým končetinám. Po celou dobu se však vzdaloval od východu a přibližoval se k okraji, pod nímž se nacházel ohromný kotel.

Když ale dosáhl kraje, Kreilley se náhle zastavil. John se vyškrábal na nohy a setřel si krev z obličeje. Kreilleymu se podařilo zasáhnout jeho tvář, nyní poznamenanou otevřenou ránou. Stehy nad Johnovým okem povolily zrovna tak.

"Jsem opravdu rád, že jsme se konečně takto setkali Johne. A teď tě musím zabít."

John, napůl ve stoje a napůl v kleče, lapal po dechu kvůli horku, bolesti a vynaloženému úsilí.

Pak vyzývavě procedil mezi zuby, "Mě možná zabiješ. Ale už teď jsme vyhráli. Stejně chcípneš a Sky Net je v prdeli tak jako tak. Na mně už hovno záleží. Jestli mě hodláš zabít, tak to udělej. UDĚLEJ TO!"

Kreilleyho rty zkřivil zlý úsměv, jakmile vyměnil Allisoninu podobu za svou vlastní. "Výborně."

John stanul tváří v tvář Kreilleymu. Jestli má zemřít, nebude klečet na kolenou, jako by o něco prosil. Bude stát. Je přece muž. Je vůdce. Je generál. Je to...

"JÁ JSEM JOHN CONNOR!" vykřikl.

                                                                                     # # #

Armáda terminátorů Sky Netu pochodovala rozsáhlým otevřeným prostorem mezi továrnami. Většina budov hořela a exploze otřásaly zemí, jak plameny postupně zachvacovaly staré naftové generátory. Kovové vojsko postupovalo vpřed a blížilo se k centru. Neustále střílelo a ani jedinkrát nepolevilo. Pokud jeden z nich padl, ostatní beze změny pokračovali dál. Měli pouze jeden jediný úkol: Terminovat všechny lidi a stroje, které jim pomáhají.

Muži a stroje Connorovy armády bojovali i nadále. Aktivně stavěli barikády z rozbitých strojů a zařízení pocházejících z továren, případně využívali samotných budov. Cestou zužitkovali každý kousek krytí. Ocitli se v pasti, ale nepřestávali vzdorovat. Jak řekl jistý muž, je lepší padnout v boji než prostě jen padnout.

"Poručíku! Dostaňte lidi na určené místo, hned! Kde je ten Zlobr?" křičela velitel Floresová.

Spřátelený Zlobr, který řídily dva stroje, se vypotácel z uličky a došel až k její pozici.

"Až bude nepřítel na dostřel, tak ho rozstřílejte!" nařídila jim Jesse. Nikdy v životě by si nepomyslela, že bude dávat strojům rozkazy, které budou záhy splněny. Jestliže mají být stroje zničeny, pak bude pro ně lepší, když k tomu dojde během ochrany lidského života namísto jejich vlastního.

Plazmové paprsky naplnily vzduch společně s hřměním konvenčních střelných zbraní. Země se neustále chvěla pod náporem výbuchů palivových článků a raket z RPG. Hlasité výstřely ze Zlobrových plazmových děl se ve válečné vřavě téměř ztrácely.

K Jesse si proklestila cestu blonďatá dívka s tvářemi zamazanými od špíny a slz.

"Riley! Řekla jsem ti přece, abys šla s ostatními do centrály!" křikla na ni, zatímco pálila ze své zbraně.

"Bála jsem se. Jsi moje jediná kamarádka. Nemůžu od tebe jen tak odejít." zakřičela Riley a přikrčila se, když kolem nich prolétla žhavá plazma.

"Sakra Riley! Tady to není bezpečné. Mazej zpátky do centrály, dělej!"

Svištění kulek protnulo vzduch mezi nimi a nad hlavami jim létaly plazmové paprsky. Znenadání se ze stínu před jejich zraky vynořil stroj a pozvedl zbraň.

"Jesse!" zaječela Riley a shodila ji na bok v okamžiku, kdy terminátor začal střílet.

Kulky provrtaly Rileyinu hruď i ruce a dívka padla na zem.

Jesse se převalila k ní a opětovala palbu, dokud čip stroje neexplodoval.

Pak se obrátila k Riley. Z úst jí tekla krev, jež s dávivým kašlem stále přibývala.

"Proč ses sem vracela? Tam jsi byla v bezpečí." řekla Jesse a sevřela v náruči hlavu své kamarádky.

Z temnoty vystoupily další stroje, když Riley zakašlala její odpověď, "Mám tě ráda."

Jesse stále plakala, dokud stroj nevystřelil a nezabil ji. Ležely tam, na prašné zemi. Samotné a opuštěné.

"Zpátky! Zpátky!" zvolal poručík Jeffrey, když viděl, jak stroje postupují.

                                                                                     # # #

Kyle se hnal továrnou, v níž vládla černočerná tma. Nouzová světla již téměř pohasla a všude kolem bylo absolutní ticho. Náhle zaslechl zvuk střelby z plazmové pušky, přicházející ze vzdálenější části budovy. Rozběhl se tedy vstříc tomuto zvuku. Za zdmi doposud burácela tuhá bitva.

Pak se ale opět všechno ztišilo. Zastavil se a poslouchal. Nahoře někdo křičel, on však jednotlivým slovům nerozuměl, a tak se vydal za výkřiky, aby našel jejich původce.

Další střelbu zaregistroval ve chvíli, kdy proběhl dvojitými dveřmi s nápisem Slévárna. Zdejší horko bylo téměř nesnesitelné. Pak uslyšel Johnovo volání, "JÁ JSEM JOHN CONNOR!"

Kyle rychle vyrazil směrem, ze kterého Johnův hlas zazněl.

"Sbohem Connore." řekl Kreilley a jeho paže se ještě jednou změnily ve stříbrný meč.

Znenadání zaječel bolestí, když jej do zad zasáhly plazmové střely. Kreilley padl na břicho. John uskočil ve snaze vyhnout se jeho mečům podobným pažím, tvrdě se však uhodil do hlavy o kovový sloupek, který jej téměř omráčil.

Hbitě se převalil, aby Kreilley nedopadl na něj. S výkřikem překvapení se John překulil přes okraj, načež se chytil podpěry a zůstal viset nad kotlem plným roztaveného kovu. Snažil se vytáhnou zbraň se dvěma střelami naplněnými smrtící sloučeninou, neboť hrozilo, že mu vypadne z kapsy. Několik zásobníků do pistole spadlo do žhavé hmoty. Jednotlivé náboje práskaly jako popcorn na horkém oleji. Stejný osud potkal i fotografii Sarah Connorové, jež vzplála a rozpadla se.

Kovová mříž zařinčela, když na rampu vstoupil někdo další. Kreilley se otočil a uviděl Cameron vycházející ze dveří. John se pevně chytil podpěry a Kreilley se vydal na setkání s vyzyvatelem. Cameron opakovaně střílela na tekutého bastarda, jenž poskakoval, kroutil se, měnil tvar a všemožně se snažil vyhnout její smrtící mušce.

Cameronina puška začala vydávat pištivý zvuk.

"Zahoď tu pušku! Vybuchne to!" křikl John ze své riskantní pozice.

Cameron ji rychle hodila po Kreilleym. Zbraň explodovala právě ve chvíli, kdy prováděl úhybný manévr. Výbuch jím tvrdě mrštil proti zdi. Záhy dopadl na rampu a zanechal za sebou díru v cihlové zdi.

John vytáhl pistoli a snažil se Kreilleyho zaměřit. Nejprve pálil skrze rampu a jakmile se přiblížil k okraji, vyprázdnil do něj i zbytek zásobníku. Některé kulky svůj cíl minuly, ale zbytek spolehlivě zasáhl obličej.

Cameron vyrazila vpřed, chopila se Kreilleyho, odhodila jej na druhou stranu o otočila se tváří k němu. Nyní stála mezi Johnem a Kreilleym. John se z posledních sil držel kovové podpěry. Zasunul pistoli zpět do pouzdra a snažil se vyškrábat zpět na rampu, aby mohl Cameron pomoci.

"A ty jsi kdo?" zaryčel Kreilley na dívku.

Cameron jej probodla ledovým pohledem, připravena bránit sebe a Johna před tímto strojem.

"Jsem Allison Youngová." zalhala, když zaslechla a rozeznala další kroky ve spodní části slévárny.

Kyle proběhl slévárnou a spatřil Johna, jak visí dolů z rampy. Nad ním pak stály proti sobě dvě postavy. Po chvíli v nich poznal Allison a Kreilleyho. Nato rychle vběhl do dveří a začal šplhat po žebříku k horní lávce.

"Ne. Ty nemůžeš být ona. Vyčistil jsem bunkry! Viděl jsem ji umírat!"

Kreilley zaútočil a oba se dali do boje. Jejich pěstní souboj však nepřinesl převahu ani na jedné straně, neboť nikdo z nich nezpůsobil soupeři nějaké poškození.

"Co jsi zač?" zaječel Kreilley na dívku.

"Jsem Cameron. Čirou náhodou jsem kyborg, Johnova manželka a ochránkyně. A nedovolím, abys mu ublížil." řekla chladně a každou frázi přerušovala dalším tvrdým výpadem proti Kreilleymu, který vlivem Cameroniných úderů pomalu couval.

Cameron zvedla z rampy kovovou tyč a pustila se do Kreilleyho pomocí kombinace, která připomínala tanec a judo. Znenadání se zapřela tyčí o zem, vyskočila a kopla tekutého terminátora do hlavy.

Když dopadla zpět na zem, přidřepla si, provedla otočku a podrazila mu nohy. Kreilley klopýtl, avšak podařilo se mu zachytit její tyč. Tento kovový objekt se nyní stal předmětem boje. Oba jej pevně svírali v rukou a vyměňovali si zlostné pohledy. Vtom Kreilley prozřel, když se mu z paměti náhle vynořila vzpomínka z uplynulých dob,

"To jsi ty! Ta, která zaujala Allisonino místo!"

Cameron se pustila tyče a udeřila jej pěstí do nosu, který doslova rozplácla.

Kreilley nechal tyčku dopadnout na zem a vrhl se na Cameron. Opět spolu zápasili, váleli se po sobě a zasazovali jeden druhému tvrdé rány, aniž by boj přinášel nějaké výsledky. A opět stáli proti sobě a hleděli jeden na druhého. Kreilleyho opouštěly další a další kovové kapky. Horko z kotlů rozpad jeho těla značně urychlovalo. Jeho kůže bublala a vlnila se, jak se snažila zachovat původní tvar.

"Umíráš Kreilley." řekla Cameron. "Musíš používat všechnu svou energii, abys vůbec udržel molekulární soudružnost. Nemáš už ani dost energie na zformování zbraní. Jsi příliš slabý na to, abys se mnou bojoval. Vzdej se."

John se mezitím konečně přehoupl přes okraj rampy a pomalu se vydal k nim.

"Přiznej porážku Kreilley." křikl John. "Tím co děláš žádnou slávu nezískáš. Sky Net skončil a teď je řada na tobě." řekl John zpoza Cameron. "Prostě nám odevzdej klíče od bomby."

"Ty si myslíš, že to dělám kvůli slávě?!" zvolal Kreilley. "Dělám to proto, abych zničil největšího nepřítele Sky Netu! Přesně jak to můj Skynet chtěl."

S tichým zlostným zavrčením se rozběhl proti nim. Cameron rychle zaujala obranný postoj, chopila se Kreilleyho a odhodila jej pryč.

Aniž by to však kdokoliv čekal, Kreilley se Cameron pevně chytil a namísto aby odletěl pryč, stáhl ji s sebou a mrštil jí proti vzdálené zdi. Úder do hlavy promáčkl kryt portu, v němž byl umístěn primární čip. Cameron se svezla na zem a již nevstala.

John byl v šoku. Cameron se nehýbala. Při zásahu elektřinou jsou to dvě minuty, ale to asi není takovej problém jako rána do hlavy že? Jak dlouho jí ten restart bude trvat? Kruci! Proč jsem tomu nevěnoval pozornost a nezeptal se.

Kreilley se otočil k němu. Povrch jeho těla stále bublal a pomalu se roztékal. "Jsme tu jen ty a já, Connore."

Sáhl do kapsy od bundy a vytáhl klíče. "A co se tohohle týče..." řekl a hodil je přes okraj rampy, kde spadly do kotle s rozžhaveným kovem. "S tebou a odporem je konec."

Na jiném místě budovy Kyle utíkal po lávce co mu síly stačily. Rychle se rozhlédl kolem sebe a hledal způsob, jak se dostat k Johnovi a Allison.

Kreilley se záměrně pomalým krokem přesouval k Johnovi. Jeho paže se proměnily v kopí s proměnlivými hroty a pak opět zaútočil. Sebral veškerou zbylou energii, aby zabil muže, který stál mezi ním a jeho touhou po absolutní nadvládě.

John uskočil zpět a dál se všemožně vyhýbal nebezpečným výpadům. Vtom zakopl a spadl na záda. Vytáhl pistoli a vypálil na blížícího se Kreilleyho. Vyšly tři rány a pak už jen tiché cvaknutí. Zásobník byl prázdný.

John se jej pokoušel vyměnit za nový, ale Kreilleyho paže ve tvaru kopí se stále blížily a již se chystaly zasadit smrtící ránu. Cameron vstala a zjišťovala, co se stalo. Na to, aby zareagovala, měla méně než sekundu. Nyní mohla udělat pouze jednu jedinou věc.

Ve chvíli, kdy Kyle utíkal po další lávce, znovu zaslechl střelbu a na konci haly spatřil rychle se pohybující stříbrnou postavu. Už byl téměř u dveří, když uviděl běžící Allison. Sprintovala tak rychle, že ji sotva poznal.

Cameron utíkala rychleji než kdy předtím a právě když se Kreilley chystal doručit smrtící zásilku, zasáhla ho celou vahou svého těla a srazila jej přes okraj do rozžhaveného pekla.

Na poslední chvíli však Kreilley ohnul jednu paži a její ostnatý konec vrazil do Cameronina těla. Jestliže nemůžu zabít Connora, pak zničím to, na čem mu záleží ze všeho nejvíc. Nechám jej strávit poslední minuty v agónii, než zemře v rukou Skynetu.

"NEEEEEEEE!" vykřikl John, když viděl, jak Cameron a Kreilley přepadli přes okraj. Vzhledem k její kinetické energii se již nedalo nic dělat.

Čas jako by se zastavil a John sledoval, jak dvojice zmizela v propasti.

Cameron a John pohlédli jeden druhému do očí. Miluji tě - tolik neslyšně vyslovila její ústa, načež ona i Kreilley pročísli vzduch a zmizeli v mračnu kouře a páry.

Miluji tě Johne, miluji tě Johne, mrzí mě to Johne. pomyslela si a zatímco padali do otevřeného kotle, z očí jí vytryskly slzy.

Kyle dorazil ke dveřím právě ve chvíli, kdy John vykřikl a za rampou vyšplíchla fontána žhavé hmoty.

John se jí prudce vyhnul a poté znovu vyrazil vpřed. Kyle se rozběhl za ním, jelikož si myslel, že John hodlá pošetile skočit za ní, on se však pouze zhroutil na okraji a opět začal sténat.

Ohromený Kyle se díval, jak John křičí, "Cameron! Cameron! Cameron!"

Padl na kolena, nahnul se nad propast a volal její jméno, tiše prosil osud o jiskřičku naděje a nestaral se o to, co bude s ním, jen když ji dostane zpět.

Kyle pomalu kráčel vpřed, vyděšený tím, čeho byl právě svědkem.

"Cameron!" vykřikl znovu John a jeho oči se začaly plnit slzami.

Kyle se mohl pouze domnívat, že tento hoch přišel o rozum a křičel jméno dávné přítelkyně, na tom však nyní záleželo jen pramálo ve srovnání s tím, jakou oběť Allison právě podstoupila. Jeho srdci a také mysli též hrozilo, že dojde ke zhroucení.

Kyle soucitně položil ruku na rameno chlapce a podíval se přes okraj. Neviděl však nic kromě záře rozpáleného kovu, jehož hladina se ve velkém kotli vlnila a vířila, jak přijímala novou přísadu.

"Neeee!" John v mukách padl na rampu, zatímco venkovní kovová armáda zla drtila zbytky Connorovy armády.

                                                                                     # # #

                                                 "Pověz mi, proč musím platit takovouto cenu za vítězství?
                                                               
                                                       V noci společně se Slaynem zemřel kus mého já

                                                           Na konci se obětoval a vše bylo splaceno

                                                   A teď tu stojím, sám a sám, tak, jako nikdy před tím

                                            Není to vše jen krutý žert? Copak jsme všichni jen pěšáci osudu?

                                                   Vítězství má hořkou příchuť... ztrácíš víc než jsi získal"

                                                          Drakkar, The Price of Victory, text písně

63 Naposledy upravil: ogy (11.10.2014 01:55:52)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

TERMINATOR: THE SARAH CONNOR CHRONICLES
REUNION
Část 3: Babylon
Autor The1Russter

Jeremiáš 50:9 Hle, už se probouzím, už vedu proti Babylonu srocení mocných národů ze země severní. Sešikují se proti němu, odtud jej dobudou; jejich šípy jak zdatní bojovníci
se s prázdnou nevrátí.

Jeremiáš 50:13-14 Nebude obývána kvůli Hospodinovu hněvu, všichni ji zcela opustí. Každý, kdo půjde kolem Babylonu, všichni, kdo napínáte luk! Střílejte na něj! Nešetřete šípy, vždyť hřešil proti Hospodinu!

Zjevení 18:12 Mocným hlasem zvolal. „Padl! Velký Babylon padl!“

Svatá Bible: nová mezinárodní verze 1978

Catherine Weaverová, „Seznam nových členů týmu bude na vašich stolech poté, co opustíte tuto schůzi. Nová skupina se jmenuje Babylon. Je to z Bible.“

Pan Tuck, „A co bude Babylon dělat? Myslím, kromě toho že ukradne členy našeho týmu?“

Cahterine, „Pane Tucku, změní to svět.“

Výňatek z Terminator: The Sarah Connor Chronicles, S02 E01, Samson & Delilah 2009.

###

Kapitola 33:
Opět doma

John Connor. „Nepřestávej sledovat má záda. Potřebuji vědět, že jsi tady pro mě.“
Cameron se usmála, „Vždycky tu pro tebe budu. Sarah by to nechtěla jinak.“

Výňatek z Reunionu, část 2, Armagedon, kapitola 27, Přítel v nouzi

„Je to má práce, chránit ho! On potřebuje mou pomoc!“ Cameron, Reunion, část 2, Armagedon, kapitola 32, Cena za vítězství.

„Návrat! Kdy se vrátíme?“ zeptal se John překvapeně.
„Až John Henry dokončí svůj úkol a ty tvůj.“ odpověděla Catherine.
Výňatek z Reunionu, část 1, Stín smrti, kapitola 8, Ovládej svůj osud

Sarah, „ Kyle, jaké to je, když cestuješ časem?“
Kyle, „Bílé světlo. Bolest. Jako když se narodíš, možná.“
Výňatek z filmu Terminator, 1984

„Nemůžeš si sebou nic vzít, když cestuješ časem. Žádné zbraně, žádné oblečení, nic.“ Cameron, Terminator, The Sarah Connor Chronicles, Pilot, 2008.

Nic není nemožné pro toho, kdo se snaží,“ Alexander Veliký, starověký řecký král Makedonský, 356př.nl – 323př.nl.

###

Dovnitř se vkrádala černá prázdnota. John se cítil, jakoby se topil, ale na jeho plicích nebyl žádný tlak. Rychle nasál vzduch a zjistil, že může dýchat. Zamračil se, vzduch byl teplý a páchnoucí, byl cítit po síře. Jen tam ležel, dýchal a připadalo mu to jako věčnost. Zvědavý, na čem ležel, se natáhl a pod svýma odhalenýma rukama cítil pevný beton. Uvědomíc si, že musí být v místnosti nebo budově, John vstal, aby se rozhlédl.

Vysoko nad ním byly dvě řady oken, desítky metrů od sebe, vypadaly jako by byly zavěšené v prostoru. Když se na ně díval, venku se začaly objevovat záblesky doprovázené zvukem, který zněl jako hrom. Šel k jednomu z oken. Bylo příliš vysoko na to, aby viděl ven. Když se k němu přiblížil, zjistil, že přímo pod ním může projít. Nebyla tam žádná zeď, jen okna zavěšená ve vzduchu ve dvou široce rozložených řadách.

Najednou se ozvaly dva výbuchy plné světla, tepla a hluku. John uskočil na stranu. Uviděl obrovskou otevřenou pec, která chrlila roztavený kov jako nějaká sopka.

John se zmateně rozhlížel a vzpomínal na věci, které se předtím udály, když se ocitl zpět ve slévárně. Z venku byly slyšet zvuky boje, křik mužů a žen plný hněvu a strachu se posouval stále blíže budově.

John se rozhlédl po místnosti a slyšel křik. Vzhlédl a našel jeho zdroj. Tři lidé na vysoké platformě, která se táhla po celé šířce budovy. Poznal je a věděl, co se má stát.

„Přiznej porážku, Kreilley,“ křičel John. „V tom, co děláš, není žádná čest. Sky Net je poražen a ty také,“ pravil John zpoza Cameron. „Jen nám dej klíče od bomby.“

„Myslíš, že to dělám pro čest?“ vykřikl Kreilley. „Dělám to pro pomstu!“

Krelley vyrazil proti nim. „Cameron rychle zaujala obranný postoj, chytila Kreilleyho a odhodila ho.

Zpevnil své sevření, odtáhl ji sebou a odhodil ji na protější zeď, kde se sesunula na podlahu plošiny. Nevstávala.

Krelley se otočil. Jeho povrch bublal a odkapávaly z něj kousky. „Teď je to jen ty a já, Connore.“

Sáhl do kapsy saka a vytáhl klíče. „A pokud jde o tohle…“ zahodil klíče přes okraj plošiny, takže spadly do nádrže roztaveného kovu. „Ty a odpor jste skončili.“

Podívajíc se nahoru, mohl vidět sám sebe na rampě, jak se snaží dostat pryč od Kreilleyho.

John Connor byl sám bez ochrany, když k němu Kreilley přicházel s rukama měnícími se na kovové bodce. Ohýbaly se, jak útočil na Johna. Vynakládal veškerou svou energii, aby zabil muže, jenž stál mezi ním a jeho cílem získat nadvládu nad vším.

John při pokusu vyhnout se mu skočil zpět, přikrčil se a otočil se. Dosáhl druhého konce rampy. Klopýtajíc pozadu upadl na zem a sáhl po své zbrani, za které začal pálit na blížícího se Kreilleyho. Vyšly tři výstřely a pak byl zásobník prázdný.

John se pokusil znovu nabít zbraň novým zásobníkem, ale Kreilley se stále přibližoval a jeho ruka ve tvaru kopí byla připravena zasadit smrtící ránu. Cameron vstala a viděla, k čemu se schyluje. Měla jen několik sekund na reakci.

Uvědomíc si, co se chystá udělat, John začal křičet. „Neeeee!“ Sledoval, jak Cameron skočila, popadla Kreileyho a John sledoval, jak oba padaly do pece s rozžhaveným kovem.

Doběhl k peci, aby zjistil, že mizí a vše, co mohl slyšet přes svůj vlastní křik, byl Cameronin hlas rozléhající se v černé prázdnotě. „Miluju tě. Vždycky jsem tě milovala, Johne Connore, a vždycky budu.“

„Neeeeeeee!“ křičel John a házel sebou na posteli.

Kyle vedl skupinu mužů a žen chodbou. Někteří z nich byli nazí, zabaleni do dek a bund svých spolubojovníků. Na základě údajů o počtu osob odeslaných zpět v čase, byli tihle poslední skupinou, jež dorazila z budoucnosti. Hlídka je nalezla choulící se venku jen před několika málo hodinami.

Když Kyle zaslechl výkřiky, poslal skupinu k výtahu napřed.

„Dohlédněte, že dostanou vodu a případně lékařskou péči a přidejte jejich jména na seznam!“ zavolal Kyle na seržanta předtím, než se vřítil na ošetřovnu. Připojil se k dalším, kteří spěchali do nemocničního pokoje.

Zastavil se ve dveřích a viděl, jak sebou John hází ve výkřicích. Dráty a hadičky byly vytržené ze zařízení nebo z jeho těla. Snažili se ho udržet v leže, ale on se začal bránit.

„Ne! Ne! Pusťte mě!“ křičel John „Musím ji zachránit! Pusťte mě!“

Jedna osoba upadla s výkřikem na záda, poté, co byla zasažena kopem do břicha. Další utržil krvavé zranění na nose a snažil se vzdálit se pryč právě v momentě, kdy Johnova pěst vystřelila proti jeho tváři znovu. Dotyčný se rozhodl, že má dost, a snažil se opustit místnost dveřmi, ve kterých stál Kyle.

„Pusťte mě! Pusťte mě!“ ječel a bojoval, aby se dostal ke Cameron, dříve, než…

„Johne, Johne!“ křičel Kyle, razíc si cestu k němu mezi lidmi. „Uklidni se, ti lidé se ti snaží jenom pomoct!“

Muži a ženy ve svých opotřebovaných uniformách odporu se snažili držet Johnovy škubající ruce a nohy. John se rozhlédl kolem a pak pocítil stud, když si uvědomil, co se děje. Byl to sen. Sen, který byl vlastně i realitou.

Lidé pustili jeho končetiny, znovu připojili dráty a odešli.

John se konečně uklidnil. „Kde to sakra jsem?“ řekl s povzdechem.

„Jsi na ošetřovně v protiatomovém krytu v Crystal Peak.“

„A datum?“ zeptal se John. Popadl své tričko a vykřikl. „Co je za den?“

„12. květen, úterý.“ Odpověděl Kyle a snažil se uvolnit Johnovo sevření na jeho límci.

„Rok?“ křičel John, stále držíc pevně Kylovu košili. „Jaký je rok?“

„Rok 2009! 2009!“ vyhrkl Kyle a po uvolnění Johnova sevření zalapal po dechu.“

„Zvládli jsme to. Dokázali jsme to.“ John padl zpátky na polštář. „Co se sakra stalo?“

Kyle dal svému příteli chvíli na to, aby se zorientoval a pak začal vyprávět. Jak on by si přál, aby se věci pro jeho mladého přítele vyvíjely lépe.

2027, 25. července, den 64, 4:30

Zvenčí byly slyšet hlasité výbuchy a střelba, když Kyle a John poklekli vedle Cameron. Právě dokončila své vyprávění, řekla Kylovi pravdu o svém životě a její lásce k Johnovi. V první chvíli byl Kyle zmatený, dokonce raněný, ale nakonec pochopil, že to, co vidí, je ta pravá láska v té nejlepší jakosti.

„Miluju tě. Vždycky jsem tě milovala, Johne Connore a vždycky budu,“ zašeptala Cameron a její ruka pomalu sjela z jeho krku a padla na zem vedle ní.

John ji chytil a viděl, že již nereaguje. Natáhl se, jemně ji zavřel oči a pak stáhl prsten z její ruky. John vyplakal více slz, než by si myslel, že je vůbec možné.

„Musíme jít, Johne,“ řekl znovu Kyle.

John neodpovídal.

Kyle jemně položil ruku na Johnovo rameno. „Synu… Musíme jít.“

John vstal a pohlédl na Kyla. Plakal stejně jako on. Navzájem se objali.

„Tak moc jsem ji miloval,“ řekl John.

„Já vím. Nevěřil bych tomu, kdybych to neviděl. Ona tě taky milovala. Musíme jít.“

John se neochotně nechal Kylem odtáhnout. Utíkali pryč, nechájíc ji ležet tam na podlaze, ve stínu. John vzal její prsten a nasunul si ho na malíček. Byl těsný, ale padl.

Kyle a John běželi zpět přes slévárnu a výrobní halu a ven do dvora. Vítr, který foukal směrem z hor, sílil. Na horských srázech mimo prostory areálu byly vidět blesky. Zvuky hromu se odrážely od zdí budov. Ale nic z toho nemohlo přehlušit zvuky bitvy. Letmý pohled ukázal, že se obranná linie posunula blíže.

„Přichází bouře,“ konstatoval Kyle při pohledu na oblohu.

John se pohlédl na obzor. Blesky prosvítily bouřkové mraky a ozářily ruiny v prostorách Topangy. Areálem se rozléhal hrom a foukal silný vítr.

„Ne,“ řekl John myslíc na jinou bouři. „Konečně se chýlí ke konci.“

Kyle se tvářil zachmuřeně. „Kreilley se bude muset zodpovídat, až se dostaneme do roku 2009.“

„Ne. On ne.“ Řekl John chladně. „Vím, kdo je za to zodpovědný, ale teď ji budeme ještě potřebovat.“

„Pojď, Johne. Je čas jít,“ rozkázal Kyle a vedl ho zpět do budovy, kde byla kontrolní místnost stroje času. Téměř zapomněli na těžké boje, které se kolem nich odehrávaly, protože oba byli ztraceni ve svých myšlenkách.

Před tím, než vstoupili do budovy, John Kyla zastavil. „Nikomu neříkej, co se stalo. Ať si ji pamatují za to, jaká byla.“

„Takže nechceš, aby věděli…“

„Ne!“ Přerušil ho John. „Ani slovo o ničem, co nám řekla. Jen jim řekni, že je pohřešována a je považována za mrtvou.“

Kyle přikývl na souhlas a vedl Johna ke dveřím budovy. Sotva se za nimi zavřely, vypukl pořádný déšť. Hrom mohl sotva zakrýt zvuky boje.

John a Kyle uháněli chodbou dolů po schodech do místnosti se strojem času.

Catherine vzhlédla od ovládacího panelu, když vstoupili. „Je na čase, že jste se sem konečně dostali.“

Podívala se na oba. John měl na těle četná zranění, ale ve tvářích obou mužů bylo něco společného – napjatý výraz. Jen dva z nich! „Kde je Cameron?“

John se na Catherine překvapeně podíval, zatímco Kyle jen zavrtěl hlavou.

„Ty jsi to věděla?“ zeptal se John. Jeho oči se blýskaly hněvem, ale jeho tělo bylo příliš vyčerpané na jakoukoliv akci.

„Vytušila jsem to až nedávno,“ Catherine se tvářila šokovaně. „Je mi to moc líto, Johne. Vím, že jste se vzájemně velmi milovali. Byla odvážná a loajální bojovnice. Nejlepší z našeho druhu.“

John ani Kyle neodpověděli a tak se zeptala. „A Kreilley?“

Kyle se podíval na Johna, který tam stále stál s poněkud nepřítomným výrazem. „Je zničen. Klíč jsme nezískali. Kde je John Henry?“

„Tady,“ ozval se John Henry z druhé strany ovládacího panelu.

„Je napojen na počítač stroje času, který je připraven. Musíme hned začít posílat lidi pryč.“

„Ano. Samozřejmě,“ odvětil John, snažíc se udržet poslední nitky svého rozumu. „Kyle, začni z venku stahovat vojáky. Začneme je posílat po největších skupinách, které TDE zvládne.“

„Ne!“ řekla odhodlaně Weaverová. „Johne, musíš jít první.“

„Cože? Proč?“ zeptal se John klidným hlasem, protože už v sobě nenacházel energii na dohadování se.

„Johne, posílám tě do bodu těsně před dnem, kdy jsi ty a tvoje rodina zachránili Savannah.“

„Proč tam? Proč ne blíže k Soudnému dni, kde moje máma potřebuje mou pomoc?“

„Protože vím, že to je ten den, kdy jsi přišel. Byla jsem tam.“

S návalem adrenalinu, který se po tolika hodinách vypjatého dne nahromadil, John křičel. „Ty zatracená terminátorská děvko! Celou dobu jsi věděla, že se vrátím a nic jsi neřekla!“

John se pohnul, jako by chtěl na Catherine zaútočit, ale Kyle mu položil ruku na rameno a zastavil ho.

„Kdybych ti to řekla, mohlo by se všechno změnit. Myslela jsem, že tu zůstaneš a dostaneš chuť bojovat proti Sky Netu už tady.“

„Ty zatracená terminátorská děvko! Takže co řekla Cameron, je pravda! Jen jsi mě testovala, když jsi mi nabídla, že můžu jít zpátky s ní.“

„Catherine tam jen stála s lišáckým úsměvem, zatímco John se dusil emocemi.

„Co se stalo? Jak víš, že to je den, kdy John přišel?“ zeptal se jí Kyle.

„Právě jsem dokončila stavbu mého vlastního stroje času ve staré vojenské základně, kterou jsem koupila přes Zeira Corp. Testovala jsem ho, když jsem náhle byla překvapena tím, že se John zhmotnil na podložce oblečený a plně ozbrojený.“

„Ale projít může jen živá tkáň,“ zaprotestoval John. Jeho oči spočinuly na Cameronině tašce, když vzpomínal na to, co mu Cameron řekla před tím, než zemřela.

„Ano, to jsme si všichni mysleli, ale pravděpodobně pokud máš zařízení na obou koncích cesty, může projít vše. Byla to jedna z těch šťastných nehod.“

„Kyle! Stále ji ještě můžeme zachránit! Můžeme ji vzít sebou a opravit!“ vykřikl John radostí.

„Na to není čas.“ Řekla Catherine.

„Drž hubu!“

„Má pravdu,“ řekl Kyle. Není tu žádný způsob, jak bychom se mohli dostat zpátky k ní, aniž by nás zabili. Kromě toho, její energetické články mohou každou chvíli vybuchnout.“

„Johne Henry!“ John otočil hlavu, aby s ním mohl promluvit. „Můžeš shrnout, co víme? Možná, že se může zachránit sama.“

John Henry se chystal něco říct, když se jim zachvěla podlaha pod nohama.

Země se třásla, objevil se záblesk a zvednutý prach pokryl vše, co se nacházelo níže.

Kyle klesl na ruce a kolena, John a Catherine se zachytili konzole, aby udrželi rovnováhu, zatímco John Henry se sotva pohnul, jak jeho systém otřesy absorboval.

„Co se to tam děje?“ vykřikl Kyle do vysílačky, když se postavil zpět na nohy.

Chvíli bylo slyšet jen statické rušení a pak se v rádiu ozval hlas. „Byla to nějaká exploze ve slévárně. Zničilo to dvě třetiny budovy. Roztavené železo se vylilo na zem a odřízlo skupinu nepřátelského kovu.“

„Dostaňte všechny jednotky k velké kruhové budově. Všechny jednotky dovnitř. Hned! Reese končí!“

Ach bože! Sténalo Johnovo srdce. Kdyby to věděli dříve, mohli zachránit Cameron, ale už je příliš později. Je pryč.

Johnovy a Kylovy oči se setkaly, oba znaly příčinu výbuchu.

„Její vodíkové palivové články explodovaly,“ John téměř šeptal. Napjetí v jeho tváři bylo hmatatelné. „Musela použít svou poslední energii, aby to oddálila a dala nám čas dostat se do bezpečí.“

„Budeme ctít její oběť, Johne.“ Pravil Kyle a položil ruku na Johnovo rameno. „Její oddálení výbuchu zřejmě zachránilo několik životů, soudě podle zprávy z vysílačky.“

Catherine netrpělivě mávala svým prstem. „Johne, musíš se postavit na podložku, hned!“

John i nadále váhal. Cítil se tak prázdný, ztracený.

Jak bych to mohl dokázat bez ní? Jak bych to měl udělat? Proč bych to měl dělat? Nejsem žádný vůdce. Nikdy jsem nebyl. Ať převezme vedení někdo jiný. Prostě mě tu nechte zemřít s ní. Už je mi to jedno.

Catherine do něho šťouchla dost na to, že upoutala jeho pozornost. „Na podložku, Johne!“

John ji věnoval podrážděný pohled, ale pak šel k místu, kde Cameron nechala svou tašku a zvedl ji. John šel do středu místnosti a vkročil až na podložku. „Řekla jsi Cameron, že jsem se vrátil zpět a přišel i s mými věcmi?“

„Jen jsem ji řekla, že vím, že jsi dorazil bezpečně. Nikdy jsem ji neřekla, že jsi s něčím přišel.“

John zavřel oči a chvíli přemýšlel. Cameron chtěla, aby dal její prsten a věci do tašky. Věděla to? Ale pokud by to věděla, proč by ho nenechala, aby ji zachránil?

Catherine jeho myšlenky přerušila. „Ostatní pošlu za tebou, ale dorazí až někdy po tvém příchodu. Musím dát mému druhému já dostatek času odejít dříve, než dorazí někdo další.“

John přikývl. „Rozumím.“ Nadále se na Catherine mračil. „Kyle, řekni všem, aby tu nechali všechny plazmové pušky a jakoukoliv další technologii z této doby. Stejně tu není žádná záruka, že by všichni s jejich puškami prošli,“ na chvíli se odmlčel a pak dodal. „Nebo s jejich oblečením.“

Catherine pokračovala ve vyprávění, jako by nikdy nebyla přerušena. „Johne, až se semnou setkáš v minulosti, nebudu šťastná, že tě vidím. Nejsem stejná osoba, kterou jsem nyní, ani když ses se mnou setkal v Zeira Corpu. Přijdeš předtím, než jste zachránili Savannah. Nepoznám tě a budu na tebe nahlížet jako na hrozbu. Vím, že mi teď nevěříš, ale pokud máš ty i tvoji lidé přežít, budeš si muset získat její důvěru. Musíš přesvědčit mé minulé já o tom, kdo jsi a proč by ti měla pomoci. Budeš ji potřebovat ke stabilizaci stroje času po tvém příchodu. Pak ji budeš muset přesvědčit, aby odešla, než dorazím.“

„A jak to mám udělat? Pokud mi tvoje minulé já nevěří, může mě okamžitě zabít.“

„Ona tě nezabije, Johne, ale ublíží ti. Omlouvám se za to, co udělá. Musíš ji říct něco, co víme jen ty a já. Něco, co mě přesvědčí, že ti mohu věřit.“

Po místnosti začaly létat elektrické výboje a ozýval se zvuk motorů. Kolem Johna se začala tvořit časová bublina.

„Co bych měl říct?“ křičel přes hluk.

Bublina byla vytvořena a stávala se stále více neprůhlednou.

„To poznáš, až přijde čas!“ zakřičela Catherine přes rachot předtím, než bublina s jasným zábleskem zmizela.

„Wow, každý den si myslíte, že už jste viděli všechno a pak se stane něco takového. Kam jsi Johna poslala? Myslím do kdy?“ zeptal se Kyle.

„10. května 2009, Brzy se k němu připojíme. Dostaň sem všechny vojáky tak rychle, jak můžeš. Nemáme moc času.“

Kyle vyběhl ven z místnosti.

2009, 12. Května, 9:00, den -6:

Kyle končil svou řeč. „Lidé, kteří přišli první, tě našli v bezvědomí a krvácejícího z ošklivé rány na hrudi. Jeden z našich zdravotníků přežil. Uvízl venku, kde během bitvy běhal od jednoho zraněného pacienta k druhému. Když dorazil, zjistil, že jsi také utrpěl několik menších střelných ran a několik popálenin plazmou. Znovu zašil ránu na tvé tváři. Jakmile se to za pár dní zahojí, stehy budou moci být odstraněny. Měl jsi štěstí, Johne. Mohl jsi zemřít. Proč jsi proboha něco o svých zraněních neřekl? Proboha, chlape, měl jsi něco říct.“

„Necítil jsem je. V mé mysli toho bylo tak moc. Odsunul jsem bolest pryč až do chvíle, než jsem dokončil svou práci,“ řekl John a promnul si oči. „Proč jsem spal?“

„Zdravotník říkal, že jsi byl na pokraji zhroucení z vyčerpání, ztráta krve a nedostatek živin. Než jsem ho mohl zastavit, dal ti dávku antibiotik a něco, co tě drželo ve spánku. Řekl, že by pomohlo léčbě tvých zranění, pokud bys spal 24 hodin. Pak tě přemístil sem a připojil tě na nitrožilní výživu a monitorovací zařízení. Použil karty s instrukcemi, které u toho byly.“

„To je jedno. Kde je Cam…“ Johnův hlas se zlomil, když si vzpomněl na svůj sen a vybavil si, co se stalo. Sakra, léky, zavrtěl hlavou. „Kolik lidí se sem dostalo?“

„Ne tolik, kolik bychom potřebovali. Všichni jsou v hlavní hale v nejspodnějším podlaží.“

John si povzdechl. Navzdory bolesti, kterou v sobě nosí, je tu práce, kterou je třeba dokončit. Posadil se a řekl. „Dej mi moje oblečení. Nemáme čas nazbyt.“

Začal vytahovat infuzi a dráty ze svého těla.

„Hele! Buď s tím opatrný. Máš v sobě dvě pinty Kyla Reese. Nemám další, o kterou bych se s tebou podělil.“ Pravil s úsměvem, snažíc se trochu pozvednout generálovu náladu, zatímco se rozhlížel po Johnových osobních věcech. Našel je ve skříňce spolu s Cameroninou taškou. Chvilku zaváhal a pak ji také vytáhl ven. Nikdy na ni nezapomene, ani na poslední slova, která Cameron adresovala Johnovi předtím, než zemřela.

Po snědení standardních přídělů jídla John s Kylem sjeli výtahem do nejnižšího podlaží.

Kyle měl o Johna obavy. Prožil toho ve svém životě více, než většina lidí, kteří jsou dvakrát starší než on. „Když tu máme soukromí, chceš si promluvit o tom, co se tam stalo?“

John otázku ignoroval, ne z naštvanosti, ale prostě tomu nemohl právě teď znovu čelit.

„Kde jsou Catherine a John Henry?“

„Mají plné ruce práce v její laboratoři či kanceláři. Další dveře za místností se strojem času, kam jsi dorazil.“

„Co přesně tam dělají?“

„Shromažďují zpravodajské informace o našem nepříteli, který je tam venku. My ostatní toho moc nenaděláme. Vyslal jsem tolik lidí, kolik jsem mohl, aby se porozhlédli v obchodech s vojenskými potřebami po věcech, které potřebujeme. Tady toho moc nenechali.“

„Dává někdo pozor na Weaverovou? Nevěřím ji.“

Kyle pokrčil rameny. „A co by mohli udělat? Dosud byli jen na počítačích. Od nás víte něco o počítačích jen ty a Savannah a ona má rozkaz zůstat v posteli, dokud se její noha neuzdraví.“

Vytlačíc alespoň na chvíli Weaverovou a Cameron z jeho mysli, se zeptal. „Zmínil ses o zásobách. Kolik lidí prošlo s jejich věcmi?“

„Málo. Pouze ti, kteří se zhmotnili na podložce v místnosti Weaverové, přišli se zbraněmi nebo oblečením. Někteří naši lidé stříleli ze středu časové bubliny, když už byl přenos zahájen, takže přišli i s plazmovými puškami. Zamkl jsem je ve zbrojnici, protože jsi rozkázal, abychom sem nepřinesli technologie z budoucnosti. Na konci to bylo opravdu zlé. Stroje pochopily, o co se snažíme a dělaly vše proto, aby odřízly lidi od našeho útěku. Abychom sem dostali co nejvíce lidí, Catherine musela zahájit urychlenou přepravu. Většina lidí se pak zhmotnila venku nebo v hlavním sále. Je to velmi trapné přijít do smíšené společnosti bez oblečení.“

„I ty?“

„Já osobně ne, ale hodně lidem se to stalo. Nikdy jsi neviděl tolik rudých tváří. Zprvu jsme neměli dostatek oblečení, ale nakonec se nám podařilo najít nějaké zásoby, které tu zůstaly z doby, kdy to byl bunkr pro Studenou válku. Někteří na sobě mají staré uniformy a zbytek je zabalen do dek nebo prostěradel. Pozor na silný zápach bobulí jedu proti molům, až půjdeš do hlavního sálu. Může to být v první chvíli nepříjemné.“

„Co voda. A potraviny?“

„S vodou je to výborné. Základna sbírá dešťovou vodu a tající sníh do cisteren a filtruje to. Moc jídla tu nezůstalo, ani jsme si sebou téměř žádné nepřivezli. Ráno budeme muset vyrazit a sehnat co potřebujeme.“

Kyle a John vystoupili z výtahu a právě se dostlali k hlavnímu sálu. Náhle vykřikl povědomý mužský hlas. „Pozor!“

John vešel do prostorné místnosti a byl překvapen. Z toho, co Kyle říkal, usoudil, že zde bude jen hrstka lidí, možná tucet, ale to, co se objevilo před jeho očima, bylo téměř třicet lidí. Téměř všichni stáli, až na pár, kteří leželi kvůli svým zraněním. Všichni ho zdravili.

John se překvapeně podíval na Kyla, který se na něj jen usmál. Někde v zadní části místnosti začal někdo tleskat a záhy tleskali všichni muži i ženy. John si musel z očí setřít slzy. To nečekal. Najednou uviděl známou tvář, osobu, kterou nečekal, že ještě uvidí.

„Andy?“ otázal se překvapeně John. „Myslel jsem, že jsi stále v Pendletonu.“

Andy se zašklebil do největšího úsměvu, jaký kdy měl. „Nemyslel jste si, že mě tam necháte, nebo snad ano, pane? Seržanta Štístka se nezbavíte.“

John mu třásl rukou, když se ze skupiny oddělila další známá tvář. Ty rudé vlasy nešly s nikým jiným zaměnit. Savannah mu nabídla ruku na potřesení, ale on ji objal. Je to sestra a jeho přítelkyně, a ona to dokázala!

Nejprve byla jeho emocemi trochu překvapena, ale nakonec ho objala zpět stejně pevně. Chtěl by ji to říct. Říct ji o přítelkyni, kterou ztratila, ale nemohl. V okolí bylo příliš mnoho lidí. Nakonec se oddělili, ona s vřelým úsměvem a John s napjatou směsicí emocí.

„Pane?“ ze skupiny vykročila mladá žena, asi v Johnově věku, která na sobě stále měla uniformu odporu.

„Ano, ehm, kdo jste?“ zeptal se John. Bylo tam hodně lidí, které nepoznával. Bude si muset najít čas, aby si o každém zjistil, kdo to je.

„Desátník Wren Stevensová, pane. Jen by mě zajímalo, no, hodně z nás to zajímá, kde je kapitán Allison? Zachránila mi život. Zachránila spoustu našich životů v bitvě v kaňonu Topanga.“

John otevřel ústa, ale rychle je zase zavřel proti proudu emocí, ve kterém hrozilo, že se utopí. Otočil se zády ke skupině, aby neviděli úzkost v jeho nitru a sevřel víčka proti slzám.

Kyle promluvil se smutným pohledem na svého přítele. „Je nezvěstná, považována za mrtvou, desátníku.“

„Je mi to moc líto, Johne,“ řekla Savannah a položila mu ruku na rameno. To vysvětluje jeho objetí. Musí cítit velikou bolest.

„Díky,“ odvětil John a jeho hlas se trochu lámal.

„Uspořádáme bohoslužbu, pane!“ někdo vykřikl. „Jo! To uspořádáme! Uctíme všechny padlé, pane!“ křičeli další lidé.

„Později!“ vyštěkl Kyle. „Tam venku je stále nepřítel a máme jen několik dní, než se peklo dostane na povrch. Takže počkejme s tím, až dokončíme práci.“

John se snažil promluvit, ale jeho hlas se třásl. Nakonec, a stále ještě zády ke skupině, John ze sebe dostal rozkaz. „Seržante Keene!“

„Ano, pane!“ seržant Keen popošel dopředu.

„Ráno vyrazíme pro zásoby. Zajistěte dopravní prostředek dost velký pro osm až deset osob a náklad.“ Rozhlížejíc se po místnosti, se zeptal. „Kyle, kde je Waverová a John Henry?“

„Měly by být stále nahoře v počítačové místnosti.“

„Doveď mě tam. Potřebuji s nimi hned mluvit.“

„Půjdu s vámi,“ ozvala se Savannah.

Kyle vyšel směrem k ní, otevřel ústa, aby promluvil, ale ona zvedla prst, aby ho umlčela. „Neopovažuj se mě zastavit, Kyle,“ řekla a rychle belhala kupředu s pomocí berlí. „Už jsem odpočívala dost dlouho.“

„Vlastně jsem se chtěl zeptat, zda ti mohu pomoci.“

„Ach, bože. Ano, můžeš?“ vyprskla s tryskající úlevou. „Ty berle jsou hrozné.“

Předtím, než ji Kyle vzal za ruku, ukázala několika vojákům, aby se připojili k ní. Než cestovali časem, zaslechla toho dost, aby věděla, že je tu něco špatně.“

2027, 25. července, den 64

Zvuk motorů stále sílil, tvořit se začala časová bublina.

„Co bych měl říct?“ křičel John na Catherine.

Tvořící se časová bublina byla stále více neprůhledná.

„Poznáš, až přijde čas.“ Vykřikla Catherine těsně před tím, než bublina zmizela v jasném záblesku.


Pokračování příště...