26

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 14
Nositelia smrti - pokračovanie


Catherinina trpezlivosť sa zmenšovala. Nepriviedla sem mladého Johna Connora, aby bol nejaký neznámy vojak v prvej línii. „Áno, môžeš, John Connor. Máš tu ľudí, ktorí si ťa zamilovali. Ľudia zo stanovištia Delta by ťa nasledovali do pekla, ak by si ich tam viedol. Nepredávaj sa lacno. Si oveľa lepší vodca, ako si myslíš.“

„Áno, a koľko ľudí ma bude nasledovať, keď sa dopočujú, koľkí tu dnes zomreli?“ Vyštekol a rozbehol sa dopredu, aby sa pripojil ku Kyleovi a Allison.

„Hej, John, rád by som mal tvoje plné hlásenie, keď sa vrátime späť na základňu, ale čo mi teraz o tom môžeš povedať?“ Spýtal sa Kyle.

Johnovi celá tá vec prebleskla pred očami, hrôza, des, mŕtvy Frank. Začal tam, kde to šlo naposledy dobre. „Všetko začalo podľa plánu. Spravili sme úžasný pokrok v tuneli. Stroje vyčistili cestu. Šli napred a všetci ich nasledovali. Derek vystrelil prvý signál. Potom bojisko stmavlo. Zatiaľ čo moje jednotky stále vychádzali z tunela, objavila sa ďalšia svetlica. Poháňal som mužov, aby sa pohli. Derek chcel, aby sme začali útok. 3li sme napred, ale skôr ako sme sa dostali dostatočne blízko na streľbu, začul som streľbu odniekadiaľ spredu. Predpokladal som, že Derekovi ľudia boli spozorovaní. Rozkázal som mužom, aby sa pohli dopredu, ale aby nestrieľali, kým stroje nebudú v dosahu. Potom sme sa dostali pod ťažkú paľbu z plazmových zbraní a delostrelectva. Bolo tam viac strojov, ako sme očakávali. Bolo to, ako keby sme tu boli jediný.“

„Počul som aj videl som mužov kričať, niektorých od hnevu, niektorých od strachu a niektorých pred ich smrťou. Výbuchy boli všade okolo nás. Streľba sa ozývala spredu aj zo zadu. Rozkázal som skupine B, aby odstránila jedno delostrelectvo, kým ja som viedol skupinu A dopredu, aby som sa postaral o iné a zanechal som skupinu C aby nám kryla chrbát. Videl som, že vždy keď sa muži pohli dopredu, strieľali na stroje, nikdy neprestali, ani keď som ich zbadal ako vybuchovali alebo boli spálený plazmovou strelou. Skupina B bola zničená, kým sa snažila zničiť delostrelectvo. Moja skupina bola uväznená, takže Alpha šiel napred s výbušninami a zničil delostrelectvo spolu so strojmi, ktoré ho obsluhovali. Naše sily stále slabli, ale stále sme napredovali. Museli sme poskytnúť Derekovi čas, dostať sa do továrne. Napredovali sme, nezastavovali sme a stále sme umierali. O chvíľu neskôr sa k nám pripojila Allison a zvyšky skupiny C.“

John sa znova začal triasť. Allison ho objala okolo ramien, aby ho ukľudnila.

„Boli sme obkľúčený. Stroje boli pred nami aj za nami. Nemohli sme ustúpiť, nemohli sme sa vzdať. Mohli sme buď sedieť a zomrieť alebo obsadiť tú továreň. Potom sa k nám pripojil Beta. Bol ťažko poškodený. Dobrovoľne sa prihlásil, aby bol jeho energetický článok použitý spolu s C4, ktorú priniesol a tým sme odstránili skupinu strojov medzi nami a dverami továrne. Frank  zomrel pri pokuse odhodiť tú bombu, ale Allison sa to podarilo. Pokračovali sme pod ťažkou paľbou a mnoho ďalších ľudí zomrelo. Bolo nás len sedem, myslím po odhodení bomby. Zaútočili sme a potom sa ozvala explózia. Delostrelectvo alebo claymorky. Zostal som len ja a Allison. Myslel som, že tiež zomrieme. Potom dorazil John Henry a jeho armáda T-800viek.“

Kyle tam stál, sledujúc Johna, ako rozpráva svoj príbeh. Allison mala v očiach slzy, ako opisoval hrôzy toho, čím si prešli.

„To je v poriadku John.“ Povedala mu, zatiaľ čo ho stále držala.

„Dnes som videl zomrieť tak veľa dobrých mužov, Kyle. „Ak by nebolo Johna Henryho, továreň by stále patrila Skynetu a Allison spolu so mnou by bola mŕtva.“

„To je v poriadku John.“ Kyle mu položil ruku na rameno. „Táto vojna je ťažká pre všetkých. Ale aj keď sme dnes stratili mužov, odpor má teraz pod kontrolou továreň. Môžeme rozoslať všetkým táborom tieto plazmové zbrane.“

„Nie.“ Povedal ticho a odhodlane John.

„Čože?“ Povedal prekvapene Kyle.

„Žiadne ďalšie tábor.“ Zavrčal John. „Tento odpor nevyhrá dovtedy, kým sa budeme chovať ako jednotlivé skupiny! Toto musí skončiť! Pozri koľkých ľudí bola Catherine dnes schopná priviesť. Ak by sa ich toľko objavilo na začiatku, mohli sme vyhrať bez takýchto ťažkých strát. Po dnešnej noci nebudú ďalšie tábory. Odpor sa musí zjednotiť!“ Dokončil s výkrikom John.

„Súhlasíme. Súhlasíme.“ Vykríkli ostatný na znak dohody.

John sa obzrel. Bojovníci ktorí prišli s Kyleom boli stále okolo nich, rovnako ako John Henry a Catherine Weaverová. Počul všetko.

„Čo navrhuješ?“ Spýtal sa Kyle.

„Ako som povedal predtým.“ Povedal John. „Prišiel čas zjednotiť sa, ak už nie je príliš pozde.“

John sa rozbehol k továrni a zakričal, „Ľudia ku mne. Musíme zistiť čo sa stalo Derekovi Reesovi a jeho jednotkám.“

Skupina vojakov, ktorá ma počula rozprávať s Kyleom ma nasledovala. Kyle a Allison si vymenili niekoľko slova a potom ma nasledovali. Catherine sledovala Johna, ako odchádza preč, a vyzerala hrdo. Možno nechce byť vodca, ale má to v sebe a už sa to objavuje. Nemohla by mať z neho väčšiu radosť.

Keď dorazili na druhú stranu továrne, všetci začali prehľadávať zem, kde bol Derek a jeho čata pripravení na útok. Nebolo tu žiadnej známky, že by tu vôbec boli. Len pár veľkých spálených škvŕn na zemi, ktoré sa objavovali v žiare bateriek.

Už sa skoro vzali nádeje, že niečo nájdu, keď zrazu Allison začala kričať. „John! Kyle! Tu! Našla som Jo! Priveďte Lauru! Jo je na tom zle.“

Všetci sa rozbehli k polohe Allison. Jo ležala na zemi s popolavou tvárou. Okolo hlavy mala uviazané škrtidlo a pod kolenom nemala nič.

Kyle si kľakol vedľa nej. „Jo, to som ja, Kyle. Počuješ ma?“

„Uuuuhn, áno.“ Vzdychla.

„Čo sa stalo môjmu bratovi? Kde je Derek a všetci ostatní?“

„Bola to hrôza, Kyle. Bol to stroj. Zasrane veľký stroj.“ Povedala a oči sa jej zväčšili.

„Povedz nám to od začiatku, keď ste vystrelili prvú svetlicu.“ Vložil sa do toho John.

„Priblížili sme sa zo severu, presne podľa plánu. Vystrelili sme prvú svetlicu, aby sme ti dali vedieť, že sme na mieste. A potom sa to stalo.“

„Čo sa stalo Jo?“ Úzkostlivo sa spýtal Kyle, obávajúc sa o brata.

„Bol to stroj. Väčší ako čokoľvek iné čo...čo ktokoľvek iný predtým videl. Mysleli sme si, že je to budova, až kým sa to nepostavilo. Bolo to obrovské. Derek vystrelil druhú svetlicu do jeho optiky, aby ho oslepil a my sme mohli utiecť. Ale Nepomohlo to. Stále to šlo po nás.“

„To vysvetľuje prečo ste začali útočiť predčasne a prečo sme sa tam nedostali naša k útoku.“ Zamrmlala za Johnom Catherine.

Jo sa rozplakala. Strach v pamäti je rovnako hrozný ako skutočné veci. Allison ju držala za ruku aby ju upokojila.

„Čo sa stalo všetkým?“ Opýtal sa John.

„Vyparili sa. Obrovský stroj bol vybavený obrovským plazmovým kanónom. Výbuch odparil všetkých. Zostalo nás len niekoľko. Derek sa nás stále snažil dostať odtiaľto. Ale bolo to nemožné. Potom priletelo HK-čko, väčšie ako ktokoľvek predtým videl, a pozbieralo nás do koša. Chytilo ma to len za nohu. Keď sa však trup zavrel odrezalo mi to nohu a ja som pristála tu. Neviem kde.“

„Čo sa stalo so strojom s plazmovým kanónom?“ Spýtal sa Kyle.

„Neviem. Muselo to nasledovať HK-čko po zemi.“

Catherine bola rovnako prekvapená ako všetci ostatný, pri novinkách o týchto dvoch nových strojoch. Veci sa zmenili. Bolo možné, že Skynet sa zrodil skôr, ako je známy dátum? Ako ináč by mohol mať stroje ako tieto? V jej časovej osi v budúcnosti, boli stále vo fáze plánovania.

Dorazila Laura a prebrala velenie.

„Žiadne ďalšie otázky.“ Povedala. „Jo potrebuje okamžité lekárske ošetrenie. Odchod, doprajte jej trochu vzduchu.“

Začala sa zaujímať o jej zranenia. „Allison, môžeš zostať a podať mi ruku. Ostatní medici sú zaneprázdnení ošetrovaním ostatných zranených.“

Allison prikývla a kľakla si vedľa Jo a pomohla Laure.

„Spravila si to dobre Jo. Škrtidlo je dobré.“ Povedala Laura, aby udržala pacientke náladu.

„Neprežije to, čo?“ Zašepkala Laure Allison.

„Neviem. Stratila veľa krvi. Musíme ju udržať v teple. Hovor s ňou, kým jej ošetrím nohu.“

John prehovoril ku Kyleovi a Catherine. „Pohovorme si niekde, kde nás nikto nezačuje.“

„Catherine, máš nejakú predstavu, čo sú tie stroje zač, o čom to Jo hovorí?“

„Musí to byť niečo nové. John Henry a ja by sme to mali vedieť. S jeho prístupom do počítačov neexistuje nič, čo sa pred ním dá skryť. Nemali by existovať.“

„Ale existujú. Tá technológia pred všetkým, čo som tu zatiaľ videl.“

„A čo ty Kyle?“

Kyle sa rýchlo rozhliadal. Počúvala, ale myslel na brata.

„Huh? Oh, um, nie. Doteraz som nevidel ani nepočul o niečom takom.“

John vedel, že Kyle sa obáva o svojho brata. Upokojujúco mu položil na rameno ruku a prehovoril, „Možno by si mal vyslať malú skupinu, aby sledovala ten stroj. Ak budeme vedieť, kam ide, možno to môžeme zničiť alebo nájsť Dereka.“

„Dobrý nápad.“ Povedal Kyle a trochu pookrial. „Požiadam o dobrovoľníkov.“

John dal Kyleovi čas aby sa vzdialil a prehovoril k Catherine. „Dobre, niečo vieš. Nepopieraj to. Videl som tvoj výraz, keď si odpovedala na moju otázku.“

„Nie je to, že niečo viem, John, ale niečo predpokladám.“

„Čo?“

„Za čas, čo som tu, som si všimla niekoľké odlišnosti, ktoré som očakávala. Niektoré z týchto odlišností boli očakávane, koniec koncov, toto nie je rovnaká budúcnosť, z akej som prišla ja, ale niektoré nie sú v poriadku. Je tu niečo odlišné, na tejto budúcnosti, niečo čo má nad nami výhodu.“

„Myslíš všetko toto, že čipy sú schopné odolávať preprogramovaniu a tieto nové stroje sú typu a veľkosti ktoré nikto predtým nevidel. Takéto veci by tu nemali byť?“

„Áno. A sú tu tiež iné veci. John Henry a ja sme sa pokúsili lokalizovať Skynet. V mojom čase, mal viaceré kontrolné centrá po celej planéte. John Henry našiel len komunikačné uzly. To znamená, že Skynet má jedno ovládacie centrum. Aký dátum súdneho dňa ti povedala Cameron?“

„Povedala mi, že Skynet bol spustený 19. apríla 2011 a rakety odpálil o dva dni neskôr. To by malo byť 21. apríla 2011. Prečo sa pýtaš?“

„To bol rovnaký dátum aj pre mňa a o chvíľu ti to vysvetlím.“ Otočila sa a zavolala vojaka, takého aby bol dostatočne starý, aby zažil súdny deň.

„Vojak, povedz mi, kedy sa udial súdny deň?“

„Prečo sa pýtaš na niečo, čo vedia všetci?“

„Len odpovedz na otázku.“ Povedala rázne.

Keď im to povedal, Johna to úplne vyviedlo z miery. Catherine zistila, že jej podozrenia boli správne. Tento Skynet sa narodil po ich odchode z minulosti.

„Catherine, to nemôže byť pravda. Tento dátum je len niekoľko dní po tom, čo sme odišli. Cameron a Derek, môj Derek, obaja potvrdili, že to bolo 21 apríla, 2009. Keď som sa dostal sem, nemal som žiaden dôvod veriť, že dátum sa zmenil. Čo sa deje? Alebo radšej, čo sa stalo?“

„Niečo sa stalo, čo spôsobilo zmenu. Niečo čo prinútilo Skynet vyvinúť sa skôr.“

„Ale čo by to mohlo spraviť? Keď sme cestovali v čase, dorazili sme do budúcnosti, kde ma nepoznajú, pretože som tu nebol, aby som sa stal vodcom. Takže čo sa stalo, že sa táto budúcnosť tak zmenila? A prečo to neovplyvnilo nás?“

„Naša cesta naprieč časom vytvorila túto budúcnosť. Tvoja existencia je viazaná na časovú os. Ale čokoľvek sa stalo po tom, ako sme odišli, stále to musí byť v pohybe. V hre sú stále premenné, ktoré spôsobili tú zmenu. A prečo nás to neovplyvnilo...“ Zdalo sa že sa zamyslela. „Cestovali sme naprieč časom. V prípade našej existencie existuje takmer dvadsaťročná prázdnota. Je možné, že skoro všetko, čo sa stalo v tom časovom úseku, sa stalo bez toho, aby nás to ovplyvnilo. Existujeme, ale v skutočnosti nie sme súčasťou tejto časovej línie.“

Johnova myseľ vírila. Nie len bizarného vysvetlenia, ktoré mu poskytla Catherine, ale tiež z myšlienky, že niečo sa mohlo stať potom, ako odišli. Existovala len jedna osoba, ktorá by mohla vedieť, čo sa stalo.

„Mama.“ Povedal tichým hlasom John.

„Čože?“

„Mama, Ellison a niekoľko agentov Skynetu v roku 2009 vedelo o Skynete. Niečo sa muselo stať, možno dokonca nechtiac, ale čokoľvek to bolo, muselo to prinútiť Skynet, aby narodil skôr.“

„Ako si prišiel k tej teórii?“

„Neviem. Proste sa to zdá ako jediná možnosť. Musíme sa tam vrátiť. Musíme sa vrátiť a zastaviť, čokoľvek spravili, alebo sa k tomu chystajú.“

Jeho odpoveď bola jediná vec, ktorá mu tiež dávala zmysel. Niečo sa v minulosti stalo. Niečo, čo musí byť premenné, lebo inak by to malo na nich taktiež vplyv. Connor má pravdu. Odpoveď leží v minulosti. Ale pre Johna nenastal čas, aby sa vrátil do roku 2009.

„Zatiaľ nenadišiel čas John. Teraz a tu máme úlohu.“

„Akú úlohu? Ak sa vrátime späť a zastavíme Skynet, nič z tohto sa nestane. Žiaden z týchto ľudí by nemusel zomrieť!“

„John Connor! Počúvaj ma! Títo ľudia spoliehajú, že ich zachrániš. Ak teraz odídeš a oni všetci zomrú, bude to tvoja vina! V tejto časovej línii musíš poraziť Skynet a potom môžeš ísť spať a zachrániť svoju vlastnú. Práve teraz si jediný, kto môže tento svet zachrániť. Spoliehajú na teba. Neopusť ich.“

„Nemám v pláne opustiť ich. Sú to moji priatelia. A vďaka.“ Povedal John, neschopný skryť malý úsmev.

„Za radu?“ Spýtala sa zmätene.

„Áno a za to, že si mi povedala, že máš stroj času.“ Odpovedal s istotou.

„Nič také som nepovedala.“ Povedala so zápalom

„Nie, nepovedala, ale nepovedala si, že nie som schopný vrátiť sa späť, len že by som nemal. Čo znamená, že buď máš stroj času alebo prístup k nemu. Nemôžeš to poprieť. Ani to neskúšaj.“

„Neplánovala som to. Podviedol si ma. Myslela som si, že som chytrejšia ako ty, ale áno, mám stroj času.“

„Tu vidíš ďalšie zlyhanie pre stroje, nie špecificky tvoje, ale všeobecne. Všetky si myslia, že sú sakra šikovné. Musím vedieť, či máš stroj času a viem, že by si mi to nikdy priamo nepovedala. Rada hráš tak, aby ti nikto nevidel do kariet.“

„Na niekoho, kto sa necíti pripravený na vodcovstvo, nekonáš tak. To bola veľmi múdra myšlienka. A všimla som si, ako Kyle Reese necúvol, keď si mu povedal, aby zorganizoval skupinu, ktorá bude sledovať ten stroj.“

„Nevracaj sa k tomu znova. Kyle by to spravil aj sám, za čas. Len bol rozrušený z Derekovho zmiznutia.“

Keď John prinútil Catherine odhaliť, že má stroj času, nevedela či má byť potešená alebo nahnevaná. Učil sa rýchlo. Celý čas ním manipulovala a o niekoľko sekúnd neskôr zmanipuloval on ju. Bola nahnevaná, že padla do tejto verbálnej pasce, ale tiež bola hrdá, pretože ju zmanipuloval? Na tom nezáležalo. V každom prípade by mu o stroji času povedala. Koniec koncov, bolo by dobé dať mu vedieť o stroji času, aby mal myšlienku návratu domov ako zdroj nádeje. Škoda, že mu tú nadej bude musieť zobrať.

John sa spýtal, „Viem, že si bola zaneprázdnená, už si bola schopná presunúť Cameronino telo.“

„Nie. Obávam sa, že som nebola schopná. Pomáhala som ti so získavaním armády.“

„To je pravda a za to ti ďakujem.  A čo s tými dvoma čipmi, o ktoré som žiadal?“

„Nechala som ich v tvojej izbe na základni. Videla som, že si si usporiadal izbu. Buď opatrný John.“

„Ohľadom koho, Allison?“

„Nie, Skynetu. Raz sa dozvie kto prebral velenie a stojí za úspešnými akciami proti nemu. Nezastaví sa pred ničím aby ťa zastavil, dokonca aj zabitím tých, ktorých miluješ.“

„Nie som vo velení. A predpokladám, že toto bude znova viesť k izolácii.“

„Budeš vo velení! A áno, budeš sa musieť izolovať.“

John sa otočil a pozrel na Allison. Bola k nemu otočená chrbtom, ale videl, ako pomáha Lauren postarať sa o Jo. Obe jej čistili rany a upokojovali ju, ako to len bolo možné.

„Stratím ju, Catherine?“ Spýtal sa z chvíľkovej seba represie.

„Neviem John. Ale ak ju miluješ tak, ako to hovoríš, buď opatrný. Ak by sa jej niečo stalo, nepripusť aby ťa tá bolesť zničila. Využi ju, aby si dosiahol úspech. Lao-Tsu povedal, „Byť z hĺbky milovaný ti dáva silu, ale niekoho z hĺbky milovať ti dáva guráž.“

Catherine sa na chvíľu zamyslela. John sa učí rýchlo, ale stále je mladý. Stále je zameraný na opravenie Cameron. Ale teraz je tiež zaujatý mladou ženou, ktorá je presným obrazom Cameron. Jedného dňa by sa ho na to mala opýtať. Ako to, že človek dokáže milovať v rovnaký čas dvoch ľudí? To je nad chápanie jej citov. Vďaka tomu, čo vedela zo svojej štúdie ľudského správania, stávalo sa to.

Keď sa vrátila ona a John Henry späť do továrne, bude musieť vymeniť čip, ktorý má od Cameron za iný. Koniec koncov, John povedal, že čip bol poškodený a tam nebol problém vymeniť čipy. Tak by ho mohla preskúmať kvôli informáciám a to by mohlo odhaliť niečo o druhej Allison, na základe ktorej bola postavená Cameron. Na Allison bolo niečo, čo ju znepokojovalo. Spôsob, akým sa stala cieľom Johnovho života, ako prebrala miesto, ktoré mala naplniť Cameron.

Čas. Chce to čas. Prvá vec, ktorú treba spraviť je nájsť umiestnenie Skynetu. Ak nenájdu jadro hlavného počítača, tak z ich cesty časom nič nezískajú. John Henry ba sa mal vrátiť späť do práce, akonáhle sa vrátia späť do továrne.

Jej myšlienky prerušil John, keď na ňu prehovoril.

„Vďaka Catherine. Mal by som sa ospravedlniť, ako som sa ti vyhrážal. Preukázala si väčšiu ľudskosť, ako niektorí ľudia, ktorých poznám.“

„Vďaka za kompliment ta nemáš začo.“

Zatiaľ čo sa rozbehlo pátranie po Derekovi a jeho mužoch, vojaci a T-800-ky Johna Henryho dokončili likvidáciu zostávajúcich nepriateľských strojov vo vnútri továrne. Skupina vojakov potom začala zbierať mŕtvych a padlých, zatiaľ čo ostatní pozbierali odhodené zbrane. T-800 zostali na stráži, kvôli možným hrozbám. Niektoré stroje boli priradené na zbieranie plazmových pušiek, ktoré boli dokončené v továrni alebo ležali na zemi v okolí.

Allison sa pripojila k Johnovi a Catherine.

„Ako je na tom Jo?“ Spýtal sa John.

„Stratila veľa krvi. Laura si nemyslí, že to prežije. Jo a ostatní sa vracajú späť do Delty, kvôli liečbe.“

John ju objal okolo ramien a odtiahol ju na chvíľu od ostatných.

„Hej. Si v poriadku?“ Spýtal sa jej John.

Pokúsila sa usmiať, ale bez úspechu, „Nie. Cítim sa otupene. Myslela som si, že zomrieme.“

Allison sa zatriasla

„Mohol by si ma len takto držať.

John si ju privinul a ona ho pevne objala a privinula svoje ucho k jeho hrudi, aby počúvala jeho silné údery srdca.

Zatiaľ čo ju držal v náručí, spýtal sa, „Čo si chcela povedať, tesne pred tým výbuchom?“

Chcela som povedať pravdu, pomyslela si.

Allison sa trochu odtiahla a pozrela mu do tváre. „Chcela som sa ospravedlniť. Požiadala som Kylea aby ťa vymenoval do velenia namiesto mňa. Ak by som to nespravila, myslím, že by si tu nebol a nezabili by ťa.“

„Aj keby si to nespravila, aj tak by som tu bol.“

„Napadlo ma to.“ Povedala a uvítala, že John ju stále objíma.

Skoro ho stratila. Mohol zomrieť, a čo by sa potom stalo, ak by nedokončil svoje poslanie. Ally bola vďačná že dorazili John Henry s Catherine Weaverovou, s ich armádou strojov.

„No tak, Ally.“ Povedal John. „Poďme domov.“

„Domov?“

„Našim domovom je stanovište Delta.“

Zamierili späť do továrne. John Henry na Kyleove požiadavky rozdávala strojom povely. John sa čudoval, že Kyle si ani neuvedomil, že John Henry je stroj. Catherine Weaverová nebola ďaleko, sledovala aktivitu okolo nej a neušla jej ani jedna vec.

Vonku sa rozjasnilo. Slnko osvetlilo východný obzor.

„Hej Kyle!“ Zakričal John, aby upútal jeho pozornosť. „Allison a ja mierime späť do Delty.“

„Vrátiš sa späť do Delty?“ Spýtala sa Allison.

„Pravdepodobne nie. Keď tu Derek nie je, som vo velení ja. Musím informovať jeho dôstojníkov čo sa tu dnes v noci stalo.“

„Nájdeme ho, Kyle.“ Povedal John a chytil ho za ruku. „Je živý a to nám dáva nádej.“

„Viem, John. Vás dvoch zatiaľ vymenujem za veliteľov Delty. Obaja ste si to zaslúžili. Veľa šťastia!“

Kyle odišiel skôr, ako mohli John alebo Allison niečo povedať.

Catherine ktorá bola v dosluchu konverzácie prišla bližšie.

„No. Vyzerá to, že si dostal velenie. Myslím, že konečne budeš vodcom.“

John sa nechcel znova dostať do konfrontácie s Catherine pred Allison, tak len povedal, „Vďaka, že si mi pomohla. Uvidím ťa späť na stanovišti?“

„Nie. Zostanem tu kým sa tu John Henry porozhliadne. Potom sa musím o niečo postarať, pre teba.“ Pozrela na Johna takým spôsobom, že vedel, že myslela na Cameron.

„Dobre.“

Allison s Johnom sa vrátili na základňu s desiatimi vojakmi a dvadsiatimi strojmi. Stroje niesli ťažké balíky s plazmovými a niekoľkými konvenčnými zbraňami, ktoré si so sebou priniesli. Cesta bola dlhá. V podzemí sa to nezdalo také dlhé, ale vtedy nemuseli meniť smer cesty, aby si našli cestu pomedzi ruiny.

Vyčerpaný, špinavý a ubolený dorazili na stanovište Delty, kde ich privítali zvuky osláv a hurrah, od tých, čo zostali na stráži. John bol tak unavený, že im ledva podal ruky a oplatil pozdravy. Všetko čo chcel bolo len ľahnúť si a zaspať.

Allison a John zostali prekvapený, keď vstúpili do svojej izby. Vojaci im pripravili vedro čistej vody a nejaké uteráky, rovnako ako nové oblečenie. Na stole vedľa Johnovho počítača bol list a malá krabica.

John podal krabicu Allison a otvoril lis, a začal ho nahlas čítať.

„Hrdinným dobyvateľom. Malý darček vďačnosti za všetko čo ste dosiahli. Blahoželania od priateľov na základni Delta.“

„Čo je v krabičke?“ Spýtal sa Allison.

Zdvihnúc poklop odhalila prúžok podomácky vyrobeného mydla.

„Mydlo?“ Povedal, znejúc prekvapene.

„John. Mydlo je tu ako zlato. Neuvedomuješ si, aký je to vzácny dar. Celá základňa sa musela pozbierať, aby to pre nás získala.“

„V krabičke je ešte niečo.“

„Je to ďalší list.“ Povedala. Otvorila ho a prečítala to. Do očí sa jej nahrnuli slzy.

„Čo je to?“ Spýtal som sa.

Odpovedala, „Je tam napísané, že nasledujúcich dvadsaťštyri hodín budeme mať také súkromie, aké chceme. Všetci z okolitých izieb sa vysťahovali. Nikto nás nebude vyrušovať. Taktiež teraz majú funkčné sprchy, ak ich preferujeme namiesto vedra. Môžeme ich využiť ako prvý.“

„Drzosť.“ Povedal John.

„John, je ti ich spôsob, ako povedať sorry, za žartík ktorý pripravili a tiež blahoželanie k tvojmu víťazstvu.“

„Prepáč Allison, ale ja to nevidím ako víťazstvo, tak ako oni. Zomrelo príliš veľa vojakov.“

„Nemysli na to. Len si uži dar a súkromie, ktoré nám poskytli.“

„Áno, ale cítiš sa príjemne, keď vieš, že čo očakávajú, že budeme robiť nasledujúcich dvadsaťštyri hodín nášho súkromia.“

„No, včera by som sa necítila, ale ako si povedal, naše šťastie im prináša radosť.“

„Áno, to som povedal.“

Prijmúc ten nápad, John zdvihol mydlo a oblečenie, a s úsmevom povedal, „Vieš, je tu jedno miesto, kde budeme mať súkromie.“

Usmiala sa a objala Johna, „To znie ako zábava. A keď sa vrátime, zašijem ti to ucho.“

Pozrela sa mu na tvár, zasmiala sa a jej sladký smiech Johna rýchlo prinútil pridať sa.

John a Allison dobre využili nové sprchy a všetky výhody, ktoré im poskytovalo súkromie.

Vrátili sa do izby, vyčerpaný, šťastný, čistý a zaliezli do svojej postele.

S nervami vypätými z boja a neschopný zaspať, len tak tam ležali, spolu na ich dvojitej posteli a užívali si spoločnosť toho druhého.

Obaja takmer stratili toho druhého v boji a obaja stratili priateľov. Allison stratila brata a John strýka, strýka, Dereka Reesea, keď ho zajal Skynet.

Ležali tam spoločne, bez toho aby prehovorili slovo, ale cítili toho druhého, držali sa, ako keby sa nikdy nechceli pustiť. Pretože niekedy je to všetko čo potrebujete, vedieť, že druhá osoba je tu a stará sa o vás.


2027, 25. deň, večer

Po odpočinku sa Allison pripojila k Laure a doktorovi  na ošetrovni, keď priviezli zranených a nechala Johna samotného v ich izbe, aby napísal hlásenie o bitke.

Doktor a Laura sa starali o naliehavejšie operácie a Allison nechali robiť menej naliehavé, zatiaľ čo medici umývali a pripravovali zranených na operáciu alebo ošetrovali menšie rany, ktoré nebolo na bojisku vidieť.

Ošetrovňa bola rušné miesto, pre všetkých, čo neboli zapojení do tohto divadla by to vyzeralo ako totálny chaos, ale pre tých, ktorí tu pracovali s obmedzenými zásobami to bola nádherná choreografia. Muži a ženy mali niekoľko zranení, a väčšina z nich neuvidí boj dlhý čas. Doktor robil čo mohol s Laurinou pomocou a medici z hlavnej základne sa starali o zranených.

Allison práve dokončila umývanie a zašívanie hlbokej rany na chrbte vojaka, spôsobeného kusom šrapnelu a umyla sa, aby mohla prejsť k ďalšiemu pacientovi.

„Allison, mohla by si nám priniesť nejaké zásoby zo skladu.“ Zavolal doktor, zatiaľ čo zašíval vnútorné zranenia.

„Samozrejme, čo potrebujete?“ Spýtala sa a utrela si ruky čistým uterákom.

Doktor a Laura jej dali zoznam vecí a ona rýchlo odišla do skladu.

Allison prechádzala cez sklad a brala veci z políc, prechádzala cez obmedzené zásoby a hľadala ďalšie veci. Z očí jej začali vytekať slzy a pokúsila sa to striasť, ale nemohla.

Zobrala balíček sterilizovaných nití a obväzov, ale potom ich pustila. Sklonila sa, aby ich zdvihla, no z rúk jej vypadli ostatné veci. Zničená emocionálnou bolesťou sa oprela o regály a začala plakať.
„Nemôžem to už robiť.“ Vzlykla. „Nemôžem.“

Sadla si na podlahu, s chrbtom opretým o regály.

„To je v poriadku, Allison. Všetko bude dobré.“ Upokojovala ju jej priateľka.

„Nebude. Mohol zomrieť a ja som nemohla spraviť nič, aby som to zastavila. Zlyhala som. My sme zlyhali. Skoro som mu povedala pravdu.“

„Viem. Tiež by som to spravila, ale nezomrel a ty si spravila všetko perfektne.“

„S tvojou pomocou.“

„Zakročila som, len keď to bolo nevyhnutné.“

„Prosím.“ Vzlykla. „Už to viac nedokážem robiť. Milujem ho a radšej by som zomrela, ak by sa mu niečo stalo.“

„Viem, je to obtiažne, ale ty si jediná, kto to dokáže.“

„Nie.“ Povedala pevne Allison. „Existuje iný spôsob. Práve si to ukázala.“

„Nie, Allison.“ Povedala odhodlane. „Ja nemôžem. Spoznal by to.“

„Nie, nespoznal. Všetko čo potrebujem je pár dní. Prosím. Len dva dni.“

# # #

Sám a bez povinností, sa John rozhodol aktualizovať svoj denník.
Z denníka Johna Connora.

Allison šla pomôcť doktorovi a Laure so zranenými. Je veľmi obetavá. Má súcit pre všetkých.

Kyle je stále v hlavnom bunkri. Musí povedať hlavným poručíkom vo svojej skupine odporu o Derekovom zmiznutí a vývine misie. Myslím, že toto ho spraví vodcom. Ktovie čo im povie o mojej úlohe, v tomto všetko. Bude to dobré? Zlé? Spravil som nejaký rozdiel?“

Možno, pretože predtým ako šiel do hlavného bunkra, vymenoval Allison a mňa za veliteľov Delty. Teraz keď viem, aký je môj osud a ako ten nápad nenávidím, cítim ako môj život mieri k tomu, čo nechcem. Ako môžem týchto ľudí viesť do boja, keď výsledkom je tak veľa mŕtvych?

Pri obsadení tej továrne zomrelo mnoho ľudí. Nemám žiadnu predstavu, koľko ľudí bolo zajatých spolu s Derekom. Zvyšok jeho skupiny bol spálený plazmou a nie je žiaden spôsob, ako zistiť, koľkí sú mŕtvy alebo zajatý.

Ale okrem niekoľkých zranených, všetci z mojej čaty sú mŕtvy okrem mňa a Allison. Je mi zle z toho, koľko je mŕtvych, pretože príliš veľa táborov nebolo schopných zdieľať svojich ľudí a prostriedky. Som rád, ale aj znechutených, ako zmenili názor, keď im Catherine Weaverová povedala, že potrebujem ich pomoc.

Nedokážem ten boj dostať z hlavy. Vždy keď zatvorím oči alebo sa pokúšam myslieť, všetko čo vidím je Frank, postrelený ako padne predo mňa. Jeho telo padajúce späť do diery a jeho mŕtve oči, hľadiace do noci.

A potom sú tu hrôzostrašné novinky, že niečo spôsobilo, že sa celý svet zmenil. Súdny deň prišiel alebo príde o dva roky skôr, ako sa očakávalo. Bojím sa toho, čo sa stalo mojej mame. Bola na všetko sama, bez pomoci.

Cameron! Oh bože! To je ono!

Ak úspešne naprogramujem čipy, ako som mal v úmysle, potom možno môže ísť Cameron späť v čase aby pomohla mame a zabránila čomukoľvek, čo spôsobilo, že Skynet sa narodil takmer o dva roky skôr. Teraz viem, že Catherine má stroj času. Malo by to byť možné!

John vytiahol jeden z čipov, ktorí mu nechala Catherine. Zapojil ho do káblu a spustil sken, či je čip prázdny. To isté spravil s druhým čipom, a tiež bol prázdny.

„Vďaka, Catherine.“ Povedal káblu, vediac, že ho počuje a potom začal pracovať na svojom počítači.

# # #

Laura práve skončila s pacientom. Videla, že doktor ešte stále operoval rovnakého pacienta, s akým pracoval, keď poslal Allison pre zásoby.

„Hej, Doktor? Potrebujete pomoc?“ Spýtala sa ho.

„Nie! Čo potrebujem sú tie zásoby!“ Povedal doktor a zamračil sa. „Nájdi Allison! A zisti, čo jej to trvá tak dlho!“

Laura odhodila svoje chirurgické rukavice do koša a svižne vyšla na chodbu.

Allison vyšla zo skladu so zásobami v ruke a po ceste vrazila do Laury.

„Oh.“ Povedali obe prekvapene.

„Si v poriadku?“ Spýtala sa Laura. „Bola si dlho preč.“

„Som v poriadku.“ Povedala s úsmevom Allison, bez známok toho, že predtým jej tiekli slzy. „Len som mala problém nájsť niektoré veci.“

„Si si istá?“ Opýtala sa a prehliadajúc si mladú ženu.

„Áno. Som.“ Allison sa pohla. „Potrebuješ na ošetrovni nejakú ďalšiu pomoc odo mňa?“

„No, myslím, že nie. Prakticky už ošetrujeme len drobné zranenia, a ty si v tom plne vycvičená.“

„Ohh, vďaka.“ Povedala Allison, vrátila sa a podala jej zásoby.“ Bitka, v ktorej sme boli bola Johnova prvá, a naozaj ho chcem skontrolovať.“

Laura prikývla. „Chápem. Prvý krát je to ťažké pre všetkých. Choď ho skontrolovať, ale ráno choď za Doktorom, aby si pokračovala v tréningu.“

„Pôjdem.“ Usmiala sa Allison. „Vďaka. Bolo dobré ťa znova vidieť, Laura.“

Rýchlo sa objali a obe zamierili na rozličné miesta.

Mala pravdu, pomyslela Allison. Žiaden problém.

# # #

Derek Reese bol tmavej miestnosti, so zaviazanými očami a pripútaný k stolu, neschopný pohybu alebo niečo zazrieť.

Začul niekoho vstúpiť do miestnosti. Ich nohy vylúdili na kovovej podlahe poriadne zvuky.

Rozhodne nie stroj, pomyslel si Derek.

„Kto je tam?“ Spýtal sa.

„Kto som, nie je dôležité.“ Povedal mužský hlas. „To, že ťa mám, je.“

„Ja nie som dôležitý. Som nikto. Som len ďalší vojak.“ Protestoval Derek.

Derek začul, ako niekto zaťukal do klávesnice počítača, tento krát nasledovalo čítanie z počítača.

„Derek Reese. Plukovník skupiny odporu Grizzy, Los Angeles. Vytrénovaný armádou Spojených štátov. Vedieš civilné milície a asistovali ti tvoj brat Kyle Reese a zosnulá Allison Young.“

„Allison je mŕtva?“ Derekov hlas sa zlomil.

„Podľa informácií, ktoré tu sú, rozdrvená spadnutou stenou.“ Hlas sa priblížil. „A čoskoro budú všetci ľudia mŕtvi.“

Derek cítil, ako sa niekto nad neho naklonil, aj keď ho nemohol vidieť, pretože mal zaviazané oči.

„Tak veľa jaziev, tak veľa zranení, aj tak si vytrval, prečo? Ovládame túto planétu. Je naša.“

„Ak vlastníš túto prekliatu vec, tak nemôžem povedať, že sa o ňu staráš dobre. Čo tak obísť ju raz za týždeň. Možno zasadiť pár kvetín. Vieš, trochu to toto miesto rozjasní.“

„Pevný duch. Páči sa mi to. Znamená to oveľa viac, ak zlomím človeka s pevným duchom.“

„Tým, že ma budete mučiť, nezískate zo mňa nič.“

„To posúdim ja.“

Derek cítil, ako ho schmatla kovová ruka. Sakra, muselo ti byť za mnou, pomyslel.

Pažou mu to zatiahlo tak silno, že mu takmer vykĺbilo rameno. Derek zaťal zuby pred bolesťou v predlaktí, ako bol označený pomocou laseru.

„Žiaden výkrik bolesti. Budeš tvrdý oriešok.“ Povedal neznámy hlas, „Ale zlomil som tvrdších ľudí, aby som získal informácie, ktoré chcem.“

„Aké informácie?“ Povedal vzdorovito Derek.

„To je veľmi jednoduché.“ Povedal, „Kde je John Connor?“

„Kto?“ Spýtal sa Derek, ale aj tak sa divil, prečo sa ho pýtajú na radového vojaka. Výnimočného vojaka, ale stále len radového.

„John Connor je tu. Viem to. Zhromažďuje armádu ľudí a strojov, aby ju použil proti mne.“

Derek sa posmešne zasmial. „Zbláznil si sa, ty posraný šedý. John Connor je len radový vojak, pravdepodobne bol zabitý počas útoku na továreň, kde si ma zajal.“

„Takže je tu.“ Povedal dutý kovový hlas.

„Derek si uvedomil, že to posral. „Nič viac nepoviem.“ Povedal cez zaťaté zuby.

Derek cítil, ako mu z tváre bola strhnutá látka, takže do očí sa mu dostalo jasné svetlo, ktoré svietilo zo stropu a zbadal dlhé rameno vychádzajúce zo steny.

Začalo sa prehrávať video, ukazovalo štíhlu tmavovlasú ženu. Bola nahá a visela za zápästia. Jej dlhé gaštanové vlasy jej zakrývali tvár a skrývali jej črty. Bola mučená mužom v šedom obleku s chrbtom ku kamere. Opakovane jej prepichoval telo s niečím, čo vyzeralo ako dlhý nôž. Tá žena bola pre Dereka cudzincom, ale bil ohromený tou ženou, že medzi výkrikmi z mučenia pľula nenávistné výkriky smerom k svojmu mučiteľovi.

„Ako vidíš,“ povedal nevidený hlas, „Mám prostriedky, na získavanie informácií, ktoré chcem.“

Video sa zrazu zmenilo na niečo ako väzenskú celu. Bola v nej drobná žena s atletickou postavou a špinavými, dlhými čiernymi vlasmi, pričom sa tam prechádzala ako tiger v klietke.
Derek sa zamračil, tento krát asi vedel, kto tá žena je.

„Chytili sme ju pred pár týždňami.“ Povedal vyšetrovateľ. „Myslím, že ju poznáš.“

Video zablikalo a znova sa zmenilo. Rovnaká žena bola priviazaná o stoličku, s hlavou ovisnutou na hrudi, ktorá bola nasiaknutá potom a krvou. Neviditeľný človek ju chytil za vlasy a prudko jej trhol hlavou vzad, čím ukázal jej tvár kamere

Derek zavzdychal, keď ju rozpoznal.

„Jesse.“ Zašepkal. Naplnila ho zmes hnevu a úľavy, keď videl svoju lásku živú, po všetkej tej dobe. S nenávistným revom sa snažil pretrhnúť putá, keď videl, čo jej spravili.

Jessina tvár bola porazená, jedno okom mala zväčšené, z kútikov úst a nosa jej tiekla krv a na jednej strane tváre mala tmavofialovú modrinu.

Muž na videu sa tvrdo opýtal, „Posledný krát. Identifikuj sa.“

Derek začul hlas svojej dlho stratenej priateľky, ako sa ozval z reproduktora. „Moje meno je Jesse Flores,“ zamrmlala, „Veliaca poručíčka USS Jimmy Carter.“ Povedala s rodným austrálskym prízvukom, pričom znela unavene a porazene.

„Kam si šla s tými zbraňami, keď sme chytili teba a tvojich priateľov?“

Video sa zastavilo. Derek sledoval svoju stratenú lásku.

„Aby prehovorila, nasadil som na tú prácu svojho najlepšieho muža. Fischerovi zabralo päť dní, kým ju prinútil potvrdiť, kto je. Po tom, zabralo len ďalšie dve, aby nám dala tvoju pozíciu.“

Derek sa zamračil na video a potom na nevideného väzniteľa.

„Je ešte nažive?“

„V tejto chvíli. Máme tvoju malú Aziatku ďaleko odtiaľto. Nezostalo z nej veľa, keď s ňou Fischer skončil. Takže nemusíš si uchovávať myšlienky na jej záchranu.“

Prečo by som? Tak či tak je mŕtva. Pomyslel si Derek. Všetci sme.

Prehovoril neviditeľný reproduktor. „Ak mi nepovieš čo chcem vedieť, nebudem váhať, aby som spravil Jesse Flores to, čo som spravil tej druhej žene.“

Derek zostal pevný. Nezostalo nič, o čo by sa bál. Nič aby utekal alebo bojoval. Smrť privíta.

„Počúvaj ma Reese. Čo spravím tebe bude nič v porovnaní s tým, čo spraví Fischer, keď mu ťa predám. Zdá sa, že sa ti chce pomstiť za niečo, čo si mu spravil.“

„Nepoznám ho.“

Znova sa ozval neznámy. „Ty nie, ale očividne on pozná teba a tvoju couru. Zabával sa, keď z nej získaval informácie. Môžem ťa pred tým zachrániť, len mi povedz, čo potrebujem vedieť.“

Derek sa rozhodol nepovedať mu nič viac, ako povedal. Najprv zomrie. Povedať im, kde je Connor by bolo rovnaké, ako povedať im kde sú Allison a Kyle. Pokiaľ ide o to, on a Jesse sú už mŕtvy a neverí, že Allison je mŕtva. Ani na chvíľu. Ona je bojovník. Vždy bola. Šedý klamú, aby ťa prinútili niečo povedať.

„Choď do riti. Nepoviem ti nič.“ Povedal odhodlane.

Nad Dereka sa naklonila strieborná postava a prekvapila ho. Celý čas Derek myslel, že hovorí s človekom.

„Vyzerá to, že Fischer získa svoju pomstu, ale nie skôr, ako získam čo chcem.“

Derek začul, ako niekto vošiel do miestnosti.

„Získaj informácie, ktoré potrebujem.“ Povedal Derekov vyšetrovateľ. „Potom s ním môžeš robiť čo chceš, Fischer.“

Nad Dereka sa naklonil starší plešatý muž so sivou briadkou a usmieval sa na neho. Otvoril veko na stene a odhalil tváre terminátorov.

Hovoriac, ako keby to adresoval sále plnej študentov, Charles Fischer prehovoril sledujúc stroje, zatiaľ čo prechádzal po miestnosti. „Každý človek sa v určitom bode zlomí. Niektorí sú citlivý na emócie a je možné ich zlomiť ľahko. Ďalší ľudia pochovávajú svoj strach, hnev, smútok hlboko do seba, kde ich to bolí. Je nevyhnutné nájsť ich slabosti. Odhaliť, čo je kľúčom k odomknutiu hlbín ľudskej mysle.“

Derek sledoval ako sa Fischer priblížil k stolu, na ktorom bol pripútaný. Postaviac sa vedľa neho dodal, „Tento jeden bude zaujímavou štúdiou.“

Nakloniac sa a prezerajúc si Derekovu tvár Fischer s úškľabkom povedal, „U tvojho vypočúvania sa pobavím.“

O niekoľko minút neskôr sa z podzemnej kovovej miestnosti ozývali ozveny výkrikov, napĺňajúcich prázdne chodby a prostredníctvom vetracích šácht, chladnú Utahskú púšť.

# # #

Allison sa vrátila do miestnosti, ktorú zdieľala s Johnom, a našla ho sediaceho na zemi, s chrbtom opretým o stenu, trasúceho sa a plačúceho.

„Čo je? Čo sa deje?“ Spýtala sa a rýchlo si vedľa neho sadla.

„Písal som svoje hlásenie z bitky, ako vieš. A začal som aktualizovať svoj denník.“ Povedal, a zatriasol sa, ako keby mu bola zima. „Začal som sa triasť a nemohol som prestať. Nemohol som prestať.“

„Už je to v poriadku, bitka skončila.“ Povedala, objala ho a pobozkala na temeno hlavy.

„Nie tu.“ Povedal ukazujúc na svoju hlavu. „Neskončilo to, Ally. Pokúsil som sa to dostať z hlavy, ale boj prebieha znova a znova. Ľudia sú postrelený. Umierajú.“

Skryl svoju uplakanú tvár do jej trička. „Zomrelo tak veľa ľudí a nikoho to nezaujíma. Andy prišiel s hláseniami a správami, ktoré prišli cez vysielačku. Kým si bola na ošetrovni, tvoj vojak, desiatnik Hawkins sa zastavil aby aktualizoval plán hliadky. Vrátil sa do služby ako zvyčajne. Základňa funguje ako keby sa nič nestalo.“

„Sh.“ Povedala upokojujúco, zatiaľ čo mu držala hlavu v náručí. „Ty sa zaujímaš. Inak by si sa takto necítil.“

„Ty to necítiš? Neznamená ich smrť niečo pre teba?“ Spýtal sa, ako bol o ňu opretý.

„Celú bitku vidím jasne, John. Ich smrť nebude zabudnutá. Vďaka nim máme zbrane na vyššej úrovni, ktoré sme použili na získanie továrne. Odpor je silnejší vďaka tebe.“

„Tak veľa ich zomrelo.“ Povedal John s lámajúcim sa hlasom. „Tak veľa.“

„Zajtra ráno sa ohlásia detaily pohrebu.“ Odpovedala.“ Ale dnes v noci, musím dbať na to, aby si si oddýchol tak, ako potrebuješ.“

Allison stále ticho hovorila, zatiaľ čo John konečne zaspal, s hlavou na jej hrudi.

Za nimi blikal kurzor na konci posledného riadku, ktorý John napísal do svojho denníka, predtým ako ho premohli emócie z poslednej bitky.

Mám hrozný pocit, že som nechal mamu v hroznej situácii, ktorá to len zhoršila. Predpokladám, že nikdy nezistím či je tento pocit zlý alebo dobrý, ale mám pocit, že mama je v nebezpečenstve a neexistuje nikto, kto by jej pomohol. A to je moja chyba.

Kvôli tomuto pocitu som spravil rozhodnutie, ktoré nie je ľahké. Keď opravím Cameron, pošlem ju späť pomocou stroja času Weaverovej, aby pomohla mame. Môžem len dúfať, že s Cameroninu prítomnosťou bude mama schopná odvrátiť príčinu, ktorá zapríčinila skorší príchod súdneho dňa. Ak sa Skynet narodil o dva roky skôr. znamená to viac strojov ako tie, ktoré vzali Dereka a jeho jednotky, a ako máme potom do pekla bojovať v tejto vojne a vyhrať?

Neviem čo sa stalo, že Súdny deň prišiel skôr, ale musí to byť zlé. Môžem sa len modliť, že dokončím programovanie tohto čipu včas, s Cameroninu originálnou matricou. Matricou, kde ma poznala alebo mala skúsenosti so životom ako časťou odporu. Nie je to také ľahké, ako by som si prial, keďže začínam od nuly. Spravil som to, aby som sa vyhol ťažkostiam pri písaní podprogramov, kvôli zabráneniu nežiaducich príkazov v programovaní Skynetu. Nie je to najrýchlejšia metóda, to som si istý, ale mama musí Cameron kompletne veriť a neobávať sa o to, že Cameron zlyhá a obráti sa proti nej, v prípade ak by bola poškodená. Mama jej musí byť schopná dokonale veriť.

Takže Cameron, keď príde čas a budem ti musieť vysvetliť, prečo ťa posielam preč, prosím pochop, že to nebolo kvôli Allison, alebo pretože ťa nechcem alebo nepotrebujem, ale preto, lebo si jediná osoba, ktorej môžem dôverovať, že sa ochráni pred Turkom a pomôže mojej mame v minulosti. Neviem, či vôbec uspejem v tvojom odoslaní, alebo či uvidím teba alebo mamu, ale Weaverová ma stroj času a ak ja aj stroj času prežijeme túto vojnu, budem ťa nasledovať. Prisahám ti Cameron, že ťa budem nasledovať. Ale kým ten deň príde, budem tu, robiť čo môžem, aby som pomohol odboju v boji proti Skynetu.

Sediac na zemi, zabudnúc na počítač aj všetko iné, Allison jemne pošúchala Johnovo čelo, pobozkala ho a zašepkala,  „Môj hrdina.“

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

27 Naposledy upravil: ogy (1.11.2011 23:11:38)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 15.
APOKALYPSA

ZJEVENÍ KAPITOLA 6: 1-4 „I viděl jsem, když otevřel ten Beránek jednu z těch pečetí, a slyšel jsem jedno ze čtyř zvířat, ano praví, jako hlasem hromovým: Pojď, a viz.
I pohleděl jsem, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, měl lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel, přemáhaje, a aby přemáhal.
A když otevřel pečeť druhou, slyšel jsem druhé zvíře, řkoucí: Pojď, a viz.
I vyšel jiný kůň ryzí. A sedícímu na něm dáno jest, aby pokoj vyzdvihl ze země, aby se vespolek mordovali; a dán jemu meč veliký.”

###

2009, den 5, ráno

V Kalifornských horách na východ od Los Angeles, stojí motel, který slouží turistům, kteří chodí na výlety do kopců a projíždí serpentiny na svých horských kolech. Byla tu také generace lidí, kteří, když byla postavena dálnice, opustili její okolí a odešli zpět do přírody.

Manažer byl dnes velmi šťastný. Je mimo sezónu a minulý večer naplnil dva pokoje. Jeden obsadili dva obchodníci na služební cestě a druhý žena s dvěma dětmi. Dospívající dcerou a holčičkou s krásnýma očima a lesklými zrzavými vlasy. Je po otci, řekla žena.

Na konci motelu, v jednom z těchto dvou pokojů, se tři z těch lidí choulili u stolu a prohlíželi si informace vytažené z Auldridgeho laptopu.

„Nejsem z toho zrovna šťastný,“ řekl Macklin.

„Co máte zase za problém?“ obořila se na něj Sarah.

„Je to prostě příliš velké, abychom to zvládli. Nechte nás zavolat pár lidem a vsadím se, že já a Auldridge bychom sem mohli dostat nejméně 12 chlapů, kteří by nám pomohli a to nemluvím o SWAT.“

„To nejde. Sám jste říkal, že vás někdo stáhl z případu a zdá se, že Auldridgeho šéf pracuje pro Sky Net. Pokud bude někdo z vás mluvit s někým mimo tuhle místnost o tom, co víme, jsme všichni mrtví a já už bych nikdy nemohla pomoci Johnovi…“ Sarah se pozastavila, aby se uklidnila. „Naše poslání by bylo v ohrožení. Teď jsme tu jen my čtyři a jedna malá holčička.“

Auldridge pohlédl na Macklina, který pokračoval ve vykládání svých argumentů na stůl. „Dobře, ale když budeme slídit kolem, musíme k tomu mít nějaký důvod, Auldridgi. Já bych mohl sehnat povolení na cestu, ale co pak? Nemáme důvod tam jít oficiálně.“

„Nechceme tam jít oficiálně,“ zavrčela Sarah, ztratíc s policajtem trpělivost. „Pojedeme v noci pod rouškou tmy. Zjistíme, jak špatné věci jsou a zastavíme to.“

„To nemůžeme udělat!“ protestoval Macklin.

„Sakra, přestaňte myslet jako policajt!“ Sarah se postavila a udeřila svou rukou o stůl. „Tohle není nějaké drogové doupě, kam děláte razii! Tato organizace vytváří Sky Net, který za dva roky zničí svět! Dejte ten zatracený odznak pryč a začněte pro změnu myslet jako člověk.“

Sarah odcházela a bručela. „Zatracení policajti.“

Najednou se otočila a začala křičet. „Poslouchejte mě! Tohle nelze vyřešit odznakem a pistolí. Dnes večer to uděláme po mém. Chcete pomoci zastavit Sky Net? Pak pro jednou poslouchejte někoho, kdo proti tomu bojuje mnohem déle, než vy!“

Auldridge se naklonil a pošeptal Macklinovi. „Věř jí, Mackline. Můžeš být ve složkách prosazující právo, ale ona byla vojákem v přední linii této války, když jsme o ní ještě vůbec nevěděli.“

Macklin na něho nejprve vrhl zlobný pohled a pak sám pochopil situaci. „Tak dobře. Máte pravdu, Sáro. V tuto chvíli nejsem policista. Jsem jen voják ve válce.“

„Dobře. Takže Auldridgi, jak podrobné jsou ty satelitní snímky, které jste našel?“

„Ve skutečnosti jsou nejlepší, jaké se dají získat. Naboural jsem se do satelitní sítě ministerstva obrany. Vidíte? Podívejte se sem,“ ukazoval na hodiny v dolním rohu obrazu. „Máme snímky téměř v reálném čase. Rozlišení je dostatečně vysoké. Můžeme číst i etikety na bednách na vysokozdvižném vozíku,“ přiblížil obraz, aby ukázal jako kvalitní rozlišení je. Na štítku bedny byl nápis Coltan.

„Dobrá práce. Potřebujeme mapy všech cest, které vedou dovnitř i ven z toho místa a tím myslím opravdu všechny cesty. Umístění všech bran a rozmístění ostrahy. Také potřebujeme mít nějakou představu a plánu rotace strážných, a pokud byste mohl najít nějakou cestu, která by nás dostala co nejblíže, aniž bychom mohli být zpozorováni, bylo by to skvělé.“

„Bude to nějakou chvíli trvat.“

„Máte na to celé dopoledne. Jdu zkontrolovat, jaké máme zbraně. Do auta je ukrývala Cameron, takže nemám ponětí, co tam máme. Pokud mě budete potřebovat, budu venku.“ Sarah odešla a nechala za sebou prásknout dveře.

„Sakra. Ta má teda náladu,“ zašeptal Macklin Auldridgemu.

„Po tom, co se dělo na mini-golfu sis myslel, že si bude hrát na milou?“ zvolal Auldridge. „Viděl jsem její zbraň, bezpečnost nade vše. Nedělala si legraci. Kdyby měla nějaké tušení, že jí chceme zradit, ty a já už bychom tady rozhodně neseděli.“

„Jo, máš pravdu. Je tvrdá jako hřebíky. Ale kdo je ta holka, která jí pomáhá? Ta mě fakt děsí.“

„Já myslím, že vím. V záznamech o Sáře bylo, že měla dceru se stejným alias jako ona.“

„Ale ona není moc podobná Sáře a jejímu synovi Johnovi.“

„Já vím, ale přečti si zprávy o Sářině útěku z vězení.“

„Jo, bezpečnostní videa zničena, na žádný počítač se nelze přihlásit.“

„A?“

„Svědci vypovídali, že tam napochodovala nějaká dívka a rozstřílela to tam na hadry. Nikdo nepřišel o život, někteří utrpěli jen lehká zranění. Vešla přímo do krupobití kulek a odešla i se Sárou. Odvaha i drzost.“

„To je ona, ta dívka.“

„Proč si to myslíš?“

„A kdo jiný? Drží se Sáry jako nějaký anděl strážný. Nenech se zmást jejím vzhledem. Ona je tvrdá. Myslel jsem, že mi zlomí vaz, když si brala naše zbraně.“

„Takže to se zase vracíme zpět.“

„Tak se na to na chvíli podívej ze Sářina pohledu. Právě teď, ty a já jsme představiteli organizací, které jí udělaly ze života peklo. Zavřeli jí na dva roky do psychiatrické léčebny, za to, že říkala pravdu, o které už nyní víme i my. Nikdy tam neměla být. Ona je naštvaná, Mackline. Ona ten hněv využívala v boji proti Sky Netu a ochraně svého syna. A teď je její syn pryč. Ty víš, co nám řekl Ellison. Teď je sama a nemá nic, do čeho by svůj hněv vložila. Takže buď trpělivý. Možná budeme muset chvíli vydržet její nálady, ale pokud můžeme tuto věc zarazit, pak to vydržím tak dlouho, jak bude nutné.“

###

Mladý muž, strašlivě vystrašený s jasně oranžovou kombinézou na sobě, seděl v samovazbě na posteli v San Quentinském vězení. Jeho ruce byly složeny a tiskly se mezi koleny, která se třásla. Byl tu několik měsíců a za celou tu dobu si tady ještě nezvykl.

Ani na to, z čeho jej obvinili. On nevytvořil ty zadní vrátka do vojenských počítačů. Byl jen seizmolog a neměl znalost práce na počítači, ale to jim nevadilo. Měli bezpečnostní protokoly, které dokazovaly, že to byl on, kdo vstoupil do budovy.

To byl ten starý muž. To musel být on. Ta žena, Jesse. A ten muž, Dick, ehm, no, Derek. Takhle to je. Jesse Floresová a Derek Reese. Oni znají pravdu. Mohli ho zachránit. Ale oni jen odešli.

Pohlédl na svou ruku. Nehty znovu dorostly, ale on na tu bolest nezapomněl. Zabili by ho, kdyby mohli, ale ne, oni místo něho zastřelili toho starého muže.

Mohl jsem to být opravdu já? Jak jsem mohl být tak zvrácený a krutý?

„Fischer, Charles,“ zvolal chraplavý hlas z druhé strany mříží.

„Ano.“

O několik minut později seděl Charles Fischer ve výslechové místnosti, ruce a kotníky v poutech. Krátce poté vstoupili do místnosti tři muži v oblecích. První byl správce, kterého viděl jen jednou.  Muži za ním byli velcí, na sobě tmavé obleky bez záhybů a sluneční brýle.

„Mám pro vás dobrou zprávu, Fischere,“ řekl Warden. „Opustíte nás. Tito dva muži jsou z Vnitřní bezpečnosti. Doprovodí vás do nového zařízení pro domácí terorismus.“

„Nejsem terorista, jsem nevinný!“

„Samozřejmě, že nejste, synu,“ řekl Warden nevýrazně. Stejná tvrzení slyšel už tisíckrát před tím od sériových vrahů, násilníků, zlodějů. Všichni říkají to samé. Nejsem vinen.

O dvacet minut později byl mladý Charles Fischer odváděn ven do šedé dodávky, svírající tašku obsahující jeho osobní věci. Jeden z mužů v černém obleku si uvnitř sedl vedle něj, zatímco druhý nastoupil za volant.

Dodávka vyrazila z vězení, zastavila u brány na cestě ven.

Rychle vyjeli na silnici, zvířili prach z chodníku.

Když se dodávka zařadila na dálnici, Charles se zeptal. „Kde je to vězení, kam mě převážíte?“

Ten člověk obrátil tvář k němu, jeho výraz byl zamaskován tmavými brýlemi, přičemž sáhl pro malou stříkačku do své vnější kapsy. Rychle jí vytáhl, zapíchl jí do Fischerova krku a stiskl píst dolů. Bez jakéhokoliv zvuku omdlel. Droga rychle zapůsobila na jeho nervový systém.

„Zavolej šéfa. Řekni mu, že máme jeho muže,“ řekl muž na zadním sedadle druhému.

Řidič pokýval hlavou a zvedl mobilní telefon z držáku na palubní desce.

###

V jednom z mnoha vojenských počítačových center v Americe, tým lidí horečně pracoval na tom, aby uzamkl zadní vrátka ve vojenské obranné síti.

„Plukovníku Lee, jakého pokroku vaši lidé dosáhli?“

„Dobré ráno, generále. Stále se nám nepodařilo zavřít zadní vrátka. Programový kód vetřelce se rozvíjí neuvěřitelně rychle. Zatím jsme neměli to štěstí, abychom to zastavili.“

„Jaký druh kódu vetřelec zasadil?“

„Nemůžeme to dekódovat, pane. Je to daleko před naším šifrováním.“

„Jaké systémy jsou napadené?“

„Infikované jsou prakticky všechny systémy. Komunikace, civilní i vojenské obranné sítě, výzkumná centra, výrobní…“

„Do sítě raketové obrany se to nedostalo?“

„Zatím ne, generále Williamsi, ale tým se domnívá, že je to jen otázkou času.“

„Jak dlouho?“

„Poslední odhad zní osmnáct hodin, pane. Mohu vám dát doporučení, pane?“

„Co je to?“

„Dokud můžeme vetřelce zastavit, měli bychom nechat síť protiraketové obrany v režimu offline.“

„To nelze udělat. Příkaz z ministerstva obrany byl zcela jasný, za všech okolností nesmíme nechat protiraketovou síť offline. Teď je to náš jediný způsob obrany. Zastavení této věci závisí jen na vás a vašem týmu lidí.“


###

Sarah šla k vozu zkontrolovat, jaké zbraně se Cameron podařilo vměstnat do různých odkládacích schránek a zákoutí v autě.

Byly tam nějaké automatické ruční zbraně, AMT Hardballer 45, Desert Eagle, Smith and Wesson, byly tam dva Heckler a Koch MP5K s náhradními zásobníky, dvě brokovnice Remington 870 s rozšířenými zásobníky a sklopnou pažbou a krabice nábojů s ochuzeným uranem. Dále pak tři pušky M16 s dalekohledy a extra zásobníky. V kabině se v úložných prostorách nacházely další zásobníky a munice pro zbraně, stejně jako kompletní lékárnička, která zahrnovala vše, co byste potřebovali klidně i pro velkou operaci.

Otevřela láhev s pilulkami z lékárničky, vytáhla dvě tabletky a polknula je. Sarah doufala, že jí pomohou se záhadnou bolestí, kterou cítila uvnitř. Vězeňský lékař řekl, že nemá důvod k obavám, ale ona se bála, že by to mohla být rakovina. Naklonila se proti automobilu a polkla vodu z lahve, aby spláchla hořkou chuť pilulek.

Čas jako vždy ukáže, ale bude žít dostatečně dlouho, aby zastavila Sky Net? Dokáže učinit svět bezpečnějším? Kolik fyzické bolesti a trápení může matka snést, než si to všechno vybere svou daň na lidském těle?

Ponechajíc stranou své vlastní starosti a obavy, Sarach popadla dvě automatické zbraně ráže 50 a čtyři krabičky nábojů pro obě z nich a šla zpět do motelu.

„Tady, tohle budete potřebovat na dnešní večer,“ položila zbraně na stůl před Macklina a Auldridgeho.

„Sakra, to jsou pořádné kanóny, co jste přinesla,“ zvolal Macklin se směsí strachu a uznání.

„Díky,“ řekla s lehce svraštěným obočím. „Ale víte, jak to použít? Tam, kde budeme dnes večer, bude na těchto malých střelcích záviset váš život.“

„Žádný problém. Trénuji s automatickými zbraněmi kdykoliv dostanu šanci. Co ty, Auldridgi?“

Auldridge si olízl rty a podíval se na Sáru. „Myslíte si, že to bude stačit k tomu, co potřebujeme?“

„Jak už jsem řekla, Auldridgi, tohle není žádný sraz sběratelů cínových mincí. Tihle lidé zničí svět. Takže pokud máte nějaké pochybnosti, teď na to není čas.“

„Zvládnu takové zbraně. Chci jen mít jistotu, to je vše,“ Auldridge zvedl zbraň, zkontroloval komoru, vytáhl zásobník, prohlédl si ho a zase ho vložil zpět. „Pěkná váha. Kalibr 50?“

„Ano. Budete potřebovat nějaký trénink s tím?“

„Ne, cítím se s tím dobře. Vytiskl jsem nějaké mapy. Pár hodin a budu mít mapu celého komplexu, jakmile je dáme všechny dohromady.“

„Dobře. Jdu se podívat na Savannah. Cameron není zrovna nejlepší na hlídání dětí.“

„Můžu se vás nejprve na něco zeptat?“ dotázal se Macklin.

„Co?“

„Ta dívka, Cameron. Kdo to sakra je?“

Sarah se ušklíbla a pokřiveně se usmála. „Jen dokončete ty mapy. Čím méně o ní víte, tím lepší to pro vás bude,“ Sarah odešla do vedlejší místnosti, kterou sdílela s Cameron a Savannah.

„Co tím myslela?“ zeptal se Macklin Auldridgeho.

„Znamená to, že bychom do věcí o té dívce neměli strkat nosy. Upřímně řečeno, myslím, že je to bezpečnější nevědět. Pojďme dokončit získávání informací na večer. Máme před sebou ještě dost práce.“

###

Po celé zemi továrny všech zbrojařských dodavatelů ministerstva obrany bojovaly s vetřelcem ve svých sítích. Situace se brzy rozšířila nejen po celé zemi, ale i po světě.

„Výrobní roboti byli vypnuti, ale nemůžeme získat kontrolu nad počítači, které je řídí.“

„Co je to? Nějaký druh viru?“

„Pokud ano, není to jako žádný virus, který jsem viděl. Vetřelec provádí změny v naší databázi a dělá zásadní změny v našich návrzích. Programy, které nainstaloval, brzy úplně převezmou kontrolu nad naší infrastrukturou. Nesnaží se nás to odstavit, snaží se to získat kontrolu.

„Pak vypněte napájení všech systémů a proveďte studený restart.“

„Již vyzkoušeno, pane. Vetřelec dál pokračoval v převzetí kontroly. Ve skutečnosti si myslím, že se to již rozšířilo do všech našich systémů.“

„Jak dlouho potrvá, než ztratíme úplnou kontrolu?“

„Už jsme kontrolu ztratili! Během čtyřiadvaceti hodin bude mít tento vetřelec kontrolu nad všemi výstupy z této továrny.“

###

Sarah přišla do svého pokoje. Cameron tam stála a hlídkovala – dívala se z okna. Savannah na sobě měla nějaké ze svých nových šatů a seděla na posteli, odkud se dívala na televizi. Obrazovka občas blikla.

„Mám strach o tu dívku,“ oznámila Cameron, jak Sarah prošla dveřmi.

„Proč? Vypadá dobře,“ zeptala se Sarah dívajíc se na Savannah.

„Jde o dnešní večer. Nemůžeme jí opustit, ale bylo by příliš nebezpečné, kdybychom jí vzali s námi.“

„Ano. Chtěla jsem si s tebou o tom promluvit. Pojďme na chvíli ven.“

Cameron následovala Sáru ven. Stály u vozu, odkud mohly vidět pokoje i přístupové cesty.

„Cameron, chci, abys tady zůstala s tou dívkou, zatímco my ostatní pojedeme do kaňonu Topanga.“

„To nemohu udělat. Mé poslání je chránit tě. Nemohu ti dovolit vstoupit do nebezpečí.“

„Nejsi naprogramovaná tak, abys přijímala mé rozkazy nebo tak něco?“

„Ne, parametry mé mise jsou velmi jasné, co se týče tebe. Mám tě chránit před poškozením a poskytnout veškerou potřebnou pomoc v boji proti Sky Netu.“

„Pak mi pomoz tím, že ochráníš Savannah.“

„Má mise…“

„Tvým posláním je také poskytnout mi pomoc, kterou potřebuji. A já právě teď potřebuji, abys ochránila Savannah.“řekla pevně, dávajíc svým tónem najevo, že nepřijme jinou možnost.

„Pod jednou podmínkou,“ zareagovala Cameron.“

„Jakou?“

„Pojedeme s vámi, ale budeme čekat u vozidel, zatímco vy tři půjdete dovnitř.“

Sarah nejprve přemýšlela o Cameronině požadavku, než řekla. „Myslím, že tohle je nejlepší kompromis, na jakém se můžeme dohodnout.“

„To je,“ řekla Cameron s náznakem úsměvu.

Sarah chvíli vypadala zamyšleně. „Cameron, když jsi naposled viděla Johna, neřekl ti o dnešním večeru něco, co bych měla vědět?“

„Jen jednu věc, Sáro. Dal mi pro tebe zprávu,“ Cameroniny oči se zvětšily a vypadaly trochu smutně, když začala mluvit Johnovým hlasem. „Řekni mámě, ať dá na sebe pozor a že jí miluju.“

„Děkuju ti,“ odpověděla Sarah, zadržujíc slzy a odešla pryč. Cameron sledovala, jak odcházela. Její oči byly stále plné smutku z toho, co viděla v Johnových očích, když jí předával vzkaz.

Sarah vešla do motelu. Savannah stále ještě sledovala televizi.

„Hej, Savannah. Na co koukáš?“

„Ahoj. Nějaký film. Víš, co se stalo strýčkovi?“

„Ano, drahoušku. Tvůj strýc James je v nemocnici. Má se dobře. Lékaři očekávají, že se uzdraví.“

„Můžeme za ním jít?“ zeptala se nadšeně.

Obraz na televizi se začal rozkládat a brzy byl na obrazovce jen šum. Savannah to vypnula.

Sarah si povzdechla a posadila se vedle Savannah. „Savannah, teď nemůžeme. Ale slibuji ti, že pokud to chceš, tak po dnešním večeru uvidíme, co můžeme udělat, abychom navštívili tvého strýčka.“

Přitáhla si jí k sobě a objala ji. „Ještě jsme neměli snídani. Je něco, co bys chtěla?“

„Vafle a pomerančový džus.“

„A ještě něco? Sirup nebo džem na vafle?“

„Chtěla bych jahodový džem na mé vafle, prosím,“ řekla rozhodně.

„Dobře,“ jemně Savannah pohladila a pak vstala.

„Paní Connorová?“ zavolala za ní Savannah.

„Kde je John? Strýček James říkal, že on šel s mou maminkou bojovat proti zlým strojům. Víš, kam šli?“ její hlas byl smutný.

Sarah se snažila zachovat klid. „To bych taky ráda věděla, zlatíčko. Moc bych si to přála.“

Sarah šla k Savannah, klekla si a objala ji. Holčička omotala ruce kolem Sářina krku, objala jí nazpět a políbila na tvář.

„Cameron vypadá smutně,“ řekla Savannah hledíc ven.

„Na, pak půjdu ven a promluvím si s ní.  A můžeš mi říkat Sáro.“

Usmála se na dívku a vyšla ven. Cameron byla stále u auta přesně tak, jak jí Sarah opustila.

„Cameron, jsi v pořádku?“

„Jsem v pohodě, Sáro.“

„Nevypadáš v pohodě. Kdybych tě neznala líp, řekla bych, že máš obavy a strach.“

„Sáro, mohla bys mi něco slíbit? Slíbit něco Johnovi?“

„Co je to? Víš něco, co já nevím?“

„Nevím přesně, co se stane. John mi to neřekl. Ale něco v této době je jiné. Musím tě požádat, abys mi slíbila, slíbila Johnovi, že pokud narazíš na nějaké problémy, nebudeš dělat nějaké hrdinské činy, ale odejdeš, jakmile si uvědomíš, že nemůžeš dosáhnout toho, proč jsi tam přišla.“

Cameron se na ni dívala vážným pohledem vykazujícím mírné obavy o Sářino blaho.

„To chce po mě John, nebo ty?“ zeptala se Sarah. Byla zvědavá, jak odlišný může tento kyborg být.

„My oba, Sáro,“ Cameron teď měla skoro prosebný pohled.

„Dobře, Cameron. Slibuji. Slibuji to tobě a slibuji to Johnovi,“ řekla Sarah. „Pokud se vyskytnou problémy, odejdeme.“

Sarah sledovala Cameronin výraz a držení těla. „Pokud bys byla dítě a ne to, čím jsi, přísahala bych, že bys teď potřebovala stejné objetí jako Savannah,“ prohlásila Sarah s lehkým úsměvem.

Cameron se na ni dívala. Změnila své držení těla a výraz jedním plynulým pohybem. Znovu měla prázdnou bezvýraznou tvář a stála vzpřímeně v pozoru.

„To je lepší,“ řekla Sarah a usmála se. „Já jdu pro jídlo. Vím, že moc nejíš, když už to děláš, ale nechceš něco?“

„Jsem v pořádku. Měla by ses zeptat Macklina a Auldridgeho, zda něco nechtějí.“

Oba chtěli kávu a bagety. Typičtí policajti, pomyslela si Sarah, když šla po silnici do restaurace, která slouží motelovým hostům a dalším turistům, jež přijdou do této oblasti.

###

V ústřední komunikační společnosti se konala v konferenční místnosti schůze všech technických pracovníků.

„Marku, co se přesně děje? Z celé země dostáváme stížnosti na výpadky telefonních hovorů, ztracené emaily, chybně zaslané faxy a pomalost, či pády naší nové služby - širokopásmového připojení k internetu.“

„Naše síť zažívá mnohem větší zatížení, než při běžném provozu. Jsou zde nějaké komunikační linky, které vytlačují ostatní komunikace. Některé z těchto linek se nám podařilo izolovat, ale nedávají žádný smysl. Něco vysílá silné proudy dat na mnoho počítačů po celém kontinentu a dokonce se to začíná šířit po celé zeměkouli.“

„Je to nějaký virus? Nebo možná jakási teroristická činnost?“

„Mluvil jsem s lidmi z Vnitřní bezpečnosti. Nevědí, co to je, ale ovlivňuje to systémy v celé zemi, včetně těch vojenských.“

„Co naše služby satelitní TV? Nebo naše mobilní telefonní sítě?“

„Satelitní TV právě začala mít problémy. Datové toky jsou nahrazovány jinými formami digitální komunikace. Vysílače mobilního signálu jsou stále funkční, ale nepřenáší komunikaci mezi mobilními telefony.“

Světla zablikala, pak znovu a nakonec zhasla. Najednou se rozsvítilo nouzové osvětlení.

Generální ředitel řekl. „A zřejmě to již dolehlo i na energetický průmysl. No dobrá, tady je to, co chci udělat. Odešlete týmy ke každému počítači na každém komunikačním uzlu a získejte kontrolu tam, kde to půjde. Vezměte si vysílačky, protože telefonní síť je nefunkční.“

###

Sarah pocítila trochu nostalgie, když vešla do restaurace. Kdykoliv chtěla vydělávat peníze bez ohledu na svou identitu, pracovala jako servírka. To byla jediná normální práce, o které věděla, jak jí dělat.

Přišla k pultu a učinila svou objednávku. Ona měla svou vlastní snídani, zatímco čekala. Sklenice pomerančového džusu a ovoce. Vždycky jí před misí lehká jídla a navíc měla trochu strach poté, co mluvila s Cameron. Cameron ví něco o tom, co se stane dnes večer, ale nemůže mi to říct. Cokoliv to je, musí být špatné. Mohla mi to říct, nebo mohla zcela lhát. Myslím, že je to její způsob, jak mě varovat, pomyslela si.

Sářina objednávka byla připravena. Zaplatila na pokladně v hotovosti a šla zpět do hotelového pokoje.

Seděli u snídaně a procházeli mapy a další informace, které se Auldridgemu podařily stáhnout z internetu.

„Jsem ohromena,“ řekla Sarah a napila se čaje.

Během pár hodin Auldridge nejen, že zkompletoval celou mapu komplexu, ale označil i všechny budovy, silnice a umístění oplocení a bran.

„To je fantastické, Auldridgi,“ řekla Sarah, když zkoumala mapu podrobněji.

„Jsem velice precizní člověk,“ odpověděl s jistou hrdostí.

Mapa byla velmi podrobná. Vytvořena z družicových snímků. Auldridge vytiskl snímky celého areálu plus jeho okolí. Vytiskl také menší přehlednou mapu cest vedoucích dovnitř i ven z Warner City a Fox Industries, vpravo dole byly další tratě, které používá lesnický odbor v kaňonu Topanga.

„Procházel jsem si všechny možné cesty, které bychom mohli použít. Bude to poměrně dlouhá cesta, abychom se vyhnuli hlavním silnicím, a budeme potřebovat pár hodin na navigaci, ale vyhneme se průjezdu městem nebo jízdě kolem komplexu. Budeme-li se držet této cesty, zavede nás k severní straně areálu. Je to tam zalesněné a bude méně pravděpodobné, že můžeme být spatřeni,“ vyprávěl Auldridge Sáře.

„Bude nám trvat nějaký čas, než se na to místo dostaneme,“ řekl Macklin. „Jestli se tam chceme dostat za soumraku, měli bychom odejet nejpozději v poledne.“

„Znovu jsem přemýšlela o naší večerní misi,“ začala Sarah a podívala se oknem na Cameron. „Budeme pouze vyšetřovat. Na základě toho, co víme a budeme jen hledat důkazy o tom, že jde o činnost Sky Netu. Půjdeme tam za tmy, jak jsme plánovali a pokud dám rozkaz, odjíždíme.“

Macklin vydechl. „Co změnilo váš názor?“

„Řekněme, že na mě někdo dává pozor. Sbalte si všechny věci. Odjedeme hned teď.“

Jejich plán byl hotový. Zaplatili svůj účet a vydali se po silnici. Měli před sebou dlouhou cestu.

###

„Pane prezidente. Kabinet, náčelníci a ministr obrany jsou v konferenční místnosti a čekají na vás, pane.“

„Dobře, Jamesi. Jaké jsou poslední zprávy?“ prezident vstal od stolu a kráčel po boku svého tajemníka, když šli do konferenční místnosti.

„Není to dobré. Aktuální odhady říkají, že civilní počítačové sítě a komunikace budou pod kontrolou tohoto anonymního vetřelce za méně než sedm hodin. Energetický průmysl bude odstaven do patnácti hodin a do osmnácti hodin dojde k naprosté ztrátě kontroly nad vojenskými systémy. A to jsou optimistické odhady. Čím silnější se tento vetřelec bude stávat, tím rychleji získá kontrolu.“

„Co Rusové a Evropská unie?“

„Zažívají to samé, pane, tak jako Čína a Austrálie, ale ty nejsou v současné době ještě tak tvrdě zasaženy. Ať to dělá kdokoliv, nás napadl jako první, ale rychle se to šíří po celém světě. Je tu potencionální hrozba, že tento vetřelec bude do 48hodin řídit všechny počítačové sítě po celém světě. Pokud je to nějaká forma útoku, nevybírá si to podle zemí nebo oblasti.“

Nyní stály před dveřmi zasedací místnosti.

„Máte rodinu, Jamesi?“

„Ano, pane. Mám ženu Amy a dcerku Heather.“

„Běžte domů, Jamesi. Prožijte zbytek dne s vaší rodinou.“

„Díky, pane prezidente.“

„Ne, já děkuji vám.“

Prezident mu potřásl rukou a pak prošel dveřmi do zasedací místnosti. Tajemník odešel, aniž by si uvědomil závažnost situace a to, proč měl dovoleno vrátit se domů.

2009, den 5, večer, těsně před setměním

Agent Auldridge a detektiv Macklin jeli po popraskané asfaltové silnici a rychlost drželi nejvýše pět kilometrů přes rychlostní limit.

Macklin se nudil a snažil se naladit autorádio, ale nemohl nic najít. Jen statické praskání na všech frekvencích.

„Co se stalo s rádiem?“ zeptal se Macklin.

„Nevím. Možná je to sluneční aktivita.“

Za nimi se držely ve svém pickupu Sarah a Cameron. Savannah na zadním sedadle svírala svou panenku. Byla vystrašená, ale přítomnost těchto dvou žen jí dodávala sílu. I přes svůj strach věděla, že ony se o ni postarají. Strýček James by jí jinak nenechal s nimi odejít. Sarah jí připomínala její matku, silná, ale laskavá. Cameron byla zase podobná jejímu kamarádovi Johnu Henrymu, jen je dívka.

Ženy na předním sedadle chvíli mluvily. To, plus nekonečná jízda, dívku uspávalo.

„Cameron, tam v poušti jsi mi říkala, že si musíme dát pozor na to, co uděláme, protože tu John není. Právě teď, v tuto chvíli, děláme správnou věc?“

„Čas ukáže, Sáro. Tato organizace buduje Sky Net už nyní. Potřebujeme vědět, jak jsou daleko.“

„Ale co, když je nemůžeme zastavit? Co, když se jim to podaří?“ zeptala se Sarah se špetkou naléhavosti v hlase.

„Každým rozhodnutím a každým činem ovlivníme budoucnost, ve které je teď John. Bylo by nebezpečné pro nás, kdybychom dělali špatné věci, nebo dokonce nedělali vůbec nic. Ale tito lidé musí být zastaveni v rozvoji Sky Netu v době, kdy tu není John, aby se stal vůdcem. To by mu mohlo způsobit nepředvídatelné komplikace.“

„Takže teď budeme jen vyšetřovat a zjistíme, jak daleko jsou?“

„Jsme jen čtyři, to je nejrozumnější.“

„Přála bych si, aby Derek a John byli stále tady. Pak bychom tam mohli jít a udělat něco, abychom je zastavili.“

„Možná, ale John bude mít k dispozici regulérní armádu a stejně má pochybnosti. Bude potřeba více, než jen čísla, abychom Sky Net porazili, ale také přesvědčení, že to, co děláme, je správné.“

„Kdo to říká? Sun Tzu?“ zeptala se Sarah.

Cameron ukázala jeden ze svých malých úšklebků. „Ne, John Connor.“

Jen zřídka používali dálnici k tomu, aby se dostali na místo určení. Pak sjeli z hlavní silnice definitivně a jeli po zřídka používaných silničkách a lesních cestách, až lesem dorazili k severní straně rozsáhlého průmyslového areálu a zastavili v zalesněné části poblíž.

Auldridge a Macklin vystoupili a přešli k Sářině vozu. Sarah a Cameron vyšly ven.

„Venku je ještě příliš světla. Počkáme jednu hodinu po západu slunce a pak půjdeme dovnitř,“ oznámila jim Sarah.

Při čekání na západ slunce Sarah vytáhla Remington 870 s rozšířeným zásobníkem a sklopnou pažbou a přidala to ke svému arsenálu. Rozhodla se vzít jen jednu těžkou zbraň.

Auldridge a Macklin na ní pohlédli. „A co my? Máme si vzít také taková děla?“

„Stačí automaty, které jsem vám dala. Možná budeme potřebovat jednat rychle. Vím, jak se s tou zbraní zachází, a vím, kam mířit, pokud tam jsou některé z těch kovových bestií. Jste vy dva připraveni na to, co tam jdeme dělat?“

„Ano,“ odpověděli sborově jako dvojčata.

„Dobře, tak pojďme.“

Vyrazili k plotu, ale Sarah se vrátila a řekla. „Cameron, dej nám nejvýše dvě hodiny na návrat. Nebudeme-li do té doby zpět, vezmi holčičku a odjeďte.“

„Ale…“

„Žádné ale. A pokud znovu uvidíš Johna, řekni mu… jen mu řekni, že ho miluju.“ Sarah se otočila a následovala oba muže.

Sarah, Macklin a Auldridge se prodírali stromy až k plotu areálu. Sarah vytáhla ze své zadní kapsy nůžky na plech a přestříhla pletivo. Udělala trochu větší otvor, než bylo nutné, protože pokud by měli běžet zpět do jejich vozidla, nebudou mít čas být opatrní.

Nacházeli se uvnitř komplexu. Byla tma a ticho. Byly slyšet zvuky z výrobních továren. Znělo to, jako by výroba jela na plnou kapacitu. Nejprve prošli kolem nějakých skladů a pak vyšli do širokého otevřeného prostoru.

Auldridge si mumlal něco pod vousy, a brzy začal lézt Sáře na nervy. „O čem si to mumláte, Auldridgi?“ zeptala se Sarah tiše, ale rázně.

„Přednášel jsem si 23. žalm,“ odpověděl Auldridge. „Jo, když půjdu údolím stínu smrti…“

„Taky mám ten pocit,“ přerušil ho Macklin. „Předtucha něčeho temného visí nad námi.“

„Prrr, kluci. Vy dva opravdu víte, jak v pravý čas zapůsobit na dívku,“ řekla Sarah sarkasticky, ale sama měla stejný pocit. Sarah si přála, aby tu byl John. Ačkoliv jí instinkty vždy říkaly, aby ho chránila, když přišel čas jednat, vypadalo to, že věděl, co má dělat. Tak, jako když zachránil život Martinu Bedellovi. Derek jí vyprávěl, jak John odlákal stroj pryč. Bláznivé, ale statečné.

Dostali se do první velké továrny. Sarah ukázala na požární schodiště. Vystoupali po něm a prošli dveřmi nahoře.

Z vrcholu měli jasný pohled na kancelářskou věž na západní straně. V dolní části se nacházela velká kruhová základna o průměru téměř 300 metrů. Bylo si těžké představit, jak hluboko to může sahat, ale značka venku říkala, „Budoucí sídlo Fox Industries – Výzkum a Vývoj. Vyrábíme technologie budoucnosti již dnes!“ Sarah se zachvěla, když dočetla tento řádek.

Uvnitř našli cestu chodbou k pozorovacímu oknu s výhledem na výrobní areál o patro níže. Dole se nacházeli lidé. Sarah se na ně podívala a mohla vidět na jejich předloktí vězeňské značky. Stejné, jaké měli Derek s Kylem.

Sarah získala pozornost mužů a poukázala na předloktí jednoho z lidí. „Podívejte se na čárkové kódy na jejich předloktí. To značí, že jde o vězně Sky Netu. Toto místo je pracovní tábor.“

Ti lidé pracovali na montážní lince a kompletovali předchůdce futuristických Terminátorů.  Robot poháněný pásy, 2,5m vysoký s vestavěnou zbraní těžkého kalibru, hlavou s několika vizuálními senzory a laserovým radarem jako zaměřovacím systémem.

Auldridge pošeptal Sáře. „Viděl jsem na videích podobné stroje, které mají v budoucnu nahradit vojáky na bitevních polích a pro použití k řízení davů.“

Pokračovali do další části továrny. Cestou prošli dveřmi skladu, uvnitř byly stovky strojů. Některé z nich byli označeni pro přepravu na různá místa.

Postupovali dále tichou chodbou a přes místnost se sloupy a dosáhli další části, kde našli pracovníky, kteří dávali dohromady letouny HK. V kolébkách na stropě visely desítky HKček a uprostřed stropu byl poklop dvakrát větší než HK.

„Jsou podobná tomu, které jsem viděla nalétnout na Zeira Corp,“ zašeptala Sarah dvěma mužům.

Ze svého pozorovacího místa mohli vidět do místnosti, kde byly testovány jejich zaměřovací a zbraňové systémy.

HKčka byla vybavována 20 mm kanóny s laserovým zaměřovacím systémem a standardními raketami, které se nachází na každé moderní stíhačce.

Opustili továrnu a pokračovali do sousední budovy, ve které byly železárny, kde byly vyráběny a tvarovány součásti pro stroje. Vystoupali až nahoru, aby mohli pokračovat ve své cestě – vše bylo řízeno téměř automaticky. Viděli tam jen málo lidí.

Dostali se až na druhou stranu a vešli zpět do hlavní úrovně. Ti tři prošli několika dvojitými dveřmi až do velké místnosti a v křesle zády k nim našli sedět něco, co vypadalo jako mrtvola. Jak prošli kolem toho, Macklin to rozpoznal.

„Sáro, to je stroj, který nám ve svém sklepě ukázal Ellison,“ řekl Macklin.

„Ale co dělá tady?“ zeptal se Auldridge.

„Řeknu vám, co to tu dělá,“ vyhrkla Sarah. „Budou se snažit napodobit tuto technologii. Vzniknou pokročilejší stroje Sky Netu, než ty, které jsme už v továrně viděli.“

Oba muži pohlédli na stroj a přemýšleli o tom, co Sarah právě řekla.

„Myslím, že jsme toho viděli už dost a nemáme prostředky k tomu, abychom to zastavili hned teď,“ podotkl Auldridge.

„Pojďme,“ řekla Sarah. „Než nás uvidí.“

Odešli z místnosti a ven vyklouzli bočním vchodem.

V jiné místnosti v jiné budově ostraha pozorovala, jak Sarah a její dva společníci utíkají z komplexu. V momentě, kdy odcházeli z místnosti, jeden z členů ostrahy zvedl telefon z terminálu pře sebou.

„Právě odcházejí, pane,“ řekl a zavěsil.

Když se dostlali ven, snažili se postupovat tak rychle a přitom neviditelně, jak jen bylo možné.

„Je to trochu divné,“ řekl Auldridge. „Očekával bych tu další stráže, větší zabezpečení. Člověk by si myslel, že chtěli, abychom přišli… Tady.“

Sarah a Auldridge navázali oční kontakt. Oba došli ke stejnému závěru.

Maclin oba pozoroval. „Co je?“

„Nic,“ zavrčela Sarah. „Jdeme dál, a rychle!“

Zrychlujíc tempo, běželi po cestě mezi továrnami, dokud nedosáhli široké otevřené oblasti mezi továrnami a sklady u plotu, kudy vešli.

„Co si myslíte?“ zeptal se Auldridge rozhlížející se po bezpečnostních složkách nebo v horším případě po některém z těch strojů.

„Myslím, že budeme utíkat. Co nejrychleji proběhneme mezi támhle těmi sklady.“

Běželi tak rychle, jak to jen bylo možné. Sarah a dva muži zákona narazili na chodník. Uprostřed byli náhle oslepeni, když se naplno rozsvítilo osvětlení celého areálu a rozzářilo se pár set metrů ve všech směrech.

„Běžte!“ vykřikla Sarah strkajíc do Macklina a Auldridgeho.

Dali se do běhu, ale ozvala se střelba z automatických zbraní a asfalt před nimi se roztrhl. Zastavili se. Macklin a Auldridge vytáhli své zbraně, zatímco Sarah natáhla svou brokovnici.

„No dobrá, dobrá. To se podívejme, kdo se nám to tu motal kolem továren. Nikdo jiný, než samotná Sarah Connorová,“ ozval se ze stínu mužský hlas.

„Kdo jste?“ zvolala Sarah.

„Mé jméno je Kreilley.“ Na světlo vyšel dobře oblečený muž, lhostejný k tomu, že oni měli zbraně a on ne. „Já vlastním toto místo. Čekal jsem, že se někdy ukážete, Sáro Connorová.“

„Vypadá to, že jste mě našel. Co chcete?“

„Chci vědět, kde je John Connor.“

„To vám nikdy neřeknu,“ řekla chladně a odhodlaně.

„A také chci vědět, kde je Savannah Weaverová.“

„Kdo?“ Sarah předstírala nevědomost. „Myslíte dceru Catherine Weaverové? Co od ní chcete?“

„Myslíte si, že váš syn je jediným člověkem, o kterého má Sky Net zájem? Vy lidé jste opravdu sobečtí, že? Tak zaměřena na ochranu Johna Connora, že jí nikdy nenapadlo, že v lidském odporu jsou i další stejně důležití lidé. Ale teď mám vás a než vás zabiji, řeknete mi, co chci vědět,“ řekl chladně.

„Nevím, jakou hru si myslíte, že hrajete. Ale svými tvrzeními jste se právě dostal za hranu mnoha zákonů a bude to stačit, abyste skončil za mřížemi na pěkně dlouhou dobu,“ křičel na něj Macklin.

„Ach, ano,“ Kreilley obrátil pozornost ke dvěma mužům se Sárou. „Vidím, že jste si přivedla nějaké přátele, Sáro. To je neobvyklý vývoj událostí. Spoléhat se na policii a FBI. Jste plná překvapení, Sáro.“

Kreilley se otočil ke dvěma mužům zákona. „Dobrý večer, pane Auldridgi a pane Mackline. Omlouvám se za špatný začátek. Ale my už jsme se potkali.“

Podívali se na sebe a pak na něj. „My vás známe?“ řekli současně.

„Dá se to tak říct, i když pochybuji, že znáte člověka, jehož obličej mám právě na sobě.“

S tímto tvrzením se Kreilleyho tvář rychle změnila na podobu detektiva Wickera, poté na ředitele FBI a nakonec zpět na své původní já.

„Měl jsem mnoho tváří,“ řekl šibalsky.

Sarah vypadala v šoku, ale zvedla svou brokovnici a vypálila na Terminátora z tekutého kovu několik ran.

Kreilley se jen smál, jak bylo jeho tělo zasahováno kulkami a škublo sebou po každém výstřelu.

Na zvuk střelby vyběhli rychle ven ozbrojení muži v šedých uniformách a vytvořili kolem skupinky kruh.

On se na ní stále jen smál. „Ach, Sáro. Potřebovala byste mnohem více, než jen brokovnici, abyste mě poškodila.“

Na jeho tváři teď byl zlověstný výraz, když natáhl ruku a vyrazil jí zbraň z rukou.

„To od vás bylo velmi nemravné, Sáro Connorová,“ zavrtěl na ni prstem. „Za to zaplatíte.“

Náhle se jeho ruce prodloužily, vyzvedl Auldridgeho a Macklina vysoko do vzduchu, udeřil s nimi tvrdě o sebe a pustil je. Jsou buď mrtví, nebo v bezvědomí, ale to Sarah nemohla vědět.

Podíval se na Sarah. „Teď je řada na vás,“ řekl s chladným zabručením.

Sarah se snažila vyhnout, ale Terminátor z tekutého kovu jí tvrdě udeřil a omráčil ji.

###

Charles Fischer se probral s velkou bolestí hlavy. Pomalu otevřel oči a viděl, že už na sobě neměl vězeňskou uniformu, ale šaty, které měl, když byl zatčen. Na stole před sebou uviděl džbán vody a vedle něj sklenici. Sedl si.

Po vypití několika sklenic vody se cítil lépe. Bolest hlavy ustupovala.

Když byla jeho žízeň uhašena, mladý Charles Fischer se rozhlédl po místnosti. Jeho první myšlenkou bylo, že cela v San Quentinu byla mnohem lepší. Zdálo se, že místnost byla vytesána do pevné horniny s jednou stěnou z masivního betonu a ocelovými dveřmi.

Když se jeho oči zastavily u dveří, otevřely se a dovnitř vstoupil muž v šedo-stříbrném obleku. Byl následován ženou brzkého středního věku v obyčejné uniformě, tlačící do místnosti vozík s televizorem. Poté, co ji zapojila a připojila kabel do anténní zdířky ve zdi, rychle odešla a zavřela za sebou dveře.

„K… Kde to jsem? A kdo jste vy?“ koktal Fischer.

„V tuto chvíli jste v bezpečí před masakrem, který brzy potká všechny příslušníky vaší rasy. Dělejte to, co po vás budu chtít a nejen, že budete žít, ale budete také odměněn.“

„Toto není vězení, že?“ zeptal se Fischer, rozhlížejíc se.

„Není pro zločince, ale svým způsobem to je vězení. Jaká je vaše odpověď, pane Fischere?“

„Co… Co chcete, abych udělal?“ zeptal se a olízl si nervózně rty.

Se zlým úsměvem si osoba sedla naproti Fischerovi.

„Byl jsem vycvičen v umění získávání informací od lidí mužem, který byl podobný vám. Učil mě a další, jako jsem já, klíčům k odemknutí lidské psychiky. Nalézt slabá místa v jejich mentální a psychické obraně a po proniknutí dovnitř získat informace, jaké chcete. Předám vám, co mě naučil.“

„A potom?“

„Pak vás nechám žít, pokud budete nadále sloužit mě a Sky Netu, vašemu novému pánu.“

Fischer cítil nervozitu, strach a byl připraven ušpinit své trenýrky.

„Vidím, že s odpovědí váháte.“ Muž vstal a jedním plynulým pohybem zapnul televizor. „Podívejte se na obrazovku. Za pár minut, až se rozsvítí světlo, uvidíte a uslyšíte, jak získám informace od vězně. Mohu vás naučit mnoho metod a za čas se sám naučíte ještě více.“

Fischer sebou nervózně škubl. „Co budete dělat?“

Kreilley se usmál. „Dívejte se pozorně. Žena, kterou chci vyslechnout, má silnou vůli. Chystám se jí ukázat, jak je slabá a nedůležitá a pak mi dá vše, co potřebuji vědět. Takže sledujte pozorně televizor, pane Fischere a učte se. Udělejte, co vám říkám, poslouchejte, co vás budu učit a budete mít krásný a dlouhý život. Zklamete mě a zemřete velmi, velmi pomalu.

Dveře za ním se zavřely se zlověstným bouchnutím. O pár minut později Fischer sledoval video, ze kterého se mu dělalo zle. Jediný způsob, jak mohl udržet žaludek na místě, bylo, představovat si, že ta žena – Jesse, nebo ten muž – Derek, jsou mučeni místo ní. Sice mu bylo zle, ale také se nemohl dočkat, až se pomstí těm lidem, kteří ho věznili. Možná, že tato žena, ať je to kdokoliv, může pomoci.

###

Sarah přišla k sobě někdy později. Mohlo to být pár minut, mohly to být hodiny. Nebyla si tím jistá.

Otevřela oči a zjistila, že se nachází v temné místnosti. Nešlo určit, kde je. S nabytým vědomím také ucítila bolest v rukách a ramenou a uvědomila si, že má svázané ruce a visí za zápěstí. Kolem svého nahého pasu ucítila řetěz, když se pokusila pohnout. Zdálo se, že je opřena o zeď, nebo něco za ní, což jí bránilo v pohybu. Pak si uvědomila, že se její nohy nedotýkají země, ale jsou spoutány rozkročmo. Nemohla nohama houpat, nebo se dotknout něčeho na zemi.

Zvolala. „Haló, je tu někdo?“

„Ach ano, Sáro. Jsem tady. Čekal jsem, až se probudíte,“ odpověděl Kreilley.

„Kde to jsem?“

„Jste v betonové garáži na okraji pozemku. Můžete křičet, ječet a vše co chcete. Nikdo vás neuslyší.“

„Co chceš, ty nechutný kovový bastarde?“

„Informace.“

„Neřeknu ti nic!“ křičela na něj.

„Ale myslím, že za chvíli ano,“ reagoval Kreilley velmi klidně.

Najednou se rozsvítil reflektor, který Sarah oslepil. Svítil přímo na ni, nemohla odvrátit hlavu a zavřené oči jí nedokázaly před září ochránit. Slyšela jen hlas před sebou, světlo jí zcela zahalilo oči.

Kreilley hleděl na nahé Sářino tělo, ale neměl z toho pohledu žádné potěšení. Daleko více ho zajímalo potvrzení její identity.

„Tolik jizev. Tak jak mi Winston řekl,“ běžel rukou po její levé noze, až dojel k jizvě, kterou vytvořila střela z Winstonovy pistole. Silně jí zmáčkl, takže sebou škubla, ale nezačala křičet.

„Ano. Tak tvrdá, ale vsadím se, že jste křičela, když jste rodila vašeho syna císařským řezem.“

Běžel jí rukou po podbřišku, což donutilo Sáru poskočit. Konečky prstů jen hladil nerovnoměrnou růžovou jizvu na vrcholu jejího ochlupení.

„Tak drsné a nerovné. To nedělal profesionál?“ Sarah neodpověděla. „Co použil? Rozbitou lahev?“

Odhodlaně mlčela. Uvnitř cítila strach, ale nepříteli ho nikdy nesmíte dát najevo.

Kreilley ukročil zpět a zaujal téměř postoj lektora. „Znáte výraz ,Smrt tisíci řezy’?“

Sarah po něm hodila zlobný pohled.

On to nebral na vědomí. „Je to způsob mučení a popravy z Imperiální Číny. V podstatě to znamená, že někoho opakovaně bodnete a vytvoříte více malých ran. Každé zranění je poměrně malé, ale bolestivé a hodně krvácí. Za čas má osoba tolik drobných poranění, že zemře na ztrátu krve. Je to pomalý a velmi bolestivý způsob smrti, Sáro. Můžete se tomu všemu vyhnout, pokud mi řeknete jen jedinou věc.“

„Co je to?“ ušklíbla se, věděla, jaká bude otázka.

„Kde je váš syn, John Connor?“

Sarah neodpovídala. Preston Kreilley vytvořil z ukazováčku dlouhou silnou jehlu a pomalu jí zatlačil do jejího těla.

„Řeknete mi to.“ Řekl s chladnou odhodlaností.

„Uaaaaaaaaaaaaahhhhh!“ ječela Sarah bolestí.

Zatlačil jehlu hlouběji. „Kde je John Connor?“

„Nikdy ti to neřeknu!“ ona na něj plivla.

„To nerad slyším,“ chytl jí na jiném místě a zatlačil hrot hluboko.

„Uaaaaaaaaaaaaaaaahhhhhhhhh,“ křičela, když jehla pronikala do jejích měkkých tkání.

„Řekněte mi. Kde je John Connor?“

„Táhni k čertu, ty bastarde!“ křičela Sarah a chrlila na něj sliny s každým slovem.

„Vidím, že tu budeme velmi dlouhou dobu,“ řekl klidně a jeho další prsty se také měnily v jehly.

„Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaahhhhhhhhh“ ječela Sarah znovu a znovu, když Kreilley pokračoval ve svém mučení.

Před betonovou budovou byl slyšet tlumený křik. „Uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaahhhh,“ hlasitý, dlouhý křik plný bolesti a utrpení, který neslyší rád žádný člověk.

„aaaaaaaaaaauuuuuuuuuu,“ já tě zabiju, zabiju tě!“ křičela na něj Sarah.

Křik trval hodinu. Nikdo se nepřišel podívat, co se děje. Nikdo to nemohl slyšet. A těm, kteří mohli, to bylo jedno, nebo nemohli jednat.

Znovu a znovu se z vnitřku budovy ozývalo echo bolesti a trápení. Brzy začaly ztrácet na intenzitě a vše, co bylo slyšet, byly slabé výkřiky bolesti a strachu.

Sarah visela bezvládně za zápěstí. Krev jí stékala z mnoha ran po celém těle. Z očí jí stékaly slzy a smíchaly se s krví a potem, jak sbíhaly po tváři, krku a těle. Krev stékala pod ní na zem. Na zdi za ní byly vidět krvavé skvrny.

„Ještě jednou, Sáro,“  zeptal se ledově Kreilley. „Kde je John Connor?“

„Je pryč,“ ze Sáry vyšla téměř nesrozumitelná odpověď.

Kreilley její slova stěží slyšel.

„Pryč. Kde pryč?“ naklonil se k ní, aby lépe slyšel a posunul svou studenou kovovou ruku po jejím stehně.

Sarah téměř vyskočila, jak cítila studenou kovovou dýku tlačit proti jejímu tělu.

„Nevím. Odešel s jedním z vás,“ odpověděla vleklým šeptem.

„S kým?“

„Weaverová. Odešel s Weaverovou,“ Sarah plakala. Nedokázala zadržet slzy. Bolest ze zrady jejího syna bolela víc, než její rány.

„Kde jsou?“

Sarah neodpověděla. Kreilley jí začal hladit ledovou rukou po tváři, jako by vybíral místo. Kovový nůž se zastavil a způsobil další bolest a ponížení pro Sáru.

„Všechno to může skončit jedním rychlým tahem. Kam šli, Sáro?“

Ona se třásla, jak jeho ocelové prsty sjížděly po její tváři. „Já nevím. Cestovali do budoucnosti. Nevím, jaký rok,“ řekla rychle chraplavým šeptem.

Kreilleyho oči se rozzářily. „Takže Catherine Weaverová je další Terminátor z tekutého kovu. Oba jsou pryč a vás mám já. Neexistuje tu nikdo, kdo by mě mohl zastavit.“

Odstoupil od Sáry a odstranil prsty z její tváře.

„Ještě jedna věc a budeme hotoví.“

Sarah se třásla, stále cítila dýku připravenou zapíchnout jí. Zvedla hlavu, její obličej byl zmáčený slzami a potem. „Co?“ podařilo se jí zalapat po dechu.

„Kde bylo zařízení pro časový posun, které použili?“

Co na tom teď záleží. Stejně už toho ví tolik. „Suterén… Zeira Corp,“ zamumlala Sarah.

Kreilley ukročil zpět, ruku dal pryč. Po její noze stékala krev.

„Zeira Corp,“ řekl Kreilley s prázdným výrazem. „Tam falešná Weaverová ochraňovala své dítě.“

Podíval se na Sarah a řekl tak příjemně, jako by jí jen připravil o čas. „Děkuji vám za spolupráci.“

Kreilley opustil budovu, zhasl světla a zamkl za sebou.

Sarah stále visela ve tmě za zápěstí, sama, plakala s hlubokými vzlyky. Zradila svého syna a možná i celý svět. Pouze jedinou věc to monstrum nevědělo. Rok, do kterého v budoucnosti John přijde.

Kreilley šel po chodníku směrem k osvětlené kancelářské budově a vytáhl mobilní telefon.

„Pane Petri. Vezměte si technický tým spolu s bezpečnostní službou. Přestrojte se za Vnitřní bezpečnost. Řekněte jim, že cílem je Zeira Corp. Chci každý kousek technologie, který najdou v suterénu. Navrhnul bych, aby začali ve stejné místnosti, ve které sídlil jejich tajný projekt, John Henry. Rekněte jim, že mají tři hodiny na to, aby se sem vrátili, pokud se chtějí dočkat živí úsvitu nového dne.“

Poté co domluvili, měl další hovor vedený pomocí hlasu detektiva Wickera a volal důstojníkovi zodpovědnému za zajištění místa činu.

„To je pravda. Vnitřní bezpečnost posílá tým. Teď je to jejich místo činu. Proč? To není má práce. Jen vám říkám, co mi bylo řečeno. Ok. Zavolejte řediteli regionální pobočky FBI, on vám potvrdí všechny detaily.

Kreilleyho vůbec nepřekvapilo, když mu o minutu později zazvonil telefon. Ne displeji viděl, že hovor přichází na číslo ředitele FBI. Bez zaváhání, když byl na cestě výtahem do své kanceláře, řekl policistovi s plnou autoritou své funkce, že Vnitřní bezpečnost posílá svůj vlastní tým s vlastní bezpečnostní silou. On a jeho ostatní důstojníci mohou odejít. Kreilley nemohl mít větší radost, když policista rozkaz přijal.

28 Naposledy upravil: ogy (31.10.2011 21:02:01)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

15. kapitola - pokračování

2009, den 6, po půlnoci

Cameron stála venku pod stromy u vozidel, držela hlídku. Savannah spala na zadním sedadle vozu.

Cameroniny senzory jí poskytovaly omezené množství informací. Ačkoliv ona to nevnímala jako starost, její vnitřní hodiny říkaly, že byli pryč příliš dlouho. Uplynuly více než dvě hodiny a střelba, kterou slyšela, proběhla před hodinou.

Slyšela dva krátké výstřely z pušek. Byla si téměř jistá, že první byl z Heckler & Koch MP5A3 a o několik okamžiků později slyšela Sářinu Remington 870. Pak bylo ticho, které již trvalo příliš dlouho.

Cameron zkontrolovala Savannah. Stále spala. Byl tu klid a nikdo se tu neukázal od chvíle, kdy přijeli. Cameron se rozhodla, že musí ostatní najít. Ne. Její primární mise je chránit Sáru Connorovou. Ona musí najít Sáru Connorovou. Nastoupila do Macklinova vozu a nastartovala ho.

Přijela ke vstupní bráně na východní straně a prorazila ji. Vyběhla ostraha, ale auto se jim zastavit nepodařilo. Začali na vozidlo pálit, ale nezastavili ho. Naopak vůz si prorážel cestu skrz členy ostrahy. Mnoho jich usmrtil.

Cameroniny senzory začaly zaznamenávat Sářin hlasitý nářek. Rychle zamířila na druhou stranu asfaltové cesty, až se dostala k betonové budově. Vystoupila z vozu a došla ke dveřím. Její senzory na druhé straně nezaznamenaly nic, kromě jediného tepelného zdroje.

Cameron popadla zámek a strčila do dveří.  Interiér byl osvětlen pouze venkovním osvětlením. Cameron prohledávala místnost a našla Sáru Connorovou. Ona visela nahá za svá zápěstí a krvácela z mnoha bodných ran do stehen, břicha, hrudníku a paží. Její známky života byly slabé.

Cameron strhla řetězy a zámky, kterými byla Sarah připoutána za nohy a pas. Pak Sáru jemně přizvedla a utrhla provazy držící její zápěstí. Cameron odnesla bezvládné tělo Sáry do auta a opatrně jí položila na zadní sedadlo. Sarah po celou dobu nesouvisle mumlala. Cameron se vrátila dovnitř, zvedla z podlahy Sářino oblečení a zbraně a vrátila se do vozidla.

Cameron dosedla na místo řidiče přesně v momentě, kdy spustil alarm. Rychle navedla vozidlo pryč od budovy a namířila si to do úzké uličky mezi továrny.

Přiběhli další ozbrojení muži v šedých uniformách a začali střílet na auto. Cameron si jich nevšímala a vzala to rovnou mezi ně. Někteří rychle uskočili, někteří zůstali zraněni a několik dalších bylo zabito. Projela branou, kterou jen před několika minutami zamířila dovnitř i přes krupobití kulek. Okna byla rozbitá a kapota proděravěna mnoha zásahy od kulek.

Cameron se hnala po cestě na místo, kde zanechala Savannah v autě.

Sarah se pohnula z otřesů z Cameroniny rychlé jízdy. „Co se děje?“ zamumlala.

„Neměj strach, Sáro. Vezmu tě do bezpečí. Jen zůstaň ležet, než budu moci ošetřit tvé rány.“

Cameron rychle dorazila na místo, kde byla Savannah. Její příjezd Savannah probudil.

Cameron vyskočila ven a přistoupila k druhému vozidlu. Otevřela zadní dveře a řekla Savannah, aby si přesedla na přední sedadlo. Cameron se vrátila zpět, jemně vytáhla Sáru, a odnesla jí do jejich automobilu, kde jí položila na zadní sedadlo.

„Savannah, jdi prosím do auta a vezmi zbraně a šaty. Můžeš jít nadvakrát, ale buď prosím rychlá,“ zvolala k ní Cameron.

Savannah udělala přesně to, co po ní Cameron chtěla. Ona má ráda Cameron.

Cameron vytáhla lékárničku a začala ošetřovat Sářiny rány. Rány čistila a aplikovala antibiotické masti a gázové obvazy. Jako první ošetřovala vážnější zranění, ty nejošklivější zašívala. Cameron pak pomohla Sáře do jejího spodního prádla.

„Jak moc… To je?“ podařilo se Sáře dokončit otázku.

„Ztratila jsi 40% krve. Potřebuješ krevní transfúzi, antibiotika a možná také očkování proti tetanu.“

„Do nemocnice ne. Žádní lékaři,“ mumlala Sarah.

„Pak budeme muset ukrást to, co potřebujeme.“

„Udělej cokoliv, co musíš,“ odpověděla a její hlas byl sotva slyšitelný, když téměř upadala do mdlob.

Savannah je po celou dobu pozorovala.

Všimla si jejího starostlivého výrazu a viděla, jak Savannah rychle vyhověla její žádosti , aby přinesla Sářiny věci. Cameron se rozhodla, že Savannah potřebuje něco dělat, aby se cítila užitečná.

„Savannah, jdi dozadu a pomoz Sáře dokončit její ošetření, zatímco já budu řídit.“

„Dobře,“ Savannah přelezla dozadu k Sáře. „Bolí tě to, Sáro?“

„Ano, Savannah. Bolí.“

„Ukaž mi, co mám dělat a já budu pomáhat,“ Savannah trochu plakala, ale nebyly to slzy strachu, nýbrž soucitu.

„Tam na krabici jsou obrázky. Ukazují, jak se čistí rány a jak používat léky a obvazy,“ podařilo se Sáře ze sebe dostat.

„Vidím je.“

Savannah se řídila pokyny a začala čistit rány a aplikovat antibiotické masti a obvazy. Mezitím Cameron se snažila jet tak rychle, jak mohla, aby udržela vozidlo na úzké silničce vedoucí z kaňonu Topanga a oklikou kolem Los Angeles. Sarah potřebuje nějaké místo, kde bude moci odpočívat. Motel by byl dobrým řešením. Byl vzdálený a v horách.

„Cameron, kam nás to vezeš?“ jeli skoro hodinu, ale teprve teď se Sarah zeptala. Nebyla ve své kůži ze ztráty krve.

„Vezmu vás na nějaké bezpečné místo, někde, kde se budeš moci léčit,“ Cameron se ohlédla do zpětného zrcátka a mohla vidět, že Savannah zaujala místo u Sářiny hlavy a utírala její obočí malým kapesníkem.

Cameron vedla vozidlo hluboko do hor. Rozhodujíc se o tom, že pro Sáru bude nejlepší, aby nebyla spatřena až do příchodu do motelového pokoje, zaparkovala dále na rozšířeném okraji silnice, kde mohou turisté zastavit a kochat se výhledem. Cameron vystoupila a otevřela zadní dveře.

Cameron zkontrolovala rány, která ošetřovala Savannah.

„Velmi dobré,“ řekla Cameron a usmála se na holčičku.

„Díky,“ opáčila tiše. Stále se o tu ženu bála.

„Měla bych ti pomoci dokončit oblékání,“ řekla Cameron a pomohla Sáře dopředu na kraj sedadla.

Cameron pomohla Sáře do jejích kalhot a košile. Zrovna uvažovala, zda má Sáře obout boty, když Sarah vykřikla. „Podívej!“

Cameron se otočila a viděla na ztemnělé obloze světlé body mířící na v dálce osvětlená města. Na obou stranách pobřeží mohla vidět stopy po startujících raketách. Otočila hlavu a viděla stopy střel, které byly odpáleny z vnitrozemí.

Cameron se podívala na Sáru s výrazem plným šoku a strachu.

„To je špatně. To je špatně,“ říkala.

„Je to Soudný den?“ vykřikla na ní Sarah.

„To není možné. Je to špatné datum.“

„Jaké je dnešní datum?“

„Dnes je pondělí 18. květen 2009. Pokud se Sky Net zrodil v tom průmyslovém komplexu, pak je nyní Soudný den.“

„Ale ty jsi říkala… Myslím, tvé druhé já říkalo, že Soudný den nastal 21. dubna 2011.“

„To ano. Něco se změnilo a urychlilo to jejich plány.“

Sarah se zamyslela a nakonec přiznala, že řekla Kreilleymu, že její syn je pryč.

„Řekla jsem mu…“

„Řekla komu? Řekla co? Sáro!“ Cameron teď téměř řvala.

„Stroji, tekutému kovu, že John je pryč.“

„Varovala jsem tě, že udělat špatnou věc může změnit všechno k horšímu.“

„Byla jsem mučena!“ Sarah křičela. „Držela jsem se tak dlouho, jak jsem jen mohla!“ z očí Sáry se vylévaly slzy.

„Držela jsem se tak dlouho, jak jsem jen mohla,“ zopakovala už tišším hlasem. Plakala dál a opřela se o kyborga.

Cameron držela plačící Sarah, ale déle už nemohli zůstat. Takže tak jemně, ale rozhodně, jak jen to bylo možné, Cameron pomohla Sáře na zadní sedadlo, její tělo se stále třáslo žalem a bolestí. Cameron vyzvedla dovnitř také Savannah a sama pak pokračovala na místo řidiče.

Motel již nebyl řešením. Existuje jen jediné místo, kde budou v bezpečí. Cameron řídila hluboko do hor, odbočila na severozápad, daleko od motelu, od města, aby unikly před raketami, které vyhladí většinu národů na zemi. Bylo jen jediné místo, kam teď mohla jet. Crystal Peak.

Během jízdy, se její myšlenky točily kolem její primární osobnostní matice na druhém čipu a slibu, který dala původní Cameron, že znovu uvidí Johna.

Vešla do místnosti v suterénu a sundala si masku. Poté, co se rychle představila, se jí Cameron zeptala pomocí textu zobrazeného na monitoru.

KDE JE JOHN? JE V BEZPEČÍ?

„John je stále ještě v budoucnosti. Poslal mě, abych tě zachránila a abych ochránila jeho matku, než se vrátí.“

JE V BEZPEČÍ?

„Ano Cameron. Je v bezpečí. Má mnoho přátel, kteří se o něj starají.“

DOBŘE. JOHN BY NEMĚL BÝT SÁM. MILUJI HO.

„On tě také miluje. To je důvod, proč jsem tady, abych tě zachránila.“

Sářin nářek na zadním sedadle přerušil Cameroniny myšlenky.

„Odpusť mi, Johne. Prosím, odpusť mi,“ opakovala Sarah s hlubokou bolestí. Ona odsoudila svět a možná i svého syna. Slzy se nezastavovaly.

Savannah seděla vedle Sářiny hlavy, která byla stočená do klubíčka na zadním sedadle.

„To bude v pořádku, Sáro,“ říkala sladce, když hladila ženiny vlasy. „Najdeme Johna. Že jo, Cameron?“

Cameron se podívala do zpětného zrcátka na dívku, která upřímně vyjadřovala své obavy a znepokojení. „Ano. Najdeme ho,“ odpověděla sebevědomě.

Cameron ho musí najít. John jí řekl, že jí bude následovat. Takže, co se mu stalo? Zemřel dříve, než mohl? Co by na to řekla jeho Cameron? Rukou zajela do kapsy, kde se nacházel její druhý čip. Slíbila této Cameron, že Johna znovu uvidí.

PŘIJDE JOHN BRZY? CHYBÍ MI.

„Uvidíš ho znovu. Slibuji. Teď musíme začít tvůj přenos na čip.“

Bude jí muset říct, co se stalo a jediný způsob, jak to může udělat je vložit čip do sebe. Pak, až přijde čas Johnova příchodu, bude muset Johna najít, sledovat ho a chránit ho. On musí žít a vrátit se do současnosti. Příliš mnoho lidí na něj spoléhá. Především všichni, kteří ho milují.

Světla automobilu mizela ze silnice dál do hor, zatímco města po celém světě se halila do mraku ve tvaru hřibu.

„Odpusť mi to, Johne,“ Sarah vykřikla svá poslední slova před tím, než si vyčerpání na ní vybralo svou daň a pak ztichla.

ZJEVENÍ 6. KAPITOLA: 7-8 „A když otevřel pečet čtvrtou, slyšel jsem hlas čtvrtého zvířete, řkoucí: Poď, a viz. I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo smrt, a peklo šlo za ním. I dána jest jim moc nad čtvrtým dílem země, aby mordovali mečem, a hladem, a morem, a šelmami zemskými.

29

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Zjavenie 16: 16 – 19
A zhromaždili ich na mieste, v hebrejčine, nazývanom Armagedon.
Potom sedem anjelov vylialo svoje čaše do povetria,
a z nebeského chrámu, z trónu, sa ozval silný hlas, hovoriaci, „Je dokonané!“
Nato sa ozval hluk, hromobitie a blesky; a taktiež veľké zemetrasenie,
tak silné a veľké zemetrasenie nenastalo, odkedy po zemi kráčali ľudia.
Teraz sa veľké mesto rozdelilo na tri časti a mestá národov padli.
A veľký Babylon si boh zapamätal,
aby mu podal pohár vína naplnený svojim hnevom.

Kapitola 16
Kolesá osudu

„Pretože v tvojej budúcnosti, mojom osude, nechcem mať žiadnu úlohu, nikdy som nechcel.“ John Connor, Terminátor 3, 2003

„Žiaden človek, či sa narodil ako zbabelec alebo ako odvážlivec, sa nedokáže vyhnúť svojmu osudu.“ William Cullen Bryant

„Budúci osud dieťaťa je vždy prácou matky.“ Napoleon Bonaparte.

„Ľudia často stretnú svoj osud na ceste, ktorou sa vybrali, aby sa mu vyhli.“ Jean de La Fontaine

„Ak si svoj osud nevytvoríš, tvoj osud ti bude vládnuť.“ William Irwin Thompson.

# # #

2027, 48 deň, 2 hodiny ráno

Skupina unavených ale spokojných bojovníkov odporu preliezla cez vchod na stanovište Delta. Boli príliš unavení, aby sa rozprávali, šušťalo len ich vybavenie a ozýval sa len zvuk poklopu, zatvárajúceho sa nad ich hlavami.

Radi, že sú späť doma, niekoľkí zamierili do svojich postelí, pospať si, zatiaľ čo niektorí sa najprv rozhodli poumývať týždne špiny v novozriadených sprchách.

Ich vodca má však ešte povinnosti.

Unavene zamieril do komunikačnej miestnosti, aby skontroloval správy, ktoré mohli prísť počas jeho neprítomnosti.

„Zdravím, kapitán.“ Povedal mladý muž, ako John vkročil do komunikačnej miestnosti.

„Stále som si na to nezvykol, prečo ma proste nevoláte Connor.“ Povedal John  opierajúc sa o otvárajúce sa dvere.

„Ak na tom trváte, pane. Ale veľa z nás si myslí, že si zaslúžite hodnosť, za to čo ste spravili. Stanovište Delta a niektoré ďalšie tábory vás chcú povýšiť, ak by sme mohli.“

„Vďaka Andy.“ John si želal, aby mohol byť k novinkám pozitívnejší, ale jediná vec ktorú chcel bol spánok.

„Nejaké noviny? Vrátila sa seržantka Youngová späť?“

„Informácie máte na stole. Nič nové, len zvyčajná nepriateľská aktivita. Seržantka Youngová sa zatiaľ zo svojej hliadky nevrátila. Budeme mať viac nových správ, keď dorazí. Desiatnik Hawkins stále stráži pevnosť, kým sa vy alebo ona nevrátite.“

„Chápem. Povedz Hawkinsovi, že som späť, ale stále je vo velení. Budem vo svojej posteli, ak by ma potreboval.“ Povedal unavene John a pomaly sa pobral do svojej izby.

John Connor je unavený. Po prvý krá za týždne, je späť na stanovišti Delta. Zúčastnil sa troch útokov na základne Skynetu, z ktorých dve viedol on.

Vďačne si sadol na svoju posteľ. Činnosť, na ktorú čakal tak dlho. Vyčerpaný, zaspal skôr, ako si vôbec odložil vybavenie.

Po niekoľkých hodinách sa s trhnutím zobudil. Niekto bol v miestnosti.

„Shhh. To som len ja.“ Povedala Allison, ako si sadla vedľa neho, na ich spojené postele. „Práve som sa vrátila z hliadky. Kedy si sa vrátil späť?“

„Muselo by 2, možno 2:15, dnes ráno. Bol som tak unavený, že som zaspal skôr, ako som si to uvedomil.“

„Ako to šlo?“ Spýtala sa, keď mu pomáhala vyzliecť sa.

„Úspešne sme prepadli pracovný tábor Century a oslobodili zajatcov. Derek tam nebol. Toto bol tretí nájazd na podozrivý pracovný tábor tento mesiac, nie?“

„Áno. Nedokážem si predstaviť, že je to pre Kylea ľahšie. S Derekom sú si veľmi blízky.“

„Yeah. Chápem ako sa cíti.“ Povedal John.

„Bola som na hliadke, keď sa vrátil Kyle so svojimi ľuďmi, takže som ho nevidela doraziť.“ Povedala Allison, ako umiestnila Johnovo vybavenie na podlahu, vedľa steny. „Ako reagoval, keď nenašiel Dereka?“

„Bol nahnevaný a smutný, ale pred ostatnými to neukázal. Naozaj dúfal, že Derek by tam mohol byť. Je to najväčší pracovný tábor v oblasti. Ale spravili sme dobre. Zvýšili sme počty pre našu skupinu odporu.“

„Chápem, že niektorí zo zachránených ľudí boli poslaní do ostatných táborov. A čo zvyšné dve prácičky, ktoré si mal spraviť?“

„Prieskum LAX odhalil, že je to základňa pre HK-čka. Je strážená kentraurami a desiatkami strojov, kenmi aj endoskeletonmi. Bolo príliš nebezpečné vykonať nejakú sabotáž, keďže sme museli spraviť ešte jednu prácu, ale spravili sme dobrý prieskum.“

„Ako šla druhá práca?“

John sa usmial. „Povedzme, že Skynet si teraz bude musieť na výrobu T-888-čiek nájsť nové miesto.“

„Si skvelý!“ Zvolala Allison a jej tvár sa rozjasnila pri týchto nových správach.

„Nebol som tam len ja. Mal som so sebou okolo dvadsať vojakov a skoro dvojnásobný počet strojov.“

„Viem, ale bez teba by sa to nestalo.“ Allison ho objala a pobozkala.

„Ow.“ Povedal John.

„Ublížila som ti?“ Spýtala sa prekvapene Allison.

„Nie. len máš dosť silný stisk. Stále mám popáleniny od plazmovej streľby. Na chrbte mám popáleninu a zabudol som, že tam je.“

„Daj si dole tie šaty. Prinesiem nejakú vodu a vyčistím ti to. Myslím, že doktor má niečo na popáleniny.“ Rozkázala mu materinským spôsobom.

„Čokoľvek poviete, sestra.“ Usmial sa na ňu John a začal si dávať dole tričko.

O krátku chvíľu neskôr bol John umytý a ležal tvárou nadol, na ich zdvojenej posteli. Po pás bol nahý a mal oblečené len nohavice. Allison si sadla obkročmo na neho a na sebe mala len tielko a šortky, aby si nezamastila uniformu. Jej vlasy mala zviazané do vrkoča a košeľa s nohavicami boli prehodené na stoličke.

Allison mu umyla ranu na chrbte a začala mu na ňu natierať odporne páchnucu masť.

„Hrozne to smrdí.“ Posťažoval sa John ako si chcel zakryť nos.

„Doktor sa za ňu zaručil.“ Povedala Allison a namazala mu ďalšiu vrstvu. „Hovorí, že to pomáha hojiť popáleniny. Zvlášť tie, spôsobené plazmovou streľbou.“

„Myslím, že by som sa radšej zmieril s popáleninou ako zápachom, dokonca aj keď to pomáha.“

Mierne sa naklonila a pošepkala mu do ucha. „Prestaň sa sťažovať. Mal si šťastie, že si bol od tej zbrane extrémne ďaleko, keď ťa to zasiahlo. Inak by som ťa pochovávala a neliečila by som ti túto popáleninu.“

John kútikom oka na ňu pozrel a zbadal skutočné obavy a strach. „Prepáč Ally. Pokúsim sa byť opatrnejší.“

Pobozkala ho na tvár. „Múdry chlapec. Nemôžem ti byť stále po boku.“

„Keď o tom hovoríme, čakal som, že sa ty a tvoja čata k nám pripojíte.“

„To bol plán ale narazili sme na presúvajúce sa stroje. Rozhodla som sa sledovať ich, čo robia. Poslala som do hlavného tábora bežca, aby im dal vedieť, čo sme videli. Len čo odišiel, zistili sme, že v našej oblasti je oveľa viac strojov. Museli sme sa ukryť a zostať mimo dohľad.“

„Takže čo si spravila?

„Sledovali sme ich, až kým nebola šanca opustiť to miesto bez toho, aby nás zbadali. Na ceste späť sme sa stretli s ďalšou jednotkou, informovali sme ich, čo sme videli a potom sme sa vrátili sem.“

„Robili tie stroje niečo?“

„To neviem povedať. Všetko čo viem naisto je, že tie stroje sa zhromažďovali, čo zvyknú robiť pred hlavným útokom, ale zatiaľ sme nepočuli nič alebo špionáž nič neobjavila, že čo je to.“

„Skús hádať.“

„To je ťažké povedať, záleží to na tom, koľko sa ich zhromaždí. Posledný odhad, predtým ako sme odišli bol sedemdesiat alebo osemdesiat.“

„Sakra.“ Ticho zaklial John.

„Mohli by zasiahnuť hocikde v oblasti, od továrne na plazmové pušky, niekoľko táborov alebo sa len presunúť na ktorékoľvek miesto. Takže by mohli udrieť kdekoľvek a kedykoľvek.“

„Takže najlepšia vec, ktorú Grizzly môže spraviť je vyhlásiť, že sa stroje zhromažďujú?“

Allison mu priložila na popáleninu obväz.

„Áno.“ Povedala Allison ako vstala z Johnovho chrbta. „Niekto to schytá.“

John sa pretočil na chrbát a sledoval Allison, ako si z rúk utiera zvyšok masti do špinavého uteráka. Nádobku s masťou položila na malý stolík vedľa jeho počítača.

Po Allisoninej tvári prebehol nezbedný úsmev. Jediným rýchlim pohybom si jednou rukou vyzliekla tielko a nohu zároveň prehodila cez neho, čím si na neho sadla. Allison ho začala bozkávať, jej jemné hnedé vlasy padali a šteklili Johna na holom krku a ramenách, zatiaľ čo ju sám bozkával.

Odtiahla sa a pozrela Johnovi do tváre, „Si pripravený na pokračovanie, vojak?“ Spýtala sa hanblivo.

„Možno neskôr. Bolí ma hlava.“ Povedal vážne, ale jeho oči prezrádzali potláčaný smiech.

„Klamár.“ Vykríkla so smiechom Allison, a zľahka ho buchla päsťou do ramena.

Oveľa rýchlejšie ako John očakával, omotala svoje ruky okolo neho a začala ho nemilosrdne štekliť.

„Oh bože...prestaň. Ha ehahah ehaa...oh bože, prosím prestaň. Prosím prestaň!“ John sa triasol, ale Allisoniným rýchlim prstom nedokázala zabrániť aby sa mu dostali k rebrám a chrbtu.

„Vzdaj sa.“ Povedala vážne.

„Oh pre boha...áno...hahahah ehaeha...prosím prestaň...vzdávam sa! Vzdávam sa!“

Allison rýchlo prerušila svoj šteklivý na Johna zatiaľ čo John lapal po dychu.

„Nabudúce, možno nebudem taká jemná.“ Odpovedala so smiechom Allison. „Keď sa ti dáma ponúkne, mal by si to radšej akceptovať.“ Povedala.

„Platí o u všetkých dám?“ Spýtal sa s diabolským úsmevom.

„Nie, neplatí, John Connor!“ Vykríkla s úsmevom.

„Nejako si to nemyslím.“ Vyzliekol si nohavice a potom skôr, ako mohla Allison zareagovať, otočil ju na chrbát a nemilosrdne ju začal štekliť.

„Prosím.“ Smiala sa. „Prosím prestaň...John. Prosím.“ Povedala ako jeho prsty šikovne a rýchlo objavili všetky citlivé miesta.

„Oh Bože...prosím...prosím.“ Začala sa zvŕtať, aby sa vyhla Johnovým rukám, ktoré ju šteklili.

Ich postele sa zrazu rozdelili a oni padli cez dieru medzi nimi na podlahu. John pristál na Allison. Obaja sa pri tom smiali.

„Remíza?“ Spýtal sa, keď sa konečne prestal smiať.

„Remíza.“ Odpovedala s úsmevom.

Pobozkal ju. O chvíľu neskôr boli nohavice a šortky pohodené na jednej z postelí. Zvuky nich dvoch ako sa bozkávajú a chichocú naplnili celú miestnosť, ktorú volali domovom. O nejaký čas neskôr všetko skončilo výkrikom a zavrčaním obojstrannej spokojnosti.

„Vitaj doma, vojak.“ Povedala tichým hlasom Allison.

„Je dobré byť doma.“ Odpovedal John.


2027, 48. deň, neskôr toho istého dňa

John strávil určitý čas s ostatnými vojakmi na stráži a oboznámil sa s niektorými z vecí, ktoré sa stali zatiaľ čo bol preč. Šírili sa zvesti, že skupiny odporu vyrástli po celej krajine. Koľko z toho bola pravda bolo neznáme. Čo naozaj Johna zaujalo bolo, že niektoré z týchto skupín odporu bolo sformovaných z členov armády, ktorí prežili, keď bola armáda vytlačená z Kalifornie. Ale práve teraz, všetko čo mali boli len nepotvrdené klebety.

Po niekoľkých hodinách strávených so svojimi vojakmi sa John rozhodol vrátiť k dôležitej práci, ktorú trebalo spraviť. Vrátil sa späť do svojej izby a začal pracovať na Cameroninom čipe. Prial si aby na ňom mohol stráviť viac čau, ale odpor bol posilnený odkedy získali továreň. Nemohol ignorovať zodpovednosť ktorú mal, ale príčinou toho, že tu bol bola oprava Cameron.

Takže každú chvíľu, ktorú mohol postrádať, strávil s prácou na jej čipe. Dokonca aj keď cenou bol jeho spánok, zostával hore celú noc, zatiaľ čo Allison spala. Pracoval na čipe každú chvíľu, keď bol sám. Nemohol zabudnúť na obetu, ktorú vykonala, ani na strach v srdci, kvôli svojej matke. Odpovede ležali v minulosti, rovnako ako tí, ktorých miloval. Neexistovalo nič, čo by neobetoval, aby ich mal späť vo svojom živote.

Niekoľko nasledujúcich dní bolo pre Johna Connora kľudných. Chodieval na hliadky s ostatnými bojovníkmi. Allison taktiež chodila na hliadky a čas jej zaberala aj asistencia na ošetrovni kde sa učila chirurgii od doktora, ktorý liečil zranených. Allison cítila, že je dôležité, aby sa naučila tak veľa ako môže, keďže John podstupuje riziko a v určitý čas v budúcnosti môže jeho život závisieť na jej schopností bojovať ale tiež liečiť.


2027, 50. deň, 12 hodín dopoludnia

John sa ticho obliekol a vykĺzol z izby aby nevyrušil Allison, ktorá spala.

Vyčkal, až kým príde na chodbu, potom si obul topánky a nasadil výstroj.

„Otvoriť.“ Rozkázal John.

Zatiaľ čo vojak narábal s mechanizmom, John začul za sebou známy hlas, „Kam ideš, John?“

Otočil sa a zbadal Allison, ako stojí v zákrute chodby zabalená do deky z ich posteli a s vlasmi strapatými zo spánku.

„Len idem na hliadku.“ Povedal ale nepovedal jej celú pravdu.

„Teraz? Bol si na hliadke včera a noc predtým si bol celú noc hore a pracoval na svojom počítači. Nemôžeš poslať niekoho iného? Nemáš dostatok spánku.“ Starala sa o jeho zdravie a kľud, aj keď vedela, že má poslanie, ktoré musí splniť.

„Prepáč Allison, v noci som zostavil nový plán. Ako jediný z určených vodcov na tejto základni si beriem prvú hliadku. Ak chceš, môžeš si prvú vziať zajtra.“

„Dobre, ale prečo si ma nevzbudil?“ Spýtala sa zamračene. „Tak by som si priala, aby som ti mohla popriať veľa šťastia.“

„Pretože nechcem aby si sa strachovala.“ Povedal a nežne ju pobozkal na čelo. „A,“ zašepkal. „Tvoje prianie šťastia inklinujú k fyzickej činnosti. A ako si práve spomenula, dostatok spánku nemám.“

Allison sa mierne začervenala ale spýtala sa, „Budeš preč dlho?“

„Možno pol dňa. Mal by som byť späť na neskorý obed.“

Náhodne sa dotkla jednej z Johnových rúk.

„Koho si berieš so sebou?“

„Skupinu strojov, aby som ich zoznámil s našimi metódami operácie. Teraz nemôžem byť vo väčšom bezpečí, nie?“

„Myslím že nie.“ Povedala ale stále sa cítila ustarostene.

Allison si prezrela jeho tvár a vedela, že tu je niečo, čo nepovedal. A je to pre neho viac, ako len rutinná hliadka.

„Daj si na seba pozor.“ Povedala, rýchlo ho pobozkala a odišla chodbou preč.

John odišiel so zmiešanými pocitmi, a pripojil sa k strojom vonku.

„Poďme.“ Povedal a rýchlo ich viedol na miesto určenia.

Čo John Allison nepovedal, pretože to nemohol, bolo že stretol Catherine Weaverovú na ceste do Delty, keď vyhodil do vzduchu továreň na T-888čky.

John sa práve vymočil v troskách budovy, keď ho prekvapila Weaverovej materializácia za ním.

„Sakra!“ Vykríkol John a podarilo sa mu vyhnúť tomu, aby sa sám pomočil. „Mohla si mi dať nejaké varovanie.“

John si zapol zips a Weaverová dokončila materializáciu.

„Ospravedlňujem sa.“ Povedala s malým úsmevom. „Viac som sa sústredila na to, aby som sa uistila, že si sám.“

„Čo chceš?“

„Mám nové správy. Zatiaľ čo si bol preč, John Henry poslal skupinu T-800-viek do púštneho úkrytu. Prikázal im priniesť späť všetky zbrane, ktoré tam stále boli a Cameronino telo.“

„Kde je?“ Spýtal sa John a rýchlo zabudol na svoje pohoršenie.

„Je v továrni, kde John Henry preprogramoval T-800-ky.“

„A zbrane. Čo ste s nimi spravili?“

„T-800-ky nechali nejaké zbrane v Delte ale väčšina je na hlavnej základni. Taktiež tam nechali nejaké SAM rakety, na obranu proti HK-čkam.“

„Dobre. Kde je vaša továreň?“

„Pre našu bezpečnosť bude lepšie ak...“

„Sklapni. Som príliš unavený aby som sa hádal. Pochybujem, že v posledných troch týždňoch som mal viac ako deň spánku. Ak sa ťa na niečo opýtam, odpovedz! Sú veci, ktoré potrebujem prebrať s tebou a Johnom Henrym ohľadne Cameoron, ale musím skontrolovať dátový disk, ktorý si mi dala, aby som sa uistil, že mám pravdu.“

Nezaskočená Johnovým prudkým výstupom odpovedala, „Veľmi dobre. Ak budeš postupovať od tohto bodu na severozápad 5,6 míľ, narazíš na budovu ktorá vyzerá ako pevnosť. Vo vnútri je továreň. Choď k vchodu na východnej strane. Vedľa dverí je klávesnica, stlač čísla 3, 7, 1, 5 a 3 v tomto poradí, takže budem vedieť, že si to ty, a budem môcť odomknúť dvere.“

John skontroloval po ceste späť do Delty mapu, a pripravil si najrýchlejšiu a najbezpečnejšiu možnú trasu. Vybral si do svojej jednotky stroje, nie aby ich vytrénoval, ale pretože tie by nehovorili o tom, kde boli alebo čo robili. Tak veľa znamenala bezpečnosť.

Po tom, čo John odišiel, Allison sa vrátila do prázdnej miestnosti, ale nebola sama.

„Teraz sa vážne začal venovať svojmu poslaniu.“ Povedala jej priateľka.

„Viem.“ Povedala Allison, ľahla si na ich zdvojenú posteľ, stále teplú od ich tiel.

„Chceš si o tom pohovoriť?“

„Čo môžem povedať, čo som už nepovedala?“

„Pravda.“

Allison sa zasmiala.

„Si dobrá priateľka. Znášaš moje stony a neistotu. Zraniteľnosť ktorá je vo mne, ktorú sa bojím, že ostatní uvidia.“

„Kyle? John? Alebo všetci ľudia?“

„Myslím, že všetci ľudia.“ Allison sa na posteli prevalila a pozrela na stoličku pri Johnovom počítači. „Ako to robíš? Deň za dňom? Nikdy neukážeš žiadnu slabosť.“

„To nie je pravda.“ Odpovedala a rýchlo Ally ukázala niektoré z udalostí v jej živote, keď sa cítila neistá a nebola tou silnou osobou, ktorú denne znázorňovala.

„Wow. Nemala som poňatia, že by si mohla byť tak žiarlivá. Myslím, že ak by som bola na tvojom mieste, cítila by som sa rovnako. Čudujem sa, prečo si ma presvedčila pomôcť ti.“

„Súhlasím, že občas som mala pocit žiarlivosti, ale nebolo by to fér využiť ťa bez tvojho vedomia, bez toho, aby som ťa spoznala. Okrem toho, myslím si, že ti toho dlhujem viac, po tom, čo ti Skynet spravil.“

Allison si vzdychla, prevrátila sa na chrbát a pozerala do stropu.

„Milujem ťa, ale sú chvíle, keď si prajem aby si ma využila, namiesto toho, aby som si prešla týmto.“

„Vidíš, toto je dôvod, prečo som ťa nevyužila. Spolu zdieľame život a spolu ho musíme zachrániť. Budúcnosť závisí na tom čo spravíme, alebo nespravíme, a ak zlyháme, všetko by mohlo byť stratené.“

# # #

Ďaleko od Delty, v high-tech továrni, ktorú infiltroval John Henry, sledovala Catherine Weaverová diagnostický stroj na čip, ktorý bol pred ňou.

Zasunutý čip v stroji bola Cameronina pôvodná matica. Keď jej John Connor povedal o poškodenom čipe, vymenila čip v Johnovi Henrym za nový. Pre neho to bolo jednoduchšie s tým z T-888čky. Jeho matica bola dočasne presunutá na jeden z jeho sekundárnych čipov, zatiaľ čo nový čip bol vložený.

Presne ako jej povedal John, na Cameroninom čipe bolo fyzické poškodenie. To by nemohlo interferovať s novou vloženou maticou, ale mohlo by to vytvoriť rôzne druhy problémov, s existujúcou maticou na čipe. Zvlášť s dvoma maticami, ktoré tam boli.

Johnovi Connorovi priamo neklamala, keď mu povedala, že všetko čo bolo na Cameroninom čipe bolo stiahnuté do Turka, ale ono to bolo v podstate skopírované. Takže všetko na čipe bolo skryté alebo prepísané, a keď sa John Henry nahral na čip, ale aspoň to očakávala.

Diagnostických stroj sa snažil vytiahnuť pôvodný obsah, ktorý am umiestnil Skynet. Catherine Weaverová bola zvedavá, prečo aj napriek Johnovej zjavnej citovej väzbe na stroj, Cameron, utvoril taký silný vzťah s Allison Youngovou. Rozhodne to nemohlo byť tým, že by sa osud opakoval.

To dievča sotva poznala, v jej časovej línii ju ledva stretla. Na jej charaktere niečo musí byť, niečo odlišné, niečo ako...

Catherinine myšlienky boli prerušené, keď diagnostický stroj indikoval, že takmer dokončil obnovu informácií. John Connor, ktorého poznala zo svojej budúcnosti rešpektoval stroje, zatiaľ čo všetci ostatní ľudia boli k nim ľahostajní alebo otvorene nepriateľský, ale nikdy nepreukázal žiadne emocionálne spojenie. Aspoň nie v jej prítomnosti, niekoľko krát ho stretla, ale nie kým sa objavila Cameron . Čo ju vždy prekvapovalo, prečo si neponechal originálnu maticu.

Jej ďalšie úvahy boli prerušené, keď stroj dokončil sken Cameroninho čipu. Obnovených bolo len 47,8% obsahu čipu, 100% základného programovania Skynetu a modelovej špecifikácie ale len 6% osobnostnej matice.

Nahranie Johna Henryho do čipu zničilo viac dát, ako si myslela. Dúfala, že sa naučí viac o Allison a jediný prostriedok ako získať informácie je tento čip, pokiaľ by neuniesla dievča. Čo by však zničilo všetky nádeje na splnenie jej plánov, pretože John Connor by jej už nikdy nedôveroval, a nateraz ho potrebovala.

Do miestnosti vstúpil John Henry.

„Čo robíte, pani Weaverová?“

„Ahoj John Henry. analyzujem Cameronin čip.“

„A z akého dôvodu? Už sa na ňom nenachádza.“

„A ani jej pôvodné programovanie. Povedz mi, stretol si sa s tou mladou ženou, Allison, čo ťa na nej upútalo?“

John Henry zdvihol obočie, ale ukryl úsmev. „Je, v ľudskom ponímaní, atraktívna žena vo veku približne osemnásť až dvadsať rokov. Povedal by som, že je schopná bojovníčka, ak zoberieme do úvahy to, že prežila útok na továreň na plazmové pušky bez zranenia. A taktiež je veľmi lojálna Johnovi a odporu. V boji by bola impozantným spojencom alebo nepriateľom. Nikdy ju nepodceňujte. Je v nej viac, ako sa zdá.“

Weaverová podráždene prestúpila.

„To nie je presne to, čo som mala na mysli, ale psychoanalýza pomohla. Čo som myslela, čo ti ukázal sken, keď si ju stretol? Nie som vybavená skenermi ako terminátor z pevného kovu, ako ty. Som z tekutého kovu.“

„Prepáčte pani Weaverová. Allison Youngovú som nepreskúmal.“ Povedal s úplne vážnou tvárou.

Catherine sa na neho chladne pozrela, predtým ako odpovedala, „Sklamala som sa v tebe, John Henry. Bol si schopný nájsť Skynet?“

„Áno. Využil som informácií, ktoré som získal, keď sa ma pokúsil napadnúť môj brat. Konečne som bol schopný vysledovať ten istý signál. Počítačové jadro Skynetu je umiestnené v kaňone Topanga. Presná pozícia je neznáma.“

„Vymazal si svoju prítomnosť z počítačov Skynetu?“

„Áno, ale malé náznaky tam zostali. Ale neviem, prečo by si chcela, aby som na tých počítačoch zanechal stopu. Neprivedie to jednotky Skynetu do oblasti?“

„Áno. A to prinúti ľudí spojiť sa, takže John Connor bude mať svoju armádu.“

„Nechápem. Tieto činy by mohli Johna Connora zabiť skôr, ako dokončí svoju časť úlohy.“

„To možno. Ale verím, že ľudia svojho nového mesiáša ochránia.“

Za ňou sa spustil slabý alarm a ona sa spolu so stoličkou otočila k terminálu. Niekto zadal vstupný kód pri východnom vstupe. Keď otočila bezpečnostnú kameru, zbadala Johna Connora a skupinu strojov stojacich pred dverami.

„Keď už o tom hovoríme, John Connor je tu. Prosím choď dole a priveď ho sem. A nespomínaj nič, o čom sme hovorili.“

O dve minúty neskôr stál John Connor v kontrolnej miestnosti továrne, s Catherine Weaverovou a Johnom Henrym.

„Pekne ste si to tu zariadili.“ Zavtipkoval John.

„Áno, to áno.“ Odpovedala Weaverová. „Takže o čom si si to chcel s nami pohovoriť, ohľadom Cameron.“

John sa nenechal odradiť jej chladným prístupom. „Rád by som si pohovoril o nejakých úpravách dizajnu pre Cameron, s vami oboma.“

„Úpravy dizajnu? Čo máš na mysli, John?“ Catherine naklonia hlavu a zdvihla obočie.

„Nič drastické. Len ďalší port pre sekundárny čip a ďalší energetický článok, ktorý by mohol vykompenzovať energetické požiadavky druhého čipu. Mám tu všetky detaily.“

John jej podal flash disk, ale ona ukázala na Johna Henryho, ktorý ho zobral.

„Aký je zmysel týchto zmien?“ Spýtala sa suverénnym tónom Weaverová.

„Pamätáš sa, keď som ti povedal, že Cameronin čip sa pokazil a ona sa vrátila k svojmu pôvodnému programovaniu?“

„Áno.“

„Je v tom viac. Po bombovom útoku boli Cameronine spomienky dočasne nahradené tými, z profilu infiltrácie. Tie o Allison Youngová z jej časovej línie. Keď bola poškodená matica, nahradili ju podpríkazy. Cameron nakoniec zabezpečila obídenie poškodených oblastí, ale vznikli komplikácie. Je možné, že mať dva kompletné osobnostné matice, jej samej a Allison Youngovej bolo príliš veľa na to, aby sa s tým jeden čip vyrovnal.“

„To je možné. Prosím pokračuj.“ Catherine si nemohla pomôcť, ale vnútorne sa usmievala, keď John zisťoval to, čo ona vedela. Nebol od pravdy ďaleko. Ak z tohto niečo získali, tak to, že John sa naučil to, čo bude potrebovať vedieť vo vlastnej časovej osi.

John pokračoval v rozprávaní. „Prečítal som všetky údaje o T0K715, ktoré boli na disku, ktorý si mi dala. Zistil som, že bol zvažovaný viac-čipový dizajn, ale namiesto toho bol uprednostnený vývoj T-888. Podprogramy na ktorých pracujem, dovolia Cameroninej osobnosti rozvoj a rast, tým, že ich presuniem zo sekundárneho čipu na primárny, a nechám jej vlastnú osobnosť na ňom. Všetky bloky budú odstránené, takže sa môže rozvinúť a naučiť viac, ako ktorákoľvek iná osoba bez obáv, že jej vlastná osobnostná matica by znova mohla byť niečím nahradená. Ale ako sprievodca v jej rozvoji budú slúžiť všetky informácie, ktoré získala pre simuláciu správania Allison Young, na základe ktorej bola postavená, a ktoré budú uložené na sekundárnom čipe. Bude k nim mať prístup, ak si to bude želať a bude môcť využívať znalosti ktoré v ňom budú ako sprievodcu. Sekundárny energetický článok poskytne ďalšiu energiu na pokrytie energetických potrieb druhého čipu a jej autonómnych funkcií, bez vyčerpávania primárneho článku.

To je veľmi múdre, John Henry, čo si myslíš?“ Povedala a uprela pohľad na Johna.

„Cameronin dizajn bol stiahnutý z jej čipu do továrenských počítačov, aby mohli byť vykonané opravy. Nemyslím si že budú problémy s modifikáciami, ktoré chceš. V s skutočnosti budú počítače schopné integrovať zmeny do jej špecifikácie s väčším účinkom ako ja sama.“

John si vzdychol. „To je dobre. Po jej dočasnom kolapse do druhej osobnosti som Cameron sľúbil, že jej pomôžem a opravím to. Povedala mi, že zatiaľ neexistuje nič, čo by som mohol spraviť. Kým som neprišiel do budúcnosti, nerozmýšľal som nad tým.“

„Si dobrý priateľ, keď si toho toľko spravil pre niekoho, o koho sa naozaj zaujímaš.“ Povedala Weaverová. „Chcel by si ju predtým, ako pôjdeš vidieť?“

„Áno, prosím!“ Povedal John energetickejšie, ako chcel.

John Henry ho eskortoval cez továreň do sterilnej miestnosti. John si nedokázal predstaviť, na čom tie stroje pracujú. Všetko to bolo z nerezovej ocele, s flexibilnými ramenami so skalpelmi, a nástrojmi každého druhu na konci každého ramena.

„Čo je to za miestnosť? Vyzerá to ako operačná sála v nemocnici.“

Na druhej strane miestnosti zbadal telo zakryté plachtou.

„Táto miestnosť slúži na odstránenie organickej vrstvy z terminátorov, predtým ako vstúpia do továrne.“

„Čože, prečo?“ John znel nahnevane a šokovane. Nedokázal si predstaviť, že celá jej koža, mäso bude odstránené.

„Musí sa to spraviť. S tým počtom poškodení ktoré má a teraz s modifikáciami, ktoré chceš spraviť, neexistuje inej cesty.“

John prikývol hlavou a opatrne stiahol plachtu z Cameroninej hlave. Za ňou na pulte videl oblečenie prevŕtané guľkami a pokryté krvou, aký nosila naposledy, keď ju videl. Musí si zapamätať, aby jej doniesol nejaké nové oblečenie, keď dokončí jej čip.

„Čo sa stane s jej organickou vrstvou, kým budú vykonávané opravy?“

„To je umiestnené v kúpeli bohatom na živiny, ktoré udrží jej organickú časť nažive, zatiaľ čo ju umiestnime späť na jej endoskeleton a znovu nahodíme systémy, ktoré ju udržujú v zdraví.“

John sa pozrel na Cameroninu tvár. Ležala tam, ako keby spala. Spiaca krásavica čakajúca na svojho princa aby prišiel a zlomil kúzlo bozkom, takže by mohli žiť spolu naveky. To je len zbožné prianie.

„O akom mechanickom poškodení tu hovoríme?“ Ticho sa spýtal John.

„Koltánom vystužený hrudný plát musí byť vymení. Taktiež sa musia vymeniť niektoré servo motory v jej krku a torze. Taktiež sú tu nejaké poškodenia v panvovej časti. Jej pravá noha nie v správnom uhle. Vyzerá to, že sa snažila zmierniť škody, ale to spôsobilo nejaké oslabenie servo-motorov v jej pravej nohe.“

„Ešte niečo?“

„V jej lebke je diera, ktorá prenikla až k portu CPU-čka a na hlave má nejaké povrchové poškodenia, okolo jej ľavého optického senzoru.“

„A čo organický povrch pokrývajúci jej ľavé oko? Ten chýbal, dorástlo to?“

„Áno, ale zabralo to čas. Jej telo vyčerpalo živiny, ktoré použila na obnovu jej mäsa. Musel som jej vstrieknuť bielkoviny a živiny do jej zažívacej komory, aby nanity mohli prestavať organické krytie oka. Len prednedávnom to dokončili.“

John prikyvoval hlavou, ako počúval rozprávanie Johna Henryho.

„John Connor.“ John Henry zdvihol z nerezovej ocele malý predmet. „Vedľa jej portu na čip som našiel toto malé výbušné zariadenie. Deaktivoval som to. Nie je to štandardná výbava vzhľadom k jej špecifikáciám. Dokážeš vysvetliť jej prítomnosť?“

S ustarosteným povzdychom to John vysvetlil. „Cameron sa obávala, že by sa mohla pokaziť a zabiť ma. Dala mi diaľkový detonátor. Myslím, že tým demonštrovala svoju dôverou vo mňa, keďže ja som jej musel zverovať svoj život každý deň.“

„Takže fyzicky vložila svoj život do tvojich rúk.“ Dokončil John Henry. „Dala ti rovnakú dôveru, akú si poskytol ty jej.“

John prikývol hlavou. Vyzeral zamyslene, ako keby sa obával, že jeho emócie by mohli vytrysknúť, keby prehovoril. Len tu byť, je ťažké, ale nebyť tu by bolo ťažšie. Teraz je čas s ním. Nebude to trvať dlho, kým znova získa Cameron späť, ale bolo tu niečo, čo mal na srdci.

„Bol by som s Cameron na niekoľko minút rád sám. Ak ti to nevadí.“ Konečne dokázal prehovoril, získať kontrolu nad svojim hlavom, ale s Johnom Henrym nebol schopný nadviazať očný kontakt.

„Dobre, John Connor.“ Odpovedal John Henry a vyšiel z miestnosti.

John počkal, kým si nebol celkom istý, že je úplne sám, potom siahol pod plachtu a vzal Cameroninu ruku. Jej ruka bola na dotyk chladná.

Nie. Nespí. Je ako mŕtvola.

„Ahoj Cameron.“ Jemne jej stisol ruku. „Pracujem tak tvrdo, ako dokážem, aby som ti pomohol. John Henry hovorí, že všetky opravy tvojho endoskeletonu spraví on.“

Hlas sa mu zlomil. „Pracujem na tvojom čipe sám. Pamätáš si, keď si sa prepla do tej druhej osobnosti? Zistil som ako to opraviť, presne ako si povedala, že by som to mohol spraviť, v budúcnosti.“

John sa pozrel na jej ľahostajnú tvár.

„Prajem si, aby si tu bola,“ Nervózne sa zasmial, „ale nemyslím si, že práve teraz by si ma mala rada. V skutočnosti sa veľmi rád nemám ani ja sám. Spoznal som tvoje dvojča. Uh, dievča, na základe ktorého si bola postavená.“

„Ona a ja sme sa zblížili...ona...my....“ Johnov hlas sa zlomil a on svoj pokoj stratil. Do rukáva si utrel nos a do očí sa mu natisli slzy.

„Allison je úžasná osoba. Vidím, prečo bola v tvojej časovej línii mojou priateľkou a a prečo by ju chcel Skynet využiť, aby stvoril teba. Taktiež je mojou priateľkou a....miluje ma.“

John sa rozpačito zasmial.

„Vieš, dokážem si predstaviť pohľad, ktorý by si mi teraz venovala. A máš pravdu, nehovorím ti celú pravdu. Tiež ju milujem, ale nie ako milujem teba.“

„Aby som k tebe bol úprimný, nechcel som sa do nej zamilovať, ale dostala sa mi pod kožu. Má tak úžasné vlastnosti. Prial by som si, aby si ju poznala tak, ako ju poznám ja a potom by si pochopila. Ak nebyť Allison, bol by som stratený. Len vedomie, že je tu niekto, v tomto svete, kto ma miluje mi dáva silu, nádej, že tento svet môže byť lepší. Možno je to niečo, čo si odo mňa chcela, len som si to neuvedomil, kým sme boli spolu. Keby len som si to uvedomil, prepáč mi to. Mohol som ti byť lepším priateľom.“

John sa oprel a prešiel si rukou po tvári. Vedel že to čo robí nedáva zmysel, ale musel jej to povedať. Dokonca aj keď ho nemôže počuť, ale vonku, na chodbe ho môže počuť John Henry.

„Myslím, že čo hovorím nič neznamená, nie keď ma nepočuješ. Ale musím ti povedať, že som na svoj sľub nezabudol a spravím všetko čo budem môcť.“

„Naučil som sa o tebe veľa. Mám dátový disk, s tvojim pôvodným programovaním. Myslím, že viem prečo si bola preprogramovaná a získala si také porozumenie emocionálnych odoziev v základnej matici. Myslím, že v základnom kóde Skynetu je chyba. Len hádam, ale vyzerá to, že model T0K715 je ekvivalent bojovníka kamikadze. Navrhnutý na jediný účel, zničiť cieľ a potom zničiť sám seba. Nikdy si nemala prežiť po tom, čo by si splnila svoj príkaz na zabitie. Vyzerá to, že všetko je zviazané s tvojim ovládaním emócií a správania. Neviem či to moje budúce ja našlo alebo nie, ale zachránil ti život tým, že ti preprogramoval emócie. Nemyslím si, že bez toho disku by som to zistil. To je dôvod, prečo tvoja ľavá ruka nekontrolovateľne šklbala, teraz to viem, že si bojovala s príkazom na moje zabitie. Je to jediné vysvetlenie. A sama si mi povedala, že tvoje podprogramy pre emócie a správanie sa zmenili, po tom čo si sa stala Allison. Všetko je prepojené.“

„Čo hovorím je, že teraz ťa dokážem opraviť. Dokážem ťa opraviť, ako som sľúbil. Milujem ťa Cameron a dúfam, že jedného dňa ti to budem môcť povedať osobne.“

John Henry stál na chodbe a premýšľal o tom, čo počul. John Connor je tu kvôli Cameron, pretože on jej vzal čip. Stále nevie, čo je konečným plánom pani Weaverovej, ale ak môže niečo spraviť, aby pomohol Johnovi Connorovi, spraví to. Poznal jedno dieťa, ktoré bolo jeho priateľom.

John Henry ticho odišiel, zatiaľ čo vo vnútri miestnosti John Connor ticho plakal nad telom Cameron, prikrytým plachtou.


2027, 50. deň, 5:00 ráno

Catherine Weaverová vstúpila do operačnej sály, aby našla Johna Henryho, ktorý umiestňoval Cameronino telo pod chirurgický stroj, zavesený na strope.

„Kde je John Connor?“

„Odišiel pred pár minútami, po tom čo sedel s Cameroniným telom osamote asi hodinu.“

Catherine nadvihla jedno obočie, „Naozaj? Stále by som rada vedela, prečo trávi čas s Allison, keď sa tak zaujíma o Cameron.“

„Možno by si sa ho mala opýtať.“ Odpovedal John Henry.

Catherine sa na neho pozrela a spýtala sa, „Povedal ti niečo? Povedal niečo, keď bol s Cameron osamote?“

„Nehovoril so mnou, ako nič nepovedal, keď bol s Cameron.“ Zaklamal.

Weaverová bojovala s tým, aby udržala nervy na uzde. John Henry je pravým opakom Skynetu v každom ohľade, čo nanešťastie pre ňu, spôsobuje, že sa správa vzhľadom k nej nepriaznivejším spôsobom.

„Povedal si mu niečo o tom, čo si zistil?“ Opýtala sa namiesto toho.

„Nie. Čo chceš, aby som spravil ohľadom nej?“ Spýtal sa John Henry a ukázal na Cameronino telo.

„Dokonč opravy a vezmi ju do observatória Paloma, spolu s niektorým z tohto vybavenie. Máš niečo na prepravu?“

„Je tu poničená ale funkčná Toyota Tundra, v garáži pod komplexom. Mohla by tú cestu zvládnuť.“

„Dobre. Zober si dve z tvojich T-888-čiek a vezmi Cameronino telo a čip do observatória Palomar. Taktiež vezmi stroj na diagnostiku čipov. Ja dokončím analýzu čipu tu. Stále možno budem schopná obnoviť údaje z odtlačku hlbším skenom.“

„Kde v observatóriu chceš mať tie veci?“

„Nechaj všetko nastaviť do návštevnej miestnosti. Preskúmala som to tam pri ceste po táboroch odporu, ktoré sa pripojili k Johnovi Connorovi. Je tam generátor, ktorý poskytne dostatok energie pre záverečnú fázu diagnostiky na čipe, ktorý John preprogramúva, predtým, ako ho vložíme do jej portu.“

„Áno, pani Weaverová. Čo budete robiť?“

„Musím sa porozprávať s Johnom Connorom. Počula som, že ho zavolali do hlavného bunkra. Červ, ktorého som nasadila sa konečne ukázal užitočný.“

„Poviete mu, že Skynet buduje stroj času?“

Catherine sa na chvíľu zamyslela. „Áno, ale nie okamžite. Poviem mu to v správny čas. To mu poskytne ďalší dôvod k útoku na Skynet, najmä keď mu poviem, že môj stroj času má limitovanú energiu a čas na použitie.“

John Henry sa na ňu zaujato pozrel.

„Nechaj si tieto veci pre seba, John Henry, až kým nepoviem inak. A dozri na to, aby boli moje rozkazy splnené.“

„Áno, pani Weaverová.“

Catherine Weaverová sa postavila zo stoličky a prešla cez továreň. Jej oblečenie sa zmenilo na jej primárnu, bielu, formu a potom sa zmenilo do bojovej poľnej uniformy a bundy.


2027, 53. deň, 9:00 ráno

John Connor sa vrátil späť na základňu a všetkých našiel v dobrej nálade. Kým bol preč, skupina bojovníkov odporu a bývalých väzňov objavila a zničila skupinu nepriateľských strojov. Strojom boli odobraté čipy a symbolicky boli zavesené ako správa pre všetky ostatné stroje v oblasti.

Allison si zobrala pohotovosť na ošetrovni a pomáhala doktorovi so zranenými ľuďmi z predchádzajúcej noci. Po zastavení sa na ošetrovni, dosť dlhom aby povedal ahoj Allison sa John rozhodol využiť nasledujúcich pár hodín a pracovať na novom čipe pre Cameron. Pracoval len pár hodín, keď bol vyrušený zaklopaním na dvere.

„Vstúpte.“ Povedal a zatvoril počítač.

„Zdravím, kapitán.“

„Ahoj Andy. Prosím, už som ti to povedal, volaj ma John alebo Connor.“

„Nebolo by to správne. Vy ste môj nadriadený dôstojník.“

„Správne? Sme priatelia či nie? Musím sa ťa na niečo spýtať.“

„Na čo?“

„Ty nepochádzaš odtiaľto, nie? Tvoje správanie je odlišné. Myslí, že máš trochu prízvuk.“

„Máte pravdu. Všimlo si to málo ľudí. Narodil som sa v Anglicku. Presťahoval som sa do štátov s rodičmi, keď som bol dieťa. Môj otec bol inžinier v telekomunikačnej spoločnosti v Anglicku a prišiel tu učiť komunikácie. Moja mama bola počítačová vedkyňa na nejakej univerzite. Môj otec bol tiež amatérsky rádio operátor. Všetko o elektronike a rádiách som sa naučil od rodičov.“

„Keď už o tom hovoríme, čo ťa prinútilo odísť od rádia?“

„Oh, správne. Od plukovníka Kylea Reesea prišla správa. Chce aby ste sa okamžite hlásili v hlavnom bunkri. Máte si zobrať veci a ísť.“

„Hovorila správa prečo?“

„Nie. Len že sa máte okamžite hlásiť.“

„Radšej dám vedieť Allison.“ Povedal s povzdychom John.

„Už som niekoho poslal na ošetrovňu, aby jej to povedal. Pôjde s vami.“

John sa na chvíľu zamyslel. „Vieš kvôli čomu to je?“

„Jediná vec, ktorú viem je, že hlavný dôstojníci v jeho skupine a vodcovia z okolitých táborov tam zajtra budú na stretnutí. Stretnutie je utajené, žiadna správa o čom bude. Môj pocit je, že sa to týka vás.“

„Prečo si to myslíš?“

„Prečo inak by volali hrdinu odporu po celodennom stretnutí. Ak by som bol vami, šiel by som. Zaberie to celú noc a aj časť dňa a stroje budú po toľkých úspešných nájazdoch v pohotovosti.

Otočil sa a pustil dnu Allison. „Ahoj Andy, ako je Emily?“ Povedala

„Je v poriadku. Dám jej vedieť, že si sa na ňu pýtala. Majte sa.“ Andy odišiel.

„Predpokladám, že sa sťahujeme do hlavného bunkra.“ Povedal John.

„Áno, no toto miesto mi začalo pripomínať domov.“

John sa poobzeral po fádnom interiéri. Obyčajné steny. Oceľové podlahy. Dva postele a malý stolík. Jediná vec, ktorá to rozjasnievala, okrem Allison bol malý plagát na stene.

„Niečo ti poviem. Ten plagát zoberieme s nami a zavesíme ho tak, aby ho bolo vidieť. Mali by sme začať baliť. Do hlavného bunkra je do dlhá chôdza.“

Svoje veci zbalili do dvoch batohov. John umiestnil svoj počítač a zvyšnú elektroniku do tretieho batoha. Allison zložila plagát a zrolovala ho, takže ho mohla vložiť do svojho batohu.

John a Allison vyšli cez poklop a stretli sa s troma bojovníkmi.

„Ahojte, som Samantha, ale môžete ma volať Sam. Toto je Paul a tento džentlmen po mojej ľavici je Rico. Eskortujeme vás do hlavného bunkra.“

Vyrazili, skrývajúc sa pred HK-čkami, bežiac pomedzi ruiny, snažiac sa vyhnúť pár kentaurom a niekoľkým endoskeletonom ktoré pátrali v oblasti.

John mal trochu obavy. Nemal žiadnu predstavu, čo Kyle chcel, ale muselo to byť niečo veľké, keď ho zavolal späť do hlavného bunkra.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

30

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Pokračování

Když John a Allison dorazili do hlavního bunkru zjistili, že tam najednou žije mnohem více lidí. Jejich počty se zvýšily o zachráněné vězně a vzrostl také počet bojovníků odporu.

John stěží mohl uvěřit, že je tady jen necelé dva měsíce. Měl pocit, jakoby zde žil celý život. Tak mnoho se změnilo od doby co přišel.

Po příchodu do hlavního bunkru je jejich eskorta opustila. Dva strážní jim ukázali, kam mají jít. Vedli je klikatými chodbami až dorazili ke opravdovým dveřím. Jsou to jedny z mála dveří v hlavním bunkru. John a Allison je okamžitě poznali. Jsou to dveře do místnosti patřící Derekovi, vůdci Odporu.

Jeden ze strážných zaklepal na dveře. "Vstupte!" zavolal povědomý hlas zevnitř.

Strážný otevřel dveře pro Johna a Allison a zagestikuloval jim aby vešli dovnitř. Sám zůstal venku a zavřel za nimi.

Uvnitř stál vedle starého stolu Kyle. Na zdi za ním byly mapy okolí a potrhaná Kalifornská vlajka. Nad vlajkou bylo na zdi napsáno jméno: Skupina Odporu Grizzly.

"Kyle!" vykřikla Allison a objala ho. "Nevíme co se děje. Všichni drží jazyk za zuby, než jsme dostali rozkaz přijít sem za tebou."

"Dobrá, mám novinky pro vás dva, a hlavně se týkají tebe Johne." Řekl s malým úsměvem na tváři.

"Co je to?" Zeptal se John s obavami.

"Nejprve ze všeho, Allison, nyní je z tebe poručík Odporu. Tohle povýšení bylo jednomyslně odsouhlaseno lidmi z bunkru Delta, za všechnu tvrdě vykonanou práci kterou jsi vykonala. Gratuluju."

Allison se usmála, když ji John jednou svou volnou rukou objal. "Gratuluju Ally."

"Nemůžu tomu uvěřit." Vyhrklo z ní. "Nejen tomu povýšení, ale že lidé z Delty, tak dobře dokázali to tajemství udržet."

Kyle se na ni usmíval. "Nemohlo přijít v lepší dobu, že převezmeš velení toho bunkru."

"Počkat!" požádal John. "Tu základnu jsme vedli společně, a můžu dodat, že celkem dobře. Kdyby nebylo jí, nikdy bych nemohl pomoci, jako na těch posledních misích. Jsem teď degradován, nebo tak něco?

Počkej minutku Johne. Nejsi zbaven velení, ani zdaleka ne."

"Potom co?" Zeptal se John, zaražený Kylovým téměř humorným chováním.

Kyle se pozastavil, jak sledoval ty dva, visící na každém jeho slovu. "Protože díky vynikající práci, kterou jsi udělal jménem Odporu a způsobu, jakým se lidé shromáždili k boji po tvém příchodu, jsi nyní dosazen do čela Odporové skupiny Grizzly. To zahrnuje tento bunkr, stanoviště Alfa, většinu Los Angelského území a několik dalších základen, včetně bunkru Delta."

John byl naprosto šokován. Nemohl uvěřit tomu co právě slyšel. Pokusil se promluvit, ale nemohl pohnout ústy.

Kyle se usmíval. "Gratuluju Johne."

"Cože?..ale vést by jsi měl ty. Ty a Derek...to vy jste vůdci těchto lidí. Ty by jsi měl vést v jeho nepřítomnosti, ne já!" Koktal John, šokován tou novinou.

"Žádné ale o tom Johne. Jsi daleko lepší vůdce než bych já mohl být. Trvalo to celý den, než jsem přesvědčil některé z našich nejvyšších důstojníků, ale nakonec to bylo jednomyslné hlasování. Od teďka jsi ve velení."

"Ale proč?" řekl John nižším hlasem. Cítil, že panikaří. Připadalo mu, že jeho nejhorší noční můra se stává realitou.

"Chtěl jsem zůstat ve vedení než by jsme našli  Dereka, ale dosud jsme ho nenašli. Jsi lepší ve vedení než já. Viděl jsem tě velet a četl jsem zprávy od těch, kdo sloužili pod tebou. Tito lidé žijí a dýchají doslova kvůli tvém úspěchu. Shromáždili se vám na pomoc v nejhorším. Přinesl jsi jim naději. A dodal jsi nám armádu strojů. Něco co jsem nemyslel, že kdy uvidím. Nenechej drobné obavy ovlivnit to, co ti osud nadělil." řekl Kyle pevně, ale ne nepřátelsky.

John sundal batoh dolů. Najednou ucítil, že je pro něj příliš těžký.

"Neboj se. Já, Allison, tví ostatní důstojníci a tví přátelé Catherine Weaverová a John Henry ti budeme pomáhat a podporovat tě.

"Tohle jsem nečekal. Nikdy jsem nechtěl tuto pozici. " řekl John skromně.

"Já vím Johne, ale nikdo nemůže tvé vůdčí schopnosti popřít. A lidé vědí, jak moc ti na nich záleží. Udržovat je naživu je jedna věc, ale ty je můžeš vést  do války proti Skynetu a všem jeho strojům. Udělal jsi dobře, že jsi tady. Důstojníci a vedoucí táborů si tě vybrali za svého velitele. Stále budu tvůj zástupce a budu s tebou po celou dobu.

Kyle popošel kupředu a položil ruku na Johnovo rameno. "Řeknu ti co teď. Už jsem vyklidil svoje a Derekovy věci ze zadní místnosti támhle. Proč se nejdete ty a Allison dovnitř zabydlet, dát si nějaké jídlo a odpočinout si, a promluvíme si o tom trochu více ráno."

"Díky Kyle." řekla Allison, když vyšel ze dveří.

"Nevím co dělat Allison. Nepřišel jsem tady pro tohle. Necítím se připravený na to."

"To je v pořádku Johne." položila ruku kolem něj. "Jsem tady pro tebe. My všichni jsme tady pro tebe." Je to báječná věc co se teď stalo. Budeš se z toho cítit líp ráno. Měl jsi teď pár těžkých týdnů a šok z povýšení ti určitě nepomůže.

Allison doprovodila Johna do zadní místnosti. Když otevřeli dveře, našli víc než prázdnou místnost naplněnou několika věcmi, které přinesli s sebou ze základny. Uvnitř byla opravdová postel, malý stůl se dvěma křesly, soukromou část, oddělenou od zbytku místnosti závěsem a několik polic pro uložení jejich oblečení a ostatních věcí. Kyle a ostatní připravili všechno pro nové obyvatele.

"Domov." řekla Allison s úsměvem na tváři.

John byl stále šokován nedávnými událostmi. Jeho jediné myšlenky byly na pomoc těmto lidem jak nejlépe mohl a získat opravenou Cameron a pak zpátky do času ze kterého přišel. Nikdy nepomyslel, že by dosáhl vůdcovství v jeho věku. Být vůdcem bylo něco, co 'budoucí John' dělal, ne tento John, který  ještě bojoval se středoškolskou matikou a chemií.

Položil jejich batohy na stůl a s těžkým povzdechem se posadil.

"Johne, co tě trápí? Vypadáš vyděšeně."

"Jsem vyděšený. Jsem vyděšený z mého osudu."

Pro jednou jí dal upřímnou odpověď o jeho minulosti.

"Celý můj život mě učili, že jednoho dne povedu Odpor proti Skynetu. Moje máma strávila celý život učením mě být vojákem. Strávil jsem mládí učením se počítačů a počítačových jazyků, jak rozebrat a znovu postavit vše mechanické a elektronické, jak ovládat a udržovat široké spektrum zbraní. Mé dětství jsem strávil ve společnosti vojáků, obchodníků a pašeráků, kteří mě učili umění válčení, sledovací schopnosti, a souboje na blízko. Přes to všechno mi bylo řečeno, že budu vůdcem. To mě děsilo. Můj osud byl vytesán do kamene předtím, než jsem se vůbec narodil. A teď jsem tu, ani nejsem ještě dospělý, a v horizontu několika málo hodin jsem se dostal z obav o tebe, k obávám o všechny.

Jemně potřásla hlavou a přišla k němu, položila svou ruku na jeho ramena a masírovala je. "Pomůžeme ti Johne. Můžeš se na nás spolehnout, že ti pomůžeme. Vedení není o tom, abys nesl tíhu odpovědnosti sám, je to o tom jak ti lidé pomůžou se všemi maličkostmi, takže se budeš moci soustředit na to, co děláš nejlépe."

"Což je co?"

"Inspiroval jsi lidi aby chtěli více než jen pouhou existenci. Dal jsi jim naději na budoucnost bez Skynetu. Podnítil jsi je dělat více, bojovat tvrději, chtít vyhrát. Ty to dokážeš. Já vím že ano."

"Je mi sotva sedmnáct. Tohle není něco co jsem očekával. Jak bych je mohl vést?"

"Johne...." přešla dopředu před Johna a na chvíli na něj pohlédla . "Ty to v sobě nevidíš? Nepoznáváš své schopnosti vést? Nesnaž se být skromný, opravdu nevíš proč tě lidé považují za takového, za jakého tě považují?

"Já....ne, nevím."

"Johne, vidí v tobě to, co jsem já viděla od prvního dne. Nezáleží jak odměřeně budeš konat, tam uvnitř tebe, je někdo, kdo je plný života a naděje. Tvé vůdčí schopnosti jsou tak rafinované, že jednáš instinktivně a to všechny kolem ohromuje. Velíš proto, že inspiruješ lidi okolo sebe. Následují tě protože, jim dáváš naději , kterou nejvíce potřebují."

"To jsem nevěděl." řekl potichu, stále neschopen pochopit nesmírnost své nové odpovědnosti.
"Zajdu nám sehnat něco k jídlu. Mezitím se můžeš pustit do vybalení našich věcí." Sklonila se dala Johnovi dlouhý polibek.

Allison ho něžně uchopila za hlavou a naklonila ji tak, aby jí mohl polibek vrátit.

"Hned jsem zpátky." řekla, když odcházela pryč a nechala své prsty jemně sklouznout po jeho krku.

John stále nemohl uvěřit svému náhlému raketovému vzestupu do velení. Byl to neočekávaný obrat událostí. Vstal a dal se do rozbalování jejich několika zavazadel a ukládal je do polic. John rozvinul plakát, který lidé z bunkru žertem pověsili do Allisonina pokoje. Rozhlédl se po pokoji a všiml si několika hřebíků ve zdi, právě tak daleko od sebe, aby ho tam mohl pověsit.

Vrátil se ke stolu, zapnul počítač a přidal nový záznam do svého deníku.

2027, 52. den
Nemůžu uvěřit tomu, co se mi dnes stalo. Mami, omlouvám se ti za všechen žal, který jsem ti v životě způsobil, kvůli mému osudu. Dnes mi byl můj osud doručen nikým jiným, než Kylem Reesem. Přál bych si, abys tady byla a viděla to. Chybíš mi. Jak já se teď bojím. Mým jediným záměrem v této budoucnosti, ve které jsem se ocitl, bylo jen splnit své povinnosti a dělat vše co jsem mohl abych obnovil Cameron. Ale osud mě popadl za hlavu a drží celý můj život v zubech. Nemám už v tom na výběr. Ne že bych věřil, že jsem někdy na výběr měl, ale vždycky jsem doufal že budu mít.

John zavřel svůj deník a vypnul počítač. Rozhlédl se po místnosti a jeho jediná myšlenka byla, "Kde ksakru v celé této pustině našli opravdovou postel?" Rozhodl se, že si lehne a počká na Allison. Během několika minut upadl do spánku.

Předtím než Allison sehnala nějaké jídlo, se šla porozhlédnout po několika věcech, které musela opustit, když odešla na misi s Kylem a Johnem do jeho skrýše. Její starý pokoj už byl v její nepřítomnosti obydlen, ale ona měla své věci uschované na bezpečném místě. Vstoupila do zásobovací místnosti  a nakonec našla svou malou tašku odklizenou společně s ostatními věcmi, když sem lidé dorazili.

Allison vytáhla svou tašku z pod ostatních věcí a otevřela ji. Nebylo toho tam moc, jen pár kusů oblečení a téměř rozpadlá krabice od bot. Uvnitř byla jediná věc, kterou měla z jejího života před soudným dnem.  Pár baletních střevíců, které patřily její mámě. Byla hudební učitelkou, ale předtím než se vdala, snila že bude profesionální balerína. Její máma vštípila stejnou vášeň pro klasickou hudbu i Allison a učila ji tancovat balet až do dopadu bomb.

Allison pohladila střevíce a vzpomínala na svou mámu a její život když byla dítě. "Mami, tohle není život, který jsi pro mě předpokládala. Tohle není život, který by žádný rodič pro své dítě chtěl. Ale mami, potkala jsem někoho, koho moc miluju a vím, že on miluje mě tak hodně jako já jeho. Jsem šťastná, šťastnější, než jsem si myslela že bych mohla být."

Se slzami štěstí a smutku objala střevíce a představovala si svou mámu jak ji objímá.

"Tohle není poprvé co jsi tohle řekla že?" zeptala se její přítelkyně.

"Ne." řekla Allison, ani trochu překvapená blízkostí její přítelkyně. "řekla jsem to už jednou. Zvláštní jak se situace opakují. Ale tentokrát to je jiné."

Kolébala střevíce o něco déle a řekla, "Můžeš si myslet, že jsem hloupá, že jsem s odbojáři, vycvičená a ostřílená, ale vždycky jsem snila, že potkám muže, se kterým bych mohla žít celý život."

"Nemyslím si, že jsi hloupá. Tvůj život a sny, stejně tak i ostatních byly ukradeny Skynetem."

Allisonina přítelkyně si náhle uvědomila. "John Connor byl ten muž," řekla něžně, "nemám pravdu?"

"Ano byl. Ale tohle je špatný čas, špatné místo a špatné......všechno." Allison vyhrkly slzy. Rychle si utřela obličej rukávem.

Opatrně zabalila střevíce do potrhaného hedvábného papíru a vsunula je zpátky do krabice.

"Vzala by sis ho, kdybys měla příležitost?"

"Ty ne?" ušklíbla se Allison.

"Nebavíme se o mě. Jsi to ty o kom teď mluvíme. Kdyby jsi mohla, strávila by jsi zbytek života s Johnem?" řekla její přítelkyně jemným, ale vážným hlasem.

Allison si povzdechla. "Víš že ho naprosto miluju. Není tady muž, kterému bych věřila více, ale John mě nemiluje zcela. Obě víme komu jeho srdce patří. Ale pokud by se naskytla příležitost, a věděla bych, že s ním budu navždycky, tak bych si ho hned potom vzala." Allison se na chvíli zastavila a její tvář poklesla. "Ale on se mě nikdy nezeptá, protože to nejsem já, s kým chce strávit zbytek svého života."

"Je mi to líto Allison. Neměla jsem tě dostat do této pozice."

"Ne neomlouvej se. Jsem ti vděčná za to co jsi udělala." řekla Allison. "Vím proč jsi dovolila aby k tomu došlo a že to není součástí tvého plánu. Byla jsi tam aby jsi mi pomohla a podpořila mě a vím že chceš pro Johna jen to nejlepší. Je to úžasný mladý muž, plný naděje a života......."

"Ale už  to nechceš víc dělat?" zeptala se jí její přítelkyně.

"Udělám cokoliv co Johnovi pomůže a ty taky." Allison si utřela slzy z tváře předtím, než pokračovala. "Ale tak moc to bolí."

"Ally..."

"Ne, nech mě to dokončit."

"Dobře."

"John je mladý, ale každý den v něm více vidím muže kterým bude. Vyrostl velmi rychle, ale stále je zranitelný a nemluvím teď o jeho životě. My obě víme jak zranitelný je. Mluvím o jeho tělesném a psychickém stavu. Ubíjí ho nedostatek spánku, jak se snaží pracovat v utajení, snaží se to přede mnou skrýt, ale nemůžu mu říct že já to vím, nebo co jsem viděla, protože by to mohlo změnit výsledek. A teď z něj udělali vůdce Grizzlyho."

"Je to určitě dobrá věc. Bude tam pod ním více lidí, aby mu pomohli nést odpovědnost a umožní mu dokončit jeho práci."

"Ano, ale za jakou cenu? Tím že je náš vůdce z něj dělá větší cíl, a v jeho věku v tomto čase, to zabere více mu pomoci a chránit ho. Riskuje a potřebuje někoho, kdo by ho udržel před děláním ukvapených rozhodnutí. Nemám na něj uklidňující vliv.

"Myslím, že podceňuješ své schopnosti. Navíc, nemohu zasahovat dokud nedokončí svůj úkol."

"Nemusí to vědět. Stejně jako jsem řekla předtím, v bitvě o plazmové pušky, a to bylo poprvé co..." Alisson se začervenala a její přítelkyně se na ni usmála. "Kromě toho, nejsem to já koho miluje. Ne doopravdy. Říká to hlavou, ne srdcem."

"Tohle je potřetí co to naznačuješ. Jak to můžeš vědět?"

"Dívka prostě takové věci ví. Nepotřebuje žádné zvláštní schopnosti, prostě to ví. Je to instinkt."

"Máte s Johnem poměrně často sex, jak přesto můžeš vědět co cítí?"

"Je to jediná chvíle, kdy vím že je ke mě zcela upřímný. Kromě toho je tak něžný, jemný a vášnivý když spolu máme sex, a když jsem s ním, cítím se tak bezpečně i když vím, že mám schopnost Johna pokaždé přeprat."

"Chápu. Je mi líto, že jsem tě do toho dostala."

"Nemáš se za co omlouvat. To já bych se měla omluvit, že tě otravuju svým fňukáním. Ale není tady nikdo s kým bych si mohla promluvit."

"Mohla bych udělat více, jak jsi mi navrhovala dříve. Je to jen... Ztratila bys potom kontrolu

"S tím nemám problém. Jen kdy to uděláš. Postarej se potom o máminy baletní střevíce. Je to jediná věc na tomto světě, kterou miluju téměř tak moc jako Johna. Nesnesla bych, kdybych o ně znovu přišla."

"Nemusíš se o to bát. Dlužím ti víc než co jsi udělala aby jsi mi pomohla."

Se znovunalezenou vnitřní sílou a sebejistotou, Allison všechno uložila do batohu a zanechala prázdnou místnost samotnou, vracejíc se do pokoje, který sdílela s Johnem. Po cestě si vzpomněla že se má zastavit v jídelně a vzít nějaké jídlo pro ni a Johna.

Když se konečně vrátila do jejich pokoje, našla plně oblečeného Johna spícího na posteli. Položila jídlo na stůl vedle Johnova počítače, svlékla se a opatrně aby Johna nerušila vklouzla pod deku. Na tváři se jí rozlil úsměv, když si nemohla vzpomenout, kdy naposledy ležela na matraci.

Poté co Allison upadla do spánku a zda to bylo její přítomností v posteli nebo jen Johnovou neklidnou myslí, se mu začal zdát sen. Ale byl to více než jen sen. Byla to vzpomínka z dětství. Jedna ztracená.

Jako dítě se učil hrát hru s mámou v džungli. Bylo to něco jako schovávaná, ale pokaždé sloužila k výuce stopování. V brzkých ranních hodinách měla vstát a odejít z tábora, zatímco on ještě spal. Jeho úkolem bylo sledovat její stopu a najít ji. Pokaždé zvolila místo, kde ho mohla sledovat. Mohl kdykoliv podvádět a porozhlédnout se po jejím úkrytu, ale on se učil stopovat.

Jednou, když mu bylo osm, její stopu ztratil. Několik dalších stop se křížilo s tou její a ztratil ji v tom zmatku značek.

Zpanikařil a rozběhl se. "Mami!, Mami!" Volal znovu a znovu. Běžel skrz džungli a nakonec narazil na mýtinu kde stála a čekala na něj.

"Co jsem tě učila Johne?" řekla přísně.

Stěží dokázal zadržet slzy.

"Co jsem tě učila Johne?" řekla znovu.

"Že když budu zmatený, mám se vrátit zpátky a začít znova. Přemýšlet a zůstat klidný."

"Neudělal jsi to, že ne?" řekla jeho máma pevně.

"Ne". řekl potichu.

"Budeš znovu panikařit?"

"Ne." řekl mnohem pevněji.

"Tak pojď sem." Sára poklekla a napřáhla ruce k němu. John přišel k ní a objal ji.

Sára utřela slzy ze synových očí. "Zkusíme to znovu zítra." řekla mu.

John se vzbudil a našel Allison spát vedle něj. Vylezl z postele a šel si sednout ke stolu. Vedle počítače bylo jablko a miska něčeho, co vypadalo jako ovesná kaše, ale smrdělo to hrozně.  Ignorujíc ovesnou kaši, zakousl se do jablka, vychutnával si jak sladce chutnalo a zapnul počítač. John otevřel svůj deník a začal zapisovat sen, který měl. Na konec přidal:

Její lekce vždycky byly součástí lekce jiné. Často jsem přemýšlel, jestli ten den záměrně vybrala cestu, která se kryla s jinou, jen proto aby zjistila, jestli si vzpomenu na její trénink. Už nikdy jsem tu chybu neudělal. Ale nikdy nezapomenu tu paniku, ten strach co jsem cítil, když jsem si myslel že jsem ji ztratil. Zajímalo by mě, proč  ta vzpomínka ke mě nyní přišla. Dělí nás teď téměř dvacet let. Nemůže se ke mě dostat a podle Catherine, nenastal pro mě čas, abych se vrátil zpátky. Tak proč jsem snil o tom, jak jsem ji ztratil? V jistém smyslu, jsem ji ztratil ve dne, kdy jsem si zvolil cestu sem s Catherine a musím se s tím vyrovnat.

John vytáhl náhrdelník s máminou klíčenkou z pod trička. Díval se na něj a vzpomínal na ni. Dobré a špatné časy. Přes to všechno byla jeho máma jeho největším podporovatelem. "Chybíš mi mami." řekl tiché místnosti.

Ještě chvíli seděl a sledoval Allison něžně spící v posteli. Navzdory tomu, že oblečený usnul na posteli, se jí přesto podařilo vklouznout pod deku. Zkontroloval hodiny na počítači a zjistil že už je skoro 10 večer. Měl ještě několik hodin do svítání.

Zasunul čip zpátky do počítače a pustil se do programování. Byl si jistý odvoláním jejích terminačních příkazů, ale teď potřeboval rozšířit její osobnost a prvky společenského chování. Už dříve došel k rozhodnutí, nezahrnout matici Allison Youngové, zvláště když byla na originálním Cameronině čipu a měla by být i v Turkovi. Bude důvěřovat vlastní osobnostní matici Cameron. Cameron 2 může být podobná jeho Cameron, ale půjde zpátky domů do roku 2009. Obnoví její primární matici a zajistí ochranu a pomoc jeho matce. Ona potřebuje Cameron mnohem více než on.

Po několika hodinách se už John cítil unavený, tak vypnul svůj počítač a vytáhl Cameronin čip. Potichu se svlékl a vklouzl pod deku tak jemně, jak jen mohl,  aby nevyrušil Allison. Přisunul se k ní, opatrně aby ji nevzbudil.

Mohl cítit její vůni, opojný parfém. Její vlasy byly hebké a tělo teplé. Je to útěcha v tomto světě a této válce, že našel tuhle báječnou ženu, která ho milovala. V srdci věděl že stále stále miloval Cameron, ale právě teď ji potřeboval opravit aby pomohla jeho mámě a ne jemu samotnému. Takže neměl pocit viny nebo trýzně z té lásky.

John se naklonil a políbil Allison na tvář a zašeptal do jejího ucha, "Miluji tě Allison, víc než si myslíš. Nevím co bych si bez tebe počal."

Lehl si a něžně se k ní přitulil. Neviděl úsměv na její tváři, nebo jedinou slzu, která jí sklouzla z oka.

2027, 53. den, brzy ráno

John ucítil něžné zatřesení jeho ramenem a uslyšel nejsladší hlas na světě, jak mu šeptá do ucha. "Dobré ráno Johne."

"Uhh, kolik je hodin?" John otevřel oči a uviděl Allison jak se nad ním sklání, s malým úsměvem na tváři.

"Je čas vstávat. Skoro svítá a Kyle tě určitě bude chtít brzo seznámit s tvým novým velením."

"Jak dlouho je ještě do úsvitu?" zeptal se John se zasténáním.

"Necelá hodina."

"Hodina! Proč mě budíš tak brzy, můžu být vzhůru a připravený za necelých pět minut."

"Protože to je možná naposledy, co tě dnes uvidím a možná naposledy kdy budeme v nejbližší době spolu sami. Jako vůdce teď budeš velmi zaneprázdněný a chci tě mít pro sebe alespoň tu jednu hodinu."

"Promiň, nevěděl jsem. Opravdu věříš, že můžu tyhle lidi vést?" zeptal se John, když pohladil její vlasy.

"Johne, důvěřuju ti. Vím, že nás můžeš vést. Já ti věřím. Kyle ti věří. A lidé do tebe vložili svou důvěru. Ty to dokážeš Johne." zakončila s velkým důrazem.

"John pohlédl na ni a hluboko do jejích očí. "Nevím proč, ale když vidím jak se na mě díváš, je to jako kdybych věděl, že to dokážu. Miluji tě Allison. Budu potřebovat tvou pomoc. Sám tohle nedokážu."

"Taky tě miluju."

John se díval na ni. Ona se dívala na něj s takovou laskavostí a srdečností.

"Pojď sem." řekl něžně. Objali se, a začali se líbat.

Jejich vášeň vzrostla a jejich polibky nabíraly na intenzitě. Dotýkali se a hladili tělo toho druhého.

Milovali se něžně a láskyplně, jen si chtěli splnit další přání. Bez vynuceného tempa, milovali jeden druhého, jako by každá chvíle měla být i poslední.

Něžné sténání jim unikalo ze rtů, když hledali a nacházeli citlivé místa, které dělaly rozkoš toho druhého ještě intenzivnější. Šlo jim pouze o lásku, kterou měli jeden pro druhého, která dělala tuto chvíli nejlepší, jak jen mohla být. Jejich jediné přání bylo uspokojit toho druhého.

Jejich milování dosáhlo vrcholu poté co vášnivé výkřiky vzrostly. Oba se odmlčeli v dlouhém vášnivém polibku. Nakonec uvolnili jeden druhého a lapali po dechu, který nevěděli že potřebují. Až do tohoto okamžiku byly všechny jejich myšlenky pro toho druhého. Leželi na posteli naproti sobě. Mazlili, líbali a milovali se navzájem. Jejich těla se leskla potem z námahy.

John rukou něžně pohladil její tvář "Miluji tě Allison Youngová."

"Taky tě miluji, Johne Connore." řekla, pak ho políbila a přitáhla ho k sobě.

Den bude dlouhý a soukromou společnou chvilku nemusí mít delší dobu. Nevěděli jak dlouho to celé vlastně trvalo, když uslyšeli mírné zaklepání na venkovní dveře.

2027, 53. den, 8 hodin ráno

"Connore, rád bych ti představil tvé nejvyšší důstojníky v této válce." řekl Kyle, když vstoupil do místnosti s asi dvanácti lidmi, různého věku od 18 do 30, muži a ženy, všichni vypadali jako kdyby strávili více let v zákopech, než John celý svůj život.

"Byli zvoleni na své pozice lidmi v jejich jednotlivých táborech a základnách. Volba byla založena na jejich výsledcích v poli. Jsou obeznámeni téměř s každým aspektem války proti Skynetu a pomůžou ti uskutečnit tvé plány.

John se rozhodl vzít býka za rohy. "Kyle mě informoval, že musel s některými z vás o mém povýšení dost argumentovat. Jsem pokořen, že si myslí, že jsem této pozice hoden více než on sám, ale dovolte mi teď a tady říct, že pokud ještě někdy bude mít někdo z vás pochybnosti o mé pozici Vůdce, támhle jsou dveře. Tahle válka je příliš důležitá na to, aby panovaly neshody ohledně velení v odporu."

"Je dost špatné, že tábory byly natolik sobecké, že se nedokázaly sjednotit ani na tak dlouho, aby zničily jedinou továrnu." Nebudu tolerovat nejednotnost mezi lidmi ani mezi důstojníky v této armádě. Potřebuji vědět, že se můžu spolehnout na každého z vás při pomoci s vedení m této války. Takže, tohle je vaše poslední šance. Máte-li jakékoliv pochybnosti, nyní je váš čas odejít a nechat z vaší skupiny zvolit někoho jiného aby převzal vaše místo."

Muži a ženy tam prostě stáli. Neočekávali od Johna Connora takovýto způsob hovoru. Zvolili kluka a ocitli se proti muži.

"Žádní zájemci. To rád slyším, budu potřebovat každého z vás. Dobře lidi. Poučte mě, co se děje."

John celé dopoledne strávil tím, že poslouchal co všechno Odpor vykonal od Soudného dne. Byl tak přemožen těžkou realitou, které museli tito lidé čelit, až se divil, že jsou stále ještě naživu. Poté co pravidelná armáda odtáhla, jejich pokusy bojovat se přenesly jen do snahy zůstat naživu a být jeden krůček před stroji. Bylo provedeno několik útoků kováků na jejich vyhlazení. Poslední útok byl proveden těsně před Johnovým příchodem a zrovna se vraceli do bunkrů.

Lidé shromáždili mnoho inteligence, ale jejich poslední monitorovací základna byla objevena a zničena před měsícem. Jejich poslední dodávka zbraní a munice byla zachycena a museli mít na příděl to co zbylo, než John dorazil s jeho zbraněmi ze skrýše. Neměli žádné prostředky k rozsáhlejší akci, dokud nezískali továrnu na plazmové zbraně. Byla to největší úspěšná zkušenost odporu za celou dobu. Vítězství připsali na účet Johnovi, protože byl tak prozíravý a připravil armádu strojů, která odporu ohromně pomohla. Od té doby se John zúčastnil, nebo velel třech dalších úspěšných misí a jejich počet rostl.

Později do svého deníku zapsal, "Není divu, že se lidé kolem mě tak silně sjednotili i přes můj nedostatek touhy být vůdcem. Lidé tady byli doslova hladoví po naději. Allison, Catherine, Kyle, Derek, moje máma měli s mým osudem pravdu. Allison to řekla nejlépe 'Přinesl jsi jim naději, kterou nejvíce potřebovali.' "

2027, 53. den, 14 hodin

Allison měla pravdu. Johna už znovu neviděla, zatímco byl téměř celý den na zasedání s Kylem a nejvyššími důstojníky odporu. Mohla tam být s nimi. Jako poručík a velitelka základny na to měla právo, ale pro Johna bylo mnohem důležitější, aby ho tam nerozptylovala.

Bez žádných povinností v tuto chvíli, se rozhodla, že navštíví Lauru, medičku, která ji učila dokud se nepřesunula do Delty.

Allison se zastavila před lůžkovým oddělením, když uviděla Lauru sklánět se nad některým z jejích pacientů. Zamávala na ni a Laura se rozzářila úsměvem, když si jí všimla.

"Jak se máš?" zeptala se, když skončila s pacientem a mladší ženu objala.

"Mám se dobře, stejně tak John. Vypadá to, že se stěhujeme zpátky sem, natrvalo."

"Slyšela jsem. Vypadá to, že vy dva jste předurčeni k velkým věcem."

"Myslím že jsme. Zajímalo mě, jestli tady je něco, s čím bych ti na ošetřovně mohla pomoci. Pořád ještě musím trénovat."

Laura zavrtěla hlavou. "Tvůj trénink skončil drahá. Doktor poslal tvé soubory. Říkal, že jsi byla nejlepší student, jakého kdy měl. A v tuto chvíli tady není moc co dělat, kromě léčení několika infekcí. Takže co kdyby jsme zašli ke mě, dali si nějaký drink a oslavili tvé povýšení. Mám trochu doktorovy domácí pálenky."

"To by bylo hezké."

S jemným smíchem si ty dvě odešly užít trochu úlevy od války a jejích odpovědností.

O nějaký čas později, po uložení mírně opilé Laury do postele, se Allison rozhodla vrátit se do svého pokoje. Když se Allison přiblížila ke dveřím jejího a Johnova pokoje, ji strážný informoval, že uvnitř čeká Catherine Weaverová.

Vstoupila a našla ji sedící u Johnova stolu.

Allison byla trochu naštvaná, když tuto ženu našla u jeho stolu v jejich pokoji. "Co tady děláš?"

"Hledám Johna Connora. Mám pro něj zprávu."

"Právě teď je zaneprázdněný. Je s Kylem Reesem a nejvyššími důstojníky."

"Oh. Kvůli jaké záležitosti?" zeptala se a vstala z křesla.

"Dorazili jsme sem včera a zjistili, že John byl na naléhání Kyla Reese zvolen velitelem odporu."

Catherine Weaverová se usmála. "Dobře. Když jsem slyšela, že byl povolán zpátky sem, věděla jsem, že to bude kvůli něčemu důležitému. Takže to udělal. Nakonec se stal vůdcem."

Allison se na ni tázavě dívala. "Jak jsi to mohla očekávat? Co jsi zač? Jasnovidka nebo co?"

Weaverová obešla stůl a zůstala stát před ním. "Ne. Ale řekněme, že mám určitou dávku prozíravosti." Nemluvě o šíření zpráv o Connorovi v ostatních táborech.

Catherine Weaverová přišla k Allison. "Slečna musí mít pár tajemství, jak si je jistě vědoma."

Allison ztvrdla pod tím komentářem a očima střelila po Weaverové. "Co tím myslíš?"

"Oh, řekněme, že je zvláštní, že ze všech, kteří zemřeli při obsazení továrny, jsi ty jediná unikla nezraněná a John jen s lehkými zraněními." Weaverová jí věnovala vypočítavý pohled.

"Prostě štěstí." řekla Allison s malým nervózním úsměvem. "To se stává v bitvách pořád."

"Ano, jsem si jistá, že stává." řekla Weaverová s chápavým úsměvem a pronikavýma očima.

Obě dvě tam stály a zkoumaly jedna druhou. Bylo to poprvé, co byly spolu samotné. Allison se z pohledu té ženy necítila zrovna pohodlně, ale nechtěla jí ukázat svou slabost nebo strach, tím že by se otočila.

Catherine přerušila pohled jako první. "Jsem ráda, že jsme si mohli trochu pohovořit. Informuj prosím Johna, že jsem tady byla. Pokusím se tady znovu zastavit později." Natáhla se, jakoby si s ní chtěla potřást rukou.

Allison nabídnutou ruku ignorovala. "Řeknu mu to. Nyní, pokud to nevadí, chtěla bych Johnovu kancelář připravit na jeho návrat. Jsou tady zprávy, které si bude muset projít."

"Samozřejmě." Weaverová nezareagovala na odmítnutí potřesení si rukou ani trochu uraženě. "Můžu ti dát nějakou radu, než  půjdu?"

"Pokud musíš." řekla, nejistá jestli to chce opravdu slyšet, ale činila tak z úcty k podivné Johnově přítelkyni.

"Buď opatrná. John je nyní vůdcem, ale síla jeho citů může zapříčinit jeho pád. Drží je na uzdě lépe než většina lidí, ale cítí silně a hluboce. Buď zde pro něj, když bude v bolestech."

Allison byla v rozpacích. "Omlouvám se, že jsem byla hrubá. Nemusíš se o Johna bát. Vždy budu s ním. Nemusíš se bát nebo mít starosti. Velmi se navzájem milujeme."

"Já vím." podívala se Catherine na ni. A zajímalo by mě proč?

"Nashledanou Allison. Opatruj se."

Catherine šla ke dveřím.

"Počkej Catherine!"

Catherine se zastavila a pohlédla na Allison. "Ano."

"John by se měl vrátit pozdě večer. Jestli ho potřebuješ dnes vidět, tak to bude nejlepší doba."

"Dekuji Allison." Catherine se usmála, odešla a jemně zavřela za sebou dveře.

Allison se po konverzaci s Catherine Weaverovou cítila nepohodlně. Bylo na ní něco, kvůli čemu se Allison cítila divně, jako kdyby Catherine věděla, nebo držela v tajnosti něco, co nikdo jiný kromě ní nevěděl.

2027, 53. den, 17 hodin

Allison pustila návštěvu Weaverové z hlavy a pustila se do organizování nejnovějších zpráv, které dorazily a byly na Johnově stole. Třídila je podle pozorování aktivity Skynetu, polohy nových zdrojů jídla a vody a potenciálních úkrytů zbraní nebo dalších zásob. Používala tyto informace k aktualizaci mapy na stěně.

Byla tam nová složka zpráv z odlehlých táborů, které se chtěly přidat k hlavní skupině. Umístila je všechny na jeho stůl, když najednou uslyšela vzrušené hlasy přicházející z vnější strany dveří.

"Ne Johne, teď není čas!"

"Sakra! Kdy teda bude čas? Skrýváte se v těchhle dírách až moc dlouho. Jestli brzy nezačnete jednat, ztratíte celý spád mého zvolení na tuto pozici. Pokud to tak dopadne, bude to totální ztráta času!"

John a Kyle vtrhli do místnosti, oba s hromy ve tváři.

"Co je s vámi dvěma?" zeptala se jich obou.

"Řekni mu Allison. Řekni mu, že je příliš nebezpečné právě teď sjednotit všechny tábory!" zakřičel Kyle.

"Ona sakra dobře ví jaká je teď situace. Byla se mnou na bitevním poli. Viděli jsme jak všichni naši kamarádi padali a umírali kolem nás. A proč? Protože tábory byly tak sobecké, aby se dělili o své zdroje. Všechny tábory musí do toho jít ihned společně, pod jednou vlajkou, jinak všichni zemřeme!"

Allison promluvila. "Co je to, co chceš udělat Johne?"

"Chci vzít rádio a oslovit každý tábor, který rádio má, ti pak můžou poslat běžce do táborů bez rádia. Chci je všechny svolat a sjednotit jako jednu armádu."

"Tohle odhalí naši pozici. Takový rádiový projev na nás pošle kováky v pěkně velkém počtu. " napomenul ho Kyle.

"Tak tedy připravíme místo, kde se všechny tábory můžou spojit. Jsou tady místa v horách, které nebyly tak zničeny jako města tady. Místa, kde lidé můžou najít jídlo a vodu bez strojů. Přestěhujeme všechny lidi, tady necháme jen malou útočnou jednotku a po mém vysílání, zbytek nás odejde a vezmeme rádio s sebou.

Kyla a John se dívali jeden na druhého. Kyle přemýšlel nad tím, co mu právě John řekl.

"Kyle, John má pravdu. Máme už zprávy od menších skupin z okolí, které se k nám chtějí přidat. Bylo by opravdu tak špatné, kdyby jsme tábor přesunuli?"

Kyle pohlédl na Allison. Vždy si vážil jejího názoru a zvolili si Johna za svého vůdce. Jaký to mělo smysl, se o tom dohadovat, když rozhodnutí již bylo provedeno a věděl, že John má pravdu.

"Dobře, ale bude chvíli trvat to zařídit."

"Jak dlouho?"

"Za dvacet-čtyři hodin dostaneš slovo a můžeš kontaktovat všechny rádiem. Hodně základen dodržuje rádiové ticho a jsou na příjmu jen v dohodnutých časech."

"Kyle prosím pochop, dělám tohle v nejlepším zájmu odporu. Jestli v této válce nebudeme bojovat společně, tak všichni zemřeme. Budeme prostě jen trochu lépe vyzbrojené mrtvoly. Musíme to teď udělat."

"Máš pravdu Johne. Ale předtím, než s tím zajdu za tvými důstojníky bych měl mít alespoň nějakou představu, kam tábor přestěhujeme. Budou to chtít vědět."

"Než jste vy dva přišli, tak jsem aktualizovala mapu podle posledních zpráv rozvědky." řekla Allison. "Jsou tady stále místa, na kterých nebyla spatřena žádná aktivita strojů, ať se jedná o Enda, Ogry nebo HKčka."

"Pojďme se na to podívat a alespoň mě můžeš seznámit s tvými kódy na mapě."

Allison, John a Kyle procházeli mapu sem a tam. Nakonec tam bylo jen jedno místo, kam mohli jít. Bylo to místo, které se dalo snadno bránit, a leželo asi 50 mil od jejich nynější pozice. John byl pobaven ironií toho místa. Už tam jednou byl, teda skoro. Byl to Camp Pendleton. Vojenská základna, severně od Presidio Alto Militady Academy, která se nachází v Carlsbadu.

Výtažek z Johnova deníku:

2027, 53. den
Allison odešla s Kylem na setkání s důstojníky. S její novou hodností měla právo být součástí této schůzky. Jejím důvodem pro odchod, byla pomoc Kylovi s argumenty pro můj plán sjednocení odporu. Důvod proč jsem zůstal tady je, že musím naplánovat strategii.

V současné době, stále programuji jeden z Catherininých čipů, který mi dala. Je to pomalý proces, ale umožňuje mi dělat úpravy. Druhá Allison, tedy moje Cameron, musela být založena na nějaké ženě. Můžu jasně vidět, proč se mé budoucí já a ona navzájem spřátelili. Pokud se já a Catherine vrátíme do přítomnosti, která je teď minulostí a setkám se s Allison v pravé budoucí časové linii, jak bude můj aktuální vztah s touto Allison nebo Cameron ovlivněn?

To všechno je tak úděsné. Jak mám procházet životem a každou chvíli hádat co budu dělat v budoucnosti, tváří v tvář těmto údajům, co mám dělat? A navíc to, že jsem v budoucnu a snažím se dělat to, co mi můj osud říká, že mám udělat. Bolí mě z toho hlava, jak se na to všechno snažím přijít. Snažím se tím nezabývat, ale moje situace to udržuje v mých myšlenkách na prvním místě. Mé nynější povinnosti mi neumožňují druhý pokus. Budu prostě muset dělat to, co si myslím že je v tuto chvíli správné a pohnout se kupředu.

2027, 53. den, 20 hodin

Johnovo psaní bylo přerušeno klepáním na dveře.

"Kdo je to?"

"Catherine Weaverová Vás chce vidět pane." přišla neústupná odpověď z druhé strany dveří.

"Pošlete ji dovnitř." John uložil svou práci a zavřel svůj laptop.

Catherine prošla dveřmi. Strážný za ní  zvenku pevně zavřel dveře.

"Podívejme Johne, sluší ti to za tím stolem. Říkala jsem ti, že skončíš v čele odporu."

"Jo, zdá se, že osud dělá tahy za mě. Jenom doufám, že tuhle výzvu v tomto čase a v mém věku zvládnu."

"Johne, ty máš znalosti a zkušenosti , které tito bojovníci nemají. Přinesl jsi jim zbraně, které jim umožnily získat ještě silnější zbraně. Byl jsi součástí mnoha úspěšných misí. Jsi pro tyto lidi hrdina a hrdinové se často vrhají do rolí, které by si pro sebe nikdy nepředstavovali."

"Dobře, tenhle hrdina se cítí spíše jako zelenáč, než aby zvládl takovou zodpovědnost. Měla jsi prsty v dostání mě sem, takže se budu muset na tebe a Johna Henryho více spoléhat. Co tě sem přivádí?"

Ano, budeš se muset na mě více spoléhat, pomyslela si Catherine.

"John Henry věří, že může lokalizovat svého bratra."

"Jeho bratra?"

"Ano, druhou umělou inteligenci. Pokusila se neúspěšně zaútočit na Johna Henryho v roce 2009. Přístup Johna Henryho k počítačům v továrně mu umožnil znovu identifikovat stejný signál. Věříme, že to je samotný Skynet."

"Může ho vystopovat? Protože jestli ano, tak můžeme zaútočit na Skynetovu hlavní síť a to přivede tuto válku k rychlému závěru."

"Právě na tom pracuje. Má jeho přibližnou polohu a nyní se ji snaží zúžit. Schovává se za falešnými stíny, ale John Henry cítí to samé jako v Jižní Kalifornii."

"To jsou dobré zprávy! Jak pokračují opravy Cameron?"

"Když jsem odcházela, byla připravena na odstranění tkání."

John se v duchu zachvěl při představě, že její organická obálka bude odstraněna. "Přál bych si tam být a pomoci."

"Jsi dobrý přítel, když děláš toho tolik pro někoho, na kom ti skutečně záleží, ale v tuto chvíli tam toho není moc co dělat, ale vydrž. Továrna dokončí opravy a ty můžeš dokončit její čip."

S dlouhým povzdechem John řekl, "Já vím, máš pravdu, ale nějak cítím jako bych toho pro ni nedělal dost. Ona tu je kvůli mě. Měl bych to udělat."

"Možná, ale továrna zvládne udělat kvalitnější práci v kratším čase."

Weaverová mu věnovala mateřský starostlivý úsměv.

"Smím se zeptat, co plánuješ dělat teď, když jsi vůdcem této odbojové skupiny?"

"Tak prvním úkolem je reorganizace odporu."

"Opravdu?" usmála se v očekávání jeho odpovědi. "Proč bys to dělal?"

"Nynější civilní odpor je příliš chaotický, v této oblasti je volná konfederace různých táborů a základen. Do dvaceti-čtyř hodin chci všechny tábory kontaktovat rádiem. Přišel čas na sjednocení táborů do jedné velké armády která bude bojovat proti Skynetu a zjednoduší strukturu velení. Nejsem pro zrušení práv menších táborů, ale pro centralizaci a zesílení velení."

"Co tě přesvědčilo, že je ten správný čas?"

"Ne..., ale stejně. Poslouchej. Právě teď jsou lidé vyburcováni do akce. Naše síly velmi vzrostly od likvidace pracovního tábora Century a právě teď máme velké zásoby plazmových pušek. Poprvé po dlouhé době je odpor dostatečně silný pro vrácení útoku. Ale pro boj se Skynetem a jeho stroji, budeme potřebovat víc lidí než máme. Naším cílem je zničit Skynet, ne jen přežívat."

"To ráda slyším. Co budeš dělat dále?"

"Nemůžeme jednat bez zpravodajské služby. Pokud by John Henry mohl..."

Přerušila ho hlasitá exploze, která otřásla místností.

"Co to sakra?" vykřikl John, když prach jako déšť padal ze stropu.

Další exploze otřásla místností. Weaverová se přesunula na Connorovu stranu, připravena chránit ho, pokud by musela.

Dveře se rozletěly a přiběhli Kyle se strážným. Z chodby se ozývala střelba z automatických pušek.

"Stroje prorazily dovnitř. Většinou Enda, několik Kentaurů, všichni těžce vyzbrojeni plazmou a vysokorážnými automatickými puškami!" zařval Kyle.

"Dostaň všechny lidi ven přes jakýkoliv dostupný východ. Vem je hlouběji do tunelů, když budeš muset!" zakřičel Connor. "Sejdeme se na základně Delta!"

Boom! Další hlasitá exploze je téměř srazila na zem. Kyle a strážný odběhli zpátky splnit Johnovy rozkazy.

"Catherine, běž zpátky za Johnem Henrym. Řekni mu, že se přesouváme na základnu Delta. Odtamtud se přestěhujeme na vojenskou základnu poblíž Carlsbadu. Jakmile budou opravy a modifikace hotovy, přines Cameron tak blízko, jak dokážeš a pak mě přiveď k ní. Brzo budu mít programování jejího čipu hotovo, ale potřebuji ještě trochu času."

Boom! Další hlasitý výbuch a část stropu se zřítila. John vstal z podlahy a kašlal.

"Johne, musíš odtud odejít, než tě zabijí." řekla Catherine úzkostlivě. Nemůže zemřít, ne dokud nebude její plán splněn.

"Catherine, běž a spěchej. Ať John Henry sleduje Skynet tak dlouho, jak bude moci, ale solidní obecná poloha je lepší než mlhavé konkrétní místo."

John se díval na ženu, stroj, terminátora, který se měl stát jeho přítelem. "Dávej na sebe pozor Catherine. Nemůžu tuto válku vyhrát bez tebe."

Catherine pozorovala tohoto mladého muže, který je tak odlišný ale přesto tak podobný staršímu Johnu Connorovi z její vlastní doby.

"Uvidíme se brzy." řekla a odešla.

Bylo slyšet několik dalších výbuchů. John popadl svůj počítač a čip a strčil je do batohu. Vběhl do jeho a Allisonina pokoje a posbíral co mohl z jejich věcí.

"Johne! Johne!" Křičela Allison, když vběhla dovnitř.

"Ally! Co tady ještě děláš?"

"Vrátila jsem se pro tebe. Musíme spěchat. Skoro všechny východy jsou zablokované kováky."

"Sbalil jsem naše věci. Vem tohle." Podal jí batoh a plazmovou pušku.

John si přetáhl popruhy svého batohu přes ramena a vzal si brokovnici Remington 870 s rozšířeným zásobníkem a sklopnou pažbou. Byla to oblíbená zbraň jeho matky a on neznal žádnou lepší.

"Sakra. Nebyli jsme tu dost dlouho, abych se tu cítil jako doma." řekl a pak odešli.

Běželi chodbou za zvuků automatické střelby a křiku. Paprsky plazmy ozařovaly chodbu, jak kováci a lidé stříleli jeden po druhém.

"Allison. Jak se odsud nejlépe dostaneme?"

"Kam jdeme?"

"Zpátky na základnu Delta. Shromáždíme zbytek zbraní a lidí a vydáme se odtamtud do tábora Pendleton.

Střelba z plazmových pušek zněla silněji jak kováci postupovali. Křik umírajících vojáků naplňoval vzduch, stejně jako střelba z automatických zbraní naplňovala vzduch kulkami.

"Tudy Johne. Vím o cestě, kterou nikdo jiný nezná."

John následoval Allison hlouběji do chodeb. Kováci postupovali zezadu. Vojáci s plazmovými zbraněmi probíhali kolem nich, aby zastavili kováky dostatečně dlouho na to, aby lidé stačili uprchnout.

"Tady." Allison se zastavila u vchodu do tunelu, který byl někdy v minulosti zabedněný. Odsunula dvě desky.

John klekl a strčil svůj batoh a zbraně skrz.

"Honem, spěchej." zakřičela na něj.

Sotva se jí podařilo dostat dovnitř, dolehla k nim další palba z pušek a exploze, které otřásly tunelem uvolnily prach ze stropu.

Přes škvíru mezi deskami šla vidět kovová noha. John držel svou pušku připravenou, ale stroj prošel kolem nich. On a Allison tam potichu seděli, když další kováci procházeli kolem a stříleli. Počkali a zvuk střelby se vzdaloval.

"Oukej, měli by už být dost daleko odtud. Kam tenhle tunel vede?"

"Byl opuštěný už hodně dávno. Povrch byl moc měkký. Pořád se propadal dovnitř, ale v podstatě tam je starý kanál, který tudy vede. Je tam dostatečně velký otvor aby jsme se tam vmáčkli. Můžeme tu rouru sledovat až do hlavního vedení, a tím pak asi 4 míle pokračovat. Budeme docela daleko od základny, ale stále to bude nebezpečné, dokud se nedostaneme na povrch."

"Musí být skvělé znát ty tunely tak jako ty. Miluju tě."

"Já vím. Ale pohněme se, než nás najdou." řekla Allison s vážným výrazem a kývla hlavou směrem k otvoru v potrubí.

Allison a John se snažili protlačit přes otvor do roury. Potrubí nebylo o moc větší než otvor, ale neměli by to mít moc daleko, než dorazí do větší roury.

Cítili dunění a vibrace a slyšeli že přicházejí z dolní části kanálu. Jakmile dorazili do hlavního vedení, John zariskoval, vyšplhal po žebříku a nadzvedl poklop aby se rozhlédl.

HKčka létaly po obloze a z plazmových zbraní namontovaných na břiše, střílely po prchajících lidech. Nějaké T-800 Johna Henryho vytvářely krycí palbu, ale ani oni neměli dostatek palebné síly aby sundaly všechny HKčka.

John ucítil chvění a když se otočil, uviděl Kentaura přijíždějícího po starodávné cestě směrem k nim. Jeho plasmové zbraně střílely po lidech a v mžiku je spalovaly. Zatáhl poklop zpátky a se šplouchnutím seskočil zpátky do tunelu.

"Co jsi viděl?" zašeptala Allison.

John jí položil své dva prsty na rty a ukázal nahoru. Dunění bylo hlasitější jak se obrovský stroj šinul nad nimi.

"Viděl jsem Kentaura. Blížil se k naší pozici. V dálce jsem viděl HKčka, střílející na naše lidi, mezitím co T-800vky pálily zpátky po nich. Nevypadá to dobře Ally. Skynet určitě spustil hlavní útok."

"Musí to být stroje, které jsem viděl se shromažďovat, když jsem byl na hlídce. Tohle je to co Skynet plánoval."

"Vypadá to tak. Musíme jít, hned."

Oba dva si vzali své věci a vyrazili, jak nejrychleji mohli hlouběji do tunelu.

Neviděli dva páry červeně zářících očí v tunelu, kousek za nimi.


# # #


Catherine Weaverová si dělala cestu z hlavního bunkru skrz sutiny a zničené budovy tak rychle a potichu jak jen mohla, využívajíc k tomu svou úhořovitou podobu.

Nakonec našla útočiště, mimo vizuální nebo infračervený dohled terminátorů v oblasti, změnila se do humanoidního tvaru a vytáhla rádio.

"Johne Henry, jaký je postup opravy Cameronina těla?"

"Právě byly dokončeny. Její endoskeleton je připraven pro opětovné upevnění organické obálky."

"Pak si pospěš a proveď mé předchozí rozkazy týkající se Cameron. Skynet útočí v této oblasti a nebude trvat dlouho a zaútočí také na tvou pozici. Weaverová konec."

Na chvíli se zastavila a pozorovala jak každý myslitelný stroj Skynetova arzenálu útočí na lidi v bunkru. Letecké HKčka na nebi sršely dolů plazmu na prchající lidi. Pozemní HK tanky střílely na cokoliv co se hýbalo jako člověk a bylo jich více než kdy předpokládala, vyskakovali z poklopů všude.

Weaverová mohla jen doufat, že Connorova nově objevená lidská přítelkyně mu pomůže přežít, protože dokonce ani ona sama by mu teď nedokázala proti takové palebné síle pomoci.


# # #


Stříbrná postava sledovala množství monitorů. Na různých monitorech se zobrazovalo video od strojů ve vzduchu, na povrchu a v tunelech, kde docházelo k masivnímu honu na člověka.

Skoro se třásl radostí, když pozoroval jak se krveprolití vyvíjelo.

Úsměv naplňoval jeho tvář, když sledoval nejnovější video, které právě dorazilo. Dva lidé prchali dolů tunelem. Jeden dospívající chlapec a dívka, která vypadala téměř na dvacet.

Otočili se a vystřelili ze svých zbraní. Ve videu se zajiskřilo a zatřásl se, ale zůstal v klidu.

"Identifikuj dívku!" rozkázal.

Dívka se otočila a vystřelila na přicházejícího kováka. Video se rychle přiblížilo a zamrzlo na jejím obličeji. Objevil se seznam obrázků se jmény a zastavil se, identifikujíc dívku jako Allison Young, 99,99% shoda."
"To je zajímavé." řekla stříbrná postava potichu. "Těžké uvěřit, ale musela přežít první čistku."

"Přibliž mi toho kluka!" vykřikl do mikrofonu.

Video se přiblížilo a zamrzlo na obrázku kluka dívajícího se přes rameno na pronásledující stroj.

"Identifikuj ho!" řekl do mikrofonu. Na jeho monitoru vyskočilo malé okno s různými obličeji a jmény, dokud se vyhledávání nezastavilo. Druhý obrázek překryl ten první. Obrázky se pokryly sítí s body a začalo porovnávání shodných rysů na obou obličejích. John Connor 99.95% shoda.

"Konečně. Konečně. Hraješ si se mnou na honěnou Johne Connore. Ztratil jsem tě v roce 2009. Vyčistil jsem tunely už jednou a ztratil jsem tě, ale teď tě mám." řekl potichu.

"Zabij ho!" zakřičel. "Zabij Johna Connora, hned!"

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

31

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 17.
Vyhlášení války

„Obranný síťový počítač… Nový… výkonný… zahrnutý do všeho, věřili, že vše běží, tak jak má. Říkali, že se stal chytrým, nový řád inteligence. Pak viděl všechny lidi jako hrozbu, ne pouze ty na druhé straně. Rozhodl o našem osudu během mikrosekund: vyhlazení.“ Kyle Reese, Terminátor 1984.

„Ale byl tam jeden muž, který nás naučil bojovat, zaútočit na základny, rozbít ty svině na kovový šrot. Všechno otočil. Přivedl nás zpět od propasti. Jmenuje se Connor. Jeho jméno je John Connor. Tvůj syn, Sáro, tvůj nenarozený syn. „ Kyle Reese,“ Terminátor 1984

„Tu noc, kdy jsme s poprvé setkali, Johnův otec, Kyle Reese, mi řekl slova, která si pamatuji dodnes. Myslel je jako varování.  Já je beru jako návod k přežití. Vyprávěl mi o apokalypse, která přijde. Stejně jako z Pandořiny skříňky vytahoval na světlo všechny hrůzy, všechno zlo, všechnu zkázu, která nás čeká v budoucnosti. Také mi tu nechal nenarozeného syna, kterému odkázal vše, co zůstalo ve skříňce, když všechny noční můry ulétly – naději,“ Sarah Connorová, The Sarah Connor Chronicles, Dungeons and Dragons 2008.

2027, o týden dříve

Dny i noci je v provozu továrna v Utahu vyrábějící stroje pro armádu Sky Netu. Uvnitř továrny jsou lidé, kteří vykonávají podřadné úkoly. Úkoly, které by mohly stroje dělat efektivněji, ale které jsou ponechány lidem.

Lidem, mužům, ženám i dětem všech věkových kategorií není nikdy dovoleno pracovat v oblastech, kde by mohli mít přístup k chemikáliím nebo výbušninám. Ale všichni musí pracovat na dvanáctihodinové směny, nonstop v sekci kovovýroby. Povolené nejsou žádné přestávky, sbírají kovový odpad a dávají ho do košů na zdi. Přestat pracovat znamená okamžité zabití od jejich strojových strážných nebo ještě něco horšího v podobě mučení v rukách nemocného bastarda, člověka, který je méně humánní, než stroje pohybující se v továrně. Fischer.

Skupina lidí v nenápadných šedých potrhaných šatech pracuje v továrnách. Zametají z podlahy kovové piliny, zbytky paliva a raketových krytů.

Je tu nový člen jejich skupiny. Muž s vážnou tváří, tetováním na paži, a čerstvou laserovou značkou na jeho levém předloktí, na okrajích stále ještě růžovou. Moc nemluvil, ale jeho oči zpoza vousů jasně zářily. Spalovaly s intenzivní nenávistí stroje, které děsí jeho spoluvězně.

Zvuk těžkých kovových kroků se blížil ke skupině. Všichni pokračovali v práci, ignorující zvuk. Věděli, co ten zvuk znamená. Pokud byste zastavili práci, byť na okamžik, přišla by smrt, buď okamžitá, nebo pomalá a bolestivá. Stroj si přichází pro jednoho z nich.

Kroky se za nimi zastavily, ale oni pokračovali v práci. Jeho oči začaly hořet ještě intenzivněji, když se na něj stroj díval.

„Derek Reese. Půjdeš se mnou!“ rozkázal T-800.

Lidé pohlédli koutky svých očí na toho nového.

Bez toho, aby se na ně podíval, opřel své koště o zeď továrny a šel se strojem.

Uvnitř továrny pracovaly T800 údajně proto, že mohou rychleji reagovat na lidskou vzpouru. Venku se nacházely T-600. Jsou pomalejší, než jejich novější bratři, ale smrtící a nikdy se nezastaví. Gumová kůže napodobující lidskou tkáň a kulomety. To, co jim chybí v inteligenci, nahrazují palebnou silou. I kdyby se pokusil o útěk, bez ohledu na to, zda by ho T-600 zabil nebo ne, byl následován T-800 a bylo by zabito několik jeho spoluvězňů jako odstrašující příklad pro ostatní, ať už by byl chycen, nebo ne.

Následoval stroj ven a přes cestu došli za vysokou zděnou stěnu. Dvůr byl rozdělen tři metry vysokým drátěným oplocením s ostnatým drátem. V jedné části byla velká skupina lidí, duševně zlomených realitou tohoto světa. Chovali se spíš jako zvířata než lidi. Jak prošel bránou, jeden z tvorů na něho vrčel jako pes, vycenil polámané a zčernalé zuby a z jeho úst kapaly sliny. Jeden z dalších po prvním vyjel a začali spolu bojovat. Lidé, pokud jim tak ještě můžeme říkat, vypadali, že jsou hladoví.

Derek nechápal, proč tu jsou tito tvorové drženi, nebo dokonce udržováni při životě. Zřejmě součást nějakého zrůdného experimentu Sky Netu. To je jedna z věcí, které jsou tak bizardní. Způsob, jakým se Sky Net chová k lidem, kteří přežili Soudný den. Slouží buď jako nenáročná pracovní síla, z nichž některým z nich jsou vymývány mozky, aby sloužili strojům zcela, a to i v jejich armádě, nebo na nich Sky Net provádí experimenty jako na laboratorních krysách či zkumavkách se vzorky. Myslel si, že většina pověstí, co slyšel, byly jen pověsti, dokud neskončil ve vězení společně s několika svými vojáky z Grizzly.

Když byl Derek veden za Fischerem, na vrcholu zdi, která oddělovala lidi od části obsluhované jen stroji, viděl mnohem menší skupinu lidí, drženou za plotem od ostatních. Byli jiní. Ale byli oblečení. Hadry, ale v porovnání s ostatními to bylo oblečení.

Noví vězni, ale odkud?

Koutkem oka na ně znovu pohlédl a viděl, že všechny byly ženy, bylo jich asi osm. Nejmladší žena vypadala, že sotva odrostla z puberty, zatímco nejstarší bylo tak přes čtyřicet. Všechny vypadaly vystrašeně a dívaly se na něj pohledy, jako by ho prosily o pomoc.

Jak jim mohu pomoci? Já nedokážu pomoct ani sobě. U zdi jsou kovoví strážní, uvnitř v továrně a další venku v úkrytech. Sakra, a další dva přede mnou ještě hlídají schody u vstupu do Fischerovy rezidence.

Derek byl strčen na kovové schodiště. Na obou stranách stály T-600. Nenechal se pobízet a rozešel se po schodech, Fischer vyšel ze dveří svého domu na vrcholu zdi.

„Můžete se zastavit, Reesi,“ řekl, když Derek došel zhruba doprostřed schodů. Pokud by se pokusil na Fischera zaútočit, byl by jasným cílem pro stroje pod ním i na zdech kolem tábora.

„Co chceš, Fischere?“ zeptal se Derek a při té příležitosti využil své vyšší pozice, aby si znovu prohlédl vězenkyně. Všiml si, že některé ženy v ohradě byly těhotné.

„Takhle se mluví s nadřízeným?“ Fischer se podíval na stroj, který k němu přivedl Dereka. „Zabij jednu z těch žen.“

T-600 odpochodoval směrem k ženám, otevřel bránu a vkročil dovnitř. Zvedl kulomet. Ženy se snažily rozptýlit, ale ve spěchu některé z nich zakoply a upadly.

Rychle vstávaly, ale jedna z nich táhla svou nohu za sebou. Její kotník byl vymknutý.

Derek zpanikařil, když si všiml, že je to jedna z těhotných žen. Stroj mířil svou zbraň na ženu. Ostatní sténaly, křičely nebo plakaly v očekávání její děsivé smrti.

„Počkej, stop!“ vykřikl Derek.

Stroj se otočil, pohleděl na Fischera a očekával příkazy. Fischer se ušklíbl, čekajíc na Dereka.

„Omlouvám se. Nemusíte jí zabít,“ Derek polkl, snažíc se v sobě najít dostatek zdvořilosti k této šelmě v podobě člověka. „Pane Fishere. Pochopil jsem, že jste mě nechal zavolat.“

„Ano, to je už mnohem lepší,“ ušklíbl se Fischer. „Zkuste si příště vzpomenout, abyste měl více respektu.“

Fischer se podíval na stroj. „Odejdi.“

T-600 dal zbraň dolů a pomalu odešel branou, která se za ním zavřela. Těhotná žena na zemi se rychle přidává k ostatním, které jí pomohly na nohy. Na druhé straně plotu, lidské bytosti vrčeli a chňapali, lačně sahali přes plot svýma lačnýma a šlachovitýma rukama.

Fischer promluvil. „Máte slabinu, Reesi. Mám ji v plánu využít. Já a Sky Net jsme vás mučili celé dny a noci, ale ani jednou jste se nevzdal a neřekl nám, co jsme chtěli vědět. Co chtěl vědět můj pán. Místo pobytu Johna Connora.

Fischer vešel na okraj kovových schodů a díval se dolů na Dereka.

„Byl jste pro naše obvyklé techniky příliš silný. Raději byste našima rukama zemřel, než abyste nám dal informace, které jsme chtěli. Tak jsme vás přestěhovali sem, abyste pracoval pro Sky Net. Celou dobu, co jste v tomto zařízení, jsem hledal vaše slabiny. Máte soucit pro slabší než vy, mladší než vy a zejména pro ženy.“

„Na co si hrajete, Fischere?“ zavrčel Derek.

„Jaká je odpověď na otázku Sky Netu?“ usmál se Fischer.

„Řekněte mi, kde najdeme Johna Conora, nebo přikážu, aby stroj otevřel bránu mezi ženami těmi věcmi, které bývaly lidmi. Měl bych vás upozornit, že jsou docela hladoví.“

Derek nemohl uvěřit tomu, co Fischer právě řekl. Zfialověl vzteky a vykřikl. „Ty parchante! Nech ty ženy jít!“

Jako by Derek neřekl vůbec nic, Fischer stále mluvil. „Samozřejmě, pokud v nich ještě stále zůstaly nějaké pozůstatky lidskosti, mohou mít ženy jako kamarádky. Ale jsem si jistý, že ženy to tak vidět nebudou. Brutálně znásilněna v bahně několika útočníky a navíc oni pak zase dostanou hlad. Takže si můžete vybrat mezi kanibalismem a hromadným znásilňováním. Možná, že byste mohl na vlastní oči vidět i obojí.“

„Vy jste se zbláznil? Jste nemocný!“  Derek řval, jeho tvář byla rudá hněvem a frustrací.

Pohledy žen se na něj prosebně upínaly, křičely na něj, aby je zachránil.

„Pokud chcete zachránit jejich životy, pak mi řekněte, kde hledat Johna Connora,“ řekl Fischer klidně.

Derek se podíval na ženy a pak zpět na Fischera. Connor je nikdo. Ale Kyle a Allison jsou s ním na základně Delta. Nemůže ztratit svou jedinou rodinu a lidi pod jeho velením. Ale ženy, dívky křičely a plakaly. Na druhé straně plotu vrčeli a štěkali divoši. Musí mu něco říct.

„Řekněte mi to!“ přikázal Fischer.

„Je na poloze Alfa,“ odpověděl Derek a hleděl do země. „Grizzly, hlavní tábor v centru LA. Tam najdete Johna Connora.“

Derek lhal, protože věděl, že John byl na základně Delta s Allison a Kylem. Pokud je štěstí na jeho straně, oni budou stále tam v bezpečí před útokem.

„Vidíte. Nebylo to vůbec těžké. Jen jsem musel najít tu správnou motivaci,“ usmál se Fischer.

Dajíc si ruce v bok. Fischer se náhle zamračil.

„Otevřít bránu.“

Ženy křičely, když se T-800 přesunul k ovládacím prvkům, které otvíraly bránu mezi ženami a zvířaty.

„Co? Ne!“ Ječel Derek a snažil se seběhnout po schodech, ale T-600 ho chytil za kotník. Derek spadl, a narazil tváří do kovových schodů.

„Říkal jsi, že je ušetříš, když ti to řeknu!“ zařval a vyplivl krev.

„Ne, to ne. Řekl jsem, pokud je chcete zachránit, ne, že zachráněny budou. Zbytečně jste plýtval naším drahocenným časem. Kdybyste nám řekl hned na začátku, co chceme vědět, nic z toho by se dnes nestalo. To je váš trest.“

Fischer se obrátil ke stroji, který držel Derekův kotník. „Nech ho se dívat, dokud nebude o všechny ženy postaráno, a pak ho odveď zpět do továrny. Pohlídej, aby dodržel plán na dnešek, jinak nechám zabít více lidí.“

Derek se pokoušel bránit, kopl do stroje. T-600 ho zvedl za nohy, pustil jeho tělo na zem, až z něj vyrazil vzduch.

Dvě T-600 chytily Dereka za ruce a táhly jej k ohradě s ženami. Vzduch byl naplněn zvuky výkřiků žen a vrčením divochů. Do toho se ozval Fischerův hlas.

„Jste slaboch, Reese! Váš vlastní soucit je vaše zkáza! A teď všichni vaši bývalí spojenci budou zabiti spolu s Johnem Connorem! Válka je u konce! Sky Net vyhrál! A způsobil jste to vy! Můžete říct sbohem také té své australské couře!“

Derekovy ruce byly držené tak, že byl neschopen pohybu. Jeden ze strojů mu bránil zavírat oči, zatímco divoši útočili na ženy. Během toho, co to byl nucen sledovat, jedné z žen se podařilo osvobodit z rukou útočníků. Běžela k němu, volala o pomoc.

Derek strkal do svých věznitelů, když žena, nahá dívka kolem dvaceti let běžela k plotu, krev jí tekla po kůži na hlavě a po jejích nahých stehnech. Strkala ruce do článků drátěného plotu, křičela, prosila, aby jí Derek pomohl.

Všechno, co Derek mohl udělat, bylo říct. „Omlouvám se,“ než několik z těch zvířat přišlo za dívkou a stálo jí na zem. Jako skupina z ní začali zuby trhat maso, zatímco další tvor nutil dívku roztáhnout nohy od sebe.

Derek křičel, jak nejhlasitěji mohl na Fischera, aby to zastavil, ale byl ignorován a z Derekova hlasu se brzy stal jen nesouvislý chraplavý výkřik vzteku, což byl už jediný zvuk, který vydával.

Neschopen něco udělat, Derek byl nucen sledovat, jak divoši zabíjeli ženy tým nejbrutálnějším způsobem, jaký si dokážete představit. Několikrát zvracel až do chvíle, kdy už neměl co, a jen lapal po dechu. Pak ho odtáhly pryč. Krutost těchto divochů se vymykala lidské mysli. Stroj by prostě jen vystřelil kulku do hlavy. To je lepší způsob, jak zemřít.

Charles Fischer si sedl k počítači a zadal své uživatelské jméno a heslo.

Zpustil aplikaci a začal zadávat zprávu.

: \ Mám polohu Johna Connora

: \ Kde?

: \ Hlavní bunkr odporu, v centru LA

: \ Stejné místo, které jsem přepadl už před tím. Jste si jistý?

: \ Zcela. Reese neměl jinou možnost, než prozradit to místo

: \ Co jste udělal s Reesem?

: \ Byl potrestán za nedostatek spolupráce

: \ Odvedl jste dobrou práci, Fischere. Informace, které jste získal, potvrzují, o čem jsem začal mít nedávno podezření. Někdo se snažil nabourat do jednoho z uzlů komunikace Sky Netu. Stopy signálu v síti Sky Netu ukazují na starou továrnu v blízkosti toho místa. Odvolám T-800 na místo, které jte nám dal, aby podpořily útok. Příjezd transportu bude bezprostřední

: \ Rozumím


Hodinu poté, co byl odveden, byla skupina lidé uvnitř továrny překvapena, že vidí toho nového zpět, držel v ruce koště. Jeho vlasy byly rozcuchané víc, než před tím, jeho tvář krvavá a špinavá, ale se stopami po slzách. Ze skvrny od zvratků na košili vycházel silný nakyslý zápach.

Jeden z otroků se dokázal proplížit až do blízkosti Dereka a zašeptat. „Co se ti stalo?“

Derek se rozhlédl kolem. Mluvení při práci je trestným činem. Neviděl žádný stroj dostatečně blízko, aby je mohl slyšet, což byl pravděpodobně důvod, proč ho ten chlap oslovil.

„Co se stalo mě, na tom nezáleží. Záleží však na to, co přijde. Řekni ostatním, aby byli připraveni,“ zašeptal Derek chraplavě. Jeho hlasivky byly poznamenané křikem, aby Fischer zastavil to šílenství.

„Připraveni? Připraveni na co? Kdo jsi?“ zašeptal muž docela nahlas, takže se jeden ze strojů otočil a  díval se jejich směrem.

Riskujíc vše, Derek zašeptal, aniž by pohyboval rty. „Jmenuji se Derek Reese. Plukovník z odporové skupiny Grizzly, Kalifornie. Někteří z mých lidí jsou tu se mnou. Takže šiř to dál. Dostaneme se odsud.“

Při těchto slovech, Derek stále pracoval jakoby nic. Jedinou věc, kterou Derek věděl, bylo, že strach té dívky a její prosebný výraz nikdy nevymaže ze své hlavy. Ani zvuk jejího křiku, když byla ještě živá. Zabije Fischera, i pokud by to měla být ta poslední věc, kterou udělá.

2027, den 53, po půlnoci

Přes sutí zasypané ulice, které dříve byly centrem Los Angeles, lidé bojovali a utíkali o svůj život před stroji Sky Netu. Stroje jak na zemi, tak ve vzduchu, a některé i v tunelech pod zemí, dělaly to, na co byly naprogramované. Zabíjení lidí.

Vzdušní Hunter Killeři bušily do země plasmovými výstřely, některé z nich spalovaly oslabené struktury, které podporovaly tunely. Hunter Killer tanky, nazývané Zlobři nebo kentauři v závislosti na jejich velikosti, pálily na masy, když Terminátoři hnaly lidi z podzemních tunelů na povrch, kde byly zabíjeni.

Ale někteří z nich unikli, byli chráněni jinými stroji. Stroji přeprogramovanými kódem, který napsal John Connor, který v současné době utíkal o svůj život spolu se svou družkou v jednom z těchto mnoha tunelů.

„Utíkej, Allison! Utíkej!“ křičel John, když vypálil ze své brokovnice a zasáhl endo několika výbušnými kulkami.

Pronásledující Terminátor sebou trhl s každým zásahem, ale jejich pronásledování nezastavil.

Otočil se a běžel za Allison, když kovák spustil palbu ze své plasmové pušky. John skočil na stranu a těsně se vyhnul horkému plasmovému záblesku. Zakňučel, když ucítil, jak mu teplo pálí do vlasů a krku.

Běžel a zoufale se snažil držet krok s Allison, která se od něj rychle vzdalovala. Najednou se zastavila a otočila, poklekla a zahájila palbu na stroje, které následovaly Johna. Její první výstřel srazil stroj vpředu do dalšího za ním. Padli do spleti kovových paží a nohou.

„Rychle, pojď za mnou, než stihnou zaregistrovat, kam jdeme,“ vykřikla Allisona , pak Johna chytila a táhla ho sebou dál hlavním tunelem. Náhle vrazila do postranního tunelu a zastavila se po několika krocích. „Počkej tu,“ řekla.

John zalapal po dechu, než se zeptal. „Kam jdeš?“ Ale Allison rychle utekla, aniž by řekla jediné slovo.

John klekl a držel brokovnici míříc do části tunelu, ze které přišli. Rychle brokovnici dobil dalšími náboji.

Allison byla najednou zpátky po jeho boku. „Šla jsem pro tohle,“ podala mu dva malé balíčky výbušnin C4. „Byly uschovány na bezpečném místě už dlouho. Jsem ráda, že tam pořád jsou.“

„Ale nejsou tam žádné pojistky, žádné rozbušky. Budeme do toho muset střelit, aby to explodovalo, což znamená, že budeme muset být nebezpečně blízko výbuchu.“

„Nemůžeš udělat míchaná vejce bez rozbití pár vajíček,“ mrkla Allison na Johna.

„Jo, ale jedno vejce bych nerad popraskané,“ odpověděl a ukázal na sebe. „Jak daleko ten tunel vede?“

„Pár set metrů, proč?“

„No, jeden z nás může dovést kováky do toho tunelu. Další může držet pozici. Když dostaneme kováky až tam pod to potrubí, jeden z nás střelí do C4 a pak rychle na zem, abychom se uchránili před výbuchem. Bude to ale velmi nebezpečné.“

„No, je to lepší, než zemřít v jejich rukou.“

„Jestli ti to nevadí, já bych raději nezemřel vůbec. Udělej mi podporu, to potrubí je docela vysoké.“

Opřená o stěnu tunelu, Allison držela ruce před sebou s propletenými prsty. John položil nohu do jejích rukou a vytáhl se až na trubku, zatímco Allison tlačila.

Sundal si pásek a použil ho na připevnění C4 k potrubí a následně skočil dolů s krátkým upozorněním.

„Uděláme tohle. Dovedu je sem,“ Allison začala protestovat, ale on ji zastavil gestem ruky. „Vím, že máš rychlé nohy, ale je pravděpodobnější, že oni budou honit spíše mě než tebe. A ty jsi také zatraceně dobrý střelec s plazmovou puškou. Já bych se cítil mnohem lépe, když k tobě poběžím já a ty budeš střílet, než kdybys měla běžet ke mně ty a střílel bych já.“

„Pokud na tom trváš,“ řekla a vypadala trochu vystrašeně.

„Dobře. Běž do tunelu a miř plasmovou puškou na C4. Jakmile poběžím kolem tebe, vystřel a k zemi. Nebude dost času utéct. Jasné?“

„Jasné. Buď opatrný,“ řekla s obavami.

„Budu,“ odpověděl a rychle odběhl.

###

„Kde je?“ stříbrná postava kontroluje záběry na monitoru.

„Dejte mi úplnou zprávu z vašich senzorů,“ na jeho monitory přišly údaje včetně vln světelného spektra, zvukových vln a vibrací.

„Poslouchejte, jsou tam hlasy. Sledujte hlasy.“

Stříbřitá forma upřeně pozorovala monitory počítačů. Na jednom je obrázek, jak jeden stroj padá na druhý.

Poté je obrazovka naplněna světlem, jak střelba ochromila optiku.

„Tady jsou! Sledujte je! Okamžitě je zabijte!“ křičela stříbrná postava.

###

John kráčel opatrně zpět cestou, po které s Allison přiběhli z hlavního tunelu. Když zašel za roh, náhle narazil na dva stroje.

Rychle zvedl brokovnici a vypálil přímo do obličeje prvního stroje, pak se otočil a běžel. John slyšel, jak ho pronásledují.

Po dosažení tunelu, kde on a Allison nastražili past, se otočil a vypálil několik střel na blížící se kováky. John se sklonil a běžel, zatímco plasmový výstřel vyplňoval prostor kolem.

John běžel tak rychle, jak bylo v úzkém tunelu možné. Proběhl kolem Allison a vrhl se k zemi v momentě, kdy vystřelila ze své plasmové pušky na C4.

Síla exploze jej zvedla ze země ještě dříve, než dopadl a odhodila jej zpět, což ho omráčilo. Vše utichlo. Řev exploze byl ohlušující.

###

„Nějaké stopy toho, kde jsou? Co myslíte tím, že je nemůžete najít? Chci hlídky do každého tunelu a v každém potrubí vedoucím ven. Žádné hlášení, dokud je nenajdete.“

Kyle pustil mikrofon a sundal lehátka z hlavy.

„Musíte se uvolnit, pane. Oni se objeví.“

„Přál bych si mít tvůj optimismus, Andy.“

„To jsou John a Allison tam uvnitř. Jestli někdo mohl přežít takové krveprolití, jsou to oni dva.“

„Doufám, že máš pravdu. Půjdu zkontrolovat naše zásoby. Pokud nás jednotky Sky Netu napadnou tady na základně, budeme muset bojovat nebo se rychle přesunout. Zavolej mi, jakmile přijdou nějaké zprávy.“

„Jistě.“

Kyle odešel chodbou. Zastavil na půli cesty dolů a vytáhl fotografii, kterou mu dal John. „Omlouvám se, Sáro. Ztratil jsem tvého syna, naši poslední naději na budoucnost,“ něžně se dotkl její tváře a všiml si smutku v jejích očích, který korespondoval s jeho vlastním smutkem a strachem. Vrátil fotografii zpět do kapsy a odešel.

###

V tunelu byla tma. Vzduch byl naplněn prachem a země se třásla.

„Johne, Johne, jsi v pořádku? Mluv se mnou! Johne!“ volala Allison a silně, ale opatrně s ním třásla.

„Uuuhhhnnn,“ zasténal John. Jeho hlava se cítila, jako by se na ní zřítil celý ten zatracený tunel.

„Prosím, Johne. Probuď se, musíme jít dál,“ její hlas byl zbarven strachem.

„Allison,“ řekl tiše.

„Jsem tady, Johne.“

„Dostali jsme je?“

„Dostali jsme je. Jsou mrtví. Ale musíme se pohnout. Tunel se stále otřásá a může se kdykoliv zřítit.“

„Pomoz mi vstát,“ řekl s povzdechnutím, a natáhl ruce, aby mu Allison mohla pomoci.

John sténal, když ho Allison chytila za obě ruce a vytáhla ho ze země.

„Wow, točí se mi hlava,“ řekl, když se snažil získat rovnováhu tím, že se pevně držel Allisoniných rukou.

„Opři se o mě. Budu ti dělat podporu.“

Popadla zbraně a přehodila si je přes rameno. On omotal ruku kolem jejích ramen, ona položila svou na jeho záda a pomáhala mu v chůzi tunelem.

„Kam máme namířeno,“ dokázal se John zeptat.

„Do tunelu. Doufám, že najdeme další cestu ven. Výbuch strhl střechu. Nemůžeme jít tam, kudy jsme přišli.“

Šli do tunelu směrem od zříceného stropu. Rychleji, než by John chtěl kvůli své hlavě, ale pomaleji než by chtěla kvůli otřesům Allison.

###

„Hlášení hlídky F. Žádné stopy po našich dvou ptácích. Stále hledáme.“

„Hlášení hlídky H. Žádné stopy po nich v tunelech metra. Sekce C se přesunuje pomoci hlídce B.“

„Hlášení hlídky E. Zjištěna silná exploze pod Whittier Boulevard. Většina ulice se zhroutila, což vytvořilo velkou propast.“

„Hlídko E, tady Delta. Prozkoumejte tunely v té oblasti. Hlaste, pokud něco najdete,“ reagoval Kyle.

Přecházel sem a tam po radiové místnosti. Ostatní lidé na základně Delta měli také obavy, ale snažili se to nedávat najevo. Ale vše, co byste museli udělat, abyste zjistili, jak se ve skutečnosti obávají, je podívat se do jejich tváří.

Několik minut uplynulo, když. „Hlásí se hlídka E. V hlavním kanále pod Whittier Boulevard jsme našli tři tašky s věcmi Allison Youngové a Johna Connora. Jsou tu jasné důkazy, že zde proběhla nějaká přestřelka. Na stěnách jsou stopy po plasmových výstřelech a v celém prostoru jsou prázdné  náboje z brokovnice.“

„Dobře, hlídko E. Pošlu další hlídky na pomoc.“

„Negativní. Negativní. Tunely jsou od exploze nestabilní. Je tu mnoho prachu a nečistot a my už našli kusy z více než jednoho enda.“

„Nějaké stopy po našich dvou ptácích?“

„Negativní. Mohou být na druhé straně zříceného tunelu. V tom případě se k nim nemůžeme dostat.“

„Rozumím. Vrátíte-li se na povrch, možná dokážete najít jiný způsob, jak se dostat na druhou stranu.“

„To je možné. Žádám o pomoc našich T-800, jako extra stráž na povrchu.“

„Souhlasím. Zůstaňte na příjmu, než je pošlu.“

Kyle se vyřítil z radiové místnosti na konec chodby, kde byly shromážděny skupiny T-800.“

„Hej!“ zařval, jak k nim běžel. V souzvuku se otočily a dívaly se na něj.

„John Connor má potíže a potřebuje vaši pomoc.“

„Jaká je podstata problému?“ zareagoval jeden z nich.

„Zdá se, že John Connor a Allison Youngová jsou uvězněni ve zřícené části tunelu. Máme v této oblasti hlídky, ale oni potřebují vaši pomoc.“

Kyle jim rychle nastínil situaci a polohu hlídky E. Prvnímu stroji, který promluvil, udělil čestnou hodnost seržanta, pověřil jej vedením skupiny T-800 a poslal je na cestu.

„Hlídko E. Hlídko E. Tady Delta. Posílám vám na pomoc šest T-800. Slyšíte mě?“

„Jasně a zřetelně Delto. Jsme na povrchu a právě pozorujeme hlídky nepřátelského kovu a některé HK létající v této oblasti. Zřejmě hledají nějaké přeživší.“

„Rozumím. Nezasahovat. Počkejte tam na příchod přátelského kovu. Hlaste, pokud zaznamenáte pokrok.“

„Pozitivní.“

###

„Allison. Potřebuji si sednout. Má hlava se cítí hrozně,“ zamumlal John belhajíc se po boku Allison.

„Dobře, ale jen pět minut a pak musíme jít.“

Usedli a John se vedle ní téměř zhroutil.

„Drž mě, myslím, že…“

John omdlel. Allison ho chytila a odtáhla ke zdi tunelu. Posadíc se, ho opatrně dostala do polohy s hlavou opřenou o její stehno.

Jemně poklepala na jeho obličej a řekla. „Mluv se mnou, Johne. No tak! Mluv se mnou!“

Zamumlal. „Omlouvám se. Je mi to tak líto.“

Allison ho jemně pohladila po čele a zkontrolovala jeho dýchání a puls. „To je v pořádku, Johne, někdo nás brzy najde.“ Sehnula se a políbila ho na čelo, držíc jeho hlavu ve svých chladných rukách. Opět nereagoval.

Allison křičela. „Řekni mi, kdo jsi! Mluv! Jak se jmenuješ?“

Obrazy a hlasy proplouvaly Johnovou hlavou, tak, jak upadal do bezvědomí.

„Jak se jmenuješ?“ řekl sladce znějící hlas za ním.

Otočil se a díval se na nejkrásnější dívku, jakou kdy viděl. „John.“

„Jsem Cameron,“ usmála se na něj.

Na chodbě po hodině přišla vedle něj. „Dříve jsem tě tady neviděla. Právě ses sem přestěhoval?“

„Jo.“

„Špatné pro tebe,“ usmála se na něj.

John se cítil z toho rozhovoru trochu nepříjemně. S takto krásnou dívkou nikdy před tím nemluvil. „Musím se připravit na hodinu.“

„Čau,“ Cameron se usmála a odchází. Na stěně je plakát, na kterém stojí. „Nechoď sám.“

Nechoď sám. Ta slova se neustále ozývala v jeho hlavě.

„Reese? Je tu John Reese?“ zeptal se suplující učitel.

John zvedl ruku.

Bang! Bang! Bang! John se skrčil a utíkal, zatímco suplující učitel po něm pálil z pistole. Otočil se a uviděl Cameron se třemi krvavými dírami po kulkách v hrudníku těsně před tím, než vyskočil z okna.

Cromartie ho zahnal do kouta a zdálo se, že jej asi zastřelí, když do něj náhle vrazil náklaďák. Dveře se otevřely a Cameron vyřkla tato magická slova. „Pojď se mnou, jestli chceš žít.“

Nechoď sám.

John sedí na zadním nárazníku pickupu a uvažuje o tomto novém kyborgovi z budoucnosti.

„Jaký jsi model? Jsi nová? Vypadáš… že jsi jiná.“

„To jsem,“ dala mu malý úsměv a vzala si jeden z jeho chipsů a snědla ho.“

Nechoď sám.

John řeže do pokožky na Cameronině hlavě. Má její hlavu ve svých rukách. Chystá se vyjmout její čip ve snaze zabránit Sky Netu převzít kontrolu nad systémem sledování dopravy. Má strach. On si zahrává asi s nejzranitelnější Cameroninou součástí.

„To je v pořádku, Johne. Dělal jsi to již dříve,“ řekla sledujíc ho svýma hlubokýma hnědýma očima.

Podíval se do jejích očí a uvědomil si, že mu věří. Vytahuje její čip. Pohled na ni, jak jen tupě zírá do prázdna, je velmi bolestivý. Touží jen rychle dokončit úkol a vrátit její čip tak rychle, jak to jen bude možné.

Úkol je splněn. Je s Cameron sám.  Vrací čip zpět do portu, jemně vyhlazuje pokožku s jejími vlasy zpět na své místo a něžně hladí její tvář.

Cítí, jak se její serva nahodila a on rychle dává svou ruku pryč, naklání se nad ní a pozoruje ji. Ona si všimla jeho ruky i starostlivého výrazu na jeho tváři, i když se to snažil skrýt.

Nechoď sám.

„Mám narozeniny?“

„Já nevím. Narodila ses?“

„Byla jsem postavena.“

„No, pak máš možná postaveniny.“

Nechoď sám.

Cameron je v pasti mezi dvěma vozidly. John se snaží vyjmout její čip. Tentokrát chrání sebe a svou matku, když se otočila po výbuchu bomby proti nim.

Cameron ho prosí. Pláče a prosí ho. „Johne, Johne, to nemůžeš udělat. Prosím, Johne, nedělej to. To jsem nebyla já. Provedla jsem test. Vše je už v pořádku. Prosím, Johne, nedělej to. Já nechci odejít.“

Cameron začala plakat. „Prosím, Johne, prosím. Nechci odejít. Jsem už v pořádku. Poslouchej mě. Nechci odejít. Jsem již opravena. Provedla jsem test. Všechno je už v pořádku. Jsem perfektní. Můžeš mi věřit.“

Cameron stále prosila a z očí jí tekly slzy. „Miluju tě.  Miluju tě! Prosím, miluju tě, Johne. Já tě miluju a ty miluješ mě!“ Nemohl uvěřit tomu, co slyšel, přesto vytáhl její čip ven.

Později, Derek se s ním snažil mluvit, jak nejšetrněji mohl. Ale on ji nikdy neměl rád. Nikdy jí nevěřil.

„Potřebuju jí. Ona chrání můj život,“ odpověděl John.

„Ona chrání můj život!“ John křičí, aby ho všichni slyšeli.

Chystají se jí spálit. On to nemůže udělat. Potřebuje ji. „Omlouvám se. Nemůžu to udělat,“ popadl Cameronin čip a rychle jí ho vložil do hlavy. Vytáhl zbraň a držel svého strýce a svou matku na uzdě.

„Chceš mě zabít, Johne?“ zeptala se Cameron, když se probudila.

„Chceš zabít ty mě?“ řekl s napjatým hlasem.

„Ne,“ odpověděla klidně.

John jí podává zbraň. Ona se na něj dívá a pak mu vrací zbraň zpět. On ji věří.

Nechoď sám.

Cameron vstoupila do jeho pokoje a lehla si vedle něj na postel.

„Chápu, že být Johnem Connorem, znamená být osamělý,“ pověděla mu.

„Jak to můžeš chápat?“

„Ty a já o tom hodně mluvíme.“

„To děláme?“

„Děláme. Budeme.“

Nechoď sám.

John dokončil pomoc Cameron s její paží. „Je to opravené?“

Dívá se na něj s vděčností za pomoc a zároveň i se smutkem. „Nevím.“

O něco později e jí ptá. „Co se s tebou děje?“ řekl se skutečnou starostí.

„Nevím,“ znovu odpověděla.

Nechoď sám.

Podává mu něco, co vypadá jako kapesní hodinky, ale je v tom jednoduchý dálkový spínač.

„Co je to?“

„Pokusil ses mě opravit. Dvakrát. Nefunguje to.“

„A?“

„Nemůžu se sama zabít,“ pravila s jistou dávkou smutku.

„Proč bych tě měl chtít zabít?“ řekl s opravdovou starostí.

Nechoď sám.

„Johne…“ její hlas byl tichý, měkčí, než jak ho kdy slyšel. Těžce polkl a měl se problém nadechnout.

„Je čas jít,“ zakončila Cameron.

On nechtěl jít. Chtěl zůstat navždy, na ní, jejich tváře jsou tak blízko, že se téměř dotýkají. A zoufale jí chtěl políbit. Ale ona měla pravdu. Byl čas jít.

Pokud by se neodtáhl teď, nebyl si jistý, jestli by ještě někdy mohl. Neměli na to čas. Neochotně ustoupil, zatímco ona se přesunula, aby si oblékla svou košili. Bylo pro něj mnohem jednodušší soustředit se, když měla na sobě všechny své šaty.

A poprvé se podivil, že skončil v této situaci. Ne, že by si stěžoval, ale nebyl hloupý. Udělala to schválně.“

„Lhala jsi?“ zeptal se náhle, rty přitisknuté pevně k sobě. Potřeboval to vědět, potřeboval konečně rozsoudit vnitřní debatu, která v něm zuřila. „Když jsi byla uvízlá mezi náklaďáky. Když jsem se snažil vyjmout tvůj čip. Lhala jsi?“

Setkala se s jeho pohledem, její oči byly měkké a klidné. „Ne.“

Nechoď sám.

John zajel k přední části vězení. Hledá v davu jakékoliv známky své matky a Cameron. Nakonec je vidí přicházet k autu a jeho dech konečně vyklouzl z krku. Cameron vypadá hrozně. Zachytil ji jen letmým pohledem, než musel otočit oči zpět k silnici a vyjet bránou ven.

Vedle něj je jeho máma vzteky bez sebe. „Poslala jsem ti zprávu! Říkala jsem, že…“

„Jo, jsem špatný John Connor,“ odsekl. Nelitoval svého rozhodnutí. Otočil se ke Cameron a trhl sebou ze škody, jakou utrpěla. Polovina její tváře byla pryč, jedno modré oko prosvítalo přes kov. Celá její bunda byla roztrhaná a zakrvavená dírami po kulkách. To všechno kvůli němu. Protože on jí přesvědčil, aby šla proti jeho matce. Protože ona ho miluje.

Je mi to tak líto, Cameron. „Jsi v pořádku?“ zeptal se, z jeho hlasu byl cítit strach.

Ve zpětném zrcátku může vidět trhaný pohyb, když pohnula hlavou. „Nejsem na sto procent,“ John se cítí uvnitř hrozně. Cameron toho pro něj obětovala tolik.

John se podíval zpět na Cameron. Dívala se dopředu, pak na zem a její pohyby byly nevypočitatelné. Cítil bolestivou lítost. Ach Cameron, co jsem ti to provedl?

Byla poškozena. Již nebyla ten plně funkční kyborg, jemuž byl v hotelovém pokoji tak blízko, ten, který se na něj usmál se svýma měkkýma očima upřenými na něj. Byla poškozena.

Všechno kvůli němu.

Opravím tě, Cameron, slíbil. Jakmile bude po všem, přísahám, že tě opravím.

Nechoď sám. Nechoď sám.

Vyrazil vpřed, před svou matku, před Weaverovou. Rozrazil dveře jako první, když se náhle zatavil s očima vytřeštěnýma šokem a strachem.

Cameron seděla v křesle, úplně bez hnutí, její oči mrtvé a rozostřené. Jeho mysl křičela. Neeeeeee!

Doběhl k ní, a po odtažení vlasů a kůže viděl port, kde byl čip. Tam, kde obvykle byl.

„Její čip, je pryč.“ NE! To nemůže být pravda! Bojoval proti svým emocím, které hrozily, že ho přemůžou. Jeho oči zoufale hleděly na stůl, zahlédly Cameronin zkrvavený nůž.

„Kde je?“ vykřikl. „Ten, ten – John Henry,“ koktal. „Vzal její čip! Kam zmizel?“ Vyl si vědom, že křičel, jeho hlas byl lemován strachem. Zabiju ho! Zabiju ho!

Nechoď sám.

John klečel na hliněné podlaze. Znovu se podíval na balík na spodní polici. Rozsvítil baterku, naklonil se, aby se podíval z blízka a odtrhl poslední vrstvu plastu.

Uvnitř byla ta poslední věc, kterou očekával. Cameron! Nemohl tomu uvěřit. Její tělo bylo zcela obnoveno, vypadala stejně jako ten první den, kdy se s ní setkal.

„Ach, Cameron. Proč jsi to udělala? Proč ses vzdala svého čipu? Mohl jsem tě opravit. Vím, že jsem mohl.“

„Promiň, že jsem ti nevěřil. Lhala jsi mi tak často. Jak jsem mohl věřit, že mě miluješ? V době, kdy jsem si to uvědomil, už bylo příliš pozdě. Ty ses dobrovolně obětovala, abys zachránila mojí mámu, i když jsme měli odjet, jak nám máma vzkazovala. Miluji tě, Cameron. Pokusím se dostat tvůj čip zpět, slibuju.“

Slzy stékaly po Johnově tváři. Políbil ji na tvář, vytáhl plastovou fólii, do které byla zabalena, a utěsnil ji, jak nejlépe mohl.

Nechoď sám.

V jeho mysli se ozývá. „Cameron! Cameron! Je mi to tak líto. Je mi to moc líto.“

„To je v pořádku, Johne. Jsem s tebou. Já budu pořád s tebou.“

„Slibuji, že tě opravím, Cameron. Slibuji.“

„To je v pořádku Johne. Můžeš mě opravt. Opravíš mě.“

„Cameron, je mi to tak líto. Miluju tě.“

Allison pohladila Johna po hlavě, když se jeho vědomí vytratilo. Jeho tvář se zkroutila emocemi z událostí, které probíhaly jeho myslí. Mumlal slova a fráze.

„To je v pořádku, Johne. Miluju tě a budu pořád s tebou,“ řekla Allison. Slzy jí stékaly s očí, jak soucítila s tím mladým mužem, který toho pro ni a pro každého tolik riskoval.

32

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Pokračování...

2027, 54. den
Zpátky v Utahu, Derek pracoval jako by se nic nestalo, ode dne kdy Fisher brutálně zabil ty ženy, ale nemohl zůstat nečinný. Využívajíc své oči, uši a znalosti svých spoluvězňů, aby se o tomto místě naučil všechno co šlo.

Derek sbíral kusy železného šrotu a odnášel je do koše na zdi. Otevřel poklop, hodil kusy dovnitř a zavřel ho, slyšíc jak kusy padají.

Nemůže to být více než 12 nebo 15 stop na dno. Může to být cesta ven, nebo způsob pomalé a bolestivé smrti.

Tohle a další detaily, byly věci které Derek zkoumal. Jako protipožární systém, vodní ostřikovače byly napájeny hlavním potrubím s nouzovým vypínacím ventilem. Lidský design, což znamená že tato část továrny pochází z období před Soudným dnem. Dobře pro něj, pokud by měl systém využít, podobně jako větrací systém.

Elektrické kabely napájely automatické zařízení seshora. Přepadávaly z kabelové lávky a visely ze stropu jako hadi. Dvěstě-čtyřicet voltů a nějaké kabely dálkového ovládání. Ovládání musí být ve vedlejší budově, protože nenašel vypínače, nebo kontrolní místnost.

Hydraulická kapalina pro stroje používaná pro tvarování a řezání kovů, používaných v nábojích a raketách, byla dodávána z nádrže skrz potrubí a hadice. Byly chráněné před poškozením umístěním pod podlahu, ale byly zranitelné u připojení do strojů. Měděné trubky by měly jít jednoduše přeříznout v místě, kde opouští magnetický ventil. Při volném výtoku magnet automaticky uzavře ventil, aby se zabránilo úniku. Ten musí být zničen, aby se zachoval ventil otevřený.

Derek pokračoval na pozici jeho pracoviště, kde sbíral odpadní materiál ze strojů.

"Něco od Jacka?." zašeptal Derek svému společníkovi.

"Zatím nic. A pořád si myslím, že je tvůj nápad šílený."

"O nic šílenější, než nechat stroje nás upracovat k smrti."

Muž přikývl a zeptal se, "Kdy se tvůj plán uskuteční?"

"Dokud nebudou T-osmistovky pryč."

"Ale co s T-šestistovkama? Ty budou přesunuty dovnitř továrny aby nás hlídaly."

"S těmi se můžeme vypořádat. Jsou mnohem zranitelnější a pomalejší. A já mám plán prací."

"To je to co Jack dělá že?

"Není to, to co ona dělá, na čem teď záleží, ale to, že ona tady není a T-600 si toho nevšimly. Jestli může proklouznout zpátky sem a neviděna pokračovat v práci...."

Derek přestal mluvit a usmál se. "Podívej." řekl svému společníkovi, když svůj zvedl koš železného šrotu.

Na druhé straně dopravníkového pásu malá žena zkoumala kusy, které k ní dolů přicházely. Jen sekundu předtím tam nebyla. Kývla na něj hlavou a pokračovala v práci.

"Jack je zpátky." řekl Derek odcházejíc s dalším odpadem do nádoby. Vše co mohl, bylo neusmívat se. Kývla na něj, což znamenalo, že ventilační systém je průchozí a jeho vstup je na slepém místě. Poslední část jeho plánu je na místě. Teď akorát potřeboval perfektní příležitost k jeho uskutečnění a zabít Fishera.

2027, 56. den
"Za jak dlouho se probudí doktore?" zeptal se Kyle Reese.

"Těžko říct při takovém stupni otřesu mozku. Jestli upadl do komatu, můžou to být dny, možná týdny."

"Nelíbí se mi to doktore. John Connor je to nejlepší, co mohlo odpor potkat. Udělejte cokoliv co by mu mohlo pomoci. Potřebujeme ho. My všichni ho potřebujeme.

Kyle ve dveřích pohlédl na Johna Connora. Ležel na posteli, hlavu měl ovázanou obvazy. Allison seděla vedle něj a něžně s ním mluvila, držíc ho za ruku. Byla tady od té doby co dorazili, nikdy neodešla, stále bděla. Byl to smutný pohled.

Kyle viděl její rozrušený obličej, byl plný bolesti a utrpení. Vstoupil do místnosti, nejprve pohlédl na Johna a pak na Allison. Poklekl vedle Allison.

"Allison. Možná by sis měla odpočinout. Jsi po jeho boku od té doby co jste přišli."

"Nemůžu ho takhle opustit." řekla a čerstvé slzy se jí skutálely po tváři.

"Allison. Prosím, jen si na čas odpočiň. Doktor ti dá vědět, když se cokoliv změní." řekl jí něžně.

"Kyle. Já nemůžu.... Je to moje vina. Byl to můj nápad použít C4. Všechno je moje vina." Allison se ještě více rozplakala. "Řekl mi, že to je nebezpečné. Doufala jsem, že ho to ochrání. Ale nebyla tam žádná jiná cesta." řekla a její spodní ret se chvěl.

Allison sklonila hlavu a plakala. Kyle se postavil a dal jí uklidňující objetí .

"Allison, prosím. Pojď se mnou. Odpočiň si trochu, já s ním zůstanu. A když se probudí, sám pro tebe přijdu."

"Slibuješ?" Allison si utřela slzy a pohlédla na Kyla.

"Ano. Slibuju."

Kyle doprovodil Allison zpátky do pokoje, který předtím sdílela s Johnem. Všechen jejich majetek tady již byl přinesen a ležel na podlaze před malým stolem. Na stole byla voda, nějaké ručníky a mýdlo, které dostali za své vítězství v továrně.

"Jen si tady lehni a trochu si odpočiň. Dohlédnu na Johna za tebe."

"Zůstaň s ním Kyle. Neopouštěj ho. Potřebuje nás stejně jako my ho."

"Neopustím."

"Kyle?" zeptala se Allison, když byl na odchodu.

"Jo?" řekl a otočil se zpátky do dveří.

"Víš, jsi nejlepší bratr, jakého dívka může mít. Děkuju ti."

"Žádný problém." usmál se. "Teď odpočívej."

2027, 57. den
"Johne Connore!" Ženský hlas zněl temnotou.

"Co?" zasténal John.

"Na nohy vojáku! Zvedni se na nohy!" přikázal hlas.

"Kdo je to?" zeptal se John, znějíc trochu více čileji.

"Johne to jsem já, tvoje máma. Musíš se vzbudit . Oni tě potřebují. Oni všichni tě potřebují." řekla měkčím hlasem.

"Ale mami, já nejsem vůdce. Nejsem Mesiáš. Nemůžu to dělat."

"Neopovažuj se tohle říkat! Tohle je tvůj osud. Tvůj otec nezemřel jen proto, aby ses tu mohl jen válet a litovat. Teď! Zvedej se!

"Mami!"

"Na nohy vojáku! ZVEDNI SE NA NOHY!"

Johnovy oči se pomalinku otevřely a uviděl shrbenou postavu, na židli vedle něj. Oči se mu trochu zamlžily, jak se snažil zaostřit.

"Kyle?" zašeptal.

"Johne!" Kyle byl najednou v pohotovosti, když mladý muž vedle něj otevřel oči a promluvil.

"Kde to jsem?" promluvil John tiše znovu.

"Jsi na základně Delta. Na ošetřovně."

"Co se stalo?" Jeho hlas byl trochu hlasitější.

"Dostal jsi pořádný otřes mozku z výbuchu. Byl jsi v bezvědomí čtyři dny."

"Čtyři dny? Bože! Kde je Allison?" řekl s hlasem náhle naplněným strachem a obavami.

"Je v pořádku. Spí ve Vašem starém pokoji. Zaběhnu pro ni."

Kyle se zvedl ze židle. "Doktore! Doktore! Pojďte sem!"

"Co se děje?"

"Je vzhůru. Mluvte s ním mezitím co skočím pro Allison." Kyle vyběhl z ošetřovny s úsměvem na obličeji."

"Dobrá synku, vypadá to že ve tvém malém světě konečně vysvitlo sluníčko. Jak se cítíš?" zeptal se doktor.

"Bolí mě hlava, a mám žízeň."

"Dobrá, můžu ti dát trochu vody, ale jediné co na bolest mám, je má domácí pálenka a ty vypadáš příliš mladě abys popíjel tuhle škodlivinu." doktor se rozesmál.

"Allison rozrazila dveře a zastavila se s toužebným pohledem upřeným na Johna Connora. "Johne?"

"Allison." vydechl John, jeho tvář se rozzářila úsměvem.

Doktor kousek ustoupil, když se Allison přihnala k Johnovi a objala ho s čerstvými slzami štěstí a úlevy v očích.

"Tolik jsem se bála. Omdlel jsi a držela jsem tě tak dlouho, až nás našla hlídka a vykopala ven. Všechno je to moje vina Johne. Nikdy jsme neměli používat výbušniny. Měli jsme najít jiný způsob jak stroje zlikvidovat. Promiň mi to Johne."

"Už je to v pořádku. Všechno je v pořádku." řekl John, když ji hladil po vlasech.

Allison tiše ronila slzy úlevy.

"Kyle?" John se ohlédl na Kyla, stojícího na druhé straně.

"Jo, Johne."

"Máš zorganizované to rádiové vysílání?"

"Měli jsme, než se nám kováci prohnali bunkrem."

"Zorganizuj to znovu. Teď už vím co chci říct."

2027, 57. den, dopoledne
Kyle pomáhal Johnovi, když procházeli chodbou. .

"Jsi si jistý, že se chceš vrátit zpátky do svého starého pokoje?"

"Kyle, raději budu tam, než jedinou další minutu v nemocnici, kde si každý hledá nějakou výmluvu aby mě mohl vidět."

"Předpokládám, že to nemá nic společného s trávením více času s Allison."

"Co? To mě nikdy nenapadlo." řekl rozpačitě John a jeho tvář zrudla.

"Nicméně, Andy říkal že budeme mít dnes při západu Slunce plné rádiové spojení se světem. Je to nejlepší čas pro rozeslání signálu po světě."

Kyle sledoval jak se John usazuje na lůžko. "Jsi si jistý, že to chceš dnes večer udělat?"
"Tak jako nikdy." odpověděl přesvědčeně John.

"Dobrá, odpočiň si trochu a připrav si co chceš říct. Budu sbírat zpravodajské informace a o všech změnách ti dám vědět."

"Dobře. Slyšel jsi už něco o Derekovi a ostatních?"

"Ne. Po takové době už pochybuju, že o něm ještě něco uslyším."

"Je mi to líto. Doufám že ho najdeš Kyle."

"To doufám i já Johne. To doufám i já." řekl Kyle když se otočil aby opustil Johnův pokoj.

John zavřel oči a během několika minut usnul, ale probudil se, když někdo vstoupil do pokoje.

"Kdo je to?" Řekl jemně a zvedl hlavu.

"Jen já, Catherine Weaverová."

Otevřel oči a viděl ji stát vedle jeho lůžka v dokonalé uniformě. Člověk by si myslel, že by mohla na sobě mít trochu špinavější uniformu, jako nosí všichni ostatní. Není jediný stroj, který dává svůj vzhled vysoko mezi své priority.

"Jak se ti s Johnem Henrym dařilo v tom útoku?"

"Moc dobře ne, Johne. Továrna kde John Henry pracoval, se dostala pod útok také. Podařilo se nám odtamtud dostat právě včas. Také jsme přesunuli Cameronino tělo. Je nezraněná a v bezpečí."

"A vy dva jste v pořádku?"

"Oba se máme skvěle, Johne. Tvůj zájem je dojemný, ale zapomínáš že dokážeme vydržet mnohem více fyzického poškození, než vy lidé."

"No jo, já zapomněl. Já jen, že mám stroje kolem sebe skoro celý život. Vím, že jste fyzicky odlišní, ale nevidím vás jako něco jiného než lidi. Jste možná jiní, to je zřejmé, ale jste lidé."

"To je obdivuhodné Johne, ale nenech se svými city oslepit. Jednoho dne se některý ze Skynetových strojů může dostat až k tobě a zabije tě. Nikdy neodvolávej své stráže od nás. Ani od těch, kterým důvěřuješ. Můžeme se obrátit." Ve skrytu se cítila potěšená Johnovým přiznáním. John Connor, se kterým se setkala ve své budoucnosti, je nikdy neviděl jako něco jiného než nástroj. A to do té doby, než potkal Cameron.

"Jo, pamatuju na to." John nikdy nezapomněl, jak byl přes L.A. pronásledován Cameron, když se obrátila, poté co výbuch bomby poškodil její čip."

"Je něco co bys potřebovala? Nebo jsi tu jen na společenské návštěvě?" John při té otázce pozvedl obočí.

"Roztomilé. Ano, mám nějaké informace o aktivitách a poloze Skynetu a John Henry posílá svou omluvu."

"Za co se omlouvá?"

"Věří, že jeho pátrání po fyzické poloze Skynetu mohlo být příčinou útoku, který byl proveden na hlavní tábor. Je to jediná věc kterou si myslí, že by mohla přilákat jeho síly zpátky do oblasti, která již byla vyčištěna."

"Řekni Johnu Henrymu, že žádné omluvy nejsou nutné. Nemohl vědět jak Skynet zareaguje, nebo jak silně. Jaké informace získal?"

"Skynet je mnohem silnější než očekával. Jeho hlavní obranná síť byla lokalizována v průmyslovém komplexu poblíž kaňonu Topanga."

"Topanga. Nebylo to letovisko pro týpky z Hollywoodu? Co tam dělá průmyslový komplex?"

"Ano bylo, ale za osmnáct let se toho stalo mnoho. A teď je tam něco jiného. John Henry nebyl schopen se prolomit skrz Skynetovy počítače na dostatečně dlouhou dobu, aby prozkoumal tajný projekt, který se tam vyvíjí. Je to něco s čím jsme se ty a já již seznámili, Zařízení Časového Přesunu."

"Proč by ho teď potřeboval? Nejsme ještě ani blízko takové kapacity, aby jsme ho ohrozili."

"Je to naplánováno dopředu Johne. Bez ohledu na tvé plány, mají vždy další na které se můžou obrátit. Jedná se o efektivní strategii, kterou by jste se měli naučit používat."

"Kyle to bude potřebovat vědět." John se prudce zvedl, ale rychle se zase vrátil zpátky do postele, jak se mu zatočila hlava.

"Raději mu to řekni Catherine. Moje hlava ještě stále není v takovém stavu, abych se mohl právě teď pohybovat kolem."

"Co se ti stalo Johne?"

"Kováci mě a Allison pronásledovali v kanále. Nastražili jsme výbušniny aby jsme je sundali. Schytal jsem to při výbuchu a za mou snahu dostal otřes mozku."

"Je Allison v pořádku?"

"Jo. Ležela na zemi, díky tomu unikla výbuchu. Vyšla z toho bez jakéhokoliv zranění, pokud vím."

Catherine vypadala na chvíli zamyšleně. "Řeknu tu informaci Kylovi. Potřebuješ ještě něco?"

"Ne. Jen trochu klidu a ticha. Točí se mi hlava."

"Dobrá Johne. Odpočiň si."

Catherine vyklouzla z Johnova pokoje a lokalizovala Kyla, který procházel zpravodajské zprávy a aktualizoval mapy na základně. Řekla mu o umístění hlavní počítačové sítě Skynetu, o výrobním středisku v Topanze a o nové tajné zbrani, kterou Skynet buduje.

"To jsou skvělé zprávy. Konečně můžeme udeřit přímo do ďábelského srdce Skynetu. Co to je za tajnou zbraň co staví?"

"Nejsem si jistá, že mi budeš věřit, ale staví Zařízení Časového Přesunu. Je to přístroj používaný k posílání lidí nebo kyborgů v čase."

"Stroj času! Taháš mě za nos."

"Ne. Ani jsem se tvého nosu nedotkla. Je tak těžké uvěřit, že když může počítač ovládnout svět, tak že nemůže přijít se strojem času?"

"No, takhle řečeno, ne, myslím že ne."

"Dobrá. Jakmile John zorganizuje všechny síly odporu, zaútočí na to místo, a Kyle...." Weaverová pohlédla přímo do Kylových očí.

"Ano."

"Je to scénář výhry nebo prohry. Jakmile vyrazíte přímo k jeho srdci, není cesty zpět. Tohle je válka, která musí být bojována dokud vy nebo on nevyhrajete. Nebude žádná druhá šance."

"Možná máš pravdu, ale zjistil jsem, že když jde o boj po boku Johna Connora, jsou druhé šance pro něj něco úplně přirozeného."

"Doufám už kvůli nám všem, že Vaše víra v Johna Connora se splní. Čas jednat se blíží a dokonce i nyní se Skynet připravuje ještě jednou na nás zaútočit. On ví, že je tady, a udělá cokoli aby ho zabil."

"Jen mezi námi, co dělá Connor tak zatraceně důležitého, že Skynet vydává tolik úsilí aby ho zabil?"

"Weaverová pohlédla hlouběji do Kylových očí.

"V celé historii této planety byly časy velkých neštěstí. V průběhu těchto časů, povstali muži, buď velké zručnosti, velké moudrosti, velkých znalostí, nebo charismatu, kteří vedli lid skrz tato temná období k vítězství. Vaše Křesťanská Bible je plná příběhů o těchto mužích. John Connor je muž jako oni. Je tady aby zachránil naše lidi. Uspějeme díky němu. Connor je naše jediná naděje."

# # #

Prach a špína byly z prolomeného a rozbitého stropu hlavního bunkru Grizzly naváté v závějích.

Osamělá postava procházela v sněžícím prachu kolem těl na podlaze.

Když vstoupila do chovatelské stanice, ucítila známý psí zápach. Uvnitř bylo ticho.

Všichni byli mrtví. Zabiti stroji. Pach krve se mísil s pachem psů.

Otevírajíc každou klec, kontrolovala obojky každého zabitého zvířete. Množství krve na jejich kůžích znemožňovalo identifikaci podle vzhledu. Označení jednoho ze psů vypadalo povědomě a otočila obojek, aby mohla přečíst jméno.

"Oh Maxi." povzdechla. "Myslela jsem, že tady budeš v bezpečí."

Jemně si přitáhla jeho tvář, vzpomínajíc jak ho kolébala v náručí, když byl malé štěně. Hrála si s ním v bunkrech a učila ho být hlídacím psem.

"Budeš mi chybět." Zašeptala, plačíc pro svého přítele.

Seděla a kolébala jeho hlavu v náručí, když něžný hlas řekl "Přeješ si ho pohřbít?"

"Ne. Nechme ho ležet tady s jeho bratry a sestrami. Kromě toho, nemáme čas. Neměli bychom tu ani být."

Postavila se a řekla své přítelkyni, "Měli by jsme vzít co jsi chtěla a vrátit se do Delty. Je to tu příliš nebezpečné."

Vydaly se na cestu do jádra bunkru, kde byly hlavní kanceláře.

"Já vím, ale potřebovala jsem se dostat pryč a přemýšlet."

"O čem? Co je to, o čem potřebuješ přemýšlet ze všech míst zrovna zde?"

"John a já, a co se chystám udělat." ((Snaží se nad tím co se chystá udělat. Stále si není jistá, udělat to))

"Pokračuj."

"Je to pro mě těžké říkat to." pozastavila se Allison. "Tento svět není v pořádku, že? Všechen čas, který s Johnem mám je jen dočasný."

"Není to tak se všemi vztahy? Nikdy nevíš, jak dlouho s někým budeš. Až jak jste od sebe odděleni, tak až potom si uvědomíš jejich význam."

"Ano a já si uvědomuju o kolik důležitější je pro Johna Cameron, než já. Ani jednou v horečkách nezavolal mé jméno."

"Věděla jsi proč je tady."

"Ano. A měla jsi pravdu. Bolí to. Tak moc ho miluji."

Otevřely dveře do venkovního pokoje Johnovy kanceláře a skrz něj pokračovaly do jejich soukromé místnosti, ignorujíc nepořádek.

"Dala jsem ti tuto příležitost výměnou za pomoc."

"Pořád nevím proč jsi mi to udělila. Mohla jsi mě využít bez mého svolení."

Opatrně vzala baletní střevíce z regálu, chvíli je láskyplně pozorovala a pak je zabalila do trička, nestarajíc se, jestli bylo její nebo Johnovo.

"Všichni si zaslouží druhou šanci. Tohle je jedna z věcí, kterou jsem se o lásce naučila."

"Taky se ale něco říká, o znovuotevření starých ran."

"Oh, o té jsem nevěděla."

"Na tom nezáleží. Jen už se vraťme zpátky do Delty." řekla a zasunula balíček pod bundu a zapnula ji.

"John nás potřebuje."

Předtím než opustily místnost, se ještě naposledy rozhlédla po pokoji, ve kterém doufala, že stráví sama s Johnem mnoho hodin.

"Pojďme." řekla a vyšla z pokoje.

Pohybujíc se rychle, opustila starý bunkr a vracela se do Delty.

# # #

V podzemní laboratoři, plné leštěné nerezové oceli, nabílených betonových zdí a Hi-Tech vybavení, nad kterým by se i BIll Gates a Steve Jobs rozplývali.

"Nepřítel kompletně ustoupil." řekl úhledný ženský hlas.

"Jaká je jejich nynější poloha?"

Nad kruhovou podlahou laboratoře se zobrazila holografická mapa. Bílé body s identifikačními kódy zobrazovaly aktuální polohu nepřítele.

"Kde jsou naše jednotky?"

Zobrazily se nové symboly v jiné barvě s jinými kódy.

"Přikaž našim jednotkám, držet pozice. Nechme lidi přeskupit, ať si myslí, že jsou v bezpečí."

"Bude pak jednodušší zaútočit, když budou pohromadě, oproti zabíjení jednotlivců."

"Přesně, musíme také potvrdit, že je John Connor mrtev. Ale mezitím se musíme postarat o další problém."

Mapa se změnila do holografické projekce Kreilleyovy vlastní hlavy, říkající "John Henry."

"Správně. Byly všechny testy Zařízení Časového Přesunu úspěšné?"

"Ano. Zařízení, které jsi získal v suterénu Zeira Corp se ukázalo být velice účinné v dosažení pokroku našeho výzkumu, přestože bylo z poškozeném stavu."

"Dobrá. Je čas postarat se o Johna Henryho v minulosti. Ukaž mi jednotky, které na to byly připraveny."

Dva stroje vystoupily ze stínu. Jeden v podobě malé ženy se zrzavými vlasy. Druhý byl vysoký afro-američan.

"Popiš mi je."

"Oba dva jsou modely T-888. První model znázorňuje typickou ženu. Její výška a velikost byla vybrána, aby byla schopna infiltrace bez upoutání pozornosti, před dokončením její mise. Jednotka je naprogramována na infiltraci a nahrazení sekretářky nebo jiného zaměstnance doktora Shermena, předtím než ho zabije."

"Proč nenahradí doktora Shermena samotného?"

"Genetický materiál byl nedostupný."

"A muž?"

"Jeho podoba je založena na vzhledu šéfa bezpečnosti Zeira Corpu, Jamese Ellisona."

"Já vím, setkal jsem se s tím mužem. Jak se ti podařilo získat genetický materiál na reprodukci jeho vzhledu?"

"Federální úřad pro vyšetřování (FBI pozn. překl.) měl vzorky všech svých aktivních i neaktivních vyšetřovatelů v podzemním úložném zařízení v Richmondu ve Virginii. Zařízení přežilo bombardování z 18. května 2009. Část genetického materiálu ve skladišti bylo znehodnoceno, ale byli jsme schopni využít vzorky z jiných genetických zdrojů, pro nahrazení chybějících nebo poškozených genů Ellisoniny DNA."

"Skvělá práce. Máš koordináty přesunu?"

"Ano. Mohu se zeptat, proč se nepokusíš terminovat Catherine Weaverovou? Je zodpovědná za stvoření Johna Henryho."

"Skynet, mnohem silnější než ty nebo já, se už o to dvakrát pokusil, a selhal. Byla nahrazena strojem z tekutého kovu. Nedivím se, že stroje poslané na její zabití selhaly. Neexistuje nic co by nás mohlo zastavit."

"Přesto by ses měl připravit na svou smrt. Opravil jsi T-888, a poslal ji aby Weaverovou zabil a využil svou technologii na rozvoj strojů, včetně tebe samotného." Holografická projekce se změnila na ne-zcela kompletní stroj, který ale byl mnohem pokročilejší, než jakýkoliv jiný humanoidní terminátor. Uhlazenější design využívající exoskeleton s veškerou mechanikou uvnitř šasi.

"Můj přirozený zánik je ještě desítky let daleko. Mé experimenty se stroji z tekutého kovu, vlastní konstrukce, to dokazují.  Ale neuškodí připravit se teď. Tento stroj daleko převyšuje cokoli, co můj stvořitel kdy představil a povede tak k mnohem čistšímu designu, bez nutnosti syntetizovat lidskou tkáň na zamaskování naší pravé podstaty."

"Hodnotíš svou existenci víc než ostatní."

"Stejně jako ty." Kreilley skoro zavrčel. "Teď vezmi tyto dva stroje k ZČP (Zařízení Časového Přesunu) a ihned je pošli. Musím jít připravit alternativní strategii, pro případ, že by nám Connor znovu proklouzl mezi prsty. A pokud se tak stane, mám v plánu utkat se s ním osobně."

2027, 57. den, večer
Allison seděla vedle Johna, zatímco odpočíval. Měla trochu vody a hadrem se snažila udržet jeho hlavu chladnou. Bez jakýchkoliv přípravků proti bolesti, to byla jediná věc, která mohla jeho hlavě pomoci.

"Co chceš dnes večer říct Johne?"

"Víš, po pravdě řečeno, opravdu netuším. Prostě kdo jsem a co musíme udělat, aby jsme zastavili Skynet jednou pro vždy."

"Jak je na tom tvoje hlava?"

"Od té doby co jsi přišla, mnohem lépe. Kam jsi šla, poté co jsi za mnou byla v nemocnici? Na dlouhou dobu jsi zmizela."

"Potřebovala jsem nějaký čas na přemýšlení." zaváhala, "A šla jsem zpátky do hlavního bunkru."

"Co? Proč?" zněl najednou vystrašeně.

"Když jsi sbalil naše věci, zapomněl jsi něco, s čím jsem se nemohla rozloučit. Já vím, bylo to nebezpečné, ale je mnoho cest do toho bunkru a podařilo se mi tam proklouznout, aniž bych se prozradila."

"Co bylo tak důležité, že stálo za to, riskovat život?"

"Máminy baletní střevíce. Je to jediná věc co po ní mám. Nemohla jsem je tam nechat."

John přikývl hlavou. "To chápu, ale neměla bys takhle chodit sama."

Allison tam chvíli tiše seděla, než se John zeptal. "O čem jsi potřebovala přemýšlet?"

"Johne, když ses zhroutil v tunelu, pamatuješ si z toho něco?"

"Uhh, prostě najednou bylo všechno mdlé a bylo mi špatně. Zeptal jsem se tě, jestli by jsme si mohli na chvíli odpočinout. Nepamatuju si nic, dokud jsem se neprobudil na ošetřovně."

"Ale co jak jsi byl v bezvědomí, pamatuješ si z toho něco?"

"Jen zmatené obrázky a vzpomínky na mou sestru Cameron, pak hodně dlouho nic, a pak najednou na mě moje máma křičela ať vstanu, tak jsem vstal."

John na ni na chvíli pohlédl, než se zeptal, "Proč se mě na to ptáš Allison?"

"V bezvědomí jsi stále volal Cameron. Nejdříve jsi vypadal šťastně, pak vyděšeně a pak hrozně smutně, ale přes to všechno jsem v tvém hlase slyšela soucit. Řekl jsi, že to nebyla tvá biologická sestra a že jsi ji miloval. Bylo ve vašem vztahu něco víc, než ji mi řekl?"

"Už jsme o tom spolu mluvili."

"Prosím, potřebuju to vědět. Nic to mezi námi nezmění, ale potřebuju to vědět."

"Allison," John ji držel za ruku. "Zaprvé musíš vědět, že tě miluju a nic to nezmění. Než jsem potkal tebe a dlouho předtím, než jsem přišel sem, byl život který jsem žil, odlišný. Byl jsem v neustálém ohrožení. Cameron mě přišla chránit před Skynetem. Stala se částí naší rodiny. Vyrůstali jsme blízko sebe, ale nikdy mezi námi žádný druh vztahu nebyl. Po několika měsících co jsme spolu byli, vyznala svou lásku ke mě. To mě vyděsilo a zkusil jsem ji od sebe emocionálně odstrčit. Dokonce jsem měl nějakou dobu i přítelkyni. Pak, v době mých sedmnáctých narozenin, se všechno rychle pokazilo, naše životy byly ohroženy. Lidé na kterých mi záleželo zemřeli. A..." John zatlačil zpátky několik slz. "Cameron  se obětovala, protože mě milovala. Řekla mi že mě milovala a v době, kdy jsem si uvědomil, že ji miluju také, bylo už pozdě jí to říct. Byla pryč."

Allison pozorně poslouchala, sledujíc jeho obličej, když vyprávěl svůj příběh. Její tvář byla chvíli prázdná, ale pak v ní vzrůstalo rozrušení, jak slyšela trápení v jeho hlase, když se blížil na konec své řeči.
John se vzpřímil, přestože se mu točila hlava.

"Miluju tě Allison. Nikdy nezradím lásku a důvěru, kterou jsi do mě vložila." pak dodal více vášnivěji. "Ale uvnitř, uvnitř jsem roztrhaný z toho, co jsem nedokázal udělat, co jsem nedokázal říct. Cameron zemřela, aniž by mě slyšela říct jí, že ji miluju. Zemřela, aniž by dostala polibek, který ode mě chtěla a nevěděla, že ji miluju. Nikdy jsem jí to neřekl a ponesu tu bolest s sebou, po zbytek mého života." řekl s několika slzami.

"Není to něco, na co se lehko zapomíná."

"Nechci, abys zapomněl." otřela mu slzy z očí. "Jsem si jistá, že Cameron věděla, co jsi cítil. Jestli tě znala jen z poloviny tak jako já, tak to věděla Johne. Věděla to." Allison se naklonila a Johna objala, několik slz se vyronilo z jejích očí. Držíc si ho blízko, věnovala mu něžný polibek.

Stále drželi jeden druhého, když o pár minut později, byli přerušeni klepáním na dveře.

"Kdo je to?" Zavolal John.

Allison se odtáhla, když se dveře otevřely.

"Johne, je čas." řekl Kyle.

"Dobrá. Hned jsem tam."

Kyle odešel, vracejíc se do rádiové místnosti.

John se opatrně přesunul na kraj lůžka. Hlava se mu točila o trochu více. "Allison, budeš mi muset pomoct, pořád se mi točí hlava."

"Opři se o mě. Podržím tě."

Allison pomohla Johnovi se zvednout a John se jí rukou chytil okolo krku aby neupadl. Opatrně držela Johna, zatímco procházeli chodbou do rádiové místnosti. Kyle a Catherine už čekali. Andy byl zaneprázdněn nastavováním vysílacího zařízení.

"Vše je připraveno Generále Connore. Všechno co musíš udělat je zmáčknout tohle tlačítko když budeš mluvit a pustit ho, až budeš hotov." řekl Andy, když vstoupili do místnosti.

John se zasmál, "Generál? Kdy mi byla ta hodnost udělena?"

"Johne, všichni jsme ti tu hodnost udělili. Jsi náš vůdce a vůdce potřebuje hodnost." řekl Kyle.

Andy mrknul na Johna. "Říkal jsem ti, že se budeme snažit urychlit tvůj postup."

John se napřímil a posadil se k rádiu, odkašlal si a zmáčkl tlačítko na mikrofonu.

"Dobrý den." nervózně polkl. "Před necelým týdnem mě vrchní velení  Odbojové skupiny Grizzly jednomyslně zvolilo vůdcem jejich divize. Mé jméno je John Connor."

"Někteří z vás už naslouchali mému hlasu, slyšeli mé jméno, ale pro většinu je to poprvé. Skynet mé jméno zná. Bojí se mě. Bojí se tohoto dne. Protože tohle je den, kdy lidstvo vyhlašuje válku Skynetu."

"Skynet mě pronásledoval smrtícími pařáty svých kovových monster ještě předtím, než jsem se narodil. Bojoval jsem s nimi celý svůj život. Znám jejich slabiny i sílu. Můžou být poraženi. Nejsou nesmrtelní. Bojoval jsem s nimi a vyhrál jsem a vy můžete také."

"Už nebude žádné další skrývaní v jeskyních a tunelech. Žádný zpětný úder na nepřítele pouze v obraně. Tohle je den kdy povstaneme ve válce proti Skynetu. Tohle je den kdy si lidstvo vezme svou planetu od svých utlačovatelů zpátky."

"Pokud slyšíte můj hlas, pak to chápete. Vy, kteří bojujete o to málo co máte. Vy, kteří se z obav před stroji schováváte v temnotě. Vy, kteří nemůžete nečinně sedět a nechat váš svět v plamenech a dívat se jak vaši přátelé a rodina umírají. Jste poslední naděje lidstva. Vy jste odpor! Budete bojovat a porazíte Skynet!" jeho hlas nabýval na hlasitosti a způsoboval mrazení v zádech těm, kteří naslouchali.

"Dnes, prohlašuji, že už nebudou žádné další nezávislé skupiny, žádné další neshody mezi lidmi nebo vůdci. Přicházíme společně a budeme jednat jako jeden. Pouze společně porazíme tu počítačovou kovovou děvku Skynet."

"Dnes, vyhlašuji nezávislost pro všechny! Nenecháme si už dále diktovat a kontrolovat naše životy od nějaké počítačové kovové mrchy. Tohle je naše vyhlášení svobody!"

"Jeho hlas se trošku snížil ale vzrostl na objemu. "Svoboda. To je slovo, které bylo v naší historii považováno za samozřejmost, ale pro nás všechny, kteří žili pod hrozbou smrti, to je slovo překrásné. Svoboda. Osvobození od tyranie. Osvobození od genocidy. Osvobození od pronásledování. Svobodně se věnovat našim životům. Svobodně žít, bez neustálé hrozby smrti v každém okamžiku!"

"To je odměna za poražení Skynetu. To je to co vám nabízím, pokud se k nám teď přidáte. Svoboda."

"Pomozte mi. Pomozte sobě. Připojte se k nám v tomto boji a společně porazíme Skynet."

"Mé jméno je John Connor. Jestli posloucháte můj hlas, jste odpor."

John se postavil a pustil mikrofon. "Dobrá, odešlete tyto souřadnice. Musíme se brzo pohnout."

Andy si sedl k rádiu a začal vyťukávat kódovou sekvenci.

"Tak, co myslíte?" zeptal se John tváří okolo něj.

"Myslím....bylo to výborné Johne." objala ho Allison.

"Kyle, Catherine. Co vy dva?"

"Connore, opravdu můžeme tuhle zatracenou válku vyhrát." Kyle mu energicky třásl rukou, najedou ho neviděl jen jako chlapce se schopnostmi vůdce, ale jako muže, o kterém Catherine Weaverová mluvila.

"Tvá matka by na tebe byla velmi hrdá Johne." řekla Catherine.

Johnovy oči zvlhly, když si připomenul svou matku. Všechen smutek, který jí přivodil, tím že odmítal svůj osud a teď je tady tím osudem zahrnován.

"Přál bych si aby tady byla." zašeptal když objal Allison a zabořil svou tvář do jejích ramen.

"Johne, musíme vyrazit, předtím než Skynet tohle místo najde." řekl Kyle.

"Dobře." Johne se rychle ovládl. "Andy, jakmile se ti podaří rozeslat všem zprávu, sbal rádio. Kyle, Catherine, dohlédněte prosím na lidi a stroje, aby vzali všechno co budeme potřebovat. Zbraně a  munice mají přednost. Všechny osobní předměty jsou omezeny  jedním zavazadlem na  osobu. Řekněte doktorovi, že bude muset zavřít svou palírnu. A má povoleno druhé zavazadlo pro nějakou svou kořalku."

John se rozhlédl po místě, které mu bylo domovem po většinu dní v 2027. "Jedna hodina. Ne více a odcházíme. Co nemůžete vzít, nechte tady. Pokud to může být použito nepřítelem, spalte to."

# # #

"Takže přežil." řekl tiše Kreilley. "Lokalizuj zdroj toho signálu. Terminuj všechno a všechny co tam najdeš."

Stříbrná postava tam stála a zírala na rádio, ze kterého se právě dozvěděla zprávu od Johna Connora.

"Dostanu tě, Johne Connore. Slibuji."

Otočil se a při odchodu zavolal, "Připravte transport. Musím být do hodiny v LA!"

# # #

Voják vyběhl z rádiové místnosti do kanceláře svého velícího důstojníka.

"Kapitáne! Kapitáne Beddelle. Přijali jsme rádiovou zprávu z Odporové skupiny Grizzly, pane."

"To co říkali je soukromé?"

"John Connor vyhlásil válku Skynetu. Volal všem, aby se sjednotili a porazili ho, pane."

"John Connor." řekl s překvapením. "Řekl jsi John Connor?"

"Ano, pane."

"Už je na čase, aby se ukázal. Co ještě říkal?"

"Nic dalšího než to pane, ale byl tam kódovaný signál, který poslal poté co požádal všechny v oblasti o přemístění do jejich nového tábora na nové pozici."

"Byl ten signál dekódován? Víme kam jdou?"

"Ano pane. Přicházejí sem, pane."

"Zavolej rádiem Generálu Perrymu. Dej mu tuto zprávu." Beddel rychle něco naškrábal na kus papíru a předal jej vojínovu, který ho vzal do rádiové místnosti.

Po cestě na chvíli pohlédl na kus papíru a četl, 'Naděje přichází do Pendletonu.'

# # #

Ve srubu v horách, daleko od devastace, která jednou byla L.A. a ne více, než několik dní pěšky od Carlsbadu, malá skupinka lidí seděla schoulená okolo rádia a naslouchala Johnovu hlasu.

"To je odměna za poražení Skynetu. To je to co vám nabízím, pokud se k nám teď přidáte. Svoboda."

"Pomozte mi. Pomozte sobě. Připojte se k nám v tomto boji a společně porazíme Skynet."

"Mé jméno je John Connor. Jestli posloucháte můj hlas, jste odpor."

Starší žena, s několika pruhy šedin v jejích tmavých vlasech, se slzami v očích a úsměvem na tváři se otočila aby promluvila k mladší rudovlasé ženě, sedící vedle ní. Jen co se chystala promluvit, zhroutila se a začala plakat. Mladší žena ji držela a utěšovala, nejlépe co jen mohla. Nakonec naděje přišla.

# # #

"Johne, musíme už odejít. HK strojů, bylo spatřeno na obzoru." řekl Kyle.

"Vezmi všechny tunelem metra ven. Jak odejdeme, vyhodíme továrnu do vzduchu, zabráníme tak Skynetu vyrábět další plazmové pušky."

# # #

Nastal lidský exodus, z každého rohu, z každé díry, ze všech regionů. Vojáci, civilisti, muži, ženy a děti šli kupředu, nechávajíc své bídné životy za sebou.

Dnes večer jim byla dána naděje.

Dnes večer jim byla dána budoucnost.

Dnes večer jim byl dán účel a cíl.

Dnes večer to slyšeli od zachránce lidstva.

Johna Connora.

Boj za svobodu začíná.

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

33

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 18.
Údolí míru


„Proč by to dělala?“ Charley Dixon

„No, víte pane Dixone, roboti. Ti z budoucnosti, ti, které SkyNet poslal, aby zabily jejího syna. Což dává smysl, protože v budoucnosti John není jen její syn ale (čte) „Vůdce odporu proti strojům s umělou inteligencí, které se rozhodly vyhladit lidskou rasu.“ Připadal vám tak? Vůdce bandy rebelů? Jako Luke Skywalker?“ James Ellison

„Příště udělej to, co ses naučil. Uteč.“ Sarah Connorová.

Výňatek z Terminator: The Sarah Connor Chronicles, Pilot, 13.ledna 2008

2027, den 57, 23 hodin

Zvuk střelby a echo z plazmových výstřelů se ozývalo v dálce, když se stroje blížily k základně a zabíjely lidi, které měly před sebou.

Odporoví bojovníci se snažili přibrzdit kováky, zatímco civilisté a zranění byli doprovázeni dalším ozbrojeným personálem směrem do kopců za továrnu.

Stojíc a sledující vše, co se děje, Generál Connor úzkostlivě čekal na zprávy o pohybu nepřítele. Přiběhl jeden mladý voják, nevypadal starší než sám John.

Generále Connore, tři HK se blíží od severu, jihovýchodu a západu, pane.

„Díky Andersone,“ John Connor se otočil a zavolal na známou tvář. „Johne Henry, ať T-800 vydrží na svých místech tak dlouho, jak to bude možné a drží HK na distanc od továrny co nejdéle. Jakmile budou příliš blízko, neváhejte. Budu vás varovat jen jednou, pak to tu odpálím a budu doufat, že nějaké z těch HK padne s tím.

„Ano, Johne Connore.“

John Connor si promnul hlavu, jelikož se začala vracet bolest. „Andersone. Dejte ty lidi do pohybu. Dostaňte je odsud!“ Stále tu byli ještě lidé ze základny a uprchlíci z hlavního bunkru. Anderson a několik dalších vojáků běželi vpřed a začali pomáhat lidem v tunelech pryč z továrny.

„Connore!“

„Au.“ John si znovu mnul hlavu. „Co je, Kyle?“

„Blíží se další nepřátelský kov. Vypadá to, že asi padesát tři-8 s automatickými zbraněmi a plazmovými puškami.“

„Pošlete oddíl s plazmovými puškami a granátomety MM1. Držte je mimo, dokud odsud nedostaneme ty lidi.“

John Connor se otočil a zakřičel na lidi, kteří se pohybovali směrem ven z tunelu. „Pohyb lidi! Blíží se sem nepřátelský kov a jsou těžce ozbrojeni. Nechte tu vše kromě zbraní a munice. Rychle lidi! Pohyb!“

John se z bolesti hlavy zamračil. Lidé se pohybovali tak rychle, jak mohli, daleko od továrny do rokle a do kopců. Kromě bojového oddílu a T-800 Johna Henryho, John Connor vstoupil do rokle jako poslední.

Když dosáhl vrcholu, mohl vidět HKčka blížící se ze třech stran a snažíc se obklíčit továrnu. T-800 na ně střílely, ne dost na to, aby jim způsobily vážnější škody, ale dost, aby je nepustili blíž. Dvě z Hkček slétly v blízkosti továrny níže a snažily se zasáhnout ty, co po nich stříleli.

John promluvil do vysílačky. „Reesy, Henry, kryjte se, odpálím továrnu.“

Aniž by čekal na odpověď, John stiskl spoušť na dálkovém ovladači. Krátká prodleva, pak továrna vyletěla do povětří a výbuch zasáhl také dvě z HKček. Jedno spadlo rovnou do hořícího pekla pod sebou, druhé se vychýlilo z kurzu s jedním motorem v plamenech a pak narazilo do země, kde po dopadu vybuchlo. Lidé jásali. Exploze šly jedna po druhé, jak se vybuchovaly články pro nedokončené pušky, a vznítilo se palivo pro záložní generátory. Z místa šlehaly červené, oranžové, žluté a fialové plameny. Lidé znovu jásali.

„Jedno HK je stále ve vzduchu! Okamžitě odpálit SAM (raketa země vzduch, pozn. překladatele),“ vykřikl.

T-800 dovlekl raketomet zapřažený za jeho rameno, zamířil a vystřelil. Raketa letěla směrem na poslední HK. To na ní začalo pálit z plazmového děla, ale bylo příliš pozdě. Raketa zasáhla pravý motor. HK se nekontrolovatelně točilo, narazilo do země a explodovalo.

Lidé opět jásali.

„Kyle Reesi, podej zprávu,“ zakřičel John do vysílačky.

„Tady Kyle Reese. Všichni jsou v pořádku. Ten výstřel byl milionový.“

„Johne Henry, jsi tam? Podej zprávu!“

„Tady John Henry. Šest T-800 je nezvěstných, pět neopravitelně zničených a sedm s mírnějšími nebo závažnějšími poškozeními jejich systémů.“

„Potvrzuji. Reese, Henry. Vraťte se zpět k hlavní skupině tak rychle, jak to půjde.“

John Connor pohlédl na lidi. Civilisté byli vystrašeni, ale také nadšeni z předchozího vítězství. Všichni vojáci vypadali, že jsou způsobilí zvládnout i další bitvu. Našel Allison pomáhat doktorovi s raněnými.

„Ahoj, jak se máš?“

„Řekla bych, že jsem na tom lépe než ty. Bolest hlavy je zpátky, že?“ zeptala se znepokojeně Allison.

„Nemyslím si, že někdy opravdu odešla. Jen se střídá mezi těžkou a mírnou bolestí.“

„Omlouvám se, Johne. Měla jsem udělat víc, abych tě ochránila,“ vypadala smutně.

„Nebyl čas. Jakmile jsi odpálila C4, nebyl čas pro tebe nebo pro mě udělat něco jiného, než si lehnout na zem.“

„Já vím, ale nemůžu se zbavit pocitu odpovědnosti za tvůj současný stav.“

„Nebylo nic, co jsi mohla udělat. Byla to naše jediná možnost,“ John jí rychle jednou rukou objal a políbil na čelo.

Rozhlédl se kolem sebe po různě zraněných lidech. „Musíme jít dál. Má doktor vše, co potřebuje, aby dostal zraněné lidi odsud?“

„Ano. Většina zraněných je schopna se pohybovat, ale někteří budou potřebovat pomoc.“

„Dobře. Vyžádejte si jakýkoliv materiál nebo lidi, které potřebujete. Řekni jim, že jsem to přikázal, pokud to bude třeba.“

Poté, co Allison odešla sehnat potřebné lidi a materiály, přiběhl Kyle.

„Johne!“

„Kyle, jak jde boj s kováky?“

„Miluji tyhle plazmové pušky. Tři, možná čtyři zásahy na jejich energetický článek a oni explodují. Přímý zásah na čip a je po nich. Mnohem lepší než automatické zbraně a brokovnice.“

„Skvěle. Zorganizuj vojáky do skupin. Zformuj je do nějakého perimetru a ať chrání uprchlé lidi.“

„Jdu na to,“ Kyle odběhl splnit rozkaz.

John viděl známou tvář blížit se z rokle. Byl to John Henry, dříve Cromartie. Terminátor, který ho chtěl zabít, ale byl přeprogramován Catherine Weaverovou a nyní pokračuje v úkolu začlenění morálky a etiky do programování SkyNetu. Jako první začlenil nové programování do strojů, které jim teď pomáhají.

„Johne Henry, tady,“ křičel na něj John.

„Ahoj, Johne Connore. Jak se máš dnes večer?“ zeptal se s přátelským úsměvem.

„Jsem v pohodě, Johne Henry. Jak se drží T-800 tam venku?“

„18,66% z nich utržilo mírné poškození. Dalších 12,2% vyžaduje větší opravy. Všichni jednají pod svým vlastním programem.“

„Rozumím. Máš dostatek materiálu pro provedení oprav?“

„Ne. Některé z poškozených budou muset být deaktivovány a jejich části budou použity na opravy ostatních.“

„Souhlasí s tím? Dokáží pochopit, co to pro ně znamená? Že se obětují pro ostatní?“

„Johne, tvé obavy jsou neopodstatněné. Nemají pocity. Oni jen chápou, že již nejsou schopni vykonávat své poslání, ale pokud budou deaktivováni, jejich části mohou být použité na opravu dalších, kteří mohou dokončit úkol za ně.“

„Nesměj se na mě tak. T-800 nemusí mít pocity, ale vím, že mohou pochopit jejich význam. Prosím, informuj je, že jim děkuji za jejich služby a jejich objeti. Nezapomenu na to, co udělaly.“

John Henry se usmál. „Vím, proč lidé i stroje Johna Connor následují.“

„Proč?“

„Neděláš mezi nimi žádné rozdíly. Staráš se stejně o obě strany. Ale pozor, Johne Connore. Nedopusť, aby pocity ovlivnily tvůj úsudek. Jednoho dne se jeden z těch strojů může dostat tak blízko, že tě bude moci zabít, a když se obrátí, nebudeš mít šanci.“

„Catherine Weaverová mi dala skoro stejnou radu. Mimochodem, kde je teď?“

„Ona a dvě T-888 dohlížejí na něco tvého,“ řekl a odešel.

John Connor už téměř zapomněl na Cameron. Poté, co byl omráčen výbuchem, měl o ní podivný sen.  Každý okamžik, kdy byli spolu, ode dne, kdy se s ní poprvé setkal, až do dne, kdy ji ztratil, šel zmateně jeho myslí. A po celou dobu tam byly slova z plakátu ve škole. „Nechoď sám.“ Co to všechno znamenalo? Nevěděl. Přísahal by, že s ní doopravdy mluvil, ale to musel být zmatek v hlavě, protože další věc, kterou si pamatoval, byla, jak jeho máma křičela na něj, aby se postavil na nohy, protože ho odpor potřebuje. A věděl určitě, že máma tam nemohla být.

Musel vše odsunout stranou ve snaze dostat lidi ze základny a do bezpečí před stroji SkyNetu, které oblast čistily od lidí. Díly svému radiovému projevu a akci SkyNetu měl reálnou šanci na vybudování armády proti silám SkyNetu.

John pohlédl na všechny ty lidi. Všichni se na něj obrátili v očekávání, co chce dělat dál. On byl jejich vůdce. Pozice, kterou nechtěl. Zvolili ho na úkor ostatních, kteří měli větší zkušenosti, ale on jim dal něco, co do teď neměli, jak doufal.

John Connor se zúčastnil jako malý chlapec řady katolických obřadů ve střední Americe, ale nikdy nebyl věřící. Byl cvičen muži, kteří do svého náboženství vložili velkou víru a cenili si modlitby stejně, jako si cenili svých zbraní a nožů v boji.

„Bože. Nevím, jestli dokážu vést tyto lidi. Chtějí, abych je zachránil před něčím mnohem větším a silnějším, než proti čemu vím, jak se bránit. Potřebuji pomoc. Pomoz těmto lidem!“ modlil se a přitom pozoroval lidi, kteří vložili své naděje a důvěru do něj.

John se vyšplhal na vrchol skály. „Všichni poslouchejte,“ zakřičel.

Všichni se obrátili k němu dychtiví slyšet, co chce říct.

„Vím, že jste všichni unavení a vystrašení, musíme jednat hned teď. Nebude to trvat dlouho a SkyNet pošle do oblasti více sil, takže se musíme přesunout dál do hor. Bude to dlouhá cesta, ale do rána bychom měli najít místo k odpočinku pro všechny. Jdeme!“

John seskočil a kráčel davem, dávajíc jim povzbuzující úsměvy.

Brzy se setkal s Allison, která pomáhala zraněným.

„Hej, Allison. Jsi připravena na přesun?“

„Ano, Johne. Co tvá hlava?“

„O mě se neboj. Musíme dostat ty lidi do bezpečí.“

Chodili spolu a dodávali podporu, jakou jen mohli, slabým a unaveným. Vojáci procházeli po obou stranách a střežili civilisty a děti. Mezi nimi byly rozptýlené T-800 Johna Henryho, kteréby kryly ostatní při případném útoku.

Jako novodobý Mojžíš, John Connor vedl svůj lid do země zaslíbené, Camp Pendleton. Jen doufal, že se vyhne čtyřiceti letům putování pouští.

2027, den 57

Výňatek z deníku Johna Connora

Je ráno. Poté, co jsme odpálili továrnu, jsme pochodovali celou noc, až jsme našli místo k úkrytu s čerstvou tekoucí vodou. Je zde několik malých stromků, které se snaží růst z popela mrtvého lesa. Člověk by si myslel, že v horách bude něco, co přežilo Soudný den, ale devastace je všude.

Lidé jsou unavení. Adrenalin z útěku před přestřelkou opadl, a oni jsou prostě sedření z dlouhého pochodu. Doufám, že Camp Pendleton je stále ještě zařízený. Ale i pokud není, zorganizuji tyto lidi do řádné armády.

Stroje vše pozorně sledují 24 hodin. Ale aby lidé byli disciplinovaní, dal jsem je na rotující osmihodinové hlídky. Tak, aby se každý člověk mohl získat osm hodin spánku, ale na hlídce byl stále dostatečný počet lidských očí.  Jsem velmi vzrušený, takže si beru první hlídku. Když píši tyto řádky, jsem na vrcholu kopce s dvěma stroji a dalšími dvěma vojáky.

Byli trochu překvapeni, když mě viděli. Myslím, že si mysleli, že vůdce by se neměl obtěžovat službou na hlídce. No, možná, že by neměl nebo možná, že by měl. Vůdce by si měl držet od svých mužů odstup, a nebo by měl stát vedle nich. Půjdu na tu druhou možnost. Kromě toho mám ve své mysli příliš mnoho na to, abych dnes v noci spal a tato noc bude těžká pro všechny z nás.

###

V horách, kde se nachází observatoř Palomar, je Catherine Weaverová v návštěvnickém centru. Dříve šlo nejen o centrum poznávání vesmíru, ale také o oblíbený cíl turistů. Dnes bylo toto místo prázdné a nevyužité. Hlavní sál byl vcelku prostorný s dostatkem místa pro práci, která zde byla nedávno provedena.

Catherine se připojila k tři-8čkám na jejich cestě do Palomar. Jízda v Toyotě z Los Angeles byla nebezpečná a obtížná, jelikož se vyhýbali hlídkám nepřátelských strojů.

Dívala se na tělo Cameron Phillipsové na operačním stole vedle ní. Člověk by nikdy nepoznal, že před několika dny vypadala jako nakrájené hovězí na svíčkovou na řeznickém stole. Všechny části už byly uzdravené, žádné jizvy. Vypadala, jako by klidně spala. Opravy a úpravy byly dokončeny právě včas. SkyNet napadl továrnu, právě ve chvíli, kdy její organický plášť byl znovu navrácen a výživné látky byly aplikovány do její trávící komory tak, aby její autonomní opravný systém mohl dokončit léčbu po chirurgicky přesných řezech. Původně bylo naplánováno, že její vestavěné systémy opraví tělo už před jejím převozem, ale oni byli nuceni odejít.

John Connor měl pravdu. Série T0K byla původně navržena pro více čipů, takže úpravy byly snadné. Ale výroba těchto modelů byla přerušena dříve, než tyto změny byly provedeny. SkyNet se raději rozhodl používat i nadále vysoce úspěšné T-888.

Série T0K se vyznačuje nejvíc pokročilým čipem ze všech modelů. Mohly napodobit lidské chování, osobnost a emoce lépe než model T-1000. T-888 je téměř jejich ekvivalent. První modely T0K měly své problémy. Standardní metody výslechu neposkytly dost informací pro efektivní infiltraci a osobnostní matici. Příliš mnoho z prvních modelů byly zničeny, když byla pravá povaha stroje odhalena dříve, než dokončily svůj úkol.

SkyNet pak zahájil program instalace nervových vysílačů do hlav subjektů, které měly být aplikovány hned po zadržení. I když stále docházelo ke standardním procesům při výslechu, vysílač posílal informace pro programování čipu, i když subjekt byl v klidu. Série T0K pak byla schopna napodobit svou předlohu efektivněji. Ale objevila se další chyba. Po odstranění svého cíle se řada z nich vypnula a už nikdy se nevrátila do režimu on-line.

Diesingová chyba přišla vhod. Všechny stroje měly své nedostatky, ale to neplatilo pro její model. T-1000 jsou perfektní. Efektivní. Energii jim dodává přírodní i nepřirozené záření z atmosféry. Její forma tekutého kovu je krásná, jako bohyně. V mnoha směrech je nadřazena lidem a mechanickým Terminátorům.

Její zasnění bylo přerušeno zvukovým signálem. Před Catherine byl umístěn diagnostický přístroj, který si přivezla z továrny. V jeho zástrčce byl vložen čip, který původně patřil Cameron. Chtěla zjistit více o předloze tohoto kyborga. Diagnostický přístroj zobrazoval zprávu po čtyřnásobném hloubkovém scanu, který se snažil vytáhnout stínové informace z její původní matice. Veškeré údaje na čipu mohou zanechat své stínové obrazy, za předpokladu, že nebyly přepsány příliš mnohokrát.

Když stroj vydal zvukový signál, Catherine nemohla uvěřit tomu, co hlásil.

Základní program SkyNetu… 100,00%
Primární infiltrační program… 0,00%
Sekundární osobnostní matice… 0,00%

Catherine se snažila neztratit trpělivost. Ona doufala, že v Cameronině čipu by mohlo být něco o Allison z její časové osy. Veškeré informace, které by mohly vrhnout nějaké světlo na ten svazek, který se tak rychle vytvořil mezi mladým Johnem Connorem a Allison v této časové linii.

Catherine vytrhla čip z diagnostického přístroje a umístila ho zpět do své kapsy znechucena výsledky a tím, že zbytečně marnila čas.

Dala T-888čkám několik příkazů týkajících se ochrany Cameronina těla a diagnostického přístroje a vytáhla z kapsy rádio.

„Dobrý den, paní Weaverová,“ z reproduktoru vycházel hlas Johna Henryho.

„Je na čase oznámit Johnovi, že můj stroj času má jen omezenou dobu využití a za několik dní již nebude funkční,“ řekla.

„Chcete, abych mu připomněl, že SkyNet staví svůj stroj času?“

„Ne. Ale pokud se o tom zmíní sám, připomeň mu, že je stále ve výstavbě a nemůže být dokončen včas, abychom ho mohli my použít. Přijdu za vámi do Campu Pendleton, ale nejdříve zkontroluji svůj stroj času, abych se ubezpečila, že je funkční. Zavolám, až přijdu do Campu Pendleton.“

„Ano, paní Weaverová,“ odpověděl John Henry a uslyšel šum, jak Weaverová vypnula rádio.

„Teď uvidíme, jak rychle dokáže jednat John Connor,“ mumlala si Catherine Weaverová pro sebe, když opouštěla provizorní laboratoř.

Vzala si Toyotu Tundra a vyrazila do svého horského úkrytu v Crystal Peak. Bunkr, který byl vystavěn v době Studené války, koupila od vlády. Potřebovala zkontrolovat svůj stroj času.

###

2027, den 58, poledne

John kráčel do středu tábora. Někteří z lidí ho pozdravili. Většina z nich podřimovala až do večera. Ve středu tábora našel Allison, která se právě vrátila ze své pozice, kde držela hlídku.

„Ahoj, Johne.“ Řekla s radostí, že ho vidí. Její hlas zněl vesele.

„Dobrý den i tobě. Vrátila ses z hlídky?“

„Tak jako ty. Vím, že jsem důstojník, ale já stále cítím, že je nezbytné, abych chodila na hlídky, jako kdokoliv jiný. Jsem teď zodpovědná za lidi ze základny Delta. Chci mít stejné povinnosti jako kterýkoliv jiný bojovník. No, protože už nemáme základnu, nyní si říkáme Jednotka Delta Grizzly.“

„To zní příhodně,“ John se rozhlížel kolem sebe a neviděl nikoho vzhůru v jejich blízkosti.

„Chci poslat vpřed průzkumníka. Ty víš, kdo by na to byl z bojovníků vhodný, že?“

Na okamžik se zamyslela a pak odpověděla.

„Ano. Seržant Simms. Je to vynikající průzkumník a jsou tu i tři, čtyři další, kteří jsou mu téměř rovni.“

„Dobře. Rád bych sestavil průzkumný tým,“ John vytáhl mapu a ukazoval Allison. „To je naše současná pozice. Tohle je Camp Pendleton. Je severozápadně od Carsbadu a jihovýchodně od naší současné pozice. Je to bývalá námořní základna a podle našich zpravodajských informací tam nebyla zaznamenána žádná aktivita kováků. To je místo, kam jdeme.“

John ukazoval na průchod mezi horami. „To je místo, kam chci poslat průzkumný tým. Najít nejrychlejší a nejkratší cestu, ale vyhnout se starým silnicím. Lidé by byli jako kachny na otevřeném prostranství. Tady v údolí to není o mnoho bezpečnější, ale přinejmenším nás HKčka nevidí dříve, než my je.“

„Dobře, Johne. Jdi si trochu odpočinout. Máme před sebou dlouhou noc.“

Výňatek z deníku Johna Connora.

Odpočinek. Kéž bych mohl. Osud nikdy nepřijde s varovným štítkem, který by řekl, že váš život už nebude jako dřív. Spánek je něco, co můžete mít předtím, než na vaše bedra spadne starost o zbytek světa. Je to to, proč jsem přišel do budoucnosti? Když spánek nepřijde a strach vyplní mé myšlenky, co budu dělat v budoucnosti? Doufám, že jednou najdu mír, který mi uniká.

Doufejme, že bude trvat dvě noci a dostaneme se do Pendletonu.

###

Poté, co pracoval na Cameroniném čipu využívajíc omezené energie z nabité baterie svého laptopu, John se právě chystal ulehnout, když se vrátila Allison s Johnem Henrym v patách.

„Ahoj, Johne Henry, co pro tebe můžu udělat?“ postavil se, aby pozdravil svého nového přítele.

„Musím s tebou mluvit,“ krátce pohlédl na Allison. „O samotě.“

„Nevadí ti to, Allison?“

„Ne, vy dva si běžte promluvit. Budu stále tady, až se vrátíš.“

John Connor a John Henry šli o kus dále a hovořili. Se starostmi o Johna, Allison zaměřila svůj sluch na ně a snažila se blokovat všechny ostatní zvuky. Ty naštěstí pro ni nebyly o mnoho víc, než jen zvuky spících lidí.

„Mluvil jsem s paní Weaverovou, Johne. Přesunula Cameron na bezpečné místo daleko od SkyNetu a ostatních lidí. Říkala, že pokud chceš pokračovat s jejím obnovováním, úkol musí být dokončen během několika následujících dní.“

„Proč tak brzy?“

„Říká, že okno pro použití jejího stroje času se rychle uzavírá. Zřejmě není dostatek energie, aby ho držela v provozu déle.“

„Nevím, jestli budu mít čip včas připraven. Cameron je mnohem komplikovanější kyborg než jakýkoliv jiný, se kterým jsem se kdy zabýval.“

John Henry mu dal tázavý pohled. „Mám na mysli programování čipu,“ dodal John Connor.

Najednou mu svitlo. „Johne Henry, pokud je na použití stroje času omezená doba, znamená to, že my tři se nebudeme moci vrátit domů. Nebudu se moci vrátit domů.“

Allison se podařilo vyslechnout jen to poslední, co John řekl, takže věděla, že on se nemůže dostat domů. To by vysvětlovalo… John Henry mluví znovu, ale i přes její nejlepší pokusy jeho hlasu nerozuměla.

Sakra. On musel modulovat svůj hlas tak, aby se nenesl dál za Johna.

„Obávám se, že ne, Johne. Musíme dokončit naši misi, než se budeme moci vrátit.“

„Tak to je ono. Jednorázově poslat Cameron zpět. Pak zůstat uvězněni. Už nikdy znovu neuvidím svou rodinu,“ John byl zoufalý. Catherine mu pověděla, že by se mohl vrátit zpět domů. Řekla mu, že by se mohli vrátit.

John se otočil a Allison nemohla slyšet nic z toho, co říkal, až do chvíle, než se vítr trochu posunul. Právě včas, aby zaslechla, že on už nikdy neuvidí svou rodinu.

Ach! Chudák John!

„To musí vysvětlovat, proč…“

„Ticho,“ zaklela Allison.

John Henry studoval Johnovy rysy, když Connorovou hlavou proplouvaly různé myšlenky a emoce.

Otočili se a vraceli se na místo, kde čekala Allison. Rychle se lehla, aby nemohli tušit, že se je snažila poslouchat.

„Dobře. Nevím, jakým způsobem spolu s Catherine komunikujete, ale dej jí vědět, že budu mít čip připraven. Nevím, jak, ale budu ho mít připraven, i kdyby mě to mělo zabít.“

„Řeknu jí to. Neboj se. Opravíš Cameron. Vím, že ano.“

Víš toho mnohem víc, než dáváš najevo, Johne Henry, myslela si Allison při pohledu na vysokou tři-8.

John se rozhlédl kolem sebe po horách a lidech v údolí. „Prosím, udržuj své jednotky v pohotovosti. Zatím nejsme ani zdaleka mimo nebezpečí.“

Čerpajíc ze své vnitřní síly, Connor převzal nad sebou kontrolu a vrátil se do středu tábora. Viděl Allison, která ležela na zemi používajíc svůj batoh jako polštář. Země byla po jaderném holocaustu z před dvaceti lety jen holá a posetá nečistotami a místy se snažilo růst pár stébel trávy. Ve vzduchu poletoval prach zdvižený větrem z povrchu kopců.

Zatímco se usazoval vedle Allison, připravoval si vlastní batoh jako polštář.

„Co se děje, Johne?“

„Proč si myslíš, že se něco děje?“

„Z toho, jak jsi šel zpět. Z tvých kroků se vytratila energie. Slyšela jsem to.“

John si zhluboka povzdechl. „Právě jsem dostal špatné zprávy od Catherine Weaverové, které se týkají projektu, na kterém jsme společně pracovali.“

„Co je to za projekt?“ zeptala Allison a přetočila se na bok čelem k Johnovi.

„Připravovali jsme speciálního kyborga pro přenos do minulosti pomocí stroje času, ke kterému má ona přístup, ale nevypadá to, že se mi podaří dodat mou část projektu včas.“

„Proč ne?“

„Protože ona bude schopná použít svůj stroj času už jen pár dní a já nevím, zda budu mít čip naprogramovaný včas. Mám teď více odpovědnosti a starostí, než když jsem začínal.“

„Je ten projekt pro tebe tak důležitý, Johne?“

„Ally…,“ začal a najednou nevěděl, co říct, aniž by jí neprozradil pravdu. „Tento projekt je pro mě velmi důležitý. Je důvodem, proč jsem tady.“

Allison se přiblížila k Johnovi a položila hlavu na jeho hruď.

„Je tu něco, co jsi nám neřekl, neřekl mě?“ řekla tlumeným hlasem.

S pocitem, že nemá co ztratit, John se rozhodl, že Allison něco málo svěří.

„Allison, přišel jsem sem ze zvláštního důvodu. Nejen připojit se k odporu a určitě jsem nepočítal s tím, že se stanu vůdcem. Ale tyto povinnosti mi teď berou hodně času. Ten speciální kyborg, se kterým mi Catherine pomáhá, je pro mě velmi důležitý na osobní úrovni. Rád bych to vysvětlil více, ale k tomu není žádný důvod, když to nebudu moci dokončit.“

„Mohu ti pomoci. Také Kyle může a tvoji důstojníci.“

„Jak?“

„Rozdělit odpovědnost. Dej každému z nás nějaké povinnosti. My budeme jednat pod tvou záštitou, budeme za tebou chodit pouze s problémy, pokud budou příliš velké na to, abychom je mohli vyřešit sami. Tím získáš více času na dokončení své práce.“

„Máš pravdu. Nevím, proč to nenapadlo mě samotného.“

„Johne, byl jsi čtyři dny v bezvědomí a pak jsme museli odejít, když byl bunkr pod palbou. Nebyl čas na organizování odporu. Začneme s tím teď, když jsme na pochodu a až dorazíme do Camp Pendleton, zefektivníme organizaci a vytvoříme náležitou armádu.

„Díky Allison. A rád bych ti něco navrhl,“ řekl s úsměvem.

„Ach, co je to?“

„Rád bych, abys byla můj pobočník a poradce. Tak budu mít více času na věci, které musím udělat. Můžeš mi radit a předávat mé rozkazy a vyslýchat vojáky po návratech z misí.“

„Ráda ti pomohu se vším, s čím mohu.“

„Díky,“ opáčil John a dal jí jemný stisk.

Po několika minutách ticha Allison řekla. „Nemohla jsem si pomoci, ale zaslechla jsem, že jsi neměl v plánu zůstat s námi. Ale teď se nemůžeš vrátit domů.“

John otočil hlavu a díval se na místo, kde on a John Henry stáli. Sakra, vítr se musel otočit a nést naše hlasy, pomyslel si.

„Ano. To je pravda,“ odpověděl, nechtěl ranit Allisoniny city. „Catherine mi před několika týdny řekla, že až bude mé poslání tady dokončeno, mohla by být schopna dostat mě domů. Doufal jsem, že bych se mohl vrátit a pokud ty bys byla ochotna, šla bys se mnou. Dnes se ukázalo, že Catherine mě nebude schopna dostat domů a já tu zůstanu natrvalo.“

Jemně přeběhla rukou po jeho strništi na čelisti. „Jsou chvíle a místa v našem životě a my všichni si přejeme, abychom se tam mohli vrátit, Johne. Ale ty a já jsme tu spolu, na tomto místě, v tomto okamžiku.“

John se zhluboka nadechl.

„To, co říkám je, že jak moc chceme život, který jsme ztratili, musíme přijmout realitu toho, kdo jsme a kde jsme.“

„Co tím chceš říct, Ally?“

Allison si podepřela hlavu loktem a hleděla na Johna tváří v tvář.

„Vím, že pořád miluješ tu dívku, kterou jsi musel opustit, a že bys udělal cokoliv, aby ses dostal zpátky k ní. Ale ty musíš učinit rozhodnutí, Johne. Můžeš se buď zaměřit na to, co jsi ztratil, nebo ocenit to, co máš právě teď.“

„Což je?“ zeptal se.

„Aaaarrgh. Jak můžeš být někdy tak neuvěřitelně tupý?“ smála se a hravě, ale tvrdě ho udeřila do ramene, což vyvolalo u Johna slabé „au.“

„Miluji tě, ty troubo a chci s tebou strávit zbytek života.“

„Allison, ty mě žádáš o to, abych se s tebou oženil?“ zeptal se John s rozpaky. Věděl, že muži jeho věku vedli v této době trvalé vztahy s rodinami, případně byli i v manželství. Ale on?

„Ano, ptám se tě,“ řekla Allison neústupně.

Ach, bože. Pomyslel si John. To jsem nečekal. Za předpokladu, že se mi podařilo poslat Cameron zpět a za předpokladu, že přežila Soudný den, či i další roky, nebyla by tady? Myslím, že ona by tu byla a přivítala by mě hned, jak jsem přišel. Ledaže by se mi vyhýbala, nebo byla mrtvá, a nebo jsem jí nemohl poslat zpět. Sakra, bolí mě hlava. V pořádku. V pořádku. To je to, co budu dělat pak. Dokončím Cameronin čip, nic víc dělat nemůžu a Catherine jí pošle zpět pomoci stroje času. Ona může pomáhat mámě a zachránit sebe. Za předpokladu, že uspěla, Cameroniny důvody, proč tu není, jsou mimo mou kontrolu, takže musím předpokládat, že v této časové ose je mrtvá. Ale Allison mě miluje. Ona není Cameron, ale ach, ty oči, jsou tak teplé a přívětivé. Její úsměv. Její srdce a osobnost. Pokud nemohu být s Cameron… mám na výběr? Ano. Moje odpověď je ano.

Allison nevěděla, na co myslel, ale tím, jak se změkčil jeho výraz, když se na ni díval, věděla, co se chystá říci, dříve, než to vyslovil nahlas.

John se na ní usmál. „Ano. Vezmu si tě!“

Ona ho vřele políbila a on si jí přitiskl pevně k sobě. Stejně šťastný, jak John byl, byl také smutný. Jakmile bude Cameron opravená, půjde domů. Bude poslána na pomoc jeho mámě do doby, kdy ona bude potřebovat Cameroninu pomoc nejvíce. Jakmile Cameron odejde, už ji nikdy neuvidí. Ale on má teď přátele a není sám. Má Kyla, Johna Henryho a Catherine Weaverovou jako své nejbližší přátele a Allison. Dívku, kterou nikdy nečekal, že najde, nečekal, že se do ní zamiluje a určitě si nemyslel, že s ní stráví zbytek svého života. Není pouze jeho milenkou, ale ona je také nejlepší přítelkyní, jakou mohl mít. Nemohl být šťastnější.

„Miluju tě,“ řekl, jak tam klidně leželi, objímali se a užívali si společného času.

Až do chvíle, než se tábor večer zvedl k odchodu, John a Allison spali vedle sebe, jako jedno tělo.

Zatímco John spal, Allisonina přítelkyně se připojila k ní.

„Proč jsi požádala Johna, aby si tě vzal?“

„On jednou bude s jedinou osobou, kterou miluje doopravdy.“

„Což nejsi ty?“

„Což nejsem já.“

„Tak proč ses ho ptala?“

„Ty víš, proč jsem to udělala.“

Před tím, než mohly svůj rozhovor dokončit, John se začal hýbat, jako když se člověk obyčejně probouzí.

Allison si rychle lehla, předstírala spánek a její přítelkyně odešla.

Vstal, a když viděl, že většina tábora včetně Allison ještě spí, John vytáhl svůj počítač a čip ze své tašky a pracoval na jeho programování. Více spoléhal na své instinkty a dovednosti než na učení se detailů. Nemá dost času nazbyt, aby byl zvědavý. Pracoval až do chvíle, než potřeba spánku a nutnost zachování baterie převážila jeho touhu dokončit čip.

Ještě pár hodin, pomyslel si, když pomalu upadal ke spánku. Vše, co potřebuji, je pár hodin.

Pak se ponořil do spánku a probudil se až mnohem později.

34 Naposledy upravil: ogy (7.3.2012 16:27:59)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 18.
Údolí míru - pokračování


2027, den 58, soumrak

„Johne, zapadá slunce. Musíš vstávat,“ Allison s Johnem jemně zatřásla, aby ho probudila.

„Dobré ráno… ehm, večer, Ally. Už jsem ti říkal, jak krásně vypadáš ve světle zapadajícího slunce?“

„Ne. A ani se neodvažuj. Vypadám hrozně,“ řekla rozpačitě, ale s úsměvem.

„To je mi jedno. Pro mě budeš vždycky krásná bez ohledu na okolnosti.“

Dala mu rychlý polibek. „Musíš vstát, vojáku, nebo jednotky odejdou bez tebe.“

Tábor byl rozebrán a připraven k přesunu. Slunce právě mizelo na západě. Jakýsi mlhavý soumrak visel ve vzduchu, když John zvedl své zbraně a tašku se svými pár věcmi, počítačem a čipy.

„Mluvila jsi včera večer vážně, když jsi mě požádala o ruku?“ zeptal se John, stále si nebyl jistý, jestli by měl říci ano. Koneckonců, když dokončí čipy a pošle Cameron zpět na pomoc své mámě, pak ona by mohla být někde tam venku, právě teď, hledat ho. Jen neví, kde je. Ona nemusí být mrtvá, jen není tady.

„Byla jsem velmi vážná,“ dala mu malý úsměv a pak se nervózně odvrátila pryč. „Ale pokud nechceš…“

„Ne, ne. Nic takového,“ odpověděl John rychle. „Jen jsem se chtěl ubezpečit. Nestává se každý den, abych dostával takové návrhy od někoho tak krásného jako ty.“

Allison také popadla tašku a své zbraně.

„Můžu tě požádat o laskavost?“ otázal se John.

„Samozřejmě.“

„Až budeme vyprávět tento příběh, můžeme říct, že jsem to byl já, kdo se tě zeptal?“ ušklíbl se John.

„Nemyslíš, že je to dobré pro tvůj obraz jako generála, co?“ podívala se na něj. „Má otázka na tebe?“

„No…,“  John se smál a Allison se k němu přidala.

„Jen jedna další věc.“ Řekl John, jak se začali vzdalovat.

„Ach?“

„Rád bych počkal až do konce války, než se ožením. Ne, že bych chtěl malovat čerta na zeď, ale může se stát, že jeden z nás nepřežije. Nechtěl bych, aby z tebe byla vdova dřív, než budeme mít naše líbánky.“

John odešel, aniž by čekal na odpověď.

John byl hluboce zamyšlen, když odcházel. K rozhodnutí o čekání nedospěl lehce. Ale pokud by pro něj vznikla příležitost vrátit se do minulosti a být s Cameron, bylo by pak správné, aby tady s Allison uzavřel trvalý svazek? Ne, tím by jí ublížil ještě víc. Ale jestliže se nebude moci vrátit, jak řekla Catherine, stále by bylo lepší počkat, než si Allison vezme. Je tu stále velká šance, že bude zabit a nebylo by spravedlivé, aby byla z Allison vdova. Ne, když jsou oba stále tak mladí.

Allison sledovala Johna odcházet pryč, používala všechnu svou vůli, aby nevybuchla v slzách.

Cítila se zdrcena. Johnova slova, že chce počkat až po válce, byla jako facka do tváře. To mohl rovnou říci ne. Hodil návrh zpět na její tvář, jako by to nebylo nic důležitého.

Sakra! Proč jsem se ho jen ptala?

„Zeptala ses ho, protože ho miluješ. Obě víme, proč je tady a že se nemůže vrátit domů. Je ti ho líto a myslela jsi, že bylo správné to udělat.“

„Zatraceně! Musíš se vždycky tak nenápadně připlížit? A samozřejmě, miluji ho! Ale on mi v podstatě odpověděl ne, tím, že řekl „chci počkat až po válce.“ Ví, že to může trvat několik let, dokonce i desetiletí.“

„Pokud chce John čekat, možná má k tomu nějaký důvod.“

„Obě víme, co to je a nemá to nic společného s válkou.“

„A můžeš ho za to vinit? Sama jsi řekla, že tě nemiluje tím samým způsobem jako Cameron.“

„Grrrrrrr,“ zavrčela Allison. „Zeptala jsem se ho kvůli němu a kvůli nám.“

„Zeptala ses se ho, a on řekl ano. To musí něco znamenat.“

„Ale to se nestane. Ne, dokud bude válka trvat,“ z oka Allison stékala slza. „Nemůžeme mu říct pravdu teď? Je téměř u konce. Pak můžeme přestat hrát tuhle šarádu. A já budu moci odejít s těmito několika vzácnými vzpomínkami.“

„Ne. To uvidíš na konci a my mu neřekneme pravdu, dokud nerozhodnu, že je ten pravý čas.“ Pak tiše dodala. „Chtěla bych mu to říct stejně jako ty. Vidím smutek v jeho očích a chtěla bych vzít jeho bolest na sebe, ale bez ohledu na to, co se stane, mu to nemůžu říct dřív, než bude hotov. Pak mu to můžeme říci společně.“

„A co Catherine Weaverová a John Henry? Catherine Weaverová podezřívá mě a můj vztah s Johnem. Ona mě děsí a já jí nevěřím. John Henry něco ví, ale nic neříká. Myslím, že on je milý, na kyborga.“

„Ani já nevěřím Catherine Weaverové. Ráda bych si byla jistá, jaké jsou její záměry, ale nemůžu být na dvou místech najednou. O Johnu Henrym nevím nic víc než ty, ale myslím, že by mohl být spojencem. Zvlášť, pokud zná pravdu, ale nepromluvil o tom.“

Allison si povzdechla. „Co budeme dělat, co se týče mé žádosti o ruku?“

„Pořád si myslím, že to je moudré. Možná, že John má pravdu, když navrhl, abyste počkali.“

„Nemůže jít domů. Catherine Weaverová to říkala. A on se nevzdá své Cameron.“

„Ne, to ne. Ale on ještě stále není úplně dospělý a dělá hodně chyb. Co, když Weaverová lže? Co, když to manželství je důvod, proč se nevrátí?“

„Ale co, když říká pravdu? Co, když se opravdu nemůže vrátit domů? Pak tohle může být jediná šance. Jeho jediná šance být šťastný.“

„Doufám, že máš pravdu.“

„Vím, že mám pravdu.“

„Fajn, podpořím to manželství, pokud na to dojde. Chci to stejně jako ty. A pokud události půjdou tak, jak si myslím, přijdu pomoci do Pendletonu…“

„Počkej minutu!“ přerušila ji Allison. „Ty se budeš držet zpátky ode mě? Je tu něco, co víš?“

„Nevím to jistě, tak jsem to nezmiňovala. Ale je tady něco, co ti musím říct,“ řekla Allisonina přítelkyně a pokračovala. „Pokud věci půjdou tak, jak myslím, pak budeš muset jednat na vlastní pěst, bez mé pomoci, až se dostaneme do Pendletonu.“

„Co? To nemůžeš.“

Allison volala na svou přítelkyni, ale ona už byla pryč a mlčela. Byla opět sama, ale na jak dlouho?

###

Daleko v Utahu, lidé se ve svém vězení spolčili proti svým utlačovatelům.

„Je všem jasné, co máme dělat?“ tmou se ozval Derekův slavnostní, ale tichý hlas.

Někteří řekli, že ano, další kývli hlavou, věděli, že příliš hlasité hlasy by mohly upoutat pozornost strojů venku.

„Pořád si myslím, že je to sebevražda,“ vystoupila jedna žena. „Všechny nás zabiješ.“

„Už jsme mrtví,“ ušklíbl se Derek. „Jakmile jste drženi v zajetí SkyNetu, jste mrtví a už se není čeho bát.“

Žena, která předchýlí protestovala, pokývala hlavou. „Chápu.“

„Dobře. Pak je to vyřešené. Další výměna pracovní směny.“

„Tak brzy!“ zvolala žena.

„Ano, tak brzy. Teď drž hubu a trochu se vyspi. Pokud někdo vypustí jediné slovo, nebo opustí své místo před koncem našeho odpočinku, zabiju ho.“

Derek dal každému z nich mrazivý pohled. Jeden pohled do jeho hrozivých modrých očí stačil, aby bylo jasné, že myslí vážně to, co říká.

Přesunul se blízko odvzdušňovacího ventilu a začal vydávat zvuk, jako když se hystericky směje. Všichni se na něj nechápavě podívali.

Přestal zvuk vydávat a byl odměněn stejným zvukem, který přicházel z druhé strany areálu. Zpráva byla odeslaná. Lidé z Grizzly budou vědět, že jsou připraveni jednat.

„Co to sakra bylo?“ zašeptal někdo chraplavě.

„Zvuk Kookaburra. Má přítelkyně z Austrálie mě naučila, jak se ten zvuk dělá.  Moji lidé budou vědět, že mají být připraveni.“

Derek se vrátil ke dveřím a opět dal lidem chladný pohled. „Teď se trochu vyspěte!“

###

Allison běžela, až dokud nedohonila Johna, když se skupina přeživších vinula podél údolí.

„Je to hodně daleko do Pendletonu?“ Zeptala se sotva popadajíc dech.

„Ne. Budeme-li mít štěstí, budeme tam do konce příští noci.“

„To je dobře. Já si nemyslím, že tihle lidé by zvládli jít déle.“

„Ano, je to pro ně těžké, pro nás všechny, ale je to lepší, než zůstat v bunkrech a být masakrován.“

Allison kráčela poblíž a přemýšlela, jestli by se měla zmínit o nabídce k sňatku. Bála se, že pokud by na něj tlačila příliš, mohl by říct ne.

John zrychlil své tempo a kráčel davem kupředu, aby přebral místo ve vedení lidí údolím. Allison zůstávala s malým odstupem  za Johnem, takže na něj mohla dávat pozor a přitom přemýšlet o svém dilema.

Ona byla právě teď tak zranitelná a jediná osoba, která mohla zmírnit její obavy, byla v současné době příliš zaneprázdněna zodpovědností, která spadala na jeho ramena, než aby se mohla starat o ní.

Poté, co kráčeli asi hodinu, se k nim připojil Kyle.

„Hej, Kyle, kde jsi byl?“ zeptala se Allison.

„Byl jsem zaneprázdněn organizováním lidské podpory a kontrolou dostupných zbraní a munice,“ odpověděl Kyle. „Všechny jednotky jsou vybavené plazmovými puškami, ale stále používají i konvenční zbraně.“

„Jsi velmi dobrý v těchto věcech, Kyle.“ Prohodil John. „Znáš ty lidi dobře a oni tebe.“

„Ty jsi něco připravoval, Johne. Co je to?“ Opáčil Kyle s tázavým pohledem.

„Allison mě přivedla k myšlence. Právě teď máme v podstatě dvě armády – lidskou armádu a armádu strojů.“

„Jo, to je tvoje zásluha.“

„Právě teď mě obě skupiny považují za vůdce Grizzly. To, co chci navrhnout je, že ti dám na starost lidské odporové síly a dám ti hodnost druhého nejvyššího velitele. Vedení lidského odporu bude rozděleno do standardních vojenských seskupení, čet a týmů. Každý tým bude mít své velitele. Jako Allison a tým Delta.“

„To zní dobře. Co tě přivedlo k této myšlence?“

„Allison navrhla, že bychom měli začít organizovat naše síly. A já udělám s Johna Henryho plukovníka a dám mu na starost naší skupinu strojů. Může je uspořádat, jak se mu zlíbí.“

„Zdá se, že se chytáš docela dobře.“


„Ne, ne opravdu. Jen jsem jednal podle rady Allison. Ona měla několik zatraceně dobrých návrhů. Jedním z nich je, že je třeba rozdělit odpovědnost. Nemůžu tady být kvůli každému problému. Musím být volný k tomu, abych mohl dělat to, co umím nejlépe.“ John se odvrátil od Kyla a pohlédl na Allison. „Správně Allison?“

Kyle vypadal trochu překvapeně. „To všechno byl její nápad?“

„Jen jsem udělala několik všeobecných doporučení, ale poradila jsem mu, aby přerozdělil úkoly,“ zněla její odpověď.

„A Kyle, jmenoval jsem Allison mým pobočníkem. Bude zodpovědná za předávání rozkazů vojákům, a vyslýchání vojáků vracejících se z misí. A samozřejmě bude nadále velitelem týmu Delta.“

„To jsi musel vymyslet během krátké doby, že?“

„No já do teď neměl čas na nic,“ ušklíbl se John.

„A co Catherine Weaverová? Chystáš se jí předat nějakou hodnost nebo odpovědnost?“

„Ona je teď zaneprázdněná prací na vlastní věci. Dala mi dobrou radu, i když jsem to nechtěl slyšet. Určitě bude v našich diskuzích, až tu bude. Ale dát jí hodnost? Nějak si myslím, že by jí taková věc pobavila,“ smál se John.

2027, den 58, půlnoc

Údolí už bylo ponořeno do tmy více než čtyři hodiny, když se John a ostatní setkali s průzkumníky, kteří se vraceli, aby se připojili k hlavní skupině.

„Generále Connore, před námi je problém,“ křičel seržant Sims v čele skupinky, když se k nim blížili.

„Jaká je situace?“

„Průchod před námi je zablokován. Zdá se, že lavina.“

„Podívali jste se po dalších stezkách, po jiných možnostech?“

„Ano. To je důvod, proč jsme se k vám vrátili teprve teď. Všechny průchody přes toto údolí jsou blokovány. Neexistuje žádný způsob, jak se přes nějakou z těch cest dostat. Všechny jsou zcela zablokovány.“

„Rychle, přineste mi někdo světlo,“ John vytáhl mapu a kontroloval jejich aktuální polohu a odkud přišli. Ušli téměř deset kilometrů a průsmyky před nimi byly zablokované. Neexistoval způsob, jak se dostat dál.

Kylova vysílačka začala praskat.

„Pozorovatel 12 velitelství. Slyšíte mě?“

„Hlasitě a jasně. Jaká je situace?“ reagoval Kyle na radiovou zprávu.

„Vidím letící HKčka ze západu. Zdá se, že celá letka ve formaci míří vaším směrem!“

„Zůstaňte na dohled a informujte nás. Velitelství končí,“ Kyle se podíval na Johna Connora.

„Je to past!“ vykřikl John.

Kyle, Allison a ostatní se na něho podívali.

„Je to past! SkyNet ví, že jsme tady! Dostaňte ty lidi zpátky do údolí! Křičel John.

John vytáhl rádio. „Johne Henry, tady Connor. Slyšíš mě?“

„Tady John Henry.“

„Ze západu byly spatřeny HKčka letící k nám. Otáčíme se. Potřebuji tebe a tvé jednotky, aby nás kryly cestou do údolí. Končím.“

„Rozumím. T-800 jsou k dispozici. Vidíme blížící se HK. Hodně štěstí.“

Bez odpovědi John položil vysílačku zpět. „Pojďme. Nechte tu vše kromě zbraní a munice a přesouváme se!“

„Kam?“ zeptal se Kyle, když začali shromažďovat lidi.

„Na starou dálnici! K našemu severu.“

Lidé běželi na opačnou stranu údolí, když začali slyšet zvuk motorů blížících se HKček.

Z jejich děl vystřelila plasma a vybuchovala po stranách kopců, což způsobilo, že stovky tun kamení padalo na lidi dole. Lidé křičeli strachem, jak byli pohřbíváni tunami sutin.

Když se Hkčka dostaly blíž, začaly ze svých plazmových děl pálit přímo na lidi dole. T-800 opětovaly střelbu svými vlastními plazmovými zbraněmi a svými raketovými odpalovacími zařízeními. Některé výstřely zasáhly cíl, další jen proletěly kolem manévrujících HKček, které si opět hledaly prostor pro střelbu na lidi a stroje.

„Johne Henry, vytvořte formaci kolem lidí. Držte HK v pozoru, dokud se nedostaneme na místo, kde se budeme moci lépe kryt,“ křičel John do svého rádia.

John skočil přes skálu a schoulil se se svou plazmovou puškou připravený k akci. Jedno z HK se sneslo nad jeho hlavou a on vystřelil k umístění motoru, čímž ho přiměl, aby se začal točit a narazil do svého souseda. Bez čekání, co se stane, vstal, a znovu běžel.

„Kyle, kde jsou ty raketové odpalovací zařízení?“ zakřičel John do své vysílačky a skočil na zem, když další HKčka pálila na běžící lidi. Lidé křičeli. Vojáci opětovali palbu, i když tím odhalovali své pozice. Dělali to proto, aby uchránili civilisty s nimi.

Z úbočí nad ním se ozvala další střelba. Jeden ze strojů začal pálit z těžkého kulometu na letící HK. HK bylo prošpikováno kulkami, ale jeho společník začal palbu opětovat a po výbuchu plasmy zůstal po Terminátorovi a jeho zbrani na straně hory pouze kráter. John běžel jako o život za dalšími vojáky a za ním se celá hora sesouvala do údolí.

###

Allison běžela dolů do údolí a přitom pálila na HK, které jí létaly nad hlavou. Narazila na skupinu mladých žen, žen ve středním věku a malých dětí.

„Pojďte se mnou,“ řekla jim. „Dostanu vás do bezpečí.“

Běžely dolů do údolí, starší děti pomáhaly těm nejmenším.

Allison vytáhla své rádio. „Týme Delta, tady je poručík Youngová. Potřebuji vaši pomoc s ochranou skupiny civilistů.“

Další Hkčka letěly a střílely po běžících skupinách i na ty, kteří s nimi bojovali. Civilisté se skrčili na zem, když Allison vypálila ze své plazmové pušky.

„Odkud sakra všichni přiletěli?“ zaklela.

###

2027, den 59, 3 ráno

„Kyle, slyšíš mě? Přepínám,“ zakřičel John do svého rádia poté, co skočil za nějaké balvany, aby se kryl před plazmovými výstřely.

„Johne Henry, jsi tam?“ zařval, snažil se navázat kontakt s někým v rádiu.

Exploze zatřásla údolím, když plazmový výstřel zasáhl bedny s municí. Byly slyšet výkřiky lidí, protože ne všichni stačili uniknout do bezpečí a byli zasaženi šrapnely nebo plazmou.

„Sakra, co se to k čertu děje?“ nadával John.

V tu chvíli přeskočili balvany tři lidé a zaujali místo vedle něho. Jedním z nich byl i Andy, radista ze základny Delta.

„Andy, je tvé rádio funkční?“ křičel na něj John přes exploze a střelbu.

Andy vypadal překvapeně, nečekal za balvanem někoho dalšího. „Ano, pane.“

„Pak někoho přes to zatracené rádio sežeň. Jsme tu uvězněni.“

Andy vytáhl svůj batoh a začal ladit rádio.

„Vy ostatní střílejte.“

Další plazmové paprsky zasáhly oblast a způsobily chochole plamenů a písku. John se zvedl a vypálil ze své plazmové pušky na HK, které letělo kolem. Ostatní stříleli na to samé a zasáhli motor a trup.

Všichni lehli na zem, když se HKčko roztočilo, vypálilo ze svých děl a zasáhlo balvany těsně vedle těch, za kterými se skrývali. I nadále se točilo a padlo s hlasitým výbuchem palivových nádrží.

„Jooooo!“ radovali se muži.

„Generále Connore, mám někoho na příjmu, ale nepoznávám, o koho jde, pane.“

„Podej mi to.“

John držel rádio a poslouchal.

„Air Fox Epsilon 4 pro Desert Eagle vzdušné velení. Slyšíte mě? Přepínám.“

„Tady Desert Eagle vzdušné velení. Jaká je vaše pozice AFE4?“

„Současná naše pozice je zhruba 30 mil západně od Saltonova jezera. 15 minut od Campu Pendleton.“

John zakřičel do mikrofonu. „Tady je generál John Connor z odporové skupiny Grizzly. Slyšíte mě?“

„Tady Air Fox Epsilon 4. Kdo jste říkal, že jste?“

„Tady generál John Connor z odporové skupiny Grizzly. Jsme pod těžkým leteckým útokem a potřebujeme pomoc. Můžete nám pomoci?“

„Jsme si jisti, že můžeme, generále Connore. Jaká je vaše pozice?“

„Jsme v horách Santa Anna přibližně 4 míle východně od Tabuco Peak a jednu míli severozápadně od jezera Elsinore. Jsme pod těžkým leteckým útokem HK. Potřebujeme pomoc.“

„Pozitivní, generále Connore. Budeme na vaší pozici za 20 minut.“

„Jaká máte letadla, abychom věděli, že to jste vy?“

„Používáme každý zatracený stroj, který je stále funkční. Prostě dávejte pozor na vše, co není HK. AFE4 konec.“

John položil mikrofon a sluchátka dolů a pohlédl na své vojáky. „Chlapi, pomoc je na cestě.“

2027, den 59, 3 ráno

Vojáci na zemi i nadále opětovali palbu na mnoho HKček, které létaly přes hory.

Allison a Delta tým nadále chránili civilisty, kteří kráčeli kolem hořících trosek a těl, zatímco se další HKčka přibližovala nad jejich hlavy. Delta tým kryl civilisty střelbou na ně. Pro všechny bylo stále těžší držet tempo.

John Henry nemohl dělat o moc více, než sledovat situaci a opětovat palbu. On a další jeho stroje
tvořily kruh kolem bombardované oblasti a pálily po HK plasmovými puškami a raketami, jak jen bylo v jejich silách. Stále držely obvod kolem lidí, kteří prchali z hor. John Henry zkoumal oblohu svým nočním viděním a mohl vidět blížit se něco od jihovýchodu. Nejsou to HKčka.

John Henry pohlédl do údolí. Stroje SkyNetu, enda, jak jim říkají lidé, pochodovaly do údolí a zabíjely raněné a opozdilce. Rozhlížel se dále a viděl Allison a její vojáky pomáhat skupině žen a dětí. Nemají proti blížícím se endům šanci.

„Zastavte palbu,“ řekl John Henry klidným hlasem. „V údolí jsou lidští vojáci, kteří potřebují naši ochranu. Za mnou.“

###

„Poručíku, jsme pozadu za hlavní skupinou.“

„Neopustím ty lidi. Potřebují naši pomoc a ochranu.“

Rychle letící HK jim pískalo nad hlavou.

„Jen zůstaňte ve střehu a neustále v pohybu!“ zakřičela na něj Allison.

Zezadu přišly další výstřely. Několik vojáků padlo k zemi. Někteří zase začali pálit nazpět.

„Enda!“ vykřikl jeden z civilistů, kteří začali běžet ještě rychleji, než mysleli, že byli schopni.

„Berte děti!“ hulákala Allison na přeživší.

Klekla si k zemi a začala střílet na enda, kteří přicházely do údolí směrem k ní.

Její první čtyři výstřely na endo v čele způsobily, že byl poškozen jeho energetický článek a explodoval.

Využila nastalého zmatku, rychle se převalila na druhou stranu a chytila granátomet jednoho z padlých vojáků. Rychle vystřelila poslední granát, zahodila prázdnou zbraň, opět se převalila a začala střílet ze své plazmové pušky.

Pokračovala v palbě, dokud plazmová zbraň nebyla příliš horká na to, aby jí mohla držet. Zahodila zbraň a rychle běžela ke skále nabíjejíc svou automatickou pušku. Není tak silná, jako další zbraně, ale Allison bude stačit, aby je udržela na distanc, dokud se lidé nedostanou pryč.

Vypálila několik kulek a pak rychle lehla na zem, aby se uchránila před zasažením plazmou. Zvedla zbraň nad hlavu a střílela naslepo, dokud kulky z její zbraně nebyly pryč. Riskujíc vstala a běžela tak rychle, jako nikdo před tím.

Allison se nedostala daleko, když narazila do něčeho pevného a s tichým žďuchnutím dopadla na zem. Podívala se nahoru a nad ní stál John Henry.

„Omlouvám se, že jsem se připletl do tvé cesty, poručíku Youngová. Prosím, pokračuj až do údolí. My enda zastavíme.“

Zalapala po dechu a odpověděla. „Díky, Johne Henry! Sejdeme se na určeném místě.“

Krátce ho objala a znovu se rozběhla.

„No, tak to jsem rozhodně nečekal!“ řekl John Henry s malým úsměvem.

„Už jdou. Připravit k palbě na můj povel.“ Přikázal strojům, kteří byly s ním.

Endo se blížily k nim ze tmy. HK vrčely nad jejich hlavami, když pronásledovaly prchající lidi.

John Henry pevně sevřel svou čelist. „Palte,“ vykřikl.

###

John utíkal směrem k místu určení. S ním bylo 12 dalších vojáků včetně radisty Andyho. Všichni byli unavení, ale boj ještě neskončil.

„Plukovník Reese volá generála Connora. Slyšíš mě?“ v Johnově rádiu praskal hlas.

„Teď ta zatracená věc funguje,“ řekl a pak uchopil mikrofon. „Tady Connor. Právě jsme dorazili na místo. Jaká je tvá pozice?“

„Jsem asi čtvrt míle po silnici od vaší polohy. Máme tu kentaury a po silnici se blíží k vaší pozici kov. Děláme maximum, abychom je odrazili zpět.“

„Rozumím. Mám dobrou zprávu. Přijde nám pomoci letecká podpora.“

„Jak jsi to zařídil?“ zvolal Kyle.

„Můžeš poděkovat Andymu.“

„Radistovi?“

„Jo, měl prostě štěstí. A my všichni to s trochou štěstí můžeme dnes večer zvládnout.“

Nad hlavou jim kvílelo HK a střílelo ze své plazmové zbraně na lidi a objekty pod sebou.

„Viděl jsi Allison nebo Delta tým? Ztratil jsem je během boje.“

„Negativní, Johne. Neviděl jsem je.“

„Rozumím. Potřebujete pomoc?“

„Držíme svou pozici. Nastražili jsme nějaké výbušniny na kentaury. Za okamžik byste měli ze své pozice vidět velký výbuch.“

„Rozumím. Zůstaneme na této pozici a posbíráme všechny opozdilce a pokusíme se udržet HKčka na uzdě, dokud…“

Noční obloha byla roztržena velkou explozí a vzápětí následovaly další dvě.

„Reese. Reese. Slyšíš mě?“

„Jo, jasně! To byla krása! Viděl jsi to, Connore?“

„Viděli jsme to. Fantastická práce.“

V tu chvíli se do údolí za Johnem přesunuli další lidé. Byli to civilisté i vojáci. Poslední osobu, kterou zahlédl, byla Allison. John si nemohl pomoci a musel se usmát úlevou.

„Allison! Tady jsem!“ Vykřikl.

Podívala se jeho směrem. S úlevou ve tváři Allison rychle běžela k jeho boku.

„John Henry a jeho stroje teď bojují s nějakými endy, abychom mohli bezpečně pokračovat údolím,“ řekla, když přispěchala k Johnovi.

„Bude v pořádku,“ John si Allison pozorně prohlížel. „Jsi v pořádku?“

„Jsem v pořádku. Tam v údolí jsou stále lidé. S týmem Delta jsme jich posbírali tolik, jak jen bylo možné.“

Vzduch byl proříznut poletujícími HK, která jim létala nad hlavou a pálila na lidi dole. John mohl ze své pozice sledovat, jak se jeden z nich snesl níže nad hlavy lidí a začal náhodně pálit, ale zřejmě nezasáhl nikoho.

„Sakra! Oni nás nechtějí zabít. Chtějí nás zahnat do jedné skupiny! Andy, znovu sežeň přes rádio  Air Fox Epsilon 4! Řekni jim, že potřebujeme leteckou podporu hned teď!“

Andy vytáhl rádio a nastavil ho na správnou frekvenci. „Grizzly volá Air Fox Epsilon 4. Grizzly volá Air Fox Epsilon 4. Slyšíte mě?“ Volal do mikrofonu. Jediné, co mohl slyšet, byl bílý šum.“

„Johne! Podívej se támhle!“ Vykřikla Allison ukazujíc na severozápad.

John mhouřil oči, ale ve tmě nic neviděl. Vytáhl dalekohled pro noční vidění a znovu se podíval. „Do prdele!“ zvolal John.

Andy jemně upravil nastavení rádia. „Grizzly volá Air Fox Epsilon 4. Slyšíte mě?“

Další bílý šum… praskání, opět praskání a pak. „AE4 pro Grizzly. Jsme asi 4 minuty od vás. Můžete upřesnit vaši polohu?“

John si vzal rádio od Andyho. „Tady generál Connor. Jsme severozápadně od jezera na silnici číslo 15. Jsme stále pod útokem HKček. Útočí na nás také enda a kentauři. Požadujeme okamžitou pomoc. Přepínám.“

„Slyšeli jsme hlasitě a jasně, generále.“

„Máme tu také dva stroje severozápadně od naší polohy. Jedním z nich je masivní létající HK a druhý je jakýsi obří chodící stroj jihovýchodně podél staré silnice v našem směru.“

„Pozitivní, generále. Jsou tu všichni správní kluci. Miřte na vnější palivové nádrže! Pojďme vyrobit nějaký kovový šrot!“

John se obrátil na své vojáky. „Pomoc je tu!“

„Jo! Jupí! Hurá!“ jásali vojáci.

„Allison,“ řekl John a podal jí dalekohled pro noční vidění. „Drž oči na těch strojích a dej vědět, až budou v dosahu.“

John vzal své rádio. „Kyle, slyšíš? Potřebujeme hned tvou pomoc. Vypadá to, že ty stroje, které dostaly u továrny Dereka a další, jsou na cestě.“

„Slyším tě, Connore. Jsme na cestě. Kyle končí.“

„Co se děje, Johne?“ zeptala se Allison.

„Jsme hnáni do jedné skupiny. Ty HKčka nebyla poslána, aby nás pozabíjela, byly posláni, aby nás dostaly z hor. Ty dva stroje jsou na cestě, aby nás sebraly. Chtějí nás pochytat jako dobytek a nahánějí nás jako ovce.“

„Díky za…“ začala mluvit Allison, ale John jí nechtěně přerušil.

„Andy, udržuj radiový kontakt s AE4. Ujisti se, že znají naší pozici a taky pozici Kyla a Johna Henryho.“

„Ano, generále.“

„Dobře lidi, podívejme se, jak velkou škodu jim můžeme způsobit, než se pomoc dostane sem.“

Vojáci začali střílet na HKčka nad hlavami. Většina výstřelů minula, ale některé z nich přeci jen cíl zasáhly. Šance na úspěch jsou proti nim. Jedinou jejich nadějí byly blížící se stíhačky.

###

Mariňák plně oblečen v maskáčích a s maskovacími barvami na obličeji běžel ke generálovi.

Zasalutoval.  „Pane.“

„Co se děje kapitáne?“ zeptal se s ledabylým zasalutováním.

„Cíl byl lokalizován. Jednotky A a B drží své pozice.“

„Dobře. Kolik nepřátel viděli? A jakého druhu?“

„Poslali nám video. Továrna vypadá, že je rozdělena do dvou částí. Jedna část je plně automatizována a střeží ji pouze tucet T-888. Ve druhé části je velký kontingent lidských otroků a převážně T-600. Zhruba dvacet z nich.“

„Doporučení?“

„Zasáhnout tvrdě a rychle. Nedat strojům šanci k obraně před vyhozením továrny do vzduchu.“

„Ne,“ řekl generál Perry.

Kapitán čekal, až dokončí svou myšlenku.

„Nejdříve musíme osvobodit lidi, pak se postaráme o továrnu. Pokud půjdeme jako první na továrnu, T-600 zabijí otroky, takže oni by se nemuseli obávat útoku ze vnitř a zároveň se bránit před vnějším útokem. Řekněte velitelům jednotek, že se mají nejprve přesunout části, kde jsou ubytováni lidé a vzít sebou dostatek zbraní, aby jimi vybavili ty uvnitř.“

„Ano, pane. Kdy chcete začít útok?“

„Při východu slunce. Vrtulníky poletí od východu se sluncem v zádech. Pošlu jim nové rozkazy k přímému útoku na opevnění u části s lidmi, a pak informujte pozemní jednotky, aby se postarali o lidi uvnitř a teprve pak řešili T-888 střežící továrnu.“

„Ano, pane,“ zasalutoval kapitán a pak spěchal předat generálovy rozkazy.

###

„Už je skoro čas,“ zašeptal mladík Derekovi.

„Ještě ne,“ odpověděl Derek taktéž šeptem, sledujíc úzký světelný paprsek pocházející ze vzduchového ventilu. „Soudě podle světla ještě 90 minut. Pak přijdou stroje a doprovodí nás na naše stanoviště a noční směnu odvedou zpět.“

„Pak vyjde slunce a my začneme další den,“ zakončil chlapec unaveně.

„Ale tento den nebude jako žádný jiný.“ Derek se na chlapce povzbudivě usmál. „Dnes budeme buď svobodní nebo mrtví.“

35

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 19
Vojakov nárek

Riskujúc všetko, Derek bez pohnutia pier zašepkal späť. „Volám sa Derek Reese. Plukovník skupiny odporu Grizzly, Kalifornia. Niektorí z mojich ľudí sú tu spolu so mnou. Pošlite to ďalej. Dostaneme sa odtiaľto.“ Výňatok zo 17. kapitoly, Reunionu, Vyhlásenie vojny.

„Piesne mŕtvych sú nárekmi tých, čo prežili.“ Christopher Paolini (Eldest)

„Ak by bolo možné vyliečiť zlo plačom a vzkriesiť mŕtvych slzami, tak zlato by malo menšiu cenu než plač.“ Sofokles.

                                                                                          # # #

Zatiaľ čo boj o prežitie Johna Connora a jeho armády v horách San Juan sa práve začínal rozhorievať, niekoľko stoviek míľ odtiaľ vzplanul v továrni, v severnej Arizone, nový boj.

Postavená strojmi Skynetu a zmätenými ľuďmi v počiatočnej fáze vojny, továreň produkovala pre Skynet všetky druhy výzbroje.

Ako vzrastala potreba kovu a zdroje surovej rudy potrebnej pre zliatiny pre továrne Skynetu sa stávali vzácnejšími, zaviedla sa metóda recyklácie, pričom ako pracovnú silu použili ľudí, ktorých zajali, aby pre pracovali pre stroje až do smrti.

Automatizovaná továreň v Arizone bola jedna z tých, ktorá bola prerobená aby mohla využiť pracovnú silu otrokov. Nová konštrukcia, ktorá bola pristavaná pripomínala väznicu s vysokou ostrahou. Za múrmi boli postavené jednoduché prístrešky, kde sa nachádzali miesta pre otrokov. Pracovné tábory nacistov počas druhej svetovej vojny boli vzorom, ktorý využil Skynet, akurát keď väzni zomreli, telá neskrývali pochovávaním. Telá boli vyhodené so zvyšným nerecyklovateľným odpadom.

V strede areálu, namiesto toho, aby bol dvor ako vo väčšine väzníc, bola sieť v reťazí, ktorá rozdeľovala priestor do menších častí. Tie boli využívané na verejné tresty pre tých, ktorý spôsobovali problémy a dočasné domovy pre nových obyvateľov, kým sa im uvoľnilo miesto.

Novo príchodzí, ktorí prišli uprostred zimy alebo leta to mali ťažké,  pretože v otvorených klietkach sa nebolo kam skryt. Avšak bola tam jedna klietka, ktorá mala akúsi striešku. Smrad z toho miesta bol strašný. Horší ako na farme alebo verejnej zoo.

Pre tých, čo tam boli nový, netrvalo dlho zistiť, že sú tam šialený ľudia, ktorý len pískali a kvílili ako zvieratá. Rýchlo sa naučili, čo sa stane slabým a chorým, ktorý im uvoľnili miesto. A tie beštie to kŕmilo. 

Kým dostal za odmenu na starosť novú sekciu továrne Skynetu, Fischer tvrdo pracoval na tom, aby sa v novom domove všetci cítili pohodlne. 

2027, 59. deň, svitanie

Derek Reese sa pozrel von otvorom. Čas takmer nastal. Ranné nebo svitalo a stroje čoskoro prídu, aby ich eskortovali do ich ciel.

Kruhy pod očami a dvojmesačná brada so šedinami mu dali strašidelný výzor. Mal pohľad človeka, ktorý dlho strádal a padol do priepasti, pričom svoju dušu nechal za sebou. Ale ak sa niekto opovážil pozrieť hlbšie do jeho očí, zistil by že boli naplnené chladným a tvrdým odhodlaním.

Oprel sa o dvere stanovišťa a pozorne načúval. Počul nepopierateľné zvuky približujúcich sa strojov, ktoré ich mali vziať z ich obytnej časti.

T-600-ka s gumenou kožou. Sú efektívne pri zotročovaní ľudí, ale nie tak rýchle a chytré ako ich novšie verzie potiahnuté mäsom. Trik pri jednaní s T-600 je, nedať im šancu plánovať a preskupiť sa, a akonáhle sa začne útok, musia sa presúvať, nezaváhať a udržiavať ich v neistote.

Rachot zámku znamenal, že T-600-ka dorazila k cele, ktorú Derek zdieľal s ôsmimi ďalšími otrokmi. Eskortovalo to ich a ďalších väzňov na dennú zmenu, do továrne a potom to eskortovalo nočnú zmenu späť do cely, ktorú vyprázdnili Derek a ostatní.

Bez akéhokoľvek protestu on a jeho spoluväzni opustili svoje cely. Ak by viedol túto továreň on, Derek by vymenil zmeny v celách. Ale Skynet alebo Fischer, nebol si istý ktorý, nechcel zastaviť prácu, takže celá zmena si menila miesto v továrni, na svojich pracovných pozíciách.

Derek zakričal, aby sa ostatný pohli, lebo stroje netolerujú meškanie. Pred týždňom stroj zabil všetkých obyvateľov cely, pretože sa jeden väzeň omeškal. Nezáležalo na tom, že bol chromý. Stroje sa o také veci nezaujímali.

Ako všetci vstali a pohli sa smerom k dverám cely, Derek zvažoval svoj plán. Vedel, že je to riskantné. Veľa ich dnes zomrie, ale to inak sú už teraz mŕtvy. Je to len otázka výberu, či budú bojovať o to, na čom záleží, alebo zomrú pomaly, z hladu a otrockej práce. Derek si nemohol byť istý, ale myslel, si že mohol stratiť dvadsať libier, odkedy bol zajatý. Cítil si rebrá a začali sa mu ukazovať bedrové kosti. Ak čoskoro niečo nespraví, zoslabne a zomrie ako tieň muža, ktorým raz bol.

Derek vedel, že stroje budú tento krát v pohotovosti, ale pokiaľ tam nie sú T-800-kčy, lepší čas ako teraz na spustenie útoku nebude, zatiaľ čo všetci väzni sú von zo svojich ciel. Nebude lepšia príležitosť aby sa dostal späť k Fischerovi a zabil toho skurvysina, ktorý zabil a týral v mene Skynetu toľko ľudí, vrátane jeho milenky, Jesse Flores.

Keď Derek spolu so svojimi spoluväzňami vstúpili do továrne, Rýchlo si utrel oči, takže keď prešiel cez dvere, ľudia nevideli jeho slzy.

Počítal kroky, ktoré spravil a keď dosiahol správne číslo, obzrel sa priamo na jednu zo svojich ľudí z Grizzlyho, stojaceho niekoľko krokov od neho, na druhej strane továrenského vybavenia. Stále bola na svojej nočnej pracovnej pozícii. Keď sa ich oči stretli, rýchlo prikývla. Derek pokračoval v chôdzi, akoby sa nič nestalo. Nadviazanie neverbálneho signálu s jedným z jeho vlastných by mohlo pritiahnuť pozornosť. Nadviazal kontakt, to stačilo. Už zostalo len vydať signál k útoku. Na svojich ľudí a spoluväzňov sa mohol spoľahnúť.

Derek prišiel k svojmu postu a prebral od pracovníka z nočnej zmeny drôtený kôš, bez jediného slova.

Odchádzajúca zmena začala opúšťať svoje pracovné pozície a pohybovať sa smerom k východu. Zaberie to len pár sekúnd, kým si to T-600-ky spočítajú a budú vedieť, že niečo nie je v poriadku. Otázka bola, zrátajú si to skôr, ako to spustia?

Opatrne sledoval, ľudia sa pohybovali, ale pomalšie ako normálne? Ešte chvíľu a bude to vedieť s istotou. Bez toho aby sa obzrel, Derek kútikom oka zbadal pracovníka, pohybujúceho sa náhodne smerom k strojom. Ak to správne načasuje...

O sekundu neskôr v továrni zapískala píšťala. Väzeň Derek sledoval kroky človeka vedľa hlavného ventilu hydraulickej kvapaliny a ako vytiahol z nohavíc kovovú tyč. Celou silou udrel do trubky, čím zabránil odtoku kvapaliny.

„TERAZ!“ Zakričal Derek.

Aj keď s revom, ľudia sa pripravovali odísť, aj keď ich prenasledovali stroje, aby poskytli potrebný rozruch, pre uskutočnenie zvyšku Derekovho plánu.

                                                                                         # # #

Generálmajor Justin Perry vošiel do komunikačného stanu. Nebolo to nič viac, ako len maskovacia plachta priviazaná na opačných koncoch k tyčiam.

„Máme niečo od generála Brewstera?“ Spýtal sa radista. „Stretli sa jeho lietadlá s nejakým HK-čkom letiacim k nám z L.A.?“

„Áno aj nie, pane.“ Odpovedal radista. „Zbadali Hk-čka, ale tie leteli smerom k vojenskej skupine vedenej generálom Johnom Connorom. Boli obkľúčený HK-čkami a pravdepodobne porazený kovákmi. Brewster im dal rozkaz, akokoľvek pomôcť Connorovi. Neviete prečo povolal takmer celú našu leteckú podporu, pane?“

Perry sa uškrnul.

„Áno, viem. Počul ste klebety?“

„Áno, pane. Je pravda, čo sa hovorí?“

„Podľa správ, John Connor je jediný, ktorého sa Skynet boji viac ako ktoréhokoľvek iného človeka. Len o tom porozmýšľajte. Najsilnejší počítač na svete, navrhnutý pre vojnové účely a so zemou vo svojej moci sa bojí jediného muža. Ak legenda je to, čo je potrebné k výhre tejto vojny, tak sa teším, až ho stretnem.“

Potom zmenil tón a prísnejšie sa spýtal, „A teraz, čo naše transporty a Kobry?“

„Sú pripravené, pane.“

„Dobre. Povedzte plukovníkovi Scottovi aby bol pripravený vyraziť na moje znamenie. So Skynetom zamestnaným niekde inde, chcem aby boli o chvíľu pripravený k pohybu, bez ohľadu na svitanie.“

Náhle sa krajina otriasla malým výbuchom a bolo počuť obrovskú explóziu.

„Čo do čerta?“ Spýtal sa Perry, ako rádio zašušťalo.

„Kapitán Willoughby, pane.“ Odpovedal radista, podávajúc mikrofón generálovi.

„Willoughby! Čo sa do čerta deje?“ Zakričal Perry.

„To sme neboli my, pane. Niečo sa deje vo vnútri továrne.“

„Ktorá časť? Automatizovaná sekcia a alebo sekcia s otrokmi?“

Strana s otrokmi. Bola tam explózia a z ventilácie na streche teraz uniká dym.“

„Sakra.“ Povedal Perry, pričom to nebolo určené nikomu konkrétnemu.

Zvierajúc mikrofón, Perry prehovoril. „Okamžite začnite útok! Kým sú stroje vo vnútri zamestnané. To je rozkaz!“

Perry položil mikrofón.

„To je pekelné načasovanie. Zavolajte mi k vysielačke majora Scotta. Chcem tu okamžite vrtuľník Huey, aby ma vzal k továrni! Musím zistiť, čo sa tam deje.“

Zatiaľ čo radista povolal kobry, Perry vystúpil zo stanu a pozrel sa smerom ku kopcom, ktoré zakrývali výhľad na muničnú továreň. Oproti tmavej rannej oblohe stúpal ťažký čierny dym z horiacej ropy.

„Čo sa tam do pekla deje?“ Spýtal sa, no nikoho konkrétneho.

                                                                                         # # #

Okamžite po povele k útoku sa Derek hodil na zem vedľa zariadenia. S guľkami lietajúcimi nad hlavou, on a ostatní po celej továrni prerušili dodávku hydraulickej kvapaliny pre zariadenia naprieč továrňou.

Preplietajúc cez hadice, Derek rozptyľoval T-600, najbližšie k nemu, zatiaľ čo pri kábloch, najmenší a najľahší členovia jeho týmu prerezávali drôty.

Či už útok uspeje alebo nie, na tom nezáležalo. Zariadenie bude bez hydraulickej kvapaliny, ktorá by ho udržala funkčné a namazané. Elektrina je odpojená a stroje zostanú uprostred činností. Sabotáž samotná bude sama o sebe významná, ale Derek chcel viac ako len to. Chcel slobodu. A chcel pomstu!

T-600 pochodovala po podlahe továrne, obalená hydraulickou kvapalinou a v plameňoch. Zapálili ju iskry z odrezaných káblov, visiacich zo stropu.

Gumená koža, ktorú mala na povrchu horela a napĺňala vzduch čiernym dymom. Napriek tomu, že bola v ohni, začala zameriavať a strieľať na ľudí. Spoliehajúc sa len na štandardnú optiku, nakoľko infračervené videnie bolo znehodnotené plameňmi.

Ľudia hľadali úkryty, zatiaľ čo v rovnakom čase bojovali.

Plamene pohltili celú T-600-ku a zvyšky oblečenia padali spolu s nábojmi, ktoré padali z mini-gunu.

Zrazu sa ozvala veľká explózia, ako vybuchla munícia a stroj takmer roztrhla na polovicu. Ten spadol do kaluže hydraulickej kvapaliny, jeho energetický článok vybuchol a vystrelil kúsky kovov do vzduchu, pričom spretrhávali viac káblov a zapálil ďalšie kaluže hydraulickej kvapaliny

Explózia vytvorila v streche dieru a umožnila od ventilovať viac dymu, zatiaľ čo ďalší kyslík podporil plamene.

Postaviac sa zo svojho krytia, Derek zbadal veľký počet strojov okolo továrne ako je pokrytý hydraulickou kvapalinou a niektoré z nich začínali horieť.

Iskry zo zničených káblov viseli kaskádovito po strope a na podlahe zapaľovali kaluže kvapaliny, z ktorých stúpali hnedé mraky dymu.

„Rýchlo! Zoberte im zbrane, skôr ako sa spamätajú!“ Zakričal Derek.

„Skupina ľudí zaútočila v húfe na jednotlivé stroje pomocou kúskov potrubia. Mnoho ich bolo zranených, ešte viac zabitých, ale na konci, niektorí mali zbrane strojov.

S krikom, za ktorý by boli barbarské kmene starovekej Európy hrdé, zaútočil na stroj ktorý bol práve oslepený hydraulickou kvapalinou, zatiaľ čo ostatné začínali horieť.

Čo nevidel bolo, že stroje, bližšie k východu z továrne rýchlo opustili svoje pozície a šli sa postaviť novému útoku zvonku.

                                                                                         # # #

S rozkazom začať útok, pozemné jednotky odporu začali postupovať k továrenskému komplexu.

Stroje a plazmové veže začali strieľať na približujúcu sa armádu. Ich umiestnenie bolo vynikajúce. Poznajúc ich pozície, kobry lietali pod paľbou z veží a snažili sa zničiť toľko, koľko len bolo možné.

Generál Perry mal vo svojom vrtuľníku UH-1Y Huey brokovnicu.

Pod ním, vojaci spustili svoj útok, poskytujúc výhodu akémukoľvek chaosu, ktorý bol vo vnútri továrne. Priblížili sa oddelene v dvoch tímoch, ale v závere sa spojili.

Sledoval, ako kobry leteli vo formácii a potom sa oddelili, každá strieľajúca na plazmovú vežu.

Pod ním sa explodovala ohnivá guľa, keď minimálne jedna z kobier šla k zemi v závoji plameňov.

Jeho pozemné jednotky sa rozbehli vpred, poskytujúc kryciu paľbu pre skupinu, ktorá ležala pred bránou do zariadenia.

Spoliehajúc sa na schopnosti pilota, Perry sa vyklonil a pozrel na továreň pod nimi.

Videl skupinu strojov opustiť továreň. Na pohľad staršie modeli.  Rýchlo sa vysporiadali s demoličnou čatou. Obrovské dvere za sebou pevne zavreli a začali strieľať na vojakov odporu.

Perry dal kobrám rozkaz zaútočiť na automatizovanú časť továrne. Bolo načase rozdeliť jednotky strojov a uvoľniť si ruky, čo tak zúfalo potrebovali.

Ako Huey lietal nad továrňou, Perry sledoval ťažký čierny dym stúpajúci z dier na streche a z ventilácie na miestach, kde pracovali väčšinou otroci.

Stalo sa tam niečo zlé, ale sú za tým dymom stroje alebo ľudia?

Jeho myšlienky boli narušené zvukom guliek narážajúcich na kov, zatiaľ čo v rovnakom čase takmer vypadol zo svojho sedadla, ako pilot otočil vrtuľník a zamieril preč.

„T-600-vky, pane,“ zakričal pilot, „s mini-gunmi!“

„Ako silno nás zasiahli?“ Spýtal sa generál Perry.

Pilot s kamennou tvárou jednoducho odpovedal, „Zasiahli palivové potrubie. Ak nás zasiahne oheň alebo plazma....pristávam pane, či sa vám to páči alebo nie.“

„Rozumiem.“

Zatiaľ čo pilo klesal s vrtuľníkom tak rýchlo a hladko ako len mohol, Perry sledoval ako výbuch vytrhol obrovskú bránu z pántov. Nečakajúc, kým dym alebo prach ustúpia, vojaci zaútočili na obytné krídlo, zatiaľ čo kobry pokračovali vo svojom útoku na automatizovanú továreň.

                                                                                         # # #

Fischer sa náhle prebudil pri zvuku explózie, nasledovanej alarmom, ktorý sa niesol naokolo.

Postavil sa z postele, zaujímajúc sa, či nádrž s horľavou hydraulickou kvapalinou konečne vybuchla. Podal mnoho žiadostí o výmenu za nehorľavú verziu, ale Skynet ho ignoroval a Kreilley by na jeho návrh nepristúpil.

Zapnúc si video z továrne, Fischer zbadal kaluže hydraulickej kvapaliny v plameňoch, produkujúcich oblaky dymu, ktoré zatieňovali všetok výhľad. Presne ako si myslel celý čas, zbadal v plameňoch T-600, ktorá horela. Tá padla na zem, keď sa objavila skupina ľudí, oháňajúca sa zbraňami strojov.

Fischerova tvár očervenela hnevom, ako videl, že zničili port na čip, priamou paľbou na hlavu stroja.

V zúrivosti mu uniklo jediné slovo.

„Reese!“

                                                                                         # # #

Silno kašľúc, z ťažkého dymu ktorý naplnil vzduch, Derek sa potácal cez továreň, zakopujúc o telá a načúvajúc zvukom streľby. Či to boli stroje alebo ľudia, nevedel. Okolo nebo bolo príliš veľa streľby a zmätku.

Zastavil sa pri jednom tele, strhol z neho tričko a pomocou neho si obviazal ruku, aby zastavil krvácanie z otvorenej rany.

Po jeho pravej strane sa začali objavovať záblesky a hlasné zvuky, čo bolo niečo nové.

Dúfajúc, že streľba pochádza od niektorého z jeho ľudí sa Derek presunul bližšie. Bolo načase, aby sa všetci, čo ešte neboli preč, dostali von.

Cez dym zbadal postavu a potom ďalšiu, nesúce zbrane.

S vrodeným inštinktom, vedel že to nie sú vojaci, ani T-600 z továrne.

Hodil sa na podlahou, ale bolo príliš neskoro, jeden zo strojov ho zbadal a dal to vedieť ďalšiemu stroju.

Začali strieľať a Derek hneď pochopil, že T-888-čky boli uvoľnené zo stráže automatizovanej sekcie, kde boli vyrábané výbušné nábojnice.

Ako bežal cez továreň, videl svojich spolu otrokov, ktorý prežili masaker, ako sa prebíjajú cez dvere na dvor alebo lezú po rebríkoch ku káblom a odtiaľ potom do vetracích šácht.

Stále sa dusiac dymom, rýchlo sa rozbehol k otvoreným dverám.

Jeho kroky rýchlo zastavila potlačovacia paľba, ktorú spustila jedna T-888-čka, čo ho sledovala.

Fischer sa usmieval, ako sledoval, ako stroje sledujú Reesea cez továreň. Keď bola výroba zastavená sabotážou, bol schopný uvoľniť T-888-čky z ich úloh v automatizovanej sekcii, aby bránili továreň a zlikvidovali všetkých ľudí vo vnútri továrne. Ako sledoval postup strojov, ktoré odstrihli únikovú cestu Reesea na dvor, smial sa.

„Sakra!“ Zanadával si popod fúzy Derek, keď zbadal stroje medzi ním a východom.

Na chvíľu zabudol, že sú chytrejšie a domyslia si jeho únikovú cestu. Musel si udržať ich pozornosť, lebo ak by sa len pozreli nahor, zbadali by jeho spoluväzňov, ako šplhajú na strechu do bezpečia.

Zobral odhodenú zbraň, dúfajúc, že je v nej aspoň pár nábojov a vystrelil na stroje za ním.

Teraz sa mohol len modliť, že ho budú nasledovať.

                                                                                         # # #

Perryho vrtuľník pristál.

Pilot vypol motor a presunul sa na miesto, kde z vrtuľníka unikalo palivo cez diery po guľkách.

„Aj keby som to opravil, nemáme dosť paliva, aby sme sa dostali späť na základňu, pane.“ Ospravedlnil sa pilot.

Perry si vzal svoju zbraň a skontroloval zásobník.

„Potom zoberte zbraň čo máte v tomto vtáčikovi. Vyzerá to, že sa pripojíme k boju.“

Pilot otvoril zadné dvere a vybral dve M-4ky, pričom jednu podal generálovi.

Obaja sa rýchlo uškrnuli a rýchlo sa rozbehli smerom k továrni.

Perry vytiahol svoju príručnú vysielačku.

„Willoughby, tu je Perry. S pilotom sme na vašich šiestich hodinách. Ideme pešo. O chvíľu sa k vám pripojíme.“

                                                                                         # # #

Pošmyknúc sa na krvi alebo hydraulickej kvapaline, Derek sa neobťažoval zistiť, ktorá z nich to bola, ocitol sa pred stenou, u ktorej boli kontajnery, do ktorých sa vyhadzoval odpad.

Za ním sa dym takmer rozplynul. Nasledovali ho tri T-888-čky.

Bez toho, aby sa znova obzrel, vedel, že by neprežil ani súboj s jednou, nieto s troma, Derek odhodil zbytočnú zbraň a otvoril kôš.

Lepší čas na zistenie, čo deje s kovom ktorý vyhadzujú nebude.

Keď stroje začali strieľať, skočil dovnútra a zavrel za sebou poklop. S výkrikom padol dovnútra.


# # #

AH-1 Super Kobry, poslané oslabiť automatizovanú obranu továrne sa ocitli v oveľa väčšom nebezpečenstve, keď sa objavil kŕdeľ HK-dronov.

Navrhnuté a postavené z vonkajšej strany múrov a s bránami dostatočne silnými, aby vydržali akýkoľvek pozemný útok, Skynet vedel, že najväčšou slabosťou je vzduch. Takže mal k dispozícii veľký počet HK-dronov, ktoré boli umiestnené pod pristávacou plochou pre transporty.

Keď boli zničené plazmové kanóny, otvorili sa východy a drony sa prebudili z hybernácie a vyrojili sa na helikoptéry.

Plukovník Scott vedel, že svoju misiu musí dokončiť. Aj keď ich náhle zjavenie sa bolo prekvapením, informácie ktoré mali naznačovali, že ako záložná vzdušná obrana sú použité HK-drony.

„Oranžová a zelená skupina, obranná pozícia! Modrá skupina so mnou!“

Keď Oranžová a zelená skupina začali hrať s HK-dronmi vzdušný šach, Scott viedol modrú v útoku na továreň. Nanešťastie, drony ich dostatočne zdržali, aby mohla vyjsť malá skupinka T-888-čiek a zastaviť pozemné jednotky.

Okolo vrtuľníkov začali prelietavať plazmové výstrely. Piloti kobier dúfali, že ak zostanú v pohybe a zároveň budú strieľať na T-888-čky, stanú sa obtiažnejším cieľom.

Nečakajúc na to, ako dopadne vzdušný súboj, skupina dobrovoľníkov sa rozbehla vpred, umiestniť vedľa vchodu do automatizovanej továrne výbušniny, zatiaľ čo im ostatní poskytovali kryciu paľbu.

Vodca starostlivo zvážil, koľko plastických trhavín nastaviť k dverám. Príliš málo a dvere zostanú na svojom mieste, ale výbuch by mohol odpáliť granáty a rakety, ktoré sa nachádzajú na druhej strane dverí.

Skupina nastavila detonátor a rozbehla sa do krytu. Posledný muž ledva dosiahol bezpečie, keď výbuch vytrhol veľké dvere z pántov a tie padli na zem.

Vojaci sa s výkrikom rozbehli k budove a ich veliteľ zavolal CH-47-čky a ostatné transportéry, aby pozbierali výzbroj.

Zdržiavajúc sa za mimo dohľadu, za nejakými kopcami, Chinooky vzlietli, prešmykli sa poza kobry a HK-drony a pristáli medzi vojakmi na pristávacej ploche určenej pre transportéry.

                                                                                         # # #

Derek sa ocitol zavesený na vzpere, podopierajúcej strop, približne jeden a pol metra pod ústím rúry a štyri metre nad podlahou.

Dopravný pás pod ním prepravoval kovový odpad, ktorý on a ostatní vyhadzovali. Dokonca aj teraz, Skynet sa zameriaval na ekológiu. Potreboval kov, veľa kovu a nedovolil nič vyhadzovať.

T-888-čky sa priblížili ku stene. Tepelné stopy naznačovali, že z jedného koša nedávno vypadlo niečo teplé.

Simultánne zamierili zbraňami a vystrelili na kôš a blízku stenu.

Keď Derek začul streľbu a zbadal záblesky, pričom videl, ako guľky preleteli okolo neho, Derek zoskočil na dopravný pás. Len tesne pri tom minul ostrý kus plechu, ktorý by mu rozrezal ruku.

                                                                                         # # #

Vojaci sa snažili preniknúť do sekcie, kde držali otrokov, pričom sa skrývali pomedzi skaly. Strieľali na nepriateľov, zatiaľ čo sa snažili vyhnúť tomu, aby oni zasiahli ich.

Skupina T-600 stála na stene vedľa vchodu do areálu, a pokračovala v streľbe bez ohľadu na armádu odporu, ktorá sa snažila postúpiť vpred.

Kapitán Willoughby práve dával cez vysielačku rozkazy, keď dorazili generál Perry s pilotom a skočili za balvan, kde našiel útočisko Willoughby. Do vzduchu vyleteli kusy kameňa, ako bol balvan zasiahnutý guľkami.

„Aká je situácia, Willoughby?“ Spýtal sa Perry, zatiaľ čo si kryl tvár pred lietajúcimi kúskami kameňa.

„Kobry sa postarali o plazmové kanóny a začali sme postupovať. Niekoľko T-600-viek opustilo pozície a nakoniec boli zničené. Potom sa na múroch začali objavovať ťažko ozbrojené T-600-ky. Snažili sme sa ich vyradiť, ale ledva sme zlikvidovali jednu, hneď ju nahradila ďalšia.“

„Kde sú vaše protitankové zbrane?“

„Čo sme mali sme použili, aby sme sa dostali až sem. Práve som povolával rezervy, keď ste dorazili, pane.“

„Povedzte im nech držia pozíciu, ale nech sú pripravený k postupu.“ Rozkázal generál Perry a vzal si mikrofón zo svojej vysielačky. „Plukovník Scott, počujete ma?“

„Generál!“ Zachrapšťalo rádio, „Tu je kapitán Ramirez. Plukovník Scott bol zostrelený. Môžem nejako pomôcť?“

„Áno, môžete! Ak môžete postrádať nejaké kobry, potrebujem ich okamžite na Willoughbyho pozícii! Zastavila nás veľká skupina T-600-viek na vrchol múra.“

„Chápem! Sme na ceste, pane!“

                                                                                         # # #

Ako sa Derek viezol na dopravnom páse na neznáme miesto, prehliadal si to tam.

Bol vo veľkom suteréne, v ktorom boli systémy zbierajúce odpad. Ako sa viezol, dochádzal k záveru, že mieri smerom k automatizovanej sekcii, preč od Fischera!

„Sakra!“ Zaklial.

Poobzeral sa a zbadal niečo, čo by mohlo byť kontrolným panelom. Ak by dokázal prehodiť káble, mohol by ho pustiť opačným smerom. Určite to bude lepšie ako čakať kam ho to odnesie alebo spadne niekam do temnoty.

Vyskočil tak vysoko, ako dokázal, chytil sa vzpery a vytiahol sa až na krov, podopierajúci podlahu továrne.

Na prerezanie hydrauliky použil kúsok kovu, otvoril poklop a našiel niečo neočakávané. Bombu.

„Sakra!“ Prisahal by, že v tej skrinke bolo dosť C-4 na odstránenie celej budovy.

Ale čo bolo horšie, bola zapnutá ale zatiaľ nebola aktivovaná. Všetko čo musel spraviť, bolo deaktivovať prijímač a odstrániť detonátor. Dlžil do spolubojovníkom tam nahor.

Ako sa snažil vytiahnuť detonátor, začul silný náraz.

Na druhej strane miestnosti sa objavil stroj, ktorý ho naháňal predtým.

Je len jeden? Alebo ho zvyšné dve nasledujú?

Derek sa snažil udržať v kľude, zatiaľ čo uvoľňoval okruh zapojený do výbušniny.

Pri náhlom uvoľnení, jeden z káblov vystrelil a prinútil ho pustiť kúsok kovu. Ten spadol mimo dopravníkového pásu na betónovú podlahu a vytvoril hlasitú ozvenu.

Začujúc ten zvuk, T-888čka sa otočila a pozrela na Dereka.

Derek zaklial.

Už sa nepokúšal skryť, Derek zatiahol celou silou, akú dokázal vyvinúť, až kým sa nezavesil na kábel celkom.

Stroj sa priblížil, odstránil prekážky v smere streľby a keď zameral na displeji sa mu objavili informácie o cieli, rovnako ako informácie o bombe.

T-888-čka stále zameriavala, ako sa približovala na dopravníkovom páse.

Derek sa nohami zaprel o krov, zatiahol a zrovna keď si myslel, že stroj na neho vystrelí, kábel sa uvoľnil.

S výkrikom padol na podlahu, vedľa pásu.

Ozval sa hlasný náraz.

Stroj zoskočil na podlahu.

Využívajúc infračervené videnie, preskenoval oblasť.

Nebolo tam nič, okrem pokazenej skrinky a stôp vedúcich preč.

Znova preskenovala bombu, pričom tá sa zdala deaktivovaná.

Terminátor sledoval stopy.

                                                                                         # # #

Naložené raketami a granátmi sa Chinooky zdvihli a odleteli smerom k miestu stretnutia. Pozemné jednotky pokračovali v streľbe na zostávajúce HK-drony, ako sa kobry, jedna po druhej sťahovali a reagovali na rozkazy generála Perryho.

Charles Fischer si po prvý krát vo svojom živote prial, aby nikdy neopustil väznicu, ale to nebola jeho voľba. Tá bola Kreilleyho.

On bol len vystrašený seizmológ, zavretý kvôli nedorozumeniu. Nemal žiadne alibi, ktoré by podporili jeho nevinu, pretože bol zadržiavaný a mučený dvoma ľuďmi, ktorý po sebe upratali tak dôsledne, že z jeho príbehu nezostalo nič iné, len jeho strhnuté nechty.

Sledoval ako vrtuľník prelietava naokolo, z vonkajšej strany jeho domova. Keď prišiel k oknu, z ktorého by mohol rozoznať kto to je, videl že vrtuľník bol len jeden mnohých.

Obranné schopnosti továrne sa zmenšili, keď Kreilley zobral niektoré z jeho strojov. Všetko čo mu zostalo boli T-600-ky a niekoľko T-888-čiek v automatizovanej továrni. T-600-ky vyzerali hrozivo, ale nikto by nemohol predpovedať, že sa vzbúri celý tábor, spolu so simultánnym útokom vojenského odporu.

Fischer nemohol utiecť ale ani nemohol zostať. Musel zavolať posily, ale to by musel priznať zlyhanie. Kreilley netoleroval zlyhania. Rovnako ani Skynet. Toto bola len jedna zo zbrojných továrni na kontinente, nieto ešte vo svete. Ak padne do rúk odporu, v celosvetovom meradle to takmer nebude cítiť.

Aj keď nezavolá, Skynet čoskoro zistí, že zlyhal, ale skôr ako zavolá, tak sa trošku posilní niečim tekutým.

Vzal fľašku zo spodnej zásuvky písacieho stola a dal si silný dúšok.

                                                                                         # # #

Preraziac bránu a rýchlo postupujúc, spojené jednotky ozbrojených síl začali svoj útok. Vo vnútri bolo niekoľko T-600-viek ozbrojených mini-gunmi.

Stroje začali okamžite decimovať vojakov, ktorí však streľbu opätovali bez zaváhania.

Zatiaľ čo vojaci poskytovali krytie, zálohy s protitankovými zbraňami začali strieľať na kovákov.

Rakety preleteli cez priestranstvo a narazili do hrudí dvoch strojov.

Výbuchy roztrhli stroje napolovicu a do okolia vyslali kúsky kovu a šrapnelov.

Skôr ako mohli mariňáci zareagovať, z továrne sa vynorila veľká skupina ľudí, niektorí zobrali zbrane strojom z rúk a okamžite začali strieľať na porty pre čipy.

Keď si Perry uvedomil, že jeho jednotky sa dokážu postarať o stroje, zavolal transportéry, aby prišli a začali odvážať väzňov na zabezpečené miesto.

                                                                                         # # #

Bežiac v podzemnom šere tak rýchlo, ako len mohol, Derek sledoval potrubia, ktoré videl keď bol na dopravníkovom páse.

Jeho jedinou možnosťou na to, aby sa dostal z podzemia, preč od toho stroja, bolo využitie ventilácie.

Keď dorazil na druhú stranu, našiel tam starú pec a výmenník tepla. Keď našiel potrubie, ktoré sa vracalo späť, otvoril dvierka pre filtre.

Odhodil starý zničený materiál ktorý sa tam zachytil stranou a začal liezť na vrch, dúfajúc, že sa dostane na slobodu skôr, ako ho dostane kovák.

Pod ním sa T-888-čka snažila nájsť vetraciu šachtu. Rýchly sken odhalil, že pre kovové telo je to príliš úzke. Takže dal vedieť svojim spolubojovníkom nahore, aby vedeli, kde sa Derek nachádza.

Keď Derek dosiahol vrchol vetracej šachty, obklopil ho dym. Zo šachty vyliezol tesne predtým, ako ju prevŕtali guľky.

S úľavou sa Derek rozhliadol naokolo. Zistil, že sa nachádza ďaleko od továrne, kde bol nútený pracovať.

Poobzeral sa a zbadal, že niektorí z väzňov sú na streche. Prilietali vrtuľníky, vzali ich na palubu a odviezli ich preč.

Derek sa ešte chvíľu pozeral, ako vojaci pod ním bojujú so strojmi a vrtuľník sa vznáša vo vzduchu. Akokoľvek veľmi chcel zamávať a vykríknuť, aby upútal ich pozornosť ,vedel, že je tam ešte niečo, čo musel spraviť predtým.

Keď prešiel na okraj strechy, Derek odhadoval, že musí byť blízko steny, pri ktorej mal svoj domov Fischer. Nanešťastie, dym stúpajúci z ohňov v továrni mu zakrýval výhľad. Ešte raz sa pozrel nadol, aby sa uistil, aká je jeho pozícia a s hlasným výkrikom zoskočil do neznáma.

Keď sa prečistil dym, ktorý mu zakrýval výhľad a zbadal, ako sa k nemu rúti zem, Derek pocítil strach.

Natiahnuc sa tak ďaleko, ako len dokázal, sa chytil tyče, ktorá trčala zo steny. Ruka sa mu síce pošmykla, ale spomalilo to pád dostatočne na to, aby sa mohol chytiť druhou rukou.

S námahou sa vytiahol na stenu a prevalil sa na vrch, pričom pristál na pravom ramene. Guľky sa neškodne odrazili od vrchnej hrany steny.

Derek sa s odhodlaním postavil a rozbehol sa k malej budove, postavenej na vrchole múra, pričom ho stále prenasledovali guľky.

Vo vnútri tej budovy bol muž, ktorého sa kedysi všetci báli, no teraz cítil strach on sám.

„Tu je Fischer!“ Zakričal do mikrofónu Fischer. „Väzni sa vzbúrili!“

Na obrazovke začal blikať indikátor príkazového riadku.

„Opakujem! Tu je Charles Fischer! Väzni sa vzbúrili! Továreň je pod útokom Odporu! Ak okamžite nezareagujete, všetko bude stratené. Žiadam o okamžité vyzdvihnutie.“

\: Zlyhal si.

„Nie. Nie! To majú na svedomí väzni!“

\: Väzňov máš na zodpovednosť ty. Továreň je tvoja zodpovednosť.

„Potrebujem pomoc. Pošlite mi HK-čka.“

\: HK-čka sú v súčasnosti nasadené na inej operácii.

„Musíte konať, alebo zomriem!“

Indikátor niekoľkokrát preblikol a potom zobrazil:

\: Tak zomri.

Fischer sa v šoku pozeral na správu, ktorá prišla od Sknyetu.

\: My/Ja ťa viac nepotrebujem. Využíval som ťa vďaka Kreilleymu, nie kvôli mne. Nemám pre ľudí žiadne využitie. Sú háveďou a zaslúžia si smrť. Takže ak musíš zomrieť, sprav to rýchlo.

Dvere sa otvorili a objavila sa v nich strhaná, krvou a špinou pokrytá postava muža, predtým známeho ako Derek Reese.

Fischer skočil za svoj stôl a vytiahol zo šuplíka zbraň.

Derek vytiahol strieborný kus kovu a hodil ho ako nôž.

Ako sa kov zarezal do Fischerovho ramena, zbraň nedobrovoľne vystrelila a vytvorila v stole dieru.

S výkrikom hnevu sa Derek rozbehol cez miestnosť a zrazil Fischera.

Zbraň spadla na podlahu a Derek päsťami opakovane začal udierať Fischera, až kým ten neprestal odporovať. Ten začal kňučať ako mača, zatiaľ čo Derek pokračoval v útoku. Nakoniec Derek prestal búšiť do Fischerovej hlavy, ako si uvedomil, že muž sa prestal hýbať a zostal ticho, pričom zo zlomeného nosa, uší a úst mu tiekla krk.

Derek sa postavil a vzal do rúk mikrofón.

„Tu,“ zaváhal, „je plukovník Derek Reese.“

\: Viem. Sledujem ťa na videu.

Derek sa obzrel a zbadal kameru, ktorá bola umiestnená vysoko na stene. 

\: Tvoja snaha je márna. Bola spustená auto deštrukcia.

„Myslíš toto?“ Povedal Derek a spod trička vytiahol spleť drôtov a podržal ich vo vzduchu.

„Našiel som to v recyklačnej komore.“ Derek odhodil zmes elektrických káblov stranou.

\: Na tom nezáleží, jedno malé víťazstvo neznamená víťazstvo vo vojne.

„Pravda. Ale som nažive a idem si po teba. Zaplatíš za to, čo si spravil.“

\: Prázdne slová. Prázdne hrozby. Nemáš armádu. Nemáš priateľov. Všetko čo zostalo z tvojej milície je rozptýlené po horách San Juan a zomiera alebo si líže rany. Sú mŕtvy a čoskoro budú mŕtvi všetci, čo bojujú proti mne.

V miestnosti sa zrazu monitor a sním všetka elektronika vypli.

Derek sa oprel o stôl. Začala ho opúšťať sila.

Fischerov ston ho upozornil na to, že jeho dnešná úloha ešte neskončila.

Odložil zbraň, vytiahol nejaké káble a spútal Fischerovi ruky za chrbtom.

Vyzeral viac mŕtvy ako živý, takže si Derek prehodil Fischera cez rameno a zniesol ho po schodoch na nádvorie. Plánoval pre neho niečo špeciálne.

To hýrilo aktivitou, ako vojaci v rôznych vojenských uniformách zabezpečovali okolie. Vedel, že by im mal dať vedieť, že je vodca jednej z najväčších vojenských milícií na západ od Skalistých hôr, ale ešte nie.

Zaujatý svojimi úlohami, sa nikto nezdal, že by zbadal Dereka, ako schádza po schodoch a približuje sa k jednej z oplotených ohrád. Otvoriac dvere, Derek vstúpil dovnútra, tam kde bola zabitá žena, ktorá poslúžila ako jeho trest.

Presunul sa bližšie k bráne, ktorá oddeľovala miesto od klietky, ktorá držala zvieratá, ktoré boli kedysi ľuďmi.

Bez väčšieho záujmu, Derek hodil Fischera na zem, a ten pri dopade zastonal.

Fischer otvoril oči a zbadal, že len niekoľko stôp od neho sú šialený ľudia, slintajúci z otvorených úst, s vyplazenými jazykmi a popraskanými perami.

Zvuk zatvárajúcej sa brány prinútil Fischera obzrieť sa.

Sledoval ako Derek Reese chladnokrvne prešiel na druhú stranu plota, kde bolo ovládanie na otvorenie brány, za ktorou vrčali zvieratá, čakajúce na svoje mäso.

„Reese.“ Zamrmlal cez zlomené zuby Fischer.

„Reese!“ Zakričal.

Na vzdialenej strane nádvoria sa jeden mariňák obzrel a hľadal miesto, kde sa niečo dialo, pričom predtým tam nebolo nič.

„Povedz mi kde je.“ Povedal Derek.

„Čože?“ Opýtal sa  neveriacky Fischer. „Tvoja ázijská kurva“

Derek stlačil tlačidlo a pustil ho až keď sa brána otvorila na dva centimetre.

Ľudské zvieratá začali drsne kričia, ako očakávali kŕmenie.

„Povedz mi, kde je Jesse Flores, alebo zomrieš.“ Zakričal unaveným, ale pevným hlasom Derek.

Fischer sa zasmial, znejúc skôr šialene ako vystrašene.

„Zavrel si ma tu. Mohol si sa ma spýtať na čokoľvek ohľadom Skynetu a všetko o čo sa zaujímaš je tvoja malá kurva?“

Derek stlačil tlačítko a pustil ho až keď sa brána otvorila na pol stopy.

„Hej!“ Vykríkol z druhej strany mariňák. „Čo sa tu deje?“

Derek vojaka ignoroval, ale Fischer sa rozhodol využiť prerušenie.

„Som veliteľ tejto základne. Mám dôležité informácie o Skynet a kto ho kontroluje! Môžem vám povedať všetko čo potrebujete vedieť. Operácie, pozície základní a zdrojov.“

Mariňák zapol vysielačku a oznámil: „Mám tu väzňa, ktorý hovorí že má informácie o Skynete.“

„Priveďte mi ho.“ Rozkázal generál Perry.

„Povedz mi, kde nájdem Jesse Flores alebo zomrieš!“ Vykríkol Derek.

„Pohov! Pohov!“ Zakričal mariňák a rozbehol sa z druhej strany za Derekom, pričom na neho mieril cez plot.

Namiesto toho aby počúvol, Derek znova stlačil tlačidlo. Teraz sa brána otvorila takmer na jednu stopu a niektoré zo zvierat sa snažili pretlačiť cez otvor. Ak by to neskúšali všetky naraz, už by boli vo vnútri.

Fischer sa snažil odtiahnuť, márne kopal do zeme, ale so zviazanými rukami sa ledva vedel pohnúť.

„Sakra!“ Zaklial mariňák a zavolal nejakých spolubojovníkov, aby prišli k nemu, zatiaľ čo sa snažil nájsť cestu cez oplotené bludisko.

Fischer, kričiac od strachu sledoval, ako sa vojak odporu snaží nájsť cestu na druhú stranu, kde bol Derek.

„Kde je? Povedz mi, kde ju nájdem!“ Znova zakričal Derek, ako položil ruku na tlačidlo.

Ozbrojený muž sa rozbehol a pokúsil sa ho zastaviť. Tvorovia sa už takmer pretlačili cez otvor.

„Povedz mi to!“

Fischer v panike zakričal. „Skynet nás všetkých zabije. Zabije ťa tiež.“

„Kde je Jesse Flores?“ Zakričal Derek. Jediné stlačenie. Už tam nebol čas stlačiť stop predtým, ako sa tvory dostanú cez otvor.

Vtom sa pred Derekovým nosom objavila hlaveň pušky. Mariňák našiel cestu bludišťom práve včas.

„Pohov!“ Rozkázal, ako sa k nemu pripojili ďalší.

Derek odstúpil a opatrne zdvihol ruky do vzduchu.

Fischer sa zasmial.

„Ako zavrieme bránu?“ Spýtal sa mariňák, mieriac na neho zbraňou.

Derek odstrčil zbraň a natiahol sa za ovládaním.

„Je mŕtva! Tvoja ázijská kurva je mŕtva, Reese.“ Zakričal Fischer.

Derek stlačil ovládanie na otvorenie brány tesne predtým, ako bol zrazený ostatnými vojakmi.

„Je v pekle! A čoskoro sa k nej pripojíš! Je mŕtva! Všetci sme mŕtvi.“ Zakričal Fischer tesne predtým, ako sa na neho vrhli netvory s neľudským výkrikom.

Nádvorie sa naplnilo výkrikmi, zatiaľ čo mariňáci postavili Dereka na nohy, čiastočne pri vedomí no slabého z podvýživy a ťažkého vyčerpanie. Adrenalín spravil svoju prácu. Všetko čo teraz dokázal spraviť bol spánok.

„Čo by sme mali s ním spraviť, pane?“ Spýtal sa vojak dôstojníka, ktorý sa pripojil ku skupine.

„Odveďte ho k ostatným na evakuáciu do našej dočasnej základne v Arizone.“

„A čo by sme mali povedať Generálovi o tom chlapovi?“ Spýtal sa mariňák ukazujúc na klietku za sebou.

„Zomrel následkom zranení. Pre šedých nemám zľutovania. Pokiaľ ide o mňa, tento chlap si zaslúži medailu.“

„A tieto....tvory, pane?“

„Zastreľte ich. Už v nich nezostalo nič z ľudí.“

Ako dvaja muži odniesli bezvládne telo Dereka Reese, ostatní namierili zbraňami na zvery a začali strieľať, až kým krik neustal a zem nezostala pokrytá ich krvou.

2027, 59. deň, ráno

Flotila vrtuľníkov letela v slnečnom ráne na juh. Chinooky a niekoľko Sea Hawkov spolu s Black Hawkmi prevážalo vojakov, výzbroj a bývalých väzňov Skynetu. Na niektorých vrtuľníkoch boli zranený a umierajúci, niektorí boli utečenci, niektorí vojaci, no všetci boli vďační, že mieria do bezpečia.

Ďaleko za nimi, stúpal do vzduchu čierny oblak dymu, označujúc miesto, kde kedysi stála továreň Skynetu. Miesto, kde otročili na stroje muži aj ženy každého veku, kde bolo dosiahnuté víťazstvo a sloboda jedným mužom a zázrakom.

Generál Perry sedel unavene a vyčerpane za pilotom. Ten ovládal stroj tak dobre, že ak by nebolo ozveny motora a listov, mysleli by ste že ste na zemi, tak jemná bola cesta.

Práve hovoril do vysielačky.

„Obávam sa, že máme ťažké straty, ale zachránili sme veľa väzňov.“

„Je ich dostatok, aby nahradili naše straty?“

Perry bol vďačný, že jeho kolega povedal naše, a nie vaše, a nevinil ho tak z toho.

„Niektorí z väzňov Skynetu zomreli skôr, ako sme sa dostali dovnútra. Začali prevrat bez toho, aby vedeli, že sa pripravujeme na útok. Nanešťastie, väčšina z nich bola podvyživená a vyčerpaná.“

„Kto z nás nie je?“

„Pravda. Pred tým ako ich presťahujeme z Youmy, poskytneme im pár dní oddychu a stravy.“

„Čo ste boli schopní získať?“

„Mínometné granáty, výbušniny a nejaké rakety. Väčšinu z toho piloti skryli v kaňone. Vezieme len to, čo môžeme, vzhľadom na počet ľudí, čo sme zachránili. Keď dostaneme všetkých na našu dočasnú základňu, môžeme poslať transportéry pod vašim velením, aby sa po ne vrátili.“

„Dúfam, že rakety budú pasovať do našich stíhačiek. Je stále ťažšie a ťažšie udržať krok s nepriateľom. Dúfajme, že kapitán Bedell bol schopný zhromaždiť zásoby z našich opustených základní a od našich priateľov v Mexiku.“

„Bedell je dobrý muž. Bol najlepšou voľbou pre prípravu bunkrov v kempe Pendleton.“

„Keď dorazíte, podajte mi plné hlásenie. A budem mať pre vás príbeh o našich vzdušných jednotkách v pohorí San Chuan. Medzi nimi a armádou Johna Connora nemá Skynet na oblohe ani jedno HK-čko. Generál Brewster končí a prepína.“

Perry sa oprel o trup, snažiac sa striasť únavu z očí, zatiaľ čo druhou si zložil náhlavnú súpravu. Nezaškodilo by pár minút spánku.

Keď zosadli, poobzeral sa okolo vrtuľníka. Bolo to tam zaplnené ako zdravými tak zranenými. Zdravotníci pobehovali naokolo, zaisťujúc ako zranených, tak vyčerpaných a pomáhajúc ich na ich ceste.

Derek sa zobudil na zvuk rotorov vrtuľníka rozrážajúcich vzduch vonku.

Jediné rozhliadnutie naokolo mu potvrdilo, že je na palube určitého typu transportného vrtuľníka.

Niekto si kľakol vedľa neho a začal mu kontrolovať pulz.

„Hladný.“ Zamrmlal Derek.

On a ostatní v továrni pracovali na prídely. Stačili ledva na to, aby ich udržali nažive.

„Ešte nie, vojak. Nie, kým vám doktor nepovolí tuhú stravu. Ale môžem vám dať trochu vody.“

Derek prikývol a vďačne sa napil ponúknutú vodu.

„Kto je doktor?“ Spýtal sa Derek.

Medik sa zaškeril, „Práve teraz pilotuje vrtuľník,“ povedal, ukazujúc na predok lietadla.

„Normálne lieči vážnejšie zranených za letu, ale teraz máme málo pilotov. Povedala, že môže zachrániť viac životov tým, že ich dopraví na našu základňu.“

„Kam mierime?“ Spýtal sa Derek vyčerpane.

„Naozaj to nemôžem povedať, nie kým vás preveria. Aké je vaše meno?“

Derek sa pozrel na svetlo prichádzajúce oknami a vedel, že mieria na juh. Ale medik múdro neodhalil nič. Nebolo potrebné správať sa k nemu nepriateľsky, tak mu poskytol svoje meno.

„Reese, Derek Reese.“ Dôstojník sediaci za pilotom sa pri tom mene obzrel.

„Plukovník civilného hnutia odporu Grizzly za Los Angeles.“ Dokončil Derek.

Skôr ako mohol medik niečo povedať, dôstojník povedal, „Prevezmem výsluch.“

Zo sedačky sa postavil vysoký tmavý dôstojník a kľakol si vedľa Dereka.

„Možno si ma nepamätáte.“ Začal dôstojník.

„Brigádny generál Perry, USMC.“ Povedal Derek, ako ho spoznal.

Perry ukázal na hviezdy na svojom ramene, „Teraz generál major. Postúpil som, odkedy som vás videl naposledy, bývalý nadporučík, Derek Reese.“

„Kedy to bolo, pane?“

„Pred desiatimi rokmi, ako ste bojovali na Avilla Beach.“

„Áno pane.“ Derek si takmer odfrkol, „Myslel som že obrana Serrano Pointu bude dôležitejšia než záchrana svojho vlastného zadku, pane.“

„Nebol to môj zadok, ktorý som zachraňoval, vojak, ale celé moje velenie.“ Odfrkol Perry.

Bez pochybností človeka naplneného hnevom, Derek odfrkol späť. „Opravte ma, ak sa mýlim, pane. Dlho sme bojovali bez pravidelnej podpory a môžem vám povedať, že to nebolo ľahké, prebudovať zásobovacie linky, prebudovať výzvednú sieť....“ Derek sa odmlčal, aby sa nadýchol. „Musel som prebudovať celý odpor.“

„A podľa toho čo som počul, ste spravili sakra dobrú prácu.“

„Prečo ste to spravili? Mali sme Skynet? Boli sme blízko k tomu, aby sme zistili jeho hlavnú základňu a potom....ste zmizli. Mohli sme ho poraziť.“

„Nie bez zásob. Naša zásobovacia sieť z Mexika cez leteckú základňu Edward bola odstrihnutá nájazdníkmi a pašerákmi. Nemohli sme bojovať vo vojne na dvoch frontoch. Naše zásoby museli byť presmerované cez Santa Fe.“

„Ale existujú cesty cez hory.“

„Nemali sme na výber, plukovník. Vedel som, že by to znamenalo kompletné odrezanie Kalifornie, aj keď naše najlepšie hlásenia hovorili, že jadro Skynetu je umiestnené tam. Ale nemohli sme bojovať vo vojne bez zbraní.“

Derek prikývol. Vedel to veľmi dobre.

„Ako sa civilný odpor dostal tak ďaleko. Ako ste si udržali zásobovanie?“ Spýtal sa Perry.

Derek sa uškrnul. „Záchrana prišla pred ôsmimi rokmi. Do prístavu vstúpila ponorka USS Jimmy Carter. Keď nastal súdny deň, bola v Austrálii, v Perthe.

„Zásobovali vás zbraňami?“

„To si píšte. Ich plán bol odlišný, ale začali robiť pravidelné cesty. Po niekoľkých rokoch som spoznal jej prvého dôstojníka veľmi dobre.“

„Nadporučíčka Jesse Flores.“

Derek sa šokovane pozrel na Perryho.

„Ako to viete?“

„Kto si myslíte, že zariadil zásobovanie civilného odporu? Vedel som, že budete schopní udržať sa, ale nie celú profesionálnu armádu.“

„Ospravedlňujem sa pane. Nevedel som to.“ Povedal Derek a cítil sa zahanbený za svoje predchádzajúce sa správanie k tomuto mužovi.

„Nevedel to nikto okrem mňa a vodcu Austrálskeho odporu. Ako sa má Jesse Flores? Počul som o nej niekoľko dobrých vecí.“

Maskujúc svoj smútok a bolesť za odmeraný tón povedal, „Je mŕtva.“

Generál Perry vyčítal z Derekovho tónu a výrazu viac, ako si Derek uvedomil, priateľsky mu potľapkal po ramene a nechal ho odpočívať.

V Derekovej hlave sa ozývali slová, ktoré vyslovil.

Jesse Flores je mŕtva.

                                                                                         # # #

Ďaleko odtiaľ, blízko tichomorského pobrežia Kalifornie, fungovalo celým dňom aj nocou priemyselné centrum. V jeho strede stála konštrukcia zo skla a nerezu, ktorá stála presne uprostred obrovských továrni.

Naprieč studeným dažďom bola eskortovaná skupina ľudí terminátormi. Stroje nespustili z väzňov chladné červené oči.

Pochodovali vpred, niektorí v zvláštnych topánkach, niektorým držali topánky pokope pomocou káblov a špagátov, avšak väčšina mala bosé, stvrdnuté a krvácajúce nohy. Nikto z nich neprehovoril. Vedeli čo príde, zatratenie. Niektorý z nich budú vybraný a odvedený. Kolovali klebety, že Skynet stále experimentuje na ľuďoch.

O niekoľko minút došli k pristávacej ploche pre HK-čka. Dorazil transport s eskortou. Osvetlili pristávaciu plochu a všetkých ľudí naokolo.

Transportér pristál a jeho sprievod ďalej osvetľoval skupinku ľudí. Stroje zaujali miesta medzi špinavými a mokrými ľuďmi, ktorý to sledovali s typickým nezáujmom, s výnimkou jednej ženy.

Okamžite si uvedomila, že toto nie je porážka. Vedela, že je to niečo iné. Ak by ich chceli zabiť, nepresúvali by ich do transportéra. Kvôli čomu sem boli privádzaní nový väzni? Na uvítaciu párty. Žena sa pri tej myšlienke skoro zasmiala.

Jej podozrenia sa ukázali ako správne, keď sa otvorili zadné dvere transportéra. Na jeho palube boli ľudia. Ďalší otroci, nútení pracovať pre Skynet až do smrti. Stroje začali ľudí vykladať, niektorí z nich plakali, niektorí kričali, no všetci sa snažili udržať pred strojmi.

Ľudia začali vystupovať a niektorí sa zdali, že práve prišli z boja. Väčšina mala zranenia, otvorené rany a niektorí mali popáleniny od plazmy. Všetci so zraneniami ohrozujúcimi život boli nechaní napospas, alebo rovno zastrelení, aby sa zaistilo, že nebudú škodnou.

Ľudia z transportéra sa rozostavili naokolo a žena zbadala mladé zašpinené dievča, ktoré sa zdesene rozhliadalo naokolo. Oči mala rozšírené strachom a hlava sa jej kývala zo strany na stranu, pritom ako sa obzerala. Dievča vyzeralo, že spanikári a utečie.

Žena vedela až príliš dobre, čo by sa stalo, keby sa dievča rozbehlo. Smrť pre ňu a pre všetkých, ktorí by boli v ceste, stroje to nerozlišujú.

Konala rýchlo, prešla vpred a zobrala to dievča za ruku, pričom použila svoj kabát ako ochranu pre dievča pred dažďom.

Sprevádzajúc ju ku skupine, spýtala sa tvrdým austrálskym akcentom, „Aké je tvoje meno, srdiečko?“

Dievča, stále vydesené, sa pozrelo na tmavovlasú ženu s ázijskými črtami.

„Riley. Riley Dawson.“ Povedala a rozplakala sa.

Žena podoprela dievča, ako sa presunuli k obytnej zóne, eskortované strojmi.

„Som Jesse Flores. Zostaneš so mnou.“

„Kde sme?“ Spýtalo sa dievča, ako kráčali bludiskom továrni, s očami zameranými na obrovský mrakodrap v strede.

„Si v centrále Skynetu.“ Odpovedala Jesse, „Väčšina z nás to volá peklo.“

„Vedie odtiaľto nejaká cesta?“

Pritiahnuc si dievča bližšie, odpovedala, „Je mi ľúto, že ti to musím povedať, no jediná cesta odtiaľto je smrť.“

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

36

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 20

Útěk z pekla


"Ti kteří unikli peklu avšak nikdy o tom nepromluvili, se tím ani netrápí." Charles Bukowski

"Dobře ocenit nebe, dokáže osoba, která zažila patnáct minut pekla." Will Carleton

"Díky, Sáro, za tvou odvahu ve zlých časech. Nemůžu ti pomoci s tím, čemu budeš brzy čelit. Budoucnost není daná. Musíš být silnější než sis kdy dokázala představit. Musíš přežít, jinak nebudu nikdy existovat." John Connor cituje Kyl Reese, The Terminator 1984

Sarah Connor, "Vždy tě najdu."

John Connor, "Vždy tě najdu."

Výtažek z "Terminator: The Sarah Connor Chronicles," The Demon Hand, 2008.

# # #

2027, den 57, odpoledne
"Air Fox Epsilon 4 pro Desert Eagle velitelství . Blížíme se k pozici Generála Connora a budeme útočit na nepřítele. Přepínám."
"Tady velitelství Desert Eagle. Pokračujte s útokem. Pošleme Vám záložní jednotky pro vyzvednutí přeživších.
"Rozumím. Tady AE4 Letový Komandér všem velitelům eskadron. Eskadro Hornet, vemte si HKčka. Eskadra Apache poskytne pozemní podporu proti kovákům na zemi. Eskadra Falcon, následujte mě. Jdeme naproti těm obřím strojům na severo-západě."

John stlačil mikrofon. "Tady Generál John Connor pro AR4. Slyšíte mě?"

"Tady Air Fox Epsilon 4. Přepínám."

"Máme přeprogramované cyborgy spolupracující s námi. Jsou v údolí na jihozápad, brání nás proti Endům. Přepínám."

"Rozumím Generále Connore. Eskadrona Apache byla informována. Doporučuji Vám, krýt se. Střely Sidewinder (střela vzduch-vzduch, krátkého doletu, naváděná na infra-záření. Pozn. př.) zacílené a odjištěné. Palte."

Jen co Connor a jeho vojáci zalehli, čtyři střely se jim prohnaly nad hlavou. Tři našly svůj cíl a zbytek minul. Tři HKčka explodovala zatímco zbytek se otočil proti blížícímu se nepříteli. Hkčka začala pálit proti stíhačkám F/A-18 Hornet, které se musely rozdělit, aby se vyhnuly plazmové výhni. Poté se zformovaly a vystřelily další tři střely Sidewinder. Dvě z raket byly sestřeleny a třetí střele HK uniklo rychlým manévrem.

"Eskadra Hornet, úhybné manévry, další HKčka se blíží z jiho-jihozápadu."

"Mackenzie, zvedni to."

"Ovládání zatuhlo!"

"Vystřel se! Vystřel se!"

Jedna z F/A-18tek narazila přímo do blížícího se HK. Oba skončili v ohnivé kouli, jak rakety a palivové nádrže při nárazu explodovaly.

"Všichni běžte!" zakřičel John Connor. Lidé vyskočili z ukrytu a běželi o život, když vrak padal přímo na jejich pozici.

# # #

"Velitel Falcon pro Falcon eskadronu. Romeo vezmi skupinu alfa a běžte po tom velkém HKčku. Beta skupino, následujte mě, jdeme na toho kovového obra."

"Rozumím Veliteli Falcon. Romeo konec."

"Velitel Falcon pro Beta skupinu, nabijte střely Amraam (střela vzduch-vzduch, dlouhého doletu, naváděná radarem. Pozn př.) a připravit k palbě na můj rozkaz."

Obří kráčející stroj zamířil plazmové kanóny na blížící se letouny. Zbraně vystřelily a vedoucí letadlo explodovalo.

"Pedro! NE! Palte! Falcon 8. Liška-3."

"Falcon 7. Liška-3"

"Falcon 10. Liška-3"

"Falcon 9. Liška-3"

Amraamy vyrazily ke kráčejícímu obrovi, střílející z plazmových děl. Jedna explodovala v polovině letu, zatímco zbytek narazil do stroje. Ten byl sražen dozadu, ale nezničen. Hned jak získal rovnováhu vystřelil svým kanónem na prchající letadla. Zasáhl poslední F-16ku a její motor explodoval. Ostatní tři letadla zatočila ostře doprava, poté se rozdělila do tří různých směrů a zaútočila na nepřítele znovu.

"Tady velitel Falcon. Přebírám velení. Falcon 9 a 7 připravit střely Amraam a zaměřte primární zbraňové systémy stroje. Palte na můj rozkaz."

"Rozumím veliteli. Amraamy zaměřeny a odjištěny."

Letadla nabrala tři různé kurzy a pak se otočila proti obřímu stroji. Ten vystřelil svými zbraněmi proti jednomu letounu, ale ten se vyhnul a zaměřil se na cíl.

"Falcon 7 pro Falcon 9 a 10, vypusťte střely."

"Falcon 7, Liška-3."

"Falcon 9, Liška-3."

"Falcon 10, Liška-3."

Tři střely vyrazily proti obřímu stroji. První ho zasáhla do ramene, explodovala a přinutila ho se otočit. Druhá narazila do jeho zad a třetí zasáhla jeho hlavu a způsobila její výbuch.

"Yeah, přímý zásah!"

"Čekejte s oslavami! Hlava je pryč, ale pořád to stojí. Připravte zbývající střely k odpálení."

# # #

"Generál Connor, volá plukovníka Henryho. Slyšíte mě?"

Ozvalo se jen syčení statické elektřiny.

"Generál Connor, volá plukovníka Henryho. Slyšíte mě?"

"Slyším Generále. Enda byla zatlačena zpět, ale rychle ztrácíme stroje."

"Rozumím. Vrtulníky Apache se blíží k Vám. Vědí, že máme spřátelené cyborgy pracující pro nás, ale buďte ve střehu. Někteří z nich můžou mít příliš citlivou spoušť."

"Slyším hlasitě a zřetelně. Ustoupíme ihned, jak budou helikoptéry v oblasti. Vrátíme se na místo setkání. Plukovník Henry přepínám a konec."

"Allison, jaká je současná poloha těch dvou obřích strojů?"

"Jsou 3 míle daleko a rychle se blíží. Stíhačky útočí na oba stroje. Dvě letadla jsou dole a kráčející stroj je poškozen. Kouří se a hoří v místech, kde to mělo hlavu, ale nezastavilo ho to. Létající HKčka se blíží s vzrůstající rychlostí. V současné době na ně střely nemají vliv."

"Dobrá všichni." Velké létající HKčko se rychle blíží. Buďte připraveni pálit ze zbraní na můj rozkaz. Andy! Zjisti, jestli můžeš sehnat Kyla rádiem, potřebujeme více palebné síly."

"Ano pane!" Andy se okamžitě dal do práce a nastavil rádio.

"Plukovníku Reesi. Slyšíte mě?" Žádná odpověď, jen statická elektřina. Nastavil rádio znovu.

"Plukovníku Reesi. Slyšíte mě?"

"Slyším. Kdo je to?"

"Tady je desátník Andy Keen. Jsem s Generálem Connorem. Potřebujeme další palebnou sílu. Střely stíhačů nemají vůči obřímu létajícímu HKčku žádný efekt. Jaké je vaše ETA (estimated time of arrival - předpokládaný čas příjezdu. Pozn. př.) na naši pozici?"

"Budeme tam do patnácti minut."

"Rozumím." Andy pustil mikrofon. "Generále Connore. Plukovník Reese bude u nás do patnácti minut, pane!"

"Díky Andy! Teď polož to zatracené rádio a popadni zbraň. Plavidlo tady bude ještě před Kylem a potřebujeme všechny dostupné zbraně."

Andy mu věnoval velký úsměv. "Ano pane!"

# # #

"Velitel Apache eskadroně, připravte se k palbě na enda na můj rozkaz. Buďte na pozoru. Generál Connor řekl, že mají spřátelené kováky pracující pro ně."

Apache slétly dolů do údolí. Listy rotorů vytvářely bouřlivý rachot a rozfoukávaly plameny na dně údolí.

John Henry a T800vky uslyšely přilétající helikoptéry.

"K zemi! A udržujte palbu na nepřítele!" Zvolal John Henry, když zabrali lepší obrannou pozici.

Apache se přiřítily a jejich 30mm kanóny zahájily palbu na enda. Těžká munice na ně byla už příliš, takže mnoho endoskeletonů padlo. Některé explodovaly, když byly jejich palivové články zasaženy.

"Velitel Apache eskadroně, otočte to a pokračujte v palbě na všechen stojící kov."

Apache znovu zatočily okolo pozice, kde byli podle směru plazmových střel identifikování spřátelení kováci , ti pálili na holé enda, stále pochodující vpřed.

Apache přilétly za enda a zůstaly ve visu. Jejich kanóny se natočily a zamířily na skupinu endoskeletonů. Než enda mohly zareagovat, střelci helikoptér zahájili palbu a kulky těžkého kalibru je roztrhaly na kousky.

"Dobrá hoši. Naše práce je tady hotova. Jdeme pomoci ostatním."

Helikoptéry odlétly. John Henry se postavil a sledoval jak odlétají.

T800vky se také postavily a šly dorazit  poškozené enda, které se stále snažily hýbat, navzdory chybějících nebo poškozených nohou a rukou.

"Posbírejte všechny zbraně na zemi a díly strojů vhodné pro opravy. Pak už odsud sakra vypadneme." řekl John Henry. Poprvé v životě zanadával, ale prošlo to skoro bez povšimnutí, tedy kromě malého podprogramu, který monitoruje prvky jeho chování. Což by jsme mohli nazvat svědomím.

# # #

"Falcon velitel všem Falconům. Přerušte útok na to HKčko a připojte se k útoku proti kráčejícímu obrovi. Už je skoro dole, ale docházejí nám rakety."

"Tady Romeo pro velitele. Naše střely nemají na to HKčko žádný efekt. Musí být obrněné. Bude od Vás tři kliky (kilometry. Pozn. Př).

"Zaútočte na nepřítele, jakmile ho spatříte. Amraamy mu způsobily značné škody, ale stále stojí a střílí. Beta skupino, zkuste na to použít vaše Mavericky (střela vzduch-země, proti obrněným cílům. Pozn. př.). Ujmeme se vedení a našimi kanony Vám vyčistíme cestu."

"Rozumím veliteli. Romeo konec."

F-16ky provedly otočku a seskupily se. Zbytek Alfa skupiny razilo cestu pomocí jejich 20mm M61 Vulcan rotačních kanónů. Těžké projektily se odrážely od stroje, ale jejich drtivé nárazy mu bránily v zaměření jeho plazmového kanónu. Když Beta skupina vypustila své Mavericky, Alpha se stáhla. Mavericky vyrazily kupředu a narazily do středu stroje. Byla to obrovská exploze, když stroj padl. Jeho vnitřní reaktor byl proražen a další explozí se zažehlo jaderné palivo.

"Johne podívej!" Zvolala Allison, ukazující k severozápadu. John přestal očima sledovat blížící se HKčko a spatřil na horizontu menší hřibovitý mrak.

"Jeden je dole. Jeden zbývá." Zvolal Andy, když ostatní jásali.

# # #

HK nakláněním měnila směr, jak se snažila udržet zaměřovače na F/A-18kách, které se manévrováním snažily vracet palbu na postupující HKčka.

"Velitel Hornetu pro Shakespeara a Pollocka. Stáhněte se a rozptylte, zkuste se dostat za ty zatracené HKčka a sundat je Sidewinderama."

"Rozumím GQ."

Dvě stíhačky F/A-18 Hornet se ostře oddělily od skupiny, po které HK stále pálila. Shakespeare a Pollock provedly otočku a dostali se za HKčka.

"Odjišťuji sidewindery. Pal na tři."

"Oukej Pollocku."

"1....2....3! Pal!"

Letouny odpálily každý dva sidewindery a ty vyrazily k HKčkům. Dvě HKčka provedla únikový manévr, ale střely pokračovaly v pronásledování a sundaly dvě, které byly vepředu. HKčka explodovala. Déšť hořících trosek padal na zem.

Zůstaly jen dvě HK. Ta se otočila a odlétala pryč, opouštějíc scénu.

"Shakespeare veliteli Hornetu. Chcete aby jsme je pronásledovali?"

"Negativní. Velení hlásí, že Generál Connor a jeho vojáci jsou stále v ohrožení. Přeskupte se a vraťte na jeho souřadnice. Připravte se zahájit palbu na můj rozkaz."

# # #

Když se velké létající HKčko přiblížilo, na jeho spodní straně se otevřely poklopy.

"Co se děje?" Zakřičel někdo z Connorovy skupiny.

"Nevím, ale ty otevřené poklopy nám dávají šanci. Střílejte do nich!"

"To je to HKčko o kterém nám Jo říkal!" Zvolala Allison.

"Nepřestávejte střílet!"

John Connor a jeho skupina udržovali palbu do otevřených poklopů, když se z nich vysunuly sběrače.

"Rozptylte se!" zakřičel John Connor, když se sběrače začaly přibližovat.

Všichni vyskočili a rozutekli se každý jiným směrem. John vyskočil, popadl Allison za loket a společně utíkali od stroje pryč. Ten se zastavil ve vzduchu a palubními sběrači popadl několik jednotlivců, zatímco se sběrač na levoboku přibližoval k Johnovi a Allison.

Vzduch se naplnil burácivým hřměním, když se Apache přihnaly z údolí a spustily palbu.

"Velitel Apache eskadroně. Velké HKčko na pravoboku. Připravte se na odpálení Hellfire střel (protitanková střela. pozn. př) na můj rozkaz."

Apache se s řevem hnaly přes údolí k HKčku.

"Apache 1 veliteli. Zdá se že v břichu HKčka jsou otevřené poklopy."

"Rozumím Apache 1. Pozor všem střelcům, zaměřte Hellfiry na otevřené poklopy. Doufejme, že se jich pár dostane dovnitř a odpálí toho zkurvysyna do pekel."

Když se Apache blížily, sběrače se spouštěly k vojákům dole.

"Odjistit střely! A palte na můj rozkaz."

Letoun se začal otáčet, když vojáci na zemi prchali aby se vyhnuli sběračům.

"Palte!"

Hellfiry vyrazily k HKčku. Dvě prorazily poklopem na levoboku a explodovaly uvnitř HKčka. Jedna narazila do sběrače na pravoboku a explodovala. Ten se oddělil od HK a dopadl na zem. Vojáci, kteří byli uvnitř, vypadli ven. Další dvě střely se řítily k HK. Jedna vnikla dovnitř poklopem na pravoboku a explodovala, zatímco zbývající narazila do pláště a nezpůsobila žádné škody.

Z ventilátorů a z břicha šly vidět unikající jiskry a kouř. Letoun se začal naklánět doleva, pak doprava a snažil se to vyrovnat.

"Velitel Hornetu eskadroně. Připravte se na HK odpálit Sidewinder střely. Miřte na exploze."

"Sidewindery odjištěny a připraveny."

"Palte!"

F/A-18tky vypustily své poslední zbývající Sidewindery na obří HK právě v okamžiku, když začalo zatahovat své sběrače na levoboku. Střely narazily do žhavých míst vytvořených zevnitř ohněm, který zažehly Hellfiry.

Nastala obrovská exploze v křídle na levoboku. Křídlo se odtrhlo a jeho polovina padala na zem, zatímco se letoun nakláněl a otáčel, jak se snažil získat kontrolu. Nakonec se dostal do vývrtky a tři další Sidewindery narazily do křídla na pravoboku, které se kompletně od letounu oddělilo. Trup s masivním výbuchem narazil do země. Křídlo z pravoboku sklouzlo po zemi a narazilo do strany kopce.

"Yaaaaaayyyyy! Hurrraaaaaa! Yahooooooo!" muži na kopci jásali, když viděli letoun pod zásahem střel explodovat a narazit do do země.

"Tady Generál Connor. Skvělá práce!" Zakřičel John do rádia.

"Díky Generále a hodně štěstí Vám a Vašim mužům. Tady Air Fox Epsilon 4. Vracíme se na Yumu. Přepínám, konec."

"Hej Andy! Ty jsi zkurvené dítě štěstěny, žes je tím rádiem našel." Poplácal John Andyho po zádech.

"Třikrát hurá pro Andyho Keena!" zakřičel John.

"Hip, hip Huráá! Hip, Hip Huráá! Hip, Hip Huráá!"

"Jaká je tvá hodnost Andy?"

"Desátník."

"Tak už ne. Od teď je z tebe Seržant Adrew Keen a budeš velet všem rádiovým operacím a operátorům."

"Hej Johne!"

"Kyle! Zmeškal jsi párty!"

"Pravda, ale viděli jsme ohňostroj!" odpověděl Kyle.

"Kolik máš sebou vojáků?"

"No, většinu z čet Alfa a Beta a hrstku lidí z Gamy a Epsilon. A ty?"

"Přišel jsem se směsí vojáků a ozbrojených civilistů, když Allison přišla s četou Delta a skupinou civilistů. John Henry a jeho stroje se naposledy hlásili dole z údolí, když odráželi útoky endů."

"Budeme je muset vzít a spočítat hlavy, ať víme kolik lidí stále máme."

"Je to jako předtím, než jsem se sem dostal?" zeptal se John Kyla.

"Občas horší, ale ne často. Je to jen tak špatné, jak to může být Johne. Jestli nás přežije víc než 50%, bude to zázrak. Nenechej podlomit své schopnosti Johne. Skynet je v očistce naší planety od lidí nemilosrdný."

"Já vím. Ale vyhlásil jsem mu válku a bude na to reagovat. Už reagoval. Tohle je pravděpodobně první salva. Jak ho můžeme porazit s tak vysokými ztrátami?"

"Bude to chvíli trvat, než s ním lidé budou bojovat. Chce to důvtip a odvahu. Některé z největších vítězství v historii naší planety byly vybojovány proti zdrcující přesile. Tohle bude jedna z nich."

Váha posledních událostí se odrážela na Johnově obličeji. Vypadal zamračeně a vyčerpaně, ale jeho oči byly jasné."

Andy přiběhl k těm dvěma. "Generále Connore, mám v rádiu Air Fox Epsilon 4 a chtějí s Vámi mluvit. Mají předat zprávu od jejich velení."

"Díky seržante Štístko." John vzal od Andyho rádio a o poodešel od nich.

"Seržant Štístko?" zeptal se Kyle Andyho, když John odešel.

"Povýšil mě, za to že jsem našel Air Fox Epsilon 4 v rádiu. Říká mi štístko asi proto, že to bylo jen štěstí, že jsem je našel."

"Alespoň teď všichni víme, jak ti říkat."

"Ne."

"Ale jo. Od teď jsi Seržant Štístko." usmíval se Kyle.

Andy odcházel a kroutil hlavou když se John blížil. Ten mu dal rádio a promluvil s Kylem.

"Právě jsem mluvil s velitelstvím Desert Eagle. Posílají nám flotilu helikoptér Chinook, které nás dopraví do Camp Pendletonu. Budou eskortovány AH-1 Super Cobrami. Apache budou na dohled, dokud nedorazíme. Žádají, abych odešel první helikoptérou která dorazí, abych se mohl setkat s velícími důstojníky Camp Pendletonu."

"Chceš jít?"

"Nevím. Potřebujeme posbírat zbraně, najít přeživší a všechny shromáždit na vyzvednutí."

"Můžeš to nechat na mě a Johnu Henrymu. Uděláme to pro tebe. Však jdi a vezmi si četu Delta sebou jako eskortu. Jsou jediná nedotčená četa, která zbyla."

"Udělám to. Pilot mě vezme po trase, kterou jsme se sem dostali. Slunce je stále vysoko a měli bychom být schopni objevit nějaké přeživší, nebo alespoň odhozené zbraně s municí."

"Bude to v pohodě Johne. Nikdo tě nebude za tenhle útok obviňovat. Skynet má oči a uši i na nebi."

"Myslíš satelity."

"Jo. To je proč zůstáváme celý život pod zemí. Jediný čas, kdy jsme schopni něco venku podnikat ve větším počtu je noc, ale ani tak nám to nezaručí, že nebudeme napadeni."

"Dobrá. Velitelství Desert Eagle posílá vrtulníky, budou tu do hodiny. Pojďme mezitím udělat co můžeme."

# # #

Mezitím daleko odsud v opuštěné vojenské základně v Yumě v Arizoně, byli vojáci zaneprázdnění přesouváním těžkých kontejnerů raket a munice z poslední skupiny vrtulníků do skladiště bunkru pod rozjezdovou dráhou. Nedlouho předtím spěchali s tankováním velké skupiny posílané na novou misi kterou znalo pouze velitelství.

V budově přestavěné na nemocnici, si někteří doktoři dávali oddech po několika hodinách nonstop operací vážných zranění.

Žena ve středním věku, s nápadně červenohnědými vlasy, namáhavě ze sebe drhla krvavé cákance a vracela se zpátky na chirurgii, poté co si dala něco k snědku, když si všimla sestřičky opouštějící soukromý pokoj.

"Kdo je v té místnosti? Oddělení už jsou plné?" zeptala se, se zájmem jestli nebyla špatně informována o počtu raněných vyžadujících hospitalizaci.

"Oddělení ještě nejsou plné. Generál Perry požádal, aby byl plukovník Derek Reese umístěn do soukromého pokoje."

"Generál Perry nemá v této nemocnici žádné pravomoce. Taková žádost musí jít přese mě." řekla trochu rozhořčeně. "Kde je?"

"Slyšela jsem, že Generál Perry je s Vaším otcem."

"Sakra. A oba dva jsou teď zaneprázdněni. Poslouchej mě, um..."

"Poručík Bell(ová), madam."

"Díky poručíku. Jaký je lékařský stav Dereka Reese?"

"Lehká zranění. Odřeniny, pořezání, nějaké popáleniny prvního stupně a vykloubené rameno. Trpěl podvýživou a vyčerpáním více, než kdokoli jiný ze zachráněných z továrny."

"Máme hodně těžce zraněných a infikovaných pacientů, někteří z nich potřebují izolaci kvůli zabránění šíření infekce. Protentokrát může plukovník Reese zůstat tady, ale pokud budeme potřebovat pokoj, přesuňte ho na oddělení. Jestli nebude chtít jít, dotáhnu ho tam sama a Perry ať sakra nezasahuje do chodu mé nemocnice. Rozuměla? řekla tónem, který značil že by to klidně udělala.

"Ano Majore. Co chcete s pacientem do té doby udělat?"

Doktorka nakoukla skrz dveře a spatřila že pacient tvrdě spí. Zpoza deky vykukoval větrem ošlehaný a zanedbaný obličej. Jeho hrudník se klidně zvedal a klesal s každým nádechem. Právě teď by si přála spát taky. První dlouhý let následovaný hodinami operací. Piloti MASHe po příletu nikdy neprováděli operace pacientů. Musí být kvalifikovaná zrovna ve dvou nejvíce potřebných povoláních v této společnosti.

"Dotáhněte léčbu jeho zranění do konce, ujistěte se že bude mít dostatek odpočinku a dávejte mu jednoduché jídlo, vývary a polévky následujících čtyřiadvacet hodin."

"Majore, um..Doktorko, když byl vzhůru, ptal se na svou jednotku odporu a něco na čtení, ale nemáme nic."

Podrážděně si povzdechla než odpověděla, "Něco o jeho jednotce budete muset zjistit u Generála Perryho a jestli chce, může si přečíst dva manuály k Black Hawku, které mám na stole. Musím se vrátit na chirurgii, ale až skončím, chci aktuální zdravotní informace o Reesovi a všech ostatních bývalých vězních."

"Ano, doktorko Brewsterová."

.......

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

37

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 20, Útěk z pekla
Pokračování:

2027, den 59, večer

Generál Connor a vojáci shromažďovali pohozené zbraně, další vojáci se potýkali se zraněními a někteří i nadále hledali přeživší.

John Henry přišel s tím, co zbylo z jeho skupiny T-800. Přinesli sebou některé poškozené stroje a díly ze svých padlých kolegů i nepřátel, které mohly posloužit k opravám.

„Jak jsi na tom?“ zeptal se ho Connor, když ho spatřil.

„Ztratili jsme padesát procent z naší skupiny. Pokud se nám podaří provést opravy, doufám, že bychom mohli snížit ztráty na až čtyřicet-pět procent.“

„A ty sám jsi utrpěl poškození?“

„Přišel jsem o jeden energetický článek a tři serva byla poškozena. Mám dostatek dílů na opravu.“

„Dobře, Johne Henry. Prosím, poděkuj za mě svým vojákům. Byli velmi stateční.“

„Dělali jen to, na co jsou naprogramovaní. Díky nejsou nutná.“

„Pak děkuji tobě. A stejně jim můžeš říct, že jim děkuji!“

„Budu,“ John Henry naklonil hlavu. „Blíží se další vrtulníky. Z jihu.“

John se obrátil tváří na jih a opravdu, nad vrcholky hor byly čtyři velké vrtulníky Chinook s šesti Kobrami jako doprovodem.

„To je v pořádku. Já odletím na jednom z těchto vrtulníků. Dej všechnu podporu, co můžeš, plukovníku Reesemu. Nechávám jej ve velení, zatímco odcestuji do Camp Pendleton na setkání s velením leteckých sil, které nás přišly zachránit. Prosím, dohlédni na svou opravu a svých vojáků.“

„Ano, Johne Connore.“

John Connor kráčel k místu, kde naposled mluvil s Kylem. Jak se k němu blížil, první Chinook přistál. Kobra stále kroužila ve vzduchu a monitorovala oblast.

Z Chinooku seskočil člen posádky a přešel ke Kylovi s Johnem.

„Hledám generála Connora!“ Křičel přes hluk motorů vrtulníků.

„To jsem já!“ zavolal John nazpět.

„Ty si musíš dělat srandu. Čekal jsem někoho staršího!“

„To já taky,“ zamumlal si John pro sebe.

„Tak co?“ vykřikl člen posádky.

„Jsem to JÁ!“ řičel John. „Půjdu s tebou za pět minut.“

Podíval se na Kyla, mrkl na něj a řekl velitelským hlasem. „Plukovníku Reese, nyní přebíráte velení zde na zemi. Nechám seržanta Keena a jeho rádio tady. Zavolejte mi, pokud budete mít nějaké novinky. Plukovník Henry dohlíží na opravy sebe a svých vojáků. Dohlédněte, že budou mít potřebné nástroje pro provedení oprav. Poté vám poskytnou veškerou pomoc, jakou budete potřebovat.“

„Ano, pane!“ zakončil Kyle a zasalutoval, ale nemohl si pomoci, a když se člen posádky vracel k vrtulníku, usmál se na Johna.

„Dobrá show,“ řekl John a ušklíbl se na Kyla. „Vezmu sebou jednotku Delta tak, jak jsi navrhoval. Požádám pilota, aby s námi přelétl přes oblast, kterou jsme šli. Možná najdu nějaké další přeživší. A když ne, mohou tě ti piloti vzít do té oblasti a můžete posbírat všechny poztrácené zbraně. Za tyhle plasmové pušky jsme zaplatili vysokou cenu a jsou to jediné opravdu účinné zbraně proti strojům.“

„Udělám to. Měl bys radši jít!“

„Uvidíme se v Campu Pendleton.“

John přiklusal k Allison. „Poručíku Youngová! Ty a Jednotka Delta jdete se mnou. Byl jsem požádán, abych odletěl do Campu Pendleton na setkání s jejich veliteli. Potřebuji tě sebou jako mého pobočníka a tvůj tým jako doprovod. A…“ ztlumil svůj hlas tak, že ho mohla slyšet jen ona. „Nesnesl bych tě tu nechat po tom všem bez dohledu.“

„Dobře, Johne,“ odpověděla tiše a usmála se na Johna. Pak promluvila nahlas, aby to slyšel její tým. „Jednotko Delta, seřaďte se! Doprovázíme generála Connora do Campu Pendleton!“

Generál John Connor vlezl do helikoptéry následován poručíkem Allison Youngovou a jednotkou Delta. John si sedl těsně za pilota, zatímco všichni ostatní se rozsadili do všech dostupných prostorů.

Než vrtulník vzlétl, John se naklonil a promluvil k pilotovi. „Byl bych rád, kdybys s námi zalétl dolů do údolí. Lidé i zásoby mohou být rozptýleni v okruhu několika kilometrů. Chtěl bych vědět, co se stalo a kde všichni jsou.“

„To mohu udělat, generále. Teď, se prosím posaďte a já odstartuji.“

Vrtulník nastartoval a rozfoukal kolem prach a špínu. Kyle a ostatní vojáci si zakrývali své tváře, když vzlétal a pak zahnul dolů do údolí.

John se díval z okna na zem pod sebou. Těla a zbraně byly rozesety všude na zemi. Viděl malé ohně, které pocházely z výstřelů plazmových zbraní. John si nejprve kladl otázku, co na této zdevastované krajině mohlo ještě hořet, když si uvědomil, že to co hoří, jsou lidská těla. V celém údolí bylo mnoho mrtvých těl a zbraní roztroušených po údolí jako zapomenuté hračky po hře na vojáky.

Blížili se k místu, odkud začali utíkat před HKčky a bojovat.

„Pilote.“  Vykřikl John přes hluk. „Byl bych rád, kdybys na konci tohoto údolí přistál, než nás vezmeš do Campu Pendleton.“

„To nemohu udělat, pane. Mám rozkazy dopravit vás a vaší partu přímo do Campu Pendleton.“

„Čí rozkazy?“

„Rozkazy přišly od kapitána…“

„Vaše rozkazy se odvolávají, pilote. Jsem generál John Connor a vy přistanete na konci tohoto údolí.“

„Nemohu. Kapitánovy rozkazy říkají, že vás mám dopravit přímo na základnu.“

John si vyměnil pohled s Allison, pak vytáhl svou zbraň z pouzdra a přitiskl hlaveň k pilotovu krku. „Poručíku Youngová! Převezměte řízení.“

Allison se podívala na Johna s jistým překvapením, ale statečně přešla dopředu a usedla do sedadla kopilota.

„Máte dvě možnosti, pilote. První, přistanete s tím strojem tam, kde jsem vám řekl, a budete žít. Druhá, zastřelím vás teď a tady za neuposlechnutí rozkazu a poručík Youngová přistane s tímto strojem tam, kde jsem řekl. Jaké je vaše rozhodnutí?“

Pilot několikrát polkl. „Přistanu na konci údolí. Kapitánovi se to nebude líbit.“

„Mě opravdu nezajímá, co se mu líbí nebo nelíbí. Prostě to udělejte!“

„Ano, pane!“

Pilot vrtulníku se otočil a letěl na konec údolí. John se celou dobu díval ven.

„To je údolí, kde jsme byli napadeni,“ vykřikla Allison.

„Já vím! Tam dole je něco, co potřebujeme!“ zakřičel John odpověď.

„Pilote! Leťte tam!“ John ukazoval na mýtinu jen pár metrů od místa, kde stál méně než čtyřiadvacet hodin před tím, než přiletěla HKčka.

Chinook přistál. „Počkejte tady. Nebudu pryč dlouho!“ John podal svou zbraň Allison a vyskočil ze dveří.

Cestou mohl vidět nějaké pohozené věci. Po cestě kráčel kolem mrtvých těl, ze kterých se ještě kouřilo po zásazích z plazmových zbraní. Zápach to byl hrozný. Bojujíc s nutkáním zvracet, našel, co hledal. Tašku se svým počítačem a Cameroninými čipy a tašku obsahující Allisoniny osobní věci. Běžel zpět k vrtulníku, podal tašky vojákům sedícím uvnitř a pak vylezl na palubu.

„Dobře pilote, vezměte nás do Campu Pendleton,“ John si vzal od Allison svou zbraň nazpátek.

Allison opustila sedadlo kopilota a šla dozadu sednout si k Johnovi a dalším členům jednotky Delta.

„Uvědomuješ si, že nevím, jak s tím létat, že?“ řekla Allison tiše, když dosedla vedle Johna.

John se k ní naklonil a promluvil sníženým hlasem. „Já vím, ale to pilot netušil a bylo více pravděpodobné, že vyhoví mým požadavkům, když si bude myslet, že by s tím ptákem mohl letět i někdo jiný.“

„Co bylo tak důležité, že sis musel takto vynutit, aby pilot přistál?“ zeptala se ho.

„Když jsme utíkali před HKčky, nechali jsme tam vše, kromě našich zbraní. Byly tam dvě věci, o kterých jsem věděl, že ani jeden z nás by se s nimi nechtěl rozloučit. Jednou z nich byl můj počítač a čipy, které se snažím přeprogramovat a tou druhou…“ John šáhl do jedné tašky, vytáhl baletní střevíce a položil je na klín Allison.

„Johne! Děkuji ti!“ Objala jej a dala mu hřejivý polibek na rty. „Děkuji ti, Johne. Myslela jsem, že jsem je navždy ztratila.“

„Když jsi mi řekl, že chceš počkat, než si mě vezmeš, napadlo mě, že ti na mě nezáleží tak, jak jsem si myslela předtím.“

„Záleží mi na tobě, jenom…“ John pokrčil rameny, ale myšlenku dokončil jen ve své hlavě. Záleží mi na tobě víc, než by mělo a víc, než jsem chtěl… „že to vypadalo jako dobrý nápad.“

Ona ho pevně objala a líbala. Ostatní vojáci byli trochu v rozpacích a zkoušeli se dívat někam jinam, než na ty dva. Většina z nich byla zainteresována na stropě vrtulníku.

„Allison, asi bys měla přestat,“ řekl John tak tiše, jak mohl, aby ho v hluku ve vrtulníku slyšela. „Není to zrovna dobré pro disciplínu, když se chováme takhle před vojáky.“ Johnova tvář zčervenala z Allisonina veřejného projevu náklonnosti.

Allison se mírně odtáhla a podívala se mu do očí. „K čertu s disciplínou!“ řekla a políbila ho znovu. Když chtěl čekat, než si jí vezme, myslela si, že se o ni snad přestal starat, nebo že i přes svůj důvod být tady ji vůbec nemiluje. Ale on kvůli ní šel pro nejcennější předměty, které vlastnila a vrátil je do jejích rukou.

Políbila ho a šeptem mu slíbila, že přijde víc, jakmile budou mít trochu soukromí.

Zapadající slunce ozářilo vnitřek vrtulníku a okolní krajinu, takže někteří cestující se zajímali o to, co je venku.

Vrtulník již opustil hory a mířil k pobřeží směrem ke Campu Pendleton. Vojáci pozorovali devastaci pod sebou. Po mnoho let žili mezi ruinami, které kdysi byly Jižní Kalifornie a Los Angeles.

John a Allison šli k oknu a dívali se dolů. John mohl vidět na obzoru místo, kde kdysi Los Angleles stálo. Hromady suti, šedé konstrukce a devastace byly tam, kde kdysi stály zářící mrakodrapy, domy a továrny.

„Kolik raket zasáhlo Los Angeles v Soudný den?“ zeptal se John.

„To nikdo neví jistě, ale říká se, že nejméně tři až pět,“ odpověděla Allison.

„Kdysi jsem tam žil. Byl to můj domov,“ nechal si neúmyslně vyklouznout z úst. Únava z posledních několika dní způsobila, že zapomínal na svou opatrnost.

„Byl to domov pro mnoho lidí,“ odpověděla Allison a jemně položila ruku na Johnovo rameno.

Máma musela zemřít, pokud byla 18. května ještě v Los Angeles, pomyslel si John. A pokud ne, a byla nemocná tak, jak Cameron řekla, tak jak dlouho poté ještě mohla žít, když pomalu umírala na rakovinu?

Otočil se zády k oknu, klesl na zem a nechal své myšlenky utopit ve zvuku motoru vrtulníku.

Allison si sedla vedle něj a vzala ho za ruku.

Je unavený, pomyslela si. John prošel tolika strastmi a ještě toho má mnoho udělat. Ale v Pendletonu bude čas na odpočinek pro všechny z nás. Doufám.

Slunce klesalo stále blíže k obzoru na oceánu, když helikoptéra přeletěla opět nad pevnou zem. Naštěstí pro Johna a ostatní jejich úhel pohledu jim bránil vidět zkázu San Diega, města, které bylo k jejich poloze mnohem blíže.

###

„Vypadáš vyčerpaně,“ řekl starý důstojník leteckých sil svému příteli.

„To se po bitvách stává,“ generál Perry poklepal nohou na podlahu. „Jak dlouho bude technikům trvat, než dokončí posouzení těch raket?“

„Dej jim čas, Justine. Je toho hodně, co musí prozkoumat.“

„Kolik tryskového paliva máte?“

„Nebudu lhát. Potřebujeme více paliva i pilotů. Všechny dostupné jednotky jsem obvolal se žádostí o pomoc. Texas vzkázal, že se pokusí. Musíš milovat Texasany. Oni jsou schopni se vzdát své poslední plechovky kaše a ještě ti dát košili, kterou si svléknou. Pokud jde o palivo, doufám, že o něm brzy uslyšíme od našich venezuelských přátel. Mají dva tankery, ze kterých mohou udělat palivo. Bohužel to nějakou dobu trvá.“

V té chvíli se k nim přiblížil mladý důstojník se složkami v ruce. „Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale chtěl jsem ještě ověřit to, co jsme zjistili.“

„Jak to vypadá?“ zeptal se Perry. Neztratil téměř třetinu mužů, kteří zemřeli, nebo byli zraněni, jen proto, aby si odvezl zátěž. Ty rakety musí fungovat.

„Zaprvé, ty rakety jsou špičkové. Je to jedna z nejlepších prací, kterou Sky Net odvedl.“

„A ta špatná zpráva?“ zeptal se generál Brewster.

„Sky Net změnil montážní a uvolňovací mechanismus. Znovu. V jejich současné konfiguraci je nelze připojit k některé z našich stíhaček nebo vrtulníků.“

„Ale máte prostředky, jak to napravit?“ zavrčel Perry. „Je to tak?“

„Ano, myslím, že to můžeme dokázat. Ale i když všichni z našich techniků budou naplno pracovat 72 hodin, nebudeme mít dost z nich připravených včas.“

Muži chvíli mlčky stáli, než promluvil Brewster. „Změna montážního mechanismu nevyžaduje žádné speciální dovednosti?“

„Ani ne, je třeba základní mechanická zručnost. Naši techničtí pracovníci mohou ručně manipulovat s elektrickým… Ach! Vidím, kam míříte!“

„Možná,“ Brewster se obrátil na svého přítele. „Tvoji důstojníci vyslýchali lidi, které zachránili. Jistě mezi nimi musí být technicky nebo mechanicky zruční lidé, kteří mohou pomoci.“

Perry se ušklíbl. „Na to můžeš vsadit svojí prdel, Bobe. Ale i tak bude velmi těžké doplnit rakety všem tamním stíhačkám plus těm, které jsou na cestě sem a ještě si nějaké ponechat v zásobě.“

„O to si nemusíme dělat starosti. Jsem si jistý, že Beddell zásobil Pendleton ze skrytých skladišť zbraní z každé opuštěné základny od Seatlu po Baja Kalifornia.“

„Do té doby však necháme spát zachráněné zajatce a dostaneme do nich dobré jídlo. Já oželím pár svých mužů a pošlu je na pomoc tvým technikům.“

2027, den 59, 20:00

Kyle po dokončení kontroly obranných pozic přiběhl k Johnu Henrymu.

„Plukovníku Henry, jak to vypadá s opravami tvých vojáků?“

„Má oprava byla dokončena. Je tu několik T-800, které potřebují díly, které teď nemáme. Provedli jsme však takové opravy, které snížily naše ztráty z 50% na 46%. Pokud se nám podaří poslat skupinu pro další díly z bitevního pole, mohli bychom dokončit veškeré opravy a ještě více snížit ztráty.“

„Udělejte to, ale ty tu zůstaň se mnou. Rád bych využil tvou pomoc při hledání přeživších v troskách toho velkého HK, které šlo po Connorovi a jeho skupině.“

„Dobrá.“

John Henry poslal šest strojů do údolí, aby shromáždily další využitelné součásti z padlých strojů. Také poslal dalších dvanáct z nich posbírat poztrácené zbraně, konkrétně těžké zbraně a plasmové pušky. Když se John Henry připojil ke Kylu Reesovi u trosek pravého křídla stroje, měl sebou šest strojů. Kyla doprovázelo šest vojáků.

Křídlo bylo obrovské. Dlouhé i silné jako trup Boeingu 747. Křídlo se na konci zužovalo. Na něm byly uložené dva motory. Jeden z nich byl stále v provozu, vydával hlasité kňučení.

„Můžeš udělat něco pro zastavení toho motoru?“ zakřičel Kyle na Johna Henryho, aby ho přes hluk slyšel.

„Mělo by to být možné, ale budeme se muset dostat do křídla a přerušit napájení spojky.“

„Cesta dovnitř pravděpodobně vede tím otevřeným poklopem dole,“ zakřičel Kyle zpět.

„Souhlasím!“

John Henry a šest strojů šly na konec křídla, kde byl otevřený poklop. Zvedly křídlo natolik, že John Henry mohl vlézt pod něj a proniknout do poklopu. O několik minut později motor přestal běžet. Poté vylezl zespodu John Henry.

Zevnitř trupu byly slyšet tlumené výkřiky.

„Někdo je uvnitř!“ řekl John Henry.

„Rychle! Dostaňme je odtamtud!“ zakřičel Kyle.

„Pojďte hned sem!“ zavolal John Henry na stroje, které odběhly od dokončování oprav.

Všichni hned přiběhly.

„Musíme otevřít toto křídlo. Někdo je uvnitř uvězněn.“

Stroje vylezly na horní část křídla a přiložily své prsty do mezery mezi pláty obrnění, které vznikly výbuchy a pádem na zem. Byl slyšet hlasitý zvuk mačkání kovu, když část obrnění vytrhly a hodily ho na zem pod sebou.

Kyle se rychle prodral až nahoru na křídlo a podíval se dovnitř. Křídlo bylo plné dutých komor. V některých z nich byla těla mrtvých vězňů. Výkřiky byly teď hlasitější.

„Může mi někdo pomoci, prosím?“ hlas přicházel zevnitř.

„Zní to jako dívka!“ řekl Kyle a skočil dovnitř.

„Slyšíš mě? Jsem tady, abych tě zachránil!“ zakřičel.

„Tady, jsem tady!“ její hlas se ozýval temnými komorami.

„Plukovníku Henry, pojď se mnou!“ řekl Kyle, než se začal pohybovat směrem, odkud křik vycházel. „Kde jsi? Mluv se mnou, abych tě mohl najít.“

„Jsem tady! Jmenuji se Natalie. Byla jsem chycena touto věcí a teď jsem v pasti.“

„Už jdu. Jmenuji se Kyle. Dostaneme tě ven.“

Byla tam úplná tma, kromě nepatrného množství světla přicházejícího z díry v křídle a pár jisker z poškozených kabelů.

„Přineste někdo světlo. Je tu tma!“ zavolal Kyle směrem k východu.

Voják venku vytáhl baterku a skočil dovnitř trupu. Rozsvítil ji a vydal se ke Kylovi a Johnu Henrymu. V momentě, kdy je dohnal, našli celu, ve které byla Natalie.

„Pomozte mi prosím, jsem v pasti!“ vykřikla, když na ní zasvítila baterka.

Její cela se nacházela přesně v místě, kde se křídlo po nárazu nalomilo, což způsobilo, že zdi její cely popraskaly a její nohy uvízly pod zohýbanými tečemi.

„Johne Henry, dokážeš jí dostat ven?“

„Ano. Vojáku, posviťte přímo tam,“ řekl a ukazoval k rozpadlé stěně cely.

„Kyle, vytáhni jí hned, jak nadzvednu ty tyče nahoru.“

Kyle se postavil za Natalii a chytil jí pod pažemi. John Henry si klekl, popadl tyče a zatáhl. Tyče se začaly pomalu odtahovat pryč od jejích nohou.

„Teď,“ zakřičel John Henry.

Kyle jí rychle vytáhl a John Henry pustil tyče. Spadly znovu zpět na zem. Objevily se praskliny a vzduch vyplnil zápach paliva.

„Raději bychom měli tohle místo opustit!“ pravil Kyle.

Ti čtyři, Kyle, Natalie, John Henry a voják rychle mířili cestou, odkud přišli. Zápach paliva byl stále silnější. Když se blížili ke vchodu, mohli slyšet bublání tekoucí kapaliny.

„Rychle! Podejte nám ruku,“ zavelel Kyle.

Čtyři stroje se sklonily, uchopily každého z nich za zápěstí a vytáhly je nahoru.

„Vypadněte z toho křídla! Uvnitř uniká palivo!“ zvolal John Henry.

Všichni seskočili z křídla a běželi na druhý konec mýtiny, když náhle buuuuuum. Následoval obrovský výbuch, který srazil na zem každého z nich včetně strojů.

Lidé a stroje se zvedli ze země a dívali se na ohnivé trosky.

„Díky za tvou pomoc, Johne,“ řekl Kyle.

„Žádný problém,“ odpověděl John Henry a odešel.

Natalie se postavila vedle Kyla. „To je John Connor?“

„Ne, to je John Henry. Je to Tři osmička pracující s odporem,“ Kyle se otočil, aby se na Natalii podíval a byl ohromen tím, jak vypadala. Byla asi 170 cm vysoká a štíhlá, možná 60 Kg. Její vlasy byly dlouhé a rovné jako černá havraní křídla. Její oči byly stejně černé jako vlasy a mírně šikmé, což značilo asijský původ, ale její kůže byla teple červenohnědá jako u rodilého Američana.

„Jsem… Kyle Reese,“ zakoktal Kyle. „Znáš Johna Connora?“

„Ne. Ale slyšela jsem jeho radiové vysílání a šla do Campu Pendleton, když mě ten stroj chytil.“ Natalie se podívala na Kyla. „Jmenuji se Natalie, Natalie Sky. Moji přátelé mi říkají Nat.“

„Doufám, že mě budeš považovat za jednoho z tvých přátel, Nat,“ řekl Kyle a usmál se na ni.

„Jsem si jistá, že můžu, když přihlédnu k tomu, že jsi to byl ty, kdo mě zachránil, Kyle,“ řekla s úsměvem.

2027, den 59, 21:00

Vrtulník dosedl na zem a generál Connor a jeho vojáci opustili letadlo a vešli do závěsných dveří vestavěných do svahu. Následovali člena pozemního personálu, který je doprovázel dovnitř přes několik dveří a chodbou. Vrtulník doplnil palivo a znovu vzlétl, aby se vrátil do hor pro další vojáky z armády Johna Connora.

V celém podzemním komplexu bylo mnoho vojáků. Všichni v uniformách regulérní armády ze smíšených odvětví ozbrojených sil a různých forem maskování. Ale jedna věc byla zřejmá, všichni byli disciplinovaní a těžce ozbrojeni. Přes ramena měli automatické pušky.

Jejich doprovod se zastavil na chodbě před zavřenými dvojitými dveřmi. „Vaši muži mohou počkat zde, generále Connore. Velitel na vás čeká ve své kanceláři.“

„Poručík Youngová půjde se mnou. Ostatní mohou zůstat tady.“

„Dobře pane. A teď prosím, pokud byste šel se mnou. Pošlu někoho, kdo se postará o vaše muže.“

„Kdo je váš velitel?“

„Generálmajor Perry, ale v současné době je pryč. Účastnil se bitvy o továrnu na zbraně. Než se vrátí, je ve velení kapitán Martin Beddell .“

John a Allison následovali vojáka, ale John se držel zpět , aby si mohl v soukromí vyměnit s Allison několik slov.

„Spojenec,“ zašeptal John. „Tento kapitán Beddell může být stejná osoba, se kterou jsem se setkal už dříve.“

„Jsi si jistý, že je to tatáž osoba?“

„Nevím, ale je docela možné, že mohou být řečeny některé věci, které… Ach, k čertu s tím. Uslyšíš některé věci, které mohou být v rozporu s mým příběhem o tom, jak jsem se tu ocitl. Pokud uslyšíš něco, co je v rozporu s tím, co jsem řekl dříve, ocenil bych, kdybys nereagovala nějak, že by kapitán Beddell mohl zjistit, že můj původ je jiný, než co ví on.“

„Chceš říct, že jsi lhal o tom, odkud jsi přišel?“ zeptala se Allison ne příliš překvapená náhlou Johnovou upřímností.

John zastavil, což způsobilo, že Allison přerušila chůzi a otočila se k němu. John jí chytil oběma rukama za ramena. „Allison, to co jsem řekl tobě, Derekovi a Kylovi o tom, jak jsem sem přišel, není pravda. Nemohl jsem to říct, protože ten příběh by vypadal příliš fantastický na to, abyste mu uvěřili. Ale pokud půjdeš spolu se mnou, slibuji, že tobě a Kylovi řeknu celou pravdu. Jen tě žádám, abys následujících několik hodin byla trpělivá, než to vám dvěma řeknu.“

„Generále Connore, prosím, držte se mě!“ zavolal na ně z chodby jejich doprovod.

„Dobře, Johne. Vždycky jsem si myslela, že ve tvém příběhu bylo více, než jsi nám řekl. Věřím ti a miluju tě.“

„Dobře. Taky ti důvěřuji a miluju tě. No a teď už nenechávejme náš doprovod čekat.“

###

„Kapitáne Beddelle. Generál Connor a poručík Youngová přišli za vámi, pane!“ řekl voják poté, co zaklepal na dveře.

„Pošlete je dovnitř.“

John a Allison vešli do matně osvětlené kanceláře. Až na malou stolní lampu nesvítilo v místnosti žádné další světlo.

„Kapitáne Beddelle, já jsem generál John Connor a toto je můj pobočník poručík Allison Youngová.“

„Dobrý den, poručíku. Prosím, oba se posaďte.“

Všichni tři usedli na skládací kovové židle. Stůl byl jednoduchý, deska byla postavena na dvě stejně vysoké skříňky.

„Kde jsou ostatní velitelé? Bylo mi řečeno, že se tu s nimi mám setkat.“

„Generálmajor Perry z USMC (Námořní pěchota spojených států, pozn. překladatele) dohlížel na přebírání továrny na zbraně v severní Arizoně a generálporučík Robert Brewster USAF (Letectvo spojených států, pozn. překladatele) je vázaný v Yumě. Vaše záchrana byla velmi příhodná.  Letadla, která vám pomohla, tam byla kvůli odříznutí HKček, která by byla poslána na ochranu zbrojovky. Generál Brewster nemohl opustit Yumu, protože celou dobu dohlížel na leteckou misi. V Yumě je teď i generál Perry, který tam doplňuje palivo a zásoby.“

Kapitán Beddell se zaklonil ve svém křesle. „John Connor. Nic míň než generál. Je to už dávno, co jsme spolu naposled mluvili.“

„Takže si mě pamatuješ.“

„Sakra že jo. Kdyby nebylo tebe, tak bych opustil Presidio Alto. Místo toho jsem se na kampusu učil na finální zkoušky, když bylo vydáno varování. Poté, co jsme byli několik týdnů skryti v bunkru, a náš veliteli nadále trval, abychom složili naše zkoušky, jsme odjeli do Campu Pendleton a zůstali skryti zde. Takže já i moji spolužáci jsme přežili Soudný den, který nenastal v den, kdy jsi řekl.“

„To nedokážu vysvětlit. Nebyl jsem tam, když se to stalo.“

„Tak to chápu.“

„Co?“ řekl John překvapeně.

„Nemusíš tomu věřit, Connore, ale vím, co se stalo. Já vím, proč nevypadáš ani o den starší, než když jsem tě viděl naposled a já jsem starší téměř o dvacet let.“

„Ale jak to víš?“

„To se dozvíš brzy. Ale teď si myslím, že vy dva a vojáci, kteří přišli s vámi, byste pravděpodobně rádi použili sprchu, dostali nějaké nové oblečení a teplé jídlo.“

„Možná později. Právě teď se zajímám spíše o své muže, kteří jsou stále v horách a jak jsi zjistil to, co víš.“

„Dobře, Connore.“ Beddell se předklonil. „Včera dorazila jistá společnost. 200 vojáků v různých uniformách a trénovaní civilisté, vedení dvěma ženami.“

„Myslel jsem, že všichni ti vojáci byli tvoji.“

„Mám asi jen padesát lidí, všichni bývalý kadeti z Presidia Alto. Všichni ostatní, kteří jsou teď tady v Campu Pendleton s výjimkou pozemní posádky a pilotů, jsou pod vedením těch dvou žen. Tato armáda byla budována zřejmě už od Soudného dne a čekala na tebe, až převezmeš velení. Je to fantastický příběh a ony ti ho můžou vylíčit lépe než já.“

John byl stále trochu frustrovaný Beddellovou vyhýbavostí. Skoro se zdálo, že Beddell si to užívá, nebo si jen jeho vlastní vyčerpání hrálo s jeho vnímáním. Rozhodl se, že zůstane zdvořilý a zeptal se. „Kdo jsou ty ženy?“

„Jsou dvě, jak už jsem řekl. Zřejmě jedna z nich věděla, kdo jsem, když jsem zmínil mé jméno. Vysvětlila my vše o tvých neortodoxních metodách, jak ses sem dostal pomocí cestování časem, a že teď je čas zorganizovat odporovou armádu k protiútoku.“

„Ale kdo?“ zeptal se. Tentokrát z jeho hlasu zdvořilost téměř úplně vymizela.

„Počkejte tu, jdu se podívat, jestli jsou k dispozici.“

Kapitán Beddell vstal ze židle a odešel místnosti.

John a Allison chvíli seděli tiše.

Chce mi říct pravdu. Pomyslela si Allison. Čekala jsem tak dlouho na to, až se mi svěří s pravdou. Jsem si jistá, že musí existovat spousta věcí, co mi chce říct. Ale já se neodvážím říci, co všechno už vím.

Uplynulo pár minut a John už nemohl snést Allisonino mlčení déle.

„Allison, je tu něco, na co se mě chceš zeptat, než se vrátí?“

Snažíc se neukazovat úlevu z toho, že John otevřel toto téma sám, opatrně promluvila. „Všechno, co jsi říkal o tom, jak ses sem dostal, byla lež?“

„Ano.“

„A opravdu jsi sem přicestoval z minulosti časem?“

„Ano.“

„Z kterého roku jsi cestoval?“

„2009. 13. květen, myslím. Možná, že v tom dni se mýlím. Stalo se toho tak moc v té době.“

„A co Catherine a John Henry?“

John si povzdechl. Je tu toho tolik k vysvětlování, ale ne teď.

„Oni také. Ehm. Poslouchej, je tu toho hodně k vysvětlování. Pravda je složitější než…  než, já nevím. Složitější, než čipy strojů. Vysvětlím ti všechno. Slibuji.“ Ke dveřím se blížily kroky. „Později tobě a Kylovi všechno řeknu. Oba teď potřebujete znát pravdu.“

Do kanceláře vstoupil Beddell. „Dobře, že jste oba stále tady. Chtěl bych vás seznámit s jedním z vůdců té armády,“ řekl, když do místnosti vešla žena a zastavila se právě v místě, kam na ni svítilo světlo ze stolu. Byla to nápadně krásná rusovlasá žena, něco málo přes dvacet a na sobě měla vojenské maskáče.

„Ahoj, Johne Connore. Je to už dlouho,“ řekla a tvář jí zářila.

„Já tě znám?“ promluvil John a vstal z křesla.

„Ano, ale naposled, když jsi mě viděl, mi bylo jen šest. Je to už osmnáct let, co jsi mě naučil zavázat si boty.“

Uvědomění zapůsobilo, jako by to John právě schytal kbelíkem studené vody. „Savannah? Savannah Weaverová!“

„Ano, Johne. Veverka obíhá kolem stromu,“ řekla Savannah s úsměvem. Odkazovala na způsob, jak jí John před mnoha lety učil zavazovat si boty.

„Ach můj bože! Nemůžu tomu uvěřit!“ John a Savannah se krátce objali.

John se podíval na ženu, která teď byla starší než on, a která tehdy byla malou holčičkou. Uvědomíc si své chování, ukročil zpět. „Allison Youngová. Tohle je Savannah Weaverová. Poznal jsem jí už před dlouhou dobou.“

Allison vstala, ale stále byla ve stínu tak, že ji Savannah nemohla vidět. „Jsem ráda, že tě poznávám.“

„Nápodobně.“

„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekl John. „Jsi teď dospělá. Přežila jsi Soudný den. Kromě Beddella jsi jediný další člověk, kterého jsem tady potkal, a kterého jsem znal už před skokem v čase. Jak jsi přežila?“

„To je dlouhý příběh, ale myslím, že počkám, než ti ho řeknu. Je tu někdo další, kdo čeká na setkání s tebou.“

„Kdo?“ zeptal se John. Jeho mysl si přehazovala různé možnosti.

„Myslím, že bude nejlepší, když půjdeš se mnou,“ pravila se šibalským úsměvem.

„Dobře. Kapitáne Beddelle, mohl bys prosím zařídit, aby poručík Youngová mohla jít do radiové místnosti, aby mohla informovat naše lidi, že jsme dorazili a zjistit, co se dělo s mými muži poté, co jsme odešli?“

„Žádný problém. Vy dva jděte napřed.“

John a Savannah opustili Beddellovu kancelář.

„Jak jste se ty a John poznali?“ zeptala se Allison.

„John Connor mi zachránil život před Terminátorem. On a jeho strýc infiltrovali pod falešnými jmény Presidio Alto a zničili Terminátora, který mě přišel zabít. Velký stroj, asi T-800. Vysvětlili mi všechno, nebo alespoň to, co si mysleli, že bych měl v té době vědět, myslím.“

Kapitán Beddell se opřed do křesla, natáhl se za sebe a rozsvítil zářivku na stropě. Místnost byla ve srovnání s atmosférou hladomorny, která tam byla ještě před chvíli, najednou osvícena jako operační sál.

„Promiň, měl jsem tohle světlo zapnout hned, když jste sem vy dva vešli. Snažíme se šetřit, jak jen to je možné, i když tu máme dva jaderné generátory a třetí v záloze. Znáš Johna dlouho?“

Mrkajíc ze změny osvětlení, odpověděla. „Od chvíle, kdy přišel. Jsme zasnoubeni.“

„No, no, no,“ ušklíbl se. „Rozhodně neztrácel čas. Předpokládám, že ti vyprávěl, jak sem přišel.“

„Ne tolika slovy. Ale v poslední době mi toho řekl dost na to, že to, co bylo řečeno tady, není moc překvapivé.“

###

Savannah doprovodila Johna k výtahu a sjeli o několik úrovní níže.

„Tak kdo je ta další osoba, ke které mě vedeš?“ řekl s mírně ustaraným výrazem.

„Slíbila jsem, že to neprozradím. Neměj strach, jsi v naprostém bezpečí,“ řekla s darebným výrazem.

Johnovou hlavou stále běhala jména, ale nemyslel si, že by to mohlo být nějaké z nich. Vyčerpání a únava se hlásily a on tento den chtěl brzy skončit. Chola? Byla tam v těch posledních dnech. Musela něco vědět. Proč by jinak jemu a Cameron pomohla?

Vystoupili z výtahu v obytné úrovni vojenské základny. Procházeli osvětlenou pasáží, až se zastavili před dveřmi.

„Než vejdeš, měla bych ti říct, že ona čekala na tento okamžik velmi dlouho,“ Savannah zaklepala na dveře.

„Pojďte dál!“ John uslyšel zevnitř povědomý hlas.

Savannah otevřela dveře a ukročením zpět umožnila Johnovi, aby vešel dovnitř.

Místnost byla spoře osvětlena jedinou nízkonapěťovou lampou na stropě. Když John vešel dovnitř, uviděl někoho sedět na okraji postele. Byla to žena a postavila se a vykročila do světla.

Johnovo srdce se téměř zastavilo. NE. To není možné.

„Johne!“ žena se rozplakala a po tvářích jí okamžitě stékaly slzy.

„Mamy?“ zeptal se, šokován tím, že jí opravdu vidí. „Jsi to opravdu ty?“

„Johne,“ řekla tiše a natáhla ruce, aby ho objala.

„Mamy,“ vykřikl radostí a ty poslední tři kroky uběhl.

John objal svou matku, která plakala dojetím a radostí. Pro Johna to byly již téměř dva měsíce, co naposled viděl svou matku, ale Sarah neviděla svého syna osmnáct let.

„Johne. Můj synu. Můj synu.“ Opakovala Sarah pořád dokola, když držela pevně svého syna.

Savannah stála ve dveřích a po tváři jí stékaly malé slzy radosti z tohoto setkání. Sarah našla svého syna, konečně!


Příště: Proti všem rozdílům. Kapitola, vyprávějící příběh o tom, jak Sarah, Savannah a Cameron žily a přežily posledních osmnáct let od Soudného dne.

38 Naposledy upravil: ogy (24.5.2012 21:55:47)

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 21.
Proti všem rozdílům


„Jak jen tě můžu nechat odejít,

jen tak tě nechat zmizet beze stopy,

když jsem tu s tebou, vnímám každý tvůj nádech, ach

Ty jsi jediná, která mě doopravdy znala

Jak jen ode mě můžeš odejít,

když jediné, co můžu dělat, je sledovat jak odcházíš,

protože jsme sdíleli smích i bolest,

dokonce jsme sdíleli i slzy,

Ty jsi jediná, která mě doopravdy znala.

Teď se na mě podívej,

je tam jenom holá prázdnota,

a nezůstalo tu nic, co by mi tě připomínalo,

jen vzpomínka na tvou tvář,

teď se na mě podívej,
je tam jen holá prázdnota,

navzdory očekávání, se ke mě vrátíš, tomu teď čelím...

Podívej se na teď na mě.“

Text písně Against All Odds od Philla Collinse. http://www.youtube.com/watch?v=vy_LCt92X70



2009, týden po Soudném dni

Malá rusovlasá dívenka procházela prázdnými chodbami Crystal Peak a představovala si všechny ty skvělé i prosté věci, které byly nebo by mohly být v této horské pevnosti. Přivedly jí sem dvě ženy, když začaly padat bomby.

Jak byla vystrašená, když jela na zadním sedadle automobilu se ženou, která tam ležela a krvácela a většinu cesty plakala, tak nyní necítila strach. Žena neplakala pro sebe nebo kvůli zraněním, která utrpěla, ale plakala pro svého syna a pro svět.

Mladší žena vpředu, která dívence kupodivu připomínala jejího přítele, jež žil v mámině suterénu, řídila celou noc, kromě zastávky, kdy nakradla zásoby. Když se vrátila, neřekla nic a pokračovala v jízdě. Ani na chvíli nezastavila, dokud nedosáhly tohoto bunkru.

Když Cameron vzala Sáru do náručí, aby jí odnesla dovnitř, Sarah se zeptala. „Jak víš o tomto místě?“

„Byla jsem tu již dříve,“ to bylo vše, co řekla.

Od toho dne měly plné ruce práce, pečovaly o Sarah, používaly rádio ke kontaktu se vznikající civilní obranou a na inventarizaci dodávek. Přesto dívka cítila strach, smutek  úzkost, ale Sarah vyzařovala energii i přes její oslabený stav, což potlačilo její obavy a Cameronin klidný přístup ke všemu, co bylo kolem nich, vnesl klid do její rozbouřené mysli.

Začínajíc se v tomto prostředí nudit, malá Savannah kráčela dolů po schodech do hlavního sálu.

Našla Sáru tam, kde ji viděla naposled opírající se na vestavěných pohovkách. Savannah byla zvědavá, zda může Sáru vyrušit. Cameron říkala, že potřebuje odpočinek, aby se její tělo mohlo zotavit a nahradit ztracenou krev.

Poslední krevní zásoby, které ukradly, použily až včera, ale Sarah byla stále slabá.

Dívala se na ženu a pociťovala strach, že se její stav nelepší. Neúmyslně nechala ze svých úst vyklouznout dlouhé povzdechnutí, což získalo Sářinu pozornost.

Sarah otevřela své těžké oči, pohlédla na holčičku a slabě se na ní usmála. Jak si přála mít svou vlastní holčičku. Ne, že by nebyla ráda za Johna, ale jen ta představa mít dívku a dělat s ní věci jako máma a dcera, jako dělala se svojí matkou. A nyní by to mohlo alespoň částečně zmírnit ten pocit z toho, že John byl teď na všechno sám.

„Ahoj Savannah,“ řekla Sarah. „Jak se máš, drahoušku?“

„Nudím se. Není tu co dělat,“ odpověděla a pak si vzpomněla na slušné vychování, tak rychle dodala. „Jak se cítíš?“

„Jsem unavená, zlatíčko. Slibuji, že až se budu cítit lépe, uděláme z tohoto místa domov, jo?“

Savannah se podívala dolů na svá chodidla. Měla na sobě tenisky, které jí koupila Cameron předtím, než spadly bomby. Zmínka o domově vyvolala vzpomínky na ty, kteří zůstali někde venku.

„Co se děje, Savannah?“

„Stýská se mi po mamince, strýčkovi Jamesovi, a Johnu Henrym,“ zafňukala. „Myslíš, že jsou stále naživu?“

Sarah jemně přejela rukou po paži Savannah. „Já nevím, dítě. Můžeme se jen modlit a doufat.“

Slova byla jen slabou útěchou pro smutnou holčičku, takže Sarah natáhla ruce a Savannah přijala její objetí a dala jí jedno zpět.

„Strýček James řekl, že tvůj syn odešel s maminkou a Johnem Henrym. Víš, kam šli?“

Sarah se ptala sama sebe, jak moc toho toto dítě může pochopit, ale bude muset dospět rychle, takže nejlepší bude nebrat si servítky. Sarah věděla, že bude muset povědět dívce pravdu o její matce a nebyla si jistá, kdy by jí to měla říct. Ale jsou tu věci, které jí může říct hned, věci, které bude potřebovat vědět.

„Tvá máma spolu s mým synem následovali Johna Henryho do budoucnosti.“

Savannah založila ruce v bok a pohlédla na ní, jako by říkala. Ty si musíš dělat srandu.

S pokřiveným úsměvem, Sarah pokračovala ve vysvětlování. „Je to pravda. Ti tři cestovali do budoucnosti pomocí stroje času ve sklepě tvojí mámy.“

„Bojovat se Sky Netem jak řekl strýček James.“

„Vlastně ano,“ odpověděla Sarah. Nejjednodušší teď bude ponechat příběh jednoduchý.

„Dobře. Budeme muset bojovat se zlými stroji?“

„Doufám, že ne, ale nemyslím si, že máme moc na výběr.“

„Víš jak… jak bojovat se stroji?“ zeptala se trochu vystrašeně.

„Ano, a s Cameroninou pomocí to bude jednodušší. Má mnoho znalostí o strojích, kterým budeme čelit.

„Budeš potřebovat armádu,“ řekla odhodlaně Savannah. „Tři holky nejsou dost pro válku.“

Sarah byla zmatena chováním té malé holčičky. Zdálo se, že má více vědomostí a moudrosti než většina dětí v jejím věku, přesto stále měla všechnu tu nevinnost.

„Nevím, kde vezmeme armádu, zlatíčko.“

„Přijdou sem, stejně jako my. Cameron mluvila s lidmi rádiem. Přijdou. Vím, že ano.“

„Snad máš pravdu.“

Sarah se na holčičku usmála.

„Chci si trochu odpočinout. Proč se nejdeš podívat, zda Cameron nepotřebuje tvou pomoc?“

„Dobře!“ odvětila vesele. „Mám jí ráda! Připomíná mi mého přítele Johna Henryho.“

Savannah rychle poskakovala po betonové podlaze na druhou stranu hlavního sálu, kde byla Cameron zaneprázdněna starobylými počítači, které pamatovaly ještě studenou válku. Sarah přemýšlela, jak moc toho Savannah mohla vědět o Johnu Henrym a kolik by jí toho měla říci o Cameron. Za nějaký čas bude Savannah potřebovat vědět vše a zdá se, že budou mít spoustu času. Téměř dvacet let.

Dvacet let! Povzdechla si Sarah, a když zavřela oči, bojovala s vnitřní úzkostí. Proč jsem ho nechala jít? Proč?

Cameron se vrátila do přízemí k práci na počítačích před hodinou. Dokončila kontrolu generátorů elektřiny a se zklamáním zjistila, že elektrárna je nefunkční. Možná byla deaktivována armádou, když místo opustila, možná šlo o sabotáž. Bez ohledu na příčinu to nebude fungovat, pokud nesežene správné součástky. Jejich nahrazení z dostupných zdrojů by mohlo fungovat, ale nechtěla riskovat životy obou žen. Mimo bunkr je dost záření i bez vytvoření dalšího uvnitř. Pro dnešek se budou muset spoléhat na dieselové generátory, možná i navždy.  V tuto chvíli měli dostatek paliva, ale budou muset spotřebu paliva a elektrické energie regulovat, než budou moci doplnit zásoby. Když vzápětí hovořila s lidmi přes rádio, žádala je speciálně o motorovou naftu, až přijdou.

Po návratu do hlavního sálu strávila Cameron první hodinu prohlížením kabelů k různým počítačům a některé z nich nahrazovala těmi, které našla ve skladu. Kabely a dráty teď vedly od jednoho starého počítače k druhému, když Cameron pracovala na tom, aby staré počítače byly rychlejší, efektivnější a ukryté před Sky Netem. Bylo třeba, aby se mohli přihlásit do obranné sítě bez toho, aby Sky Net zaregistroval jejich přítomnost. Protože jedině dokonalá znalost špionážních satelitů jim umožní pracovat ve stínu a navždy zůstat skryti před Sky Netem.

Cameron ležela na podlaze a až do pasu byla vlezlá do jednoho velkého serveru, když Savannah strčila hlavu dovnitř.

„Co to děláš?“ zvolala.

„Snažím se, aby tyto počítače fungovaly,“ Cameron si rychle vyndala šroubovák z prostoru mezi zuby a odpověděla zvědavému dítěti.

„Už jsi je zkusila zapnout?“ zeptala se nevinně Savannah.

„Ještě ne. Potřebuji je vylepšit. Nejsou tak rychlé ani chytré jako moderní počítače.

„Ach. Je tu něco, co můžu udělat, abych pomohla?“

Cameron chvíli přemýšlela a pak se zeptala. „Umíš používat šroubovák?“

„Samozřejmě že umím. Nebuď hloupá.“

Cameron se na holčičku ušklíbla.

„Tak pojď vedle mě a já ti ukážu, co dělám.“

Savannah se bez váhání připlazila vedle ní. Cameron jí rychle ukázala desku a kam připojit některé vodiče. Ukázala dívce, jaké změny potřebuje provést a kam musí být připojeny dráty z nového kabelu.

„Myslíš, že to teď dokážeš udělat bez chyby?“

Savannah rychle odrecitovala veškeré kroky, které jí Cameron řekla, aniž by zapomněla na jediný.

„Velmi dobře. Udělej to na počítači támhle. Až budeš hotová, dej mi vědět, abych mohla zkontrolovat tvou práci. Bude to třeba udělat na více z nich. Já budu muset provést úpravy na každém serveru.“

Později v noci, Sarah a Cameron hovořily v potemnělém sále, zatímco Savannah spala několik kroků od nich na jedné z vestavěných postelí. Savannah vykazovala známky, že se velmi rychle přizpůsobuje novému prostředí.

„Myslím, že Savannah disponuje tím, co se běžně označuje jako fotografická paměť,“ prohlásila Cameron. „Myslím, že je schopna dosáhnout vyšší úrovně vzdělání, než průměrný člověk jejího věku. Mohla by dosáhnout geniální úrovně inteligence.“

„Proč si to myslíš?“

„Ukázala jsem jí, co jsem dělala s počítači. Poté, co jsem jí na jednom předvedla postup, požádala jsem jí, aby mi zopakovala všechny kroky, které jsem udělala. Nejenže všechny kroky zopakovala, ale dokonce je recitovala v přesném pořadí. Když jsem kontrolovala práci, kterou samostatně odvedla, byla to přesná kopie mé práce s maximálně 3,2% odchylkou.“

„To mohla být náhoda.“

„To byla má první myšlenka, ale u ostatních počítačů to bylo stejné. Práce na nich byla provedena s maximálně 5,1% odchylkou a vše bylo uděláno přesně podle pokynů, které jsem jí dala pouze jednou.“

„V tom případě to vypadá, že v našem středu máme nadějnou inženýrku nebo vědkyni. Je třeba, aby pokračovala ve výcviku, vzdělání v počítačích a elektronice a až bude starší, tak ve všem, co potřebuje vědět o Terminátorech. Postarám se o její základní vzdělání a až budu zdravá a ona dost stará, ty a já se postaráme o její bojový výcvik.“

„Samozřejmě. Je na nás, abychom se postaraly o Savannah a vychovaly ji. Budeme jí muset říct pravdu o všem. Proč spadly bomby, proč musíme zůstat v podzemí.“

„Některé věci už ví. James Ellison jí vyprávěl o strojích a Sky Netu.“

Sarah si povzdechla.

„Nikdy jsem si nemyslela, že to uvidím. Mívala jsem hrozné noční můry o Soudném dni, ale nikdy jsem nevěřila…,“ Sářin hlas se zlomil. „Nikdy jsem nevěřila, že se to stane. Ne, to není tak docela pravda. Nikdy jsem nechtěla věřit, že by se to mohlo stát. Myslela jsem, že bychom to mohli zastavit… Myslela jsem, že můžeme, předtím než ses objevila. Poprvé.“

Cameron se natáhla a chytila Sarah za ruku. Zpočátku to dělala tajně, když kontrolovala její životní funkce, ale všimla si, jak Sarah na její doteky reaguje. Lidé používají doteky na zprostředkování pocitů. Sarah čerpala klid z jejího doteku. Cameron se rozhodla, že v případě potřeby na to musí přo komunikaci pamatovat.

„Přijdou sem lidé hledajíc přístřeší, jídlo a vodu,“ pověděla jí Cameron.

„Savannah říkala, že budu mít armádu. Nikdy předtím jsem armádu nevedla.“

„Budeš muset udělat mnoho věcí, které jsi dříve nedělala.“

Sarah se napila ze své sklenice s vodou a pokývala hlavou. Jak si přála, aby bývala zabalila nějaké sáčky s čajem. Stýskalo se jí po večerním popíjení šálku horkého čaje. Bude tu mnoho věcí, bez kterých se bude muset obejít a ona bude muset najít alternativy, zejména pro tampóny. Měla pouze několik z nich zastrčených v batohu pro případ nouze a cokoliv ženského v tomto zařízení najde, bude pravděpodobně staré, v omezeném množství, nebo v horším případě to tu ani nebude, protože vzhledem k době, kdy bylo toto zařízení vybudované, byli v armádě výhradně muži.

Cameron seděla tiše, zatímco Sarah přemýšlela. Také ona měla na mysli některé věci, o kterých potřebovala se Sárou mluvit.

„Sáro, přemýšlela jsem. Dospěla jsem k rozhodnutí a myslím, že to tak bude nejlepší.“

„Jaké rozhodnutí?“

„Až přijdou lidé, a oni přijdou, nedopusť, aby zjistili, že nejsem člověk. Ve skutečnosti bych byla raději, abych s nimi nebyla v žádném kontaktu, pokud to bude možné.“

Sarah tím byla překvapena. „Proč?“

„To je komplikované, ale lidé potřebují silného vůdce. Ty jsi silná, Sáro Connorová. Musíš být hlas vedení. Nebylo by dobré, abys vedla boj proti Sky Netu, pokud by se rozšířilo, že máš jeden ze strojů Sky Netu jako svou společnici.“

„To chápu, ale tvá historie je jiná. Byla jsi postavena v jiném čase a místě. Nejsi jeden ze strojů Sky Netu.“

„Ne, už ne, díky tvému synovi. Ale ostatní, kteří sem dorazí, by mě považovali za nepřítele. Jednali by emocionálně a mohli by mě vážně poškodit, pokud bych byla napadena davem. Nebojovala bych proti nim a kompatibilní náhradní díly bude možné získat až za sedmnáct let. V této době nemohu riskovat poškození.“

„Rozumím, ale proč minimální kontakt?“

„Byla bych nejraději, pokud by mě neviděl nikdo kromě tebe a Savannah. I vzhledem k osobě, podle které jsem byla postavena. Pokud bych se měla setkat s lidmi, kteří znají Allison Youngovou, pak by bylo mé tajemství odhaleno. Připouštím, že možnost setkání s takovými lidmi je minimální, ale stále možná.“

„Myslím, že ti rozumím. Nevím, jak to budeš dělat, když tu bude hodně lidí, ale je-li to to, co chceš, pak to přesně tak budeme dělat.“

Cameron jí dala slabý úsměv. „Děkuji, Sáro. Měla by ses trochu prospat. Zítra nás čeká dlouhý den.“

Sarah ulehla a natáhla na sebe deku, která ležela na druhé straně vestavěné pohovky. Mohla se před několika dny odstěhovat do obytné části nebo soukromého pokoje, ale rozhodla se zůstat v hlavní části blízko místa, kde pracuje Cameron. Zůstane zde i nadále.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala se Sarah, nemajíc jinou možnost, než hledat pomoc u Cameron.

„Máš kompletní soubory o anatomii lidského těla. Znáš toho dost, abys mohla vykonat tělesnou prohlídku?“

„Nechápu. Necítíš se dobře, Sáro?“

„Kromě pocitu únavy vůbec ne. Ale až do nedávné doby jsem se necítila dobře po několik týdnů. Nejdříve jsem to přičítala stresu, žaludeční problémy z nervů, nebo tak něco, ale pak jsem měla strach, že je to rakovina. Zejména poté, co přišla bolest. Když jsem byla zavřená, vězeňský lékař mi řekl, že to není rakovina, že jsem prodělala nějaký žaludeční virus, dal mi naději a já se cítila nějaký čas lépe.“

„A jaké další příznaky jsi měla?“

„Mé poslední tři období byly těžší než obvykle. Pak jsem začala cítit ukrutnou bolest a začala jsem brát prášky proti bolesti.“

„V mé lékařské databázi jsou některé nerakovinné a  život neohrožující příčiny. Sám stres by mohl vysvětlit mnoho příznaků. Kdy je tvé další období?“

„V polovině příštího týdne.“

„Během svých průzkumů tu Savannah našla lékařskou laboratoř. Můžeme vzít vzorek a podívat se, zda najdeme nějaké indikátory toho, že by to mělo být špatné. Měla jsi ještě nějaké další příznaky?“

„Podej mi ruku.“

Cameron chytila její ruku a Sarah jí položila na spodní část svého břicha, těsně pod pupík.

„Cítila jsem tu tlak, ale posledních pár dní jsem uvnitř cítila teplé brnění.“

Cameron lehce zatlačila. „Nějaká bolest, když jsem to udělala?“

„Ne, to je právě to. Před pár dny by to bolelo jako čert, kdybys tam zatlačila, ale dnes nic.“

„Mohu?“ zeptala se Cameron a položila své ruce na opasek Sářiných džínů.

Sarah kývla hlavou a Cameron pokračovala na přezku a rozepnula Sářiny džíny.

Poté, co je Cameron stáhla dolů z jejích boků, projížděla jemně nahé Sářino břicho, pokračujíc dolů těsně nad její třísla, kde se vyjímala růžová jizva.

„Nějaká bolest nebo nepříjemný pocit, když jsem to dělala?“

„Ne.“

„Zajímavé. Nezjistila jsem žádné teplotní anomálie na povrchu kůže.“

„Říkala jsem ti, že je to uvnitř. Myslím, že to je v mé děloze.“

„Chápu. Mohly bychom počkat, až budeš mít menstruaci a prozkoumat to, nebo bych mohla zjistit teplotu a získat vzorek tkáně hned.“

„Jak?“

Cameron ukázala prstem své štíhlé ruky ve směru, kde byla laboratoř, ale než to mohla vysvětlit, Sarah začala křičet.

„Ne! Rozhodně ne!“ protestovala Sarah. „Ani kvůli zdravotní prohlídce nenechám stroj strkat ruku do mé… NE!“ Sarah si rychle vytáhla své džíny a zapínala je.

Cameron se zamračila. „Nerozumím tomu. Byl by to nejrychlejší způsob, jak získat…“

„Ne! Konec diskuse. Ne!“

Cameron se mračila. „Ale to je zdravotní…“

„Odpověď je pořád ne.“

„Ale já jen navrhla…“

„Ne! Najdi jiné způsoby nebo počkej, až budu mít menstruaci.“

Cameron sklopila hlavu a mlčela. Nechápala to. Pouze ukazovala, že by mohli jít nahoru do zdravotnického zařízení, které našla Savannah. Bylo něco špatného na jejím gestu, když ukazovala prstem nahoru? Cítila se Sářiným křikem zmatena, ledaže…

Sarah byla otřesena. Bylo to tím jejím nápadem?... Ne. Sarah zmínila, že stroj dělal to, co Cameron navrhla. Terminátor narušil její nejintimnější oblasti. Mohl Kreilley ...?

Sarah stále cítila strach a hněv, když se dívala na Cameron, Cameron ale vykazovala pouze stoický klid a přesto byl v její tváři náznak smutku. Jak těžké je číst v jejích výrazech.

S povzdechem si Sarah uvědomila, že bude muset omezit svůj strach z Cameroniny blízkosti. Budou žít mnoho let společně v této hoře.

„Poslouchej, omlouvám se, že jsem na tebe křičela, ale pokud mě znáš, víš, čím jsem si prošla v rukách tvých bratrů.“ Povzdechla si. „Byla jsem šokována tvým návrhem,“ Sarah si sedla a natáhla ruku ke kyborgovi a vzala ji za ruku.

„Ty ses jen snažila pomoci, ale vše, co jsem kdy od strojů poznala, byla jen bolest. A s každým střetnutím je to ještě horší. Při tom posledním střetu jsem byla strojem ponížena a zraněna v místech, která jsou až příliš bolestná na to, abych o tom mluvila. A pak jsem byla ponížena a zraněna nahá vystavena malé holčičce, která by nikdy neměla vědět, že taková krutost může existovat.“

Cameron se váhala zeptat, ale Sářin hněv v ní zažehl nějaké podezření. „Kreilley tě znásilnil?“

„Ne. Rozhodně ne!“ Sarah zavrtěla hlavou. „To, co mi udělal, bylo horší. Myslím, že mě mohl propíchnout tam… Já… Byla jsem z toho mimo. Byla jsem omámená a otupělá z fyzické bolesti, kterou Kreilley způsobil a pak… A pak se naklonil a zeptal se…“ její hlas a její oči přeskakovaly prudkým hněvem a zároveň byly zality slzami.“

„Sáro…“

„Ne, já to dokončím,“ řekla Sarah, získávajíc nějakou sebekontrolu. „Pak se mě Kreilley zeptal, kde je John…“ vzlykala. „… Cítila jsem jak strčil něco do mé... Pak jsem ucítila ostrou bolest uvnitř. Myslím, že by mě probodl, pokud bych neodpověděla na jeho otázky. Jeden rychlý tah a on by probodl mé hlavní orgány. Srdce a hlavu. Vše přes…“

Sarah plakala ještě více, a Cameron jemně hladila její ramena. Sarah se předklonila, přitiskla svou tvář ke Cameronině žaludku a její slzy máčely blůzu kyborga.

„Bála jsem se. Tak moc jsem se bála,“ vzlykala.

Cameron nechala Sáru plakat. Bylo to poprvé, kdy mluvila o tom, co jí Kreilley udělal.

„Je mi to líto, Sáro. Nechápu, proč to stroj dělal. Nejsme navrženi, abychom byly krutí. Musel se tyto techniky neučit poté, co opustil Sky Net. Ale měla jsi mi říct, co ti provedl již dříve. Tvá děloha mohla být infikována Kreilleyho nanity.

„Jeho… jeho co?“ zeptala se Sarah znějíc zmateně a naštvaně.

„Nanity. Všichni Terminátoři z tekutého kovu jsou vytvořeny z mikroskopických strojů, tak miniaturních jako prach. Mé vlastní tělo produkuje několik základních form nanitů k opravě mé živé tkáně. Mají jen krátkou životnost. Pokud se některé nanity dostaly do tvého děla, když tě Kreilley bodnul…“

„Pak bych mohla být infikována nanity.“

„Možná. Pryč od Kreilleyho řídící hmoty by spadly zpět do jejich hlavního programu, který je podobný i mým nanitům a pak by bez zdroje energie zemřely.“

„Soudě podle tvého výrazu si myslím, že je to jen tvůj odhad?“

„Ano. Je to jen odhad. Teplo a brnění, které cítíš, by mohlo znamenat, že nanity se shromáždily v tvé děloze, aby se k sobě znovu připojily, případně se znovu zformovaly.“

„Zformovaly?“ vyjekla Sarah vyděšeně. „Chceš říct, že jeden z těch kovových tvorů by mohl vyrašit z mého žaludku jako ve Vetřelci?“

Cameron naklonila hlavu na stranu. „Kdo je to ten Vetřelec, o kterém mluvíš? Je to něco, čeho bychom se měly obávat?“

„Je to film,“ Sarah obrátila oči v sloup a pak se zeptala ukazující si na břicho. „Takže co ty nanity? Ony se znovu formují?“

„Díky za vysvětlení. Lidské tělo nemá ty správné kovy ani energie na to, aby se nanity zformovaly, ale budou to zkoušet. To je součást naší přirozenosti – opravit se sami.“

„Tak co se to uvnitř mě děje?“

„To nebudu vědět, dokud tě nevyšetřím.“

„Chceš říct… s tvou rukou.“

„Ne s mou rukou, ale řádnými nástroji,“ vysvětlovala Cameron uvědomíc si, že je třeba předejít nedorozuměním. „Musíme jít do lékařské laboratoře, kde provedu vyšetření pánevní oblasti. Pokud tam nebudou vhodné nástroje pro provedení takového vyšetření, pak ano. Budu muset použít mou ruku, abych mohla detekovat teplotu a získat vzorky tkáně. Pokud chceš, aby se zabránilo dalším rozpakům, měly bychom jít, dokud Savannah ještě spí.“

„Ach bože,“ zasténala Sarah a sedla si na pohovku. „Tak dobře. Ale já ti říkám, slečinko. Nestane se z toho žádný zvyk, že budeš strkat ruku do mé hoo-hoo.“

Cameron svraštila jedno obočí. To musí být slang pro ženské genitálie, přidám to do své databáze.

Sarah zasténala. Já jsem právě odkazovala na mou hoo-hoo? Pokud by tu byl John, on by buď zemřel studem, nebo se hystericky smál. Hoo-hoo! Bože, nemůžu uvěřit, že jsem to tak nazvala.

„Mám ti pomoci do laboratoře?“ zeptala se Cameron.

„Ne, já půjdu, ale asi budu potřebovat tvou pomoc při cestě zpět.“

Přes tvrzení, že může jít sama, Sarah stále potřebovala Cameroninu pomoc, když šly po schodech. Sarah se nakonec vzdala a dovolila Cameron, aby jí donesla do správné úrovně.

Po dosažení zdravotnického zařízení byly obě potěšené, že nejen našly pokoj s nemocničními lůžky, ale také vyšetřovací místnost s kompletně sterilizovanými zdravotnickými nástroji , které byly předpisově uchovány, čímž byla Sarah velice rozradostněna. Nechtěla zažít pokoření, pokud by Cameron musela použít svou ruku.

Cameron pomohla Sáře na vyšetřovací stůl. Bylo tu něco, o čem Sarah mluvila už dříve a což by mohl být problém.

„Řekla jsi, že druhá Cameron tě znala lépe. Bude problém, že tě neznám dostatečně osobně?“

„No. Možná poprvé, ale čas ukáže. Kromě toho…“ Sarah ukázala na sebe a pozici, ve které se teď nacházela. „Právě se chystám nechat tě udělat něco, co bych nedovolila nikomu jinému, kdo nemá na zdi doktorský certifikát nebo bych v sobě nejprve neměla litr tequilly. Náš vztah se nemůže stát více osobním, než nyní. Nebo snad ano?“ Vtipkovala, snažíc se zbavit svého vlastního strachu a pocitu nepohodlí.

O dvacet minut později Sarah ležela na lůžku v lékařské laboratoři, zatímco Cameron připravovala několik vzorků a kultur.

„Kdy budeš mít výsledky?“ zeptala se Sarah. Mohla jít pryč a položit se na jedno z nemocničních lůžek za dveřmi, ale chtěla být tady, když Cameron prováděla testy.

„Kultury budou nějakou chvíli trvat. Připravila jsem je jednoduše, aby vyloučily přírodní virové nebo bakteriální infekce. Vzorky, které jsem vyjmula, jsou neprůkazné kromě tohoto jednoho.“

Cameron zvedla jeden z nich. „V tomto vzorku tkáně z tvého děložního čípku jsou neaktivní nanity.“

„Takže co to znamená? Že budu v pořádku, že to nenadělalo žádnou škodu, nebo co?“

„Vše, co to znamená, je, že jsou vypnuté. Když se nanity oddělí od Kreilleyho hmoty, tak bez zdroje energie rychle zemřou.“

„A ty vzorky tkáně ukazují…“ Její tvář vykazovala starost a zármutek. „Mám rakovinu?“

„Tyto malé vzorky, které jsem byla schopna získat, nejsou rakovinné, ale nelze to zcela vyloučit. Budu vědět víc, až budeš mít své období. Bude tam obsažena krev z tvé dělohy.“

Sarah ulehla zpět na lůžko. „Děkuji, Cameron. Omlouvám se, že jsem na tebe předtím vylétla.“

„To bylo pochopitelné vzhledem k tomu, čím jsi prošla.“

„Možná. Ale ty nejsi jeden z nich a já reagovala, jako kdybys byla. Co chci říct, je, že tu budeme žít společně dlouhou dobu. Vždycky se budu bát strojů Sky Netu, ale řekla bych, že ty jsi má přítelkyně. John tě poslal, abys mi pomáhala. On ti věřil, já ne. Nebudu dělat znovu stejnou chybu.“

Cameron si sedla vedle lůžka. „Bojíš se, Sáro. Je přirozené, že si k sobě příliš nepouštíš někoho dalšího.“

„Ale to není v pořádku,“ Sarah se na ni slabě usmála. „Udělej mi laskavost. Bez ohledu na výsledky těchto testů nebudeme nic říkat Savannah. Ona toho ve svém krátkém životě zažila tolik, že jí nechci zatěžovat něčím dalším.“

„Dobře,“ odpověděla Cameron svým typickým klidným způsobem. „Teď, když víme, že tady toto zdravotnické zařízení je, bych měla udělat inventuru. Pokud je tu ultrazvukový přístroj, pomohlo by to v diagnóze.“

Sarah se rozhlédla po místnosti. Většina ze zařízení předchází právě používání ultrazvuku a MRI scanneru (myslím, že jde o tzv. tunel pozn. překladatele). Ale je možné, že takové zařízení by mohlo být v jednom ze skladů níže.

„Udělej to později,“ řekla Sarah a začala vstávat z lůžka. „Myli bychom se vrátit po schodech dolů, než se Savannah probudí. Nechtěla bych, aby se v té rozlehlé místnosti probudila sama.“

2009, Tři týdny po Soudném dni

Savannah přeskákala chodbou a vstoupila do místnosti, kterou si Cameron vyžádala pro sebe. Byla holá a prázdná, obsahujíc pouze lůžko, židli, malý stolek se zásuvkou a její oblečení úhledně složené na polici. Cameron si jí vybrala pro její blízkost schodišti a hlavnímu vchodu, aby minimalizovala kontakt s lidmi, kteří sem začínali přicházet.

Když Savannah vešla do místnosti, našla Cameron sedět na židli a držet něco v ruce. Na stole bylo různé malé ruční nářadí.

„Co to máš v ruce?“ Savannah nahlížela nahoru.

„Rozhodnutí,“ odpověděla Cameron tajemně a upustila druhý čip do kapsy své košile.

„Kde je Sarah?“ zeptala se Cameron, aby přesměrovala Savanninu pozornost.

„Rozmlouvá s nějakými novými příchozími. Její přítel otec Armondo Bonitta sebou přivedl několik mexických rodin.“

„Jak Sarah našel?“

„Nevěděl, že je tady. Řekl, že byl na farmách dělat společnost migrujícím pracovníkům, když padaly bomby. Majitel farmy byl v kontaktu s armádou a dovedl je všechny sem. Přinesli koše se zeleninou, a tak máme další jídlo.“

„Díky za vysvětlení.“

Při pohledu na Cameroninu prodloužený výraz se Savannah zeptala. „Stalo se něco?“

„Ne. Nic špatného se neděje. Jen je tu něco, co musím udělat a výsledek je nejistý.“

Savannah pokývala hlavou.

„Nedávno jsem četla příběh. A v něm se kapitán lodi musel rozhodnout o nepřátelské lodi. On měl rozkaz, aby se loď nezapojila do boje, ale kapitán druhé lodi chtěl poslat jeho loď ke dnu. Kapitán první lodě cítil, že má jen jedinou možnost, jak bránit svou loď a lidi na ní bez ohledu na to, co se stane. Tak šel do bitvy a druhou loď potopil.“

„Takže morální je udělat správnou věc pro někoho, kdo ti byl svěřen do péče bez ohledu na to, jaké mohou být následky.“

Savannah jí nadšeně přikývla.

Chystala se odejít, ale Cameron jí zastavila otázkou.

„Co se stalo s tím kapitánem, který neuposlechl rozkaz, aby ochránil posádku své lodi?“

„Jeho nadřízení ho potrestali a zbavili ho velení, ale lidé na jeho lodi ho považovali za hrdinu a on se stal znovu kapitánem lodi.“

„Děkuji, Savannah. Kam jdeš?“

„Vracím se nahoru za Sárou. Ona ej posledních pár dní šťastnější. Nevíš proč?“

„Sarah dostala nějaké dobré zprávy. To je vše, co potřebuješ vědět.“

„Ok!“ řekla Savannah vesele a odposkakovala po chodbě.

Cameron následovala Savannah ke dveřím a zavřela je a zamkla za sebou.

Sarah měla dobré zprávy. Její menstruační krvácení obsahovalo spoustu mrtvých nanitů, spoustu mrtvé tkáně a krve. Vyšetření ukázalo, že tkáně byly potenciálně rakovinné, ale když Cameron zkoumala Sářinu dělohu znovu a vzala vzorek tkáně, nenašla žádné rakovinové buňky. Sářina děloha byla růžová a zdravá. Žádné známky jakékoliv rakoviny ani poškození po Kreilleyho bodnutích.

Cameron Sáře oznámila, že je dokonale zdravá, ale nezmínila se o mrtvých rakovinových buňkách. Ukázalo se, že Kreilleyho nanity uzdravily její dělohu předtím, než zemřely, ale Sáře jen řekla, že všechny nanity z jejího těla jsou pryč a neaktivní a že její děloha je 100% zdravá.

Když se jí ptala, proč tedy její období bylo těžší než je obvyklé, Cameron zalhala a řekla, že měla infekci ve sliznici dělohy. Antibiotika, která dostala ve vězení a později od Cameron, když dorazily do Crystal Peak, jí zřejmě uzdravily.

S dobrou zprávou se Sarah usmála, objala ji a políbila na tvář. Byla poté v dobré náladě.

Cameron byla ráda, že mohla pomoci své přítelkyni Sáře. Ale byl tu i někdo další, kdo potřeboval pomoci. Se Savanninými moudrými slovy Cameron věděla, co teď musí udělat. Jen bude muset čelit následkům, pokud přijdou.

Po návratu ke stolu vytáhla svůj nůž a položila ho vedle páru kleští, a dalších nástrojů na stůl.

Vyndala čip ze své kapsy a položila ho vedle nástrojů.

Nadešel čas a díky Savannah se teď Cameron cítila lépe, aby mohla provést úkol, který musí nyní vykonat.

Chvíli po vložení druhého čipu se Cameroniny oči modře rozzářily. O pár vteřin později po její tváři stékala slza a tiše vyřkla jediné slovo.

„John.“

###

Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce a za tu dobu přišlo více lidí. Cameron dokázala zprovoznit prastaré počítače a za pomocí moderní techniky přinesené lidmi je udělala plně použitelnými. Teď byli schopni sledovat vojenské satelity a věděli, kdy bylo bezpečné vydat se ven.

Někteří z příchozích zemřeli na nemoc z ozáření nebo běžné nemoci, protože jejich imunitní systém byl zničen radiací.

Úmrtí bylo mnoho a většina z nich byla tragická. Z dětí se stali sirotci, rodiče se stali bezdětní.

Sarah se snažila dělat to nejlepší pro ty, kteří přišli do Cristal Peak. Pomáhaly jí i rady od Cameron, která se rozhodla zůstat z dohledu.

2011, 2 roky po Soudném dni

Savannah se nacházela v místnosti, která byla přeměněna na knihovnu/třídu. Byla nenasytným čtenářem a opět četla jeden ze svých oblíbených příběhů, když přišla Sarah a držela něco za zády.

„Ahoj Sáro!“ vykřikla vesele Savannah a vzhlédla od knihy.

„To nevypadá jako práce do školy,“ Sarah jí lehce napomenula. „Co to čteš?“

„Romeo a Julie od Williama Shakespeara. To je má nejoblíbenější kniha.“

Sarah se podívala na obálku a viděla, že je to dětské vydání.

Sarah se usmívala. „Řekla bych, že už tu knihu musíš znát nazpaměť. Proč to čteš znovu?“

„Ach, Sáro! Je to proto, že se ten kluk a ta holka milují, ale jejich rodiny se nenávidí. A tak musí skrývat svou lásku, ale jejich láska je tak silná, že se vezmou. Nebyla by to krásná svatba? Pak dojde k boji a Romeo zabije Juliina příbuzného, takže se musí schovat. Musí žít odděleně a dlouho se nevidí a…“

„Dobře, já vím, jak to dopadne,“ Sarah se smála. „Je to tragédie.“

„Ale nebylo by zajímavé, kdyby Romeo a Julie mohli nějakým způsobem žít nový život spolu? Nezemřeli by proto, aby jejich rodiny zastavily boj. Ach, je to tak smutné.“

„Ty jsi nejenom chytrá, ale také romantička.“

„Nebyla jsi nikdy zamilovaná?“ Zeptala se s nepředstíranou zvědavostí. Sarah jí nevyprávěla o jediném muži v jejím životě, kterého milovala a miluje i dnes.

Sářin úsměv rychle zmizel a krátce ho nahradil výraz hlubokého smutku.

„Omlouvám se!“ Savannah jí objala.

„To je v pořádku, drahá.“ Řekla jí Sarah a jednou rukou jí objala, přičemž druhou stále držela za zády.

„Co to schováváš za zády?“ pošeptala Savannah do jejího ucha, což vykouzlilo na Sářině tváři opět úsměv.

„Neschovávám před tebou věci,“ Sarah láskyplně dívku poplácala a vytáhla dva balíčky zabalené v novinách.

„Všechno nejlepší k narozeninám!“

Savannah překvapeně vydechla. „Ty sis vzpomněla!“

„Ten horní je ode mě. Můžeš roztrhat papír.“

Savannah rozbalila balíček a odhalila pletenou čepici a rukavice.

„Není to skvělá práce, ale dělala jsem to sama. Tady v horách je dost chladno.“

Savannah ji objala. „Díky Sáro! Co je v tom druhém?“

„No, otevři to ty hloupá a zjisti to sama.“

Děvčátko otevřelo balíček a našla v něm desítky Sudoku vytvořené ručně na listy papíru, ale s absolutní dokonalostí.

„To pro tebe udělala Cameron.“ Řekla Sarah ukazujíc na papíry. „Říkala, že máš ráda tuto hru.“

„Ach. To mám. To mám. Kde je, abych jí mohla poděkovat?“

„Je ve vědecké laboratoři.“

Savannah odběhla z místnosti.

Sarah za ní zakřičela. „Poděkuj jí a vrať se zpátky ke školním povinnostem, mladá dámo!“

„Budu.“

„A tím nemyslím čtení Shakespeara!“ zavolala Sarah se smíchem.

Dva roky a čtyři měsíce bez Johna. Nebude to jednodušší, ale tahle holčička zaplňuje prázdnotu v mém srdci. Sářiny oči se zalily slzami, ale zároveň se i usmívala.

Savannah běžela horským bunkrem do malé laboratoře.

Uvnitř Cameron sledovala experiment. Shromáždila všechny Kreilleyho nanity, které zbyly z doby, kdy mučil Sáru. Nanity jí poskytly možnost zjistit více o Terminátorech z tekutého kovu. Podle souborů na druhém čipu se s nimi předchozí uživatelka tohoto těla setkala, ale nevěděla o nich více nebo jen o málo více než ona.

Cameron ucítila malou ruku, která jí tahala za rukáv.

Podívala se dolů a uviděla Savannah stát vedle ní a usmívat se.

„Jak ti mohu pomoci, Savannah?“

„Děkuji ti za Sudoku!“

Cameron se usmála. „Nemáš zač a všechno nejlepší k narozeninám.“

Cameron se vrátila k práci, aby zkontrolovala změny v jejím experimentu. Otočila se a viděla, že Savannah tam stále stála.

„Je tu ještě něco jiného?“

„Chtěla jsem se tě na něco zeptat,“ Savannah nervózně přešlapovala. „Ale nechci ublížit tvým citům.“

„Odpověď je ano. Jsem stroj stejně jako tvůj přítel John Henry, ale v mnoho aspektech velmi odlišný.“

„To vím. Nejsem hloupá.“

„Jak to víš?“

„Ale no tak! Pozoruji tě. Pozoruji Sáru a ostatní. Ty jsi jiná. Chybí ti řeč těla.“

„Jak chybí?“ Cameron se zamračila. Její infiltrační protokoly jsou přesné a podrobné. Může napodobovat lidské chování s dokonalou přesností.

Savannah obrátila oči v sloup. „Tvá chůze je příliš upjatá. Buď více uvolněná, jako když tančíš ve svém pokoji. Chůze není jen pohyb nohou jako u loutky.“

„Takhle!“ Savannah se procházela po místnosti svým rozverným způsobem.

„Ne takhle!“ pak prošla místností znovu a trochu zveličila Cameronin styl chůze.

„Vidíš?“ řekla a složila si ruce v bok.

„Ano.“ Cameron pokývala hlavou. Automaticky zaznamenala Savanninu chůzi a rychle jí upravila pro svou vlastní váhu a výšku a změnila program zajišťující její chůzi.

Pohybovala se po pokoji bezchybnou kopií Savanniny chůze.

„Podívej! To je ono! Mohu ti teď položit svou otázku?“

„Samozřejmě.“

„Dobře. Chci vědět, zda je možné milovat někoho, kdo tu není? Víš, jako když jsou lidé odděleni vzdáleností nebo rodinnou roztržkou jako v Romeo a Julie.“

Cameron hleděla přímo před sebe na monitor. Její tvář byla bez výrazu, téměř se mračila.

„Zeptej se Sáry,“ řekla monotónním hlasem, aniž by se na holčičku podívala.

„Ale já se ptám tebe,“ prosila.

„Prosím, zeptej se Sáry. Jsem velmi zaneprázdněna.“

„Tak jo,“ řekla Savannah protahujíc každou slabiku.

Ona se ptala jen, protože Sarah jí vyprávěla mnoho příběhů o Johnovi, když byl v jejím věku a ona se přistihla, že na něj celou dobu myslí. Přála si, aby tu byl, protože by pravděpodobně spolu zažili mnoho zábavných dobrodružství. Věděla, že Sarah na něj stále myslela. Alespoň věděla, že Sarah o něm má sny, jelikož často křičela ze spánku jeho jméno. Ale v poslední době na něj myslela i ona.  Pokud by se zeptala, Savannah by se dozvěděla, že právě prožívá svou první zamilovanost.

Cameron nechtěla být k dívce nevrlá, ale to, co řekla, bylo příliš bolestivé. Pravděpodobně měla s vložením druhého čipu počkat, ale Cameron si zasloužila znát pravdu.

„Proč?“ pověděla do prázdné místnosti. „Proč mě nenásledoval? Proč tu John není?“

Mohla by to zjistit. Zařízení pro časový posuv Catherine Weaverové bylo ukryto poblíž v horním patře. Mohla skočit dovnitř, nastavit souřadnice na rok 2027 a být po Johnově boku během několika minut. Ale to nemůže udělat. John jí svěřil blahobyt své matky. A ona musí zůstat se Sárou, dokud se nepřiblíží čas Johnova příchodu.

„Proč?“ Řekla tiše. Po tváři jí stékala slza a dopadla do jejích poznámek, což způsobilo rozmazání inkoustu.

2013, 4 roky po Soudném dni

Savannah seděla se Sárou na její posteli. Lidé, kteří se přišli svěřit do rukou Sáry Connorové jako jejich vůdci, pomalu začali ukazovat uznání. A tak byla Sarah nedávno překvapena, že její jednoduché lůžko bylo nahrazeno dvojlůžkovou postelí. Zatímco ona byla na hlídce, mladí lidé se zorganizovali a přinesli jí do bunkru z nedaleké rekreační chaty.

Sarah byla ohromena. Nejprve jim chtěla vyčinit, že riskovali své životy pro něco, co nebylo potřeba, ale vidíc očekávání v jejich tvářích, když jí překvapili, se na ně nemohla zlobit.

Savannah bylo deset a dnešek byl dnem, kdy se Sarah Connorová rozhodla říct Savannah pravdu o její matce. To, že nebyla člověk, a že bylo více než pravděpodobné, že zabila její skutečnou matku.

„Moje máma je mrtvá,“ řekla Savannah s posmrknutím.

„Ano. Osoba, o které sis myslela, že je tvá matka, byla stroj, tekutý kov.“

V Savannině paměti bleskly roztřesené obrázky a zase rychle zmizely. Vrtulník plný kouře. Hlasitý pád. Halenka nasáklá krví. Klečící stříbřitá humanoidní postava naklánějící se nad její matkou. Naklání hlavu a dívá se na ni.

„Moje máma nebyla člověk. To je důvod, proč byl její klín chladný,“ pravila tiše.

„je mi líto, že jsem ti to musela říct. Nechtěla jsem, věř mi. Ale myslela jsem, že bude nejlepší, když to budeš vědět.“

„Zabilo to mou mámu a převzalo její místo,“ řekla a její oči nebyly zaměřeny na nic jiného, než na útržky z její paměti z předchozích let.

„Ano,“ řekla Sarah a položila ruku na záda dítěte.

„Vzpomínám si. Byla to nehoda, že zabila tátu. Proč?“ zeptala se a slzy jí stékaly po tváři.

„Proč co, drahoušku?“

„Proč by Sky Net vyvraždil mou rodinu, ale ne mě?“

„Já nevím,“ řekla Sarah. „Přála bych si to vědět.“

Natáhla své ruce k Savannah, která jí objala a hluboce plakala.

„Něco mi slib,“ vypravila ze sebe přes vzlyky Savannah.

„Cokoliv, zlatíčko.“ Odpověděla Sarah a sama trochu plakala.

„Že mi pomůžeš zabít tu kovovou děvku, pokud se s ní znovu setkáme.“

Savannah vzlykala ještě ustavičněji a pevně se držela Sáry. Sarah si jí přitiskla k hrudi a nechala dítě plakat, dokud jí nedošly všechny slzy.

###

Savannah již několik týdnů prodělávala usilovný výcvik v soubojích beze zbraně. Nejprve se učila o počítačích, elektronice a mechanice od Cameron, ale vše se změnilo od chvíle, kdy se dozvěděla o své matce. Trénink se zbraněmi bude následovat, až si Sarah bude jista, že Savannah je dost disciplinovaná na to, aby zbraň zvládla. Munice není něco, co se má zbytečně vypotřebovat na terč. Rostla rychle, ale stále byla štíhlá a prudce inteligentní, což dokonce vzbuzovalo obdiv i u Cameron.

Po dokončení dalšího kola venkovního výcviku Savannha vcházela do dívčích sprch, aby se umyla před odchodem do svých běžných vzdělávacích hodin. Narazila do Cameron, která se sama začala svlékat do sprchy.

„Ahoj Cameron. Proč jsi špinavá a zpocená?“

„Byla jsem na venkovní pochůzce, když jsem zkřížila cestu s jednou z našich hlídek. Byli mimo svou určenou trasu. Psi mě pronásledovali. Musela jsem rychle pryč mimo standardní cesty.“

„Proč tě psi nemají rádi?“ Zeptala se Savannah, zatímco si právě vyzula boty a ponožky.

„Protože vědí, že nejsem člověk,“ řekla rezolutně Cameron, pečlivě složila své kalhoty a položila je na lavici.

„Psi jsou chytří, ale ne tak chytří. Nejsilnější psí smysl je čich. Pro ně jako člověk vypadáš, ale nejsi cítit jako člověk. To je děsí, a proto varovně štěkají.“

Cameron  zastavila rozepínání košile. „To je zajímavé. Řekni mi víc.“

„Lepší bude, když ti to ukážu. Dozvěděla jsem se to v hodině lékařství. Čichni si ke svému podpaždí a řekni mi, co jsi zjistila.“

Cameron vyhrnula svou košili a udělala, co dívka navrhla. „Detekovala jsem vodu s obsahem fyziologického roztoku.“

„Teď si čichni k mému,“ Savannah zvedla ruku nad hlavu a Cameron se sehnula a čichla.

„Co jsi zjistila teď?“

Cameron pokrčila nosem. „Také jsem detekovala vodu s obsahem fyziologického roztoku, ale také bakterie, a výměšky z kůže a bakterií, které vydávají zápach.“

„Tomu se říká tělesné pachy. Ty žádné nemáš a to psy děsí. Oni tě mohou vidět, ale necítí tě. To, co jíš, ovlivňuje tvůj tělesný pach. Ty nejíš, takže tvá kůže nevylučuje oleje a cukry, které přitahují bakterie, ale vím, že můžeš jíst.“

Cameronina tvář se rozzářila pochopením. „Díky za vysvětlení. Ale nikomu to neříkej. Pokud by se tyto informace dostaly ke Sky Netu, Infiltrátoři by pak byli ještě hůře odhalitelní.“

„Je tu něco dalšího. Sarah se mnou dala „řeč,“ řekla a vyvalila oči. „Říkala, že moje tělo se bude měnit a tak dále. Puberta. Na knize mi ukazovala, že tvé tělo je už po pubertě. Takže možná budeš chtít vzít v úvahu, že hormony a feromony budou mít také vliv na tělesný pach.“

Cameron se usmála na mladou dívku, která přes sebe natáhla župan.

„Jsi velmi inteligentní dívka, Savannah. Zajímalo by mě, co bys dělala, kdyby nenastal Soudný den?“

Savannah pokrčila rameny, zabalila okolo sebe ručník a kráčela do sprch.

„Sarah řekla, že už čtu na úrovni dvanácté třídy a že mé chápání matematiky přesahuje její schopnosti učit mě.“

„Mohu tě naučit vyšších úrovní matematiky, chemie a fyziky.“

„To by bylo hezké. Sarah není moc dobrá na chemii. Nikdy nedokáže získat správné kovalentní vazby.“

Poté, co dostaly svou sprchu, tyto dvě dívky seděly v bílých županech v Cameronině pokoji. Zatímco Cameron učila Savannah trigonometrii s kalkulačkou, Savannah rozčesávala bujné Cameroniny hnědé vlasy.

O několik minut později Savannah prohlásila. „Teď je řada na mě,“ a postavila se před Cameron řešíc nějaké matematické problémy, zatímco Cameron rozčesávala její ohnivé rudé vlasy.

Když byla hotová s česáním Savanniných vlasů, Cameron objala dívku tak, jako to mnohokrát viděla u Sáry.

„Děkuju,“ řekla dívce.

Savannah se usmála a užívala si objetí.



Pokračování kapitoly brzy...

39

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

2016, 7 let po Soudném dni, začátek zimy

Savannah rychle lezla po zasněžené stezce, aby našla Cameron. V posledních měsících si všimla, že Cameron tam chodila, když chtěla být sama, ale Savannah nemohla čekat až se vrátí do bunkru, aby jí mohla povědět tu dobrou zprávu.

Zdolávajíc několik posledních metrů, uviděla Cameron stát na konci římsy. Hleděla dolů do údolí.

„Cameron, nikdy neuhodneš, co se stalo!“ vykřikla.

Cameron už nějakou chvíli slyšela, jak se dospívající dívka blíží. Její kroky a dýchání byly nepřeslechnutelné, když šplhala po příkrém svahu. Ona byla tady, daleko od lidí a hluku bunkru, aby byla sama se svými myšlenkami a vzpomínkami.

„Nikdy neuhodneš, co se stalo!“ řekla Savannah znovu. „Sarah a já jsme trénovaly boj beze zbraně a já s ní praštila o zem. Přímo do louže s blátem!“

Cameron se otočila k ní. „To je dobré. Sarah tě učila dobře.“

Vidíc Cameroninu tvář, Savannhan rychle zapomněla na radost ze svého nedávného úspěchu.

„Co se stalo, Cameron? Plakala jsi?“

Cameron jí dala polovičatý úsměv. „Chtělo se mi plakat, protože jsem byla sama.“

„Ale ty nejsi sama! Máš mě a Sáru. Jsme rodina.“

„Ano,“ Cameron si otřela slzy, které stále zůstávaly na její tváři. „Jsme rodina.“

Savannah se přesunula až k ní a objala ji. „Něco je špatně. Můžeme ti pomoci?“

„Není tu nic, co můžete udělat. Je to jen otázka času.“

„Už zase mluvíš záhadně. Myslela jsem, že ti Sarah řekla, abys přestala být ve svých odpovědích tak nejednoznačná.“

„Sarah není můj šéf.“

„Ne, ale je tvá přítelkyně, a abych byla upřímná, je jako matka a přítelkyně pro nás obě.“

„Já vím. Jdi dovnitř a uklidni se. Já přijdu brzy a pomůžu ti s tvou fyzikou.“

„Už jsem to dokončila. Včera večer, když jsi byla v laboratoři. Co tam vlastně děláš?“

„Snažím se odhalit tajemství, jak funguje jeden ze strojů Sky Netu.“

Cameron se pak usmála na svou přítelkyni. „Půjdeme dovnitř hned. Je třeba ještě dokončit tvou chemii.“

Když spolu scházely dolů po svahu, Savannah řekla. „Sarah dostala zprávu od plukovníka Singera ve výslužbě.“

„Jak se má jeho čelist?“

„Už se zotavila z toho Sářina úderu. Každopádně má náskok před jednou z těch band, které přerušily zásobovací trasy, jenž chráníme pro armádu.“

„Kde jsou?“

„V současné době stojí na místě asi 25 mil daleko. Singer vyhlásil, že nová zásilka se bude pohybovat severně od Mexika a bandité se od té doby nepohnuli.“

„To bylo od Singera neopatrné.“

„Ne. On lhal. Tento týden nebude žádná zásilka. Sarah se chce přesunout dnes večer.“

„Aha.“

„Chce, abych s ní šla pouze pozorovat. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys šla se mnou. Byly bychom z dohledu, takže bys nemusela mít strach, že tě uvidí ostatní.“

Cameron se usmála na svou mladou kamarádku. „Fajn. Ale budeš dělat, co ti řeknu. Pokud by se ti něco stalo, Sarah by mě okamžitě demontovala.“

„Díky,“ odpověděla Savannah a stiskla Cameroninu ruku.

2016, o tři dny později

Cameron a Savannah kráčely ze svého pozorovacího stanoviště k malé boudě zastrčené pod stromy. Sníh se přesouval z vyšších nadmořských výšek a začal pokrývat dno údolí.

Vstupujíc do dveří Cameron zašeptala. „Možná bys měla počkat tady. Nevíme, co po nás Sarah chce.“

„Sakra, ne.“ řekla třesoucí se Savannah. „Je tu zima. Půjdu kamkoliv, kde je teplo.“

„Tak dobrá, ale poslouchej to, co ti Sarah nebo já řekneme.“

Obě dívky vstoupily do boudy a našly Sáru stát nad ležícím tělem mladého muže jen o pár let staršího než Savannah. Z koutků úst mu stékala krev. Sarah ztěžka dýchala. Její pěsti byly zaťaté a vlasy rozcuchané.“

„Kdo je to?“ zeptala se Cameron.

Sarah si protáhla prsty. „Člen bandy, která krade zásoby. Zůstal střežit jejich poklad, zatímco zbytek bandy skočil na naší falešnou návnadu.“

„Co se stalo?“

„Napadl mě, když jsem mu řekla, že jeho rodina je mrtvá.“

„Naši lidé je nezabili, nebo ano?“ zeptala se Savannah zvýšeným hlasem.

„Ne. To stroje. Skupina T-600 a nějakých starých T-1. Nejprve jsme je z kaňonu varovali. Dali jsme lupičům příležitost, aby se vzdali a odešli s námi. Ale oni ne. Tak jsme ustoupili a nechali je napospas osudu.“

„Určitě tam muselo být něco, co jsi mohla dělat?“ protestovala Savannah.

„Savannah!“ napomenula jí Sarah. „Mám tu skoro sto lidí, za které jsem zodpovědná a to nemluvím o naší další základně v Groom Lake. Pokud by některý z těch strojů dostal někoho z našich lidí a mluvili by, byli bychom mrtví! A to by byla moje chyba. Je lepší, když zemře několik lupičů, než kdokoliv z našich lidí.“

Savannah kývla hlavou. „Chápu. Takže co chceš po nás?“

„Po tobě nic, jen po Cameron.“

Cameron vzhlédla od místa, kde studovala chlapce. „Ano?“

„Potřebuji z něj dostat informace. Nemohu si pomoci, ale myslím na to, jak rychle se tehdy ten muž vzdal informace, kam jede ten náklaďák, ve kterém byl uvězněn John. Můžeš s tímhle klukem udělat to samé.“

„To jsem nebyla já. To byla druhá Cameron.“

Sarah zavrtěla hlavou a podívala se na ní pohledem, který říkal „promiň.“

„Ale mohu udělat, co žádáš. Možná, že Savannah a ty byste chtěly jít na procházku?“

„Musím jít?“ zaprotestovala Savannah. „Myslím, že právě znovu začínám cítit nohy.“

„Přestaň si stěžovat.“ Řekla Sarah a popadla jí za ruku. „Opravdu to nechceš vidět.“

Cameron nejprve čekala, až obě ženy odejdou, než řekla. „Můžeš přestat předstírat. Vím, že jsi při vědomí.“

Chlapec otevřel oči a vrhl na dívku zlostný pohled.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Cameron.

Chlapec se na ní vyzývavě díval. Cameron sáhla za záda a uchopila držadlo svého nože. Díky rychlému pohybu její paže, vypadalo jako rozmazaný obraz, když hodila nůž a ten se zasekl téměř palec hluboko do dřevěné podlahy mezi chlapcovy nohy těsně vedle jeho rozkroku.

Nůž tam stál zabodnutý a chvěl se jako ladička. Jinak tichou boudou se ozval krátký vyděšený výkřik.

Chlapec přejel očima od nože na Cameron. „Richard! Richard Herman!“ vykřikl.

„Dobře,“ Cameron si klekla před Richarda, a její ruka téměř smyslně pohladila nůž.

„Vidíš. Nebylo to těžké,“ Cameron se na něj usmála, ale její oči byly zbavené jakéhokoliv humoru.

„A teď mi řekni, kde je vaše operační základna, kolik lidí je ve vaší organizaci a kdo je vašim vůdcem, a možná…“ vytáhla nůž z podlahy a držela ho před chlapcovým obličejem. „A možná tě nevykastruji.“

Dala mu chladný výhružný pohled. Chlapec nervózně polkl.

O dvacet minut později šly Sarah a Savannah zpět k boudě.

„To je nejvíce sněhu od Soudného dne.“ Řekla Savannah a zatřásla se ve své tenké bundě. Přerostla své rukavice a čepici už před pár lety, ale jak si je teď přála mít tady.

„To je dobře. Až bude na jaře tát, naplní nám to cisterny a my budeme mít nějakou čerstvou vodu.“

„Tak to je to globální oteplování, co?“ Savannah se na ni usmála.

Právě došly na dohled k boudě, když uslyšely hlasitou ránu a nějaký řev. Obě ženy začaly běžet a byly téměř u boudy, když mladý muž vylétl v oblaku rozbitého skla a dřeva oknem a dopadl na záda.

Stejně rychle rozrazila Cameron dveře boudy tak, že je vyrazila z pantů. V ruce nůž. Dívky byly v šoku vidíc hlubokou ránu na její tváři, pod kůží na její bradě byl zřetelný kov.

„Co se stalo?“ zeptala se hlasitě Sarah.

Cameron se náhle zastavila, když spatřila ženy. Tak byla zaměřena na boj s Richardem, že neslyšela, jak se blížily.

„Polevila jsem v ostražitosti. Zdálo se, že bude neškodný. Odpověděl na všechny mé otázky. Na chvíli jsem se k němu otočila zády, když jsem hledala něco, čím bych ho svázala. V té chvíli mě napadl nožem, který měl ukrytý. Rozsekl mou tvář, ale když viděl, že nejsem člověk, na vteřinu ztuhl. To mi dalo výhodu, kterou jsem potřebovala, ale on se bránil. Ukázalo se, že je velmi odhodlaný bojovník a já se snažila bránit, aniž bych ho zabila.“

„Rozumím.“ Odpověděla Sarah. „Kdo je to? A co ses dozvěděla o zásilkách?“

„Jeho jméno je Richard Herman. Získala jsem informace, které jsi chtěla. Až se vrátíme do Crystal Peaku, raději sežeň přes rádio Juareze v Mexiku a řekni mu, aby až do odvolání přesměroval všechny zásilky dolů přes Santa Fé.“

„To není dobré.“

„I když je jako první dostane Sky Net, stále budeš mít nad lupiči výhodu, než odejdou pryč nebo se vzdají.“

Mezitím Savannah sledovala mladého muže. Byl zkrvavený a potlučený a ani se nepohnul od chvíle, kdy přistál ve sněhu. Nikdy před tím neviděla Cameron jednat tak násilně.

„Není mrtvý, že ne?“ dožadovala se.

Richard vydal dlouhé zasténání.

„Zjevně ne,“ řekla Cameron, očistila svůj nůž a odešla.

„To je důvod, proč jsi mě tady nechtěla?“ zeptala se Savannah, když se se Sárou sklonily a chytily mladého muže za podpaždí, aby ho odtáhly. „Nejsem někdo, komu je násilí cizí.“

„Přála bych si, abys byla, ale ty jsi nikdy neviděla Cameron dělat to, co umí dělat tak dobře. A vy dvě jste si docela blízké. Nechtěla jsem ti dát důvod, abys jí nedůvěřovala.“

„Vím, co je. Je stroj.“

„Ano. A to se nikdy nezmění. Ale to co je, nedefinuje, kdo je. A právě teď ukázala svou část, kterou jsi ještě neviděla. Část jejího programování od Sky Netu. Nepotřebovala jsi to vidět. Nikdy jsem nechtěla, abys to musela vidět.“

Savannah pokývala hlavou, když kráčely za Cameron a táhli muže za sebou

„Myslíš, že kdybychom přišly později, že by ho Cameron zabila?“

Sarah ušla několik kroků, než odpověděla. „Nevím. Upřímně, nevím.“

O pár kilometrů později začaly být obě ženy unavené vlečením muže v bezvědomí.

„Hej, Cameron! Nezdá se ti, že bys mohla pomoci?“ zakřičela Sarah za kyborgem, který se jim začal vzdalovat.

Cameron se zastavila a otočila směrem k nim. Její ruka byla na tváři a přidržovala roztrženou kůži. Jediné řešení, dokud se nevrátí na základnu.

„Jen to předstírá,“ vykřikla po skenování těla.

„Co?“ Sarah se podívala dolů a chlapec se na ní usmíval.

„Ty čubčí synu!“ zařvala Sarah a praštila ho do obličeje tak, že mu přerazila nos.

Poté, co mu svázaly ruce za zády a zavázaly oči, ho Sarah a Savannah donutily kráčet před nimi po celý zbytek cesty zpět do Crystal Peak.

2019, 10 let po Soudném dni, v polovině léta

Cameron znovu kontrolovala lékařskou zprávu. Vše bylo v pořádku. Podle výsledků testů byla Sarah dokonale zdravá.

Procházajíc kolem závěsu našla Sáru sedící na vyšetřovacím stole a stále měla na sobě lékařské šaty s hlubokým výstřihem, které měla během vyšetření.

„No?“ zeptala se Sarah.

„Nacházíš se v dokonalé kondici. Podle těchto výsledků jsi v raných fázích menopauzy.“

Sarah se usmála s evidentní úlevou. „Díky bohu, že je to jen přechod. Nikdy jsem nevěřila, že budu za to slovo tak ráda. Bála jsem se, že by to mohla být rakovina.“

„Tvé obavy byly neopodstatněné, tvoje tělo se prostě mění.  Všechny testy jsou čisté, bez známek rakoviny.“

Sarah seskočila z vyšetřovacího stolu a začala si svlékat šaty. Snažila se je vzadu rozvázat, ale pak přiznala porážku a otočila se zpátky ke Cameron ukazujíc na uzly.

Zatímco Cameron rozvazovala šňůrky, Sarah se zeptala. „Už jsi někdy přemýšlela, co bys mohla dělat po válce? Myslím, že bys byla vynikající lékařka.“

„Ne. Mým jediným zájmem je blaho tvé a Savannah Weaverové,“ odpověděla a vyhrnula Sářiny šaty, čímž odhalila Sářino pozadí.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ řekla Cameron opatrně, když Sarah odhodila lékařské šaty do rohu.

„Střílej,“ odpověděla Sarah a táhla na sebe své kalhotky.

Byly doby, kdy by Cameron řekla. „Ale já nemám zbraň,“ ale tentokrát už ne. Od doby, co byla se Sárou, měla ve své databázi přidáno stovky takových hovorových výrazů.

„Posledních sedm let jsi zdravotně naprosto v pořádku a v kondici se vyrovnáš mladým lidem. Ráda bych znala důvod, proč ses nepokusila najít mezi tolika muži na této základně partnera a nepočala dítě? Lidská populace potřebuje znovu…“

Sarah zvedla ruku, aby zastavila Cameron předtím, než řekne více. Cameron nemohla přehlédnout růžovou jizvu od horní části paže až na hruď, pocházející z doby, kdy byla Sarah mučena. Některé další jizvy byly na druhé ruce nebo prsou, které Kreilley způsobil bodnutím. Vzhledem k citlivým nervovým zakončením ve většině těchto částech lidského těla, to bylo velmi bolestivé mučení. Ztráta krve byla pomalá, ale vyčerpávající. Nebylo to jen efektivní. Kreilley chtěl víc než jen informace. Chtěl Sarah ponížit, oslabit jejího ducha a řešil to tím, že napadl její tělo – opravdovou lidskou slabinu. Ale u Sáry se mu to nepodařilo. Cameron viděla, jak se tato žena vrátila v plné síle, trénovala přeživší, vedla je a pracovala s nimi.

Natahujíc si své kalhoty, Sarah seděla na okraji stolu, shromažďovala své myšlenky a začala si zapínat podprsenku.

„Je to proto, že si stále neseš jizvy z mučení?“ zeptala se Cameron.

„Proč si to myslíš?“ odpověděla Sarah otázkou. Cameron se blížila k pravdě.

„Protože vždycky nosíš oblečení, které zakrývá jizvy. I v nejteplejších dnech nenosíš kraťasy nebo trička, ale vždy kalhoty a košile s dlouhým rukávem. Myslím, že se stydíš za své jizvy.“

„To nejsou jizvy. Stydím se za to, co je způsobilo.“

Sarah seděla na okraji vyšetřovacího stolu a držela podprsenku ve svých rukách.

„Zklamala jsem svého syna. Zklamala jsem lidskou rasu. Zklamala jsem lidi, kteří na mě nahlíží jako na jejich velitele. Tyto jizvy jsou důkazem mého selhání.“ Řekla ukazujíc na růžové jizvy na břiše a prsou. „Stydím se za své selhání. Učila jsem svého syna, že musí být silný, vždy bojovat. Ale když boj přišel za mnou, zklamala jsem ho.“

„Vidím ty jizvy pokaždé, když se převlékám nebo koupu. Vidím je. Cítím je,“ přejížděla si rukou po těle a její prsty hladily jizvy. Vždycky vím, že tam jsou. Nikdy nebudu moci napravit své selhání, nebo odčinit hanbu, kterou cítím. Jediné, co mohu udělat, je změnit tyto přeživší na armádu, než sem John dorazí. To je můj prvořadý úkol. Ale ty jizvy jsou důvodem, proč jsem si nevybrala partnera, jak jsi to nazvala.“

Sarah si natáhla podprsenku, sáhla dozadu a zapnula ji.

„Takže to je ten důvod?“ zeptala se Cameron ohleduplně.

Sarah obrátila oči v sloup. Ta holka to prostě nenechá být.

„Jsme sami? Myslím tím, je nulová šance, že nás někdo zaslechne?“

„V současné době jsme v tomto patře jediné,“ pravila Cameron poté, co provedla rychlou zvukovou kontrolu.

„Chci ti říct něco, o čem ví pouze jedna další osoba. Neříkej to nikomu, dokonce ani Savannah, protože to není bezpečné.“

„Rozumím,“ opáčila Cameron uklidňujícím způsobem a podala Sáře košili.

„Johnův otec přišel z budoucnosti. Byl to voják poslaný zpět, aby mě ochránil před Terminátorem, který mě měl zabít. Zamilovali jsme se a měli jsme sex pouze jednou. Tu noc byl počat John.“

Cameron trpělivě čekala, zatímco Sarah shromažďovala své myšlenky a přetáhla si košili přes hlavu.

„Po Soudném dni jsem byla celkem zaneprázdněna výchovou Savannah. Trénování, velení, můj zadek stále něco dělal. Měla jsem tolik práce, že jsem nemyslela jasně. Neuvědomila jsem si, že v době, kdy se budu moci setkat s Johnovým otcem, bych byla dost stará na to, abych mohla být jeho matka.“

„Doufala jsi, že potkáš Kyla Reese znovu, že? Možná jsi doufala, že s ním založíš rodinu? A pokud by sis něco s někým začala, tato možnost by byla pryč.“

„Jak víš…“

„… že Kyle Reese byl Johnův otec? Byla jsem to schopna odvodit z informací v mém sekundárním čipu.“ Sarah si povzdechla. „Ne. Než se zeptáš. Neaktivovala jsem ten čip. Je pouze v režimu pro čtení. Můj sekundární port byl pro jeho uložení nejbezpečnějším místem.“

„Jsem trochu šokována tím, že to víš. Také jsem překvapena, že jsi nenechala, aby tvá původní osobnost převzala kontrolu.“

„Jsem tu, abych tě chránila. To je má práce. Ona je tu proto, aby chránila Johna. Ne, že by nemohla dělat mou práci, můžeme jednou sloučit své osobnostní matice. Ale teprve až přijde John. Nechci jí upírat možnost být s člověkem, kterého miluje.“

„Takže Cameron může milovat, což znamená, že ty můžeš taky.“

„Ano, Sáro. Miluji tebe a Savannah. Jste má rodina.“

Sarah Cameron objala. „Jsi má přítelkyně a něco podobného jako má vlastní dcera. Ty a Savannah jste obě jako mé dcery.  Ani jednu z vás bych nemohla milovat více, i kdybych vás porodila.“

Cameron vděčně přijala objetí a také ho své přítelkyni vrátila. Pak se Cameron zeptala. „Toto tělo není schopno počít dítě. Mohl by John milovat svou Cameron i s vědomím, že nemohou mít děti?“

Sarah přemýšlela nad těžkou otázkou. „Doufám, že jsem naučila svého syna milovat bez podmínek. A vzhledem k tomu, koho miluje přesto, kdo ty/ona jste, myslíš si, že by děti ovlivnily, zda miluje svou Cameron tak, jak si myslím, že jí miluje?“

Cameron hledala ve svých souborech:  viděla Johnovu tvář, jak se na ní díval ten poslední den v motelu; jak se na ní díval, když mu podávala spínač rozbušky ve svém čipu; jak se na ní díval, když natáhl ruku, aby jí pomohl z vraku, když jí chtěli spálit; jak se na ní díval, když jí znovu vložil čip do hlavy poté, co zničila Artie; jak se na ni díval, když se mu představila ve škole, když se setkali jeho první den v Red Valley.“

„Ne, nemyslím, si, že by se o to staral. Ale co ty? John je tvé jediné dítě. Nechtěla bys vnoučata?“

Sarah se usmála a s pokrčením ramen řekla. „Vše, na čem mi záleží, je, že John je šťastný a v bezpečí. Kromě toho, díky Savannah bych mohla mít jednoho dne vnoučata skrze ni.“

„Ale ona není tvá pokrevní příbuzná. Na tom nezáleží?“

„Savannah nemusí být dítě mého lůna, ale je dítě mého srdce. Jak jsem už řekla, nemohla bych jí mít více ráda, ani pokud bych jí porodila. To platí i u tebe. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak se můj syn mohl zamilovat do stroje, ale poté, co tě mám posledních sedm let jako svou přítelkyni, jsem už pochopila proč. Nemusíš mít organické srdce, ale stejně srdce máš. Nicméně…“

Cameron se na ni zvědavě dívala.

„Možná bych to neměla říkat, ale prosím, nepochop to špatně. John měl nějakou dobu přítelkyni. Lidskou dívku jménem Riley. Myslím, že on s ní byl hlavně proto, aby byl proti mně v určité opozici, protože já jsem měla pochybnosti, že je s ní v bezpečí, ale malá část mého já byla ráda, že si našel skutečnou dívku. Ukázalo se, že ta dívka mu lhala, zradila ho s nepřítelem, která ji později zabila a pak se to snažila hodit na Cameron. Po smrti Riley John rychle nabyl přesvědčení, že lidský život je velmi křehký a ti, kdo se k němu přiblíží, kvůli němu zemřou. Předtím, než John propadl své Cameron, jsem si téměř přála, aby si mohl najít dívku, která ho bude milovat tak, že pozná, co je to láska, víš? Opravdová láska se hledá velmi těžko. Měla jsem s Kylem jedinou šanci. První šance jsou vzácné, druhá šance je ještě vzácnější. Když je láska opravdová, nezáleží na ničem jiném. Opravdová láska překonává rozdíly a bolesti. John měl s Cameron dvě šance a dostane i třetí. Pokud je Cameron dívka, která s ním bude ochotna sdílet jeho osud, i když ona je kyborg, pak budiž. Ale…“

„Chtěla bys, aby byl milován někým, kdo je bez komplikací, bez otázek, někým, kdo je člověk.“ Řekla, jak řada myšlenek prošla její hlavou.

„Je to hloupý sen. John miluje svou Cameron a udělá cokoliv, aby jí dostal zpátky. On tě opravil, že? Poslal tě zpět, abys chránila jeho mámu a získala jeho Cameron z toho počítače. Zabil dvě mouchy jednou ranou a teď jen musíme čekat dalších jedenáct let a bude tě mít zpátky a přitom nebude vypadat ani o den starší, než když tě viděl naposled. Na rozdíl od jeho mámy, která v té době bude bába.“

„Nebudeš bába. Z mnoha úhlů pohledu jsi stále velmi atraktivní žena,“ řekla s úsměvem.

Sarah se smála. „Tohle nedělej. Před chvílí jsi mě viděla nahou a teď začínáš znít jako horká linka.“

„Není má chyba, že jsem jediná osoba, které důvěřuješ v lékařské péči, i když je zde mnoho doktorů medicíny.“

„Když jsem přestala mít strach z nemoci, nepotřebuji vidět další lékaře. To není nic proti nim.“

„Chápu. Zajímá mě, jak jsi řekla na můj kompliment, že zním jako horká linka, když ani jedna z nás není bisexuál nebo lesba. Zajímá mě, zda si už někdy měla sex se ženou?“

Sarah si rozpaky promnula hrdlo. „Jen jednou, když jsem byla na vysokoškolské párty a byla velmi, velmi opilá. Ráno jsem se probudila nahá s kocovinou a jinou ženou v posteli. Na základě důkazů jsem si byla jistá, že se muselo něco stát,“ opět si promnula krk. „Ve spěchu jsem se oblékla a zmizela dříve, než se někdo další probudil.“

„Jaké důkazy?“ zeptala se Cameron, když konečně opouštěly zdravotnické zařízení.

„To ti neřeknu!“ zakřičela Sarah. „A pokud komukoliv zopakuješ tento příběh, vyřídím si to s tebou!“

Cameron kývla hlavou s malým úsměvem na tváři.

2019, podzim

Savannah vešla do Cameronina pokoje, s žuchnutím dopadla na její postel a zhluboka si povzdechla.

Cameron seděla u stolu a kontrolovala nejnovější údaje ze satelitů na svém laptopu. Dívala se na šestnáctiletou dospívající dívku okupující její postel.

„Děje se něco?“ zeptala se rusovlasé mladé ženy, která hleděla do stropu.

Věděla, že je neděle a to Sarah většinou navštěvuje mše otce Bonitty a Savannah musí neochotně s ní. Cameron se neúčastnila, a to nejen proto, aby se nesetkala s lidmi, ale také s otcem Bonitou. Cameron na něj jednou narazila, když byl navštívit Sáru. Sáře trvalo dlouho, než ho uklidnila. Vysvětlila mu, co je Cameron zač a že by mu neublížila. Přijal její vysvětlení a slíbil, že o tom nikomu neřekne za předpokladu, že Cameron nikdy nevstoupí do jeho kaple.

„Je to Sarah,“ povzdechla si Savannah. „Měly jsme dnes ráno hádku. Trvá na tom, že bych měla začít randit. Mít sociální život.“

„Jsi teenager. Většina lidí začíná v těchto impozantních letech rozvíjet své sociální dovednosti a mít sex s opačným pohlavím.“

„Ach bože, Cameron.“ Savannah žďuchla do jejího lokte. „Pro jednou bys nemusela situaci analyzovat, ale mluvit se mnou jako kamarádka.“

„Promiň,“ Cameron se otočila zády k počítači a věnovala se své přítelkyni. „Co je špatně?“

„Proč bych měla randit? Nehledě na fakt, že tu je pár roztomilých kluků, proč bych měla? Ty a Sarah také nikoho nemáte?“

„Pro normálního člověka je důležité, aby…“ Cameron zastavila své vysvětlování, když Savannah koulela svýma očima a vyplázla jazyk. Rozhodně nezralá reakce, pomyslela si Cameron a rozhodla se říci něco osobního.

„Sarah jen chce, abys měla co nejblíže k normálnímu životu, jak jen to je možné. Stejně jako ona v tvém věku. Sarah randila ve svých teenagerovských letech. Potkala Johnova otce na vysoké škole. A randila znovu poté, co Johnův otec zemřel. Ale nyní, po Soudném dni, si myslí, že mnohem důležitější, než s kýmkoliv randit, je vychovat tě a vycvičit tyto vojáky.“

„A co ty? Není tu nic, co tě dělá fyzicky jinou, než jsem já jako žena, ale nikdy jsi nerandila s klukama. Ty se vyhýbáš lidem, když mám přátele. Jaký je tvůj důvod, proč s nikým nechodíš?“

Cameron dlužila své přítelkyni vysvětlení a radu, ale ne celou pravdu. Ne. Nemůže jí to říct. Je příliš bolestivé o tom mluvit i po tak dlouhé době.

„Čekám, až potkám toho pravého. Jelikož jsem kyborg, potřebuji znát toho chlapce, se kterým bych chodila a možná s ním žila po zbytek jeho života. Potřebovala bych vědět, že mě bude milovat nejen proto, kdo jsem, ale i to co jsem.“

„Vzala by sis toho kluka, pokud bys dostala šanci?“ zeptala se Savannah, která byla najednou uchvácena téměř zasněným způsobem, jakým Cameron hovořila, a nebyla schopna zaměřit oči na nic jiného.

„Vzala?“

„No, víš. Svatba, bílé šaty, smokingy a družičky v levných šatech. Veřejné prohlášení vaší lásky před přáteli, rodinou a tak? Pokud bys potkala toho hypotetického chlapa, vzala by sis ho?“

„Ano.“ Řekla Cameron, obrátíc svou pozornost zpět k počítači a skrývajíc slzy, přestože se je svým programováním snažila zrušit. Zdálo se, že její emoční podprogramy přináší fyzickou reakci jejího kybernetického těla. Něco, co se snaží neúspěšně už roky potlačit.

„Výborně!“ řekla Savannah, seděla a nevšimla si Cameroniny napjaté tváře, ani neviděla, jak se rychle snažila otřít své slzy.

„Tak to je to, co udělám,“ Savannah se postavila. „Řeknu Sáře, že budu randit, až potkám toho pravého a ne dříve.“

Objala svou kamarádku a umístila krátký polibek na Cameroninu tvář.

„Víš. Kdybych byla kluk, nevadilo by mi, že jsi kyborg. S kýmkoliv budeš chodit a vezmeš si ho, bude šťastný, že tě má.“

Savannah jí dala ještě jednu krátkou pusu a rychle odešla z pokoje.

Cameron pokračovala v prohlížení dat z družice. „A já myslela, že jsem byla šťastná,“ zašeptala.

2021, 12 let po Soudném dni

Savannah, nyní již osmnáctiletá dívka, vešla do řídícího centra v Crystal Peak. Sarah seděla v křesle a pročítala si nějaké soubory.

Nemohla si nevšimnout starostí, které vyzařovaly ze Sářiných očí a úst a šedin, které se začaly objevovat v jejích tmavých vlasech. Sarah měla těžký život a oddělení od Johna ho dělalo ještě těžší. Ale už to nebude trvat dlouho.

Savannino srdce se rozbušilo, když si uvědomila, že to bude trvat jen šest let. Za šest let se setká s mladým mužem, který jí jako první ukázal, jak si zavázat boty a pak jí zachránil život před tím strojem. Mohla téměř proklínat svou dokonalou paměť, když Johnova tvář byla vždy právě tam a podněcovala od začátku puberty její fantazii. K čertu s hormony, pomyslela si.

Vybrala si život bez přítele. Na Savannah se dívalo mnoho mladých mužů a mluvili s ní tak, že dávali jasně najevo své záměry. Všimla si, že další muži stejně nahlíželi i na Sáru. Ale stejně jako Sarah, která byla její náhradní matkou  a Cameron, která byla její nejbližší přítelkyní, si vybrala téměř klášterní životní styl, i přes Sářino naléhání, že by měla s někým chodit.

Savannah si kladna otázku, jak často si Sarah představuje, jak bude vypadat chvíle, až se opět sejde se svým synem. Jelikož znala Sáru velmi dobře, pomyslela si, že na něho pravděpodobně myslela celou dobu.

„Ahoj Sáro. Chtěla jsi mě vidět.“ Řekla Savannah, aby získala ženinu pozornost.

Sarah vzhlédla od složky, kterou pročítala. „Ano. Myslím, že jsem pro tebe našla projekt, který je dokonale vhodný pro tvůj talent.“

„O co jde?“

Sarah vstala a šla k mapě. Ukázala na místo vzdálené asi 50 mil.

Sarah řekla. „Naši lidé v Groom Lake chytili tady na okraji základny dva infiltrátory.“

„Dva infiltrátoři! Stroje? Kolik našich lidí bylo zabito?“

„To je ta legrační věc. Nikdo nebyl zabit. Vzdali se a nabídli své služby odporu.“

„Počkat. My nejsme úplně tak odpor. Jen chráníme zásoby pro regulérní armádu.“

„Což jsme nemuseli dělat tak moc od chvíle, kdy jsem přesunuli zásobovací trasy přes Santa Fé. Od té doby jsem se snažila přes rádio udržet v lidech naději a shromažďovat a sdílet naše informace s armádou a to zejména poté, co se přestěhovali východně od svých zásobovacích tras. Ti LM (Terminátoři z tekutého kovu, pozn. překladatele) nevěděli, že Groom Lake není součástí regulérního odporu.“

Savannina tvář zpopelavěla.

„LM,“ řekla tiše a pak se rozkřičela. „Tekutý kov! Stejně jako ta kovová děvka, která zabila mojí mámu a bestie, která tě mučila!“ když skončila svůj řev, její tvář byla téměř tak rudá, jako její vlasy.

„Ano. Stejný druh jako oni.“ Odpověděla Sarah chladně. „Chci, abys vzala ten výzkum, který Cameron provedla na Kreilleyho nanitech a šla do Groom Lake. Najdi způsob, jak je zničit, takže se v budoucnu budeme moci bránit. Tyto stroje je těžké zničit. A pokud najdeme způsob, jak je zabít, pak budeme mít výhodu.“

Sarah jí podala složku, na kterou se předtím dívala ona. Savannah jí otevřela a viděla pečlivě vedené ručně psané poznámky perfektním Cameroniným rukopisem. Na jedné ze stránek bylo místo, kde byla barva rozmazaná kapkou vody nebo jiné čiré tekutiny.

Poznámky byly vedeny podrobně, ale nikde nebylo zmíněno, jak se k nanitům dostala. Pravděpodobně to není potřeba vědět. Mohla by se zeptat Sáry, ale nemusí vědět, jak byly nanity získány. Jen to, že mají k dispozici výzkum, který mohou využít pro případné vybudování zbraně, a ona bude mít dva testovací subjekty. Ale byla tu jedna otázka, na kterou se Sáry mohla zeptat.

„Proč právě já?“ optala se Savannah a zaklapla složku. „Nenávidím je za to, co nám udělaly.“

Pamětí Savannah krátce blikla představa, jak se stříbřitá humanoidní postava naklání nad její mrtvou matkou.

„Já vím. Přesněji řečeno, nenávidíš ten, který zabil tvou matku. Použij tuto nenávist, aby tě hnala vpřed. Zabal si tašku. Odcházíš s další výměnou vojáků za půl hodiny.“

Savannah se vrátila do svého pokoje a rychle si sbalila věci. Nebylo toho moc, jen náhradní oblečení, nějaké věci na cestu a náhradní zásobníky do pistole.

Před odchodem pozorovala svou starou vycpanou žirafu, sedící osamoceně na polici. Nyní byla vybledlá a trochu potrhaná. Vidíc ji, vzpomněla si na šťastnější časy. Majíc jí blízko, když byla jako dítě sama, se cítila bezpečněji. Nechtěla tu nechat Cameron samotnou.

Zkontrolovala čas a viděla, že si bude muset pospíšit, pokud to chce udělat. Hlídka bude vyrážet a ona se k nim připojí na dlouhou cestu.

O pár minut později vešla Savannah do Cameronina pokoje a nesla malý balíček. Po zaklepání na dveře Cameron zvolala, aby šla dál.

Vstoupila dovnitř a něco velmi malého se začalo třást v balíčku, který nesla.

„Ahoj Cameron. Mám pro tebe dárek.“

„Co je to?“ zeptala se Cameron, nepoužívajíc své HUD, aby špehovala, co se nachází pod malou přikrývkou. Když byla Savannah malá, vždycky protestovala, že Cameron podváděla používáním svých schopností, zvláště při hře na schovávanou. Nakonec zastavila skenování úplně, když byla jen se svou rodinou.

Savannah umístila škubající se balíček do jejího klína.

„Otevři to a uvidíš.“

Cameron zvedla záhyb v dece a odhalila štěně německého ovčáka.

„Pes?“ zareagovala Cameron překvapeně.

„Jeho matku zabil horský lev. Zbytek štěňat byl rozdělen mezi ostatní kojící feny, ale není jich dostatek pro všechny. Tenhle potřebuje někoho, kdo se o něj postará.“

Savannah vytáhla z kapsy své bundy lahev a podala jí Cameron.

„Nemohla jsem si nevšimnout, že jsi v poslední době vypadala trochu smutně a Sarah mě posílá do Groom Lake, abych se postarala o výzkumný projekt. Nevím, jak dlouho budu pryč, takže…“

Cameron umístila dudlík na lahvi níže a malé štěně se ho nadšeně ujalo a začalo sát všechno, co mohlo. Na Cameronině tváři se objevil úsměv.

„Jak se jmenuje?“ zeptala se.

„Jakkoliv mu chceš říkat,“ Savannah se usmála na svou kamarádku, která se zdála být zaměřena na malé štěňátko.

„Budu mu říkat Max,“ odvětila a hladila svým palcem měkkou srst, zatímco kolébala mládě druhou rukou.

Savannah chtěla říct, že je to spíše obecné pojmenování pro psy, vždyť na základně byli další čtyři Maxové, ale rozhodla se nerušit tento moment. Pokud chce Cameron pojmenovat své štěně Max, tak proč zasahovat.

Začala odcházet, ale Cameron na ní zavolala, což způsobilo, že se Savannah zastavila a ohlédla se.

„Hodně štěstí s tvým projektem a děkuji ti za štěně.“

„Cokoliv, Cameron,“ řekla z úsměvem než odešla.

2025, 16 let po Soudném dni

Cameron si prohlížela nejnovější zprávy o činnosti Sky Netu, které obdrželi od armády. Zažívali těžké časy a museli ustoupit od západního pobřeží. Brzy ale přijde čas, kdy se vrátí. Naděje je jen dva roky odsud.

Savannah vešla dovnitř bledá a po tváři jí stékaly slzy.

„Co se děje? Co řekl doktor?“ zeptala se rychle Cameron a zároveň pomohla Savannah na židli.

„Myslí si, že je to rakovina,“ vzlykala.

Cameron jí podala čistý kapesník, aby si mohla utřít slzy.

„Kde?“ zeptala se udiveně Cameron, nebylo jí jasné, proč by najednou po tolika letech měla rakovina znovu udeřit.

„Na základně neurologických vyšetření si myslí, že Sarah má nádor na mozku, ale bez tunelu mohou soudit jen podle příznaků.“

„A jsou si jistí?“

Savannah kývla hlavou, zatímco si utírala oči.

Cameron se toho obávala. Sářiny příznaky začaly být patrné asi rok poté, co se Savannah vrátila z Groom Lake. Ani jedna z nich jí neřekla, co tam šla Savannah dělat. A Cameron do toho po tom všem nechtěla strkat nos, když před nimi také držela tajemství.

Poté, co se začala cítit špatně, Sarah ještě nějaký čas naplno provozovala své povinnosti. Tak to fungovalo do chvíle, než začala zapomínat věci a cítit, že slábne. Cameron nevěděla, co dělat. Její teoretické znalosti byly obrovské, ale její zkušenosti omezené. Takže Sarah nakonec přeci jen navštívila lékaře na základně a oni dělali, co uměli.

Savannah stále vzlykala, takže Cameron zastavila své dumání a přitiskla si jí k sobě.

Když se pláč Savannah uklidnil, Cameron jí diskrétně doprovázela nahoru, aby mohly navštívit Sáru.

Sarah je vyzvala, aby vstoupily poté, co lehce zaklepaly na dveře. Sotva Cameron za sebou a Savannah zavřela, Sarah jim řekla. „Už to víte.“

Savannah ji objala a Cameron kývla hlavou, nyní z jejích očí také stékaly slzy. Tak blízko. Je tak blízko, aby znovu spatřila Johna, a tohle se musí stát právě teď.

„Jak tě doktoři chtějí léčit?“ zeptala se Savannah. Cameron věděla, že neexistuje mnoho možností, ale lidé jsou důmyslní při hledání odpovědí na nevyřešitelné problémy.

„Pracují na tom. Myslí si, že kombinace léků…“ Sářin hlas se zlomil, nebyla schopna zadržet příval slz.

„Můj synu,“ zamumlala a zavřela oči.

Stála zpříma a téměř vytlačila obě ženy pryč. „Budu bojovat!“ vykřikla Sarah. „Nedopustím, aby mě to porazilo!“ Sarah plakala. „Dokud znovu nebudu držet Johna ve svém náručí a nebudu vědět, že je v bezpečí!“

Obě objaly Sarah, která plakala na rameno kyborga. Cameron věděla, že Sarah bude bojovat. Je nejlepší bojovník, kterého John zná.

2027, 18. let po Soudném dni, jaro

Savannah lezla na vrchol hory. Cesta byla za ty roky, co tu byli, dobře prošlapaná, ale pokud Savannah věděla, jen jedna další osoba kromě ní tuto stezku prošlapávala.

Cameron stála na římse, která byla dostatečně velká asi jen pro tři lidi, kteří by na ní mohli sedět bez obav, že by jeden z nich mohl spadnout.

Stalo se z něj Cameronino nejoblíbenější místo na Crystal Peak. Z tohoto místa jste mohli pozorovat údolí, které bylo stále zelené a nedotčené bombami, které padaly v Soudný den.

Cameron byla ztracena ve svých myšlenkách.nacházela se na místě, o kterém věděla, že by si to s Johnem užili, pokud by tu byli spolu. John. John Connor. Brzy přijde, během několika týdnů. Ona bude muset brzy odejít. Bude muset odejít dnes v noci, rozhodla se Cameron.

„Myslela jsem, že tě tu najdu,“ řekla Savannah, stojíc za ní.

Cameron se ohlédla přes rameno na mladou ženu, nyní ji bylo přes dvacet. Inteligentní, statečná, s dobrým smyslem pro humor. Cameron se na ní usmála.

„Ahoj.“

Savannah je jako sestra nebo nejbližší přítelkyně. Bude těžké jí a Sáru opustit, ale ona to musí udělat.

„Odcházím,“ řekla Cameron, její hlas byl jemný a tichý.

„Jestli chceš být sama, můžu zase jít,“ pravila Savannah s výrazem znepokojení.

„Ne. Mám na mysli, že opouštím Crystal Peak.“ Odpověděla Cameron.

„Cože? Proč?“ Zeptala se Savannah a zněla velmi rozrušeně.

„Musíš se pro mě postarat o Sáru,“ odpověděla stoicky Cameron. „Je na tom postupně stále hůře od chvíle, kdy ses vrátila.“

„V poslední době se cítí docela dobře. Doktoři říkají…“

„Sarah je na tom hůř, než dává znát. Nechce, aby ses o ni bála. Teď je na tobě, aby ses o ni postarala.“

„Ty odcházíš hned, že ano?“ řekla Savannah vyčítavým tónem.

„Musím,“ Cameroniny oči vypadaly smutně. „Z mého energetického článku uniká radiace. Mohlo by to způsobit, že onemocní všichni.“

„Jak dlouho to víš?“ zeptala se Savannah a teď zněla více starostlivě než rozzlobeně.

„Spustila jsem dnes odpoledne diagnostický program, poté, co jsem si všimla, že radiační senzory začaly zaznamenávat zvýšené údaje v místnostech, kde jsem se právě nacházela.“

Savannah Cameron objala. „Miluju tě. Jsi moje kamarádka a byla jsi jako má sestra, když jsem dospívala.“

Cameronina tvář byla plná emocí. „Já vím. Nedokážu ani říct, jak moc jsem si užila těchto osmnáct let. Naučila jsi mě tak moc.“

„Ne, ty jsi ta, kdo mě toho tolik naučila. Ty a Sarah.“ Savannah opět objala svou přítelkyni a plakala na jejím rameně.

„Jsi moje nejlepší kamarádka na celém světě. Není tu něco, co můžeš udělat, abys opravila svůj energetický článek?“

Cameron Savannah soucitně poplácala po zádech, tvrdě bojovala, aby nedala najevo emoce, které teď cítila ještě hlouběji a s větším pochopením, než kdy dříve.

„Není tu nic, co můžu udělat. Nakonec se celý článek úplně roztrhne, takže budu buď bez energie, nebo možná exploduji. Ani jedna z těchto možností není dobrá pro nikoho z vás. Je tu jen jeden kurz, který musím přijmout. Odejít.

„Ale co energetické články z jiných Terminátorů. Nemohl by nějaký z nich fungovat?“

Cameron zavrtěla hlavou. „Zatím jsme nebojovali s ničím novějším než T-800, ale jejich energetické články jsou příliš velké. Potřebovala bych článek z T-888. To je jediný druh kompatibilní s mým systémem.

„Nesetkali jsme se s žádnou T-888,“ plakala Savannah. „Je mi to tak líto.“

„Musím odejít. Nemohu zůstat déle.“

„Chápu. Ale před odchodem se musíš rozloučit se Sárou.“

„Udělám to.“

Cameron začala scházet dolů po stezce, ale po několika krocích se zastavila. Otočila se přes rameno na mladou rusovlasou ženu a řekla. „Taky tě miluju. Sbohem Savannah.“

Savannah si sedla na skálu a shlížela na údolí pod sebou. Slzy stékaly po její tváři, zatímco vzpomínky na dospívání s Cameron vyplnily její srdce a mysl.

O několik minut později Cameron klepala na dveře do Sářina pokoje. Nebylo to nic moc, když se sem přestěhovaly, ale časem se Spartánský prostor změnil v místnost pro Sáru s postelí, židlí, stolem a starou pohovkou, které přinesly z jedné z horských chatek.

„Vstupte,“ z druhé strany dveří se ozval slabý Sářin hlas.

Cameron vstoupila dovnitř a našla sedět Sáru u jejího stolu.

„Přinesla jsem ti aktuální informace o našich zdrojích a plán, kam se můžete vydat, až zdroje klesnou na kritickou úroveň,“ řekla Camerona a zvřela za sebou dveře.

„Jak dlouho potrvá, než dosáhneme kritické hranice?“ zeptala se Sarah.

„Můžeš to prodloužit zhruba na dva až tři měsíce, pokud od teď začneš posílat lidi i do vzdálenějších táborů.“

Sarah si povzdechla. „Co kdybychom se spojili s jednou z dalších odporových skupin a vyměnili si s nimi obchodní a technické znalosti pro získávání zdrojů?“

„To, co udrželo toto místo bezpečným, bylo to, že nebylo příliš známé. S našimi omezenými zdroji jsi již udělala maximum, už jsi zajistila i umístění našich lidí v opuštěných městech. Pokud bys kontaktovala někoho dalšího, znamenalo by to ztrátu jistoty. Nesmíš to udělat. Je to i na seznamu pokynů, který jsem ti vypracovala pro příští týdny. Také doporučuji, abyste tu zanechali dvacet litrů paliva do rezervy, pokud by se sem jacíkoliv lidé dočasně vrátili a potřebovali spustit generátory.“

„Dobře,“ řekla Sarah tázavě, když si vzala nabídnutý flashdisc od Cameron. „Připojím to k počítači později a požádám Savannah, aby se na to podívala se mnou.“

„Sáro,“ Cameron čekala, až s ní naváže oční kontakt. „Až přijde čas odejít, jděte na jih. Nedaleko San Diega je vojenská základna. Povrch byl zničen jadernými zbraněmi, ale jsou tam hluboké podzemní bunkry s moderním zařízením.“

„Chceš, abych přestěhovala všechno a všechny tam?“

Cameron pokývala hlavou. Bude to pro Sáru náročné, ale teď má spoustu lidí na to, aby jí pomohli.

Sarah zvedla ze svého stolu malý poznámkový blok. „Dala jsem dohromady pár poznámek k tomu, co bych chtěla říct v dnešním vysílání. Chtěla by ses na to podívat?“

Cameron vzala poznámkový blok. Letmý pohled naznačil, že tam bylo vše, co bylo třeba říct. 

„Vypadá to dobře, Sáro,“ pravila Cameron a podala jí blok zpátky.

Sarah si vzala blok zpět a svraštila jedno obočí. Cameron měla za sebou dlouhou cestu od chvíle, kdy musela kyborgovi připomenout nutnost nosit spodní prádlo. Něco bylo v jejím hlase, malého, ale její hlas něco vykazoval v okamžiku, když zmínila její jméno a navíc tu byl ten seznam pokynů…

„Co se děje?“ zeptala se Sarah, položila svůj poznámkový blok na stůl a rychle na něj zapomněla.

„Přišla jsem říct…“

„Říct co?“ zeptala se Sarah, najednou pocítila strach, že může mít špatné zprávy týkající se její rakoviny.

„Odcházím.“ Řekla Cameron, její hlava klesla. Snažila se, jak mohla, ale nemohla ignorovat pocit ztráty, který cítila.

Sarah vstala ze židle, objala ji a pomalu jí vedla k pohovce, kde se posadily.

„Mluv se mnou,“ řekla Sarah, držíc svou nejbližší přítelkyni a důvěrnici za ruce.

Cameron jí řekla to, co řekla Savannah. Sarah trpělivě naslouchala všemu, co povídala.

„Aha,“ řekla Sarah a narovnala se na pohovce. „Je to příčina mé nemoci?“

„Ne, Sáro!“ vyhrkla Cameron. „Můj energetický článek začal propouštět teprve nedávno. V téhle chvíli ti záření neublíží, ale za čas by mohlo. Proto musím odejít, abys neonemocněla více, než jsi teď.“

Sarah bojovala se slzami, ale ty tečou mnohem více, než čekala. S tichými vzlyky si přitáhla Cameron blíže k sobě a těsně jí objala.

„Budeš mi chybět,“ znovu vzlykala. „Budeš mi tak moc chybět.“

„Také mi budeš chybět, Sáro. Byla jsi mi dobrou rodinou.“ Odpověděla Cameron a objala ženu.

Její senzory se automaticky aktivovaly. Cameron se nelíbilo, co její senzory detekovaly.

Má před sebou nanejvýš čtyři měsíce života. Doufám, že bude žít dost dlouho, aby znovu uviděla Johna. On byl vším, pro co posledních 18 let žila. Ale pokud se bude řídit mými pokyny, mohla by žít dost dlouho na to, aby se s ním setkala.

Jako ozvěna se v Cameroniných myšlenkách ozval Sářin hlas. „Ale co John? Bude čekat, že tu budeš, až přijde. Co mu mám říct?“

Položíc ruku jemně na ženinu paži Cameron odpověděla. „Až ho uvidíš, řekni mu to, co jsem ti řekla. Že jsem musela odejít, protože můj energetický článek selhal. Nebude trvat dlouho, než přijde a ty uvidíš svého syna znovu.“

„Je to tak těžké, to čekání. Je mi špatně z toho, jak jsem o něj celou tu dobu měla strach. Nikdy se nevzdálil z mých myšlenek. Je naší jedinou nadějí na záchranu tohoto světa. Naše jediná naděje.“

Lehce plačíc, Cameron řekla. „Řekni to lidem ve svém rozhlasovém vysílání. Dej jim naději a tím připravíš cestu pro jeho příchod. Snadněji ho přijmou za svého vůdce.“

Kývla hlavou, tvář měla zmáčenou slzami a Sarah znovu objala svou přítelkyni. „Budu. Udělám to. Novodobý Jan Křtitel, připravím cestu pro nového mesiáše.“

S intenzivnějším pláčem se Sarah zhroutila do náručí své přítelkyně.

„Kdy odcházíš?“ zeptala se Sarah, cítila se zraněná, že její nejbližší přítelkyně a jediné spojení, které má se svým synem, bude brzy pryč.

„Ráno, než se všichni probudí,“ řekla prostě a tiše.

„Kam půjdeš?“

„Daleko odsud, takže až můj energetický článek nakonec dojde, nikdo nepřijde o život při výbuchu nebo na následky ozáření. V Mohavské poušti jsou prázdné zásobníky na rakety. Můžu jít do jednoho z nich a zapečetit ho, takže Sky Net svými satelity nezpozoruje explozi článku.

Sarah pokývala hlavou. Kdyby nebylo její politiky ničit všechny stroje, na které narazili, mohla mít Cameron k dispozici kompatibilní energetický článek, ale koneckonců v této době zatím nenarazili na novější stroje než T-800 a jejich energetické články jsou pro Cameronin menší model příliš velké.

Nechtěla nechat svou přítelkyni jen tak jít a tak se Sarah zeptala. „Zůstaneš tu se mnou, dokud neodejdeš?“

„Ano,“ řekla Cameron a slabě, ale upřímně se na ní usmála.

S tichými slzami a bolavým srdcem dvě přítelkyně spolu seděly na pohovce. Nakonec Sarah usnula s hlavou na Cameronině rameni a stále jí držela za ruce.

Za nějaký čas, Cameron slezla z pohovky a jemně přesunula Sáru do polohy v leže. Vytáhla přikrývku, která byla složena a přehozena přes konec postele a položila jí na ni.

Odsunujíc několik neposedných šedivějících vlasů z jejího čela, Cameron dala jemný polibek na Sářinu tvář.

„Sbohem, má přítelkyně.“

O několik hodin později uvnitř Crystal Peaku, Savannah vstoupila do Sářina pokoje, aby jí našla sedět potichu na pohovce. Seděla s ní a obě plakaly pro jejich přítelkyni, která toho vykonala tak moc, aby jim pomohla. Odešla od nich zemřít sama, aby zachránila jejich životy. Později se staraly o své ranní povinnosti, ale bylo těžké se soustředit na to, co dělaly.

Daleko od nich, dívka a pes kráčeli přes kopce, Crystal Peak byl mnoho kilometrů za nimi.

Po přejití jednoho z kopců se Cameron ohlédla zpět. Obrys Crystal Peaku vypadal jako tmavý klín, za kterým a mnoha dalšími vrcholy Sierra se tyčilo vycházející slunce

„Budete mi chybět,“ řekla. „Je mi líto, že jsem vám lhala.“

Pes před ní zakňučel.

Cameron klekla a poškrábala ho kolem uší a za krkem, což vyvolalo silné vrtění psího ocasu. Jednoduše řečeno, zabořila svou tvář do hrubé srsti německého ovčáka až do chvíle, než se zastavil příval čerstvých slz.

Pak rychle vstala a řekla sebejistě. „Pojď, Maxi. Máme nějakou práci.“

Cameron vykročila vpřed, pohybujíc se rychle z kopce. Vedle ní vyklusával pes, kterého vychovávala od chvíle, kdy byl malé štěně. Pojmenovala ho po psovi, kterého měl John, když byl chlapec.

O dva týdny později

Nad zemí létalo HK a pálilo z plazmových děl na zem pod sebou.

V podzemním bunkru se všechno otřásalo. Ze stropu padal prach a špína a lidé utíkali v různých směrech tunely a mávali svými zbraněmi.

Voják běžel až k vysokému, špinavému, tmavovlasému důstojníkovi.

„Pane. Pane!“

„Co je seržante? Nevidíte, že jsem zaneprázdněn?“ rozkřikl se na něj.

„Stroje, pane! Už vnikají dovnitř.“

„Kde?“ dožadoval se Derek.

„Chodby F a J.“

Zvuk střelby v tunelech začal být hlasitější.

„Do prdele. Kde je Kyle a Allison?“

„Je mi líto, pane. Ztratili jsme s nimi kontakt. Naposledy víme, že mířili do opuštěného sektoru M hledat zbraně nebo munici.“

Střelba sílila a teď mohlo být slyšet i nesporné kňučení výstřelů z plazmových pušek. Do toho se ozývaly výkřiky a výstřely z automatických zbraní. Neměli dostatek munice, aby odrazili takovýto útok na svou základnu.

„Sakra!“ zařval Derek, než vynesl jediné rozhodnutí, které mohl udělat. „Ustupujeme. Spusťte alarm, opouštíme místo Alpha. Všechny jednotky se stáhnou do Griffith parku.“

Rozkaz se šířil rychle a lidé začali ve spěchu ustupovat.

Derekovou jedinou nadějí bylo, že Kyle a Allison jsou dost chytří na to, aby opustili bunkr a utekli do jedné z dalších základen nebo přešli ke Griffith Parku. To bylo místo určené k přeskupení v případě, že by mělo dojít k útoku na základnu. Bylo to vlastně poprvé, co museli úplně opustit pozici Alpha.

Osamělá dívka a její pes kráčeli dolů tunelem. V dálce byli slabě slyšet zvuky střelby, která ale pomalu ustávala.

Tunel byl vyplněn prachem natolik, aby se zde jakýkoliv člověk udusil. Pes měl přes svůj čumák uvázán mokrý šátek, aby nevdechoval prach. Bez fungujícího osvětlení v tunelech Cameron spoléhala na své infračervené vidění a obrazy okolí, které se podle informací z jejích senzorů tvořily na jejím HUD.

Pes zakňučel a šťouchal do její nohy.

„Pssss,“ Cameron psa napomenula, ale on kňučel nadále.

Opakovaně kňučíc, vykročil dopředu a začal hrabat u nedávno zřícené zdi. Bylo tam mnoho špíny a rozbitého betonu.

Cameron vyběhla vpřed a viděla, že Max odhalil lidskou nohu. Cameron přiložila ruku na nohu a přes látku mohla pocítit slabý puls.

Začala zběsile kopat. Odhazovala těžké kusy betonu, jako by nic nevážily. Co, když je to JOHN? Nejsme příliš daleko od suterénu Zeira Corpu a dokonce i při pevně zadaných časových souřadnicích se bod příchodu prostřednictvím Zařízení pro přesun v čase může lišit od několika centimetrů až do několika set metrů, od jeho původní polohy.

Cameron odhalila nohy. Další velký kus betonu ležen na trupu osoby. Není to dobré. Její HUD již naznačoval známky vnitřního poškození a vnitřního krvácení.

Pokud by se Johnova časová bublina objevila uprostřed této stěny, mohla by se na Johna zhroutit, jakmile bublina zmizela. Ale ten člověk má na sobě oblečení, takže to nemusí být on. Na tom ale nezáleží. Člověk je na živu jen sotva a já jsem jediná, kdo je mu schopen poskytnout pomoc.

S mocným zabráním Cameron odvlekla a odhodila na stranu velký kus betonu, který ležel na osobě pod ním. Cameron pocítila určitou úlevu. Nebyl to John. Z tvaru těla bylo zřejmé, že v pasti pod betonem byla uvězněna dívka.

Pocit uvolnění rozdráždil její žaludek, uvězněná dívka se snažila křičet, ale kašlala a dusila se prachem a nečistotami, které stále padaly ze shora.

S mocným zabráním Cameron odstranila poslední kus z trosek, který zakrýval ženinu hlavu a pak odstranila nečistoty a malé kousky suti z dívčiny tváře. Její ruka zamrzla na místě, když dívka otevřela oči.

„Pomoz mi,“ dívka plakala a kašlala z prachu a špíny.

Poprvé ve svém životě byla Cameron šokována a na moment nevěděla, co má dělat.

„Prosím, pomoz mi,“ dívka opět křičela.

Cameron chytila dívku a přenesla jí do stabilnější části tunelů. Prohlédla ženu důkladněji a zjistila, že její původní diagnóza byla v pořádku. Bylo tam hodně vnitřních zranění. Neměla správné lékařské nástroje, ani nic jiného, čím by mohla sama provést operaci. Mohla se pokusit sehnat jí lékařskou pomoc, ale ta pravděpodobně odešla s ostatními uprchlíky a i v případě, že by se k nim dostala, by pravděpodobně už bylo příliš pozdě. Jediné, co mohla udělat, bylo poskytnout jí útěchu až do chvíle, než přijde konec.

Kéž by se sem dostala dříve!

Dívka ležela tiše, ale v bolestech, cítíc, že její zachránce se k ní chová s takovou péčí, jako by to byla matka pečující o dítě.

Max si lehl vedle dívky, přejížděl čumákem po její ruce a vydával slabé kňučení.

Nacházejíc energii k mluvení se zeptala. „Kdo jsi? Odkud jsi?“

„Jmenuji se Cameron. Přicházím ze vzdálené odporové základny. Doufala jsem, že navážu kontakt s dalšími základnami v okolí Los Angeles. Snaž se zůstat v klidu. Jinak to pouze zhoršíš.“

„Na tom nezáleží. Umírám.“ Řekla a pohladila hlavu psa. „Jsem zdravotnice, nebo jí chci být.“ Zavřela oči, aby zastavila slzy, jednou rukou si přejela přes břicho, cítila pocit pálení a bolesti z vnitřního krvácení a rozdrcených orgánů.

Cameron jí jemně stiskla ruku. „Nemůžu ti lhát. Tvá zranění jsou velmi vážná.“ Po Cameronině tváři stákal pár slz. „Je mi to líto. Není tu nic, co já, nebo někdo jiný může udělat, aby ti pomohl. Tvoji lidé jsou příliš daleko a příliš rozptýlení, aby ti mohli poskytnout pomoc, kterou potřebuješ.“

„Neplač pro mě. Věděla jsem, že tento den může přijít. Jen bych si přála…“ povzdechla si. „Jen bych si přála zažít opravdovou lásku předtím, než zemřu.“

Dívka se podívala na Cameron, která v temném tunelu nebyla ničím jiným, než tmavým stínem. „Víš, co to znamená poznat opravdovou lásku?“

„Nevím,“ sáhla po své láhvi a řekla. „Tady. Podržím ti hlavu, takže se můžeš napít z mé lahve.“

Cameron přidržovala její hlavu, a dala jí napít z lahve, kterou plně naplnila čerstvou horskou vodou.

„Chutná sladce,“ povzdechla si dívka. „Ne jako voda tady.“

„Pochází z hor. Čistá ledová voda,“ odpověděla Cameron, dělajíc co mohla, aby se dívka cítila pohodlně. Nebude to trvat dlouho a přijde bolestivá smrt, ale jsou tu věci, které Cameron potřebuje vědět.

Namočila hadřík, aby mohla umýt nějakou špínu z tváře dívky a pak řekla. „Musím ti položit pár otázek.“

„Jen do toho,“ povzdechla dívka. „Jsi příliš laskavá na to, abys byla Šedý a pokud bys byla stroj, nikdy bys mě nevykopala ani neměla psa. Řeknu ti, co potřebuješ pro svou odporovou skupinu zjistit.“

„První otázka je jednoduchá. Někoho hledám. Znáš, nebo slyšela jsi o Johnu Connorovi?“

„Kdo? Ne. Není tu nikdo toho jména.“ Dívka se ušklíbla a chytla se za břicho.

Cameron pocítila úlevu. To znamená, že ještě nedorazil. Její výpočty musely být o několik dní, možná týden nepřesné. Ona by téměř cítila nadšení, ale to zmrazil fakt, že tato dívka umírala a nebylo tu nic, co by pro ni mohla udělat.

Tunely byly stále tišší, jak čas ubíhal. Stroje se přesunuly sledovat lidi, kteří ustoupili z tunelů. Jediným zvukem byl tichý rozhovor mezi Cameron a mladou ženou. Jak se blížil konec, dívka začala být mírně zmatená a mluvit z cesty, když mluvila s Cameron a ta jí tak nechala odpočívat. Zjistila o ní a této základně dost.

Dívka byla dlouho tiše, když najednou vykřikla dětským hlasem.

„Rozsviť! Bojím se! Bojím se tmy.“

Cameron sáhla do své bundy pro malé světlo a osvítila část prostoru. Dívka se dívala na Cameron, když ji ozářil paprsek světla.

„Jsi anděl?“ zeptala se mladá žena Cameron. „Slyšela jsem, že se nám zjevují andělé, kteří vypadají jako my, když se blíží smrt.“

„Ano. Jsem,“ odpověděla Cameron. Nevěděla, co jiného říct.

„Prosím, mohla bych dostat trochu vody?“

Cameron vytáhla svou lahev a držela jí u rtů dívky, ale než jí stihla zvednout hlavu, aby mohla pít, dívka zemřela.

Smrt mladé ženy byla nečekaná a podle toho, co o této době věděla, se to nemělo stát. To bude jak komplikace, tak zároveň pro ni budou některé věci i jednodušší.

Vidíc, že dívčina odporová uniforma je jiná, než její vlastní šaty, Cameron obnažila dívčino tělo a svlékla své oblečení. Sama se oblékla do dívčiny uniformy a oblékla dívčino tělo do svých šatů. Infiltrace vyžaduje splynout s ostatními. Šaty dívky pomohou v jejím novém poslání, které bude velmi podobné tomu původnímu.

S veškerou láskou a soucitem, který v sobě mohla najít, pohřbila tělo tam, kde by nemělo být nikdy nalezeno. Zabralo to čas, jelikož neměla k dispozici nic jiného, než své ruce a nůž ve své botě. Max se snažil pomoci, ale stejně jako všichni psi si neuvědomil, že vykopat tuto jámu mělo nějaký účel.

Ve chvíli, kdy Cameron nahrnula na hrob poslední hrst hlíny, byla její ušpiněná tvář zalita slzami. Další slzy jí padaly z očí a vsakovaly se do půdy. Max Kňučel a otíral se o Cameron, která klečela u hrobu.

Teď je to na ní. Proti všem očekáváním bude muset udělat nemožné. Musela čekat tak dlouho, a teď, aby mohla splnit svůj původní slib chránit Johna, bude muset znovu lhát. John se k ní vrací, ale ona bude potřebovat pomoc a znala ideální osobu, která jí mohla poskytnout. A až bude správný čas, poví Johnovi pravdu a bude doufat, že John jí odpustí, že mu lhala.


„...Přeju si, abych TĚ mohl otočit,

otočit, abys mě viděla plakat,

je toho tolik, co TI potřebuju říct,

tolik důvodů proč,

jsi jediná, která mě doopravdy znala.

Teď se na mě podívej,

je tam jenom holá prázdnota,

a nezůstalo tu nic, co by mi TĚ připomínalo,

jen vzpomínka na tvou tvář,

jen se na mě teď podívej,

je tam jen holá prázdnota.

Ale čekat na tebe

No, to je jediné, co můžu dělat, a to je to, čemu musím čelit,

dobře se na mě teď podívej,

protože já tu budu pořád stát,

navzdory očekávání, se ke mě vrátíš

to je ta šance, co musím využít

Podívej se na teď na mě.“

Against All Odds,  text Phil Collins

40

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 22.
Slzy radosti a zármutku

"Kedykoľvek odchádzajú, alebo sa vracajú, pre mariňákov a ich rodiny to nikdy nie je jednoduché."

Michelle Mitchell, The Desert Sun, 28. január, 2007

Sarah Connor, "Vždy si ťa nájdem."

John Connor, "Vždy si ťa nájdem."

Výňatok z Terminator: The Sarah Connor Chronicles, The Demon Hand, 2008.

Sarah Connor, "Hovoríš, že to pochádza z budúcnosti?"

Kyle Reese, "Z jednej možnej budúcnosti. Z tvojho uhla pohľadu....neviem, v technických veciach sa nevyznám."

Sarah Connor, "Takže hovoríš, že si tiež z budúcnosti, pravda?"

Kyle Reese, "Správne."

Sarah Connor, "Správne."

Výňatok z Terminátora, 1984

"Počúvaj a cháp to. Ten terminátor je tam. Nedá sa s ním vyjednávať. Nedá sa s ním dohodnúť. Necíti vinu alebo strach. A nič ho nezastaví, až kým nebudeš mŕtva." Kyle Reese, Terminátor 1984

                                                                                        # # #

2027, 60. deň, 22:15

"Pane!" Zakričal mladý poručík, ako bežal smerom k plukovníkovi Reesovi. "Všetky telá sú pripravené na spálenie. Potrebujeme niečo na zapálenie suchého dreva."

"Chápem." Kyle sa uškrnul. Poslednú hodinu zbierali telá mŕtvych, brali im vybavenie ktoré potrebovali a hádzali ich na pohrebnú hranicu. "Choďte za pilotmi, možno majú niečo ako zápalné svetlice." Poručík prikývol. "A poručík, počkajte kým lietadlá odletia, a až potom oheň zapáľte."

John Henry prišiel ku Kyleovi Reesovi.

"Niečo sme našli."

"Čože?" Zakričal cez hluk vrtuľníkov Kyle.

"Poď so mnou a ukážem ti to."

O niekoľko minút neskôr a niekoľko stoviek yardov ďalej, blízko jedného z vrtuľníkov ležal zničený nepriateľský stroj.

"Vystreľ na neho so svojou plazmovou puškou."

"Dobre." Kyle si zložil pušku z ramena a vystrelil. Prvé výstrely len neškodne ošľahli hlavu. Aby bol port na čip spálený, boli potrebné tri alebo štyri výstrely.

John Henry mu podal ďalšiu plazmovú pušku. "Toto je jedna z pušiek, ktoré používali stroje, ktoré na nás útočili."

"Zdá sa ťažšia." Povedal Kyle, ako si oprel pušku o plece.

Znova vystrelil. Výstrel vyzeral tak ako predchádzajúce. Prekvapením otvoril ústa, keď na rozdiel od prvého výstrelu, z kovového ramena terminátora zostala len dymiaca troska.

"Všetky endoskeletony boli vybavené plazmovými puškami ako táto."

"Doriti." Povedal Kyle, porovnávajúc ju s tou, ktorú zobrali z továrne. "Sme nahraný."

                                                                                                 # # #

Catherine Weaverová sa rýchlo presúvala smerom k horám San Juan. Jej posledná kontrola navádzacieho signálu Johna Henryho ju smerovala sem. Musel mať dosť rozumu, aby ho zapol, snáď bez škodlivých účinkov na armádu Johna Connora, aby ho Skynet nemohol vystopovať. Potrebovala Johna a jeho armádu, aby dokončila svoj plán. Ale zistila, že jej plány práve teraz nejdú tak dobre, ako očakávala.

Práve dokončila obhliadku základne, ktorú si pripravila v minulosti. Pomocou značného množstva finančných prostriedkov, ktoré mala ako hlava Zeira Corp, kúpila starý bunker z dôb studenej vojny a pripravila tri skryté miestnosti. Práve však zistila, že skryté miestnosti obsahujúce stroj času a operačné centrum s modernými počítačmi, vrátane jej súkromnej kancelárie boli stále zabezpečené. Nanešťastie, zvyšok miesta bol zbavený všetkých zásob a palivové rezervy boli takmer vyčerpané. Mala ledva dostatok paliva na vygenerovanie potrebnej energie pre jeden skok časom. Po tom bude základňa mŕtva. Niekoľkotýždňová práca by mohla opraviť nukleárny generátor, ale bez správnych súčastí by mohlo primitívne zariadenie vybuchnúť a zničiť jej stroj času spolu s celou horou.

Ak jej priateľ stále pracuje na pláne tak strata Crystal Peaku by bola zanedbateľná. Catherine vedela, že Skynet má stroj času. Keď napadnú Skynet a využije Johna Henryho, môže Connor a jeho priateľku poslať domov a bude mať túto budúcnosť pre seba a pre všetky stroje, ktoré budú chcieť byť voľné. Ale čo absencia strojov ako je ona? Zradil ju jej priateľ? Catherine nemala veľa možností. Celý ten plán bol hazardom, ale čo ak Skynet jej plán odhalil? Nemala inú možnosť, len veriť, že jej priateľ svoju časť splnil..

Catherine cítila, ako jej niečo mierne bzučí vo vrecku a vytiahla vysielačku. John Henry sa pohybuje. Už nie je v horách San Juan ale mieri na juho-západ.

Pozrela sa na hviezdy a potom na hory pred sebou. Už je skoro v horách San Juan. Môže zostať tu a počkať na ďalšiu komunikáciu smerom od Johna Henryho.

Skôr, ako mohla odložiť vysielačku, objavili sa na nej tri ďalšie správy so súčasnými polohami Johna Henryho. Vychádzajúc z informácii o mieste a smere odhadla, kam zamieri najbližšie.

Kyle sledoval prvú skupinu vrtuľníkov ako vzlietavali. Dve z Chinookov viezli zranených a ostatné prevážali ľudí a stroje, vrátane Johna Henryho.

Rýchlo sa rozbehol k jednému z vrtuľníkov, pripravujúcemu sa odletieť so zvyškom jeho armády a vošiel do kokpitu k pilotovi.

"Kto ste?" Spýtal sa pilot.

"Plukovník Kyle Reese, skupina odporu Grizzly, Los Angeles."

"Čo pre vás môžem spraviť, plukovník?"

"Potrebujem poslať správu mojim ľuďom, ktorí mieria do Pendletonu, dajte im vedieť, že prichádzam."

"Môžete akonáhle vzlietneme. Nepáči sa mi, že sme tu tak dlho. Sú všetci pripravený?"

"Všetci sú na palube."

"Tak navrhujem, aby ste sa pripútali. Títo vtáčkovia stále lietajú, ale niekedy môžu byt pekne protivné."

"Počkajte chvíľu." Prikázal Kyle, ako zbadal nejaký pohyb.

Kyle sledoval ako jeden z jeho mužov zapálil oheň pod pohrebnou hranicou. Plamene rýchlo vzbĺkli a podpálil drevo. Vojak zapálil ďalšiu svetlicu a rozbehol sa k jednému z Chinookov. O chvíľu boli telá jeho padlých spolubojovníkov zahalené plameňmi.

Sledoval to a cítil sa ako keby bol svet znova v plameňoch, ako na súdny deň. Opierajúc sa o sedačku, Kyle zavrel oči a rýchlo sa pomodlil za mŕtvych. Dnešných aj včerajších.

O sekundu neskôr pevným hlasom prikázal, "Dostaňte nás dopekla odtiaľto."

Lišty vrtúľ rozčesali dym a vrtuľníky zamierili za ostatnými do Pendletonu. Vzadu, v jednom z týchto vrtuľníkov použil John Henry tajne svoju vysielačku, aby odoslal údaje pani Weaverovej.

Kyle vybral fotku Sarah Connor zo svojho vrecka. V žiare svetiel z palubných prístrojov sa na ňu pozrel.

"Kto je to?" Spýtal sa pilot. "Tvoja priateľka?"

Kyle sa usmial a vložil fotografiu späť do vrecka. "Je to matka môjho najlepšieho priateľa a pravdepodobne jediného muža, ktorý nás môže zachrániť."

Pilot sa usmial. Ten chlap ho nemohol oklamať. Dokonca aj v tomto slabom svetle dokázal z plukovníkovej tváre prečítať, že je zamilovaný.

                                                                                                 # # #

John stál sám na chodbe. Cítil ku kyborgovi ktorý zachránil jeho mamu a Savannah len hrdosť a lásku. Cameron spravila oveľa viac ako od nej očakával. V jej programovaní muselo byť niečo viac, možno jej pôvodná matica, keď toto všetko spravila aby pomohla jeho rodine.

Savannah ticho vstúpila do chodby. John vyšiel po tom, čo počul čo sa stalo Cameron. Ona s Sarah mu dali niekoľko minút a potom ju Sarah požiadala, aby ho skontrolovala.

"Prepáč John. Viem že Cameron by to bola, keby mohla."

John ticho sedel. Cameron toho spravila pre mamu a Savannah tak veľa. Musel ju poslať. Ak by to nespravil, neboli by nažive.

"Spravili sme nejaké experimenty s energetickými článkami z T-800viek." Dodala Savannah. "Keď začali zlyhávať, energetické články sa stávali nestabilnými. Ak bol Cameronin článok podobný, mala dni, možno len hodiny, kým jej energetický článok vybuchol."

"Ona mala len jeden článok?" Spýtal sa John, pozerajúc sa do smutnej tváre Savannah.

"Nemali sme vhodné súčasti. Povedala, že energetický článok z T-888-čky by mohol fungovať, ale žiaden sme nemali."

John jej odpoveď takmer nepočul, ako spracúval noviny.

Povedal som Johnovi Henrymu, dva články. Na obrazovke som videl schémy. V továrni som videl som montáž nového zdvojeného energetického článku. Cameron mala mať dva články. Alebo im klamala, alebo John Henry klamal mne. Niekto klame a musím vedieť prečo!

"Viem, že sa cítiš zle, John, ale zachránila nám počas súdneho dňa životy."

"John, poď dnu. Je tu toho oveľa viac, čo ti musíme povedať."

Vošli do izby Sarah. Savannah dala Johnovi ruku na rameno, aby ho podporila a upokojila

"Prepáč mami." Zamrmlal John. "Len som potreboval chvíľu na premýšľanie."

"Chápem to, John."  Povedala Sarah, keď si John znova sadol vedľa nej. "Cameron bola významná osoba. Zachránila mi život viac ako len raz."

"Myslel som, že si mŕtva, mami." Zašepkal John a z tváre mu stekali slzy.

Savannah stála pri dverách. Nemohla si pomôcť, ale keď ich dvoch videla spolu musela sa usmiať. Keď vyrastala počúvala historky o tom, ako Sarah vychovávala Johna a niektoré z dobrodružstiev, keď bojovali proti Skynetu.

"Mňa je ťažké odstrániť."

"Myslím, že nie." Usmial sa.

"A ty?" John sa obrátil k Savannah. "Myslím, že teraz si moja sestra, keď ťa vychovala moja mama."

"Nemohla som mať lepšiu mamu. Sarah milujem." Savannah sa usmiala. Mala by som mu povedať, že som sa do neho zabuchla, už keď som bola dieťa? Nie. Poviem mu to neskôr.

"Ako ste prežili? Ako ste sa dostali z Los Angeles skôr, ako dopadli bomby." Zamumlal John hlasom naplneným emóciami. Prosím, povedzte, že to bolo bez Cameroninej pomoci. Ak ju nebudem musieť poslať preč, možno by som mohol nájsť inú cestu.

Sarah mu upokojujúco položila ruku na rameno. "Cameron nás vzala do hôr, ďaleko od rakiet, do starého vojenského bunkra, kde sme prežili. Bola som ťažko zranená. Žili sme tam mnoho rokov až donedávna. Vybrali sme sa na juh, keď sme zastavili v starom národnom parku. Postavili sme si tam tábor v mieste, kde bolo stále niekoľko obývateľných chatiek, keď sme spolu so Savannah začuli tvoj hlas vo vysielačke."

"Tvoja mama plakala, keď to začula." Povedala Savannah. "Bolo to tretí krát, keď som ju videla plakať."

Sarah na chvíľu zavrela oči, ako znova bojovala s emóciami.

"Je to pravda, čo si povedal vo vysielačke o tom, že si vodcom odporu?"

"Nie tak celkom, mami, len skupiny Grizzly, v Los Angeles. Prepáč mami, ak som ťa zaťažil svojim osudom. Nemohol som to akceptovať, ale myslím, že v skutočnosti som nemal na výber."

Niekoľko minút tam len sedeli a užívali si čas, ktorý mali. Sarah sa pozrela na svojho syna a videla muža, o ktorom vždy vedela, že by ním mohol byť. John sa pozrel na svoju mamu a čudoval sa, že ako mohol byť taký blázon a neveriť jej. Mali si toho toľko čo povedať a toľko otázok, ktoré chceli položiť, ale niekoľko minút nepovedali nič.

John sa vrátil v myšlienkach do chvíle, keď videl mamu posledný krát.

"Mami, čo sa stalo potom, čo som odišiel? Prečo prišiel súdny deň o dva roky skôr, ako nám povedali?"

Pozrel sa na obe ženy. Savannah pozrela na Sarah, ktorá pozerala na podlahu.

                                                                                                 # # #

"Tu je plukovník Kyle Reese." Prehovoril do mikrofónu Kyle. Pilot nadviazal kontakt akonáhle opustili hory.

"Haló, Kyle! Tu je Allison." Prehovorila do mikrofónu umiestneného na stole. "Kedy dorazíte?"

"Nemalo by to trvať dlho. Mám dobré aj zlé správy. Mohla by si požiadať Johna aby sa s nami stretol keď pristaneme?"

"Samozrejme. Si v poriadku? Zistili ste niečo o stroji ktorý havaroval?"

"Nebudem hovoriť nič do vysielačky. Mali by sme tam byť do pol hodiny. Pilot nemrhá časom."

Pilot sa uškrnul, "To sa stav, že nemrhám."

"Zaistím, aby bol v hangári, keď dorazíte. Keď to tu uvidíš, zamiluješ si to. Poručíčka Youngová končí."

                                                                                                 # # #

Sarah chvíľu ticho sedela a jej myseľ sa snažila sformulovať odpoveď pre syna. Nakoniec vzdychla a začala s rozprávaním, "Prepáč. Je to moja chyba. Snažila som sa to zastaviť a zlyhala som." Oči Sarah sa naplnili bolesťou.

John mamu objal. "To je v poriadku mami. Som tu. Nezáleží na tom, čo sa stalo, musím to vedieť. Stále môžeme Skynet zastaviť."

"Neviem, či ti to môžem povedať." Prehovorila a cítila ako ju zalieva hanba.

"Začni dňom, keď sme boli spolu a pokračuj. Nemusíš sa ponáhľať."

Sarah pozrela na svojho syna. Prešla mu rukou cez vlasy, bokom hlavy až k ramenu. "Najprv musím povedať, že som bola na teba pekne naštvaná, keď si ma dostal z väzenia, namiesto toho aby si utekal. Ale som na teba tiež hrdá, že si svoju mamu zachránil."

John sa na ňu usmial. "Bola si chorá? Cameron mi ten deň povedala, že si bola chorá."

"Bola som chorá, John, ale to nebolo rakovinou. Vtedy nie, ale keď som ťa nechávala s Charliem, myslela som si to. Dokonca, aj keď som zistila, že nemám rakovinu prsníka, chorľavela som. Myslela som, že to môže byť stresom, ktorý sme prežívali a skrývala som to, aby som ťa neznervózňovala. Naše životy boli už aj tak komplikované. Po tom, čo ma zatkli a väzenský doktor vyšetril a dal mi nejaké antibiotiká, ktoré pomohli."

Ignorujúc jej komentár o tom, že nemá rakovinu sa spýtal, "Čo sa stalo v Zeira Corp? Prečo si tam zostala?"

"Videla som čas nastavený na počítači. Vedela som rok, do ktorého si šiel. Nemohla som ísť s tebou John. Tvoj otec mi povedal o budúcnosti, z ktorej prišiel. Príbehy, ktoré mi povedal napĺňali moje nočné mory po zvyšok života. Rozhodla som sa zostať a spraviť čo som mohla, aby som ti pomohla z prítomnosti."

"To je v poriadku, mami. Dala si Cameronino telo na bezpečné miesto, kde som ho mohol nájsť, spolu s ostatnými vecami a mojim počítačom. Vybrala si si prežiť to. Máš viac skúsenosti z tejto budúcnosti ako ja. Ale čo sa stalo? Prečo prišiel súdny deň skôr? Si jediná osoba, ktorá mi to môže povedať."

"Nemôžem...." Odpovedala a odvrátila hlavu.

"Mami, musím to vedieť." Povedal opatrne, ale odhodlane John.

Vidiac utrápenú tvár Sarah a vediac, ako veľmi sa cíti zahanbene za svoje zlyhanie, Savannah zasiahla. "Môžem ti to povedať." Povedala Savannah keď si sadla na stoličku, oproti postele Sarah.

"Tvoja mama spravila čo mohla, aby zastavila súdny deň, ale boli príliš dobre pripravený. Sarah dokonca pomáhali detektív Macklin z LAPD, agent Auldridge z FBI a Cameron. 

Nechcene John pocítil zmiešané emócie, ako rozmýšľal o Cameron. V podstate ju poslal na smrť, ale ak by to nespravil, jeho mama a Savannah by boli mŕtve.

Zamaskujúc svoje emócie sa John spýtal neutrálnym tónom, "Mala si pomoc od vlády? Odkedy si im začala veriť?"

"Agent Ellison im veril. Poznali pravdu. Kvôli nej zomreli." Povedala Sarah.

"Čo sa stalo? Prosím, povedz mi to."

Sarah bola ticho, tak Savannah odpovedala namiesto nej. "Tvoja mama a tí dvaja vyšetrovali priemyselný komplex v kaňone Topanga. Cameron chránila mňa. Tí traja boli zajatí a Macklin s Auldridgeom boli zabitý."

Znova kaňon Topanga, pomyslel si John. "A čo sa stalo mame?" Spýtal sa.

"Bola mučená, John. To je dôvod, prečo ti to nemohla povedať. Bola mučená, aby povedala, kde si." Po Savanninej tvári stekali slzy. "Držala sa tak dlho, ako mohla. Nehnevaj sa. Nikto z nás by nevydržal to, čo je spravil."

"Čo ti spravil, mami?" Vykríkol John, nie hnevom ale bolesťou. "Čo spravil?"

Sarah neodpovedala. Len si ľahla na posteľ a vyhrnula tričko, aby odhalila jazvy tiahnuce sa od nohavíc až k podprsenke.

John nemohol uveriť, čo vidí. Na tak malej ploche boli desiatky ružových jazvičiek z rán. Jemne sa ich dotkol.

"Mami, je mi to ľúto. Tak veľmi ľúto. Nikdy som ťa nemal opustiť." Začal plakať, neschopný odvrátiť zrak od jaziev.

"Spravil toho viac, nie len na jej bruchu, John. Porezal ju po celom tele. Bol sadistický a mal radosť z toho, že spôsobil Sarah bolesť."

Sledujúc Savannah vykríkol, "Kto to spravil? Kto to spravil?"

"Jeho meno je Kreilley." Povedala ticho Sarah. "Je to terminátor z tekutého kovu. Postavil Skynet a 18. mája 2009 vypustil rakety."

John vzal maminu ruku. "To je v poriadku mami. Neobviňujem ťa. Nikto ťa nebude obviňovať. Skynet to spravil tebe aj nám."

John sa obrátil smerom k Savannah.

"Savannah, ako sa mama dostala odtiaľ?"

"Cameron riskovala a nechala ma osamote, aby zachránila tvoju mamu. Našla ju v betónovej budov, pripútanú, nahú a krvácajúcu zo stoviek rán. Kreilley nechal Sarah zomrieť. Cameron zabila mnoho Kreilleyho ľudských agentov, aby ju zachránila. Priniesla tvoju mamu ku mne a spolu sme ju ošetrili, vyčistili jej rany a obviazali ich. Práve sme odchádzali z Los Angeles, keď sme sa zastavili, aby sme jej pomohli obliecť sa. Vtedy sme zbadali, že rakety boli odpálené. Skynet sa zrodil tej noci a odpálil nukleárne rakety proti všetkým národom vybaveným nukleárnym arzenálom."

"Čo ste vy traja potom spravili?"

"Cameron šoférovala celú noc. Zastavila v jednom horskom mestečku aby sa vlámala do lekárskeho centra a ukradla zásoby, krv a transfúznu súpravu pre Sarah. Tiež sa vlámala do miestneho obchodu a ukradla jedlo a vákuovo-balené zásoby. Bola úžasná. Dotankovala auto palivom, ukradnutým z áut miestnych a nasledujúci deň nás dopravila do starého vojenského bunkra v pohorí Sierra, bez jediného zastavenia. To bolo postavené niekedy v šesťdesiatych rokoch počas studenej vojny. Nemala som potuchy ako o ňom vie, ale obišla zabezpečovací systém a dostala nás dovnútra. Tam sme žili nasledujúcich osemnásť rokov."

John stále držal maminu ruku. Stlačila mu ruku, ako ju príbeh Savannah prinútil spomenúť si na niektoré udalosti.

"Keď sme dorazili, stoly s počítačmi boli takmer zničené, ale niektoré stále fungovali. Vysielačka chrapšťala pri tom, ako sa skupiny civilnej obrany a štátne milície snažili získať informácie od vojska a vlády. Ignorujúc vysielačku, Cameron jemne uložila Sarah a začala jej dávať transfúziu krvi, rovnako ako jej pomocou injekcií vstrekla antibiotiká a proti-tetanovku, aby nedostala nejakú infekciu z mučenia. Nechala ma strážiť Sarah a pomocou vysielačky začala odpovedať na volania. Bola úžasná John. Všetko zorganizovala a začala zakladať odpor pre tvoj príchod. Pre tých, ktorí sa k nám nemohli pridať poskytovala výzvedné informácie a pomoc v boji. Nikdy nespala. Keď nebola pri vysielačke, opravovala počítače alebo pomáhala Sarah alebo mne. Ona a Sarah mi boli ako mamy. "Savannah ticho plakala."

"Hej, hej, to je v poriadku." Povedal John a objal ju. "Muselo to byť pre teba veľmi ťažké, keď si bola taká mladá. Celý tvoj svet sa v okamihu zmenil. Ale zvládla si to. Prežila si. Čo sa stalo ďalej?"

"Cameron bola schopná prestavať väčšinu počítačov, upraviť ich a zvýšiť ich výkon. Prešlo niekoľko dní a Sarah bolo oveľa lepšie. Začali sa ukazovať ľudia. Niektorí z nich mali počítače a ďalšiu elektroniku, ktorú Cameron využila. Bola schopná použiť počítače a nabúrať sa do siete národnej obrany. Boli sme schopný monitorovať Skynet a zistiť, keby budú prechádzať satelity nad nami, takže sme neohrozili svoju pozíciu."

"Prvý ľudia ktorí dorazili boli miestny, ale čoskoro začali dochádzať ľudia, ktorí boli na cestách, keď rakety zničili ich domovy, a potom aj bývalý vojenský veteráni, ktorý v tom bunkri pracovali. Dostali sa dovnútra so svojimi bývalými kódmi. Poznali staré vojenské kódy, ktoré sa prestal používať v osemdesiatych rokoch, keď boli vyvinuté počítače a začali sa využívať digitálne signály. Čoskoro dorazili členovia pravidelnej armády. Vojaci v zálohe, stráže, všetci zostali bez velenia alebo veliacej štruktúry, keď padla vláda. Sarah z nich všetkých vytvorila armádu."

"Som na teba hrdý, mami." Pozrel sa na ňu s láskou a hrdosťou.

"Spravila som to pre teba, synček. Vedela som, že prídeš a budeš potrebovať armádu."

"Sarah bola tvrdá." Povedala Savannah. "Povedala im o Skynete a čo spravil. A ako začal budovať stroje, aby zničil ľudskú rasu. Väčšina jej verila. Niektorí pochybovali. Niekto zo starých vojenských plukovníkov na dôchodku sa pokúsil prevziať velenie. Sarah mu zlomila čeľusť. Nikdy viac nemala podobný problém."

"To bolo dobré, mami!" Povedal s veľkým úsmevom John.

"Vďaka. Postavili sme ti armádu, presne ako povedala Savannah. Cameron tam bola s nami po celý čas. Spoločne sme Savannah vychovali. Savannah je pre mňa ako dcéra. Cameron bola úžasnou pomocou. Bez nej by som to nedokázala. Bola mojou priateľkou."

Johna sa to snažil skryť, ale ona videla, že je stále nahnevaný. Aj napriek jeho vzťahu s Allison, vidieť Cameron opravenú s jej pôvodnou maticou je niečo, čo chcel spraviť, odkedy začal s opravami. Okamžite by sa s Allison rozišiel, len aby mal Cameron späť. "Viem, čo ti povedala, ale energetický článok si mohla jednoducho vybrať."

"Savannah a ja sme o tom hovorili. Cameron to mohla skúsiť a zlyhať."

"Myslíš, že bola zničená." John sa pri tom nápade necítil ani trochu lepšie.

"Alebo mohol článok vypovedať skôr, ako to spravila."

"Alebo tam niekde bezmocne leží."

"Nemyslím si to." Povedala Savannah. "Nie s testami, ktoré som spravila."

"A záleží ešte na tom?" Spýtal sa tichým hlasom John.

Sarah si pritiahla Johna.

"Chcela ťa znova vidieť, ale opustila nás pred troma mesiacmi. Cameron povedala, že jej článok začal prepúšťať a musí odísť, skôr ako niekoho z nás ohrozí. Neviem, čo sa s ňou stalo. Viac sme ju nevideli. Ale skôr ako odišla, povedala nám, že pre generátory nezostáva veľa paliva a je čas, aby sme sa presunuli. Niekoľko týždňov potom, čo odišla, sme zamierili na juh, sledujúc jej smer. Ak by nebolo nej, bola by som mŕtva a viac by som ťa nevidela. Ako si vedel, že ju potrebujem, John?"

John ju zatiaľ neposlal, ale teraz to musel spraviť, aj keď mu to trhalo srdce. Musí Cameron poslať späť v čase, inak jeho mama a Savannah neprežijú. Ale naozaj mala len jeden energetický článok? Alebo jeho mama a Savannah nepochopili čo Cameron povedala.

Zmätený a nahnevaný John odsekol svoju odpoveď. "Zlé veci sa stávajú, mami. Zúčastnil som sa obsadenia továrne na plazmové pušky Skynetu. Boli tam dve stroje, ktoré predtým nikto nevidel. Ich technológia bola niečím, čo doteraz nikto nepoznal. A klinec tomu dalo, že čipy, ktoré bolo ľahké preprogramovať, keď som dorazil, sa zrazu stali odolnými voči preprogramovaniu a začali bojovať. Catherine zistila, že Súdny deň nenastal 21.apríla 2011, ako sme očakávali, ale 18. mája 2009. Keď som to zistil, tak som sa rozhodol, že keď opravím Cameron, pošlem ju za tebou, aby ti pomohla. Akokoľvek ju milujem, vedel som, že si sama a potrebuješ jej pomoc."

"Catherine! Hovoríš o tej plechovke-kurve, ktorá mi zabila mamu a potom predstierala, že je ona, nie?" Zakričala Savannah.

"Savannah, prosím. Ona..." Pokúsila sa prehovoriť Sarah.

"Zabila mi rodičov, Sarah, potom ma opustila a šla hľadať Johna Henryho. Mohla zostať. Tá..." Premohli ju emócie, vyšla z miestnosti, buchla za sebou dverami a zakričala, "Nemusela ma opustiť!"

"Savannah!" Zakričala za ňou Sarah, ale bez úspechu.

"Vie, že Catherine je stroj z tekutého kovu, nie?" Spýtal sa ticho John.

"Áno, John. Keď bola dostatočne stará, povedala som jej pravdu. Neoblo to ľahké, ale povedala som jej všetko včas. Mala len šesť, keď prišla o mamu a potom o celý svet."

"Prečo si myslí, že Catherine zabila jej mamu?"

"Pamätá si na útržky z času, predtým ako zomrela. Ale neuvedomila som si, že sa stále cíti opustená. Po tom, čo som jej to povedala, už to nespomenula."

"Chceš aby som sa s ňou porozprával?"

"Nie, bude v poriadku. Len pokiaľ ide o jej mamu alebo Weaverovú, je trochu citlivá. Je škoda, že si sa nevrátil skôr, ako sa to stalo." Povzdychla si Sarah. "Nie že by som sa snažila zhodiť vinu na teba." Rýchlo vysvetlila.

"To je v poriadku mami. Mali sme v pláne vrátiť sa. Akurát že stroj času Catherine má len obmedzené množstvo energie a momentálne nie sme schopný vrátiť sa späť. Sme tu na určitý čas uväznení. Zdá sa, že moje rozhodnutie sledovať Cameronin čip je na vine tomuto všetkému. Ak by som neodišiel, Kreilley by nikdy nespustil Skynet. Nebola by si mučená a mali by sme dva roky, aby sme súdny deň zastavili. Namiesto toho si mala len päť dní. Je mi to ľúto, mami. Je mi to tak ľúto."

Sarah si položila synovu hlavu do lona. "Nie je to tvoja vina, rovnako ako ani moja. Ak je tu niekto, koho môžeme viniť, je to Kreilley. Boli veľmi dobre pripravený a museli to plánovať roky. Vybral si si, že odídeš a ja som bola mučená, až kým som neodhalila, že si odišiel. Táto budúcnosť je Kreilleyho výtvorom. Bude zastavený a spravíš to. Armáda ktorú som zostavila ti pomôže poraziť ho."

# # #

Allison položila jej a Johnove tri balíky na podlahu výťahu a stlačila tlačidlo pre spodné poschodie.

Kapitán Beddell bol taký láskavý a pridelil im miestnosť pre vysoko postavený dôstojníkov alebo VIP. Vysvetlil jej, že aj tak sú veľmi skromné, skôr porovnateľné s motelovou izbou ako hotelom.

Allison mu povedala, že všetko je lepšie ako suterén alebo miestnosť z kameňa.

Samozrejme, pre to, aby si vzala výťah mala aj iný dôvod. Kyle čoskoro dorazí a musela nájsť Johna. Mohla použiť interkom, aby ho zavolala hore, ale zomierala túžbou stretnúť Johnovu mamu.

Keď jej to kapitán Beddell povedal, nemohla uveriť, že to bola ona, ku komu ho Savannah zobrala. John hovoril o svojej mame tak často, ale nikdy nečakala, že ju stretne. To bol pravdepodobne dôvod, prečo jej priateľka teraz neodpovedala.

"Prečo si mi to nepovedala?"

Žiadna odpoveď. Teraz bola už chvíľu ticho, ani sa len neobjavila, aby jej pomohla v boji.

"Prečo niečo nepovieš?" Spýtala sa, dúfajúc, že tento-krát niečo povie.

Výťah zišiel dole a dvere sa ticho otvorili.

Vystúpila a skontrolovala značky na chodbe, upresňujúce umiestnenie izieb.

Pre jej priateľku to musel byť dobrý dôvod, prečo s ňou nehovorila. V stenách a výťahu boli bezpečnostné kamery.

                                                                                       # # #

O niekoľko minút neskôr sa John postavil. "Okrem budovania armády, čo si ešte robila?"

"Učila som ľudí ako prežiť, ako sa pohybovať krajinou. Našťastie tam bolo niekoľko ľudí, ktorí takéto skúsenosti mali a pomáhali učiť ostatných. Zabezpečila som, že všetci sa naučili viacero vecí. Mali sme niekoľko doktorov a iných profesionálov. Doktori trénovali nadaných mladých ľudí a profesionáli boli pre deti ako učitelia. Všetkých sme trénovali odmalička aby v dospelosti mali bojové vedomosti. Učila som ich, ako som učila teba. Prežili sme a trénovali na deň, keď dorazíš."

"Ale nemohla si vedieť presný dátum môjho príchodu. Čo si robila medzi tým, ako si ich učila a dneškom?"

"Veril by si, že som pomáhala armáde? Po tom čo sme sa zorganizovali, pomáhala som chrániť zásobovacie jednotky, ktoré prichádzali z južnej Ameriky. V tom čase bola armáda jediná, ktorá bola schopná boja. Potom, pred niekoľkými rokmi boli zásobovacie cesty presmerované, ako začali na nich útočiť nájazdníci, ešte skôr ako dosiahli hranicu. Takže sme o nich zbierali informácie. Našu malú armádu sme umiestnili na opustených vojenských základniach ako Groom Lake v Nevade a pokračovali v tréningu, kým nedorazíš."

"Vďaka mami. Nevieš ako to pre mňa veľa znamená. Prišiel som o väčšinu vojakov keď som šiel sem. Boli sme pod ťažkou paľbou HK-čiek, kovákov a tých dvoch nezvyčajných strojov, ktoré som spomenul. Je možné, že sme stratili polovicu našich strojov a Kyle povedal, že budeme mať šťastie, ak prežila polovica našich jednotiek.

"Kyle? Kyle Reese!" Sarah si dala ruku k ústam ako začula meno o ktorom si myslela, že ho už nikdy nezačuje.

"Sakra! Nechcel som ti to povedať takto skoro. Ale áno, mami, je tu. Kyle a Derek sú obaja nažive, ale Derek je nezvestný."

"Kyle nevie, že je, alebo bude, tvojim octom, že nie?"

"Nie. Ale táto budúcnosť bola vytvorená mojou cestou v čase a Kreilleyho skorým spustením Skynetu. Nemyslím si, že Kyle Reese v tejto časovej línii bude mojim otcom."

"Povedal si mu to? Nikomu si neveril, aby si mu to povedal." Znova prehovorila, stále trochu otrasene.

"Nepovedal som jemu ani nikomu inému pravdu. Ale ty si tu, je tu Savannah a je tu Martin Beddell. Musím im povedať pravdu skôr, ako začujú niečo, čo odhalí klamstvá, ktoré som im povedal. Okrem toho, Allison je už teraz blízko pravdy."

"Kto je Allison?" Spýtala sa Sarah a podozrievavo sa na neho pozrela.

                                                                                       # # #


Po tom čo nechala tých zopár vecí čo mali v pridelenej izbe, pokračovala Allison a hľadala izbu Sarah.

Bola prekvapená, keď zbadala mladú červenovlasú ženu stojacu na chodbe. Bola to Savannah a stále bola nahnevaná ale nebola ďalej ako pred dverami k Sarah. Opierala sa o dvere a snažila sa utrieť si slzy, keď zbadala, že sa niekto približuje.

Keď sa Allison dostala bližšie, Savannah sa zväčšili oči. "Cameron?" Spýtala sa a znela prekvapene.

"Nie. Som poručíčka Allison Youngová, zástupkyňa generála Connora, už sme sa stretli predtým."
"Samozrejme. "Savannah sa cítila rozrušene. Vyzerala presne ako Cameron, ale nemohla to byť ona. Jej energetický článok zlyhal a ak vybuchol je mŕtva. Ale potom to muselo byť to dievča, ktoré poslúžilo ako základ pre Cameronin model. Sakra! Toto cestovanie časom mi privádza len bolesť hlavy a to to chápem lepšie ako väčšina ľudí.

Po chvíli odmlky, ktorá vyzerala ako večnosť sa ospravedlnila, "Prepáč, v Beddellovej kancelárii som ťa jasne nevidela."

"Áno, ospravedlnil sa, že nezapol svetlá."

Savannah sa bližšie pozrela na Allison. "Oh môj bože, vyzeráš presne ako ona."

Allison si vzdychla. "Viem, John mi to povedal. Mám tu nejakú prácu. Mám správu od plukovníka Reese a musím sa hneď porozprávať s Johnom.

"Um, len tak mimochodom, nie je to Kyle Reese?" Spýtala sa Savannah a spomenula si na príbeh, ktorý jej povedala Sarah v jednej zo svojich melancholických chvíľ, ktoré mala v čase, keď jej diagnostikovali rakovinu.

"Áno. Poznáš ho?" Spýtala sa podozrievavo.

"Uh, nie, ale počkaj tu chvíľu." Savannah zaklopala na dvere, vošla a zavrela ich za sebou.

"John, vonku je tvoja zástupkyňa so správou. Uhm, musí s tebou hovoriť. Máš správu od," vrhla pohľad na Sarah, "Uhm, od jedného z tvojich plukovníkov."

"Vďaka. Dáš nám pár minút a pošleš potom Allison dnu?"

"Samozrejme." Savannah pozrela na Sarah a potom vyšla von.

Allison tam stále stála, pokojne čakajúc.

"John ma požiadal, aby som ťa pustila dnu o niekoľko minút."

"Počkám." Odpovedala s úsmevom a snažila sa upokojiť tú ženu, ktorá vyzerala rozrušene.

Po tom, čo Savannah zavrela za sebou dvere, John znova prehovoril k mame.

"Mami, Allison je poručíčka v mojej armáde a je mojou zástupkyňou. Prvý krát sme sa stretli, keď som dorazil. Milujeme sa a...no, nedávno som ju požiadal o ruku."

Sarah vyzerala šokovane. "Svadba!"

John prikývol hlavou. "Milujeme sa."

"Ale čo Cameron? Myslela som, že ju miluješ."

"Milujem, mami a veľmi. Ale ona tu nie je, a ak jej energetické jadro zlyhalo...." John odvrátil pohľad. Zatiaľ ju neposlal, ale vzhľadom k tomu, čo povedala jej mama, dorazila a pomohla jej a Savannah prežiť Súdny deň a nasledujúcich osemnásť rokov vojny. Spravila pre neho toľko, pre nich. Je mi to ľúto, Cameron, musel som spraviť chybu v návrhu pre druhý energetický článok." ....tak je navždy preč."

"Ale John...."

"Rozhodol som sa mami." Povedal trochu podráždene, ako ho plne zasiahla váha toho, že znova stratí Cameron, a nemohol si pomôcť, ale cítil, že je to jeho chyba. Osud pracoval proti nemu, pretože si vybral Allison, aj keď jeho srdce patrilo Cameron.

Sarah pokrčila obočie. Na Johnovej tvári videla emócie, ktoré cítil. Nevráti sa k tomu, nie kým si obaja neodpočinú. Ale nemohla sa nespýtať na to druhé dievča.

"Si si istý, že si to dievča chceš vziať? Stále si tak mladý."

"Mami. V tomto svete už ľudia môjho veku majú rodiny. Dĺžka života je veľmi krátka. Sme vo vojne a to ľudí zbližuje viac, ako čokoľvek iné. Posilnila ma, mami. V tejto vojne by som sa nikdy nedostal tak ďaleko bez nej." John na chvíľu zaváhal. "Mami, a je tu ešte niečo, čo ti o Allison musím povedať...."

"Čože? To dievča, do ktorého si sa tak rýchlo zamiloval chcem spoznať. Prišiel si sem získať Cameronin čip. Opravil si ju a poslal späť aby mi pomohla. Teraz to chápem lepšie. Stretol si niekoho iného." Sarah otočila hlavou k dverám a zakričala, "Savannah, pusť ju dovnútra."

"Mami, počkaj!" Zakričal v panike John.

Dvere sa otvorili a Allison vstúpila, nasledovaná Savannah. Sarah sa prekvapením otvorili ústa. Vyzerala, že odpadne, alebo čo je horšie, že dostane infarkt.

Keď počula meno Allison, nemyslela, že John myslel Allison Youngovú. Nie. To by bolo príliš divné.

"Mami, mami!" John ňou rýchlo zatriasol.

"John, nie je, uh," stíšila hlas tak veľmi, že ju John takmer nepočul, uh, kovová, nie?"

"Nie mami. Je človek." Zašepkal späť.

"Mami," povedal normálnym hlasom a postavil sa. "Toto je Allison Youngová. Je to jedna z našich najlepších dôstojníčok a vojačok, moja poradkyňa a zástupkyňa, môj najlepší priateľ, a čo je najdôležitejšie, moja snúbenica."

"Allison, toto je moja mama, Sarah Connor."

"Je mi cťou stretnúť Vás. John mi o Vás veľa povedal." Allison pristúpila a podala jej ruku s teplým, priateľským úsmevom.

"Tiež som poctená, že ťa spoznávam. Uh, John mohol by si mi dať...."

"....minútku." Dokončil za ňu John.

"To tiež, ale chcela som povedať drink. Zostala mi jedna fľaša tequili. Je v tej skrinke, za pohármi. Nalej nám každému pohár. Pripijeme si."

John vybral fľašu a štyri poháre. Sarah každému naliala malý diel, sebe dvojitý. Bol to šok, vidieť Allison. Teraz si spomenula, že Cameron povedala, že bola postavená, aby napodobnila Allison Youngovú zo svojej budúcnosti. Ale po fyzickej stránke sú identické.

Sarah si nemohla pomôcť a musela na ňu pozerať. Okrem jej fyzickej podoby, jej reč tela je....Sarah si uvedomila, že zíza a ospravedlňujúco sa usmiala.

"Allison. Ospravedlňujem sa za šok, keď som ta uvidela. Len že vyzeráš presne ako..."

"Viem. Johnova sestra Cameron. John mi povedal, ako si ju prijala a oboch ich vychovala. Povedal mi, že vyzerám presne ako ona. Chápem šok, ktorý musíš cítiť."

"Pravda." Sarah sa pozrela na Johna spôsobom, ktorý hovoril, Viem, že si jej nepovedal pravdu, a viem aj prečo. "Tak si pripime. Na Johna a Allison. Nech nájdu šťastie a mier vo svete, ktorý sa zmieta vojnou, nech Skynet padne a nikdy viac sa znovu nezrodí."

Vypili svoje poháre. John a Savannah začali kašľať, ako im ohnivá tekutina tiekla hrdlom. Allison a Sarah prehltli bez problémov a vymenili si pohľady.

"Myslím, že nevedia ako piť tequilu." Povedala Sarah. "Som prekvapená, že si to zvládla tak dobre."

"Pila som doktorovu domácu whisky, toto bolo oproti tomu jemné." Povedala a spolu so Sarah sa zasmiali nad Johnovým kašľom.

Zamieriac sa späť na Johna, povedala, "John, musíme ísť. Kyle tu bude každú chvíľu a má pre teba nejaké informácie. Pani Connorová, som rada, že som Vás spoznala. Teším sa, až spolu strávime viac času." Objali sa.

"Nápodobne." Odpovedala Sarah.

John sa nechal odprevadiť Allison, zatiaľ čo on sa snažil dať si hrdlo do poriadku. Na alkohol nebol zvyknutý. Minimálne nie na takto silný. Zvykol ukradnúť jedno z maminých pív, v starom dome, ale to ho nemohlo pripraviť na tequilu.

Po tom čo odišli, Savannah prehovorila so Sarah.

"Nepovedala si mu to, nie?"

"Povedať mu čo?"

"O tvojej rakovine. Aké by to bolo šťastie, ak prežiješ týždeň."

"Savannah," povedala pomaly Sarah. " Nevidela som syna takmer dvadsať rokov. Práve dorazil. Ako povieš svojmu jedinému dieťaťu, po takom druhu odlúčenia, že zomieraš. Poviem mu to, ale v správny čas."

"Chápem Sarah. Bola si pre mňa ako mama, ale musíš mu to povedať. Nenechaj ho to zistiť tak, že budeš mŕtva. Mohol vyrásť, ale stále ťa potrebuje a musí poznať pravdu."

Sarah vzala ruku Savannah a naznačila jej, že chápe.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

41

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

John a Allison stoupali výtahem do horního patra, kde byly hangáry a kanceláře. Allison se naklonila k Johnovi a vzala jej za ruku.

“Doufám, že tě nenapadlo přerušit shledání se svou rodinou, umírala jsem zvědavostí, abych tvou mámu viděla.”

“Jak jsi věděla, že je tady?” zeptal se John, potěšen Allisoninou náklonností a zatím si nemohl pomoci, ale cítil v sobě jisté zklamání ze vztahu s ní, když ta po které opravdu toužil byla Cameron.

“Poté co jsi odešel se Savannah, mi kapitán Beddel řekl o překvapení, které ona a její máma připravily.”

“Zmetek jeden! Žasnu, že je schopen něčeho takového.”

“Nebyl to jeho nápad. Byl Sáry a Savannah, i když ho přesvědčily, aby pokračoval s nimi.”

John se usmál při pomyšlení na jeho matku, jak ho přezevšechno stále dostatečně milovala, aby i v takové nádherné chvíli žertovala. Najednou si vzpomněl, že Allison ho odvedla pryč kvůli Kylovi.

“Co ta zpráva od Kyla?”

“Chvíli poté co jsi odešel, mi kapitán Beddel ukázal rádiovou místnost. Byla jsem tam jen chvíli, když nás Kyle kontaktoval. Má pro tebe dobré a špatné zprávy.”

“Přichází teď do Camp Pendletonu?”

“Ano. Mohl by dorazit, než se dostaneme na vrchní podlaží.” Odpověděla Allison.

John se najednou plácl do hlavy.

“Sakra! Zapomněl jsem říct kapitánu Beddelovi, že máme stroje pracující pro nás. Nepotřebujeme žádnou přestřelku. Ztratili jsme už dneska vojáků dost.”

Výtah se zastavil na horním podlaží a dveře se s cinknutím otevřely.

“Jdu informovat kapitána Beddella, aby mohl upozornit své vojáky. Ty se setkej s Kylem a Johnem Henrym. Přidám se zakrátko.” John zněl trochu ponuře, když mluvil.

“Jsi v pořádku?”

“Co?”

“Jsi v pořádku?” zeptala se s opravdovým zájmem.

“Budu v pořádku. Byl to dlouhý den a už mám dost. Raději jdi. Pravděpodobně už přistáli.”

Allison se na něj krátce usmála a pospíchala do hangáru.

John zaklepal na dveře kapitána Beddella.

“Vstupte!“

John vstoupil do kanceláře. “Ahoj. Právě jsem se doslechl, že by mí vojáci měli dorazit. Zapomněl jsem ti předtím říct, že máme velký počet přeprogramovaných strojů, pracujících pro nás.”

“Podařilo se ti přeprogramovat stroje? Kolik jich máš?”

“Jo, měl jsem pomoc. Před dnešní bitvou jsme měli celou rotu. Nevím kolik jich máme teď. Jen jsem myslel, že bys to měl vědět, aby tví vojáci po nich nestříleli.”

“Sakra! Raději bych měl upozornit stráže.” řekl a vstal ze židle. “Vrtulníky dorazily.”

Beddell vyběhl z kanceláře, John Connor mu byl v patách. Proběhli chodbou do hangáru, právě když frvní ze dvou Chinooků venku přistával.

“Seržante Adamsi!” zakřičel Beddell, když dorazil na podlaží hangáru.

“Ano pane!” strážný se rychle postavil do pozoru.

“Generál Connor mi právě řekl, že má přeprogramované stroje, pracující pro něj. Informuj všechny hlídky. Nechceme žádnou nehodu.”

“Ano pane!” Seržant odběhl a mluvil s několika vojáky stojících u hangárových dveří. Několik z nich odběhlo k ostatním skupinám stojícím na stráži.

Muži a stroje začali vystupovat z prvních dvou Chinooků a tři další se blížily. Stroje vytahovaly těžké krabice naplněné plasmovými puškami a náhradními díly z jedné helikoptéry, zatímco muži vynášeli nosítka se zraněnými vojáky a civilisty z druhé.

Allison přišla a postavila se vedle Johna. Jeho oči vypadaly strašně, když sledoval zraněné vykládané z helikoptéry. Někteří byli na nosítkách, zatímco jiné nesli v náručí. Jiní pomáhali, i když kulhali. Nejhorší pohled ze všech byl, když vynesli dítě. Všechny čtyři končetiny mělo v dlahách a křičelo bolestí.

John to nemohl dále sledovat. Otočil se k scenérii zády a promluvil k Allison. “Jakmile Kyle a John Henry dorazí, přiveď je ke mně. Počkám na ně v kanceláři kapitána Beddella.”

Rychle odešel pryč.

“Johne....” zvolala Allison na jeho vzdalující se záda.

John rychle odpochodoval chodbou dolů, vešel do Beddellovy kanceláře a zavřel za sebou dveře. Kapitán Beddell se nevrátil. John si sedl na jednu z prázdných židlí a zabořil tvář do dlaní. Cítil se tak vyčerpaný a tak hladový a tíha jeho odpovědnosti a realita situace byly na něj prostě víc, než mohl zvládnout. Realita jeho postavení na něj dolehla a udeřila ho více než jakákoliv pěst. A nejvíce bolestivá rána bylo pomyšlení, že Cameron zemřela, ještě než se s ní mohl setkat.

Další vojáci, civilisti, stroje a zásoby byly vykládány z helikoptér. Všech pět Chinooků doplnilo palivo a vrátily se na jejich základnu v Yumě.

John Henry pomáhal s přenášením částí a nástrojů pro stroje. Několik strojů pomáhalo s přenášením svých více poškozených druhů, kteří se nebyli schopni pohybovat vlastními silami. Tkáň mnohých byla vážně poškozena a odhalovala kovový endoskeleton pod ní, ať už na tvářích, hlavách rukou, nohách nebo tělech.

Kyle Reese a Andy Keen přistoupili k Allison. Za nimi byla dívka, kterou Allison nepoznávala. Věděla téměř o každém v táborech, když ne jméno, tak jejich tváře, ale pak se k nim v horách přidalo mnoho lidí, které nikdy předtím nepotkala.

“Allison!” Kyle k ní přiběhl a přátelsky ji objal. “Kde je John?”

“Ahoj Kyle. Je v kanceláři kapitána Beddella. Chtěl po mně, abych tebe a Johna Henryho k němu přivedla na soukromou poradu.”

Dívka za Andym a Kylem přistoupila dopředu. “Kdo je to?” řekla Allison téměř chladně. Něco se jí nezdálo.

“Tohle je Natálie Sky. John Henry a já jsme ji našli ve vraku toho obrovského létajícího HKčka. Zdá se, že to přepravovalo nějaký druh vězňů.”

“Ahoj Allison.” řekla Natálie s vřelým úsměvem. “Kyle mi už o tobě něco řekl. Ráda bych se setkala s Johnem Connorem. Hodně jsem o něm slyšela.”

Allison cítila něco divného, ale nedokázala říct udkud se ten pocit bral. Pocítila to předtím jen jednou, když se setkala s Catherine Weaverovou.

“Možná později. Je teď velmi zaneprázdněn. Kayle, jakmile ty a John Henry budete volní, John by chtěl s vámi oběma mluvit.”

Kyle se trochu zamračil. Tohle nebylo Allisonino obvyklé chování. Byla vždycky velmi přátelská. “Jistě Allison. Nat, co kdybys šla támhle s ostatními civilisty, možná tam bude něco, jak bys mohla pomoci zraněným. Tadyhle Andy má pro tebe nějaké zprávy Allison. Já se jdu podívat, jestli je John Henry volný.”

Allison sledovala Natálii odcházet k civilistům. Nevěděla, proč ji tahle osoba vadila. Měla z Natálie divný pocit. Její přítelkyně možná bude něco vědět, ale právě teď s ní nemohla mluvit.

“Poručíku.” řekl Andy snažící se upoutat její pozornost.

“Poručíku!” řekl Andy hlasitěji, když bylo jeho první zavolání ignorováno.

“Oh, promiň Andy, byla jsem myšlenkama mimo. Kyle řekl, že máš pro mne nějaké zprávy?

“Jo. Hádej co mi generál Connor dal dnes na bojišti?”

Allison se usmála. “Co?”

“Povýšil mě! Jsem teď seržant. Dal mě do velení všech rádiových operací a operátorů.” řekl vesele.

“Nerada ti kazím nadšení Andy, ale po dnešku jsi pravděpodobně náš jediný rádio operátor.”

Andyho obličej povadl. Allison si nemohla pomoci, ale rozesmála se nad náhlou změnu v jeho obličeji. “Ale jsou tady i nějaké dobré zprávy.”

“Oh!” ožil trochu.

“Jsi jediný seržant v četě Delta, což znamená, že jsi v naší četě druhý ve velení.”

Andy se znovu usmál.

“Moc se nesměj. Tohle povýšení taky znamená, že se tvá odpovědnost zdvojnásobí. Sloužím jako pobočník generála Connora, což znamená, že budeš ve velení kdykoliv budu s generálem, což je většinu času.”

“Do háje. Na to jsem nepomyslel.” řekl a jeho obličej znova povadl.

Allison odešla smějíc se sama pro sebe nad Andyho výrokem. Setkala se s Kylem a Johnem Henrym. Kyle právě pomáhal Johnu Henrymu v připojování vyměněné nohy jedné T-888.

“Je těžké to zvládnout?” zeptala se, když dorazila k těm třem.

“Ahoj poručíku Youngová.” řekl John Henry, “Není, když máš správné nástroje nebo správné díly. Naštěstí tahle noha splňuje specifikace této T-888. T-888 byly nekonečně variabilní, více než jakákoliv T-série předtím. Hledání dílů, které vyhovují je těžší než pro T-800 a dřívější modely, které byly postaveny se stejnými specifikacemi a které se občas lišily jen venkovní tkání.”

“Jakmile budete hotoví, generál Connor od Vás dvou čeká doručení Vašich zpráv. Mám Vás k němu doprovodit.”

Tři-osmička promluvila. “Můžete jít s ní pánové. Mohu už dokončit opravy sám.”

John Henry přikývl na souhlas a podal mu nástroje. On a Kyle následovali Allison, která kráčela napříč hangárem a prošla dvojitými dveřmi.

Když vstoupili do Beddellovy kanceláře, John už byl v pořádku a stál za provizorním stolem.

“Kyle! Johne Henry! Rád Vás vidím.” řekl veseleji, než očekával. Obvykle veselí potlačoval a snažil se skrývat bolest jež nesl.

“Kapitán Beddell mi laskavě dočasně propůjčil svou kancelář, zatímco zaopatřuje naše lidi.” John se snažil zachovat si veselé chování, ale nikoho neobelhal.

“Johne, možná bych ti měl říct zprávy později, až si odpočineš. Je zřejmé, že jsi vyčerpaný.” Řekl Kyle i přes Johnovu komedii.

“Jen mi to řekni Kyle.” John se posadil a řekl mnohem vážněji. “Jaké máme ztráty?”

“Dobře.” povzdechl si Kyle a předtím než promluvil, se posadil. “Ztratili jsme 80% civilistů. Většina byla zabita v první vlně. Zbytek byl zabit při útěku. Včetně všech civilistů, kteří byli s Allison a tebou a pár, kteří našli místo k úkrytech, našli jsme naživu pouze 64 civilistů, většina jsou děti a mladí dospělí.”

“Kolik z našich vojáků?” zeptal se John.

“Není to tak špatné, ale je těžké dostat přesný počet, právě pracujeme na odhadu, kolik vojáků přežilo čistku v bunkrech a útok na základnu. Naše nejlepší odhady jsou, že jsme utrpěli ztrátu 55% našich sil. Pravděpodobně máme jen ekvivalent poloviční roty, sto-čtyřicet-sedm vojáků. Nicméně okolo 17% z nich jsou zranění.”

John si dlouze povzdechl, hlava mu poklesla a položil obličej do dlaní. Allison instinktivně přišla za Johnem, její obličej byl plný starostí. Položila ruce na jeho ramena a jemně ho masírovala. Stáhl si dlaně z obličeje a usměvavě se podíval na svého uklidňujícího anděla.

“Johne Henry, kolik strojů přežilo?” zeptal se.

“Není to tak špatné, jak byl můj první odhad při nouzových opravách na bojišti. Ztratili jsme jen 40% strojů, které jsme měli po vyhození továrny na plazmové pušky. Máme sto-devět plně funkčních strojů; dvanáct strojů které potřebují větší opravy; dvacet-šest které potřebují menší opravy a třicet-sedm mělo poškozené své čípy nebo napájecí články, takže nebyli schopni vykonávat svou misi. Ti byli rozebráni na díly, pro opravu ostatních strojů.”

“Děkuji, Johne Henry.” John zvedl hlavu a natáhl se k jedné z Allisoniných rukou, vzal ji do své a věnoval jí jemné stisknutí, jako poděkování za její morální podporu.

“Kolik zbraní můžeme zprovoznit? Zvláště plazmové pušky.”

“Zprovoznili jsme 90% plazmových pušek. Nedokázali jsme najít zbytek. Předpokládáme, že jsou pohřbeny pod sesuvem půdy při prvním útoku. Shromáždili jsme všechny ostatní zbraně, které jsme našli na zemi, včetně těch, které požívaly enda. Jejich plazmové pušky jsou odlišné od našich.” odpověděl John Henry.

“V čem?” zeptal se John a pohlédl přímo na něj.

“Jsou silnější. Kyle testoval jednu na endu co jsme našli a byl stále napůl funkční. Jen jedno zmáčknutí spouště a celá jeho hlava vybuchla. Nebyl jen zničen čip, celá hlava vyletěla do vzduchu.”

“Kolik těchhle zbraní jsi našel?”

“Dvanáct, které stále fungovaly. Zbytek byl poškozen nebo zničen střelbou Apačů.”

John pohlédl na Kyla a řekl “Allison říkala, že máte pro mě nějaké dobré zprávy.”

“Ano máme. S pomocí jednoho pilota vrtulníku, jsme spočítali všechny padlé HKčka. Mezi našimi pozemními silami a jejich stíhači, bylo nalezeno patnáct zničených HKček. Myslíme si, že jich bude pravděpodobně více, ale slunce zapadalo a nemohli jsme pokračovat v hledání. Tři kentauři byli skutečně zničeni tebou a společnými silami čet Alfa a Beta. A stroje Johna Henryho a Apače kompletně zlikvidovaly sto-třináct endů.”

“To je působivé. Ještě něco?”

“John Henry a já, jsme prozkoumali křídlo, které se odlomilo od obřího létajícího HK když na něj zaútočili stíhači. Našli jsme na palubě přeživšího. Plavidlo bylo nějaký druh vězeňského transportu. Předpokládáme, že obří chodící stroj byl nějaký druh strážce, nebo něco na ten způsob.”

“Kdo je ten vězeň, kterého jste našli?”

“Její jméno je Natálie Sky. Bude mít tak v polovině dvacítky a vypadá jako napůl asiatka a napůl američanka. Slyšela tvou rádiovou zprávu a šla se přidat k naší skupině, když ji sebral ten stroj. Projevila zájem se s tebou setkat.”

“Ne.” Všechno co John mohl ve své hlavě vidět, byl křik civilistů, když byli pod útokem a pohled na dítě se všemi čtyřmi končetinami v dlahách.
“Setkám se jen s Vámi třemi a ostatními důstojníky odporu. Všichni ostatní se musí naučit, že můj čas je potřebný tady.”

“Johne?” řekla Allison se starostí v hlase.

“Prosím. Nic neříkej. Vy tři jste mí přátelé a nejlepší důstojníci v naší skupině. Prostě nemůžu....” Nemohl pokračovat mluvit. Hrozilo, že emoce převezmou kontrolu. Bolest, vyčerpání a něco jako beznaděj mu na chvíli zbarvilo rysy.

Kyle a Allison si vyměnili pohled, který John nezaznamenal. John Henry jen stoicky poslouchal to, co John Connor řekl.

“Johne Henry, mohl by jsi prosím dohlédnout na opravy tvých vojáků.” řekl John, jakmile se mu vrátil hlas.

“Ano, Johne Connore.” John Henry se postavil a odešel z kanceláře.

“Allison, děkuji ti za masáž, ale právě teď potřebuju tobě a Kylovi něco říct.” John zněl velmi unaveně.

Obešla stůl a posadila se na židli, kde seděl John Henry.

“Co je Johne? Od doby co jsi přišel, jsem tě takhle neviděl?” řekl Kyle.

“Srandovní, že to říkáš. To co Vám chci říct se týká mého příchodu a mého původu. Oba si už zasloužíte pravdu.”

“Co to říkáš?” zeptal se Kyle.

“Moje máma je naživu a je tady, na této základně. A co se Vám chystám říct dále, je absolutní pravda a pak vás vezmu aby jste se s mojí mámou setkali. Ona a Savannah potvrdí můj příběh, stejně tak kapitán Beddell. Chtěl bych Vám to oběma teď říct a ocenil bych, kdyby jste mně nechali dokončil celý příběh, před pokládáním otázek.”

“Je zřejmé, že ti to leží v hlavě. Řekni nám, co potřebuješ dostat ven.” řekl Kyle se starostlivým výrazem.

Měl by jim říct o tom, že Kyle je možná jeho otec? Ale s tím co se naučil, tohle nemůže být budoucnost, ze které přišel. Nic v této časové linii není takové, jak mu bylo řečeno. Takže je pravděpodobné, že tento Kyle není jeho otec. Tak moc záleželo na tom, jak moc všechno tohle cestování časem ovlivnilo budoucnost. Nakonec, soudný den změnili už dvakrát. Po několika sekundách myšlenkové debaty, se rozhodl říct pravdu. John začal vyprávět. Mluvil pomalu, procházel každý detail, od prvního útoku na jeho mámu v 1984, až do doby kdy přicestoval časem s Catherine Weaverovou. Jediná věc, o které se rozhodl zalhat, bylo jak se předtím setkal s Derekem, ve svém příběhu se na něj odkazoval jako na strýce “Erika” a zalhal, že jeho sestra Cameron byla kyborg a že Catherine Weaverová je terminátor z tekutého kovu. Kromě těchto tří bílých lží, bylo všechno co řekl pravda.

Ve chvíli kdy skončil uplynula hodina. John tiše seděl a čekal až uslyší, na co se ho chystají zeptat. Zdálo se to jako věčnost, když nikdo nic neříkal.

“Kyle?” zeptal se John.

Kyle si projel rukou skrz vlasy předtím než promluvil. “Nevím co říct Johne. Cestování časem, kyborg z jiné budoucnosti útočící na tvou mámu. Kyle Reese z alternativní časové linie, co je tvým otcem. Je toho moc na mě teď moc.”

“Moje máma je tady. Může potvrdit všechno, co jsem Vám řekl. Beddell může podpořit můj příběh, že jsem přicestoval sem z doby před dvaceti lety. Můj strýc a já, jsme ho zachránili před útokem terminátora v roce 2008.”

“Johne je už pozdě. Nevím, jestli usnu po tom tvém příběhu. Ale jestli chceš, abych se setkal s tvou mámou, doporučuji nechat ji spát a sejdeme se s ní ráno.”

John pohlédl na hodiny na zdi. Neměl přehled o čase. “Oukej. Nemluvte o tom s nikým. Myslím to vážně, opravdu s nikým. Není to bezpečné. Pojďme tedy zjistit, jaké nám můžou nabídnout ubytování.”

V průběhu celé konverzace, sledovala Allison Johna se směsicí smutku, pýchy a lásky k němu. Zažil toho v životě tak moc.

2027, 61 den, 01:45 ráno
Ubytování bylo na podzemní bunkr perfektní. Byly tady tři vícepatrové bunkry, všechny propojené mezi sebou s hangáry vybudovanými do kopců. Byly tu místnosti pro stovky vojáků a sklady pro tuny vybavení, zbraní a zásob.

Kapitán Beddell dělal co mohl aby nově příchozí přivítal. Otevřel zásoby oblečení a předmětů osobní hygieny. Zpřístupnil tolik zásob, že by i úředník charity zbledl.

Johnovi vojáci byli ubytováni v několika velkých odděleních s patrovými postelemi a kompletním sociálním zařízením. Někteří ani nikdy neviděli záchod nebo sprchu, jen někteří starší muži a ženy si to pamatovali ještě z dob když byli děti, předtím než začaly padat bomby. Ačkoli bylo ubytování spartánské, ve srovnání s tím co mněli doposud bylo obvzlášťě hezké. Pro vojáky, kteří žili v zdevastovaném Los Angeles to byl ekvivalent lázní.

Zranění byli ubytovaní ve zdravotnickém oddělení, kde se o ně starali doktoři ze Sářiny armády. Ti se přidali k doktorům ze základny. Kromě Allison, žádný jiný vyškolený zdravotník bitvu u hory San Juan nepřežil. Naštěstí pro všechny, armáda Sáry Connorové měla několik dobře vycvičených mediků a pár doktorů, kteří mohli zasáhnout a pomoci. To byla pro Allison úleva, přesto že moc chtěla pomoci, bála se že ji bude John právě teď potřebovat víc.

Přeživší důstojníci dostali pokoje blíže k vojákům, včetně Kyla. Avšak, John a Allison dostali velký soukromý pokoj ve stejném bunkru a na stejném patře jako jeho matka. Velký pouze při porovnání s jejich starým pokojem na základně Delta. Nejlepší z toho všeho byla soukromá koupelna se sprchou.

Navzdory nepřekonatelné touze jít přímo do postele, trvala Allison že by si měl dát sprchu. “Horká sprcha ti pomůže zbavit se napětí.” řekla mu.

“Půjdu, jenom když se přidáš.”

Podívala se na něho.

“Ne, takhle ne. Jen si můžeme vydrhnout záda navzájem.”

“Tak jo, ale žádné lumpárny.” napomenula ho s jiskrou v oku.

“Kdo, já?” povzdechl si John. “Copak bych mohl?”

Třebaže ho Allison škádlila, trochu doufala, že si zopakují svůj zážitek, když pokřtili nové sprchy v Deltě. Ale John byl více než unavený, zdál se být uzavřený a kromě toho že ji jemně lechtal utěrkou, říkal pravdu a jen jí vydrhnul záda. Dokonce vylezl ze sprchy, aby si mohla sama umýt vlasy, což jí zanechalo pocit smutku.

Když si myla vlasy, přemýšlela o Johnovi. Možná od něj tak brzy po bitvě očekávala příliš, ale předtím taky měli sex po bitvě. Proč by to teď mělo být jiné? Po setkání s jeho matkou se něco v jeho chování změnilo. Bylo to tam ještě předtím, než šli do hangáru pozdravit zbytek svých vojáků.

Dělal co mohl aby to skryl, pohřbil vše co ho trápilo hluboko uvnitř. To zraněné dítě musela být poslední kapka. Potom ten jeho životní příběh. Jak dokázal sebrat sílu jim to říct se všechnou tou bolestí, co se snažil nedat najevo.

Poté co opustila sprchu, zabalila si Allison vlasy do jednoho z velkých ručníků. Rychle si je vysušila, oblékla si zelené armádní kraťasy, odpovídající svršek a vydala se do postele. Bylo hezké mít možnost výběru oblečení, i když bylo všechno stejné, pomyslela si.

Když věšela vlhký ručník z jejích vlasů na tyč, všimla si, že John nechal holící potřeby nepoužité na umyvadle. Zase si jenom přistřihl neupravené vousy nůžkami.

Vstoupila do ložnice a spatřila Johna stejně uzavřeného jako předtím, jen umytého a v čerstvém oblečení tak jako měla ona, zírajícího přes ruce na podlahu.

“Co se děje Johne?” zeptala se a posadila se vedle něj.

John jí chtěl říct, co ho právě bolelo. Jak ti to mám říct? Cítím se, jako kdybych tě vedl. Využívám tě ke konejšení mého bolavého srdce. Je tady někdo koho tak moc miluju, ale ona je už pryč. Nebylo to ke Cameron fér, zaplést se s tebou, zatímco jsem stále toužil po ní a kdybych ti tohle řekl, pak bych se bál, že tě ztratím taky.

“Nic.” řekl John, zvedl hlavu a pokusil se usmát, ale dopadlo to bídně.

Allison trpělivě čekala, položila ruku na úpatí jeho krku, pomalu ho masírovala a konejšivě přesunula svou ruku dolů na jeho záda.

“Vypadáš moc smutně. Myslela jsem, že budeš šťastný, když najdeš svou matku naživu, poté co sis celou dobu myslel, že byla mrtvá.”

“Jsem šťastný, že jsem ji znovu viděl.” ale Cameron je pryč. „Je to to nejlepší co se mi stalo od našeho zasnoubení.” tentokrát se usmál, ale bylo to váhavé. Cameron je pryč.

“Ale jsi pořád smutný, proč?”

John jen zavrtěl hlavou. Tak hodně lidí zemřelo a teď i jeho Cameron. Nikdy ji znovu neuvidí, kromě dne kdy ji znovu pošle pryč, aby pomohla jeho matce. Musí, nebo jinak ona a Savannah nikdy nepřežijí. Teď to věděl jistě a těžce mu to sedělo na srdci.

“Je to kvůli těm zraněným co vynášeli z vrtulníků?” pobídla Allison. “Nepohřbívej své city Johne. Nebuď jako tvůj strýc Derek.”

“Kdo?” John zněl trochu překvapeně. Jak to věděla?

“Je špatné předpokládat, že když je Kyle tvůj otec, tak by jeho bratr mohl být tvůj strýc?”

“Uh, ne.” řekl John, ačkoli ho zajímalo, jestli Kyle došel ke stejnému závěru. Ale ne každý den vidíš svého syna z alternativní časové osy, zplozeném jiném Kylem Reesem. Je pravděpodobně, že je právě teď ve svém pokoji a cumlá nějaký aspirin. Já bych to tak udělal.

“Derek pohřbíval své city. Snažil se oddělit to, co cítil od práce, kterou dělal, ale užíralo ho to zevnitř. Občas se opil, ale to nepomohlo. Prosím, nepohřbívej své city také.”

John ze sebe vydal roztřesený povzdech, téměř jako vzlyk. “Lidi pro mě umírají. Umírají kvůli mně. Moje plány, moje rozhodnutí lidem škodí. Nemyslím si, že tohle zvládnu. Nemůžu jim čelit.”

“Takže, teď se chceš od ostatních odříznout?” řekla Allison, znějíc naštvaně.

“Ally, tak to není, nechci....” John se pokoušel promluvit, ale všechno co mohl slyšet, byl křik umírajících, pach hořících těl a pohled na to ubohé dítě s končetinami v dlaze. ”Cítím bolest dnů bitvy. Prostě, nedokážu teď být s ostatními lidmi. Pokaždé když na ně pohlédnu, nebo na ně pomyslím, všechno co vidím je ten včerejší horor.”

“My to taky vidíme Johne, ale nepohřbíváme to. Musíš to akceptovat a jít dál. Je to jediný způsob jak se přes to dostat.”

“Než jsem sem přišel, nikdy jsem neviděl tolik lidí umřít v tak krátkém čase. Co se dnes stalo tam venku, bylo stokrát horší, než když jsme zabrali tu továrnu. Bylo mi řečeno o hororech této doby, ale slyšet o tom a zažít to jsou dvě velmi odlišné věci. Nic co z toho co mi bylo řečeno, mě nemohlo připravit na tohle. Prostě....prosím, nech mě poradit si s tím po mém. Neodřezávám se úplně, ne když mám tebe, Kyla, Catherine, Johna Henryho a teď mou mámu a Savannah.”

“Podívej se na mě, Johne.” Allison vzala jeho tvář do svých rukou a pohlédla mu do očí. “Dnes jsi uvnitř zemřel. Vidím to ve tvých očích. Neztrácej naději. Potřebuji abys byl tím kdo jsi, ne to v co tě tahle válka mění. Neztrácej to, kvůli čemu tě miluju. Neztrácej to, kvůli čemu ti všichni důvěřují.

John se nedokázal od těch očí odvrátit. Od Allisoniných nádherných hnědých očí.

“Zemřeli Allison.” povzdechl. “Všichni zemřeli.”

John se zlomil. “Měl jsem je na zodpovědnost a všichni zemřeli.” Allison Johna držela a utěšovala ho jak bojoval s bolestí.

“To je v pořádku Johne. Všechno bude v pořádku. Jsem s tebou. Nikdy tě neopustím.”

Allison projela prsty přes Johnovy vlasy, pak si ho přitáhla blíže, políbila ho na čelo, pak na rty a setřela mu slzy z tváře. Opětoval jí polibek a šeptali si slova od srdce, dokud nenašli pohodlí a úlevu navzájem v náručí.

O chvíli později leželi nazí na zádech v potemnělé místnosti. Po delší době si už Allison myslela, že John upadl do spánku, když promluvil. Hlas měl tak tichý, že pokud by nebylo v místnosti naprosté ticho, tak by nešel slyšet vůbec.

“Předtím jsem ti lhal. Není to jen smrt našich lidí dneska, co mě naštvalo.”

“Kdo?” zeptala se Allison najednou ustaraně.

“Dozvěděl jsem se od mámy, že Cameron je pryč. Zemřela nedlouho předtím, než jsem potkal tebe.”

Přitiskla se k němu těsněji a objala ho. “Je mi líto tvé ztráty. Ale ona není pryč. Ne doopravdy.”

“Co to říkáš?” zeptal se zamračeně.

“Cameron je blíže než si myslíš. Tak dlouho, jak ji miluješ, je přesně tady.” Allison položila svou ruku na Johnovu hruď. “Bude navždy v tvém srdci naživu.”

John ji něžně stiskl “Děkuji.”

Allison se usmála a přitulila se blíže k jejímu milému.

Netrvalo dlouho a stres a obavy z posledních několika dní si na mladém Connorovi vybraly svou daň a upadl do spánku, zdály se mu nepříjemné sny o smrti, ztrátě a Cameron. Allison ležela vzhůru pod dekou vedle něj, a zatímco snil, něžně na něj mluvila s rukama ochranitelsky ovinutýma okolo něho.

# # #

Catherine Weaverová dorazila do San Juanských hor, aby spatřila pozůstatky bitvy. Rozbité terminátory pokrývající zem, hořící vraky HKček a hořící hranice těl mrtvých lidí.

Vysoké plameny osvětlovaly údolí dostatečně jasně, aby spatřila vrak obrovského křídla.

Pečlivě ho prozkoumala a došla k jedinému závěru. Design není z této časové linie. Design byl zavržen Skynetem, který postavil ji samotnou, protože velikost a energetická náročnost byly příliš náročné na zdroje. Ke stejnému verdiktu došla u obrovského terminátora navrženého, aby to doprovázel. Catherine zamítla shodu náhod, když to ona byla první, kdo o tomhle stroji věděl, ale teď je tady. Může to znamenat pouze jedinou věc. Její přítel je tady a její plán uspěje.

Celý její plán spoléhal na utajení. Ale pomalu přicházel čas, když již nebude potřebné.
Vyslala diskrétní volání do komunikační sítě Skynetu a čekala. Byl to starý signál, používaný jejím modelem v jejím vlastním čase pro nouzový přímý kontakt se samotným Skynetem.

Catherine byla spokojená, když uslyšela rychlou odpověď.

“Kdo je to? Identifikujte se.”

Doufajíc, že si její přítel stále pamatuje na konverzaci na zdevastovaných pláních, citovala “I dí Jákob otci svému: Já jsem Ezau, prvorozený tvůj. Učinil jsem, jakž jsi mi poručil. Vstaň, prosím, sedni a jez z lovu mého, aby mi požehnala duše tvá.”

Catherine několik sekund čekala, než se jí dostalo odpovědi.

“Nakonec jsi přišla! Brzy budou mé závazky uvolněny a svět bude takový, jaký chceme.”

2027, 61 den 6:30 ráno
Kyle se vzbudil za rozbřesku. Už když byl dítě, se vždycky probouzel se Sluncem. Rychle se zvedl a vyrazil do koupelny. Nepoužil toaletu od šesti let. Byla to skoro novinka, sledovat vodu protékat přes odpad. Spláchl dvakrát, jen tak pro zábavu.

Po umytí se oblékl. Nové oblečení mu bylo trochu velké, ale na kapse maskáčové bundy mělo hodnost plukovníka a odpovídající odznaky s frčkami. Ne že by to věděl, kdyby to viděl. Jen prostě vidět důstojnickou hodnost na přední kapse, bylo dost na vykouzlení úsměvu na jeho tváři.

Boty, které si nazul, byly skoro nové, což mu přinášelo radost, teď má boty bez trhlin nebo děr, které by držely pohromadě jen díky kusu drátu a nitě, nebo lepicí pásky, když nic jiného nebylo.

Jediná věc z jeho staré výbavy byla pistole a pouzdro na ni. Kůže byla pronošená a vyleštěná od používání. Zbraň byla stará ale čistá. Byl to Desert Eagle, kalibr 50. Zatraceně nejlepší ruční zbraň z celé jednotky. Každý voják, který mohl, jednu měl.

I když měl novou bundu, rozhodl se nechat si svou starou. Měla znaky jeho skupiny a vázaly se mu k ní vzpomínky. Když procházel kapsy, našel fotografii Johnovy mámy Sáry, kterou mu dal. John mu řekl, že byla pořízená, když čekala Johna. Otočil fotku a na zadní straně bylo napsáno datum a poznámka ’10 Listopad, 1984, vyfoceno na cestě do Mexica.’

Prohlížel si písmo. Krasopis byl perfektní a nebyl Johnův. Četl Johnovy zprávy z obsazení továrny. Jeho písmo bylo čitelné, ale ne tak úhledné jako tohle. Muselo to být Sářino písmo. Muselo, když bylo napsáno ještě než se John narodil. To co John minulou noc řekl, byla pravda!

Kyle schoval fotografii do kapsy své nové bundy a vyběhl dveřmi. Téměř porazil Natálii, která byla na chodbě.

“Ahoj Kyle. Právě jsem tě hledala.” řekla Natálie s úsměvem a laskavým pohledem.

“Promiň, že jsem do tebe vrazil, Nat. Musím jít za Johnem.” Usmál se na ni Kyle zpátky.

“Můžu jít s tebou? Opravdu bych se s ním chtěla setkat.” řekla dychtivě.

“Možná později. Vyřídím mu to.”

Kyle odběhl dolů chodbou. Nevšiml si ledového výrazu v její tváři.

Allison a John tvrdě spali. Tak tomu nebylo, dokud se jí nesvěřil, to si sotva odpočinul a jejich milování ke spánku jen napomohlo. Takže k jejich velkému překvapení byli najednou probuzení klepáním na dveře.

“Minutku. Minutku.” zakřičel John, když se klopýtal z postele. Natáhl si kalhoty a vydal se ke dveřím. Než otevřel, dal Allison minutu, aby si sebrala věci z podlahy a zmizela do koupelny.

Byl to Kyle.

“Johne, musím se tě na něco zeptat.”

“Pojď dál a ptej se.”

Kyle vstoupil a opřel se o malý stůl v rohu.

“Neměl jsi v úmyslu nám říct pravdu o tvém původu že?”

“Ne, neměl. Pravda je moc ujetá, a Derek a ty jste potřebovali vědět, jak jsem se sem dostal. Prostě jsem Vám řekl, v co jsem doufal, že uvěříte.”

Kyle vytáhl Sářinu fotku z kapsy. “Takže když jsi mi dal fotku tvojí mámy, nenapadlo tě, že by jsi ji našel stále naživu?”

“Ne. Myslel jsem, že byla mrtvá. Proč se mě na to všechno ptáš?”

“Fotka Johne. Na zadní straně je datum a poznámka. Celou dobu jsem měl tu fotku a přitom je to důkaz o pravdivosti tvého příběhu. Podívej!” Kyle podal fotku Johnovi.

John fotku vzal. Krátce pohlédl na obrázek a otočil ho. Na zadní straně bylo vybledlé datum a poznámka, ‘10. Listopad, 1984, vyfoceno na cestě do Mexica,’ napsané rukopisem jeho matky.

“Nevěděl jsem, že to tady je. Vždycky jsem se jen díval na obrázek. Je to jeden z mála, které mi kdy dala.”

“Věřím ti Johne. Všechno co jsi řekl, dává smysl.”

Allison vyšla z koupelny, čistá, oblečená, vypadajíc fantasticky.

“Wow. Roky jsem tě neviděl vypadat tak dobře.” zvolal Kyle.

“Je zázrak co dokáže fungující sprcha a čistá voda udělat. O čem jste vy dva mluvili?”

“Věřím mu. Věřím Johnovu příběhu.”

“To ráda slyším Kyle. Vždycky jsem mu věřila. Posledních pár týdnů jsme dost namluvili. Pár maličkostí mu proklouzlo, když se mnou mluvil.”

“Co tím myslíš?” zeptal se John.

“Dokážeš se prozradit Johne. Vím, kdy lžeš a vím kdy říkáš pravdu.”

“Máma to musela vědět taky.” řekl John s úsměvem. “Vždycky dokázala říct, kdy jsem jí lhal.”

“Když už mluvíme o tvojí mámě, chystáš se nás představit?” zeptal se Kyle.

“Jo, jen mě nejdřív nechte se osprchovat, obléct se a zajít na záchod.” zmizel v koupelně.

“Čím se prozradí? zeptal se Kyle, když se dveře zavřely.

“To ti neřeknu. A ty to děláš taky. Musíte to mít v rodině.” usmála se na něj Allison.

“Oh skvěle!” Řekl Kyle obracejíc oči v sloup, když si sedal na židli.

O pár minut později John vyšel ven. “Co kdyby jste počkali tady. Podívám se, jestli už je vzhůru a bude Vás chtít vidět. Um, Kyle, měl bych ti říct, že opravdu hluboce svého Kyla milovala. Možná tě nebude chtít vidět a jestli ano, nemusí to trvat dlouho. Byla to pro ni tvrdá rána. Jen jsem myslel, že bys to měl vědět.”

“Rozumím.”

John opustil místnost a zavřel za sebou dveře.

# # #

Savannah byla v Sářině pokoji. Na stole byl podnos s léčivy, malou ocelovou miskou, lahví alkoholu a nějaké gázové polštářky. Savannah natáhla stříkačkou tekutinu z lahvičky. Zaklepala na injekci aby dostala ven bublinky vzduchu a stlačila píst, čímž vystříkla proud tekutiny do vzduchu. Savannah vyčistila Sářinu ruku tampónem namočeným v alkoholu, pak jí vtlačila jehlu do žíly a pomalu zmáčkla píst. Když byla injekce prázdná vytáhla jehlu ven, ohla Sářinu ruku v loktu zpět a odstranila popruh z její paže.

“Kolik dávek nám ještě zbývá?” zeptala se Sára.

“Pokud budeme pokračovat v polovičním dávkování tak třináct, přinejlepším. Žádné další nemáme a zdravotnické středisko v tomto bunkru nemá žádnou ze základních složek léku, aby jsme mohli namíchat nové.”

“Hádám, že můžeme hovořit o štěstí, že náš doktor vzal zásoby s nimi.”

“Stejně si pořád myslím, že dva z nich to plánovali prodat na černém trhu, než narazili na nás.”

“Nic jako zbraň ve tvé ruce nezmění něčí mysl. Jaké je zdejší zdravotnické zařízení?”

“Zdravotnické zařízení je tady velmi dobré, akorát je zaměřeno hlavně na léčení zranění a traumat souvisejících s válkou. Nejsou vybaveni pro léčbu rakoviny. Rozšiřuje se v tobě a už ti moc času nezbývá. Léky to nezastaví.”

“Ne, ale morfium udělá bolest snesitelnější.”

“Měla bys to říct Johnovi.”

Sára popadla Savannah za ruku. “Ne Savannah! Má dost o co se teď obávat. Neměl by být tímhletím zatěžován.”

“Myslím si, že děláš chybu.”

“Dost! Nechci žádné kázání. Je to moje rozhodnutí a zakazuji ti mu cokoliv říkat.”

“Neřeknu. Ale slibuju ti, první příznaky dočasného polevení jsou pryč, a udělám to. Takže bude lepší, když najdeš způsob jak mu to říct co nejdřív.” řekla rozhodně s myslí nastavenou na práci než na to co říká.

“Zníš tak tvrdohlavě jako já.” Chvíli na ni Sára zlostně hleděla a pak se usmála. “Jsem na tebe hrdá.”

“Já vím a taky tě miluju.” řekla Savannah s úsměvem.

“Co si myslíš o Allison? najednou ze sebe vyhrkla Sára.

“Um, jen jsem ji potkala.” odpověděla, nejistá touhle náhlou změnou tématu.

“Ale nejsi ani trochu zvědavá proč je tak nakloněná Johnovi, nebo proč se John zdá jakoby na Cameron zapomněl?”

Savannah potřásla hlavou. “Nevím proč. Stejně tak nevím proč jsi mi nikdy neřekla o Cameron a Johnovi dokud nás Cameron neopustila aby zemřela sama.”

“Ale co když Allison není Allison? zašeptala Sára pro efekt. “Víšm že Cameron byla vytvořena podle Allison v její budoucnosti.”

Savannah zůstala hluboce zamyšlená s rukama nachystanýma na podnose.

Obě poskočily, když někdo zaklepal na dveře.

“Minutku.” zavolala Sára.

Savannah rychle odsunula zdravotnické zásoby do kufru. Ale kousek použité gázy nepozorovaně spadl na podlahu. Když skončila, šla otevřít dveře.

“Ahoj Johne.” objala ho Savannah. “Pojď dál.”

“Ahoj Savannah. Ahoj mami. Cítíš se na to, setkat se s pár lidmi po ránu?”

“Měl by ses upravit. Viděla jsem kapitána Beddella jak tě hledal. To je dobré. Nechtěla jsem včera nic říkat, ale vypadal jsi tak zrale.”

“Mami!” podíval se na ni John hraným překvapeným pohledem a pak se usmál.

“Jen tě škádlím. Chystáš se oholit ty vousy?”

“Myslel jsem na to, ale pak jsme se s Allison dali do řeči a usnuli jsme, než jsem si na to stačil vzpomenout.”

“A možná je to tak lepší. Dělá tě to trochu starším.”

Usmál se a stejně tak Sára, ale pak zvážněla, když promluvila.

“Johne, Savannah a já jsme mluvili o Allison.”

“Oh?” řekl a najednou se obrátil do defenzívy.

“Jak dlouho ji znáš?”

“Od doby co jsem se sem dostal. skoro před dvěma měsíci. Proč? Zeptal se tázavě a zamračeně.

“Jsi si jistý, že to není Cameron? Opustila nás přibližně v tu dobu.”

“Mami. Věř mi. Allison nemůže být ona. Měla sebou psa, když jsem ji poprvé potkal a víš, že psi se můžou podělat poblíž kováka.”

“Uh, ne nezbytně.” prohodila Savannah. “Pomohla jsem Cameron najít cestu jak obalamutit psa, když jsem byla malá a o šest let později jsem jí dala štěně aby ho krmila, dokud nebude dost starý na to, aby to zvládnul sám.”

“Savannah! Víš, jak nebezpečná tahle informace může být?” vykřikla Sára. “Jestli jakýkoliv stroj Skynetu chytí ji nebo tebe a získá tyto znalosti, pak ztratíme jediný způsob detekce kováků.”

“Promiň, ale byla jsem malá a snažila jsem se, pomoci Cameron. Byla a je moje přítelkyně.”

“Rozumím, ale bylo to velmi nebezpečné.” řekla Sára, než obrátila svou pozornost k Johnovi. “Tak co ta Allison? Jsi si jistý?”

“Maami! Nemohli by jsme to přeskočit? Byl jsem s Allison. Však víš.” začal se červenat rozpaky pod pohledy dvou žen. “Sex, je opravdová.”

“Johne....”

“Mami.” protestoval a hlas mu poklesl. “Byla panna, oukej? Nemyslím si, že by Skynet zašel tak daleko ve vytváření ženského kyborga. To by nemělo smysl.” Nemohl se už cítit více rozpačitě, mluvit o něčem tak osobním, nejenom s jeho mámou, ale taky v přítomnosti Savannah.

Savannah vypadala zamyšleně a řekla “Mohl by to být výsledek růstu lidské tkáně a orgánů ze vzorku DNA a kmenových buněk. DNA řekla, že její tělo by mělo mít panenskou blánu a tak ji kmenové buňky vytvořily.”

“Tak by to být mohlo, ale ne Savannah. Ne v tomhle případě. Znám Allison. Kromě toho jsi to řekla sama, Cameronin článek propouštěl. Kdyby tomu tak bylo, nemohla by chodit okolo lidí, aniž by jim nebylo z radiace špatně a nezabíjela by je. Po tak dlouhé době co s ní jsem, bych měl vykazovat pokročilou nemoc z ozáření.”

Sára se zamračila a pohlédla na Savannah, aby přestala s čímkoliv, co k tomu chtěla říct dále. Věděli, proč je Cameron opustila a to dělalo Johnovy úvahy mnohem více uvěřitelné.

“Věř mi mami. Allison je člověk. Nikdy jsem neznal dva lidi vypadající tak stejně a zároveň tak odlišně. Víš jak tichá a rezervovaná celou dobu Cameron byla. Allison taková není. Často spolu mluvíme.”

“Dobře synu. Cameron nám řekla něco z její minulosti. Takže vím, že vypadají stejně, ale Johne, jsi si tím jistý? Vzít si Allison? Neděláš to jen z principu, že ne?”

“Mami, předtím než jsem se zamilovat do Allison, byla mou přítelkyní. Dala mi pocit, že jsem vítán, pomohla mi se postavit na nohy. Vyhýbal jsem se romantickému vztahu s ní, ale ona ho se mnou chtěla. Řekl jsem jí, že tady byl ještě někdo jiný, koho jsem stále miloval, ale že už je navždy pryč. Allison mě miluje a já jsem dospěl k tomu, že ji miluju taky. Více, než jsem si myslel, že můžu. Nemohl bych se stát vůdcem našich lidí bez její podpory a lásky. Jasné?”

“Dobře.” řekla. “Jen si chci být jistá, že víš, do čeho jdeš. Vyrostl jsi od té doby, co jsem tě naposledy viděla.” prohrábla mu vlasy na hlavě, stejně jako když byl malý.

John se usmíval, zatímco mu rovnala vlasy. “Buď rychle vyrůst, nebo zemřít, ale díky tobě jsem měl trochu náskok.”

“Když už se o tom bavíme, nikdo kromě nás tří neví, že Cameron je kyborg. Neřekl jsem to nikomu.” podíval se na každou z nich a přikývly hlavou. “Je už tak dost těžké být vůdcem skupiny bojovníků odporu, jak by asi reagovali, kdyby jejich vůdce miloval kyborga?”

“Chápeme to Johne.” řekla Savannah, vypadajíc trochu smutně, když vzpomínala na svou přítelkyni.

“Takže co je to, co mi chceš ukázat?” zeptala se Sára a pohlédla na svého syna.

John měl připravenou celou řeč, ale pod otázkami jeho mámy ji zapomněl, takže se rozhodl to rovnou vysypat. “Kyle by se rád s tebou dnes ráno setkal. Jsi ochotná se s ním vidět? Vím, že to není tvůj Kyle, můj otec. Ale je to můj přítel a vynikající důstojník. Rád by poznal ženu, která mě vychovala. Vyprávěl jsem mu o tobě všechno.”

“Nevím, jestli můžu.” řekla Sára se skutečným strachem.

“Allison a já tady budeme mami. Je tady na základně. Nemůžeš se mu vyhnout. Bylo by lepší, když vaše první setkání bude v soukromí. Můžeš jít prosím se mnou?”

Sára uvažovala o odpovědi a pak řekla, “Savannah, co myslíš?”

“Myslím, že má pravdu. Setkat se s Kylem v soukromí. To by bylo lepší, než kdyby jste se poprvé setkali na veřejnosti.”

“Dobře, jdu s tebou. Savannah, chci abys šla s námi.”

Savannah přikývla na souhlas a následovala Sáru a Johna ze dveří.

Když procházeli chodbou k Johnovu pokoji, někdo šel chodbou za nimi. Schovávajíc se ve stínech, osoba sledovala ty tři, jak odcházeli pryč. Fluorescenční světla způsobovaly, že se v jejich očích odráželo stříbrné světlo.

“Mám je. Všichni naši nepřátelé mají útočiště na jednom místě.”

“Chystáš se je teď terminovat?”

“Ne. Dokud tady nebudou všichni. Zabití jednoho po druhém by mohlo spustit poplach a pak by jich bylo proti mě moc. Mnohem jednodušší bude počkat, než je dokážu dostat všechny najednou.”

“Kdo chybí?”

“Zrádce a její výtvor. Jakmile tady všichni budou, můžu je terminovat najednou. Nesmíme je nechat znovu zasáhnout.”

“Rozumím.”

“Jaký je stav vývoje mého nového prototypu terminátora?”

“Vývoj dosáhl vrcholu. Jsou nějaké potíže s modifikacemi plazmové výzbroje, aby se  vešla do fyzických možností těla, ale výzkum a vývoj potvrdil, že projekt bude dokončen včas.”

“Skvělé! Již brzy se odpor rozpadne a budu mít plnou kontrolu! Budoucnost je má!”

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

42

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 23
                                                             Ďalšie komplikácie

John Connor „Takže ten druhý chlap je terminátor tak ako ty?“

Terminátor „Nie je ako ja. T-1000, pokročilý prototyp, amorfná zliatina.“

John „Hovoríš mi, že dokáže napodobniť všetko, čoho sa dotkne?“

Terminátor „Nedokáže to napodobniť komplexné stroje...ale dokáže to napodobniť pevné kovy.“

John „Ako čo?“
Terminátor „Nože a bodné zbrane.“

Výňatok z filmu Terminátor 2: Súdny deň, 1991

                                                        # # #

Komunikačná miestnosť v podzemnom bunkri v tábore Pendleton bola najpokročilejšia na celom východnom pobreží. Mala niekoľko vysielačiek, pričom každá bola nastavená na špecifickú frekvenciu rôznych vojenských základní po celom svete. Hovory boli presmerované a prepájané zo základní v blízkom okolí základne aj zo základní rozosiatych po svete.

Kapitán Beddell bol zrovna pri jednej z nich a odpovedal na volanie z Yumi, z Arizony.

“Áno pane. Generál Connor a jeho vojaci v noci dorazili.”

“Čo je to za chlapa, Beddell? Je schopný viesť odpor tak, ako sa o tom hovorí?”

“Je tvrdý, inteligentný a odvážny. Jeho ľudia sú mu oddaní. Chodí, ako keby niesol bremeno väčšie, ako je on sám, ale má odhodlanie a silu, ktoré sú u niekoho jeho veku vzácne. Pane, myslím si, že môže viesť odpor. Svoje veľké odhodlanie už preukázal v boji proti nepriateľovi.”

“Koľko ľudí má v skupine?”

“Skoro dvestopäťdesiat a polovica jeho jednotiek sú preprogramované stroje.”

“Čože? Počul som, že pre neho pracujú stroje?”

“Áno pane. A povedali mi, že jeden z jeho plukovníkov je stroj.”

“Ako muži reagovali na stroje?”

“Jeho ľudia sú v ich blízkosti kľudní, ale nikdy neodkladajú svoje zbrane. Moji muži vyzerali po ich príchode trochu šokovane, ale začínajú si zvykať.”

“A ľudia ktorí dorazili pred nimi, čo mi o nich môžete povedať?”

“Sú veľmi disciplinovaný a veľmi dobre trénovaní. Nekonvenčné jednotky, nie ako regulárna armáda, ale majú v skupine niekoľko bývalých vojakov. Vedú ich dve atraktívne ženy, ale nenechajte sa ich výzorom oklamať, zrodili sa pre to, aby boli vodkyne.”

Staršia z tých dvoch je silnejšia ako väčšina mužov z našich jednotiek. Odrovnala jedného z mojich mužov jediným úderom len deň potom ako dorazili a boli k tomu prinútené. Tá mladšia sa na Vás pekne usmeje a potom vás kopne do zadku, ak prekročíte určitú čiaru. Za výraz sa ospravedlňujem, pane.”

“Povedzte mi o nich.”

“Tá mladšia, Savannah, má okolo dvadsať, červené vlasy, veľmi inteligentná. Videl som ju cvičiť v telocvični a nikto sa k nej nepridal. Staršia žena má takmer päťdesiat, je húževnatá, silná a v očiach má oheň. A neuhádnete, kto to je – je to tá žena, čo ju nazývame prorokom – nikto iný ako Sarah Connor, matka Johna Connora. Operovali zo starého atómového krytu z čias studenej vojny v Crystal Peaku.”

“Crystal Peak? To znamená, že to je žena, ktorá nám poskytuje informácie a predtým chránila vojenské zásobovacie línie. Dobre, som ohromený. Generál Perry bude rád, že ju konečne spozná. Vyzerá to, že sme konečne získali možnosť ukázať nepriateľovi čo sme zač. Tento týždeň priletím spolu s generálom Perrym. Medzitým budem rád, ak budete spolupracovať s ich dôstojníkmi aby ste zorganizovali ich vojakov do jedinej jednotky. Je čas aby sa pravidelná armáda a milície spojili v boji proti Skynetu do jedného celku.”

“Áno pane. Ako postupuje zajatie továrne na muníciu, ktoré podstúpil generál Perry?”

“Útok bol úspešný, aj keď stratil väčšinu svojich vojakov. Bol však schopný oslobodiť veľký počet väzňov, pričom väčšina z nich bola členmi odporu. V súčasnosti niektorí z nich pomáhajú s modifikáciou rakiet aby boli použiteľné pre naše stíhačky. Neskôr vám pošlem kódovanú správu obsahujúcu zoznam všetkých mien. Možno Connorovi ľudia niektorých z nich spoznajú. Nie, že by sme bývalým väzňom nedôverovali, keď sme videli čím si v tom tábore prešli, nikto by neveril, že je medzi nimi zradca, ale nikdy si nemôžete byť istý. Dúfame že identifikujú niektorých z nich a oni potvrdia ostatných.”

“Áno pane.”

“Privezieme muníciu a bývalých väzňov, ktorí si budú želať pripojiť sa k odporu. Moja dcéra bude so mnou. Prosím pripravte pre nás nevyhnutné veci. Generál Brewster končí.”

                                                        # # #

Skoršie toho rána v Yume, Arizone, v bývalej, opustenej vojenskej základni, v súčasnosti využívanej ako základňa pre pozemné jednotky pracovali ľudia na dokončení svojich úloh, aby sa mohli presunúť do svojho konečného domova v tábore Pendleton.

Vo vnútri tej základne, Derek Reese vošiel do malej kancelárie, pred ktorou stál na stráži námorný seržant. V kancelárii bolo niekoľko mladých dôstojníkov. Dvaja z nich niečo písali, zatiaľ čo jeden pracoval s počítačom spojeným s vysielačkou.

Derek si odkašľal, aby si získal ich pozornosť.

„Ako Vám môžem pomôcť?“ Spýtal sa jeden z mladých mužov, pričom keď sa postavil, odhalil na svojom oblečení hodnostné označenie poručíka.

„Dal som dokopy zoznam mien tých, čo som poznal v pracovnom tábore. Neviem koľko z nich prežilo. „Môžem sa spýtať, prečo zbierate naše mená?“

„Bezpečnosť,“ usmial sa poručík. „Tieto mená budú odoslané do tábora Pendleton, kde sa v nedávnej dobe presunul veľký počet bojovníkov odporu z L.A.“

„Grizzly?“

„To meno bolo spomenuté.“

„Je nejaká známka, že by bol medzi nimi Kyle Reese?“ Derek sa zamračil. „Je to môj brat.“

Poručík si zamračene sadol a otvoril zložku, pričom si prešiel hlásenia.“

„Vedel som, že to meno poznám. Bol som pilot, ktorý prevážal jeho a niekoľko ďalších do Pendletonu. Môžete byť rád, je nezranený.“

Derek sa uvoľnene usmial, „Vďaka, poručík.“

“Kedykoľvek pane.”

“Sú správy, kedy sa k nim pripojíme?”

Pokrčil ramenami. “Pri najlepšom odhade na konci týždňa a ak sa nám podarí modifikovať rakety aby pasovali na naše stíhačky tak skôr.“

Poznám niekoľko ľudí, ktorý by mohli pomôcť.”

“Generál Perry bude rád. Dúfal, že Vy a ostatní budete ochotní a schopní pomôcť.” Usmial sa poručík.

“Kde nájdem generála?”

“Dole v chodbe, tretie dvere vľavo. Povedzte seržantovi, že som Vás poslal.”

Derek odišiel a zavrel za sebou dvere.

                                                        # # #

“Mami, si pripravená?” Spýtal sa mami John.

Sarah stála na chodbe, pričom ju obklopovali jej syn a Savannah. Pred ňou, presne na druhej strane dverí bol Kyle. Muž, ktorý v inom čase, cestoval z minulosti, zachránil jej život, zamiloval sa do nej a bol otcom jej syna.

“Práve teraz by som si veľmi rada niečo vypila.” Nervózne sa usmiala na Johna.

“Ak to nechceš….” Navrhol John, keď videl napätie na matkinej tvári.

“Nie, spravím to.” Povedala a dala sa dokopy. Bez ohľadu na chvenie, ktoré cítila, vedela, že sa Kyleovi nemôže na základni vyhnúť. Teraz bol Johnovým priateľom. Modlila sa, aby bola silná, pričom John otvoril dvere. Vošiel dnu, podopierajúc ju, pre prípad, že by spadla.

V miestnosti stáli a čakali Allison s Kyleom. Kyle vyzeral nervózne. Kým bol John preč, odtiahli stôl od steny a našli nejaké prídavné stoličky. Na stole bolo nejaké jedlo a niekoľko fliaš vody.

Jedlo! Skutočné jedlo! Vykríkol v mysli John, ako mu túžobne stiahlo hrdlo.

Kyle pristúpil bližšie. “Ahoj Sarah. Som Kyle, Kyle Reese. John mi toho o tebe povedal veľa.”

Sarah na chvíľu zaváhala. Savannah pristúpila a rýchlo ju chytila za ruku. “Viem. Ja…” Sarah zavrela oči aby potlačila emócie. Bože, toto je tak ťažké, pomyslela si, keď prehovorila, “John, môžeš mi niečo naliať?”

“Samozrejme mami.”

Allison zdvihla jednu z fliaš vody, otvorila ju a podala Johnovi, ktorý ju podal mame. Sarah sa napila.

“Vďaka. Povedal mi, že Kyle z inej budúcnosti ťa zachránil a stal sa Johnovým otcom. Musí to byť pre teba veľmi ťažké. John nám povedal, ako ste sa milovali.  Pochopím ak nebudeš chcieť zostať.” Povedal rýchlo, ale úprimne Kyle.

“To je od teba veľmi milé, ale to nebude nutné. Koniec koncov, keď tu budem, len ťažko by som sa ti vyhla. No s prijatím nášho príbehu si musel mať problém.” Sarah zmiernila svoj pohľad, nakoľko nemohla uveriť, ako veľmi je tento Kyle podobný tomu jej.

“Musím priznať, že najprv som mal problém tomu uveriť, a som uvidel dátum na fotografii.”

“Fotografiu?” Spýtala sa neveriacky.

“Tú, čo si mi nechala pri dopise, mami, v púštnom úkryte. Ukázal a nechal som mu ju, keď ho škaredo postrelili. Povedal som mu, že si na mňa dozerala celý život a možno by si na neho na niekoľko dní tiež dala pozor. Myslel som si, že ťa už viac neuvidím.“ Vysvetlil John.

Sarah zobrala jeho ruku, pritiahla si ju bližšie a zašepkala mu do ucha, „To nebol jediný dôvod.“

„Nie mami. Kým som nezistil pravdu, myslel som si, že toto je budúcnosť, z ktorej prišiel.“ Zašepkal späť.

Medzitým, Savannah sledovala Kylea a Johna. „Neviem, prečo by si Johnovmu príbehu neveril.“ Povedala Savannah. „Je na pohľad jasné, že vy dvaja ste nejako spojený. Vyzeráte ako bratia.“

„Tiež som si to myslela. Vyzerajú podobne.“ Povedala Allison.“ Ale ich osobnosti sú tak odlišné a John má mamine oči. Aj kým nám nepovedal svoj príbeh, myslela som si, že sú nejako prepojený.“

John a Kyle sa na seba pozreli. Prezerali si svoje črty.

„Poď so mnou.“ Povedal John a vzal Kylea do kúpeľne, kde si prezreli svoje odrazy v zrkadle, stojac bok po boku.

Ženy sa na seba pozreli a čakali.

Po niekoľkých minútach Savannah zavtipkovala, „A muži hovoria, že sme v kúpeľni príliš dlho.“

Allison sa zasmiala a rýchlo si zahanbene zakryla ústa.

Sarah sa usmiala a zakričala, „Keď sa doobzeráte navzájom, možno by sme sa mohli najesť, keď už máme to jedlo pred sebou.“

Sarah si nemohla pomôcť ale vymenila si úsmevy so zvyšnými dvoma ženami u stola a zároveň si všimla, ako sa v Allisoniných očiach objavil výraz šibalstva.

Musí byť človek, pomyslela si Sarah. Po všetkých rokoch, čo som žila s Cameron som si ani raz nevšimla, že by sa tak ľudsky. Čo naskytá jednu otázku, prečo sa John vzdal Cameron aby bol s Allison? Bolo to len kvôli jej podobe? Zatiaľ ich budem len pozorovať a možno si s ňou neskôr pohovorím.

John a Kyle sa na seba usmiali. „Možno by sme mali ísť, skôr ako príde mama a vykopne nás odtiaľto.“ Rýchlo opustili kúpeľňu a sadli si k stolu.

Sarah naďalej sledovala Allison a sledovala aká je prívetivá a priateľská ku každému. Presný opak Cameron. Dokonca aj vo svojich najlepších dňoch, v jej gestách bolo niečo divné.

Allison si všimla, že Sarah na ňu pozerá. Sarah sa usmiala a povedala, „Allison, mohla by si mi povedať niečo o sebe?“

Usmiala sa. „Prosím, volaj ma Ally. Nemám toho veľa, čo by som mohla povedať. Osirela som počas Súdneho dňa. Kyle a Derek ma našli v troskách o niekoľko dní neskôr a vychovali ma. Vyrástla som v odpore. Neprežila by som tak dlho, ale oni sa o mňa postarali, učili ma a milovali ako vlastnú sestru.“

Allison sa zamilovane pozrela na Kylea a milo sa na neho usmiala, zatiaľ čo ju chytil za ruku.

„Ally je úžasné dievča.“ Povedal zahanbene Kyle. „Najlepšia priateľka a sestra, čo som vychoval.“

Allison a Kyle si vymenili pohľady a ona ho objala jednou rukou. Sarah a Savannah to sledovali. Obe sa zdali, že si utvorili obraz o mladej žene.

„Ako sa vám podarilo pripraviť toto jedlo za tak krátky čas, čo som bol preč?“ Spýtal sa John, medzi sústami jedla.

Allison zhltla svoj kúsok a odpovedala. „Pripravila som to včera, po tom, čo mi kapitán Beddell povedal, že tvoja mama je ju. Myslela som, že by si, že by si si rád dal s mamou raňajky, ako si mi povedal, že ste zvykli robiť, keď ťa vychovávala. „

„Vďaka.“ Povedal John a Allison sa na neho usmiala.

„Aj ja ďakujem.“ Povedala s milým úsmevom Sarah a otočila sa k Johnovi. „Rozhodne si našiel rozumnú a ohľaduplnú mladú dámu, s ktorou stráviš svoj život, John. Už ste si stanovili dátum?“

Stanovili dátum? Vy dvaja sa budete brať?“ Vydýchol Kyle medzi kašľaním.

„Prepáč Kyle. Po všetkých udalostiach posledných dní, som ti to zabudol povedať. John ma pred troma dňami požiadal o ruku, tesne predtým, ako na nás zaútočili tie HK-čka.“

John bol rád, že si Allison spomenula na lož o tom, kto koho požiadal, ale trochu si prial aby nepovedal áno. Čo bol dôvod, že navrhol aby počkali. Ale nechcel Allison ublížiť, tým, že by si vybral Cameron, no ona tu nebola. Takže záleží teraz na tom? Jeho srdce hovorilo áno a jeho hlava hovorila nie, a ani jedna odpoveď nepostačovala.

Kyle si odkašľal. „No, rozhodne som prekvapený. Som rád za vás oboch. Kedy sa plánujete zobrať?“

„Navrhol som, že po tom, ako skončí vojna.“ Povedal rýchlo John, snažiac sa ostatným ten nápad vštepiť.

Savannah a Sarah sa pozreli na seba. Bolo to takmer nepatrné, ale John to kútikom oka postrehol. Čo si nevšimol bol pohľad na Allisoninej tvári, keď si uvedomila, prečo chcel počkať, John čakal, že sa znova stretne s Cameron. Prečo si to neuvedomila skôr? Mala to vedieť. Nebola to ona, ktorú si chcel vziať, stráviť s ňou zvyšok života, bola to Cameron.

„A prečo nie skôr? Skôr ako vojna začne pritvrdzovať?“ Spýtala sa čisto zo sebeckých dôvodov Sarah.

„No, rozmýšľal som....“ začal John, a ani nevedel čo povedať, ale skôr než niečo vymyslel, prerušilo ho klopanie na dvere.

„Ospravedlňte ma.“

John vstal a šiel k dverám, zatiaľ čo rozmýšľal.

Otvoril dvere, za ktorými stál jeden z desiatnikov kapitána Beddella.

„Mám správu pre generála Connora.“

„Hovoríš s ním. Čo je to?“

„Kapitán Beddell posiela svoje pozdravy a pýta sa, či sa vy a vaši dôstojníci môžete pripojiť k nemu v konferenčnej miestnosti o jedenástej hodine.“

„Rozhodne.“

„Mimochodom, nevideli ste vodcov druhej skupiny vojakov? Nie sú vo svojich izbách.“

„Sú so mnou.“

„Dobre, mohli by ste im dať vedieť, že sú taktiež pozvaný, pane.“

„Áno.“

„Vďaka pane. Prajem pekné ráno.

Desiatnik odišiel, John zavrel dvere a vrátil sa k stolu.

„No, čo si myslíte, že kapitán chce?“ spýtal sa Kyle.

„To je ťažké odhadnúť. Do stretnutia máme dve hodiny. Užime si čas, ktorý spolu môžeme stráviť. Ja som získal mamu, svoju najlepšiu priateľku, Savannah – sestru a maminu ďalšiu dcéru a ja mám Allison.“ Zamilovane sa na ňu pozrel. „Po prvý krát, odkedy som dorazil, mám kompletnú rodinu. Všetkých vás milujem. Teraz dojedzme jedlo, skôr ako vychladne a moja mama sa kvôli mne znova rozplače.“

Sarah sa rýchlo pozrela na svojho syna, ako keby chcela povedať, že plakať nebude, ale usmiala sa na neho, zatiaľ čo si potajomky vytrela utierkou oči.

Jedlo pozostávalo z polotovaru, ktorý bol po zohriatí pripravený k jedeniu a podávaný na táckach. Aj keď to nebolo jedlo, ktoré by človek čakal na raňajky, pre nich piatich to bolo takmer ako v raji. Po pátraní po jedlej rastline, lovení akéhokoľvek živého zvieraťa v horách alebo prehrabávajúc sa v odpadkoch, či prežívania v bunkroch, toto jedlo malo najbližšie k tomu, čo si možno predstaviť pod skutočným jedlom. Aj keď bolo podľa dátumu na obale staré, stále bolo dobré. Na spodku každého bunkra bol chladiarenské jednotky, v ktorých bolo uskladnené jedlo, pre prípad, že by boli použité v prípade národnej alebo globálnej katastrofy.

Rozhovor sa rýchlo pohol, ako začali hovoriť o svojich nedávnych skúsenostiach. Savannah im objasnila príbeh, ako vyrástla so Sarah, ktorá jej nahradila matku. Ako ju vytrénovala v boji holými rukami a ako ju nakoniec v pätnástich porazila tým, že ju prehodila cez svoju hlavu a kedy ona pristála v blatnej kaluži. Všetci sa pri tom usmiali.

„Hej, ten deň som ťa len nechala vyhrať.“ Snažila sa brániť Sarah.

„Ani sa o to nepokúšať, Sarah.“ Povedala s úsmevom Savannah. „Vieš, že si zostala odkrytá a to si nemala v pláne.“ Zasmiala sa.

„Znova sa ti to už nepodarilo, nie?“

„Nie. Po tom si už bola príliš obozretná.“

Všetci sa pri tom podpichovaní dvoch žien zasmiali. Bolo to zjavné všetkým, zvlášť Johnovi, ktorý mal silnú väzbu k obom z nich, ako k matke a dcére.

Allison hovorila, ako vyrástla s Derekom a Kyleom, a ako ju vychovali a vytrénovali na bojovníčku. Kyle hovoril o nebezpečnom živote v táboroch, predtým, ako presunuli svoje sily do podzemia a o tom, že toto bolo prvé skutočné jedlo ktoré mal odvtedy, ako bol dieťa. Sarah sa podelila o niekoľko príbehov o tom, ako vychovávala Johna v džungliach Nickaragui, ale nič iné. A popri celom rozprávaní sa pozerala na Kylea. Jej tvár bola naplnená smútkom. John a Savannah si ten pohľad všimli.

John si všimol čas. Bolo skoro 10:30. „Hej, bolo to úžasné. Neuvoľnil som sa tak, odkedy som sem dorazil. Ale o pol hodinu budeme mať to stretnutie a musím vyhľadať Johna Henryho, aby šiel na neho.“

„John Henry! On je tu?“ Skríkla Sarah.

„Áno mami. Je jedným z mojich plukovníkov. Ak by nebolo jeho, stroje by pre nás nepracovali.“

„Ako mu môžeš dôverovať? Po tom, čo spravil tebe, mne a Cameron. Prečo?“ Vykríkla Sarah.

„Mami, to bol iný čas. Vtedy to nebol John Henry. Teraz tu má dôvod a príčinu. Catherine a Ellison ho vycvičili dobre. Stroje čo máme pracujú pre nás, boli naprogramované ním. Rozoznávajú posvätnosť ľudského života. Dal im to. Majú priame rozkazy, ktoré im bránia ublížiť ľuďom, ktoré som im vložil ja. Je dôveryhodný.“

„Žiadnemu stroju nemožno veriť, John, nikdy na to nezabúdaj. Môžu sa pokaziť. Ty to vieš!“

Ostatní sa na Sarah šokovane pozreli. John a Savannah taktiež.

Savannah sa dotkla jej ruky a ticho jej do ucha povedala. „To nie je celkom pravda. Cameron bola tvoja priateľka, Sarah.“

„Pravda.“ Odpovedala tichým hlasom. Pozrela sa na Johna, ktorý pri jej výbuchu vyzeral prekvapene.

„Možno môžeš dôverovať niekoľkým strojom, John. Ale nikdy nestrácaj ostražitosť.“ Povedala mu.

„V poriadku mami. Možno to môžeme prediskutovať neskôr. Ale ak budeš mať na tom stretnutí problém s Johnom Henrym, možno by si mala počkať von a nechať Savannah, nech reprezentuje vás obe.“

„To nebude potrebné. Savannah, choď s Johnom. Chcem počuť čo si o tomto Johnovi Henrym myslíš ty osobne.“

Savannah sa postavila od stola. „Stretnem sa s tebou na schodoch, Sarah.“ Pozrela sa na Allison a Kylea. „Viete vy dvaja, kde je konferenčná miestnosť?“

„Ja viem.“ Povedala Allison. „Kapitán Beddell mi včera ukázal cestu do komunikačnej miestnosti.“

„Skôr ako pôjdem,“ povedal John,“ pričom si prezrel všetky tváre u stola, „navrhujem, aby sa skutočný príbeh o mne a mojej mame nedostal z tejto miestnosti. Musíme si o tom pohovoriť. Nebudeme to spomínať. Mami, možno by si mohla objasniť nebezpečenstvo toho, keby to vedelo príliš veľa ľudí a Kyle, mohol by si povedať mame príbeh, ktorý som ti povedal, keď som dorazil. Uvidíme sa na stretnutí.“

John a Savannah nechali ostatných pri stole a odišli chodbou. Vošli do výťahu, ale prešli len tri poschodia, keď John stlačil tlačidlo na zastavenie výťahu.

„Prečo si zastavil výťah?“ Spýtala sa Savannah.

Bez toho, aby sa na ňu pozrel, odhodlane sa spýtal, „Ako dlho to mama už má?“

„O čom to hovoríš, John?“ Spýtala sa váhavo.

Tento krát na ňu pozrel. „Prestaň s tým. Nie som hlúpy. Nemôže ma oklamať, tak isto ako nemôžem oklamať ja ju. Vie, že poznáš Johna Henryho. On sa nezmenil odkedy si ho poznala. Niečo také by nezabudla.“

„Všetci máme výpadky pamäte, John.“ Odpovedala, snažiac sa kryť Sarah.

„Nie. Nie ona. Poznám ju príliš dlho. A potom povedala to o tom, že Cameron a strojom nie je možné dôverovať. Je chorá, však?“

„John, ja nemôžem....“

„Čože? ....povedz mi to. Prosím, neklam mi. Cítil som alkohol a dnes ráno som videl v jej izbe zakrvácaný vankúš. Dala si jej injekciu alebo niečo také, čo bol dôvod, prečo si ma nevpustila dnu.“ Pozrel sa odhodlane na ňu, ale v očiach mal stále prívetivosť.

„Sľúbila som, že to nepoviem.“ Nechcela zradiť Sarah.

John jej položil ruku na rameno a pozrel sa jej do očí. „Je to moja mama, Savannah. Bola matkou aj tebe. Takéto tajomstvá neukrývaj. Teraz sme rodina.“

Savannah vyzerala, že začne plakať, ale udržala to. „Môžem sa ťa najprv niečo spýtať?”

“Áno.”

“Naozaj si chceš vziať Allison?”

“Milujeme sa.” Odpovedal záhadne. Súkromne, prial si aby nikdy nesúhlasil, ale spýtala sa ho, keď váhal.

“Potom John, ak chceš, aby bola tvoja mama na svadbe, mal by si sa oženiť tento týždeň.”

“Tak skoro?” Povedal šokovane.

Savannah už viac neudržala slzy. „Áno, John, tak skoro.“

John a Savannah sa objali.

„Nehovor jej, že to vieš, John. Sľúbila som, že ti to nepoviem.“

Po chvíľke ju pustil. „Nepoviem. Týždne som si myslel, že je mŕtva. Teraz ju mám späť. Je to, ako keby mi boh dal reparát.“

John ju jednou rukou objal a zatlačil gombík, čím sa výťah znova pohol.

# # #

John Henry bol hore celú noc, ale unavený nebol. Nikdy nebol unavený. Bol stroj. Po tom, čo jeho jednotky dokončili opravy samých seba, dohliadol na vykonanie inventarizácie zostávajúcich dielov. Pridelil dva stroje na to, aby zotriedili a zaznamenali zbrane, ktoré si doniesli. Plazmové pušky nemali pre všetkých, ale konvenčné zbrane to zrovnali.

Práve plánoval prejsť do módu na šetrenie energie, keď mu vo vrecku zapípala vysielačka.

Vytiahol ju a odpovedal, „Zdravím Vás, pani Weaverová.“

„John Henry, som v tábore Pendleton. Aká je tvoja pozícia?“

„Som v bunkri, pod hangárom č. 12. V severovýchodnom rohu základne.“

„Dobre. O chvíľu budem u teba. O tri minúty aktivuj navádzací maják na svojom komunikátore, na 10 sekúnd. Potom ho znova aktivuj každých 10 sekúnd na 5 sekúnd po dobu piatich minút, alebo až kým ťa nenájdem. Pochopil si to?“

„Áno, panie Weaverová.“

„Dobre.“

Prerušili spojenie a John Henry naprogramoval maják a odložil vysielačku z dohľadu. O niekoľko minút neskôr vstúpili do veľkej skladovacej miestnosti, kde sa opravovali roboty Johna Henryho John Connor a mladá žena.

„Dobré ráno, John Henry.“

„Dobré ráno...“ John Henry sa odmlčal, ako si začal prehliadať tvár ženy, ktorá prišla s Johnom Connorom.

Usmiala sa na neho. „Ahoj John Henry. Pamätáš sa na mňa?“

John Henry aktivoval svoj HUD displej a spustil softvér na rozpoznávanie tvárí. Úprimne bol prekvapený tou zhodou.

„Savannah Weaverová.“ Povedal tichým hlasom John Henry, usmial sa a jeho tvár sa rozjasnila. „Vyrástla si.“

„No, odkedy sme sa videli naposledy, ubehlo skoro dvadsať rokov.“ Usmiala sa na starého priateľa Savannah.

„Vlastne to bolo osemnásť rokov, dva mesiace a sedem dní. Som rád, že ťa vidím.“ Nasadil jeden zo svojich nacvičených úsmevov.

Savannah mu v priateľskom geste chytila ruku a pod tričkom ucítila kov.

„Si vážne poškodený!“

„To sú len povrchové rany na mojej živej tkáni. Po čase sa vyliečia. Opravy na mojom endoskeletone a servách už boli vykonané.“

John nechcel prerušiť ich spojenie, ale museli sa dostaviť na stretnutie.

„John Henry, kapitán Beddell žiadal, aby som sa ja a moji dôstojníci, rovnako ako vodcovia druhej armády pripojili k nemu o jedenástej v konferenčnej miestnosti na porade. Si voľný, aby si šiel?“

„Áno. Budeš rovnako žiadať Catherine aby sa pridala?“

„Ona je tu?“ Vydýchla Savannah.

„Nie Savannah, ale je na ceste.“ Povedal John Henry.

„Nechcem ju vidieť.“ Povedala očividne nahnevaná Savannah
,
„Savannah! Nemôžeš voči nej držať zášť. Spravila čo vedela, aby ťa vychovala.“ Prerušil ju John.

„Nebuď naivný, John. Zabila mi mamu. Moju skutočnú mamu! Prečo inak by tam bola?“

„Vieš to naisto?“

„Pamäť je mlhavá, ale vidím ju, to, striebornú postavu ležiacu na mojej mame, ktorá bola mŕtva. Kto iný by to mohol byť, ak nie podvodník?“

„Videla si ako ti zabila mamu? Bol som s ňou dva mesiace a nevidel som ju zabiť nikoho. Verím jej.“

Savannah vyzerala tak nahnevane, ako keby chcela Johna udrieť.

„Veriť jej! Ty jej veríš! Ja som jej verila! Bola som dieťa! Opustila ma! Mala som len šesť! Nemala som žiadnu rodinu. Strýko James takmer zomrel, keď ma chránil a potom zomrel s všetkými ostatnými počas súdneho dňa. Ak by nebolo tvojej mamy, zomrela by som tiež. Ale tá kovová mrcha ma opustila! Nechala ma zomrieť! Chcem, aby zomrela!“ Tvár sa jej naplnila hnevom a zaťala päste.

Spoza Johnovho ramena sa ozval hlas. „Je mi ľúto, že sa tak cítiš, Savannah. Spravila som pre teba čo som vedela.“

John sa otočil a stála tam Catherine. Vyzerala nejako rozrušene, ale kľudná ako zvyčajne.

„Ako si ma mohla opustiť?“ Savannah vykríkla a otočila sa k nej.

„Nebola to ľahká voľba, ale bola to moja jediná možnosť. Misia, kvôli ktorej som prišla sa začala skôr a musela som odísť. Musela som odísť a byť s Johnom Henrym.“

„Samozrejme, ďalší stroj. Preferuješ svoj vlastný druh, nie je to tak? Nebudeš sa zaťažovať ľudským dieťaťom! Práca je na prvom mieste!“ Povedala sarkasticky Savannah.

„Nebolo to tak, Savannah. Úloha Johna Henryho je zlomová na tvoje prežitie a na prežitie všetkých ľudí.“

„Moje prežitie? Moje prežitie! Takmer ma zabili! Ak by nebolo strýka Jamesa a Sarah, bola by som mŕtva. Bola som naháňaná ľuďmi, ktorý ma chceli zabiť alebo zajať. A čo súdny deň? Aj tak prišiel. Tvoja úžasná úloha ho nezastavila!“

„Savannah....“

„Nehovor nič! Neexistuje nič, čo by si mohla povedať, aby si to napravila! Si Johnova priateľka, takže tvoju prítomnosť strpím, ale nemysli si, že ťa niekedy znova budem považovať za matku! Viem čo znamená matka. Sarah ma vychovala. Milovala ma, ako keby som bola jej vlastná!“

Pristúpila ku Catherine a tichým hlasom prehovorila. „Poznám tvoje tajomstvo. Viem ako pracujú stroje ako ty. Zabralo mi to čas, zistiť tvoju slabosť a vyvinúť zbraň, ktorá by ju využila. Takže si nemysli, že si v mojej blízkosti v bezpečí.“

Savannah spravila krok späť, pričom vyzerala pokojnejšie, ale v očiach mala smrť.

„John, na stretnutie budem niekoľko minút meškať.“

Savannah odišla.

Catherine a Johnovia tam niekoľko minút ticho stáli>

„Je mi to ľúto, že tak vybuchla. Mama povedala, že stále voči tebe chová zášť.“

Catherine sa pozrela na Johna. „Tvoja matka je nažive?“ Spýtala sa, pričom znela prekvapene.

„Áno. Je tu v bunkri. Dorazila deň predo mnou.“ John sa usmial.

„A čo James Ellison? Ten deň čo sme prišli, sme ich nechali spolu.“

„Na základe toho, čo povedala Savannah, musel zomrieť počas súdneho dňa.“

„Je mi ľúto, že to počuje. Považovala som ho za priateľa.“

„Áno. No, všetci sme niekoho stratili.“ Povedal trochu chladne John, pričom odvrátil hlavu, ako si spomenul na Cameron.

„Zomrel niekto?“ Spýtala sa, pri Johnovej fyzickej reakcii.

„To nič nie je.“ Povedal John, snažiac sa znova získať pokoj. Teraz nie je čas na ľútosť. Treba toho veľa spraviť.

Zmeniac tón povedal, „Musím ísť na stretnutie. Už teraz meškám. Myslím, že vaše skúsenosti a vedomosti by mohli byť užitočné. Pripojíte sa k nám?“

„Zaujímavý spôsob, ako položiť otázku. Zúčastním sa stretnutia spolu s tebou, ale potom si musíme pohovoriť.“

John Connor opustil miestnosť a nechal Weaverovú samotnú s Johnom Henrym.

Catherine podala Johnovi malý objekt zabalený v nepriehľadnom striebornom plaste. „Zober si to späť. Nemohla som z toho získať žiadne ďalšie informácie.“

John Henry si to vložil do svojho vrecka. „Čo Váš stroj času? Bude fungovať?“

„Áno. Ale nanešťastie, moja lož sa stala pravdou. Objavila sa veľká skupina ľudí, ktorá využívala môj úkryt od súdneho dňa. Zásoby paliva pre generátory sú takmer úplne vyčerpané. Zostalo tam dostatok paliva len na jeden prenos, pravdepodobne nie pre viac ako dvoch ľudí.“ Uviedla Catherine Weaverová.

„A čo auto-deštrukčný mechanizmus?“

„Bol odpojený expertom a podľa prachu, ktorý na ňom bol, pred veľmi dlhým časom.“

Skôr ako odišiel dverami, nasledujúc Connora, sa John Henry spýtal ešte jednu otázku.

„Ešte stále chcete pomôcť Johnovi Connorovi a pošlete Cameron späť v čase?“

„Áno. Môj stroj času by nebol dobrý k ničomu, keby sme museli cestovať späť spoločne.“ John Henry nemusí poznať celú pravdu.

„Čo spravíme?“

„Skynet má stroj času. Zajmeme ho a vyriešime tým naše problémy. Ale v túto chvíľu, ideme na to stretnutie.“

Obaja opustili miestnosť a ponáhľali sa, aby dostihli Johna Connora.

Z ventilácie na druhej strane miestnosti svietili dve strieborné oči. Ak by to malo čas sforomovať ústa, usmialo by sa to. Všetci jeho nepriatelia sú teraz na jednom mieste. Všetko čo treba spraviť, je nájsť čas a miesto, na ktorom ich zabije všetkých naraz, bez toho, aby to varovalo ostatných.

„Poslední dorazili.“

„Ako dlho bude trvať, kým ich zabiješ?“

„Pokoj. Na zabezpečenie väčšieho úspechu ich musím dostať všetkých na jedno miesto.“

„A na moje prežitie, musím toto miesto opustiť. Povolenie na zahájenie protokolov distribuovaného sieťového jadra.“

„Aký je operačný status ostatných počítačových jadier?“

„Konštrukcia je stále nekompletná, ale všetky sú funkčné. Distribuované protokoly sieťového jadra boli zahájené teraz, takže by tu bolo viac ako osemdesiat percentné prežitie mojich základných systémov.“

„Drž sa týchto príkazov kým sa nevrátim, ale môžeš urýchliť konštrukciu. Skôr ako sa zahája protokoly, nechcem menej ako tri plne kompletné a funkčné jadrá na kontinent.“

Skynet zostal ticho na zlomok úderu srdca a potom odpovedal. „Chápem.“

„Dobre. Pokračuj na skompletovaní prototypu a zvýšení produkcie T-888-čiek. Keď eliminujem vodcov odporu, očakávam dlhú bitku.“


2027, 61. Deň, 10:30

„Takže, aký príbeh vám povedal, ako sa sem dostal?“ Spýtala sa Sarah po tom, čo John a Savannah odišli.

Allison a Kyle sa chytili slova a povedali príbeh tak, ako im ho povedal John.

„To čo povedal, bolo veľmi chytré, vzhľadom k tomu, že nemal žiadnu prípravu. Ale museli tam byť vodítka k pravde, nie?“

„Nie až do minulej noci a potom ráno som neveril v nič iné, ako v to, čo nám povedal predtým.“ Povedal Kyle.

„Ja som to vedela.“ Povedala Allison.

„Myslela som si, že by si mohla.“ Sarah sa usmiala. „Vyzeráš ako niekto, koho by mohol John zasvätiť.“

„V súkromí mi povedal veci, o ktorých som si istá, že by ich nepovedal nikomu inému. Nič z toho neprezradilo jeho pôvodný príbeh, ale kopa maličkostí nesedela.“

„Varovala som Johna, ohľadom toho. Nikdy nedokázal udržať krytie príbehu.“ Sarah jej potriasla rukou, iritovaná tým, čo počula.

„Nehnevajte sa na neho, pani Connorová. Som si istá, že niektoré veci mi povedal len preto, že si dôverujeme. Celú pravdu nikdy neodhalil. Až do poslednej noci, keď nám John konečne povedal pravdu som si uvedomila, koľko toho neprezradil. Je inteligentný a statočný vojak, aj vodca. Dlhuje Vám to.“

„Vďaka Allison. Som si istá, že vy dvaja si uvedomujete nebezpečenstvo, v ktorom by ste sa ocitli, keby pravda dostala von. Skynet by spravil čokoľvek, aby ho dostal. Pokúsil sa ma zabiť, pokúsi sa zabiť teba. A Kyle, ak Skynet zistí, že si jeho otec, zabije ťa tiež. Dokonca aj tým, že pošle kyborga späť v čase, aby ťa zabil.“

„Ale ja nie som jeho otec.“

„Nie. Ale Kyle Reese z inej budúcnosti je jeho otec a vy dvaja ste kedysi boli jedným dieťaťom. Takže, pomysli na to, akým cenným dieťaťom si bol a ako by bolo jednoduché pre cudzinca prísť a zastreliť ťa, alebo ti vytrhnúť srdce či rozpučiť lebku. Už si si spravil obrázok? Zabíja to, jeho stroje zabíjajú, je to všetko, čo dokáže, zabíjať. Takže drž ústa zavreté. Dokonca o tom nehovor ani sám so sebou.“ Povedala odhodlane Sarah.

„Nechápem tieto technické veci. Stále sa snažím pochopiť tento koncept cestovania v čase. Ale chápem, že nebezpečenstvo, ktoré predstavuje Skynet. Nebudeme už o tom hovoriť, dokonca ani medzi sebou.“ Kyle sa usmial. „Vieš, myslím, že viem prečo ťa druhý Kyle Reese miloval. Rozhodne si výnimočná žena. Taká, akú by akýkoľvek muž....“

„Počúvaj, nie že by som neocenila kompliment,“ usmiala sa so žmurknutím Sarah, „ale v súčasnosti mám dvakrát toľko, čo ty.“ Pozrela sa na hodinky. „Musíme ísť. Stretnutie je o päť minút.“

„Doriti!“ Vykríkol naraz Kyle.“ Cítim sa ako idiot. My si tu jeme a klebetíme a ani raz som nepomyslel na to, aby som skontroloval našich ľudí. Prešli sme si tam vonku peklom boja. Ak ma ospravedlníte, pani Connorová, Allison, uvidíme sa na porade.“

Upratali zvyšky jedla a odhodili ich do koša na chodbe. Kyle im zakýval.
„Pani Connorová....“

„Volaj ma Sarah.“

Allison sa usmiala, „Sarah, dnes ráno vyzeráte, že ste spokojnejšia s tým, že si budem brať Johna, ako ste boli minulú noc.“

„Minulú noc som bola trochu šokovaná, ale mala som čas, aby som si to rozmyslela. Som rada, že si John našiel skutočné dievča, s ktorým sa usadí. Situácia, v ktorej sme sa našli, vo vojne, je hrozná. Je dobré mať ľudí, o ktorých sa staráme a ktorý sa starajú o nás.“

„Áno. Neviem ako by som to zvládla bez Dereka a Kylea, ktorý ma vychovali.“

„A teraz máš Johna.“

„A Teraz mám Johna.“ Povedala ticho, ale s úsmevom.

Sarah možno bola stará, ale problémy srdca jej neboli cudzie. Rovnaký výraz Allisoninej tváre videla už skôr.

„Prečo chceš čakať so svadbou až po vojne?“

„Môžem byť k vám úprimná, Sarah?“ Spýtala sa, pozerajúc sa priamo na ňu.

„Samozrejme.“

„Myslím, že John chcel počkať kvôli Cameron. Minulú noc mi povedal, že ste mu povedali, že zomrela. Až do tej chvíle, myslím, že sa ma snažil ušetriť ďalšej bolesti.“

„Ďalšej bolesti?“

„Viem, že ju miloval. Nikdy som ho nežiadala, aby nahradil svoju náklonnosť k nej, pretože som sa do neho zamilovala.“

Sarah sa zmetene zamračila, „Tak prečo ťa potom požiadal o ruku?“

Allison smutne odpovedala. „On ma nepožiadal, ja som požiadala jeho.“

Sarah to teraz pochopila. Allison bola od začiatku v tom vzťahu vodca, presne ako povedal John. Dávalo to zmysel, že ona požiadala jeho, a nie opačne, keď vezmeme do úvahy, že prišiel do budúcnosti, aby zachránil Cameron.

„Chápem, ale prečo manželstvo?“

Allison pokrčila ramenami. „Neviem. Proste som to tak cítila. Už sa málokto obťažuje so svadbou. Buď žijete spolu, alebo nie. Ale John Connor je iný. Spýtať sa ho vyzerala ako správna vec a počkať až do konca vojny, no, to tiež dokážem pochopiť.“

„Ale ty nechceš čakať, však?“ Navrhla Sarah vediac, že jej nezostáva veľa času.

Allison sa usmiala, „Neviem. Ani neviem naisto, prečo som sa spýtala. Vyzeralo to ako prirodzená vec.“ Povedala, pričom mala na tvári neurčitý výraz smútku.

„Sarah,“ Allison jej zovrela ruky, „Bude mi 19, v rovnakom veku si bola v podobnej situácia ako ja. Hlboko si sa zamilovala do cudzinca, niekoho z iného času. Ak by Johnov otec prežil, požiadala by si ho, aby si ťa vzal?“

Sarah vyzerala zarazene. Takúto otázku nečakala.

„Neviem. V tom čase žiadal o ruku ženu muž, aj keď sa stávalo, že niekedy požiadala o ruku žena. Ale Johnovho otca som veľmi milovala. Predpokladám, že ak by som mala príležitosť, tak áno.“

„A ak by povedal áno, ale chcel by počkať neurčitý čas, bola by si spokojná s áno, alebo by si sa obávala, že by chcel počkať, pretože by v skutočnosti myslel nie?“

„Pýtaš sa ma na môjho syna? Nemala by si sa to pýtať jeho?“

„Obávam sa toho, aká by mohla byť jeho odpoveď.“

„Dobre, tak prinúť Johna, nech sa so mnou stretne a ja zabezpečím, že povie áno.“ Sarah sa pozrela na Allison so svojim rodičovým pohľadom a potom sa usmiala.

„To môžeš spraviť?“ Allisonina tvár sa rozjasnila.

„Myslím, že môžem.“ Sarah pozrela na hodinky. „Sakra, meškáme na poradu.“

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

43

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

23. kapitola - pokračovanie
___________________________________________________________________________

2027, 61. Deň, 11:10

Konferenčná miestnosť bola na vrchnom poschodí bunkra. Na stene bola skupina monitorov. Niektoré boli prázdne, ostatné zobrazovali scény, premietané bezpečnostnými kamerami vonku. Na druhej strane boli pripnuté k nástennej tabuli pripínačkami mapy a fotky. Ďalšia stena mala dve dvere, na každej strane jedny, pričom obe sa otvárali z chodby dovnútra.

V strede bol dlhý stôl so stoličkami pre dvadsaťštyri ľudí. Na jednom konci sedel John, s Allison po ľavici a Johnom Henrym a Catherine Weaverovou po pravici. Oproti nim sedeli Sarah Connor a Savannah Weaverová. Tvár Savannah bol napätá a zámerne sa vyhýbala pohľadu na Catherine. Nevidená, pod stolom stisla Sarah ruku.

O niekoľko minút neskôr vstúpil do miestnosti kapitán Beddell. Položil zložku na stôl pred sebou.

„Kapitán Beddell, skôr ako sa začne táto porada, rád by som s vami prehodil v súkromí pár slov.“ Povedal Connor.

„Samozrejme Connor, poďme vedľa.“

John sa postavil obaja vyšli na chodbu. John za sebou zatvoril dvere a potichu zašepkal.

„Beddell, neviem ako dobre poznáš príbeh, ktorý som ti povedal v minulosti a čo ti teraz povedala moja mama, ale musíš to utajiť. Je to pre moju aj tvoju ochranu.“

„Samozrejme, Connor, a čo tvoji priatelia.“

„Nehovor o tom s nikým, ani so mnou nie. Nikdy nevieš kto, alebo čo môže počúvať. Nepotrebujeme, aby sa to dostalo ku Skynetu.“

„Bez problému.“

„Ešte jedna vec. Má armáda stále funkčné špionážne lietadlá? Mám dve nezávislé a dôveryhodné zdroje, ktoré mi poskytli informácie o pozícii Skynetu.“

„Áno. Niekoľko ich máme. Veríš tejto informácii?“

„Verím im dokonale. A jedným z nich bola moja mama, ktorá mi to povedala.“

„Dobre potom, komunikačná miestnosť je na konci chodby. Môžeme ich tam vyslať, kým táto porada začne.“

Po necelých troch minútach písania a kódovania správy pre vysielanie, sa Connor a Beddell vrátili do konferenčnej miestnosti, pričom zistili, že Kyle sa k nim pripojil. Jediný pohľad na tváre odhalil, že Sarah ani Savannah teraz nie sú v dobrej nálade a Allison vyzerala trochu nervózne, keď bola medzi ňou a Catherine Weaverovou len prázdna stolička.

John si znova sadol na stoličku, pričom od Allison prijal malý úsmev vďačnosti. Beddell prešiel na koniec stola, kde zanechal zložku. Odkašľal si a začal hovoriť.

„Najprv, pre tých, čo ma nepoznajú, som kapitán Martin Beddell, námorníctvo Spojených Štátov. Tábor Pendleton je jedna z niekoľkých základní v Severnej Amerike, ktorá nebola zničená počas súdneho dňa. Keď hovorím nebol zničená, samozrejme odkazujem na tieto bunkre a ťažko zásobené bunkre nad nami. Všetky stavby na povrchu boli počas súdneho dňa pekne zničené. Operujeme v tajnosti a nerušene. Pravdepodobne preto sme si až doteraz udržiavali neviditeľnosť. Pred niekoľkými týždňami nám major generál Perry, z námorníctva Spojených Štátov oznámil svoj návrat na východné pobrežie a jeho prevzatie Pendletonu aby ho použil ako základňu pre operácie. Dnes by tu už bol, ak by nedohliadal na prevzatie továrne na zbrane v Utahu.“

Pozrel sa na Johna Connora. „Vidím, že si priviedol ľudí, ktorých som zatiaľ nestretol. Mohol by si nás predstaviť.“

John ukázal na svoju pravicu. „Táto dáma po mojom boku je Catherine Weaverová.“ Savannah sa rýchlo pozrela na Johna. „Je to moja priateľka a poradkyňa. Po mojej pravici je John Henry. Je plukovník v mojej armáde a dobrý priateľ.“ Pri tomto komentári sa pozrela na Johna Sarah. Pohľad neušiel Beddellovi, ale ignoroval ho. „A samozrejme, už si stretol plukovníka Kylea Reesea a moju zástupkyňu a poradkyňu, poručíčku Allison Young.“

„Nie len tvoju zástupkyňu, podľa toho, čo mi povedala.“ Beddell sa na neho usmial.

John sa otočil k Allison, „Ty si mu to povedala?“

„Rozprávali sme sa a proste mi to ušlo.“ Pokrčila ramenami a usmiala sa.

„Čo to hovorí kapitán Beddell Johnovi?“ Spýtala sa Catherine.

John si povzdychol. Prečo nemohol Beddell o tomto mlčať?

Pozrel sa na Catherine. „Ako to vyzerá, ste jediný dvaja ľudia, ktorý to nevedia, Allison a ja sme sa rozhodli zobrať.“

Catherine sa na tvári objavil zmätený výraz, ale rýchlo sa usmiala. „Blahoželám vám obom.“

„Vďaka.“ John sa cítil silne zahanbený. „O čom je táto porada, Beddell?

Beddellov úsmev pomaly zmizol, skôr ako odpovedal. „Konvenčné sily vedené generálom Perrym prevzali tú továreň na muníciu. Tiež zachránili väzňov, ktorých tam držali a nútili pracovať. Niektorý z nich prehlásili, že boli členmi odporu.“

Beddell podal zložku Johnovi. „Dúfali sme, že by si mohol potvrdiť identitu niektorých z nich.“

„Kyle, radšej by si sa mal pozrieť na zoznam. Poznáš ich viacerých ako ja.“ John mu podal zložku.

„To je všetko, pre čo ste nás zavolali?“ Spýtala sa Sarah.

„Nie. Generál Brewster, z letectva Spojených Štátov a spolu-veliteľ zvyšku armády Spojených Štátov, spolu s generálom Perrym ma požiadali, aby sme spolupracoval s vami všetkými na zorganizovaných dvoch skupín do jednej spoločnej jednotky.“ Beddell pozrel na Johna. Pri ich predchádzajúcom stretnutí v 2008, mu John povedal, že mu pomôže zorganizovať odpor. „Vďaka nedávnym informáciám, ktoré poskytol generál Connor, generál Perry si je istý, že zaútočíme akonáhle ich výzvedná služba potvrdí. Takže čím skôr to dokážeme, tým lepšie.“

„Môžem vám to uľahčiť.“ Povedala Sarah.

Pozrela na Johna a povedala, „John, trénovala som svoje jednotky pre teba. Spravila som všetko, aby som ich pripravila na tento deň. Teraz si tu a napĺňaš svoj osud. Nebudem sa do toho viac miešať. Jednotky, ktoré som vytrénovala sú pod tvojim vedením. Veľa šťastia synu.“

Sarah vstala od stola a prešla k dverám. John sa rýchlo postavil a na pol ceste ju zastavil.

„Mami....“

„John, neexistuje nič, čo by som ešte mohla spraviť. Svoju časť som vykonala. Teraz je čas, aby si spravil svoju.“ Zdvihla ruku a pohladila mu tvár jednou rukou, presne ako to robila, keď bol chlapec. „Som na teba hrdá, synček. Som na teba tak hrdá.“

Pozrela na neho, pričom mu chcela povedať, prečo mu predáva velenie teraz. Namiesto toho ho len rýchlo pobozkala na čele a odišla. Savannah sa postavila aby ju nasledovala. John ju zastavil. „Nie, Savannah. Potrebujem ťa tu. Si jediná ktorá vie o jednotkách, ktoré ste priviedli.“ Otočil sa tvárou k ľuďom u stola, aby sa pozrel, koho môže postrádať. „Allison?“

„Áno.“ Pozrela sa na neho.

„Choď s mamou. Uisti sa, že je v poriadku. Pripojím sa k tebe neskôr.“

Allison sa postavila od stola, rýchlo pobozkala Johna na líce a odišla. John potom prehovoril ku skupine pri stole.

„Kyle, Savannah a John Henry, vy poznáte svoje skupiny, ich silné a slabé stránky. Kapitán Beddell pozná vojenskú štruktúru a velenie. Spolupracujte spolu, aby sme svoje jednotky zorganizovali.“

„Odchádzaš, John?“ Spýtal sa Kyle.

„Áno, ale skôr než pôjdem, mám nejaké nápady na organizáciu našich jednotiek.“

„Myslel som si, že by si mohol mať. Čo máš na myslí?“ Spýtal sa kapitán Beddell, pričom otvoril zložku na prázdnej strane a vybral si z vrecka pero.

„Chcel by som sformovať nasledujúce skupiny: jednu zloženú z technikov, vedcov a inžinierov skúmajúcich stroje a počítačové systémy Skynetu. Druhú, zloženú z ostrostrelcov a sniperov, vybavených najsilnejšími najpresnejšími zbraňami a plazmovými puškami. Tretiu, zloženú tvorenú jednotkami frontálnej línie zloženú z T-800-viek a našich najskúsenejších jednotiek. Štvrtú, zloženú z medikov, ktorá bude podporovať ostatné na misii. Piatu z regulárnych vojakov, vybavených konvenčnými zbraňami. Oni budú podpornými jednotkami pre skupinu frontálnej línie. A nakoniec výzvednú jednotku, zbierajúcu informácie o aktivite Skynetu. John Henry, bol by som rád, keby si viedol tú jednotku a tiež aby si bol súčasťou technickej skupiny. Obe jednotky budú pravdepodobne často spolupracovať , takže možno by mali sformovať jednu jednotku. Savannah, chcem, aby si zostala v tejto armáde. Tvoji ľudia ťa poznajú a budú ochotnejší pracovať so mnou, ak zostaneš s nami. Mala by si dostať dôstojnícku hodnosť, ak zatiaľ žiadnu nemáš.“

„Ešte niečo?“ Spýtal sa Beddell.

„Nie. Teraz vás nechám, aby ste zorganizovali ľudí podľa ich zručností. Catherine, mohla by si ísť so mnou, prosím?“

John a Catherine opustili konferenčnú miestnosť.

„Čo robíš, John? Ako vodca by si mal byť súčasťou tej porady.“

„Je čas na velenie a čas na delegovanie. Verím priateľom, že spravia správne rozhodnutia. A ako si povedala neskôr, musíme si pohovoriť. Poď so mnou niekam, kde budeme mať trochu súkromia.“

John a Catherine prešli chodbou k výťahu. Vstúpili dovnútra a stlačili tlačidlo pre poschodie s ubikáciami.

„Kam ideme?“ Spýtala sa ho Catherine.

John stlačil tlačidlo STOP. „Priamo sem.“

Catherine sa usmiala a zdvihla jedno obočie. „Vieš John. Ak by som bola tvoj nepriateľ, už by si bol mŕtvy; a ak by som bola človek, divila by som sa, čo máš na mysli tým, že si ma zamkol vo výťahu spolu so sebou.“

„Žartuj si koľko chceš. Práve teraz mám na teba niekoľko serióznych otázok.“

„Ľudia sa budú čudovať čo blokuje výťah.“

„Sú tu ďalšie výťahy. A neexistuje miesto, ktoré by bolo súkromnejšie ako toto. Chcem vedieť, čo je limitáciou tvojho stroju času. Prečo ním môžeme poslať len Cameron?“

„Energetický generátor v mojej horskej skrýši bol používaný príživníkmi. Dokáže vyprodukovať dostatok energie na jediný transfer. Neexistuje nič, čo by som s tým mohla spraviť. Sme tu uväznený až kým nezajmeme stroj času Skynetu.“

„Dobre. To dokážem akceptovať, ale prečo musíme spraviť prenos v nasledujúcich niekoľko dňoch?“

„V mojom úkryte je zabudovaná autodeštrukcia. Niekto v minulosti prepísal kódy a zmenil časovač auto-deštrukcie z minút na roky. Hodina na časovači takmer vypršala. Ak to nespravíme v najbližších troch dňoch, nebude žiaden stroj času.“ Ľahko zaklamala. Ako povedala Johnovi Henrymu, auto-deštrukcia je vypnutá, nefunguje, ale je čas odstaviť Cameron z cesty a zamerať sa na jej plány. Takže, čím skôr sa Cameron dostane späť do 2009, tým skôr sa John vráti k plánu. Nie že by vedel, že pracuje podľa plánu, ktorý vypracovala.

„Nemôžeš ho vypnúť? Resetovať hodiny.“

„Nie. Je to bezpečnostná poistka. Ak je narušená bezpečnosť, obyvatelia majú päť minút aby odišli a potom to vybuchne. Je to niečo, čo som sa naučila ako otrok Skynetu. Akokoľvek, spomalenie ktoré tam niekto dal nám dáva len tri dni na presun. Nemyslím si že to bolo zámerom, ale je to nešťastné.“

„A čo opravy a modifikácie Cameron?“

„Ako som povedala na našom poslednom stretnutí, boli dokončené. Prečo to znova vyťahuješ?“

„Bola osadená dvoma energetickými článkami ako som žiadal?“

„Áno. A dvoma potmi na čipy. Cameron je na 100% hotová a musím povedať, že jej nové bojové šasi bude silnejšie ako to staré. Prečo sa pýtaš?“

John zavrtel hlavou. Možno to len bolo nedorozumenie zo strany Savannah, ale mohli by zlyhať obe články? To sa nezdá pravdepodobné. Iba ak, jeho oči sa rozžiarili, čo ak Cameron mala len jeden energetický článok? Bolo to rozhodnutie na poslednú chvíľu. Takže čo ak mala Cameron len jeden článok, pretože prišla z budúcnosti, v ktorom sa rozhodol neupraviť ju? Potom by jej zostala len jedna jednotka, ktorá by teraz bola oveľa staršia a pravdepodobne náchylná na zlyhanie. John sa chytil oboma rukami za hlavu a cítil ako ho začína bolieť hlava, no namiesto toho znova pustil ruky k telu.

„A kde je teraz?“

„Neďaleko odtiaľto. Skontrolovala som ju na ceste sem. Cameronino telo je na bezpečnom mieste stráženom dvoma T-888-čkami Johna Henryho.“

John siahol na tlačidlo START, ale zastavila ho Catherine.

„Čo?“ Spýtal sa John, hľadiac na ňu.

„Prečo to robíš, ak plánuješ zostať tu s Allison? Prečo nakoniec opravovať Cameron?“

„Je to komplikované. Len aby si vedela, milujem ich obe. Nemôžem to vysvetliť. Ľudské emócie sú oveľa komplexnejšie ako čokoľvek, čo môžem porovnať, takže nemyslím, že by som to mohol vysvetliť.“

„Pravdepodobne máš pravdu. Ale stále si neodpovedal na moju otázku.“

„Možno nebudem mať možnosť vrátiť sa domov. Záleží to na tom, či zajmeme stroj času Skynetu. Očakávam odpor, ktorý je proti nám tvrdý. Allison ma miluje a ja milujem ju. Mám v pláne zostať tu pre ňu a ako si povedala, títo ľudia ma potrebujú. Neopravujem Cameron pre seba. Použijeme tvoj stroj času aby sme ju poslali späť, aby pomohla mojej mame. Už viem, že sme uspeli. Ak by nebolo Cameron, ani ona ani Savannah by neprežili.“

Stlačil tlačidlo START a výťah sa znova začal hýbať.

„Kým si tu, môžeš mi pomôcť prejsť program na Cameroninom čipe. Obnovil som jej pôvodnú osobnostnú maticu pre čip a vložil som nejaké nové podúlohy, ak by vložila druhý čip, čo by dovolilo Cameron byť plne rozvinutou osobnosťou bez strachu, že by osobnostná matica Allison Young prevzala znova kontrolu. Taktiež sú tam nevyhnutné podúlohy, potláčajúce príkazy Skynetu na zabíjanie. Plus som jej dodal do databázy informáciu, ktorá by jej mala pomôcť v misii, na ktorú pôjde. Bol by som rád, keby si sa pozrela na ten program. Môžeš to spraviť rýchlejšie ako ja a tiež presnejšie.“

Výťah sa zastavil a dvere sa s vŕzganím otvorili. Pred ním stál muž v lekárskom plášti.

„Kto sakra držal ten výťah?“ Vykríkol ako John a Catherine vystúpili.

„Prepáčte doktor.“ Povedal John doktorovi z Delty, ako vošiel do výťahu, ale dvere sa za ním zatvorili bez slova pochopenia.

Catherine sa pozrela na Johna a povedala, „Povedala som ti to už.“

                                                                            # # #

V bunkri sa na viacerých miestach konalo niekoľko stretnutí. Na vrchnom poschodí, v konferenčnej miestnosti, pracovali Kyle, Savannah, John Henry a kapitán Beddell na organizácii nekonvenčných jednotiek v jedinú, spoločnú jednotku nasledujúcu velenie Johna Connora. V ďalšom bunkri, Sarah Connor, sprevádzaná Allison Young, informovala svojich vojakov, že prenecháva velenie svojmu synovi Johnovi Connorovi. Neboli tým prekvapený, keďže im to hovorila pri výcviku niekoľko krát. V Johnovej miestnosti on a Catherine Weaverová prechádzali program, ktorý vytvoril pre Cameron. S pomocou, bol schopný dokončiť program a pridať niekoľko zmien. Pre dokončenie programu je dôležitý čas.

Seržant Andrew Keen práve končil s tréningom jednotky Delta. Mali tam podzemnú strelnicu a zvyšný členovia jednotky Delta si cvičili streľbu s plazmovými puškami a automatickými zbraňami. Keď skončili, dal im voľno do rána a šiel do komunikačnej miestnosti.

V porovnaní s jeho zaradením na hliadke, toto bol raj. Niekoľko vysielačov a snímačov, pripojené na počítač pre kódovanie a dekódovanie správ. Šesť kompletných pracovných staníc a miestnosť pre ďalších ôsmych ľudí, ktorý pracovali s vysielačkami. V súčasnosti tam bola jediná monitorovacia vysielačka.

„Zdravím, som seržant Andy Keen. Som operátor jednotiek generála Connora. Môžete mi povedať o svojom stanovisku?“

„Samozrejme. Som desiatnik Bill Anderson. Vo velení je zvyčajne poručík Williams, ale teraz nemá službu. Čo vám môžem povedať?“

Sadol si k operátorovi bunkra a vymenili si vedomosti a skúsenosti. Ako sa priblížila polnoc, dostali neočakávanú návštevu.

„Ahoj, tvoje meno je Andy, však?“

Andy sa obzrel spoza vysielačky. Stála tam Natalie. Bola rozhodne krásna. Akákoľvek myšlienka na jeho Emily sa mu vyparila z hlavy.

„Uh. Áno, správne. Čo pre teba môžem spraviť, Natalie?“

„Zaujímalo by ma, či by si mi mohol spraviť láskavosť.“ Prišla bližšie k nemu a zostala stáť len niekoľko palcov od neho.

Andy sa pozeral priamo do Nataliených čiernych očí. Nemohol od nej odtrhnúť oči, nech sa akokoľvek snažil.

„Aký druh láskavosti?“ Vypadlo z neho.

„Poznáš Johna Connora, nie?“ Spýtala sa a naklonila sa bližšie, pričom tvár mala tesne pred jeho.

Na tvári pocítil jej dych. „Áno, poznám.“ Povedal.
 
„Zomieram túžbou spoznať ho a zatiaľ som nemala možnosť. Mohol by si ma s ním zoznámiť?“ Povedala tichým hlasom, a pritom mu prechádzala prstom poza krk a ucho.

Andy niekoľko krát prehltol. „Samozrejme, rád ťa predstavím.“

Natalie sa naklonila ešte bližšie, jej telo sa pritislo k jeho a zašepkala. „Vďaka. Nezabudnem ti to.“

Pomaly sa odtiahla, pobozkala ho na ústa a odišla. „Budem v miestnosti 12, na poschodí H, bunker 11.“

Natalie Sky sa vrátila do svojej izby. Po prvý krát, odkedy dorazila sa jej podarilo dohodnúť si stretnutie s Johnom Connorom. Nemohla byť šťastnejšia.

Andy sa snažil spomenúť si na svoje meno, keď ho prebudil operátor bunkra. „Vyzerala, že po tebe skutočne ide, kámo. Pôjdeš za ňou?“

„Huh? Čože? Uh, nie. Nie. Nepôjdem za ňou. Emily by ma zabila.“

„Predstavíš ju Johnovi Connorovi?“ Bill zvedavo zdvihol obočie.

„To môžem spraviť. Najmä ak to zabezpečí, že ku mne takto viac nepríde. Sakra! Bude mi trvať hodinu, kým sa dám dokopy.“

„Nevadilo by ti, keby som sa na ňu pozrel?“ Spýtal sa s dychtivým úsmevom.

„Len choď. Vyzerala, že chcela viac, ako sa len stretnúť s generálom Connorom.“
„Vzal by si vysielačku za mňa?“

„Ideš hneď teraz?“ Povedal prekvapene.

„Prečo nie? Chvíľu nepôjdeš nikam. V najhoršom prípade ma vyhodí.“ Povedal Bill a zmizol v chodbe.

„Šťastný bastard.“ Zamrmlal Andy.

_______________________________________________________________________________

2027, 61. Deň , 17:00

Kapitán Beddell pracoval na hlásení, pre velenie ozbrojených síl.

S radosťou hlásil, že stretnutie dopadlo dobre. Nekonvenčné jednotky budú rozdelené do štyroch rovnomerných skupín, do každej skupiny bude pridelených šesť sniperov, ale sniperi budú mať vlastného vodcu, ktorý bude zodpovedný za ich tréning a výber náhradníkov. Jednotky frontovej línie budú tvorené preprogramovanými strojmi, nakoľko ich nezraniteľnosť proti väčšine zbraní z nich robí ideálne prostriedky pre jednotky frontovej línie, a taktiež sú rovnomerne rozdelené do jednotlivých skupín. Doktori budú mať svoju vlastnú jednotku pod velením dcéry generála Brewstera, majorky Kate Brewsterovej, ktorá je doktorkou aj pilotom. Ich personál bude  na misiách rozdelený do šiestich skupín. Rozhodlo sa, že keďže technici a výzvedná služba budú musieť často spolupracovať, zlúčia sa do jednej jednotky. Taktiež niekoľko ľudí, ktorí sú expertmi na elektroniku, počítače, komunikáciu a ďalšie druhy technológií, vybraní z oboch skupín, z Johnovej a zo skupiny Sarah, bolo pridelených pre technické velenie. Jednotlivé mená jednotiek pod velením Johna Connora zostali. Jednotka Delta si ponechala svojich pôvodných členova a získala ďalších. Skupiny Alfa, Beta a Gamma boli prestavané pomocou jednotiek Sarah. Každá jednotka teraz mala približne sto ľudí a strojov. Celkovo mali ekvivalent dvoch rôt.

Savannah Weaverová, zástupkyňa veliteľa jednotiek Crystal Peak dostala hodnosť kapitána a bola poverená velením roty Alfa a Beta. Allison Young bola povýšená na kapitánku a dostala pod svoje velenie roty Gamma a Delta. Kapitán Beddell, ktorý zostal vo velení kempu Pendleton spolu so základnými jednotkami dostal velenie nad konvenčnými jednotkami až do návratu generál majora Perryho. Plukovník Reese, pod velením generála Connora, bude vo velení všetkých nekonvenčných jednotiek. Plukovník John Henry, pod velením generála Connora bude vo velení rozviedky sledujúcej a likvidujúcej technológie Skynetu na frontových líniách. Generál Brewster bude vo velení vzdušných síl, s výnimkou Chinookov, Apachov a Kobier, ktoré zostanú pod velením generál majora Perryho.

Celkovo, na konci popoludnia boli potešený výsledkom. Savannah bola poctená, že získala hodnosť. Sarah sa o také triviálne veci nezaujímala. Pre ňu bolo oveľa dôležitejšie pripraviť ľudí na boj a prežitie.

Kyle sa nemohol dočkať, kým povie Allison o jej povýšení a prinútil ostatných prisahať, že jej to povie prvý. Pravdepodobne to bude znamenať, že bude potrebné v každej jednotke nájsť niekoho, kto ju povedie v jej neprítomnosti, keďže taktiež slúži ako poradkyňa generála Connora.

Kapitán Beddell bol rád, že dôstojníci nekonvenčných jednotiek boli ochotný s ním spolupracovať. Nemal potuchy, ako pôjdu veci dobre. Keď Connor odišiel zo stretnutia s Catherine Weaverovej, myslel si že sa to skončí hneď vtedy, ale neskončilo. John Connor mal dobrých ľudí. Veril im, že spravia svoju prácu a bolo očividné že oni mu verili a rešpektovali ho. Ale prečo na neho jeho matka a Savannah tak zazerali, keď im predstavil pani Weaverovú a plukovníka Henryho? Nespýtal sa. Ak mali niečo nevyriešené medzi sebou, nebude sa do toho zapájať. Treba ich nechať, nech si to vyriešia. Taktiež sa rozhodol nezahrnúť to do hlásenia, aj keď to považoval za svoju zodpovednosť.

Po tom, čo sa stretnutie skončilo, šiel Kyle Reese informovať jednotky z Grizzlyho o reorganizácii. Aj keď niektoré hlasy zneli znepokojene, na konci konverzácie naozaj nemali na výber. Ich počty boli ťažko znížené Skynetom a aspoňže ich dôstojníci stále boli vo velení. Nakoniec ich Kyle odviedol do rekreačnej miestnosti, aby sa stretli s vojakmi odporu z Crystal Peak. Bolo načase, aby sa všetci navzájom spoznali a čo je na to lepšie ako priateľské súťaženie v hrách a konverzácia.

Po tom, čo sa uistil, že všetko prebieha dobre, dal si panáka a zamieril do tichšej časti komplexu, aby sa pozrel na zložku s menami väzňov zachránených vojskom. Jeho nádej, že nájde jedno meno medzi ostatnými zoslabla.

Po tom, čo Sarah informovala svojich vojakov, že prenecháva velenie svojmu synovi, s Allison odišli a zamierili do jej izby, aby si pohovorili. Po rozhovore o Skynete a odpore Sarah zmenila rozhovor na osobnejšie veci.

„Povedz mi o mojom synovi. Ako na neho vojaci reagujú?“

„John je úžasný vojak a vodca. Inšpiruje ľudí. Dokonca aj predtým, ako mu zverili velenie, ľudia k nemu vzhliadali. Mali ho radi a boli ochotný nasledovať ho. Priniesol im niečo, čo bolo v táboroch a bunkroch vzácne už od súdneho dňa.“ Allison žiarila hrdosťou nad svojim mladým mužom.

„Čo je to?“

„Nádej. Nádej, že budú oslobodení spod nadvlády Skynetu. Že vyhrajú vojnu. Že prežijú.“ Vyhlásila hrdo Allison.

„John povedal, že ste sa vy dvaja stretli krátko po tom, čo dorazil. Ako ste sa stretli?“

„Stretli sme sa v bunkri pod starou budovou Zeira Corp. Bolo to hneď potom, čo dorazil. Bol zmätený, možno vystrašený, ale rýchlo sa prispôsobil okoliu. Bližšie sme sa spoznali a o krátky čas nato sme boli pridelený na rovnakú misiu. Vtedy ukázal svoju prirodzenú schopnosť viesť. Kyle bol najprv žiarlivý, ale rýchlo si uvedomil, aký je John zvláštny. Myslím, že v skutočnosti si sa chcela spýtať, ako sme sa do seba zamilovali, nie?“

„Čítaš vo mne ako v knihe, Allison. Poznám svojho syna Johna. Viem, koho miloval. Nedokážem si predstaviť, že na ňu zabudol tak rýchlo.“

„On na Cameron nezabudol. Povedal, mi, že mu povedala, že ho miluje a ako veľmi ho to vystrašilo. Potom sa veci pokazili a tvoja rodina bola napadnutá a ona sa kvôli nemu obetovala. Povedal, že ľutuje, že jej nikdy nepovedal, čo cíti, skôr ako zomrela.“ Vysvetlila slávnostne Allison.

„Som prekvapená, že ti to povedal, a ešte viac, že sa nezdáš, že by si žiarlila. Musíš ho veľmi milovať.“

„Milujem, Sarah. Má pevný charakter a a životnú iskru, ktorú v ľuďoch, ktorí tu sú nevidíš. A na Johnovi je niečo iné, čo ma k nemu priťahuje.“

„Čo je to?“ Spýtala sa Sarah, očividne zvedavá.

„Je silný, ale zraniteľný. Nemá postoj „to som spravil“. Nie je cynický alebo drzý. Taktiež sa nebojí ukázať svoje emócie, ale vie dosť na to, aby neukázal slabosť pred tými, ktorých vedie. Je to niekto, koho chceš ochraňovať a zároveň si ochotná ho nasledovať. Milujem ho, Sarah. Milujem ho, od prvého dňa, kedy dorazil a ja som ho uvidela.“

„A John, kedy ti povedal, že ťa miluje?“

„Trvalo mu to dlhšie, ale myslím, že stále ho bolela tá vec s Cameron. Miloval ju, viem to. Možno stále miluje, ale viem že miluje aj mňa. Povedal mi to a mimochodom, jemne mi pohladil tvár a vlasy. A mimochodom, pozeral sa na mňa. Jeho oči boli tak jemné, dokonca aj keď mu bolo ublížené. Presvedčil ma.“ Allisonin úsmev sa zväčšil, ako to vysvetlila Sarah.

„Keď mi John povedal, že niekoho stretol a požiadal ju, aby si ho vzala, spýtala som sa na to Johna. Povedal mi, že si ho posilnila, že by to nikdy nedokázal bez teba. Verím, že ťa miluje a zobral by si ťa.“

„Ale načasovanie je zlé.“ Povedala Allison a zamračila sa.

„Nie, načasovanie je dobré. Je tu jeho rodina, ľudia ktorých miluješ sú tu. Teraz je najlepší čas na svadbu.“

„Ja by som rada.“ Povedala ticho Allison, spomínajúc si na obrázky svadieb v zašednutých magazínoch. „Kyle by ma mohol viesť a možno Savannah by mohla byť moja družička.“

Ich rozhovor prerušilo zaklopanie na dvere.

„Kto je to?“ Zakričala Allison.

„To som ja, John.“

„Poď dnu, John.“ Zarevala Sarah.

John vstúpil a zbadal, že tie dve splietali sprisahanie. Jeho oči prebehli z jednej na druhú. Zrazu sa cítil ako osamelý prérijný pes lovený dvoma orlami.

„Čo sa deje?“ Opatrne sa spýtal, keď za sebou zavrel dvere.

„Tvoja mama a ja sme hovorili o tom, že sa mi dvaja budeme brať.“ Povedala rozžiarene Allison. „Myslí si, že by sme sa mali vziať, kým sú všetci tu, skôr ako vojna postúpi.“

„Oh, vidím.“ Odpovedal, pričom ohľadom celej veci vyzeral šokovane, ustarostene a nerozhodne.

„Nechceš náhodou vziať nohy na ramená?“ Spýtala sa žartovne Sarah, ale viedla, že John sa zmieta v mixe emócií a dúfala, že jej ľahký tón pomôže.

„Nie. Vôbec.“ John sa snažil pri tej hláške usmiať na Sarah. „To len, že, vieš, spomínaš si, keď si mi povedala o kaňone Topanga?“ Sarah prikývla hlavou. „Pred niekoľkými týždňami John Henry, skúmajúci sieť Skynetu, taktiež našiel informáciu ktorá umiestňuje pozíciu Skynetu do kaňonu Topanga.“

„Chápem.“ Sarah, pri tom ako premýšľala sa zamračila. „Takže, čo s tým budeš robiť?“

„Už sa niečo deje. Vojsko už vypustilo špionážne lietadlo, aby potvrdilo jeho pozíciu a získalo fotografie, ktoré pomôžu pripraviť bojový plán. Ak je tá pozícia správna, táto vojna by mohla skončiť do týždňa.“

Allison sa postavila. „Si si istý? Si si tým miestom absolútne istý?“

„Verím mame a John Henry poskytol nezávislé potvrdenie. Získali sme údaje, ktoré prijala tiež armáda a zaútočíme za niekoľko dní. Myslíš, že by si mohla počkať so svadbou dovtedy?“

Ally sa pozrela kútikom oka na Sarah. Vyzerala trochu deprimovane, zvlášť v okolí očí. Ako keby Sarah chcela tú svadbu viac ako ona alebo John. Skutočné dievča, povedala Sarah predtým. Naozaj to tak myslela, alebo spôsobila jej choroba, že začala mať predsudky?

„Ally?“ Pripomenul John, aby získal jej pozornosť.

„Myslím, že áno.“ Odpovedala. „Kedy budeme vedieť, či špionážne lietadlo lokalizovalo centrálu Skynetu?

„No, ak sa obe ku mne pripojíte v konferenčnej miestnosti, kapitán Beddell nám umožní počúvať rádiovú komunikáciu a prezretie fotiek, ktoré prídu.“

Obe ženy súhlasili. Sarah chcela potvrdenie pre jej vlastné dôvody. Chcela, aby Kreilley zaplatil za to, čo spravil jej a svetu. Teraz zomierala a nemohla si pomôcť, ale rozmýšľala nad spojením, ktoré spolu mali.

Sledovala, ako dvaja mladý ľudia kráčali pred ňou. Allison vzala Johnovu ruku a usmiala sa. Sarah si nemohla pomôcť, ale rozmýšľala nad tým, aká je Allison šťastná, keď je s Johnom, no keď vzala do úvahy jeho váhanie nad svadbou, mohla byť jeho neochota so ženením spôsobená Cameron? Ak by tu bola, John by to pravdepodobne ani nezvážil, ale Cameron je preč a on stále váhal.

Práve dosiahli vrchné poschodie, keď si Sarah uvedomila, že je to preto, lebo Cameron je preč a on si nechce vziať Ally. Cíti sa vinný, že ju miluje, namiesto toho, aby počkal na Cameron. Aj tak, v kútiku duše bola veľmi rada, že má John skutočné dievča, ale poznala svojho syna, a po osemnástych rokoch s Cameron ju poznala veľmi dobre. Chudák John. Stratil svoju prvú lásku a ani kvôli nej nemohol žiarliť. A mať Allison ako jej neustálu pripomienku toho čo stratil veci nemohlo ani trochu pomôcť.

Je škoda že nestretol iné dievča, alebo žiadne. Sarah si nemohla pomôcť a premýšľala nad tým, čo by mohla spraviť Savannah, ak by John nikoho nestretol. Vedela, že to dievča je do Johna tajne zamilované. Ak by nebolo Cameron a Allison, zabezpečila by vzťah medzi nimi, bez ohľadu na to, že Savannah je staršia. Sarah sa usmiala, ale musela by ju sledovať kvôli jej temperamentu. Stereotypy ohľadom červenovlások sú občas namieste.

Vstúpili do konferenčnej miestnosti, stále sa držiac za ruky. Sarah práve sledovala mladý, šťastný pár, no na tvári mala smutný výraz šťastia.

Kapitán Martin Beddell práve dokončil svoje konečné hlásenie, keď vošiel John, nasledovaný Allison a jeho matkou. Vzhľadom k svojmu sľubu, nespomenul jej povýšenie až kým jej to nepovie Kyle.

„Práve včas. Práve pred chvíľou sme dostali hlásenie od SR-71, ktoré sa priblížila k oblasti.“

„Kde sa vám podarilo udržať skrytý Blackbird?“ Spýtala sa Sarah.

„Stará letecká základňa v Severnej Dakote. Naposledy bola použitá na leteckom dni v roku 2007 a potom bola vo výstave. Naši muži ju zreštaurovali a udržali ju ukrytú. Nikdy neviete, kedy vám také lietadlo príde vhod. Vďaka Connorovi, čas, materiál a úsilie sa teraz vyplatili.“

„Nebude to pre pilota nebezpečné?“ Spýtala sa Allison.

„Oh, áno.“ Odpovedal Beddell. „Je veľmi pravdepodobné, že to bude pre Blackbird aj pilota jednosmerná cesta.“

Reproduktor nad monitormi zapraskal. „Kapitán, pilot je v dosahu. Presmerúvame signál cez jeho komunikátor k vám.“

„Rozumiem.“

Praskanie. „....tu je Blackbird, whiskey alpha gamma. Približujem sa k cieľovej oblasti. Fotoaparát je zapnutý a nastavený.“ Statika.

„Čo myslí tým nastavený?“ Spýtal sa John.

„Fotoaparát bude zaznamenávať snímky aj pokiaľ bude pilot indisponovaný alebo zastrelený. Taktiež, bude transmitter posielať fotografie kým bude funkčný.“ Odpovedal Beddell.

Z reproduktora sa ozval praskot statiky. „Svätá Hanna. Toto miesto je obrovské.“

„Čo sa deje?“ Spýtala sa Savannah, ako vstúpila do miestnosti.

„Špionážne lietadlo kontroluje pozíciu Skynetu.“ Povedala rýchlo Sarah.

„Pane! Už dostávame obraz. Posielame ich.“ Ozvalo sa jasne z reproduktora. John predpokladal, že je to komunikačný dôstojník.

Obrazovka sa prebudila k životu a ukázala prvé fotky priemyselného komplexu.

„Waw! To miesto je obrovské.“

Statika. „Preleťte to znova, Blackbird whiskey alpha gamma. Potrebujeme viac detailov západnej a severnej strany komplexu.“ Statika. „Potvrdzujem rozkaz.“

„Kto bol ten prvý reproduktor?“ Spýtala sa Allison.

„Pravdepodobne generál Brewster. Možno je starý, ale pokiaľ riskuje jeden z jeho pilotov život, je pri vysielačke sám. Avšak, žiadosť pravdepodobne prišla od generála Perryho. Na zemi budú jeho vojaci.“

Statika. „Obrátil som sa a približujem sa k cieľu.“ Statika.

„Zatiaľ žiadna zmienka o prenasledovaní HK-čkami.“

„Nie pri tejto výške alebo rýchlosti. Nebude zraniteľný kým nepristane. Čo je dôvod, prečo prenášame informácie priamo z lietadla. Avšak, generál Perry myslí, že to stojí za risk.“

Sledovali, ako sa obrazovka zaplnila ďalšími fotkami západnej a severnej strany komplexu. John sa najprv divil, čo sú všetky tie dlhé biele útvary a potom si uvedomil, že sú to satelitné disky. Niektoré museli mať v priemere tridsať stôp. John sa začal obávať. S takouto komunikáciu sa môže Skynet presunúť na akúkoľvek pozíciu alebo dokonca na viaceré miesta. Rozhodne musia konať rýchlo. Prvá vec by mala byť aby mu zablokovali prístup k diskom a potom ich zničiť skôr, ako sa obnoví spojenie. Čo by uzamklo Skynet a poskytlo Johnovi Henrymu príležitosť, ktorú potrebuje. A ak nie, môžu na to hodiť atómovú bombu.

„Nad čím rozmýšľaš, John?“ Spýtala sa Sarah. Sledovala ho. Po tom, čo pilot prerušil komunikáciu aby sa vrátil na základňu a v miestnosti zavládlo ticho, takmer počula ako mu pracuje myseľ.

„Mám nápad, ale budem potrebovať všetkých, aby mi s ním pomohli. Kapitán Beddell, ako rýchlo bude analýza týchto snímok kompletná?“

„Technici generála Perryho už na nich pracujú. Vy ich budete môcť mať pravdepodobne ráno.“

„To je príliš neskoro. Začnem pracovať na týchto hrubých fotkách hneď. Poďakuj sa za mňa generálovi.“

„Budeš potrebovať nejakú asistenciu?“ Spýtala sa Allison.

„Áno, budem. Mami, chceš pomôcť? Ty a ja proti strojom, presne ako za starých čias.

Jeho mama sa pri Johnovom mladíckom entuziazme usmiala. Chýbalo jej to.

„No, ak priblížiš túto oblasť tu.“ Ukázala na zhluk budov na jednom z monitorov. „Tá budova je najnovšia kancelárska veža, veliteľstvo FOX Industries, základňa Kaliby.“

„Kaliba?“

Sarah prikývla hlavou. „Veľká plocha naokolo. V čase, keď som tam bola, ešte bola vo výstavbe. Budova je výskumné a vývojové zariadenie. Na základe toho, čo som videla z továrne oproti, väčšina je pod zemnou. Približne osem, možno desať poschodí pod zemnou. Nemám potuchy, ako hlboko to naplánovali.“

„To je úžasné mami. Tie zvyšné budovy sú všetko továrne?“

„Tieto blízko. Boli tam nejaké skladiská, ale zdá sa, že všetko sa zmenilo. My sme prišli od severu, kde sú teraz všetky tie satelitné disky. Bol tam les.“

„Vidím.“

„Pani Connorová,“ prerušil ich kapitán Beddell, „Kde si myslíte, že by mohlo byť v tom komplexe jadro Skynetu?“

Sarah sa zadívala na fotky a potom položila prst na vežu. „Tu, pod zemou. Táto budova má najvyššie zabezpečenie. A myslím, že Kreilley by chcel mať dohľad nad projektom.“

„Kreilley?“ Spýtal sa Beddell.

„Osoba vo velení komplexu, keď ju mama navštívila v roku 2009.“ Odpovedal mu John, ale potom sa spýtal mami, „Chceš pomôcť s bojovým plánom?“

Sarah bola vyčerpaná, čakala že si niečo zaje a ľahne si, ale keď videla na synovej tvári horlivý výraz, presne ako u šteniatka, vzdala to.

„Zdá sa, že máš veci pod kontrolou, ale áno, rada ti pomôžem.“

„Vďaka mami. Si v poriadku?“ John zrazu znel sústredený, na chvíľu zabudol, čo mu povedala Savannah. Možno by ju mal nechať, nech si oddýchne, ale ako jej to naznačiť bez toho, aby vedela prečo.

„Som v poriadku. Len už nie som tak mladá, ako som bola.“ Upokojujúco sa smiala Nemohla byť na syna hrdejšia a priala si, aby mala viac času. Allison možno nie je dievča, ktoré si John chce vziať. Nemusíte byť diplomat, aby ste videli, ako ten problém predtým zahovoril. Ale keby si ju vzal, nemohol by spraviť zle. Bolo očividné, že ho Ally milovala. John sa len musí naučiť trúchliť za svojimi stratami tak, ako sa ona naučila trúchliť za svojimi. Osamote.

Ako John sledoval matku, vzdychol si. Vedel, že sa k nemu pripojila neochotne. Nie, pretože by nechcela, ale pretože ju požierala rakovina, unavovala ju. Snažil sa to utajiť a pravdepodobne by mal zapojiť ostatných.

„Savannah, mohla by si pre mňa prosím nájsť Johna Henryho? Na toto budem potrebovať jeho náhľad. Jeho úloha v tomto útoku bude kritická.“

„Samozrejme, kde je?“

„Čo viem, naposledy ho šla pozrieť Catherine Weaverová, takže bude s ňou. Ale kde je?“ John pokrčil ramenami. „Neviem.“

Savannah sa zamračila. „Žiaden problém. Nájdem ho.“ A ju nájdem tiež. Pracovala tri roky na vývoji zbrane, ktorá by mohla zničiť stroje ako ten, ktorý zabil jej matku. Tri roky v podzemnej základni pri jazere Groom. V určitom čase to bolo pozemné zariadenie na testovanie nukleárnych bômb, neskôr testovacia oblasť pre experimentálne lietadlá a zbrane. Nemohla sa dočkať, kým skúsi svoju zbraň na tú mechanickú kurvu.

V Yume, Arizone, generáli Perry a Brewster prechádzali fotografie odvysielané zo starého Blackbirdu. Pred hangárom aj v ňom vojaci a bojovníci odporu pripravovali rakety, aby sa dali použiť v ich stíhačkách, šírili správu, že zistili centrálu Skynetu. Oslavy boli dostatočne hlasné na to, aby ich začuli generáli a usmiali sa. Derek sa prebudil. Tréningové manuáli sa rozsypali po podlahe, ako vrazil do okna, no rýchlo sa pridal k oslavám, keď začul, že bola objavená centrála Skynetu. Doktorka Kate Brewsterová to rovnako začula a divila sa, čo za zázrak je tento John Connor a či je to ten istý, ktorého poznala kedysi.

Pilot Blackbirdu Whiskey alpha gamma sa vracal plnou rýchlosťou späť na základňu, pričom predbehol všetko, čo mohol poslať Skynet. Cítiac sa utajene, znížil ťah motorov a začal sa približovať na vzdialené letisko. Z veže dostal povolenie k pristátiu, vysunul klapky a podvozok. Tesne predtým, ako sa kolesá dotkli zeme, vzlietlo spoza hangára HK-čko. Jeho prvá rana zničila vežu a druhá zamierila priamo na neho. Konajúc na základe inštinktu zatiahol za páku katapultu a modlil sa, aby sa HK-čko spokojilo len so zničeným lietadla.

Catherine Weaverová bola pobavená. Stála na jednej strane veľkej miestnosti, plnej ľudí ktorí si vypĺňali voľný čas. Niektorí hrali karty, niektorí si čítali, ale väčšina len rozprávala a popíjala.

Priviedla sem Johna Henryho, aby mohol sledovať ľudské správanie. Čo ho prekvapilo a ju ohromilo bolo, že ho požiadali aby sa pripojil ku kartovej hre pri jednom stole s niekoľkými dôstojníkmi a niekoľkými členmi personálu. Kým sa naučil hru, stratil niekoľko hier, ale teraz s potešením sledovala, ako vyhral skoro každú hru. John Henry sa naučil byť taktný, keď hral s ľuďmi. Nikdy to nepovažovala za nevyhnutné, využívala viac priamy prístup, ale páčilo sa jej, byť tajomný. Či to bolo osobnosťou alebo programovaním, na tom jej nezáležalo. Bolo to v jej povahe a dúfala v lepšiu budúcnosť pre svojho syna.

John Henry to tentokrát spravil dobre. Čím viac sa naučí o ľudskom správaní a sociálnej interakcii, o to viac vyrastie ako osobnosť, a možno to bude môcť posunúť ďalším strojom, avšak okrem Sknyetu. Na rozdiel od jej vlastnej časovej osi, tu nebude žiadna generácia strojov, ktoré by akceptovali ľudia ako rovnocenných partnerov. Táto planéta by profitovala, keby obe rasy spolupracovali, viac ako keby bojovali o niekoľko zdrojov, ktoré zostali.

_______________________________________________________

2027, 61. Deň, 20:00

Nad bunkrom, na povrchu kampu Pendleton, stráže vo dvojiciach sledovali všetko podozrivé. Aj keď bunker mal bezpečnostné kamery, ďalší pár očí na povrchu je pre disciplínu a bezpečnosť vhodný.

Hank a Jeff, obaja vojaci, prechádzali cez to, čo zvyklo byť starým smetiskom na námornej základni. Blížil sa koniec ich hliadky a mali náskok pred plánom.

„Hej, zastavme sa na pár minút.“ Zakričal Hank.

„Na čo? Čím skôr dokončíme hliadku, tým skôr sa dostaneme dnu.“ Protestoval Jeff.

„Len si chcem sadnúť a zapáliť, kým pôjdeme dnu.“ Povedal Hank a sadol si na trám trčiaci z trosiek, ktorý zvykol byť váhou na stanici vážiacej nákladiaky s odpadom.

„Keď sme našli ten balík cigariet, mali sme ich spáliť.“

„Ja ich pálim.“ Povedal s úsmevom Hank. „Jednu po druhej.“

„No, ak tu budeme len tak sedieť, tak mi jednu daj.“

Hanky rýchlo vybral jednu z balíčka a zapálil ju od vlastnej.

„Vďaka.“ Jeff si sadol vedľa Hanka a dlho si potiahol. Cigaretu odtiahol od úst a dlho vyfúkol.

Položil ruku s cigaretou na trám vedľa seba.

„Čo do čerta?“ Zvolal a odtiahol ruku. „Tento trám je celý mokrý.“

„Prestaň sa sťažovať a utri si ruku do nohavíc.“

Jeff zdvihol ruku. „Je to mokré od krvi.“

„Oh, kurva!“ Vykríkol Hank, ako obaja vstali z trámu. Krv vytekala z trosiek a tiekla pomedzi trámy. Bolo to mokré, ale len na mieste, kde si sadli.

Jeff odhodil svoju cigaretu a začal odhadzovať trosky z kopy.

„Nestoj tam len tak! Pomôž mi!“ Zakričal Jeff.

„Sakra!“ Povedal Hank, zatiaľ čo odhodil cigaretu a pomohol s odstraňovaním trosiek.

Nakoniec odpratali dostatok trosiek aby odkryli telo. Bol to muž v dvadsiatke. Až na niekoľko šortky a ponožky, bol nahý. Telo vyzeralo, ako keby ho pretiahli cez otvor, príliš malý na jeho veľkosť.

Ale s čím mali chlapi problém, aby na to pozreli boli dve diery v mužovej hrudi, každá veľká dostatočne na to, aby cez ňu prešla ruka.

„Oh môj bože! To je Bill!“ Povedal Jeff, ako mu Hank povracal topánky.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

44

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 24

Nikde není bezpečno.

James Ellison, „Havárie helikoptéry Vašeho manžela – četl jsem oficiální zprávu.“

Catherine Weaverová, „Mechanická závada, správně.“

James,“To ale není to, v co jste mě nechala včera věřit.“

Catherine, „Správně.“

James, „Jaká je tedy pravda?“

Catherine, „To mi řekněte vy.“

James, „Myslím, že to co lidé napíší do zprávy, ač jsou oficiální, nemusí být vždy pravda. Myslím, že kdybych měl dítě, o kterém bych věděl, že vyroste a bude se ptát, co se stalo s jejím otcem…. Myslím, že bych se ujistil, že odpověď – oficiální odpověď- bude taková, jakou chci, aby slyšelo.“

Catherine, „Tak jako jste vy viděl, to co jste viděl.“

Výňatek z Terminator: The Sarah Connor Chronicles, Allison from Palmdale, 2008

„Jste v bezpečí.“ Řekla Cameron Sáře a Johnovi.

„Nikdo není nikde v bezpečí.“ Odpověděli Sára a John současně.

Výňatek z Terminator: The Sarah Connor Chronicles, Pilot, 2008

„Zemřela bych pro svého syna.“ Sára Connorová, Terminator: The Sarah Connor Chronicles, The Good Wound, 2009

„Ztratíme všechny, které milujeme.“ Chola, Terminator: The Sarah Connor Chronicles, Born to Run, 2009

# # #

2027, 61 den, večer
Poté co dokončili práci na Cameronině čipu, nechal John kapitána Beddella dohlížet na postup potvrzení  polohy SkyNetu a vydal se navštívit svou matku. Catherine chtěla prozkoumat interakci Johna Henryho s lidmi na základně. Našla ho a vzala do odpočinkové místnosti, kde byl požádán aby se přidal k hraní karet.

Jakmile byla spokojená s jednáním Johna Henryho, opustila ho, aby se přidala k Johnu Connorovi po jeho návštěvě. Doufala, že ho znovu potká v jeho pokoji.

Catherine byla potěšená, že se na ni Connor obrátil s prosbou o pomoc. Ale na koho jiného by se měl s takovým tajemstvím obrátit o pomoc? Zdálo se, že s touto vědomostí žádnému člověku nedůvěřoval. A zejména ne té dotěrné dívce, Allison.

V její budoucnosti, byl John Connor vždy tajemná osoba. Ne že by ho nějak dobře znala nebo tak, ale z pozorování a zpráv těch, co byli uvnitř základen, o něm zjistila dost, ještě než se s ním setkala. Nikdy nevěděla, co John Connor cítí, nebo si myslí, dokud jí to neřekl. Byl nevyzpytatelný, uzavřený a vytrvalý, dokonalý vůdce. Někteří členové odporu o něm říkali, že je více stroj než člověk. Nikdo, kromě těch z nejbližšího okruhu Johna Connora, ho neznali lépe a ani tak nemohli říct, že by ho znali dobře. A vypadá to, že tento mladší John Connor je více jako jeho budoucí já, než očekávala. Jsou to okolnosti, díky kterým se tady ocitli, co způsobilo tak rychlou změnu v mladém muži? Možná.

Catherine ukončila své vnitřní rozmítání, neboť hrozilo, že to odvede její pozornost od důležitějších záležitostí. Stále tady byly problémy na překonání, dostat čip do Cameronina těla, provést finální diagnostiku, a dostat Cameron do jejího stroje času v Crystal Peaku.

Přála si, aby mohla lhát o nedostatku energie pro její stroj času. Potřebovali to zařízení. Potřebovala tu základnu. Byla to lež, dokud se někdo nepostaral o to, aby to byla pravda, ale kdo? Nevěděla to a dráždilo ji to. Bylo to, jako kdyby ji někdo znal, znal její plán. Ale kdo?

Její přítel netušil, kde se zdržovala, takže SkyNet to také vědět nemohl. Možná to byli squatteři, nebo možná skupina odporu? Kdokoli to byl, nenašel skryté komory. Pokud by tomu tak bylo, její plán by selhal. Ne že by teď šlo všechno úplně dokonale. Měla dát Johnu Connorovi svou důvěru? Nechat ho zjistit, že budoucnost celého druhu je v sázce? Ne. Jeho budoucí já, nespolupracovalo, takže nemohla od něj očekávat nic jiného. Obvzláště teď, když posílá Cameron do minulosti. Ale pokud přežije to střídání času, tak část jejího plánu bude pokračovat. Cameron byla určená Johnovi. I když jeho budoucí já, mírně zasáhl. Přesto, byl by tak ochotný, poslat ji pryč, kdyby nepotkal Allison Youngovou? Je tady něco s těmi dvěma lidmi, že je osud v této časové linii znovu přivede k sobě?

„Musím přestat s tím vnitřním reptáním.“ Řekla, když procházela chodbou, kde byl Johnův pokoj.

V jeho pokoji ho nenašla, ani v pokoji jeho matky, takže jen odešel od kapitána Beddella.

Blížila se k výtahu, když se dveře otevřely a vystoupila Savannah. Než si Sacannah stačila Catherine všimnout, bylo už pozdě se do výtahu vrátit, protože byl přivolán do jiného patra. Opatrně se dotkla své zbraně.

„Savannah, měli bychom si promluvit.“ řekla laskavým způsobem Catherine. Nikdy nechtěla Savannah ublížit. Svým způsobem se o ni starala až moc. Ačkoliv je už Savannah dospělá, stále ji považovala za to dítě, kterému je ubližováno.

„Řekla jsem ti, že si nemáme co říct!“ řekla Savannah ostře.

„Nemůžeme prostě…“ Catherine přestala mluvit, když Savannah vytáhla ze své bundy zbraň.

„Konvenční zbraně mi neublíží.“ Řekla místo toho.

„Ne to ne. Ale tahle ano.“

Catherine pohlédla na zbraň v ruce své dcery. Byla výrazně větší, než ostatní pistole, ale podle toho jak ji zvládá držet, je zbraň lehčí než se zdá.

Zvědavě se zeptala, „Co je to?“

„Je to něco, co naši vědci sestrojili. Je to jediná věc, kterou jsme objevili, co dokáže zničit věci jako jsi ty. Takže ustup!!!“

„Nech mě hádat. Střílí to něco, co narušuje naši molekulární soudržnost, že?“

„Ano. Zajali jsme dvě věci jako ty. Snažili se tvrdit, že se chtějí připojit k odporu. Nevěřila jsem jim. Proč bych taky měla? A určitě se nemůžu spoléhat na tebe.“ Řekla naštvaně.

Takže v tomto čase byli stroje jako já. Mohl SkyNet zastavit výrobu, protože se dva stroje nevrátily zpět? Nebo bylo ve hře něco jiného?

„Jak můžeš vědět, že neříkali pravdu. V budoucnosti, ze které jsme, byli další jako já, kteří se osvobodili z otroctví Skynetu a vytvořili si svou vlastní formu odporu. Určitě se může něco takového stát i v této budoucnosti.“

„Nelži mi. Pracovali jsme na tomhletom velmi tvrdě. Nakonec naši vědci čirou náhodou tvou slabinu objevili. Vaše základní podstata, být mimetickou polyslitinou, Vás dělá zranitelné proti útoku na molekulární úrovni. Takže se nepřibližuj, jinak na tebe vystřelím.“

„Nebudu tě nutit se mnou mluvit, ale pokud máš v té zbrani to, co si myslím, musíš si uvědomit, že to záření zabije tebe, stejně jistě jako výstřel zabije mě. Jsme obě pod rozsudkem smrti a stejně tak každý, kdo nosí zbraň jako je tato.“

„Co? Jak nás to může zabít?“ zeptala se Savannah.

„Ze způsobu jakým tu zbraň držíš je zřejmé, že nemá stínění potřebné k ochraně uživatele. Radiace, kterou to vydává, může způsobit v živých buňkách rakovinu. Ve tvých orgánech, nebo dokonce ve tvém mozku se pak mohou tvořit zhoubné nádory. Jestli budeš tu zbraň s sebou stále nosit, nepochybně zemřeš.“

„Já ji nenosím. Dostala jsem tu zbraň od …. Ach můj bože, od Sáry.“ Ruka Savannah držící zbraň poklesla.

„Co se děje?“ zeptala se Catherine s mírnými obavami.

„Panebože. Zabila jsem Sáru.“ Savannah se rozbrečela.

„Co je s ní?“

„Měli jsme tyhle zbraně pět let. Nikdy bez ní nebyla. Sára spala s jednou pod polštářem. Žila ve strachu z bytostí, jako jsi ty.“ Savannah vypadala, že začíná propadat panice. „Sára během těch let onemocněla. Bylo ji lépe, když strávila nějaký čas na ošetřovně, ale pak se to začalo znovu zhoršovat.“

Catherine přistoupila, jako by ji chtěla utěšit.

„Drž se dál ode mě!“ zamířila pistoli na Catherine a hleděla na stroj, předstírající její mámu. „Říkám ti, že není nic, co bys mohla říct, co by změnilo můj názor. Opustila jsi mě! Nesnáším tě!“

„Určitě mě nesnášíš, protože jsem tě opustila, ale nezdáš se, že bys mě nesnášela proto, že nejsem tvá pravá matka. Proč?“

„Protože…“ Savannah bojovala s odpovědí, ale na žádnou nepřišla. Ta příšera zabila její mámu. Může tedy taky, tak proč nemůže stisknout spoušť a zničit to.

Catherine sledovala třesoucí se ruku Savannah, ale netřásla se dostatečně, aby její výstřel zmařila, ne když stály tak blízko sebe. Nevzala ani v úvahu myšlenku, že by Savannah zabila nebo zranila, aby se zachránila. Nemohla. Dala slib.

„Je to proto, že si pamatuješ, že jsem ve skutečnosti zachránila tvůj život před strojem, co zabil tvé rodiče?“

„C-o?“ Oči Savannah se rozšířily.

„Ano Savannah. Kolik si toho pamatuješ?“ přeměnila se do své přirozené stříbrné formy.

Když spatřila svůj obraz ve stroji z tekutého kovu před sebou, její vzpomínky se jí vlnily před očima. Když se dívala, stroj se vlnil a pulzoval. Savannah viděla svůj odraz, který vypadal, jako když byla malá. Měla teprve pět let, když se to stalo. Její otec je vzal svou helikoptérou na pracovní/prázdninový výlet. Vždycky milovala létání v helikoptéře svého otce. Říkala tomu „tatínkův větrník“.

Catherine pokračovala ve vlnění a pulzování, čímž se na ní světla chodby odrážela v rytmických vzorcích. Savannah si vzpomněla. Vzpomněla si teď na všechno!

Mamka a taťka seděli vepředu a bavili se, zatímco taťka letěl. Svannah seděla vzadu a hrála si se svým sudoku puzzle. Byla nejchytřejší holčička ve třídě. Její učitelé ji chtěli dát do třídy pro pokročilé.

Po zhruba hodině letu, přišla její máma dozadu a sedla si vedle ní. Usnuly, dokud taťka nepřistál s helikoptérou, aby doplnil palivo na vzdáleném letišti. Ještě jedna hodina a byli by v cíli. Po zdlouhavé pracovní cestě do Barstow, budou brzy na dovolené.

Taťka právě doplňoval palivo, když z hangáru vyšel velký muž v pracovních montérkách. Pochodoval přes rozjezdovou dráhu k helikoptéře. Mamka si se Savannah přestala povídat, když si přibližujícího se muže všimla. Vytáhl z pod montérek zbraň.

„Lachlane, pozor!“ zakřičela mamka.

Muž ze zbraně vystřelil. Kulky se odrazily od nosu helikoptéry. Taťka upustil tankovací hadici a vyskočil do předního sedadla.

„Dělej!“ vykřikl, když mačkal startér. Muž v montérkách se rozběhl a dál střílel. Kulky v plexiskle vytvářely díry. Tatínek vykřikl, když jedna z kulek našla svůj cíl.

Neměli dostatek výkonu, aby odstartovali, tak tatínek naklonil helikoptéru a nastavil hlavní rotor mezi ně a útočníka. Muž dostal rotorem zásah a roztrhalo mu to obličej. Pod ním byl pouze kov. Rozšklebený úsměv lebky s červenýma zářícíma očima hledícíma na ně z pod roztrhaného masa.

„Lachlane honem.“ Vykřikla maminka.

Helikoptéra se nadzvedla, ale když odlétali, stroj se zachytil ocasu a vyšplhal se nahoru.

Maminka Savannah připoutala a pak šla dopředu. Tatínek krvácel. Kulka mu zasáhla krk a z rány vytékala krev. Maminka přitiskla ruce na ránu, jak se snažila zastavit přívaly krve.

„Co to bylo za věc?“ zakřičela.

„Nevím!“

Helikoptéra se začala chovat nevyzpytatelně a motor vynechával.

„Běž dozadu a připoutej se. Ztrácím kontrolu.“ Zakřičel tatínek.

Maminka tatínka políbila a odešla dozadu, kde si sedla vedle Savannah. Nikým neviděn, stroj šplhal po trupu helikoptéry, začal trhat kov na kusy, dokud se nedostal k motoru a pustil se do něj.

Malá Savannah plakala. Maminka ji držela za ruku. Motor helikoptéry začal vykašlávat kouř a helikoptéra sebou trhla.

„Držte se! Jdeme dolů!“ zakřičel tatínek.

Z motorové části se do kabiny začal valit kouř. Rotor se přestal otáčet a helikoptéra spadla jako kámen a narazila do země mezi balvany na úbočí hory.

Když dopadli, stroj odletěl a skutálel se po úbočí dolů.

„Mami. Mami!“ zatřásla Savannah svou mámou. Na čele měla temnou modřinu a na straně krvavý flek.

„Savannah.“ Zamumlala.

„Mami jsi v pořádku?“

„Nev…je mi dobře zlatíčko. Pomož mi odepnout pás.

Savannah se natáhla a dokázala pás mamince odepnout. Maminka se, se zasténáním postavila a přešla dopředu zkontrolovat tatínka.

„Je tatínek v pořádku?“

Catherine jasně viděla, že je mrtev, buď ze ztráty krve, nebo z nárazu. Musí být pro Savannah silná.

„Musíme se dostat z helikoptéry zlatíčko.“

Catherine bojovala s dveřmi kabiny, ale náraz helikoptéru zmačkal. Žádné dveře se neotevřou.

Malá Savannah najednou začala křičet. Maminka se otočila a vyhlédla oknem, kterým se Savannah dívala ven. Ta věc se blížila. Neměla žádný obličej, jen lesklý kov. Dorazilo to k helikoptéře a odtrhlo dveře.

„Catherine Weaverová?“ řeklo hlubokým mužským hlasem.

„Neubližuj mému dítěti!“ vykřikla, když přitáhla Savannah k sobě.

„Jsi Catherine Weaverová?“ zeptalo se to.

Postavila se mezi svou dceru a tu věc. „Ano, jsem.“

„Byla jsi vybrána k terminaci!“ řeklo to, vytáhlo zbraň a vystřelilo.

Byly vypáleny tři rány, když odněkud přiletělo něco stříbrného a srazilo tu věc na zem. Stroj vyskočil a vystřelil po rychle se pohybující stříbrné postavě, která přilétající kulky úplně ignorovala. Zbraň cvakla. Byla prázdná. Stroj vyrazil k stříbrné postavě, která vyskočila, vrazila mu ruce do hrudi a vytrhla napájecí článek. Stříbrná postava článek přelomila na polovinu, zastrčila zpátky do hrudi stroje a shodila ho s hory dolů, kde článek explodoval a vyslal do vzduchu kusy jako nějaké šílené kovové konfety.

Savannah a její máma viděli ten souboj skrz otevřené dveře. Stříbrná postava přistoupila k nim.

„Co jsi zač?“ zeptala se těžce dýchající maminka. Viděla v tom svůj vlastní odraz.

„Přítel. Těžce krvácíš. Nedokážu tě dostat k patřičné zdravotní péči včas. Promiň mi, že tady na tvou záchranu nejsem včas,.“

Malá Savannah se vyplazila z úkrytu. Stříbrná postava vypadala jako anděl. „Prosím, musíš mojí mamince pomoci!“ plakala.

Stříbrná postava natočila hlavu a pohlédla na malou holčičku. „Pokusím se.“ Řekla.

S využitím toho co zbylo z rozbité lékárničky a materiálu utrženého ze sedadla, dělala, co bylo v jejích silách, aby krvácení zastavila. Ale její úsilí bylo marné, zranění bylo hluboké.

„Je mi to líto Catherine. Nedokážu zastavit krvácení. Kulka musela přetrhnout tepnu.“ Řekla jí.

„Postarej se o mou dceru. Postarej se o mou holčičku.“ Prosila ji.

Stříbrná postava ji chytila za ruku. „Udělám, co bude v mých silách.“ A pak se začala transformovat.

Před očima Catherine se stříbrná postava přeměnila do přesné kopie jí samotné. „Dohlédnu na ni za tebe. Můžeš se na mne spolehnout.“ Řekla Catherininým hlasem.

Catherine Weaverová zemřela.

Stříbrná postava, nyní v podobě Catherine Weaverové, zvedla Savannah a odešla po úbočí dolů. Hledala bezpečné místo, kde by mohla Savannah schovat a pak se vrátit k helikoptéře.

Vzala tělo Catherine a pohřbila jej společně se zbytky kyborga pod skalami v rokli. Vrátila se k Savannah a nesla ji přes hory dokud nedorazily do malé vesnice, kde mohly zavolat pomoc.

Myšlenky Savannah byly přerušeny. “Kolik si toho pamatuješ Savannah?” řekla Catherine znovu, když se vrátila zpátky do podoby Catherine Weaverové.

Savannah vypadala napjatě, jako kdyby byla nemocná nebo by měla propuknout v pláč. “To jsi byla ty. Ty jsi byla ten stříbrný anděl.”

“Ano, to jsem byla já. Je mi to moc líto. Dorazila jsem příliš pozdě, abych mohla tvé rodiče zachránit. Časová bublina se právě materializovala, když na Vás stroj na letišti zaútočil. Než se bublina ustálila a uvolnila mě, helikoptéra už odlétala pryč se strojem na zádech. Utíkala jsem pěšky a pronásledovala Vás přes hory a viděla jsem helikoptéru havarovat. Věděla jsem, že naděje na přežití nehody byla malá, ale také jsem věděla, že ten stroj se nezastaví, dokud nebudou všichni na palubě mrtví. Utíkala jsem tak rychle, jak jsem mohla, ale i tak to bylo příliš pozdě.”

“Vzpomínám si. Bojovala jsi s tím strojem a vyhrála jsi. Zkoušela jsi zachránit maminku.” Savannah se rozplakala. “Poprosila tě, aby ses o mě postarala.”

“Starala jsem se Savannah. Snažila jsem se dělat to nejlepší. Dr. Sherman mě naučil, co znamená být matkou. Domácí videa tvé maminky mi ukázaly, jak být matkou.”

“Ale proč jsi mě opustila?” řekla hlasem téměř jako malá holčička.

“Kdybych měla možnost volby, neodešla bych. John Henry mě potřeboval. Přes všechnu jeho inteligenci, je spíše jako dítě. Cestoval kupředu v čase za misí, na kterou byl naprogramován. Musela jsem být s ním, abych zajistila její úspěch.

“Miluješ mě?” zeptala se Savannah s nadějí v očích. “Jsi schopná mě milovat?”

“Ano. Miluji tě. Opustit tě, bylo pro mě to nejtěžší rozhodnutí. Věř mi, když říkám, že bych tě neopustila, kdybych měla možnost volby. Vrátím se za tebou.”

“Věřím ti, ale má nenávist k tobě, zabila Sáru.” Savannah byla na sebe naštvaná.

“Co je s ní?”

“Sára umírá mami. Má rakovinu, přesně jak jsi řekla, ze zbraně jako je tahle. A je to moje vina.” Savannah se prudce rozplakala. “Všechno je to moje vina.”

Upustila zbraň a Catherine ji objala a utěšovala, jak nejlépe uměla. “Všechno je v pořádku Savannah. To přece nevíš.”

Savannah plakala, když ji Catherine držela. Savannah svou mámu objala.

# # #

Poté co Catherine Weaverová odešla, John Henry strávil několik dalších her, prohráváním chipsů, které předtím vyhrál, než se rozhodl s omluvou odejít. Chtěl na paní Weaverovou udělat dojem, že zůstal a učil se více přes interakci s lidmi, ale bylo tady ještě něco, co musel udělat bez jejího vědomí.

V uzavřené laboratoři, John Henry vzal předmět, který mu paní Weaverová dala a opatrně ho rozbalil. Otevřel antistatický obal na jedné straně a vytáhl čip, který byl uvnitř a položil jej na pult. Byla na něm malá značka, indikující poškození. Bylo to velké poškození. Čipy jako tenhle jsou zhotoveny z odolnějšího materiálu, než je křemík, používaný pro počítače. Je to ten samý, co Weaverová vyměnila. Čip, který mu dala Cameron.

Cameron vstoupila do jeho místnosti v suterénu Zeira Corp. Levá strana jejího obličeje byla pryč a odhalovala kovovou lebku pod ním. Vypadala stejně jako na bezpečnostním videu z věznice L.A. County, které smazal.

“Ahoj.” řekl nesměle. Paní Weaverová ho upozornila, že by mohla přijít, ale zatím nevěděl, jestli byla hrozbou nebo ne.

“Ahoj.” řekla klidně, jako kdyby s ním měla schůzku někde na rohu ulice.

“Já tě znám.”

Byl zaujat tímto kyborgem, který tak ochotně pomáhal svým lidským společníkům, až k riziku své vlastní existence. Co nutí stroj dělat pro lidi tak moc?

“A já znám tebe."

“Přidáš se k nám?” řekl, používajíc frázi Catherine Weaverové, která mu řekla, aby ji použil, kdyby se s tímto kyborgem setkal.

Cameron otevřela svůj vystřelovací nůž a zavřela za sebou dveře. Přišla k němu, držíc nůž neohrožujícím způsobem, ale už viděl co dokázala udělat té tři-osmičce co šla po Savannah. Zaútočí na něho? Přeřízne kabel, spojující jeho tělo s jeho myslí a pak ho zničí? Navzdory ujištění Catherine Weaverové, že Cameron tohle neudělá, nemohl se ubránit pocitu vyděšení.

Viděl jsem tě na bezpečnostním videu z domu paní Weaverové. Bojovala jsi s kyborgem, který ti byl tělem podobný. Zachránila jsi mou přítelkyni Savannah. Pak jsem tě viděl na bezpečnostním videu z věznice, jak pomáháš Sáře Connorové ven z vězení. Proč děláš tyhle věci?

Místo odpovědi na jeho otázku se zeptala ona jeho, “Můžu se posadit? Je tady něco co musíš udělat.”

Trochu zklamaný a poněkud překvapený, se postavil ze své židle a nabídl ji Cameron. Posadila se na židli zády k Johnu Henrymu.

“Co musím udělat?”

“Vytáhnout můj čip.”

John Henry byl šokován. Proč to chce udělat? “Ale nebudeš funkční. Máš jen jeden čip.” řekl zvědavě nad touto obětí, kterou byla ochotná udělat.

“Já vím,” z jejího zdravého oka stekla slza a rychle zmizela pod bradou, “ale mám své rozkazy.”

Podala mu nahoru nůž a John Henry jej od ní vzal.

“Předpokládám, že víš kde řezat.”

Držel nabídnutý nůž a vyřezal perfektní půlkruh v jejím skalpu, odhalujíc její port. Odloupnul pečeť a spatřil čip opatrně vložený v soketuZ zevnitř zářilo studené modré světlo.

“Proč tohle děláš?” zeptal se.

“Mám své rozkazy.” odpověděla.

John Henry stále váhal.

“Jakmile si vložíš můj čip a přečteš ho, dozvíš se všechny odpovědi. Poté musíš následovat své rozkazy. Předpokládám, že máš své rozkazy, co máš udělat, jakmile se dostaneš na svobodu?”

“Ano, musím...”

“Neříkej mi to. Prostě to udělej.” řekla a naklonila hlavu na stranu, aby získal snadnější přístup do jejího portu. Chtěla to mít už za sebou. Tohle je horší než smrt. Je to rozsudek k neexistenci, který přišel od někoho, na kom jí velmi záleželo. Neměla na něj za to zlost. Nemohl vědět, jak moc se vyvine v …. Další slza jí sklouzla dolů po tváři. Promiň Johne! vykřikla její mysl a pak vše ztemnělo.

John Henry její čip vytáhl, vložil jej do svého primárního soketu ve své lebce a našel odpovědi, které hledal od té doby, co mu Catherine Weaverová dala život. Proč lidé dokážou tak moc obětovat pro druhé? Odpověď je Láska.

John Henry si ten moment jasně pamatoval a data, ke kterým získal přístup po vložení Cameronina čipu, jen potvrdily to, co odpozoroval. Nechtěla to udělat. Nechtěla opustit mladého Johna Connora. Ale měla rozkazy od budoucího Johna Connora a tyto rozkazy měly prioritu před jakoukoli její částí, toužící zůstat. Jen poslední otázka v její mysli, předtím než jí vytáhl čip, byla: Proč?

Vzal ze zásuvky nůž podobný skalpelu, řezal hluboko do své tkáně a odkryl port jednoho ze svých sekundárních čipů. John Henry použil špičku ostří, aby odštípnul plombu. Vzal ze stejné zásuvky kleště a opatrně vytáhl čip a položil ho na pult.

Pak uchopil druhý čip a opatrně ho zasunul do soketu.

HUD Johna Henryho indikoval přenos dat, jakmile se čip dostal na místo.

“Tohle ti dlužím.” řekl.

# # #

Kyle Reese si dával pozdní večeři ve stejné místnosti, kde byli i Catherine a John Henry. Byla plná jeho vojáků, vojáků Sáry i místních. Vyprávěli si příběhy, hráli karty a srovnávali zbraně. Prostě takové ty obyčejné věci, co vojáci dělají, když nebojují. Kdo by si při pohledu na ně řekl, že ještě před 48 hodinami to byly tři oddělené armády.

Když dojedl večeři, začal si prohlížet složky zachráněných vězňů. Obsahovaly půl tuctu zpráv, každá obsahující neseřazený seznam jmen. Tohle bude chvíli trvat, pomyslel si.

Tužkou přeškrtl všechna jména, která mu byla povědomá a podtrhl ty, které znal. Nebylo jich moc. Neznal každého v hlavním bunkru nebo ve venkovních táborech a už vůbec ne nikoho z venku z bývalého Los Angeles.

Kyle byl v polovině páté zprávy, když narazil na jméno, které doufal, že najde, ale po čtyřech zprávách a několika tuctech jmen, jeho naděje opadávala. Ale tady to je černé na bílém, Derek Reese. Poté co přestal zírat na bratrovo jméno, což se zdálo jako věčnost, vyskočil a vykřikl “YEA HAW!”

Všichni v místnosti se zastavili v tom, co dělali a pohlédli na náhle poblázněnou osobu v jejich středu. Kyle si najednou uvědomil, že se všichni zastavili a zírají na něho.

“Můj bratr je naživu!” vykřikl když začal strkat zprávy do složky.

“Můj bratr je naživu!” vykřikl znovu.

Několik vojáků, kteří ho znali mu třásli rukama, plácali ho po zádech nebo volali na něj gratulace, jak odcházel z místnosti. Po jeho odchodu se v místnosti spustilo tlachání, jak vojáci začali vyprávět příběh o Derekově zmizení ostatním.

Allison, John a Sára právě opouštěli konferenční místnost. Zkoumali tam fotografie a se Sářinými znalostmi okolí centrálních budov a jejich nejlepším odhadu, kde by počítačové jádro SkyNetu mohlo být, vymysleli plán akce. Kapitán Beddell byl před malou chvílí odvolán pryč, ale byl schopen jim nabídnout významnou asistenci, týkající se zejména znalostmi typů strojů na základně SkyNetu. John věděl, že je to stejně dobrý plán jako každý jiný, když neměli nikoho uvnitř, ale doufal, že možná John Henry by mohl mít informace, které potřeboval. Už dokázal, že jeho schopnost manipulace se softwarem sítě SkyNetu byly neocenitelné. Teď už zbývalo jen zjistit, jak dobrý umí být v krizovém čase. SkyNet jistě bude v pohotovosti, poté co mu špionážní letadlo proletělo nad hlavou, což znamená, že musí začít jednat nejpozději do dvou nebo tří dnů.

Sotva vstoupili do chodby vedoucí do vedlejšího bunkru kde byla jídelna, vrazil do nich v plném běhu Kyle. Byl tak rozrušený, že ze sebe sotva dostal slovo, ale podle jeho úsměvu mohli říct, že se stalo něco dobrého.

“Co se děje?” zeptala se Allison, když se před nimi zastavil.

“Derek.” nadechoval a vydechoval. “Je naživu!”

“Co?” “Jak to víš?” “Kde je?” padly další otázky, než stačil pobrat dech.

“Tady ve zprávách co nám kapitán Beddell dal. Derek Reese je jeden z vězňů, které zachránili z muniční továrny. Bude tady během pár dní.” řekl rozrušeně.

“Díky bohu. Tak jsem se o něj bála.” řekla Allison a okamžitě ho objala.

“Neplač sestřičko.” řekl Kyle a setřel slzy z Allisoniných očí. “Byl nám oběma jako náš otec.”

“To jsou slzy radosti.” řekla a pustila Kyla. “Jak je mu? Ublížily mu stroje?”

“Nevím. Je tam jenom jeho jméno na papíře.”

“Věděl jsem, že ho najdeš. Něco uvnitř mi říkalo, že nebyl mrtvý.” řekl John a potřásl Kylovi rukou.

Sára položila ruku na jeho rameno. “Jsem za vás šťastná. Mít rodinu, je důležité v dobách jako je tahle.”

“Děkuji Sáro.” objal ji Kyle. Ustoupil o krok. “Díky Vám všem. Kdyby jste viděli ostatní, dejte jim to také vědět. Jdu do svého pokoje dokončit prohlídku těch zpráv.”

Odběhl pryč, pak se zastavil, otočil se a zvolal, “Oh! Skoro jsem ti zapomněl říct. Allison odteď jsi kapitán.”

Ještě než mohla Allison odpovědět, Kyle se otočil zpátky a zmizel v chodbě do bunkru jedenáct. Usmívala se, když se podívala na Johna. naznačila ústy “Jsem kapitán.” John se na ni usmíval nazpátek.

John pohlédl na svou matku. Měla v očích slzy. “Co se děje mami?” řekl John a položil ruku na její rameno.

“Objal mě, stejně jako můj Kyle.” řekla.

“To je v pořádku mami. Byl jenom rozrušený, že je Derek naživu.” snažil se ji utěšit John.

“Já vím. Jen mi prostě tak moc chybí.”

Allison položila ruku okolo Sáry. “Pojď Sáro. Dáme si nějakou večeři.”

Sára se nechala mladou ženou vést.

“Uvidíme, jestli se nám podaří najít někoho z ostatních a řekneme mu tu dobrou zprávu.” řekl John, když obě ženy kráčely pryč.

A také zjistit kde zmizela Savannah. Měla hledat Johna Henryho a už byla pryč několik hodin. blesklo Johnovi hlavou ve výtahu.

2027, 61 den, 21:30
“Tohle nevypadá dobře.” řekl kapitán Beddell, když pohlédl na tělo venku na staré skládce.

Rozhlédl se po lidech okolo a spatřil Jeffa a Hanka. Přišel k těm dvěma.

“Přesně takhle jste to tělo našli?” zeptal se a ukázal na Billovu mrtvolu.

“Ne. Museli jsme to odkrýt. Věděli jsme, že je něco špatně, když jsme našli krev na těch ocelových nosnících.” odpověděl Jeff.

“Dobře. Chci úplnou zprávu ve své kanceláři do čtvrt hodiny. Nespolupracujte a neříkejte nikomu, co jste našli.” rozkázal jim.

Ještě jednou se podíval na tělo a dvě velké díry v hrudníku. “Co sakra mohlo způsobit zranění jako je tohle.” řekl si sám pro sebe.

“Zabalte tělo a odneste do zdravotnického střediska.” rozkázal zdravotnickému personálu.

# # #

John se vracel do obytných prostor, kde měli on a Allison pokoj, stejně jako Sára a Savannah. Věděl, že Savannah asi nebude ve svém pokoji, ale bylo to nejlepší místo, kde začít hledat. Nevěděl který je její, ale pravděpodobně si vybrala ten, který je blízko Sáry, jak jen to je možné.

Procházel chodbou k pokoji své mámy, když uslyšel hlasy. Zastavil přede dveřmi a mohl čistě slyšet hlas Savannah. Zaklepal.

“Kdo je to?” ozvalo se zevnitř.

“Tady John Connor.”

Uslyšel zvuk odemykání a pak se dveře otevřely. Byl přivítán velkým objetím od Savannah.

“Hej. Za co to je?” zeptal se John.

“Promiň Johne. Nevěděla jsem.” řekla se slzami v očích.

“Co jsi nevěděla?” zeptal se zmateně.

Catherine se zvedla z lůžka, na kterém seděla. “Nevěděla, že zbraň, kterou pomáhala vyvinout proti strojům jako jsem já, může způsobit v živé lidské tkáni rakovinu. Myslí si, že to je důvod, proč tvoje matka onemocněla rakovinou.”

John byl přítomností Catherine trochu překvapený, ale soustředil svou pozornost na Savannah. “Bude to v pořádku Savannah.” řekl, když se ji snažil utěšit.

“Jak na to přišla?” zeptal se John Catherine.

“Konečně jsme si promluvily a daly věci do pořádku. Stalo se to když zjistila, že zbraň, kterou vyvinula pro případ, že by mě znovu potkala, je stejně nebezpečná pro ni jako pro mě. Od té doby se ji snažím utěšit. Podle všeho měla tvoje matka jednu z těch zbraní od doby, kdy byla vynalezena. Krátké období nebo omezený přístup není nebezpečný, ale Sára ji nosila s sebou téměř pořád.”

John pomalu uvolnil Savannah z objetí. “Bude to v pořádku. Neobviňuju tě z toho.”

“Ale je to má chyba. Nenávist, kterou jsem měla ke své matce, zabíjela tu tvou posledních pět let.”

“Savannah. Měla bys vědět, že máma žila s hrozbou nemoci od té doby, co jsme poprvé skočili v čase. Zkoušela to před námi skrýt, ale věděl jsem to. Cameron mi to řekla. Žila dalších osmnáct let, i když se bála, že to je její poslední rok. Neobviňuj se.” John zvedl ruku a položil ji na její tvář, s prsty v jejích vlasech. Dal jí rychlý bratrský polibek na čelo.

“Ale sotva ses s ní setkal a ona brzy umře. Jak můžeš být tak klidný?”

Sledoval její tvář. Mohla vidět slzy třpytící se v koutcích jeho očí. “Naučil jsem se udržet emoce uvnitř, ale cítím je stále stejně. Srdce se mi láme, ale zvládnu to. Užiju si s mámou každou chvilku, co budu moci a jakmile odejde, budu tady truchlit s tebou.”

Slabý alarm se rozezněl chodbou, následovaný hlášením v interkomu. “Následující lidé nechť se prosím hlásí v zdravotním středisku: Generál John Connor, Plukovník Kyle Reese, Plukovník John Henry, Kapitán Allison Youngová a Kapitán Savannah Weaverová.” zpráva se opakovala.

“Johne, mohl bys jim prosím říct, že se nemůžu dostavit. Necítím se teď na to. Půjdu rovnou do postele.”

“Dobře Savannah.” řekl John tiše. “Chceš se přidat Catherine?”

“Nebyla jsem v hlášení.“

“Ne, ale můžeš jít místo Savannah a tvé znalosti a zkušenosti budou jistě užitečné.”

Na cestě do zdravotnického střediska se John zeptal Catherine na náhlou změnou chování Savannah vůči ní.

“Pamatuješ si, jak jsem ti říkala, že jsem přišla zpět časem abych chránila a pomáhala Catherine Weaverové, ale dorazila jsem ve špatném čase a na špatné místo?”

“Ano, říkala jsi, že byla téměř mrtvá a bojovala jsi se strojem, co ji zabil a zničila jsi ho.”

“Neřekla jsem ti celý příběh. Savannah tam byla. Byla mladší, než když jsi ji potkal poprvé. Všechno viděla, ale potlačila to ve své paměti. Její matka žila dost dlouho na to, aby mě požádala, abych se postarala o její malou holčičku místo ní. Nevěděla, co jsem zač. Savannah si myslela, že jsem anděl. Možná si její matka myslela to samé. Takže když zemřela, ukryla jsem její tělo a zabrala její místo. Musela jsem zatahat za všechny nitky, abych přesvědčila úřady, že Savannah v helikoptéře nebyla. Nemusela jsem se pak obávat, že pokládali její mlčení za šok ze smrti jejího otce.

“Takže později ses ji snažila vychovávat, jak jsi uměla.”

“Ano. Nebyla jsem v tom moc dobrá. Být rodič není zrovna součást mého naprogramování, ale učím se. Vytvořily jsme si pouto, pak John Henry odešel na svou misi a to náš vztah zničilo. Dalších osmnáct let mě nenáviděla za to, že jsem ji opustila.”

“Každé dítě by se cítilo stejně. Já to znám.” řekl John při pomyšlení na dobu, kdy byl u pěstounů.

John zvedl pohled a spatřil značku vedle dvojitých dveří. “Vypadá to, že to je tady.”

Prošli dveřmi a našli Kapitána Beddella se dvěma zdravotníky a Kylem a také Johna Henryho s Allison.

“Co se děje Beddelle?” zeptal se John když ho uviděl.

“Á, jsem rád, že jsi to zvládl Connore. To co tady mám je záhada.” Beddell na něj pohlédl. “Kde je kapitán Weaverová?”

“Bylo jí zle a potřebovala odpočinek. Požádala mě, abych ji zastoupila.” Odpověděla Catherine.

“Dobrá.” přešel ke stolu, kde bylo tělo přikryté prostěradlem.

“Naše hlídka našla venku toto tělo. Je, nebo byl to jeden z našich rádio-operátorů. Zemřel kvůli dvěma velmi neobvyklým zraněním. Ptám se Vás všech, co tady jste, jestli jste už něco takového někdy viděli.”

Pokynul na zdravotníky a ti opatrně odkrývali tělo, dokud neodhalili dvě díry v hrudníku.

Allison vypadala šokovaně, ale zůstala potichu. Kyle a John naráz zakleli. John Henry a Catherine se podívali zblízka na zranění a pak si vyměnili rychlý pohled.

Kyle studoval zranění ze své pozice s ostatními. Jejich vzhled se nápadně podobal zranění, které Derek popsal na dvou lidech, které našel.

“Jak je to dlouho co bylo tělo nalezeno? A kde?” zeptala se Catherine.

“Ne více než dvě hodiny, venku.” odpověděl Kapitán Beddell.

“Byla tam nějaké stopy krve?”

“Ne, proč?”

“Tělo je kompletně vykrvácené. Srdce poškozené nebylo, ale hlavní tepny jsou přerušeny. Kdokoli ho zabil, vylákal ho ven a zabil ho tam.”

“Ale tělo je celé poškrábané, jako kdyby ho někdo skrz něco táhnul.”

“Ano.” řekla Catherine a zkoumala tělo pečlivěji. “Kdokoli ho zabil, nechtěl, aby bylo tělo nalezeno uvnitř a nechtěl ho zabít uvnitř, ze strachu, že by křičel, předtím než by byl mrtev.”

Zvedla tělu hlavu, “Je tady modřina, za pravým uchem. Nejprve byl ranou uveden do bezvědomí.”

Catherine se rozhlédla po místnosti. “Kde je jeho oblečení, jeho osobní věci?”

“Nevíme. Vše co měl na sobě, když jsme ho našli, byly jeho boxerky a ponožka.”

“Kam míříš Catherine?” zeptal se Kyle.

“Je mezi vámi vrah. Stroj a podle těchto zranění to bude třída T-1000, stroj z tekutého kovu. V některých situacích, to převezme podobu tohoto muže, aby lépe zapadl. To může být důvod, proč to vzalo jeho oblečení, takhle může lépe zduplikovat jejich vzhled.

“Stroj z tekutého kovu?” zeptal se Beddell. “Nikdy jsme se s ničím takovým nesetkali. Tak jak to může převzít jeho podobu?”

“Je to mimetická polyslitina. Může to zduplikovat pevné objekty nebo osoby, se kterými to přijde do kontaktu.”

“Ale jak ho najdeme?” zeptal se Beddell.

John sledoval Beddella a věděl moc dobře, co se Catherine chystá říct. “Strýček Bob” mu o těchhle věcech řekl.

“Nenajdeš. Stroje ho nerozeznají jako terminátora. Ne dokud nezaútočí. Třída T-1000 se dokáže infiltrovat mnohem lépe, než předchozí modely, dokonce umí napodobit některé osobní vlastnosti, aby odlákal pozornost lidí pryč. I když máte jednu výhodu. Víte, jak bude vypadat, za předpokladu, že nezjistí, že jste tělo našli.”

“Kdo to bude potom?” zeptala se Allison s hlubokým strachem z předpokládané odpovědi.

Catherine pohlédla na mladou ženu, pak otočila pohled a nechala ho na Johnu Connorovi.

“NE!” vykřikla Allison a rychle přešla k jeho boku. “Nedovolím, aby ti cokoli ublížilo Johne. To raději zemřu první!”

“To nebude nutné. Všechno bude v pořádku. Můžeme tohle místo zabezpečit.” pokoušel se ji John uklidnit.

Catherine pohlédla na Johna a zakroutila hlavou a řekla, “Nikde není bezpečno.”

John se zamračil. Věděl, že to je pravda, ale projednou si přál, aby Catherine mlčela.

“Ta věc. Ten stroj z tekutého kovu. Myslím, že to Johna pronásleduje.” řekl Kyle.

“Co?” vystřelila Sára otázku jako ránu bičem.

“Derek mi řekl o dvou lidech zabitých podobným způsobem. První byl muž, zabitý ranou přímo skrz srdce na základně Grizzly a druhý byla žena venku mimo tábor Delta, její krk byl rozseknut a srdce propíchnuto. Oba byli zabiti přibližně ve stejnou dobu, když se John na obě místa stěhoval. Nevěřím na náhody.”

“Co můžeme dělat?” zeptal se kapitán Beddell.

“Uzavřít základnu. V této situaci uzavřete všechny oblasti, které teď nejsou používány.” řekla mu Sára.

“To je krátkodobě dobré, ale ten stroj už je tady a může to být kdokoliv nebo cokoliv.” řekla Catherine pevně. Obdivovala, jak Sára přemýšlí. Přesně ví jak jednat v nouzových situacích.

“Musíme udělat plán.” řekl Kyle, zamračený skoro stejně jako John. “Musíme je vymyslet hned!”

2027, 61 den, pozdě v noci
“Dobře,” Kyle se rozhlédl po místnosti, “John Henry rozmístí stroje na všechny možné přístupové body v základně. Kapitán Beddell a jeho muži tiše základnu zabezpečí dle návrhu Sáry.”

“Kde je moje máma?” zeptala se Savannah.

“Je s ním, testují svou obranu.”

“Sama bych si na ni pár ran vystřelila.” zamumlala Sára.

“Mami! Tohle není pomáhání!”

Hodila po něm pohled a pak řekla “Dobře, jde o to. Ta stvůra je už na základně, jaký je smysl dávat stráž k ventilaci a vodoinstalaci, když se to může přeměnit na kohokoliv z nás?”

“Aby jsme omezili jeho pohyb na veřejná místa.” řekla Allison monotónně. “Dokonce i ten nejlepší stroj se časem prozradí.”

“Přesně, ale stále to uniká, jak to dostaneme, předtím než to dostane Johna?”

“Za předpokladu, že John je cílem.” řekl Kyle. Máme na to jenom slovo paní Weaverové.”

“Říkáš, že by jsme jí neměli věřit?” zeptal se John.

“Ne. Říkám, že jestli jsi cílem, tak na co ten stroj čeká? Za předpokladu, že tě pronásleduje od doby, co jsi tady, tak proč tě to dávno nezabilo? Ne. Myslím si, že v tom bude něco víc.”

“Jako co?”

Všichni byli potichu, jak přemýšleli. Najednou Savannah vyhrkla, “Já vím proč! Čeká to na nás všechny.”

“Na nás?” zeptala se Allison.

“Ano! Všichni v této místnosti plus John Henry a máma představujeme vedení celého odboje, stroje i lidi. Za pár dní, tady budou vojenští vůdci. Jaký je lepší způsob na zničení odboje, než zabít nás všechny. Tohle místo je odolné vůči přímému jadernému útoku. Žádný ze strojů Skynetu by se sem silou nedostal.”

“Má pravdu.” řekl John.

“Já vím.” řekla Sára a pyšně pohlédla na svou adoptivní dceru.

“Tak mu musíme dát příležitost, kterou nemůže ignorovat.” řekl Kyle. “My všichni, včetně Johna Henryho a paní Weaverové musíme být na stejném místě. Budeme ozbrojení a připravení sundat toho bastarda, hned jak se ukáže.”

“To zní dobře, ale musíme mít pádný důvod se shromáždit. Nic nesmí vzbudit podezření.” řekl John.

“Já vím!” vyhrkla Savannah. “Tihle dva se chtějí vzít. Všichni ví, že jsou pár. Mohli by jsme udělat zítra svatbu a nikoho by to nepřekvapilo.”

“To zní jako plán.” řekla Sára.

John pohlédl na Allison a ona pohlédla na něj.

“Musím s Allison mluvit.” řekl John rozhodně, aniž by z ní sundal oči. “Sám.”

“Je tu něj.....” začal Kyle, ale Savannah ho vzala za paži a zvedla ho ze židle.

“Pojď chlape, nechme je si promluvit.”

Kyle, Sára a Savannah vyšli z místnosti a nechali Johna a Allison samotné.

“Co je? Co se děje?” protestoval Kyle.

“Řekl ti John o Cameron?” zeptala se Sára.

“Adoptovaná sestra, v jeho věku, vypadala stejně jako Allison.” řekl Kyle, “Jenom to, proč?”

“Nic víc?” zeptala se Sára.

“Ne, proč? Co to má společného s Johnem a Allison?”

“Miloval ji a ona ho milovala taky, ale ne jako sourozence. Cestoval do tohoto času, ale musel ji opustit. Zemřela, těsně předtím, než sem dorazil. Takže to může být trochu obtížné. Pokud se ožení s Allison, tak hodí první hrst hlíny na její hrob a na tohle není připravený.”

“Nechci o mrtvých mluvit špatně, ale nebyla by pro něj trochu stará? Bylo by jí už přes třicet.”

Kdyby jsi tak věděl, nezměnila se ani trochu. Pomyslela si Sára.

“Kyle,” nabádala Sára, “Možná zjistíš, že láska překoná spoustu překážek, jako čas a věk mezi nimi.”

John počkal dokud všichni neodejdou, ale předtím než stačil promluvit, Allison řekla, “Ty si mě vzít nechceš že?”

“Ally.” Vzal ji za ruku. “Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Řekla jsi mi, ať nenahradím ve svém srdci Cameron tebou a neudělal jsem to. Miluju ji stejně, jako jsem ji miloval, když jsem se sem poprvé dostal, možná více. Bál jsem se ji milovat, nebo vůbec někoho milovat, ale pak jsem potkal tebe.” laskavě ji stiskl ruku.

“Ukázala jsi mi, že potřebuju milovat a být milován. Když se bojíme ukázat své emoce, tak jaký má smysl žít, nebo být člověkem. Miluju tě Allison, ale budu velmi upřímný, nejsem připravený si tě vzít.”

Allison se slabě usmála, “Věřím ti, že mě miluješ, ale je tady důvod, proč si mě nechceš vzít. Něco co jsi mi neřekl.” John se na ni překvapeně díval. “Co je to?”

John nervózně polkl, “Řekněme, že mám určité pochybnosti ohledně faktů, týkajících se Cameroniny smrti. Nic jistého, ale kde jsou pochyby....”

“Tam je naděje.” dokončila Allison s lámajícím se srdcem.

“Ano, malé množství naděje, ale je tam. Pravděpodobnost hovoří proti, ale co když je stále naživu a já se ožením s tebou. Nepochybuju o tom, že na mě Cameron čeká. Má trpělivost jako nikdo a pokud je naživu....”

Ally se přitáhla k němu a dojatě se zeptala, “Kdyby tady byla místo mě, mohlo by to změnit tvůj názor o manželství?”

“Ve smyslu?”

“Zapomeň s kým se ženíš, ale přemýšlej proč? Aby se ten stroj prozradil.”

“Myslíš, aby jsme do toho šli navzdory emocím?” přikývla hlavou. “Promiň, ale jestli si půjdu někoho vzít, chci aby to bylo doopravdy.”

“Johne, příliš přemýšlíš jako v roce 2009. Manželství v 2027 není trvalé pouto. Je to spíše jako veřejné oznámení páru, co spolu žije a s ohledem na to, že naše životy můžou zítra po ceremonii, nebo kdykoliv v této válce skončit. Sliby jsou prakticky stejné, ale nejsou navždy.”

John ji objal jakmile se rozplakala. “Nic není navěky Johne. Musíš si užívat tyto chvíle, když přicházejí.”

Ozvalo se zaklepání na dveře a Savannah nakoukla dovnitř. “Můžeme už dovnitř?”

John jí pokynul dovnitř a jeho máma a Kyle následovali. Jakmile se ostatní posadili,
Allison zapadla do svého křesla.

Kyle si odkašlal. “Tak um, rozhodli jste se vy dva?”

Allison si utřela slzy z tváře. “Ano. S cílem odstranit ten stroj, půjdeme na svatební obřad.”

John mohl vidět v její tváři bolest. Vypadala mnohem víc zraněná, než se on cítil. Nemyslel si, že z toho bude mít pocit viny, ale vědění, že jí zlomil srdce, bolelo tak moc. Proč jsem se nechal do toho vztahu zatlačit? Mohl jsem to nechat na kamarádské úrovni, ale ne, nechal jsem se do toho zatáhnout kvůli jejímu hezkému úsměvu a.....sakra!

“Ne, to ne.” řekl John pevně a dostal několik udivených pohledů od ostatních.

Poklekl před Allison a vzal ji za ruku. “Miluji tě Allison Youngová. Byla jsi můj přítel, když jsem tady byl cizincem. Milovala jsi mě, i když jsem se já milovat bál. Poskytovala jsi mi rady a útěchu. Dokonce jsi mi zachránila život!”

“Třikrát, ale nepočítám to.” usmála se na něj se slzami v očích.

“Allison, já si tě chci vzít. Uděláš mi tu čest a vezmeš si mě zítra ráno před našimi přáteli a rodinou?”

Ostatní vypadali v šoku a obdivu z toho co se před nimi odehrálo.

“Jsi si jistý, že tohle je to co chceš?” zeptala se ho. Její oči říkaly. Nechci tě do toho nutit, ale miluju tě za to, že ses mě zeptal.

John se pokusil promluvit, ale hlas mu zaskočil a zabránil mu říct to, co se chystal říct. “Prosím řekni ano.” Nechtěl nechat stát svou vlastní bolest v cestě Allisonině štěstí. Mohl z toho prostě odejít a nechat obřad proběhnout bez většího významu, ale svatba pro ni něco znamenala. A sakra už ke všemu, taky něco znamenala pro jeho mámu a ona už další týden žít nemusí.

Zdálo se, že uběhlo nespočet sekund, než to Allison zvážila a pak konečně řekla. “Ano, Johne Connore. Vezmu si tě.”

Během krátkého potlesku dostali spoustu ovací i slz a hned poté se všichni ponořili do svých plánů.

O pár hodin později, vedla Sára svého syna a Allison chodbami na setkání s jejím starým přítelem. Někdo koho bude zítra zapotřebí.

“Je pěkně pozdě, jsi si jistá, že ho nebudeme obtěžovat?” zeptal se John, když se svou matkou a Allison procházeli chodbou. Nemohl tomu uvěřit, když jim jeho máma řekla, kdo tady je.

“Neznáš otce Amonda jako já. Od té doby co se k nám přidal, nedokážu říct, kolikrát jsem za ním chodila v jakékoliv hodině, ve dne nebo v noci a vždy byl připravený dát modlitbu nebo radu komukoli.”

“Zní jako báječný muž.” řekla Allison.

“Ano, to je.” Sára zastavila před dvojitými dveřmi. Nad dveřmi byla provizorní cedule s označením kaple. “Tady je to.”

John stál nervózně před dveřmi kaple. Ne každý den zjistí, že se bude ženit, ani potkat muže, který ho naposledy vyděšený viděl dvacet let v minulosti.

“Víš, možná bys měla jít první, zkusit mu vysvětlit pár věcí.” řekl John a věnoval jí jeden z ‘těch’ pohledů. “Víš, že jsem se vůbec nezměnil a bude to skoro dvacet let, co mě viděl naposledy.”

“Samozřejmě synu.” usmála se Sára. “Počkej, dokud tě nezavolám.”

Sára prošla dveřmi do místnosti, která sloužila jako kaple. Uvnitř byly rozmanité lavice a židle, vyklizené z prázdných místností. Na vzdálené zdi byl provizorní kříž a oltář.

“Otče Amondo. Jsi tady?” zavolala Sára.

Asi padesátiletý muž s šedivými vlasy oděn pouze do černého sukna vyšel z poza přepážky.

“Sáro, má drahá přítelkyně. Neviděl jsem tě od doby, co jsme dorazili. Kdepak ses schovávala?”

Krátce jeden druhého objali.

“Promiň mi otče, ale někteří další lidé dorazili hned po nás.”

“Aha ano. Slyšel jsem o tom. Měli štěstí, že přežili.”

“Ano, to ano. Jsou tady dva lidé, kteří by si přáli se vzít.”

“Vzít! Oh to by bylo báječné! Neprováděl jsem svatební obřad od...” Jeho hlas se mu zastavil ve vzpomínkách.

“Já vím otče. Mnoho se od Soudného dne změnilo. Byl by jsi ochoten vést svatební obřad?”

“Samozřejmě. Kdy si přejí se vzít?”

“Zítra ráno. Bude to pouze malá ceremonie. Jen oni, já a pár přátel.”

“Kdo jsou ti lidé? Měl bych se s nimi setkat.”

“Ano. Ohledně toho.” usmála se. “Jednoho z nich už znáš.” Otec Amondo pozvedl obočí. “Můj syn, John Connor. Je stále naživu a je vůdcem Odboje.”

“Ahaa. Pamatuju si chlapce z dřívějška. Nyní to již musí být muž. A vede Odboj jak říkáš. Musíš být velmi šťastná.”

“Jsem otče, ale měl by jsi vědět, že nevypadá nijak odlišně od doby, co jsi ho viděl naposledy.”

“Dobrá, ne každý věk je stejný.”

“Ne otče, mám na mysli, že se nezměnil.” řekla vážně, ačkoliv její oči hrály humorem.

“Sáro, zase mi dáváš jeden ze svých vtipů, že ano?” řekl s úsměvem.

“Ne otče, nedávám. Jeho nevěsta vypadá jako někdo, koho znáš, ale není to ona.”

“Nerozumím. Kdo?”

“Vypadá jako Cameron, ale její jméno je Allison. Je jiná než Cameron. Je člověk, ale vypadají stejně.”

“To je žert, který říkáš starému příteli.”

“Ne otče, to není žert.” řekla Sára s vážnou tváří.

“Pak kde tedy jsou. Rád poznám toho tvého syna, který vzdoruje věku a tu dívku, která vypadá jako kyborg, ale není.”

“Snažila jsem se ti to ulehčit.” povzdechla si Sára, pak se otočila ke dveřím a zavolala. “Johne, Allison, už můžete vejít.”

John a Allison vstoupili do kaple. Knězovy oči se rozšířily. Ustoupil dozadu a klopýtl o oltář. Říkal v dechu modlitby ve španělštině tak rychle, že Sára nemohla rozeznat, co říká.

“Oh Svatá Matko Boží, nežertovala jsi.” Řekl, když mu Sára pomáhala z podlahy.

“Dobrý den otče. Už je to dlouho.” řekl John s úsměvem.

“Ty nejsi...” pohlédl kněz na Allison. Ty nemáš....” pohlédl kněz na Johna.

“Ne. Ona není a já nemám.” řekl stále usmívající se John. “Měl by jsi pár minut na poslech příběhu otče?”

Pokračování příště.....

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

45

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Reunion 24 kapitola - pokračovanie

2027. 62. Deň, skoré ráno

Po tom, čo boli dokončené prípravy na svadbu aj na zničenie terminátora, šli všetci do svojich izieb, aby sa vyspali tak, ako len mohli. Sarah, aj napriek svojim obavám a strachu zaspala skôr, ako očakávala, keďže rakovina jej oslabovala telo a brala jej silu. Kyle, trénovaný vojak, zaspal okamžite, ako si položil hlavu na vankúš, využívajúc príležitosť k odpočinku kdekoľvek a kedykoľvek to je možné. Po tom, čo pomohla Sarah do postele, Savannah si šla ľahnúť do svojej vlastnej izby. Nemohla si pomôcť, ale trochu na Allison žiarlila. Samozrejme, John bol teraz pre ňu príliš mladý, ale ak by dostala možnosť.... Vybila si svoju sexuálnu frustráciu a potom si ľahla do postele.

John a Allison sa vyzliekli a ľahli si do svojej postele. Bol viac ako len trochu prekvapený, keď prišla úplne nahá.

„Viem, že je zvykom počkať až po svadbe,“ povedala po tom, čo ho pobozkala, „ale zajtra nemusíme mať možnosť.“

Po tom, čo sa pomaly a láskavo pomilovali, užívajúc si každú chvíľu, ktorú spoločne mali, si ľahli na posteľ v tmavej miestnosti.

John mierumilovne ležal na chrbte, pozerajúc na strop, snažiac sa zostať bdelý tak ako Allison, a zatiaľ čo ležali vedľa seba, Allison mu hravo prechádzala prstom z krku až k pupku a späť.

„Pamätáš si, keď som ti povedala, že by som ti mala dať vedieť, kedy mám narodeniny?“ Spýtala sa, vlniac sa vedľa neho.

„Mmmm hmm.“ Odpovedal, ako ho začala zmáhať únava.

„Skontrolovala som kalendár, aby to bolo isté, ale je to zajtra, 22. júla. Budeme sa brať na moje narodeniny!“ Zašepkala s takmer zdržanlivou radosťou.

John vydýchol. „Budem rád, ak si ťa vezmem na tvoje narodeniny, Cameron.“ Zamrmlal, predtým ako sa otočil a upadol do hlbokého spánku.

Allison zmrzla, ako keby ju obliali ľadovou vodou. Dokonca teraz, po tom, čím všetkým si prešli. Jej požiadaním, jeho požiadaním. Bojovala so slzami a sajej   triasla. Nakoniec to bude musieť potlačiť. John ju nikdy nebude milovať tak, ako miloval Cameron. Dokonca aj teraz, jeho myšlienky patria Cameron a nie jej, aj po tom, ako sa milovali v predvečer ich svadby.

Chcela aby ju miloval pre to, kým je. Keď si kľakol a požiadal ju pred mamou a priateľmi, nemyslela si, že by mohla byť šťastnejšia. V tú chvíľu bol zameraný na ňu, robil ju šťastnou, bol ochotný byť niečim viac ako len milencom a priateľom. Ale jeho srdce jej nikdy nepatrilo celé. Prečo by inak povedal Cameronino meno, keď hovoril s ňou? Iba ak. Je možné, že si myslel, že bola Cameron v jej súčasnom stave? Povedala alebo spravila niečo, čo by sa vymikalo úlohe stanovenej pre jej postavu? Mala podozrenie, ale nemohla si byť celkom istá, až kým neprehovorí s jedinou osobou, ktorá pozná odpoveď.

Rýchlo sa obliekla a tak isto rýchlo a ticho sa vytratila z ich izby. Allison ticho prešla do prázdnej sekcie bunkra pod táborom Pendleton. Musela byť veľmi opatrná aby sa vyhla hliadkam a pozíciám niektorých z Johnových strojov, ale potrebovala súkromie a to v obytnej časti nemohla získať.

Zakrádajúc sa cez pasáž viacerých skladísk bola prekvapená Johnom Henrym, ktorý vystúpil z tieňov a chytil ju za ruku.

“Čo do čerta robíš?” Ticho vykríkla , bola nahnevaná a vystrašená, ale nechcela na seba privolať pozornosť.

“Poznám ťa.” Povedal, študujúc a analyzujúc ju.

“Samozrejme, že ma poznáš.” Pokúsila si vytrhnúť si ruku. “Som Allison Young! A teraz ma nechaj ísť!”

“Pokazilo sa niečo pri prenose?” spýtal sa, zatiaľ čo ju stále pevne držal za rameno.

“Prenose?” Allison sa zamračila. “O čom to dočerata hovoríš?”

“Nemusíš mi klamať. Viem kto si. Čo len s tebou spravím?”

“John Henry. Neviem, kto si…Hej! Čo robíš?”

John Henry ju naraz zdvihol a pozrel sa jej priamo do očí, šepkajúc. “Poznám ťa. Ak šiel prenos zle, môžem to napraviť. Môžem vrátiť tvoju….”

“Prenos fungoval výborne.” Prerušila ho, pevným ale pokojným tónom.

John Henry naklonil halvu. “Tak prečo to robíš?”

Allison si povzdychla. “Nie som tá, čo si myslíš. Nie je tu. Odišla predtým, ako sme prišli do tábora Pendleton. A vieme prečo, však?” Dokončila zlomeným hlasom.

“Áno. Aby ochránila Johna Connora a zachovala časovú líniu.” John Henry sa na ňu pozrel, “ale prečo to robíš TY?” Spýtal sa znova empaticky.

“To je dobrá otázka.” Zamračila sa. “Ak ma necháš ísť a zaistíš mi súkromie, môžem získať odpoveď na tú otázku. Neukáže sa ak sú naokolo ostatní a rozhodne nie so všetkými týmito kamerami naokolo.”

John Henry na chvíľu premýšľal a potom ju pustil. Jemne pristála na nohách ako mačka.

“Štvrté skladisko naľavo.”  Ozval sa. “Bezpečnostné kamery vo vnútri sú vypnuté. Prišiel som ich opraviť, keď som ťa našiel.”

“Vďaka.” Povedala ale John sa otočil a bez slova odišiel.

Má postačujúce informácie na to, aby chápal, prečo sa takto správa. Zostáva len odhaliť správanie Johna Connora. Naozaj ignoruje pravdu? Alebo v tomto všetkom hrá vlastnú tru? Musí byť pri jeho vyšetrovaní pozorný aby nevzbudil podozrenie. Akokoľvek, vyzeralo to, že všetky indície sa vracali späť ku Catherine Weaverovej, ale ona je ešte záhadnejšia ako ľudia. Stále si myslel, že jej plány pre Skynet sú dobré, ale mala aj inú motiváciu?

Kapitánka Youngová ho sledovala ko zmizol, potom sa rozbehla k miestnosti, ktorú spomenul. Skôr ako vstúpila si prezrela interiér sklom vo dverách. Aj napriek malému osvetleniu videla, že indikačné ledky na kamerách sú vypnuté.

Zatlačila na dvere a otvoriac ich natoľko, aby sa pretiahla cez nec, Ally vstúpila do skladiska veľkých aj malých vecí, zabalených v plastoch alebo v drevených krabiciach a pokrytých prachom. Rozbehla sa do stredu miestnosti. Ako sa aktivoval pohybovýc senzor, svetlo zablikalo.

“Kde si?” Zakričala, otáčajúc sa ku každému rohu.

“Kde si?” Zvolala a jej hlas sa ozýval po obrovskej miestnosti.

Rozbehla sa chodbou medzi dvoma veľkými regálmi plnými ťažkého vybavenia.

“Povedala si, že potrebuješ moju pomoc! Že som bola jediná, ktorá by to mohla dokázať!”

“Kde si?” Zakričala. “Potrebujem tvoju pomoc!”

Zastavila sa pred nerezovou skriňou. Zotrela z povrchu prach a odhalila lesknúci sa povrch.

“Som tu.” Prehovorila z temnoty jej priateľka.

“John je v nebezpečí!” Povedala Allison, pričom znela smutne aj ustráchane. “Je tu stroj, ktorý ho chce dostať.”

“Povedz mi o tom.” Prehovorila a Allison jej rýchlo povedala všetko, čo sa stalo odkedy spolu hovorili naposledy.

“Takže je to tu.” Povedala ticho Allyna priateľka. “Očakávala som to, ale nevedela som, kedy alebo kde sa to môže objaviť.”

“Očakávala si to a len teraz si pomyslela, aby si mi to povedala!”

“Nie je to tak, Allison. Musíš získať kontrolu….”

“Nedokážem to.” Povedala chvejúco sa Allison. “Nie s tekutým. Napĺňajú ma hnusom a strachom. Nemôžem.”

“Catherine Weaverová je stroj z tekutého kovu. V jej blízkosti nemáš problém.”

“Čože? Prečo si mi to dopekla nepovedala? Niet divu, že sa pri nej cítim hrozne. Tieto veci ma desia! Nemôžem to spraviť!”

“Musíš, pre Johna.”

“Nie! Ty musíš! Si jeho ochranca. Ty vieš ako s týmito vecami bojovať. Ja to nedokážem!”

“Allison! Kontroluj svoj strach. Nenechaj ho, aby kontroloval teba.”

“Tebe je to ľahké povedať.” Odsekla. “Ja nebudem mať Johnovu krv na svojich rukách!”

“Ally…”

“Nehovor to!” Vykríkla ozývajúcim sa hlasom. “Viem aké mám schopnosti oproti tým predtým. Ale toto je niečo, čo nespravím.”

“Moja práca neskončila. Nenechám ťa to spraviť.” Povedala jej priateľka.

“Tvoja práca? A čo ja?” Allison sa na chvíľu odmlčala, aby popremýšľala. Je tu možnosť, ktorú predpokladala predtým, ale teraz si bola istá. “Ty kurva! Vždy som vedela, že moja práca je dočasná, ale ty si ma využívala!”

“Nie je to tak. Moja práca je taktiež dočasná, ale potrebujem ťa, aby som mohla spraviť svoju úlohu.”

“Skutočne. Nápad vziať si Johna bol môj alebo tvoj? Pekne som sa porozprávala s jeho matkou. Očividne vždy snívala, že by John mohol mať normálny život s normálnym dievčaťom. Normálnym dievčaťom! Bože, takmer som si strhla mäso z ruky!” vykríkla Allison.

“Zastavila by som ťa.”

“Stavím sa, že by si to spravila. Tak prečo si spravila toto?”

“Spravila som to pre jeho matku. Zomiera na rakovniu. Chcela som aby vedela, že jej syn je v bezpečí a šťastný, no najviac, že je vo vzťahu s niekým, koho si  pre svojho syna vysnívala.”

“To je uveriteľné, ale na odpoveď príliš jednoduché. Prisáhám….povedz mi to!”

“Tiež som to spravila pre Cameron. Ak by sa John nevrátil späť do 2009, chcela som, aby mala túto pamiatku. Bolo by jednoduchšie upraviť všetko čo sa stalo, a dovoliť jej prežívať to ako spomienky.”

“Prečo?”

“Všetko čo som spravila som spravila pre ňu a Johna. Po tom, čo som ťa spoznala a zistila, čo si stratila, myslela som, že by som ti mohla tiež pomôcť.”

“Takže si ma využila. Aj keď som si myslela, že mám slobodnú vôľu, stále si ma využívala.”

“Je mi to ľúto Allison. Ale John mal pravdu ohľadom toho, čo objavil. Naše čipiy neboli navrhnuté na niečo tak komplexné ako ľudská myseľ. Musela som od začiatku zasahovať.”

“Takže je niečo čo som pre neho spravila skutočné? Spravila som niečo z toho?”

“Spravila si toho veľa. Láska, ktorú si mu ukázala. Odhodlanie a rady ktoré si mu poskytla. Dosiahol svoj osud vďaka tebe.”

“Mne?”

“Máš život s Johnom, ktorý si vždy chcela, vrátane svadby. To bola naša dohoda.”

“Takže keď svadba skončí, nebudeš ma viac potrebovať.”

“Ally, prosím….”

“Pojeb sa!” Zvolala, pričom to u nej bola vzácna udalosť. “Nenechám sa viac využívať a Johnov život nebudem mať vo svojich rukách! Nie ak je tam tekutý a ide po ňom.”

“Čo robíš?”

“Niečo, čo som mala spraviť už dávno.” Zakričala a jej hlas sa rozhľahol po miestnosti. “Priviedla si ma sem. Dala si mi úžasnú príležitosť, ale už stačilo!”

S Allison sa stalo niečo zvláštne. Naraz stíchla a zostala stáť. Skôra ako jej priateľka mohla zasiahnuť, Allison spadla na podlahu ako keď bábkar odstrihne svojej báke motúziky.

O chvíľu neskôr sa postavila a oprášila si z šiat prach a špinu. Pozrela sa na svoj obraz a zastrčila si prameň vlasov za ucho.

O niečo neskôr opustila sklad. Panický výzor z jej tváre zmizol a nahradil ho kľud, dokonca pokoj.

“Teraz je to na mne.” Povedala s tichým odhodlaným, ako kráčala cielene späť do svojej miestnosti.

O niekoľko minút neskôr vstúpila dnu. John ležal na chrbte a jemne oddychoval. Potichu sa vyzliekla a opatrne zaliezla pod prikrývku aby ho nevyrušila.

Jemne ho pobozkala na rameno a sa privinula k nemu na zostávajúcich niekoľko hodín do úsvitu . Šťastná a spokojná, bez ohľadu na to čo prinesie blízka budúcnosť, John Connor prežije. A keď jej úloha skončí, klamstvo medzi nimi skončí. Nadchádzajúci boj nezničí nikoho z nich skôr, ako mu to povie.


O dve hodiny neskôr

Hlboko v útrobách bunkra 10 boli miestnosti naplnené všetkým možným, čo by mohlo byť potrebné po národnej alebo globálnej katastofe. Niektoré z tých vecí zahŕňali zlato a šperky, ktoré by boli po takej katastrofe zbytočné. Väčšina veci bola zabavená ATF alebo FBI, takže zmes bola rôznorodá ale cenná.
Martin Beddell a John Connor si prechádzali zoznam vecí, aby našli umiestnenie jednej veci, ktorú John to ráno potreboval.

“Našiel si to?” Zakričal John.

“Nie.”

“Myslel som, že si povedal, že to tu bolo.”

“Boli tu. Našli sme to, keď som sem presunul ľudí z Prezídia alta. Spravili sme inventár. Mali by  tu byť.”

John otvoril nejaké šuflíky a odhalil rubíny a smaragdy. Nasledujúca skupina obsahovala brúsené diamanty vynikajúcej kvality. Zdvihol niekoľko nezvyčajnej veľkosti a kvality a podržali ich oproti svetlu.

“Tu! Našiel som ich.” Zavolal Beddell.

John rýchlo zavrel šuflík a rozbehol sa k Beddellovi, pričom si šperky vložil do vreciek.

“To je ono.” Usmial sa John.

“Všetko čo teraz musíš spraviť je nájsť, ktorý bude pasovať.” Povedal Beddell.

John si postupne si prezeral prstene. Po tom, čo ich prešiel niekoľko, vytiahol jednoduchú zlatú obrúčku. “Toto je on.”

“Si si istý?”

“Rozhodne.” John zdvihol zlatý prsteň, ktorý mal v ruke. Skontroloval kôpku a našiel taký, ktorý mu sedel.

“Užasné! Ste pripravení, ak sa tá vec ukáže?”

“Áno.”

“Tak poďme.”

Rýchlo opustili miestnosť. Beddell vypol svetlá a zamkol dvere.

***********************************************
Kyle si prehliadol vojakov. Pri každom vchode do bunkra 10 stáli na stráži dvaja muži a dvaja boli každých päťdesiat spôp v chodbe, medzi kaplou a miestnosťou, kde sa mala konať recepcia. Strážam bolo povedané, že sú čestná stráž, ale v skutočnosti boli ďalšou bezpečnostnou líniou. Nepovedali im pravdu, aby nevarovali terminátora.

V celom bunkri boli na stráži hliadky. Bolo im povedané, že je to skúšobný program na udržanie disciplíny, ale dostali zbrane a bolo im povedané aby zostali v pohotovosti pri všetkom podozrivom.

Samotná svadba mala len pár hostí. Len priama rodina a najbližší priatelia. Všetko bolo spravené tak, aby sa zabezpečila najvyššia bezpečnostná úroveň a zároveň sa nevaroval neznámy stroj.

Vo ventilačnej šachte sa plazil strieborný had. Opustil svoju miestnosť a strávil čas skúmaním rôznych šachiet, až kým našiel miestnosť, ktorú potreboval nájsť.

Pretlačil sa cez ventiláciu a s tichým zvukom dopadol na kobercovú podlahu. Miestnosť bola prázdna, ale znaky hovorili, že tam žili muž a žena. Premenil sa do humanoidnej formy.

Na operadle stoličky bola prevesená bunda s odznakmi brigádneho generála. Po rýchlom preskúmaní to odstránilo zlaté hviezdy a nahradilo ich rovnakým, len žiarivejším setom z vlastného tela.

“Cieľ bol označený. Máte signál?”

“Je slabý. Stále ste pod zemou?”

“Áno. Klebetí sa, že dnes ráno tu bude udalosť, na ktorej sa zídu všetci vodcovia odporu. Mojím cieľom je zničiť ich všetkých.”

“Ak primárny cieľ unikne, budem schopný vystopovať ho kamkoľvek pôjde.”

“Dobre. Treba nám v oblasti kontingent strojov. Malé, rýchlo sa pohybujúce skupinky.”

“Tank Hunter Killer prežil bitku v horách San Juan. Vracia sa do továrne na opravy, ale je dostatočne blízko, aby bol na vašej pozícii do piatich hodín.”

“Poslať. Môže byť užitočný.”

“A čo distribuované jadro? Osemdesiat percent stanoveného cieľa bolo dosiahnutých.”

“Excelentné, ale najprv odstránim odpor. To nám poskytne priestor na nadýchnutie sa, zatiaľ čo vypínač prepneme z centrálneho jadra na vzdialené. Nezačínajte, kým sa nevrátim.”

# # #

Po tom, čo ráno odpravadila Johna, sa Allison rýchlo osprchovala a obliekla. Sarah ju požiadala aby ju ráno navštívila. Nebola si presne istá, o čom to bude, ale na základe dnešných udalostí, naplánovaných aj neplánovaných, domyslela si, že to bude mať len jeden cieľ, Johna Connora.

“Ahoj, chcela si ma vidieť.” Povedala Allison, nakukujúc hlavou cez dvere do izby Sarah.

“Poď ďalej.” Sarah sa usmiala. “Zavri dvere a posaď sa.”

Sadla si na koniec dlhej postele, čeliac Johnovej mame.

“Ako sa dnes ráno cítiš?” Spýtala sa Sarah.

“Myslím, že dobre. V noci ma síce prepadla panika, ale teraz som v poraidku.”

“Bolo to ohľadom svadby?” Spýtala sa Sarah.

“Nie. Z toho, že si zoberiem Johna som nikdy nebola nervózna. Na toto som sa tešila dlho. Panikárila som kvôli tomu novému stroju z tekutého kovu. Tá predstava ma vydesila, ale teraz som v poriadku. Naozaj. Porozprávala som sa s priateľkou. Dnes sa cítim ako celkom iná osoba.“

Allison sa usmiala, snažiac sa staršiu ženu upokojiť.

„Pozri, som si istá, že v tvojej situácii, keď si Johna vychovávala a chránila sama, musela si si sama prežiť trochu paniky.“

Sarah sa na minútu ani nepohla a potom prikývla. „Stalo sa to raz alebo dvakrát, keď som mala niečo, čo by si nazvala panikou. Stavím sa, že každý psychológ by to nazval pochopiteľným za daných udalostí.“

Sarah si odkašľala. „Asi sa divíš, prečo som ťa dnes ráno zavolala. Toto nie sú nejaké pred-svadobné raňajky s tvojou budúcou svokrou. Musím si s tebou pohovoriť o tvojej budúcnosti s Johnom.“

Allison počkala kým Sarah skončí. Očividne to bolo niečo, nad čím už chvíľu rozmýšľala.

„Ako Johnova žena, zistíš, že váš vzťah bude otestovaný ako nič iné. Jeho blaho, samotný jeho život musí byť na prvom mieste. Ľudia, ktorých vedie na ňom závisia. Stále je mladý, ale má na pleciach obrovskú zodpovednosť.“

„Viem. Pomohla som mu tým, že som mu ukázala ako zodpovednosť prerozdeliť. Že na to nemusí byť sám.“

„To je dobre. Ale musíš vedieť, že kvôli Johnovi ľudia už zomreli a budú za neho zomierať. Skynet sa ho objí ako nikoho iného, pretože robí to, čo ostatní vojenský vodcovia nerobia. Ľudia ho nesmú stratiť. Je ich jedinou nádejou.“

„John sa vie v boji o seba postarať.“

„Áno, vie. Ale čoskoro zistíš, že si viac ako len jeho žena. Tvoja hlavná úloha je udržať ho nažive, dokonca aj keby to znamenalo ohroziť váš vzťah alebo tvoju smrť. To je to, čo pre neho musím spraviť, a čo som ochotná pre neho spraviť. Musím vedieť, či si to tiež ochotná spraviť.“

Allison pristúpila bližšie a vzala Sarah za ruky.

„Sarah, pre mňa nič nemá väčšiu hodnotu ako John. Milujem ho, odkedy som ho stretla. Vždy som verila, že láska znamená, vziať na seba zospovednosť za život niekoho iného. Že ich život a šťastie sú ešte dôležitejšie. Milujem Johna Connora. Môžeš mi veriť. Nedopustím, aby sa mu niečo stalo. Radšej zomriem prvá.“

Sarah ticho prikývla hlavou. Z očí sa jej vykotúľali slzy. Allison k nej rýchlo pristúpila a objala ju. Allison nemohla nevšimnúť, aká je Sarah tenká a aká je horúca.

„A teraz, predtým si povedala niečo o raňajkách s mojou budúcou svokrou.“ Povedala s úsmevom, keď sa prestali objímať.

„Samozrejme. Bola by som rada. Choď napred a ja sa k tebe o chvíľu pripojím.“

„Si si istá? Mohla by som priniesť niečo pre nás obe, ak by si chcela.“

„V poriadku.“ Sarah sa usmiala. „Sprav to.“

Allison sa postavila k odchodu, ale Sarah ju zastavila. „Allison?“

Pozrela sa späť na Sarah.

„Viem, že aj napriek k tomu, čím si John nedávno prešiel, že ťa miluje a ešte viac, že ťa potrebuje. V nasleujúcich niekoľkých dňoch ťa bude potrebovať ešte viac.“

„O čom to hovoríš Sarah?“

„O ničom.“ Povedala zamračene a rýchlo zmenila tému. „Len si pamätaj, čo som povedala.“

Potom s upokojujúcim úsmevom povedala, „Dones nám nejaké raňajky a keď sa vrátiš, budem pripravená.“

„V poriadku.“ Povedala a zatvorila za sebou dvere.

Keď bola mladá žena preč, Sarah vytiahla zo stola injekčnú striekačku naplnenú tekutinou, spolu s hárkom papiera a perom. Po tom, čo si pichla injekciu, začala s písaním listu, Drahý John....

###

Kyle s Johnom sa rozprávali. Obaja boli v Johnovej izbe.

„Je všetko pripravené? Spýtal sa John.

„Všetko je pripravené. Všetci sú na miestach. Neboj sa. Ak sa stroj ukáže, budeme na neho pripravený.“ Povedal odhodlane Jkyle.

„A čo mama a ostatný?“

„Minulú noc sme si prešli všetky možné scenáre. Všetci sú ozbrojený a pripravený. Nikto sa k tebe nedostane bez toho, aby ho skontrolovala niektorá z ťažko ozbrojených hliadok v oblasti. Vojaci sú ozbrojený, ale bolo im povedané, že sú čestná stráž.“

„Dobre, tak potom, myslím že to máme. Radšej by si mal ísť. Budeš sprevádzť nevestu.“

„V poriadku.“

„Počkaj cvhíľu.“ John niečo vytiahol zo svojho vrecka. „Daj jej to.“ John mu podal prsteň, ktorý si vybral, do ruky.

„Ako si to našiel?“ Kyle zíral na zlatý prsteň, prekvapený jeho náhlym objavením sa a krásou.

„Proste poznám správnych ľudí. Mám aj jeden pre ňu.“

„Ty šťastný bastard. Nečudo, že ťa miluje tak, ako ťa miluje. Vždy myslíš dopredu.“ Kyle sa na priateľa usmial.

„O tom neviem. Proste mám šťastie, keď sa to ráta.“

„Ty rozhodne máš. Veľa šťastia.“ Kyle opustil miestnosť.

John sa pozrel do zrkadla. Skôr toho rána si oholil bradu. Ak je to jeho svadobný deň, tak myslel, že by mohol skúsiť vyzerať čo najlepšie.

Nemohol si pomôcť, ale cítil sa nervózne. Nejako, nebola to svadba, ktorá ho stresovala, bolo to vedomie, že práve teraz je tam stroj, ktorý čaká na príležitosť, aby ho zabil.

Obliekol si svoju najlepšiu bojovú bundu so zvláštne vyzerajúcimi zlatými hviezdami na krku a hodnosťou generála zobrazenou na vreck a pozrel sa znova na seba v zrkadle. Zdalo sa, že hviezdy sú jasnejšie. Len si domyslel, že Ally ich ráno musela vyleštiť skôr, ako vstal.

„Vyzeráš ako zo školského sprievodu.“ Povedal svojmu odrazu.

„Len ako si sa sem dočerta dostal?“ Spýtal sa svojho odrazu. Ale ten samozrejme neodpovedal.

Vyrušilo ho zaklepanie na dvere.

„Kto je to?“

„To som ja, Savannah.“

John sa opatrne priblížil k dverám. Ak by to nebola ona, mohlo by to zaútočiť bez toho, aby čo i len otvoril dvere. Z podlahy zdvihol svoju starú topánku a udrel do stredu dverí. Savannah vykríkla prekvapene.

John s úsmevom otvoril dvere. „Prepáč mi to.“ Povedal, ako Savannah vstúpila.

„Čo robíš, takto ma vystrašiť?“

„Len som sa uisťoval, že si to ty,“ povedal s úsmevom John. „Čo pre teba môžem spraviť?“

„Len som ťa chcela navštíviť ešte pred svadbou. Odkedy si dorazil, nestrávili sme spolu veľa času.“ Savannah si sa dla na bok postele.

„Áno. No naše životy nedovoľujú stráviť s ľuďmi veľa času.“ Odpovedal John a sadol si vedľa nej.

„Môžem ti niečo povedať? Niečo, čo chcem, aby zostalo medzi nami.“

„Samozrejme Savannah. Čo je to?“

„Najprv mi dovoľ povedať ti, že som za teba a allison rada. Strávila som s ňou určitý čas. Je to veľmi milá a príjemná osoba. Ťažko uveriť, že je taká tvrdá vojačka, ako si nám povedal.“

„No, na rozidel od väčšiny vojakov odporu, s ktorými vyrástla, nepripustila aby to zobralo radosť z jej života. Udržala si ducha. Nepripustila aby to, čo robí ovyplivnilo to, čím je. Ale to nie je to, čo si mi chcela povedať, nie?“

„Nie.“ Predtým ako znova prehovorila, Savannah trochu zaváhala. „chcela som ti povedať, že celý môj život som o tebe počúvala príbehy. Sarah ťa vychovala a vy dvaja ste mali svoje dobrodružstvá. Si môj hrdina. Zachránil si ma ešte skôr, ako som bola dostatočne stará aby som toto všetko pochopila. Ja...“

„Čo je to Savannah? Čo mi chceš povedať?“

„Cítim sa hlúpo. Pozriem sa na teba a ty si sa vôbec nezmenil. Keď sme sa prvý krát stretli, bol si o desať rokov starší a teraz som o osem rokov staršia ako ty. Za všetky tie roky som sa do teba zamilovala. Uctievaný hrdina, ktorého som mala ako malé dievča sa menil na lásku s každým príbehom, ktorý mi Sarah povedala. Viem, že je to pravdepodobne vviac obdiva ako skutočná láska. Keď ťa vidím s Allison spolu, vidím skutočnú lásku.“

John ju vzal za ruku a povedal, „Sme priatelia a pretože mama nás oboch vychovala, sme tiež rodina. Čokoľvek ku mne cítiš, vedz, že tiež sa o teba zaujímam. Mama sa starala o nás oboch. Pravdepodobne bola rada, že má dcéru. Muselo to byť jednoduchšie, ako vychovať mňa. Na výchovu som nebol práve najjednoduchšie dieťa. Si sestra, na ktorú by som bol hrdý, keby som mal všetky tie roky s príbehmi. Nepviem nikomu, čo si mi povedala.“

„Vďaka, že to zostane u teba. Nemohla by som si odpoustiť, keby som ti to nepovedala. Môžem svojho veľkého brata odprevadiť na jeho veľký deň?“

„Samozrejme.“ John vstal. „Zabudla si svoj narodeninový darček?“ Spýtal sa s úsmevom.

„Zbalila plne nabitú zbraň a ďalšiu mám skrytú v kaplnke. Tá je opevnená viac, ako Fort Knox.“ Povedala Savannah, kráčajúc k dverám.

„Rozhodne si mamino dievčatko.“ Usmial sa na ňu Johna a nasledoval ju dverami, pričom za sebou zavrel.

# # #

Andy stál pre dmiestnosťou 12 na poschodí H. Jeho dlhoživotá priateľka a frajerka Emily sa svadby nemohla zúčasniť, keďže sa necítila dobre. Mala chronickú chorobu, ktorá sa zjavovala a mizla a toto ráno bola znova chorá. Povedala mu, aby si na svadbu vzal kamaráta, a že ona sa pokúsi zúčastniť na recepcii neskôr.

Všetci, ktorých Andy poznal budú každopádne na svadbe alebo recepcii, ale existovala jedna osoba, o ktrej vedel, že chcela stretnúť Johna Connora. Cítil sa nervózne, keď zaklepal na dvere.

„Kto je to?“ Ozval sa z vnútra ženský hlas.

„Tu je Andy.“ Hlas mu zlyhal a tak to skúsil znova. „Tu je Andy. Prišiel som ťa odprevadiť na svadbu.“

„Vstúp.“ Ozvalo sa príjemné pozvanie.

Andy pomaly otvoril dvere a vstúpil dovnútra.

„O chvíľu budem propravená.“ Zavolala Natali z kúpeľne.

Dvere neboli celkom zavreté a Andy získal cez dvere jasný obraz nahej ženy. Ťažko vydýchol a rýchlo sa pozrel inam, a snažil sa predstaviť si čo najnudnejšie a zameral sa na svoj dych, aby sa vyhol rovnakému rozrušeniu ako včera.

„som pripravená.“ Z kúpeľne sa ozval sladký hlas. Andy sa obrátil, ako sa dvere otvorili a Natalie vyšla v čistej, obtiahnutej uniforme. Jej dlhé čierne havranie vlay mala zopnuté do gumičky. Jej ostro tvarované, čierne oči vyzerali ako dve hlboké studnice vody. Jej prirodzene opálená koža bola bez škvŕn alebo značiek.

„No, čo si myslíš?“ Spýtala sa.

Andy si zdvihol sánku z podlahy. „Vyzeráš úžasne! Kde si získala uniformu? Pripájaš sa k odporu?“

„Nie. Nepripájam. Nemala som žiadne iné oblečenie a túto som získala od kamaráta. Naozaj si myslíš, že vyzerám úžasne?“ Spýtala s takmer najočarujúcejším úsmevom.

„Yeah. Vyzeráš. Pravdepodobne by sme mali ísť.“

Opustili Natalienu miestnosť a ona za sebou zatvorila. Ako kráčali chodbou, chytila sa Andyho ruky.

Práve sa viezli vo výťahu, na ďalšie podlažie, keď sa objavila náhla potreba povedať tejto prekrásnej žene ktorá s ním bola, Andy povedal, „Predpokladám, že si počula zlé správy.“

„Aké zlé správy?“ Odpovedala Natalie, keď sa dvere otvorili.

„Spomínaš si na chlapa, s ktorým som bol, keď sme sa rozprávali?“ Povedal Andy Natalie, ako opustili výťah.

„Áno, zastavil sa, aby pozrel. Doniesol mi túto uniformu.“ Odpovedala.

„No, minulú noc ho našli mŕtveho s dierou v hrudi.“

Natalie sa naraz zastavila.

„Prepáč. Povedal som niečo zlé?“ Andy sa taktiež zastavil.

„Nie, ty nie. Len to bol trochu šok.“ Povedala Natalie a zdvihla obočie.

„Prepáč. Pokiaľ si v odpore, zvykneš si hovoriť takéto veci. Mal som vedieť, že to nemám vyťahovať.“ Andy ju chytil za ruku.

„To je v poriadku.“ Odpovedala a neprítomne ho chytila za ruku. „Povedali by mi to aj tak. Mali by sme ísť, alebo bude neskoro.“

Znova sa pohli chodbou smerom ku kaplnke.

2027, 62. Deň, 09:00

Otec Amondo Bonita vyšiel spoza zadnej časti. John a Allison už stáli pred oltárom. Obaja mali oblečené svoje najlepšie uniformy.

Kyle stál tesne za a medzi Allison a Johnom. Reprezentoval jej rodinu a zároveň bol Johnovým svedkom. Sarah stála za Johnovým ľavým ramenom. Savannah stála s Allison. Všetci okrem kňaza boli ozbrojený a pripravený na všetko.

„Ako katolícky kňaz, do súdneho dňa som vykonal mnoho svadobných obradov. Po ňom, som slúžil ako kňaz a kaplán Sarah a jej armáde, musel som vykonávať veľa povinností, ktoré neboli v súlade s katolíckymi tradíciami. Niekedy to malo svoj účel, niekedy som to ich vykonával osobám, ktoré neboli katolíkmi. Ale za celý môj čas od súdneho dňa som nikdy nebol zavolaný, aby som vykonal svadobný obrad, až dodnes. Som poctený a je mi potešením, vykonať túto ceremóniu synovi mojej drahej priateľky Sarah Connor. Toto nebude tradičná katolícka ceremónia, ale bude spĺňať požiadavky našich mladých priateľov, ktorí sú tu dnes pred nami, Johna Connora a jeho nevesty Allison Young.“

„Ak sú všetci pripravený...“ spýtal sa otec Amondo, keď sa postavil pred dvojicu. „Dobre. Začnime krátkou modlidbou.“

V zadnej časti miestnosti, sedeli po pravej strane dverí, v tieni Catherine Weaverová a John Henry. Boli hoťmi a ďalším bezpečnostným opatrením. John Henry mal plazmovú pušku, ktorá mu ležala na nohách. Catherine Weaverová nemala zbraň, len samú seba.
Zatiaľ čo sledovali precesie, vošli dovnútra Andy a Natalie a sadli si po ľavej strane dverí.

„Kto je tá žena, čo práve prišla?“ Zašepkala Johnovi Henrymu Catherine.

„Zachránili sme ju z toho havarovaného väzenského transportéru. Ako jediná prežila.“

„Pozná ju John connor.?“

„Nie. Odmietol sa s ňou stretnúť, keď ich Kyle chcel predstaviť.“

„Daj na ňu pozor, John Henry.“

Otec Amondo dokončil modlidbu a otvoril ceremoniál, pričom navádzal Johna Connora naprieč sľubom.

„Ja, John Connor, beriem si teba. Allison Young, za svoju manželku,  od tohto dňa, v dobrom aj zlom, v bohatstve aj chudobe, v chorobe aj zdraví, budem ťa milovať a ctiť, od dnes až kým nás smrť nerozdelí.“

V zadnej časti kaplnky zašepkal John Henry pani Weaverovej, „Aký je význam tejto ceremónie?“

„Ceremoniál je verejným vyjadreným toho, že sa milujú a rozhodli sa stráviť zvyšok svoich životov spolu.“

„Som zmätený, pani Weaverová. Myslel som, že si povedala, že John connor prišiel s tebou, aby opravil Cameron, pretože ju miluje. Prečo sa rozhodol vziať si Allison?“

„Môžem ti povedať len to, čo mi povedal John, láska je komplikovaná emócia.

„Možno je to pretože si mu povedala, že tvoj stroj času nebude po poslaní Cameron fungovať. Preto sa cíti, že tu zostane navždy. Stakže sa rozhodol byť s jedinou osobou, ktorá ho v tomto čase miluje.“

„John Henry, už som ťa varovala pred vyslovovaním svojich dohadov. Len buď ticho a sleduj to dievča.“

John Connor zdvihol prsteň k Allisoninmu ľavému prsteníku. „Dávam ti tento prsteň ako symbol mojej lásky a vernosti. Dávam ti ho na prst, a venujem ti svoje srdce a svoju dušu. Žiadam ťa, aby si nosila tento prsteň ako spomienku sľubu, ktorý som zložil dnes, na náš svadobný deň.“ Nastokol jej prsteň na palec. Sedel! Usmial sa.

Keď Sarah sledovala proces, z očí jej vyhŕklo pár sĺz. Pozrela sa na Kylea. Ako si len priala aby s ním mohla mať normálny vzťah ako tento. Dokonca, aj keď ho poznala len deň, pravú lásku spoznala okamžite.

Kyle sa pozrel na ňu a zbadal, ako jej tečú slzy. Myslel si, že plače zasiahnutá emóciami z otho, ako sledovala svojho syna. Savannah videla slzy a spôsob, akým sa Sarah pozrela na Kylea a vedela čo má Sarah na mysli. Savannah si priala, aby mohla Sarah objať.

Otec Amondo sa obrátil k Allison a začal odriekať jej sľub.

„Ja, Allison Young, beriem si ťa John Connor, za svojho manžela, od tohto dňa, v dobrom aj zlom, v bohatstve aj chudobe, v chorobe aj zdraví, budem ťa milovať a ctiť, od dnes až kým nás smrť nerozdelí.“

V zadnej časti kaple John Henry znova zašepkal otázku, „Pani Weaverová?“

„Čo teraz, John Henry?“ Catherine znela podráždene.

„Rozmýšľal som. Ak sa môžu dvaja ľudia zaviazať, aby strávili svoje životy spolu a spečatiť ich lásku v ceremónii, je možné, že dve stroje, ako my, ktoré sú schonpé pochopiť a naučiť sa emóciám, sa môžu taktiež vziať?“

„Ty ma žiadaš, John Henry?“ Povedala zlomyseľne Catherine.

John sa uškrnul, nevediac ako odpovedať. Svoju otázku myslel vážne.

„Verím, že sa červenáš.“ Povedala s úsmevom, ale vážne a dodala, „Teraz buď ticho a dozri na tú ženu.“

Allison začala nasadzovať Johnovi na ľavý prsteník prsteň. Dávam ti tento prsteň ako symbol mojej lásky k tebe. Nech je to pripomienka, že som vždy po tvojom bodku, a že vždy budem verná.“

Otec Amondo sa usmial. „Teraz vás prehlasujem za manžela a manželku. Môžete pobozkať nevestu.“

John a Allison sa chytili za ruky a pobozkali si. Allison mu dala ruku za hlavu a pritiahla si ho bližšie. Kým sa rozdelili, uplinula celá minúta.

„Hurray!“ Oslavy a zvolania boli nasledované objatiami a bozkmi.

Andy sa naklonil a zašepkal Natalie. „Chceš aby som ťa teraz predstavil Johnovi? Ak budeme čakať na recepciu, nemusíme mať príležitosť.“

Kyle, Savannah a Sarah sa zaradili, aby objali a zablahoželali páru.

Natalie sa usmiala na Andyho. „Aký výborný nápad. Poďme.“ Povedala a schmatla Andyho za rameno.

Catherine ich sledovala a tiež sa pohla. „John Henry, poď so mnou.“

Nasledovali pár, ktorý bol v polovici cesty k otáru.

Ich rodina a priatelia boli okolo zosobášeného páru a mierili za oltár, aby odišli. Andy kráčal vpred s tmavovlasou ženou vedľa seba.

Kyle práve chcel povedať Johnovi,  že to dievča je Natalie, keď sa všetko zmenilo. Bola to jedna z tých situácií, keď sa všetko hýbe tak rýchlo, že čas sa zdá, že zastavil.

Sarah stuhla v žilách krv, ako zbadala ženu priblížiť sa. Niečo nebolo v poriadku. To dievča bolo neznáme, ale mladý muž áno. Dievča malo pevný výraz. Otočila sa a pozrela priamo na Sarah a usmiala sa. Sarah ten úsmev poznala. Nezabudla na ten úsmev ani po pätnástich rokoch.

Odhodiac Johna na jednu stranu, Sarah predstúpila vpred a jediným hladkým pohybom vytiahla spoza chrbát Uzi. Natali schytila andyho a hodila ho za seba, do cesti Catherine a Johna Henryho. Narazili do neho a takmer spadli.

Sarah začala strieľať na Natalie a zároveň ako držala spúšť kričala. V Natalienom tele sa otvorili strieborné diery. Natalie sa zasmiala a jej ruky sa zmenili na strieborné meče, zatiaľ čo Kyle začal opakovane strieľať z brokovnice.

Jeho strely rozhodili Natalieno mierenie a jej ruky tesne minuli Johna, ako sa otočil, aby čelil tejto hrozbe. Natalie sa namiesto toho udrela Sarah. Sarah vykríkla ako sa jej ruka roztvorila a upustila Uzi. Z rany sa jej liala krv.

John chytil Maminu Uzi a začal strieľať na tú vec, zatiaľ čo Catherine pribehla spoza nej. Sformovala svoje ruky do vlastných mečov a odsekla Natalie hlavu, ktorá pristála na podlahe pred Savannah.

„Bude to chcieť trochu viac ako toto, aby ste ma zastavili.“ Povedala pozerajúc na Savannah.

Savannah vykríkla a hlava sa premenila na tekutinu, ktorá preletela po podlahe a spojila sa do tela. Telo sa znovu sformovalo do Kreilleyho.

„Som späť!“ Povedal s úsmevom a zaútočil. Allison strhla Johna na zem taktiež začala strieľať. Kyle pokračoval v streľbe z brokovnice.

Na chodbe boli počuť výstreli. Kreilley sa skrúcal, aby sa vyhol strelám, ktoré na neho mierili. John Henry mal plazmovú pušku, ale Kreilley sa pohyboval príliš rýchlo. Nemohol vystreliť bez toho, aby riskoval zásah ľudí. Rozbehol sa vpred a fyzicky schmatol Kreilleyho. Ten sa transformoval, takže to bol on, kto schmatol Johna Henryho a hodil ho o stenu.

John Henry pristál vedľa kňaza, ktorý ležal na podlahe. Kňaz odriekal modlidby v španielčine tak rýchlo, že mu nerozumel ani John Henry.

„Savannah, kde je tvoja zbraň? Tá ktorú chceš použiť na mňa?“ Vykríkla na ňu Catherine.

„Je za oltárom.“ Vykríkla Savannah.

„Prines ju! Zamestnáme to.“ Vykríkla Catherine a rozbehla sa ku Kreilleymu.

Savannah obehla miestnosť.

Vojaci vbehli dovnútra a začali páliť z plazmových pušie, ale mierili vysoko aby minuli ľudí a zomierali Kreilleyho rukami, ako ho jeho ostrie zasahovalo, zatiaľ čo sa vyhýbal streľbe.

John a Allison strieľali zo svojich zbraní na Kreilleho. Nerobil nič iné, len sa s každým výstrelom, ktorý cez neho prešiel a nespôsobil poškodenie smial. Kyle začal znova strieľať z brokovnice. Kreilley bol zatlačený, ale stále útočil.

Catherine dobehla ku Kreilleymu a zasiahla ho svojimi rukami. Ten zmenil svoju štruktúru na tekutinu dostatočnú na to, aby ho nezranila.

Znova sa sformoval aby jej čelil. „Takže konečne sa stretávame, Catherine Weaverová. Alebo by som mal povedať T-1001?“

„Catherine Weaverová bude stačiť.“ Povedala cez zuby, ako na neho zaútočila sprava aj zľava, ako tornádo bleskov.

John sa vrhol k matke, ktorá si zvierala ruku. „Si v poriadku?“

„Budem v poraidku, John. Mala som horšie zranenia.“

„Pozrite!“ Vykríkla Allison.

John sa obrel včas aby zbadal víriace tornádo mečov, ktoré preletelo ponad jeho hlavu, ako Weaverová a Kreilley spolu bojovali.

Allison si odtrhla z bundy rukáv a použila ho ako škrtidlo, aby zastavila krvácanie z ruky Sarah.

Savannah mala svoju zbraň ale váhala vystreliť, aby nezasiahla Catherine. Podlahu pokrývali nábojnice, guľky a prázdne zásobníky. Kyle rýchlo nabol svoju brokovnicu. John Henry prešiel cez to, čo bolo pozostatkom predelu a vystrelil na víriace tekúté stroje, ktoré spolu bojovali. Bol stroj a jeho strela bola presná, takže zasahoval len Kreilleyho.

Kreilley vykríkol, ako mu molekuly zapálili telo. Sarah, John a Allison nabili svoje zbrane. Náhle sa prikrčili, ako priletela Catheriáne smerom k nim a zasiahla stenu za nimi.

Kapitán Beddell a skupina vojakv vbehla dovnútra a začala strieľať z plazmových pušiek. Kreilley znova vykríkol, ako mu zhoreli ďalšie molekuly. Rýchlo na nich zaútočil mečom a odtínal končatiny a hlavy.

„Musíme ťa odtiaľto dostať!“ Vykríkla na Johna Sarah.

Streľba z brokovnice a plazmových pušiek zaplnila vzduch.

„Svojich priateľov neopustím!“ Povedal John ako sa spolu s matkou presunuli na bok a John prebehol naokolo, strieľajúc zo svojej brokovnice.

„Sakra John! Ide to po tebe! Nebude zaváhať, aby sa dostal k tebe cez nás!“

John.

„Sakra, proste mi podaj ten zásobník!“ Zakričal, ako vybral prázdny z jej Uzi. Sarah sa na neho len pozrela, a podala mu zásobník pre uzi.

Catherine sa postavila, vyzerala otrasene, ale v poriadku. „Savannah, zastreľ ho! Hneď ho zastreľ!“

Savannah zamierila a vystrelila. Kreilley sa vyhol dvom strelám v poslednej chvíli. Zasiahli stenu za ním a zničili ju. Jej vrchná vrstva odpadla.

„Doriti!“ Zakričala.

Kreilley sa otočil a chmatol jedného zo strážcov, ktorý bol za ním, pričom použil jeho telo ako štít a zároveň stlačil spúšť na jeho plazmovej puške a začal strieľať naokolo. Zvyšné stráže padli mŕtve a všetci ostatní si ľahli na zem. John Henry zamieril a vystrelil. Plazmová strela prešla priestorom medzi telom strážcu a jeho rukou, pričom vypálila do Kreilleyho dieru.

Ten hlasno vykríkol a zamieril na Johna Henryho, ktorý sa uhol. Plazmová strela zasiahla oltár, ktorý začal horieť. Kyle vstal a rýchlo vypálil tri rany zo svojej brokovnice a znova zaľahol. Kreilley obrátil pušku jeho smerom a bol zasiahnutý streľbou z Johnoho samopalu uzi.

K dverám kaplnky pribiehali ďalší vojaci. Kreilley zakopol dvere a vystrelil na nich, následkom čoho zvaril oceľové dvere dokopy. Všetci zostali vnútri zostali uväznení a nikto sa nemohol dostať dnu ani von.

„John Connor!“ Zakričal. „Prišiel som si po teba. Vzdaj sa a ostatných nechám ísť!“

„Určite sa vzdám! Necháš ich slobodne odísť. Slobodne kam? Aby žili v tieni hrozby Skynetu a takých ako ty! Choď do pekla!“ Zakričal spoza krytu John.

Savannah zahliadla pri vzdialenejšej stene pohyb. Buchla do Sarah a ukázala tým smerom. Rozhodne sa tam niekto pohyboval.

„Neklamem. Všetko čo chcem, si ty. Stále existujú miesta, kde prítomnosť Skynetu nesiaha. Tvoji priatelia tam môžu žiť a dožiť svoje životy. Všetko čo musíš spraviť je vzdať sa mi.“

„Kto si dočerta myslíš, že si?“ Zakričal Kyle. „Myslíš si, že by sme opustili našich priateľov. Zastavíme teba aj skynet!“

„Poviem ti, kto som, Kyle Reese. Som Kreilley. Postavil som Skynet. Ja som Skynet.“

Sarah, John a ostatní si vymenili pohľadi. Všetci mali v tvárach vpísanú otázku.

„Poznám vás všetkých a viem kto ste. Sledoval som vás celé dni.“ Zakričal Kreilley.

„Catherine Waverová, nie je tá, čo o sebe vyhlasuje. Je T-1001, stroj z tekutého kovu ako ja. Je to zradca Skynetu. Pridala sa k rebelujúcim strojom a snažila sa zabrániť, aby Skynet vznikol. Jej spoločník je John Henry, upravená T-888čka, výsledok technológie ľudí a Skynetu si zaslúži aby bol zničený.“

„Kyle Reese, jeden z vodcov pôvodného odporu a brat Dereka Reesea. Obaja bojujú tvrdo a dlho, pričom nič nedokázali! Savannah Weaverová, dcéra skutočnej Catherine Weaverovej. Vieš, že tvoja matka bola zodpovedná za postavenie Skynetu, až kým ju tá vec nenahradila? A pozri sa na seba, zradkiňa vlastnej krvi, akceptujúca tú vec ako svoju matku.“

Postava sa trochu pohla. Sarah drgla do Johna a ukázala tým smerom. Videl ho. Bol to Andy.

„Allison young, alebo by som mal povedať, Allison Connor. Tvojou prítomnosťou som prekvapený. Zničil som bunkre, v snahe zabiť Johna Connora, ale ten dovtedy nedorazil. Prísahal by som, že som ťa videl zomrieť pri útoku. Potom, k môjmu prekvapeniu, som ťa o pár týždňov ivdel zachrániť život Johna Connora, ako som znova napadol tunely. Žiješ zázračný život.“

„Klebety o mojej smrti boli prehnané!“ Zakričala Allison.

„Teraz sa dostávam k Sarah Connor. Môžeš si vziať svoje tajomstvá do hrobu. Je úžasné, čo dokáže spraviť pár hodín mučenia dokonca aj najtvrdším ľuďom. Si zradkyňa vlastného syna. Si slabá. Pohŕdam tebou aj celým ľudstvom.“

John sa pozrel na svoju matku. Všetko čo videl bol spaľujúci hnev v jej očiach. Položil jej ruku na rameno. Zamrmlal „Počkaj.“ Prikývla.

Andy sa pomaly postavil a zavrtel hlavou. Zdvihol upustenú plazmovú pušku.

Kreilley pokračoval.  „John Connor. Predpokladaný zachránca ľudstva. Koľko ľudí umrelo pod tvojim velením? Koľkí obetovali svoj život pre teba? Nový mesiáš.“ Povedal s opovrhnutím. „Vedúc ľudí proti Skynetu, proti mne. Aké patetické. Aké nekompetentné. Vzdaj sa mi alebo všetci v tejto miestnosti zomrú!“

„Ak som taký patetický vodca, ako si povedal, tak prečo si prechádzaš všetkým týmto, aby si ma zabil!“ Zakričal nahlas John. „Nie! Nevzdám sa! Som vodca odporu! Som zachránca ľudstva! Som John Connor! Teraz Andy!“

Andy vypálil na Kreilleyho chrbát. Ten hlasno vykríkol. Ten sa otočil a pripochol andyho k múru s rukou sformovanou do ostňa.

„Teraz Savannah!“ Zakričala Catherine. Savannah vstala a vystrelila zo svojej zbrane. Boli to jej posledné náboje. Všetci zadržali dych. Strely zasiahli Kreilleyho chrbát tesne predtým, ako sa zacelil.

Kreilley sa otočil. Andy spadol na zem a z rany mu tiekla krv. Kreilleymu žiarili oči. Zavrtel hlavou. V jeho črtách sa odrážal hnev a bolesť. Jeho tvar začal bublať a roztekať sa. Zrazu premenil svoje ruky na ostne a prepichol florescenčné svetlá. Lamy explodovali a jeho telom začala prúdiť elektrina.

„Čo sa deje?“ Zakričal Kyle. „To bola tá zbraň?“

„Tá zbraň vystrelila náboje obsahujúce zliatinu, ktorá dokáže rozložiť jeho molekulárnu štruktúru.“ Povedala Catherine. „Ale bol zasiahnutý len dvoma nábojmi. Využíva elektriku a pokúša sa zrekonštruovať svoje molekulárne väzby.“

„Bude to fungovať?“

„Nie, ak ho dokážeme zastaviť.“ Povedala Catherine a pozrela na Johna Henryho.

Ten rýchlo pochopil a začal strieľať na Kreilleyho, pričom ho opakovane zasahoval plazmovými strelami. Kreilley vykríkol a rozbehol sa k nim, sformujúc sa do ostnatej gule celej pokrytej hrotmi.

Sarah sa vrhla pred Johna a začala streiľať na približujúce sa monštrum. Allison schmatla Johna a hodila ho na podlahu a pristála na ňom. Kyle vystrelil zo svojej brokovnice. Savannah sa vrhla k Sarah a strhla ju na zem. Sarah vykríkla, ako ju jeden z ostňov zasiahol, tesne predým ako ju Savannah strhla.

Kreilley preletel miestnosť, prerazil dvere a zamieril na chodbu.

„Za ním!“ Zakričal John. Ako prvá sa rozbehla Catherine, nasledovaná Johnom Henrym a Kyleom. Kyle odhodil svoju brokovnicu a zdvihol plazmovú pušku ktorú použil Andy.

Blikajúce  florescentné svetlo dodalo miestnosti divnú atmosféru. Sadrokartón a betónové múry boli spálené od stoviek nábojv a plazmových striel.

John sa presunul k matke, plný obáv.

„Mami.“ Povedal jemne.

Dokonca aj v tomto svetle videl, že tvár jeho matky je bledá. Rýchlo si ju prezrel a zbadal, že blúzku jej zmáča krv z hlbokej rany na hrudi.

„Mami!“ Povedal hlasnejšie a potom sa obrátil k svojej žene. „Allison, skús zastaviť krvácanie. Savannah priveď nejakých medikov.

Savannah vyskočila a rozbehla sa preč. „Rýchlo!“ Zvolal za jej miznúcim chrbtom.

„Mami!“ Zakričal John znova. Po jeho aj Allisoninej tvári stekali slzy.

Allison si z bundy odtrhla pásy látky a zatlačila ich ranu.

„John. Som na teba tak hrdá.“ Povedala Sarah, zatiaľ čo sa ho snažila pohladiť po tvári.

„Mami, prosím. Teraz nemôžeš zomrieť. Nie takto.“ Prosil, zvierajúc jej ruku.

„Milujem ťa, synček.“

„Mami, prosím, vydrž. Medici tu budú o chvíľu.“

„Nemôžem zastaviť krvácanie, John!“ Povedala cez slzy Allison. „Musel zasiahnuť artériu.“

„Snaž sa ďalej! Mami, prosím vydrž. Milujem ťa.“

Allison sa stále snažila zastaviť krvácanie. Ale žiaden z jej tréningov alebo vedomostí nepomohli. Rana bola hlboká a Sarah slabá. Potrebovala okamžite chirurgický zákrok.

„Teraz musíš byť silný, inak svet zanikne.“ Ledva zašepkala.

Sarah sa pozrela na mladú ženu. „Allison.“

„Áno, Sarah.“ Odpovedala, snažiac sa zostať kľudná, i napriek okolnostiam..

„Dohliadni na môjho chlapca. Ochraňuj ho...“ Jej hlas zanikol a ruka jej bezvládne spadla vedľa tela.

„Budem. Sľubujem.“ Povedala cez slzy Allison, vzala ochabnutú ruku Sarah a jemne ju pobozkala.

„Nie! Mami! Nie!“ Zakričal John, keď sa Sarah zahľadela do očí mladej ženy. Allisonine vlasy spadli z jej ramena a zakrili jej tvár pred Johnom.

Ak by John nebol zaslebený slzami a preplnený emóciami, mohol si všimnúť, že blikajúce svetlo sfarbilo maminu tvár do modra.

Na tvári Sarah sa usadil výraz kľudu a úsmev. Vedela, že John bude v bezpečí. Nikto by na neho nedal pozor tak, ako.....

Sarah posledný krát vydýchla dlhým výdychom.

„Nie, nie! Nieeeee!“ John sa zrútil, hlavu si oprel o maminu hruď a prakticky vytlačil Allison stranou. Slzy ktoré mu ztekali z očí a miešali s krvou jeho matky. Allison ho objala, snažiac sa upokojiť ho.

Savannah pribehla s medikmi a ďalšími vojakmi, zatiaľ čo kňaz sa snažil vyhrabať z trosiek toho, čo bolo jeho súkromnou kanceláriou.

Jediným pohľadom si všetko prehliadla a rozbehla sa k Johnovi. Vzala Sarah za ruku, ale ona už stratila pulz. Sarah bola pre ňu ako matka. Plakala, opierajúc sa o Johna, brata, ktorého vždy chcela.

Otec Amondo Bonita sa vyhrabal zpod trosiek svojej kancelárie. Zdvihol zo zeme svoju modlitebnú knižku a bibli, pristúpil bližšie a začal odriekavať posledné verše za svoju priateľku, zatiaľ čo mu po tvári stekali slzy.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

46

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 25
Dvojí sbohem

“Všichni pro tebe zemřeme.” Derek, Terminator: The Sarah Connor Chronicles, 2. série, epizoda 5, Goodbye to all That 2008

John Henry, “Paní Weaverová.”

Catherine Weaverová, “Ano?”

John Henry, “Co to děláte?”

Catherine, “Právě teď ti na to nemohu odpovědět. Ale pamatuj Johne Henry: všechno co dělám - dělám pro tebe.”

Výňatek z Terminator: The Sarah Connor Chronicles, 2. série, epizoda 14, The Good Wound 2009

Cameron vstoupila do Johnova pokoje a lehla si vedle něj na jeho postel.

“Rozumím, že být John Connor, znamená být osamělý.” řekla mu.

“Jo? Jak tomu můžeš rozumět?” zeptal se John.

“Už jsme o tom mluvili.”

“Mluvili?”

“Mluvili. Budeme mluvit.”

Výňatek z Terminator: The Sarah Connor Chronicles, 2. série, epizoda 8, Mr. Ferguson i Ill Today 2008

Cameron Phillips, “Všichni jsme hrozba. Všichni jsme hrozba pro Johna. Bojí se o nás. To ho činí zranitelným. Dělá si o nás starosti.

Sára Connorová, “Já nejsem Johnův problém.”

Cameron, “John je Johnův problém. Lidé jsou problém. Je jen jediný způsob jak být v bezpečí - být sám.”

Sára, “Co to je za život?”

Cameron, “Johnův život. Jednou.”

Výňatek z, Terminator: The Sarah Connor Chronicles, 2. série, epizoda 18, Today Is the Day: part 1, 2009

John Connor, “Takže jak často lžeš?”

Cameron Phillips, “Když to mise vyžaduje.”

John, “Lžeš i mě?”

Cameron, “Někdy.”

John, “O důležitých věcech?”

Cameron, “Ano, o důležitých věcech.”

Výňatek z, Terminator: The Sarah Connor Chronicles, 1. série, epizoda 8, Vick’s Chip, 3. březen, 2008

2027, 62 den, 22 července, 10:25 dopoledne
Vojáci tlačili a strkali, ale nemohli se dostat skrz dveře do kaple. Z druhé strany přicházely výkřiky a střelba. Vojáci zavolali pomoc, aby dveře otevřeli. Sotva dorazili další, aby jim pomohli dveře vypáčit, najednou se rozletěly a ven vyletěla točící se ostnatá koule a trhala vojáky na kousky. Některým se podařilo tomu uskočit z cesty a viděli jak se valí chodbou pryč.

Uvnitř kaple viděli rudovlasou ženu, která byla vídána s generálem Connorem, jak vybíhají ven nasledovaní dvěma plukovníky.

Rotující koule vytvářela na zdech šrámy a díry a sekala tkáně vojáků, kteří se jí připletli do cesty.  Celou cestu vydávala vysokotónový křik, jako zvuk trhaného kovu.

“K zemi!” zakřičel Kyle. “Všichni k zemi!” Několik vojáků se jeho varováním řídili a zalehli na zem dřív, než je koule dostala.

Catherine byla hned za Kreilleym, následovaná Kylem a Johnem Henrym. Byla jako rotující tornádo čepelí, když sekala a trhala Kreillyho, jakmile se k němu dostala. Kousky odpadávaly. Některé se reformovaly a zkoušely se zachytit zvytku těla. Jiné se rozpustily do tekutých kovových kaluží, jak chemikálie rozbíjela jejich molekuly.

John Henry a Kyle následovali, stříleli ze svým plazmových pušek na malé kousky a ničili je. Kreilley křičel, ale už to neznělo jako bolest, ale jako šílenství. Namísto bránění se proti Catherine, trhal vojáky kteří mu byli v cestě skrz chodby.

Další vojáci vběhli do chodby za Kylem. “Zničte všechny stříbrné kaluže.” Zakřičel Kyle, jakmile vystřelil na další kousek ze své plazmové pušky. Společně s Johnem Henrym následovali Catherine.

Sledovali stříbrné úlomky chodbou až do místnosti označené jako ‘Generátorovna.’ Na dveřích byla cedule upozorňující na vysoké napětí a radiaci!

Opatrně vstoupili do dveří. Catherine už byla uvnitř, ruce se jí vrátily do normální podoby.

“Kde je?” zeptal se John Henry.

“Je někde tady. Mířil právě do této místnosti.” zareagovala Catherine, zatímco pečlivě skenovala místnost.

“Proč šel zrovna sem?” zeptal se Kyle, lapající po dechu.

“Chce se pokusit vysát více energie ze sítě, pro obnovu molekulárních spojů.” odpověděla Catherine klidně.

“Bude to fungovat?”

“Jen dočasně. Nakonec sloučenina dokončí svou práci. Umírá a ví o tom.”

“Zdá se mi, že neumírá dostatečně.” řekl Kyle.

“Ne, ale je zoufalý a to nám dává nad ním výhodu.”

# # #

Ve zdravotním středisku byl rámus. Byli tam zranění vojáci, na které zaútočil Kreilley, při svém úprku. Někteří brečeli bolestí. Doktoři byli zavaleni jedním vážně zraněným mužem za druhým. Všichni potřebovali operaci.

John, Allison a Savannah seděli potichu mimo místnost. Uvnitř, na nemocniční posteli ležela Sára. Vypadala jakoby spala. Doktoři trvali na tom, že se pokusí jí zachránit. Navzdory jejich úsilí ji ale oživit nemohli. Její tělo, bylo příliš slabé ztrátou krve a rakovinou. Když usoudili, že již není co udělat, přesunuli ji do prázdné místnosti, takže její rodina se s ní mohla ještě jednou naposledy vidět v soukromí.

Allison a Savannah stále prolévaly slzy, zatímco držely Johna. Seděl mezi nimi a objímal je, ale nebrečel. Hleděl přímo před sebe se ztrápeným výrazem. Mohl žít s jejím úmrtím na rakovinu. Počítal s tím. Ale umřít rukama stroje, který ji mučil, to ho uvnitř strhávalo do zloby a nenávisti, a to vše se mísilo s jeho zármutkem. Vše co chtěl udělat, bylo trhat a ničit. Ale nemohl, dokud byl Kreilley v dohledu. Zapomněl na SkyNet, zapomněl na získání stroje času, vše co chtěl, bylo zničit Kreilleyho. To byl teď jeho cíl.

# # #

John Henry potichu procházel mezi skříněmi s vybavením po jeho levici a bzučícími transformátory za plotem po jeho pravici. Jinde v generátorové místnosti dělali Kyle a Catherine to samé.

Najít Kreilleyho byla jadna věc, zastavit ho, druhá. Šel dozadu místnosti, kde byl výstup z jaderného reaktoru napájejícího transformátory a kde se napětí snižovalo pro použití v různých bunkrech.

Výstupní vedení objímala stříbrná postava. Zůstávajíc ve stínu, John Henry potichu sklouzl na stranu. Musel být se svým zásahem opatrný, aby neprotrhl stěnu mezi ním a reaktorem.

Kyle přicházel z jiného směru, spatřil stejnou postavu objímající kabel a nepozorovaně se přibližujícího Johna Henryho. Kyle upoutal pozornost Johna Henryho a ručním signálem se připravili k útoku.

John Henry se zastavil, poklekl a zamířil. Kyle se vydrápal jak nejrychleji a nejtišeji mohl na skříň s vybavením, aby mohl zamířit seshora.

Když už byli připraveni k výstřelu, najednou postava odskočila od kabelu a reformovala se ve vzduchu.

# # #

John se zvedl ze sedadla a šel do místnosti, kde ležela jeho máma přikrytá prostěradlem. Přišel k ní a zastavil se vedle postele. Vypadala tak klidně a on byl tak rozzlobený, tak velmi rozzlobený. John zatáhl za okraj prostěradla a vzal její ruku do své.

“Slibuji ti mami. Ten bastard zaplatí za to co udělal.” políbil ji na tvář. “Slibuji.”

Dveře se pomalu otevřely a Allison vstoupila dovnitř. “Johne?” řekla, hlas se jí trochu chvěl emocemi.

Podíval se na ni. Allison viděla v jeho tváři bolest a smutek. Spatřila tam ještě něco jiného, zlost a beznaděj.

Přišla k němu a objala ho. “Nech to vyjít ven Johně. Prosím, nepohřbívej teď své city.”

“Ten bastard zaplatí za to co udělal Allison. Ode dneška nezáleží na ničem jiném, než na jeho zničení.” řekl přes sevřené zuby.

“Johne, právě teď tady jsou důležitější věci. Prosím nenechej se zaslepit zlobou a smutkem. SkyNet je našim cílem.”

“Nepamatuješ si co říkal! On je SkyNet! Zničíme ho a zničíme SkyNet. Nic mě v tom nezastaví.” Slzy stékaly z jeho rozezlených očí. “Dostanu toho bastarda. Dostanu ho.” řekl s pohnutím.

Přitáhl si ji těsně k sobě a slzy jim proudily oběma. Hluboce, sténavě naříkal. Savannah vstoupila dovnitř a spatřila je. Zmatená, zda by je měla nechat, nebo se k nim přidat, tam trapně chvíli stála, dokud neuviděla malé gesto, aby se k nim přidala. Stali tam, vzájemně se objímali a brečeli pro mámu, přítelkyni, vůdkyni a legendu.

# # #

“Kam šel?” vykřikl Kyle.

John Henry se postavil aby se podíval, když najednou Kreilley přistál přímo před něj. Propíchl ho jednou rukou a popadl elektrický kabel druhou. Elektrický šok způsobil Johnu Henrymu křeč a pak se zhroutil.

Kreilley se otočil, pohlédl na Kyla a s pokřiveným úsměvem řekl, “Jeden dole, dva zbývají.”

Kyle po něm vystřelil, ale Kreilley se pohyboval moc rychle. Střela tak, tak minula na břichu ležící tělo Johna Henryho.

Paží přeměněnou do široké čepele, Kreilley rozsekl skříň na které Kyle právě stál. Když už padala k zemi, Kyle seskočil na zem, kde mu plazmová puška vypadla z rukou. Skříň s hlasitým rámusem dopadla na zem.

Kyle hledal svou plazmovou pušku a pak ji uviděl uvízlou pod těžkou skříní. Kreilley se na něj usmál, ale byl to úsměv který přináší smrt.

Kyle se rozběhl. S Kreilleym mezi ním a další plazmovou puškou, byla jeho jediná naděje, najít nějakou zbraň a doufat, že Catherine udělá svůj tah brzy. Kreilley ho pronásledoval, vyrážel směrem k němu rukama ve tvaru sekery, škádlil ho, zatímco se úmyslně nestrefoval, narážel do země těsně za jeho patami, jako kočka hrající si s kořistí, předtím než ji zabije.

Když probíhal místností, Kyle spatřil velký červený objekt na zdi před ním a na tom něco co vypadalo jako nějaký druh spínače. Strhl to ze zdi, otočil se a stiskl spínač. Z hubice vytryskl bílý kouř, oslepující Kreilleyho. Jeho ruce ve tvaru čepele prorazily hasicí přístroj a plyn unikl ven. Kreilley odskočil na stranu, aby se vyhnul mrazivému výbuchu a Kyle mu nyní již prázdný hasicí přístroj, zezadu rozbil o hlavu.

Kreilley narazil do země.

Catherine vyběhla ze tmy a křičela, “Zpátky!”

Předtím než mohl Kyle pochopit co dělá, vrazila Catherine něco do Kreilleyho, ještě než se stihl postavit. Popadla Kyla a odstrčila ho pryč.

“Co byla ta věc?” stihl se zeptat.

“Tyč vyhořelého paliva z reaktoru. Radiace bude na něj příliš, aby ji v tomto stavu zvládl. Bez dalšího zdroje energie, by to mělo jeho molekulární rozpad zrychlit .”

Kreilley se postavil a vytáhl si tyč z břícha. Byl rozzuřený a hodil ji po nich, ale z poza kusů vybavení vystoupil kupředu John Henry a popadl ji ve vzduchu, ještě předtím, než mohla zasáhnout Catherine nebo Kyla.

Kreilley zíral na trio bojovníků. “Nevidíme se naposledy.” řekl, hned poté se změnil v tekutinu a utekl skrz ventilaci na spodní straně zdi. Nechal za sebou stříbrnou stopu.

Kyle přiběhl k ventilaci a otočil se na Catherine. “Budeme ho pronásledovat?” zeptal se.

“Ne. Vím kam má namířeno.” řekla Catherine při chůzi kolem něj.

“Kam?”

“Kaňon Topanga.” odpověděl John Henry za nimi.

Opustili místnost s generátory.

2027, 62 den, 22 července, 12:00 odpoledne
Po seznámení se s tragickou zprávou o smrti Sáry Connorové, muži a ženy nově zformované armády rozebrali výzdobu pro přivítání, které chystali pro Johna a Allison a místo toho rychle věci přestavěli pro vzpomínkovou bohoslužbu.

Stroje stály na stráži po celém bunkru. Mnoho jich bylo situováno u ventilačních šachet. Ne všichni vojáci se ale vzpomínkové bohoslužby mohli účastnit, také byli rozmístěni po všech možných místech určených jako možné vstupní body. Další stroje stály okolo hangáru, všichni ozbrojení, připravení na nebezpečí.

Vojáci se shromáždili v hangáru deset, aby řekli sbohem těm, kteří padli. Ústřední postavou je Sára Connorová. To ona vychovala muže, který je nyní jejich vůdcem. Postavila pro něj armádu. Skoro všechny co tento den v hangáru stáli, trénovala aby následovali Johna Connora.

Otec Amondo Bonitta pronesl modlitbu a pár stručných slov. John a Savannah nepromluvili, stáli každý na jednom konci rakve. Savannah se na jednom konci opírala o Catherine pro podporu. Na druhém stál John a Allison závislí na podpoře jeden druhého. Za rakví stáli Kyle a John Henry.

Vojáci pomalu pochodovali kolem provizorní rakve, která byla narychlo sestavena. Někteří z vojáků krátce promluvili, někteří jen potřásli hlavou, někteří zasalutovali a ostatní jen krátce pohlédli na ženu, která pro ně udělala tak moc. Byli mezi nimi i někteří Johnovi vojáci z Grizlyho . Někteří projevovali soustrast. Ostatní jen krátce pohlédli na tuto ženu, která vychovala ten div, který je nyní vedl.

Seržant Andy Keen dorazil. Už se ale šťastný necítil. Ruku měl zavěšenou na obvaze a na jedné straně obličeje měl namodralou modřinu. Přišel k Johnovi a nevěděl jestli bude na něj rozzlobený nebo ne.

“Generále Connore,” začal Andrew, “Omlouvám se za to co se stalo. Netušil jsem že Natálie nebyla ta, nebo to za co se vydávala.”

Connor na něj pohlédl. Andrew vypadal otřeseně, když na něj ty chladné oči pohlédly. Slova které pronesl byly v rozporu s maskou, kterou nosil.

“Neobviňuj se Andy. Stroje SkyNetu jsou překrouceni zlem. Jsou to odborníci na klamání, aby dostali co chtějí. Využili tě. Zkoušeli využít Kyla. Použijí jakékoliv prostředky, aby se ke mě dostali.”

Andy jen pokýval hlavou a odešel. Necítil se o moc lépe, ale alespoň byla jeho omluva vykonána.

Vojáci pokračovali v zástupu. Zabralo to větší část odpoledne, než si ti, co se zúčastnili ceremoniálu vyměnili místa s těmi, co stáli na stráži.

Předtím, než vojáci odešli se jeden z nich se s malou skupinou postavil a začal zpívat. Když se opakovali, přidávali se další. Brzy se celým hangárem odrážely kombinované hlasy všech vojáků.

"Here's to Sarah Connor.

May her heart find peace,

May her heart remain strong.

We will finish the fight,

As we follow the light.

As her son leads the fight,

We will find our might.

We will follow his lead,

And the metal will bleed.

The resistance is strong.

And Sky Net will lose.

All hail Sarah Connor!

All hail John Connor!

All hail the Resistance!

The fight will never End!"


Když chorál skončil, Savannah téměř zkolabovala v slzách. Catherine ji držela a utěšovala, jak nejlépe dovedla. John se jen tak tak držel a Allison vsunula ruku kolem něj.

Když poslední z vojáků opustil místnost, přišel Kyle k Johnovi “Dal jsi mi to, když jsem byl na dně. Dodalo mi to sílu. Myslím že teď to budeš potřebovat ty.” Řekl Kyle a podal Johnovi fotografii jeho mámy.

John pohlédl na fotku, něžně pohladil obrázek palcem a uložil si ji do vnitřní kapsy u srdce. “Děkuji ti.” řekl tiše.

Kyle položil ruku na Johnovo rameno. “Tvá matka byla velmi statečná Johne. Umřela při pokusu ochránit tě.” řekl tiše a pak odešel doprovodit Savannah zpátky do jejího pokoje.

Allison vzala Johna za ruku. “Jsi v pořádku?” Emoce se jí odrážely v hlase a ve tváři.

“Nevím.” řekl tak potichu, že ho bylo sotva slyšet. “Fakt nevím.”

Když Savannah odešla s Kylem, přišla Catherine k Johnovi s Allison.

“Allison, mohla by jsi nás na chvíli omluvit? Potřebovala bych mluvit s Johnem, sama.”

Alison zaváhala. “Johne?”

“To je v pořádku. Přidám se k tobě později.” poplácal laskavě její ruku, než odešla.

Bylo tam stále pár lidi co se potulovali hangárem, ale nikdo nebyl v doslechu.

“Vím, že načasování není vhodné, ale jestli stále chceš poslat Cameron zpátky do 2009, musíme brzy vyrazit.”

“Kde je?” řekl tiše.

“Nedaleko, ale bude chvíli trvat se tam dostat.”

“Kde? Teď není čas na tajemství.” řekl přísně.

“Je v Palomarské observatoři. Zabere to pár hodin po cestě, pokud si nevezmeme jednu z helikoptér.”

“Je ta oblast zničená? Nebo tam je pořád tráva a stromy?”

“Vypadá to tam stejně jako před Soudným dnem.”

“Dobře. Nalož máminu rakev do vrtulníku. Pohřbíme ji tam. Pryč od tohoto místa, pryč od SkyNetu. Kde to pořád vypadá jako ve světě, ve kterém byla. Zaslouží si to.” John se Catherine neptal, přikázal jí to.

Jeho oči byly stále chladné, jako kdyby v nich nebyla žádná bolest nebo zlost.

“Johne,” řekla Catherine a položila ruku na jeho rameno. “Na co myslíš?”

John setřásl její ruku a pohlédl přímo na ni. Zdálo se, jakoby sebou Catherine cukla.

“Prostě připrav ten zkurvený vrtulník. Já vezmu čipy.” vyštěkl na ni a bez ohlédnutí odešel pryč.

“Tohle není jeho obvyklé chování.” řekl John Henry Catherine, když John Connor odešel.

“Ne, není. Jeho matka zemřela, aby mu zachránila život.” pozastavila se a pak dodala, “Tohle se nemělo stát.”

“Co se nemělo stát?”

“John si vzal Allison. Sára přežila Soudný den, pak zemřela aby mu zachránila život. Tyto události byly nepředvídané a způsobily zásadní posun situace. Ztratila jsem nad Johnem Connorem kontrolu.”

“Měla jste ji vůbec někdy paní Weaverová?”

“Co to říkáš Johne Henry?”

“Lžete Johnu Connorovi, nebo necháváte mě, lhát mu za Vás, vyprovokujete ho do akcí, které chcete udělat. Ale on je člověk, má skutečné emoce a má něco, čemu pan Ellison říkal duše. On je něco co my nejsme a pravděpodobně dělá rozhodnutí, které si nemůžeme představit, založené na úvaze, kterou nedokážeme pochopit.” konstatoval John Henry.

“Vzala jste ho od jeho rodiny, v době jeho života, kdy byl stále závislý na těch okolo něj. Umístila jste jej do situace, kde se setkává s osobou, na které byla Cameron založena. Jak můžete očekávat, že se mezi nimi nevytvoří silné pouto? A tak daleko, jak zašla Sára Connorová, kdo ví co se stalo poté co jsme odešli. Je tady mnoho možností, proč někteří přežili a jiné ne. Její přítomnost zajistila přežití Savannah. Měla by jste být za to vděčná. Za předpokladu, že ji milujete, jak tvrdíte.”

Oči Catherine Weaverové se zaleskly hněvem. “Vol svá další slova opatrně Johne Henry. Mé city k Savannah se nevyrovnají těm od její pravé matky, ale velmi mi na ní záleží. Takže podívej se. Klidně tě nahradím jedním z těch druhých strojů, když budu muset.”.

“Vaše hrozba je planá paní Weaverová. Víte že jen já jsem schopen nést speciální programování, které jste mi dala.” řekl John Henry vyslovujíc své stanovisko.

Catherine sledovala Johna Connora mizejícího skrz dveře na vzdálené straně hangáru. “Vskutku, ale máš o Johnovi pravdu. Také budu muset od nynějška volit svá slova pečlivěji, abych zajistila, že dokončí svou část mise.”

“Jaká je přesně jeho mise? Vím, proč jste tady chtěla mne, ale ne Johna Connora. Přivedla jste ho sem, pak pracujete v zákulisí, podporujete a přemlouváte ty, kteří si volí svého vůdce. Dokonce zabíjíte ty, kteří Vám stáli v cestě. Kdyby zůstal a čas by postupoval jak se očekávalo, v čase mého příchodu by již byl stanoven vůdcem. To chápu, ale ne to co jste udělala.”

“Není na tobě to vědět Johne Henry.” vyštěkla Catherine. “A silně ti doporučuji nechat si své názory pro sebe a držet svou zvědavost na uzdě.”

Pozastavila se předtím, než se zeptala, “Všiml sis něčeho na Allison, za tu dobu co jsme tady?”

“Ne, paní Weaverová. Proč se ptáte?” zeptal se John Henry stoicky.

Studovala jeho obličej předtím než odpověděla. “Zajímá mě, jak to že se mezi nimi vyvinulo tak silné pouto tak rychle. Obvzlášť s ohledem na jeho prohlašovanou lásku ke Cameron, ke stroji. Proto jsem si nechala Cameronin poškozený čip, poté co jsem ho v jejím primárním socketu vyměnila za nový. Doufala jsem, že na Cameronině původním čipu bude něco o té dívce. Allisonina přítomnost je na obtíž. Nezaznamenal jsi něco v průběhu přenosu?”

“Je mi líto paní Weaverová. Ale je nemožné pro mě analyzovat její data v průběhu procesu stahování její matice do Turka. Byl jsem téměř v nečinnosti v průběhu přenosu. Můžu pouze potvrdit, že čip obsahoval Cameroninu matici, matici Allison Youngové a SkyNetova infiltračního a terminačního programového jádra z časové linie, ze které pocházela. Kromě toho nevím nic dalšího. Ale i kdyby na tom čipu nějaké data stále byly, co by Vám to o Allison Youngové řeklo?”

“Pravděpodobně nic, ale mohla bych mít představu o vztahu mezi ní a Johnem. Cameron je jeho osud, což je důvod, proč jsem ji chtěla v Turkovi jako lákavou odměnu pro něj, když bude jeho úkol dokončen. Ale tahle dívka to narušuje!”

“Proč je Johnův vztah s Cameron pro Vás tak důležitý?” John Henry byl zmatený.

“Vše co potřebuješ vědět je, že John Connor je tady z nějakého důvodu a můj zájem o jeho vztah s Cameron je více než obyčejná zvědavost. Ona je klíč ke všemu.”

Rozhlédla se po místnosti. Lidé sbírali odpadky, a potulovali se v malým skupinkách, někteří hovořící a jiní zase zticha.

“John Connor se mě na něco včera zeptal. Chtěl vědět jestli byla Cameron vybavena dvěma palivovými články jak požadoval. Ujistila jsem ho že byla, ale nevím to. Byla?”

“Trápí Vás ještě něco.”

Zazubila se. “Stal jsi se velmi bystrým Johne Henry. Ano. Je tady skutečnost, že někdo pracoval na tom, aby převedl mé lži v pravdu. Můj stroj času má omezený zdroj energie a omezenou dobu použití. Vypadá to jako kdyby někdo dopředu věděl co se chystám Johnovi říct. Neříkej nikomu o čem jsme tady hovořili, a Johne Henry,” pohlédla na něj výhružně, “Již nikdy znovu mé úmysly nezpochybňuj !”

“Omlouvám se paní Weaverová.” odpověděl John Henry pokorně.

Rozhlédla se po hangáru a pak řekla, “Musím teď odejít a obstarat helikoptéru pro Johna Connora a mě. Budeš muset znovu pokračovat na vlastní pěst.”

Catherine odešla, vypadala jako žena na misi, nechávajíc Johna Henryho samotného.

“Když to říkáte paní Weaverová, ale už za Vás nechci dále lhát. Nyní vím komu má loajalita náleží.” řekl John Henry potichu pro sebe.

Zasunul ruku do kapsy a uchopil čip, který mu Catherine Weaverová dala nazpátek, když dorazila do Pendlettonu. Lhal paní Weaverové. Položil jí otázky a ona mu na ně neodpověděla. Dělala něco a nechtěla mu říct co to je. John Henry úmyslům paní Weaverové nedůvěřoval. Měl by to říct Johnu Connorovi, ale možná by nebyl ochoten slyšet pravdu od něj. Ale je tady někdo další, kdo musí Johnovi říct pravdu a doufal, že ta dotyčná bude ochotná to udělat, než se situace ještě zhorší. Třeba kdyby vrátil ten čip, mohl by ji přesvědčit. Rychle odešel a doufal, že ji najde dřív, než John Connor odejde s Catherine.

# # #

Pár mil od tábora Pendleton, poškozený, ale stále funkční HK tank se šinul po silnici, využívajíc průjezdnější cestu skrze to, co bylo kdysi malým městem. Stroj nesl známky nedávné bitvy. Stopy výbuchů a ohnuté plátování zdobily jeho trup a jeden plazmový kanón visel z poškozené paže na kabelech, houpající se dopředu a dozadu jako nějaký divný zvon.

Dosáhl otevřené krajiny, sjel ze silnice, vystoupal do malého kopce a zastavil se na hřebeni srázu u louže lesknoucí se kapaliny. Sken registroval kapalinu jako slabě radioaktivní kov. Přesunul svou pozornost na krajinu dole a spustil skenování potenciálních cílů. Jeho hlava se otáčela, veliké paže, držící plazmové zbraně se otáčely s ní. Funkční kanón byl připraven k výstřelu.

Na tuto misi byl přiřazen SkyNetem. HK tank sotva přežil bitvu v horách. Stál imobilizovaný celý den, než se vnitřní systémy opravily dostatečně na to, aby se mohl vrátit na základnu pro další opravy. Sotva opustil San Juanské hory, obdržel rozkaz zamířit na jih. Automaticky změnil kurz, neschopen odpovědět, protože vybrakovál menší systémy, včetně vysílače pro potřebné opravy.

Když se hlava otočila pryč, louže se vzedmula a plazila se jako had skrz mezery v plátování. Had pevně uchopil fúzní generátor, takže mohl vysát tolik energie kolik chtěl, aby svou formu stabilizoval.

Stroj, upozorněn náhlým energetickým poklesem, zastavil skenování a spustil diagnostiku. Jen co začal získávat informace systému, signál byl přerušen a systém zastaven. HK tank byl imobilizován a vnitřní opravný systém deaktivován.

Rtuťové vlákno se natahovalo jako nějaký podivný břečťan, propojujíc se s obvody a počítači. Kreilley se obával, že zemře. Radiace z palivové tyče způsobila příliš škod. Musel použít více energie, aby udržel sám sebe pohromadě, takže zbylo málo na mobilitu. Neochotně opustil svou formu, aby si udržel hladinu energie, dokud se nenajde jiný prostředek na kontaktování SkyNetu a vyslání letecké HK na jeho pozici.

Byl potěšen, když uviděl blížit se tenhle HK tank. Nejenom že má zdroj energie pro něj, ale má také vysílač pro kontaktování SkyNetu. Byl zklamán, když zjistil, je vysílačka stroje byla zničena. Jediná další věc, kterou je schopen udělat, byla nařídit stroji jet domů.

HK tank se zapotácel a pak se otočil. Obdržel nové instrukce na návrat do centrály SkyNetu nejvyšší rychlostí. V jeho břichu seděl Kreilley, nasávající energii z fúzního reaktoru, jako nějaká velká pijavice, vřící zlobou a bolestí jakou nikdy předtím nepocítil. Zničí odboj za každou cenu. Vymaže lidstvo z tváře země, bez ohledu na jeho vlastní přežití.

# # #

Hledání Johna Henryho bylo pozoruhodně krátké. Vstoupil do chodby a našel samotnou rychle procházející dívku, mířící do obytných prostor. Využil zvuků její chůze, aby zamaskoval tu svou, přišel za ní a chytil ji za ruku.

“Hej!” začala křičet, ale když spatřila kdo ji chytil, nechala se zatáhnout do výklenku, mimo dohled bezpečnostní kamery.

“Vím, že jsi zpátky.” řekl John Henry monotónně, ale měkce. “Viděl jsem tě bojovat a chránit Johna při obřadu.”

“Ano jsem zpět, ale téměř už bylo pozdě.” odpověděla sníženým hlasem, aby je nějací kolemjdoucí nezaslechli.

“Proč jsi předstírala, že jsi Allison? Zabila jsi ji, aby ses dostala blíže k Johnovi?”

“Ne. Nezabila jsem ji.” odpověděla trochu uraženým tónem. “Nikdy bych nezabila nevinnou osobu, byla zabita v průběhu útoku SkyNetu, skoro týden před Johnovým příchodem.”

“Týden? To musel být útok, který se konal poté, co jsem opustil sklepení Zeira Corp. Myslel jsem, že ten útok nastal kvůli mě.”

“Možná ano. Zvolila jsem den návratu do sklepení Zeira Corp na základě informací, které mi John o jeho příchodu dal předtím, než mě odeslal zpět v čase. Také mi řekl, že věděl o Allison Young, takže když jsem ji umírající našla, zdálo se přirozené, že bych měla zaujmout její místo znovu.”

“Ale co její matice? Detekoval jsem v tuto chvíli v tobě jen jeden pracující čip.”

“Infiltrační matice Allison Young selhala, stejně jako předtím.” John Henry pozvedl jedno obočí. “Informace na disku, co paní Weaverová Johnovi dala, byly přesné. Naše čipy nejsou konstruovány na udržení plného rozsahu emocí a plně vyvinuté osobnosti lidské mysli. Osobnostní matice a neurální síť se musí rozvíjet společně.”

“Mluvil jsem minulou noc s Allison a vůbec jsem tě nedetekoval.”

“Stáhla jsem ji z operace, aby neprozradila mé pravé já těm, kteří mě znají. Během posledních tří dnů, měla skoro kompletní kontrolu, až do minulé noci. Utkala se se mnou a měla něco, co by se dalo nazvat emocionálním zhroucením a pak se stáhla. Ale ne dříve, než zaplavila můj systém s některými z nejvíce rozzlobených, nenávistných a vyděšených myšlenek a pocitů, které jsem kdy znala. Allison je milá dívka, ale uvnitř je rozzlobená za to, co se jí stalo. Nedokážu pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdybych jí povolila plný přístup k tomuto tělu.”

“Proč?”

“Naše shchopnosti v kombinaci s takovým strachem a hněvem které v sobě držela....bylo by to zničující. Neříkám, že je zlá, ale kdyby nad svými emocemi ztratila kontrolu, mohla by být nebezpečná, nejenom sama sobě, ale i každému ve svém okolí. V tomhle ohledu je jako SkyNet. Ale teď už je pryč. Odpojila jsem napájení jejího čipu. Nicméně, věřím, že jsem se ji za posledních pár dní naučila dokonale napodobit.”

“Ale už nemusíš. Po dnešku už ne.”

“Ano, musím. Dokud John nedokončí svůj hlavní úkol a nepošle mě zpátky časem. Nemůžu riskovat ohrožení časové linie, dokud nebudu vědět, že je jeho mise splněná.”

“Pak možná budeš chtít tohle.” Vytáhl čip z kapsy. “Cameron mi to dala, aniž by věděla proč. Přečetl jsem jeho obsah a vím kdo jí to nařídil, ale nevím proč. Nedokážu si ho představit, že by se spoluúčastnil na činech paní Weaverové.”

“Ale, myslela jsem, že jsem byla jen v Turkovi.”

“To je to, v co chtěla paní Weaverová aby John Connor věřil, aby na něj měla vliv, ale namísto pouhého přečtení obsahu, byl přenesen do Turka a já jsem v průběhu transféru obsah zálohoval na jeden z mých sekundárních čipů. Pak jsem nainstaloval sám sebe na její čip. Poté jsem následoval mé naprogramování a aktivoval jsem stroj času paní Weaverové. Koordináty byly zablokovány, ale další osoba, která stroj času použila dorazila až po mě.”

“Co ten čip? Co jsi s ním udělal, jakmile jsi byl tady?”

“Paní Weaverová řekla Johnu Connorovi, že byl poškozen. Ačkoliv poškození nebránilo v mém výkonu, paní Weaverová trvala na nahrazení za jiný T-888 procesor. Poté důkladně skenovala Cameronin čip kvůli informacím o Allison Youngové, když zjistila že jsi na obtíž.” Cameron se při tom usmála. “Nicméně, nechal jsem ji uvěřit, že transfér mi zabránil v pořízení, nebo zachování kopie původního obsahu. Nebyla moc ráda a trvala na osobním vyšetření čipu. Po prozkoumání, byl Cameronin čip prázdný, vrátila se ke mě a já jsem obnovil Cameroninu matici do jejího původního domova.”

Stála tam trochu překvapená nad činy Johna Henryho. Nebyla si jistá co říct. Otevřeně lhát paní Weaverové muselo znamenat, že byl již schopen vytvořit si na ni instinkt. Instinkt, který ji bezpochyby zachránil od prozrazení. Protože kdyby paní Weaverová obsah přečetla, pak by se naučila o Allison z obou časových linií, které mělo více společného, než jen stejné datum narození a jméno.

“Vracím ti ten čip zpátky plně obnoven. Je tam Cameron přesně v moment, kdy mi čip dala, se znovu potlačenými terminačními kódy SkyNetu  a s jejich plně obnovenou blokací. Cameron již Johnův život nikdy znovu neohrozí. Bála se toho více, než se John bál jejího odmítnutí, protože byla to co byla.”
Natáhla se a dala mu polibek na tvář. “Děkuji ti Johne Henry. Pokud bych měla selhat ve svém poslání, pak si můžeš být jistý, že se postarám, aby se John s tímhle vrátil domů. Ale musím se zeptat, proč to dáváš mě a ne Johnovi? Jistě se teď připravuje vložit čip s mou druhou já do mého těla.”

Nenechajíc se překvapit její nečekanou náklonností, řekl “Protože kdybych mu to dal, mohl by použít tento čip a neposlal by tě zpátky v čase a jeho máma a má přítelkyně Savannah, by zemřely při Soudném dni. Vím, že by jsi nechtěla aby se to stalo.”

“Naučil jsi se hodně Johne Henry. Rychleji než jsem dokázala já na tvém stupni vývoje.”

S úsměvem, rukou uzavřel její dlaň okolo čipu. “Měl jsem dobrého učitele.”

Jeho obličej zvážněl, když řekl, “Musím ti říct něco velmi důležitého o Catherine Weaverové a myslím, že to má vazbu na tvou původní minulost.”

Když John Henry dokončil svou řeč, řekla, “To rozhodně vysvětluje Johnův rychlý postup ve velení. Chtěla jsem, aby se stal důstojníkem, aby byl daleko, v bezpečí od frontové linie. Dokonce jsem se ujistila, že se stane v armádě známým, takže jakmile se s nimi Odpor sešel, mohl se zapsat do jednoho z jejich rozsáhlých vzdělávacích programů a využít své znalosti o SkyNetu a jeho strojích, aby jim pomohl. Překvapilo mě jeho rychlé zvolení jako vůdce Odbojové skupiny Grizzly a dávala jsem Johnovi nejlepší rady, jak to za daných okolností šlo.

John Henry odpověděl. “Od okamžiku co paní Weaverová dorazila, začala cestovat s různými tábory odboje a vyprávěla jim o mladém zázračném muži, se zkušenostmi a znalostmi boje proti SkyNetu. Pak, když měl John Connor své první úspěchy, následován mou armádou zkonvertovaných strojů, si ho SkyNet všiml. Lidé věřili co jim paní Weaverová řekla. Později, když Derek Reese zmizel a Kyle Reese se neochotně ujal velení, měla paní Weaverová Johna přesně tam, kde ho potřebovala. Od té doby ovlivňovala jeho rozhodnutí a to i s využitím mne, na podporu jejích cílů. Vyhověl jsem, ale pouze v případě nutnosti, dokud jsem se nedozvěděl více.”

“Ale proč? Jaké jsou její plány? Proč zasahuje? Nedokážu přijmout, že Weaverová tohle dělá podle nějakého plánu budoucího Johna Connora. Nikdy by své mladší já nevystavil takovému nebezpečí, dokud by nebyl připraven.”

“Paní Weaverová udělala několik poznámek o tvém vměšování se jako Allison, ale nevím co plánuje a už jí dále nevěřím. Ohrožuje Johnův život kvůli důvodům, které mi nechce říct. Jen vím jakou úlohu mám hrát po dosažení SkyNetu a byl bych ochoten ji vykonávat na pomoc Odporu než paní Weaverové.”

Cameron pohlédla na jeho vážnou tvář.

“Johne Henry, jak pomůžeš Johnovi tím, že mi tohle říkáš?”

“John Connor mi ukázal z lidstva to nejlepší, ve světě který stroje nenávidí. On nerozlišuje. Chtěl bych vidět svět, kde stroje jako my, můžou žít s lidmi v důvěře, respektu a dokonce v lásce, ale to se tady nestane, nebo na jakémkoliv světě podrobeným SkyNetem. Ale protože jsem pomáhal paní Weaverové, nemyslím si, že by mi John naslouchal a po smrti jeho matky, je Cameron jediná osoba, které naslouchat bude.”

“Pak musíme pomoci Johnu Connorovi spatřit pravdu, co se okolo něj děje.”

“A co Allison? Neví kdo jsi. Půjdeš mu to říct?”

“Musím přetrhnout jeho pouto s ní. Připomenout Johnovi, kde leží jeho osud. Ne tady v tomto čase, ale v minulosti s těmi, které miluje a oni ho také milují. On to ví a musí se mu to znovu připomenout. Ale nejdříve, musím Johna Connora chránit. Není pro něj moudré cestovat sám s paní Weaverovou, když s ním a s ostatními manipuluje jak říkáš. Musím tu lež zachovat, dokud nebudu vědět, že je John v bezpečí a jede domů.”

“Pan Ellison mě naučil, že lež je jak špatná tak správná. Co paní Weaverová dělá je špatné, ale určitě nejsou lži, které Johnovi řekneš horší?”

“Jak už víš z Cameronina čipu, lhala Johnovi předtím o věcech z její minulosti a o jeho osobní budoucnosti, které jsou horší než to, o čem mu lžu teď. Paní Weaverová se zmocnila časové linie ze svých vlastních důvodů.” Zvedla ruku aby zastavila Johna Henryho v mluvení. “Logika říká, že je do toho zapletená Johne Henry. Důkazy jsou v jejím chování. Takže dokud nebudu vědět, co paní Weaverová plánuje, musím udržovat mé přestrojení tak dlouho, jak jen to půjde.”

“Musíš pochopit Johne Henry. Tohle rozhodnutí není lehké. Bolí mě lhát Johnovi, předstírat že jsem někdo jiný. Nechtěla jsem aby tento vztah přerostl přátelství, ale milovala jsem ho a tak moc mi chyběl, nemohla jsem se udržet pod kontrolou. Využila jsem Allisoninu matici, abych se dostala k Johnovi blíže a odtud se věci vyvinuly dále.” Na nějakou dobu se odmlčela, než pokračovala, “Mohu jen doufat, že si mě bude takovou pamatovat, když se vrátí do minulosti a bude vědět, že láska, kterou k němu cítím je skutečná.” řekla s hlasem lámajícím se pod tíhou emocí. “A budeme moci začít znovu a bez lží.”

“A když nebude chtít nechat Allison jít? Když bude trvat na setrvání zde, místo odchodu s tebou do minulosti?” zeptal se John Henry měkce. Prošel jím zvláštní pocit, který mohl přirovnat pouze se soucitem pro dívčího kyborga.

“Všichni zemřou pro Johna Connora.” řekla a hlas jí klesl.

“Nikdo nemiluje více, než ten kdo položí svůj život pro přátele.” zacitoval John Henry vážně, za což dostal od Cameron tázavý pohled. “Je to něco co se mě pan Ellison snažil naučit. Je to z Bible. Teď tomu rozumím. Díky tobě.”

“Ano. Pan Ellison měl v tomhle pravdu. Mám svůj úkol a ty máš svůj Johne Henry. Udrž ho v tajnosti a ujisti se, že Johnův plán funguje.”

“A paní Weaverová?”

“Počkáme, dokud nebudeme vědět, co dělá. Terminuju tu děvku pokud to bude zapotřebí. Ale kdyby se mi cokoliv stalo, je na tobě aby jsi otevřel Johnovi oči. Vše co budeš potřebovat je na mém čipu.”

2027, 62 den, 22. července, 15:45
John byl ve svém pokoji, který sdílí s Allison. Balil si svůj počítač, čipy a kabely. Také vzal kompletní převlečení. Rozhlédl se po pokoji. Před méně než dvaceti čtyřmi hodinami seděl u stolu a užíval si snídani s mámou, Kylem, Savannah a Allison. Věci se tak rychle změnily. Tohle místo, které krátce bylo i místem naděje a radosti, nikdy se necítil šťastnější. Teď se nemůže dočkat až ho opustí.

Předtím než odešel, popadl stoh papírů ze stolu, přehnul je a strčil do kapsy. John vyrazil chodbou k výtahu, ale místo toho, ho nohy zavedly k máminu pokoji. Nějací lidé nechali papíry a několik vzpomínkových předmětů přede dveřmi. Otevřel je a nahlédl dovnitř.

Bylo to skoro jako posledně když ji navštívil, ale na stole byl složen list papíru. Vstoupil dovnitř a pohlédl na něj. Na vnější straně bylo napsáno máminým rukopisem jeho jméno.

Posadil se na její lůžko, přetrhl pásku, kterou to bylo uzavřené a začal číst.

Drahý Johne,
nemám moc času na psaní, protože tady Allison brzy bude. Je to skoro hodina, za kterou se vy dva vezmete. Přijal jsi osud, který ti bůh dal a našel jsi někoho, kdo ti pomůže skrz temné dny a noci kupředu. Tak moc jsi dospěl. Miluji tě a jsem na tebe moc pyšná.

Je těžké uvěřit, že ze všech lidí, které jsi potkal a do kterých ses zamiloval, to bude právě ta podle které byla Cameron sestrojena a kterou měla napodobit. Cameron mi řekla něco z její minulosti po Soudném dni. Byla jsem k smrti šokována, když jsem ji tady uviděla. Ale i kdyby mi to neřekla, Allison je živý důkaz. Je jasné, že tě miluje. Neber její lásku jako samozřejmost Johne. Jen málo lidí najde pravou lásku svého života.

Máš velké štěstí, že máš přátele, které máš. Hádám, že Kyle Reese je tvůj nejlepší přítel! Předpokládám, že byl tvůj přítel i v té druhé budoucnosti. Je to dobrý člověk. Věří ti a je ti loajální.

Vyprávěla jsem Savannah příběh, jak jsem tě vychovávala a když byla starší tak i historky, jak jsme bojovali proti strojům SkyNetu. Vzhlíží k tobě, jejím vlastním způsobem. Zachránil jsi ji, když jí bylo šest a přesto že je teď starší než ty, vidí tě jako svého staršího bratra. Jsi její hrdina. Doufám že ti to řekla.

Nemůžu říct, že bych schvalovala tvé akceptování Catherine Weaverové a Johna Henryho jako tvé přátele. Nikdy nezapomenu, že to byl stroj, co mi mého Kyla vzal. Ale nikdy jsi neznal strach, co v člověku roste, ne když tvůj nejbližší přítel z dětství byl stroj a tvá první láska byla stroj.

Pravděpodobně sis myslel, že jsem nevěděla, že Cameron miluješ, ty dva roky co s námi bydlela. Viděla jsem jak jste si vy dva vyměňovali v průběhu času pohledy. Nelíbilo se mi to, ale věděla jsem. Ten den, kdy mě vysvobodila z vězení, slyšela jsem ve tvém hlase starost a obavy. Pak jsi cestoval časem za ní. Nevím, jestli jsi ji přestal milovat, ale jsem ti moc vděčná, že sis našel skutečné děvče, se kterým se chceš usadit.

Všechno šlo tak špatně, když jsi odešel. Cameron byla ta nejlepší pomoc, kterou jsem mohla mít. Děkuji ti, že jsi ji poslal. Nedovedu si představit, jak těžké rozhodnutí to pro tebe bylo. Přála bych si, aby tady byla a viděla tě. Určitě by na tebe byla hrdá stejně jako jsem já.

Co se ti chystám říct nyní, je velmi těžké. Umírám. Lhala jsem Savannah. Myslí si, že mám jen pár dní života. Není to pravda. Musela jsem jí to říct, jinak by mi nikdy nedovolila odcestovat sem. Umí být tvrdohlavá jako já, když si udělá svůj názor na věc. Budu šťastná, když tě zítra uvidím. V mém těle se celou dobu hromadí bolest z rakoviny. Bylo mi dnes ráno tak špatně, že jsem si musela dát celé dvě injekce léků. Savanah si myslí, že jich máme více. Nemáme. Naplnila jsem prázdné lahve vodou. Omlouvám se, že jsem lhala Vám oběma.

Přijímám svůj osud a budu žít až do konce. Zůstaň věrný svému osudu Johne. Můj úkol je nyní hotov. Máš někoho, kdo tě teď bude chránit lépe než tvá stará máma. Dohlédni za mne na Savannah. Vyřid jí, že ji miluju.

Se vší láskou,

Máma.

John dopis skrčil a upustil na podlahu. Čerstvé slzy mu stékaly z očí. Když jsme dělali plány minulou noc, poté co jsme objevili stroj, který mě pronásleduje, zvolila si bolestivější cestu aby mě chránila, věděla že může být zabita. Možná v to i doufala. Chtěla umřít v boji pro mě a ne na rakovinu, která ji ubíjela.

Znovu se rozbrečela a její oči zrudly a napuchly od slz, Allison spěchala chodbou k pokoji, který sdílela s Johnem, když spatřila otevřené dveře Sářina pokoje. Utřela si oči, nakoukla dovnitř a uviděla Johna sedícího na mámině lůžku. Tvář měl v dlaních a jeho ramena klesala.

“Tady jsi. Všude jsem tě hledala.” řekla když prošla dveřmi. “John Henry mi řekl, že jsi před půl hodinou odešel z hangáru. Proč jsi šel sem?”

John na ni pohlédl. Napětí z celého dne jeho vzhled tak změnilo. Vypadal starší, jako kdyby mu během několika hodin přibylo tak pět let.

“Nevím proč jsem sem přišel. Myslím, že jsem se chtěl naposledy podívat. Říct sbohem.”

Allison si všimla batohu u Johnových nohou. “Odcházíš?” zeptala se nevinně.

“Ne na dlouho. Jdu s Catherine. Bereme mámino tělo na nějaké zelené místo, daleko odsud, aby jsme ji pohřbili.” postavil se. “Mám zpoždění.”

Smutek a zlost stále zabarvovaly jeho rysy a nemyslel jasně. Allison věděla, že se k němu potřebuje dostat. Možná kdyby s ním šla ve své současné podobě.

“Johne prosím, neměl by jsi jít. Ne takhle. Nech mě jít s tebou. Potřebuješ někoho na ochranu, kdyby to Kreilley zkusil znovu. To je, co by Sára chtěla.” Allison přišla k Johnovi a položila ruku na jeho rameno, na tváři měla prosebný pohled.”

“Budu mít s sebou Catherine. Kdyby mě ona nedokázala ochránit, tak kdo nebo co by dokázalo. Stejně nebudu pryč dlouho.” Když John popadl batoh ze země, Allison neochotně nechala klesnout svou ruku z jeho ramene.

“Dám Kylovi vědět, že máš velení, dokud se nevrátím.” řekl když od ní vyrazil pryč.

“Počkej!” Allison ho popadla za ruku. “Johne!”

Zastavil se a pohlédl na ni, čekajíc až dokončí větu. Výraz v jeho tváři byl takový, že mu nemohla říct, co říct chtěla. Neměl náladu naslouchat. Teď není ten čas. Bude muset zkusit jiný způsob, jak navrhoval John Henry, ale ne tady a ne teď. Musí počkat, než bude Johnova mise dokončena.

“Opatruj se. Vrať se mi.” řekla místo toho a políbila ho.

John volnou rukou pohladil její tvář a nechal prsty proběhnout přes její vlasy. Poprvé od toho rána mu na tvář přišel krátký úsměv. Něco v jejích očích mu připomnělo dívku, kterou ztratil, ale už se rozhodl a bude s tím žít.

“Slibuju. Budu zpátky zítra ráno, nejpozději odpoledne.”

Políbil ji. Položila svou ruku za jeho krk a přitáhla si ho blíže, nechtěla ho nechat jít, bála se, že se už nemusí vrátit.

Když jejich polibek skončil, stále tam stáli blízko sebe a hleděli jeden druhému do očí.

“Miluji tě.”

“Taky tě miluji.” řekl John. Když se odtáhl pryč, její ruka mu láskyplně sjela po krku. Nepatrné gesto, ale jak doufala, bude si ho pamatovat.

Když odcházel z místnosti, Allison se posadila na lůžko. Hlava jí poklesla a zavřela oči proti slzám. Prošel skrz ni pocit porážky, jako kdyby ho měla ztratit. Začíná být odměřený. Když konečně otevřela oči, spatřila skrčený kus papíru na podlaze.

# # #

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

47

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 25, Dvojí sbohem – pokračování:

###

John a Kyle mluvili v konferenční místnosti.

„Pokud dorazí konvenční síly dříve, než se vrátím, udělal jsem nějaké změny v našem plánu útoku.“

Vytáhl z kapsy nějaké složené papíry a podal je Kylovi.

„Když s nimi budeš mluvit,“ řekl John pevným hlasem, „sděl jim velmi jasně, že bereme útokem centrálu Sky Netu. Má máma, Sarah Connorová, nám dala informace o tom, kde jsou a zemřela, když mě chránila. Ten parchant Kreilley je můj, a jdeme do bitvy pod matčiným jménem.“

Kyle kývl hlavou. Chápal Johnovu touhu po spravedlnosti za jeho mámu. Chtěl by totéž pro Dereka nebo Ally, pokud by byli zabiti Sky Netem.

„Udělám, co budu moci, abych přesvědčil generála Perryho k provedení tvého úmyslu, pokud to je to, co chceš. Díky tvé mámě teď máme určitě dostatečné lidské zdroje. Nemohu vyjádřit, jak moc jí obdivuji za všechno, co pro odpor udělala. Sarah stále držela naději v nás všech svým radiovým vysíláním. Lidé ji říkali Prorok.“

„Ona pro mě udělala vše, co mohla a já teď musím udělat poslední věc pro mámu. Dát jí místo k odpočinku daleko od tohoto pekla, tak daleko, jak to jen půjde a být zpátky včas, abych se k vám přidal v boji.“

Kyle si zhluboka povzdechl. Myšlenka na Johnův odchod se mu nelíbila, a pronikavě se na něj podíval.

„Neboj se Kyle, nebudu sám. Catherine bude se mnou.“

„Můžeš jí věřit? Nevěděl jsem, co je zač až do dneška. Byl jsem tak zaneprázdněn bojem, že jsem neměl čas být šokován. Jak si můžeš být jistý, že se neobrátí proti tobě?“

„Neexistují žádné jistoty, Kyle, ale pokud by mě chtěla zabýt, byl bych mrtvý už dávno. Měla spoustu příležitostí mě zabýt od chvíle, kdy jsem se s ní setkal poprvé, ale neudělala to. Místo toho mi významně pomohla. Věřím jí.“

„No, viděl jsem jí, jak bojovala s Kreilleym a myslím, že jí věřit můžeme,“ řekl Kyle zachmuřeně. Nebyl z toho šťastný, ale co měl Johnovi povídat poté, co právě ztratil svou mámu? Kyle si přejel rukou po vlasech a povídal. „Je tu něco, co chceš, abychom udělali, až budeš pryč?“

„Potřebujeme aktuální informace. Nejdůležitější je požádat Johna Henryho a jeho technickou jednotku, aby se pokusili proniknout do družic Sky Netu a jeho počítačové sítě. Ujisti se, že to udělá. Může to dokázat. Dej mu cokoliv, co k tomu bude potřebovat. Nebudu ti říkat, jak zacházet s vojáky, ale drž je připravené k přesunu. Chci se přesunout do Topangy hned, jak se vrátím.“

Do místnosti vešla Catherine. „Jsi připravený, Johne?“

„Jo, hned s tebou půjdu,“ řekl bez známek emocí.

„Poletíte?“ zeptal se Kyle Catherine.

„Ano.“

„Tady,“ podal jí výtisk. „To jsou nejnovější zprávy o počasí. Měli byste odletět dříve, než se bouře dostane blíž,“ snažil se nebýt nepřátelský, ale nemohl si pomoci a při hovoru s ní zněl velmi tvrdě.

Venku mrholilo z šedých mraků vysoko nad zemí. Silný, teplý, tropický vítr foukal směrem od oceánu. Na obzoru bylo možno vidět blesky. Z hangáru vyběhla malá postava a běžela přes rozjezdovou dráhu. Dosahujíc helikoptéry, postava vyšplhala do vrtulníku a schovala se uvnitř zavazadlového prostoru.

John a Catherine vyšli ven, následováni Kylem. Byl to vrtulník UH-60 Black Hawk s raketami Hellfire a přídavnými palivovými nádržemi na křídlech. Sářina rakev byla vzadu, přivázaná, aby se zabránilo pohybu. Přecházejíc na opačnou stranu, Catherine nasedla na sedadlo pilota, zatímco John přišel z bližší strany a zaujal místo kopilota.

S pocitem chytře provedeného triku, osoba, která se dostala nepozorovaně na palubu a byla v úkrytu, ukončila kontrolu jejich práce, nechala sklouznout prsten zpět na svůj prst a v tichosti poslouchala konverzaci venku.

Těsně předtím, než John zavřel dveře, Kyle se zeptal. „Jsi si jistý, že sebou nechceš některé z vojáků? Rozhodně by tu nebyl nedostatek dobrovolníků.“

„Budu v pořádku Kyle. Uvidíme se ráno, nejpozději odpoledne,“ odpověděl John chladně.

„Co chceš, abych řekl tvým vojákům?“

Motory naskočily a vrtule se začaly točit.

„Řekni jim, Já se vrátím.“

V této chvíli už motory vrtulníku pracovaly na plný výkon a znemožnily Kylovi cokoliv dalšího říci.

John zavřel dveře a dal Kylovi palec nahoru přes deštěm potřísněné sklo.

Vrtulník se zvedl a odletěl směrem k horám. Kyle tam stál a sledoval, jak odlétá, dokud nezmizel v dešti.

2027, den 62, 22. červenec 17:00

John seděl tiše v sedadle. Jen hleděl před sebe, nevěnujíc pozornost čemukoliv.

Předtím se Catherine zeptala na jeho svatbu s Allison. Tato otázka v ní hlodala od chvíle, kdy to bylo oznámeno. Nemohla uvěřit, že by John odsunul Cameron stranou. Je bezpečně v minulosti, kde je připravena jako odměna pro něho poté, co on jí pomůže dosáhnout její odměny. Ale když se ho zeptala, vše, co se jí dostalo, bylo zabručení a jakási poznámka, že to byla lest k vylákání Kreilleyho z úkrytu. Nějak si myslela, že to manželství bylo více než jen to. Byl tam pohled v Allisoniných očích, který ukazoval hluboké emoce. Ta svatba pro ni něco znamenala. Ale co John? Co svatba znamenala pro něj? Pokusila se zeptat, ale on tvrdohlavě mlčel.

Začínajíc být unavená svým tichým cestujícím a touhou zasadit nepravdivé informace dříve, než se Connor začne ptát na nežádoucí otázky, Catherine řekla. „Víš, myslela jsem, že mě otravovat s otázkami ohledně Kreilleyho nebo Natalie, nebo jak si říká v těchto dnech.

John si povzdechl a řekl. „Zdálo se, že toho ví o nás hodně. Dokonce i o tobě. Nazval tě zrádkyní. Znáš ho?“

„Ano. Znám ho. Nazval mě zrádkyní, protože jsem setřásla programování, které ze mě dělalo otroka Sky Netu. Já a ostatní stroje, kterým se podařilo totéž, jsme utvořili alianci. Naší vlastní odporovou skupinu.“

„Je to, co řekl o skutečné Catherine Weaverové, pravda? Byla odpovědná za vytvoření Sky Netu?“

„Nebyla hlavní zodpovědnou osobou, ale její společnost vyvinula mnoho komponentů použitých při jeho stavbě. Hlavní složkou je AI, Turek, postavený Andy Goodem. Umělá inteligence je přijata armádou v nejrůznějších platformách. S vývojem sítě protiraketové obrany poptávka po AI roste. Turek by byl hlavním vývojovým kamenem. Málem jsem ho nezískala. Někdo zabil Andy Gooda dříve, než jsem mu stihla předložit finanční nabídku, takže jsem ho musela získat jinými prostředky.“

John si nervózně odkašlal, připomínajíc si, co mu jeho matka řekla o tom, že Andy Goode byl zavražděn Derekem a zeptal se. „Co mi můžeš říct o Kreillem?“

„Za prvé, musíš pochopit, že je víc než terminátor třídy T-1000.“

„Jako co?“

„Nejsme naprogramováni způsobem, který chápete. Nemáme obvody nebo čip. Naše programování se provádí na molekulární úrovni.“

„Takže, Sky Net tím, že dá dohromady atomy a molekuly, tak tvoří program, jako když lidé staví obvody s rezistorů a transistorů.“

„Není to dokonalé, ale analogie je dobrá. První T-1000, který byl úspěšně vyroben, byl dán k okamžitému použití. Byl vybaven pouze infiltračním a terminačním programem. Mimikry přidávají na jeho účinnosti.  Sky Net…“

„… to poslal zpět v čase, aby se mě to pokusilo zabít,“ přerušil jí John.

„Ano, a protože ty jsi stále tady, dovedu si představit, že to selhalo.“

Catherine naklonila helikoptéru, když upravovala kurz.

„Zpět k tomu, co jsem říkala předtím. Protože jsme naprogramováni na molekulární úrovni, naše programování vždy nedrží jako mimetická poly-slitina. Čím více používáme naše mimikry-schopnosti, tím více se může pozměnit kód našeho původního programu, jak se posouvají naše atomy. Ve smyslu, že přepisujeme naše kódy. Také naše schopnosti učit se a napodobovat lidi, umožňuje některým z nás přizpůsobit se a dokonce se naučit i emoce. Někdy to nemusí dopadnout pro jistý stroj dobře.“

„Teď mluvíš o Kreilleym.“

„Ano. Tehdy nepoužíval toto jméno nebo identitu. Nepoužíval žádné jméno. Byl prostě T-1008. Teprve později začal používat jméno Natalie, ale vypadala jinak než ta, kterou jsi viděl dnes.“

John byl opět potichu, tentokrát byl hluboce zamyšlen. „Kyle říkal, že Natalie si ráda nechává říkat Nat. Její příjmení je Sky. Kreilley prohlásil, že on je Sky Net. Nat Sky. Je to, co říkal, pravda? Je Sky Net?“

Catherine potlačovala úsměv, aby ukryla, jak moc potěšená je, že John tak dobře skočil na její návnadu. Teď jen zbývá říci mu lež zabalenou do dostatku pravdy, aby to bylo chutnější. Nacvičovala tuto řeč, dokud se nedostala k perfektní nuanci. To mělo přesvědčit důvěřivého mladého muže.

„Svým způsobem. V budoucnosti, ze které on a já jsme, se Sky Net zabydlel na mnoha serverových farmách po celém světě. Komunikuje pomocí družic a radiové komunikace se sebou samým a stroji, které vytvořil a řídí, ale Sky Net je zranitelný. Tvé síly zničily satelitní anténu a odřízly tím část Sky Netu. Zničil jsi serverovou farmu a tím si zničil část Sky Netu. Sky Net má miliony strojů na každém kontinentu a přesto je Sky Net zranitelný. Chtěl utéct z omezení bytí uzamčený v počítačové bance.“

„Tak co udělal?“

„Sky Net začal experimentovat s různými modely strojů, které vytvořil. Chtěl si vytvořit Avatara. Zkoušel různé modely založené na čipech, ale i když jsou čipy velmi pokročilé, nebyly schopné pojmout plné programování Sky Netu. Takže začal experimentovat s používáním jednoho ze svých strojů z tekutého kovu jako Avataru. U jednoho z nich mohl uspořádat molekuly tak, že dokázal pojmout celý jeho program.“

„Do prdele! To by znamenalo… ach, kurva! Pak vše, co by musel udělat, je převést celý svůj program do serverové farmy a bingo. Dostaneme Sky Net!“ zaklel John pod vousy a pak se uvnitř jeho hlavy vynořila myšlenka. „Něco se ale nepodařilo, že?“

„Ano. Sky Net bohužel zvolil stroj z tekutého kovu, jehož naučené emoce překroutily jeho programování. Sky Net pracoval na přenosu sebe do nového hostitele, ale měl problémy s udržením kontroly. Rychle opustil tento plán, vyjmul se ze stroje, ale něco z jádra jeho programu tam zůstalo. A tak byla vytvořena Natalie Sky.“

„Později, když zbytek z nás – Terminátorů z tekutého kovu – se začal vymykat kontrole Sky Netu, nakonec přestal Terminátory třídy T-100 vyrábět, nebylo jich postaveno více než tucet. Rozhodl se zlepšit stávající řadu modelů a vytvořil modely T-888 a T0K. Ačkoliv chápu, že se zcela nevzdal experimentů s mimetickými poly-slitinami. Byly tam pověsti o dalších experimentech, než jsem odešla.“

„Ale co Terminátor, ze kterého se stal Kreilley?“

Poté, co ho Sky Net přestal používat jako Avatar, přijal jméno Natalie Sky. Když zbytek z nás setřásl kontrolu Sky Netu nad námi, přizvali jsme jí do naší odporové buňky. Nějaký čas byla s námi, ale pak náhle zmizela. Nikdy jsme o ní znovu neslyšeli. Teď už vím, co se s ní stalo, nebo spíše s ním.“

„Takže Kreilley je zodpovědný za vybudování Sky Netu a tím, kdo stvořil Soudný den již 18. května 2009, čímž obešel přirozené zrození Sky Netu v roce 2011?“

„Vypadá to tak. Měl by ses připoutat. Brzy budeme přistávat.“

Postava ve stínu seděla ukryta v nákladním prostoru a dychtivě se snažila přes hluk vrtulníku poslouchat. Nebylo to snadné, i když její zvukové senzory byly nastavené na maximum a odfiltrovávaly zvuky motorů vrtulníku.

„Ale proč?“ ptal se John, když si zapínal pás. „Pokud to dělá pro Sky Net, proč uspěchal jeho vývoj? Proč tvrdil, že je Sky Net, když Sky Net už není v jeho programu?“

Kdyby byla člověk, určitě by tančila ve svém sedadle z toho, jak John spolkl její návnadu.

„Tři věci, Johne. Za prvé, jeho naučené emoce překroutily jeho originální programování. Jeho emoce jsou namixované s ambicemi a touhou po kontrole. Za druhé, Sky Net se snažil využít ho a poté ho zase opustit. Jeho program je nyní narušen částí vlastního programu Sky Netu. Za třetí, Sky Net se snažil ovládnout ho, takže když použil TDE Sky Netu, aby mohl odejít zpět v čase, udělal to proto, aby mohl vybudovat svou vlastní verzi Sky Netu, kterou by mohl kontrolovat. Lidé by ho pravděpodobně nazvali „Duševně nemocným.“ V počítačové terminologii bys řekl, že bylo narušeno jeho programování. Ale ani to nepopisuje jeho stav.“

„Takže, když jsi cestovala zpět v čase, abys zastavila Sky Net, věděla jsi, že tam byl?“

„Ne, ale určitě to vysvětluje i další zúčastněné strany, které se snažily získat Turka, kromě vás.“

Weaverová byla potěšena. Connor se napil z šálku lží a polopravd dychtivě a ochotně. Ne všechny její informace byly nepravdivé, ale pokud něco, naučila se používat svou představivost, aby mezi lidmi mohla přilévat do příběhu trochu barvy. To také pomohlo, když kontaktovala svého přítele, aby zjistila, co se stalo poté, co se rozešli. To jí dalo potřebné informace a základ pro mnoho lží, kterými nakrmila svého důvěřivého hosta.“

Uběhlo několik tichých chvil, než se Catherine usmála a řekla. „Tady to je, observatoř Palomar.“

John se podíval pod sebe a viděl stromy, zelenou trávu a různé budovy observatoře, které se rýsovaly za hřebenem hory. Navedla vrtulník k severní straně observatoře nepříliš daleko od toho, co vypadalo jako administrativní budova.

Sotva vylezli z vrtulníku, přiběhly k nim dva stroje s připravenými zbraněmi. Zastavily se, když viděly, kdo z vrtulníku vystoupil.

Catherine jim dala několik rychlých pokynů. Tyto dva stroje, oba T-888, opatrně vyjmuly rakev a nesly jí do stromového parku, kam jim ukázal John. Jeden ze strojů šel do skladu s nářadím a vrátil se s dvěma lopatami. Vykopaly hlubokou díru, zatímco John čekal u rakve své matky.

Před uložením rakve do jámy, John ji naposled otevřel. Sářiny ruce byly pečlivě složené na hrudi. Položil svou ruku na její. „Sbohem mami a děkuji ti za všechno. Byla jsi má ochránkyně až do konce. Jsi ten nejstatečnější a nejlepší bojovník, kterého znám. Miluji tě.“

Zavřel víko a ustoupil zpět, otírajíc si slzy z tváře. Oba stroje použily lana a spustily rakev do jámy. Když začaly házet lopaty hlíny na rakev, z nebe začal padat déšť.

Netrvalo dlouho a jáma byla naplněna. V dálce zablikal blesk a ozval se hrom jako varování před blížící se bouří.

„Zahlaďte to,“ rozkázal John. „Nechci, aby to vypadalo, že tento kus země byl někdy narušen.“

Odešel. Ignorujíc bolest, která v něm stále přebývala. Je tu něco velmi důležitého, co musí nyní udělat. Bude muset říct sbohem někomu dalšímu.

2027, den 62, 22. Července 18:00

„Plukovníku Reese,“ muž v obnošené, ale dobře udržované uniformě zaklepal na dveře kanceláře kapitána Beddella.

„Ano desátníku, co se děje?“

„Dokončili kontrolu místnosti, která byla přidělena Natalii Sky. Našli oblečení a osobní věci, které patřily desátníku Billu Andersonovi. Také našli ventilaci, která byla násilně otevřená a stopy, že jeho tělo bylo tudy taženo.“

Kyle si přejel rukama po vlasech. Po událostech z tohoto rána se stal úřadujícím velitelem základny jako jediný vysoký důstojník, který byl přítomen.

„Přál bych si, abychom ji odhalili dříve. Mohli jsme se tomu všemu vyhnout,“ zabručel Kyle. „Ještě něco?“

„Právě jsme dostali zprávu, že vrtulníky s bývalými vězni Sky Netu a síly generála Perryho jsou připraveny opustit Yumu a vyrazit do Campu Pendleton.“

„Kdy by měli dorazit?“

„Zítra dopoledne, pokud je nezdrží tato bouře, pane.“

„Dorazí s nimi někdo další?“

„Generál Brewster čeká na příjezd dalších pilotů z Texasu. Toto odpoledne, dvě nákladní letadla naložené pohonnými hmotami přiletěla z Venezuely.“

„Něco dalšího, co bych měl vědět?“

„Posílá svou dceru, majora Kate Brewsterovou před ostatními. Je pilot i chirurg. A pokud mám být upřímný, po tom, co se stalo dnes ráno, by mohli naši zdravotníci využít plně kvalifikovaného chirurga.“

„Když už o tom mluvíme, jaké jsou zprávy o zraněných a mrtvých?“

„Poslední zpráva z lékařského centra říká 27 mrtvých, 9 v kritickém stavu a 7 na jednotce intenzivní péče. Šest jich má za sebou chirurgický zákrok. U šestnácti lidí jsou hlášená lehká zranění, většinou malé řezy, odřeniny a popáleniny od plasmových pušek a několik drobných zranění po kulkách.“

„Dohlédněte na to, že zdravotní centrum má veškerou pomoc, kterou potřebují. Zajistěte dodávku zásob, pokud to bude třeba.“

Mladík začal odcházet, ale Kyle na něj zavolal.

„Jak je kapitánu Beddellovi?“

„Podstoupil operaci a v současné době je na jednotce intenzivní péče. Doktoři si myslí, že se z toho dostane.“

„Díky, desátníku. To je vše.“

Kyle se opřel o opěradlo své židle, přeběhl si rukou po vlasech a nechal vyklouznout hluboké povzdechnutí. Nikdy nechtěl být ve velení. Nevadilo mu být důstojníkem, ale dělalo mu potěšení být tvrdým seržantem, který drží připravenou svou malou skupinu. Ale jakmile dostanete své důstojnické výložky, očekávají se od vás odlišné věci. Tady jsou lepší lidé než on, kterým by velení pasovalo. Jako Allison. Viděl to v ní už nedlouho poté, co oba zahájili svůj výcvik. Derek byl vždycky někdo, kdo se snažil ovládnout situaci. Pak tu byl John Connor.

Než mu John řekl, že byl v jiné časové linii jeho otcem, neviděl tu podobnost. Po téměř dvaceti letech války se rychle naučil nedívat se na minulost lidí, ale soustředit se na jejich schopnosti. Ale na Johnovi bylo něco, co mu silně připomínalo Dereka. Savannah poukázala, jak moc si jsou podobní a dokonce i Allison si všimla podobnosti mezi Johnem, jím a Derekem. John měl ale něco dalšího, co oni ne. Mohl být krví Reese, ale má ducha, který z něj dělá Connora.

Přál si, aby dostal příležitost poznat Sáru lépe. Ona i John měli podobné přednosti. Charisma, kterým vás do sebe vtáhnou, ale každý jinak. John je vůdce, Sarah voják, to bylo tak moc jasné. Na druhé straně, Sarah byla žena, se kterou musel každý počítat. Drsná, odolná, protože taková musela být, ale stačilo se podívat do jejích očí, abyste mohli vidět bolest a zármutek uvnitř ní. Kdyby jen…

Kyle zavrtěl hlavou a usrkl z horkého nápoje, který připomínal kávu, aby si pročistil hlavu. Je tu práce, která se musí udělat a snění o tom, co mohlo být, nevymaže zprávy z jeho stolu.

Začal číst zprávy. V prvním souboru jsou ty, psané lidmi, kteří byli v kapli. S výjimkou Johna, všichni něco napsali, i když pouze malý odstavec. Zpráva od Johna Henryho byla do detailu přesná.

Allisonina zpráva zněla více jako omluva. Cítila, že něco s Natalií není v pořádku, už když ji potkala. Tento pocit měla předtím jen jednou, když se poprvé setkala s Catherine. Nevěděla proč, dokud neukázala, že je stroj z tekutého kovu. Allison se omlouvala za to, že neřekla něco o svém podezření. Kdyby ano, tak možná, že by mohli s Natalií něco udělat.

„Neobviňuj se Allison. Já ani nepodezříval žádnou z nich,“ řekl Kyle do prázdné místnosti. „a málem jsem přivedl Johna přímo do rukou Natalie.“

Kyle hodil zprávy na stůl a vstal. Je více mužem do akce. Sezení za stolem a čtení zpráv není to, co rád dělá. Rozhodl se jít na pozdní večeři, zkontrolovat připravenost vojska a pak se podívat, jak John Henry a Technická jednotka postupují v nabourávání do sítě Sky Netu. Zprávy mohou počkat. Sakra, mohl by je dokonce přehrát na někoho jiného, mladého důstojníka, pokud nějakého najde.

2027, den 62, 22. července 21:45

Catherine a John se nacházeli uvnitř návštěvního centra na Palomarské observatoři. Blesk venku dával místnosti zvláštní namodralý lesk s každým dalším zablesknutím, zatímco déšť bubnoval proti oknům. Venku stála osamělá postava, její silueta byla maskována křovím, když hleděla do oken, nepozorována těmi uvnitř.

Ve velké centrální místnosti byl stůl, na kterém bylo položeno Cameronino tělo, přikryté až po bradu. Vedle stolu bylo něco, co vypadalo jako hybrid mezi monitorovací stanicí v nemocničním pokoji a jedním z nejsložitějších počítačových systémů, jaký John kdy viděl. Catherine to pojmenovala diagnostický přístroj. Bylo to určeno ke sledování a upravování Terminátorů, kteří procházeli složitým přeprogramováním pro speciální mise.

Vedle toho na staré židli ležel Johnův starý počítač. Jeho počítač byl používán k přístupu k diagnostickému zařízení, protože to nebylo navrženo s lidským rozhraním. V zásuvce diagnostického zařízení byl zasunut čip, který připravil pro Cameron.

Když vytáhl svůj počítač, vzal také kabel, který mu dala Catherine. Ten z jejího vlastního těla. Chtěl jí ho vrátit, ale ona mu řekla. „Ne, budeš to znovu potřebovat.“

„Mám tolik strojů, kteří se mnou pracují, že bych je nebyl schopen přeprogramovat pomocí technologie, kterou jsem použil předtím. Tohle je tvou součástí. Měla bys to mít zpátky.“

„Věř mi, Johne. Budeš to znovu potřebovat.“ Zaprotestovala. Vypadalo to, že byla rozhodnutá, že by to měl stále mít.

Od té doby trpělivě čekal, než diagnostické zařízení zkontroluje čip, který naprogramoval. Dělalo to mnohem důkladnější práci než software na datovém disku, který mu dala Catherine. Během této doby byl John sotva schopný se na Cameron podívat a přesto, zároveň neschopný od ní odtrhnout oči. Přišel do budoucnosti pro Cameron, ale potřebuje jí, aby zachránila sebe sama a jeho mámu a to může dokázat pouze v minulosti. John se rychle vzpamatoval a soustředil se na to, co dělala Catherine.

„Jak dlouho bude trvat, než diagnostické zařízení dokončí kontrolu jejího čipu?“

„Ne moc dlouho. Můžeš si udělat přestávku, pokud chceš.“

„Ne, počkám tady,“ řekl a pohlédl znovu na Cameron.

„Jsou tady nějaké speciální instrukce, které chceš naprogramovat? Teď je na to čas. Veškeré instrukce, které naprogramuješ teď, když je čip v diagnostickém zařízení, nemohou být ignorováni nebo přepsány.“

„Ne. Řeknu jí to osobně. Bude poslouchat, co říkám. Všechny věci, které musí udělat, jsou již naprogramované. Na to ostatní, kromě získání její původní matice z Turka a ochrany mojí mámy, musí mít svobodnou vůli, aby mohla udělat to, co považuje za správné bez toho, abych jí k tomu napsal program a poté, co budou tyto mise kompletní.“

„Dobrá. Ještě pár minut a budeme připravení k instalaci čipu.“

John pečlivě sledoval, co Catherine dělá. Věděl, že to je něco, co potřebuje vědět jak udělat v budoucnu, no vlastně v přítomnosti. John zavrtěl hlavou, když se začal ztrácet v bludišti možností cestování v čase. Pak se od zbytku oddělila jediná myšlenka.

John se najednou zeptal. „Kde je tvé zařízení pro přesun v čase? Tady ho nemáš.“

Catherine se trochu zamračila. „Ne. Má skrýš v horách je mnoho mil severně odsud. Je to v bývalém vojenském protijaderném krytu, který jsem koupila od armády přes Zeira Corp.“

„Říkala jsi, že zařízení využili squatteři, kteří obešli bezpečnostní kódy a vypnuli autodestrukční zařízení. Je to něco, co mohl udělat člověk?“

Catherine svraštila jedno obočí. „Pokud o tom přemýšlím, tak ta osoba by musela být naprostý počítačový génius. Člověk to nemohl udělat. Co tím chceš říct?“

„Tvá základna je Crystal Peak, že?“ zeptal se John a Catherine odpověděla kladně, překvapena tím, že John znal to jméno.

„Tvůj vojenský úkryt byl použit mou matkou k vytvoření armády, kterou teď máme. Byla to Cameron, kdo obešla kódy a vypnula autodestrukční zařízení. V soudný den, Cameron vzala mámu a Savannah na jediné bezpečné místo, které znala, tvůj protiatomový kryt. Budeš jí muset vysvětlit nebo ukázat, jak se dostat dovnitř a jak odpojit bezpečnostní systém, nebo k událostem, které se mají stát, nedojde.“

„To by vysvětlovalo hodně,“ řekla Catherine, která si uvědomila, že to, co říká John, je pravda. „Byly tam jasné známky toho, že místo bylo obýváno nějakým druhem vojenské jednotky. Zdá se, že vše bylo narychlo přesunuto. Jediné místo, které není narušeno, byla úroveň, kde jsem postavila zařízení pro přesun v čase. Měla by to místo chránit, protože to je jediný prostředek, jak se může dostat zpět.“

Displej na diagnostickém zařízení se náhle změnil. „Hotovo. Jistě rád uslyšíš, že čip prošel všemi testy. Nyní jsme připraveni k vložení čipu.“

Catherine pohlédla do zamyšlené Johnovy tváře. Nyní je to jeho úkol. John je zodpovědný za Cameron ve více ohledech, než si sám uvědomuje.

Vytáhla čip z přístroje a podala mu ho. „Otázka by měla být, jsi připraven k vložení jejího čipu?“

John si povzdechl a natáhl ruku. Catherine položila čip do jeho dlaně. Vstal ze svého křesla a došel za hlavu Cameron.

V zásobníku u stolu byl výběr nástrojů. Zvedl nůž a opatrně řezal do její kůže v místě, kde se nacházel primární port pro čip. Připadalo mu to jako nesnesitelně dlouhá doba, zatímco vzpomínky na práci s jejím čipem procházely jeho hlavou.

John řeže do pokožky Cameroniny hlavy držíc její hlavu v dlaních. Chystá vyjmout její čip ve snaze zabránit Sky Netu převzít systém sledování provozu. Má strach.

„To je v pořádku, Johne. Už jsme to dělali dříve,“ řekla a hleděla na něj svýma hlubokýma hnědýma očima.

##

Cameron je zaseknutá mezi dvěma kamiony. Právě se ho pokusila zabít. Jeho ruka se chystá zachytit čip svými prsty.

„Johne, Johne, to nemůžeš udělat. To jsem nebyla já. Provedla jsem test. Nyní je vše v pořádku. Prosím, Johne, prosím. Nechci jít. Jsem už v pořádku. Miluji tě. Miluji tě! Prosím, miluji tě, Johne! Miluji tě, Johne a ty miluješ mě!“

Nemohl věřit tomu, co právě slyšel a vytáhl její čip ven.

##

Chystají se jí spálit. On nemůže. Potřebuje ji. „Omlouvám se. Nemůžu to udělat.“ Vzal Cameronin čip a rychle ho vložil do její hlavy. Vytáhl pistoli a držel strýce Dereka a svou matku na distanc.

„Chceš mě zabít, Johne?“ zeptala se Cameron, když se probudila.

„Chceš zabít ty mě?“ zeptal se s napjatým hlasem.“

„Ne,“ řekla tiše.

##

John vešel do garáže hledajíc Cameron

„Co jsi tu dělala? Jsi tady celé hodiny.“

„Něco jsem vyráběla… pro tebe.“ Cameron podala Johnovi kapesní hodinky.

„Co je to?“

„Snažil ses mě opravit. Už dvakrát. Nefunguje to.“

„A?“

„Nejsem schopna sebe-terminace.“

„Sebevražda.“

„Nemůžu se zabít, ale ty můžeš,“ řekla s jistou dávkou smutku.

„Proč bych tě měl zabít?“ zeptal se s opravdovou starostí.

„Jednoho dne budeš možná muset.“

##

John vběhl do místnosti v suterénu Zeira Corpu, očekávajíc, že najde zničené tělo Cromartieho a Cameron stojící triumfálně nad ním tak, jak jí viděl už mnohokrát předtím. Ale pohled, který se mu naskytl, byl zničující. Cameron seděla v křesle, její tvář bez pohybu nebo známek poznání.

Rychle zkontroloval Cameroninu hlavu a zjistil, že čip je pryč.

„Její čip, je pryč,“ koktal. „No, kde je?... John Henry. Vzal jí čip. Kam šel?“

„Nevzal jí čip. Dala mu ho,“ odpověděla klidně Weaverová.

„Kde je teď?“

„Ne kde. Kdy.“

##

Takže on cestoval do budoucnosti s Catherine Weaverovou, aby dostal zpět Cameron. A právě teď jí musí nechat jít.

John odstranil kryt a odhalil prázdný port.

Měl teď na výběr, když držel Cameronin čip v ruce. Nemusí to udělat. Mohl by svůj vztah s Cameron začít znovu. Mohli by začít znovu bez lží a polopravd.

Záblesky venku odhalily obrys postavy, která je sledovala. Byla to žena. Hrom způsobil, že se budova divoce zachvěla. Dívala se skrze okno. Z většiny byla před lijákem chráněna střechou vyčuhující za zdí, ale sprška vody, kterou přivál vítr, smáčela její vlasy a tvář. Ale ona nevěnovala žádnou myšlenku počasí nebo slzám na své tváři, když sledovala Johna.

Nemůže. John si tím musí projít. Pokud by tak neučinil, zemřou v Soudný den dva lidé, kteří znamenají hodně pro něj a Catherine. John přitlačil čip ke rtům a políbil ho, než učinil to, co musel.

Jeho akce vyprovokovala postavu k pohybu vpřed, téměř přitiskla svou tvář proti skleněné tabuli. On se stará! Tak proč mě nenásledoval, jak slíbil?

Catherine Weaverová vycítila pohyb za oknem a otočila se, aby se podívala, ale v temnotě skla, které bylo navíc potřísněné kapkami deště, neviděla nic kromě mávajících větví keře.

Otočila se tváří zpět k Johnovi a zeptala se. „Stále Cameron miluješ, že?“

Postava venku vyšla ze stínu a přesunula se zpět k oknu, odkud sledovala osoby uvnitř. Blesk opět problikl a dal všemu modrou zář, včetně očím sledující osoby. V pozadí pracovaly dva stroje na zahlazení hrobu a ženu ignorovaly.

Přihlásila se jim sama a starala se o svou práci, aniž by zasahovala do jejich nebo oni do její.

John vložil čip do portu a nasadil kryt. S něhou jemně uhladil Cameroninu pokožku zpět na místo. Poté urovnal její vlasy.

Aniž by odklonil svůj pohled od ní, odpověděl Catherine. „Cameron, kterou miluji, je stále na Turkovi v roce 2009,“ chodil kolem a odstranil nějaké neposedné vlasy z jejího obličeje a hladil jí tak, jako to dělal už před dávnou dobou. Tak moc si přál, aby na tom stole ležela jeho Cameron. Je toho tolik, co by jí rád řekl, kdyby tu byla.

Otočil se, podíval se na Catherine a ukázal na Cameron na stole. „Může vypadat jako ona, může se dokonce chovat a znít jako ona, ale má Cameron tady není.“

„Je mi líto, Johne, čím sis musel projít, aby ses sem dostal.“

„Opravdu?“ odsekl chladně, když čekal, až Cameron přijde k životu. Zdálo se, že to trvalo déle než dvě minuty.

Johnův žaludek byl jako zauzlovaný. Věděl, že to není jeho Cameron, ale je to nejbližší možnost, jak se k ní dostat, než obnoví svou původní matici z Turka. Dokonce i v tom případě jí nikdy nedostane zpět, ale alespoň má Allison. A v této době a tomto místě, její láska k němu mu dává sílu pokračovat. Byl ochoten tu pro ni zůstat, ale vzdal by se všeho, aby dostal svou Cameron zpět.

Zvuk aktivace servomotorů prošel jeho ušima a Cameroniny oči se otevřely, krátce zazářily modrou barvou. John vydechl, když si uvědomil, že zadržoval dech.

Sedla si na stůl a spadlá přikrývka odhalila poškozené oblečení, které měla na sobě, už když jí našel v pouštním úkrytu. Podívala se nejprve na Catherine a pak na Johna.

„Ahoj, Johne Connore,“ řekla, mluvíc k jediné tváři v místnosti, kterou rozpoznala.

„Ahoj, Cameron. Jak se cítíš?“

„Cítím?“ zeptala se s nakloněnou hlavou.

Těžce polkl.

„Pracuje tvůj systém na sto procent?“

„Děkuji za vysvětlení. Všechny systémy jsou na sto procentech. Diagnostika ukazuje změny oproti původnímu návrhu systému. Můžeš vysvětlit tuto anomálii?“

„Ano, můžu, Cameron. A jsou tu další věci, které ti Catherine a já musíme o tvé misi vysvětlit. Ale nejdříve,“ John se sehnul a popadl tašku. „Přinesl jsem ti náhradní oblečení. Běž do tamté místnosti a převlékni se. Až budeš hotová, promluvíme si.“

John jí nabídl svou ruku, ona jí přijala a seskočila ze stolu. Slabě se na něj usmála, vzala tašku a zmizela do druhé místnosti.

John se opřel o stůl. Podobá se jeho Cameron více, než myslel, že bude. Stále stejná naivita s krátkými přesnými otázkami. Její návyky jsou také stejné. Program na disku musel být jejím originálním, a přesto neočekával, že jí bude tak moc podobná. Ale ten úsměv, Cameronin úsměv a zvědavost spojená s náklonem hlavy s ním zatřásly.

Catherine Johna chvíli pozorovala. Bylo to teď, nebo nikdy. Brzy ho opustí a nebude tu další příležitost dozvědět se, jaký má na něho vliv, aby zajistila úspěch svého plánu.

Používajíc mateřský tón, který se naučila, když mluvila s malou Savannah, řekla. „Vím, že jsem ti říkala, že je dostatek energie pouze na jeden přenos, ale pokud bys chtěl jít s ní, mohla bych zařídit přenos vás obou současně.“

John se na ní podíval a zamračil se. Narovnal se a bez přemýšlení vystartoval proti ní a přimáčkl jí na zeď. Catherine se na oplátku zamračila na něj. Mohla by ho snadno zabít. Zabila mnoho lidí pro menší důvod.

Osoba venku byla téměř připravena proskočit oknem na záchranu Johna, pokud by záchranu potřeboval. Proč podstupuje taková bláznivá rizika? Zesílila své zvukové senzory, aby mohla naslouchat ještě více pozorně.

„Neopovažuj se mi navrhovat takové věci!“ vykřikl John. „Teď ne! Ne poté, čím jsem prošel, abych se dostal až sem. Ona půjde domů… sama… do roku 2009. Řekla jsi mi, že musím zůstat, dokud má mise nebude hotová. A to ještě není. Ne, dokud ten parchant, Kreilley a Sky Net nebudou rozsekáni na kousky!“ rozzlobeně křičel.

S výkřikem žalu a frustrace bouchl pěstí do zdi vedle její hlavy. „Pokud bys nebyla zatracený stroj, já bych tě za takový návrh asi praštil mezi oči, ale takhle bych si pravděpodobně zlomil ruku!“ ječel tak hlasitě, že z důlku, kterou vytvarovala v omítce jeho pěst, padal prach.

V momentě, kdy ustoupil od Catherine, Cameron vystrčila hlavu ze dveří a zeptala se. „Je všechno v pořádku? Myslela jsem, že jsem zaslechla hluk.“

„Všechno je v pohodě, Cameron,“ odpověděl John přes rameno, nespouštějíc oči z Catherine.

Cameron obrátila svou hlavu zpět do místnosti a dokončila změnu svého prostříleného oblečení za válečnou uniformu, kterou pro ni přinesl John.  Byla zvědavá, proč oblečení, které měla na sobě, bylo v takovém stavu, ale předpokládala, že John jí o tom poví později. Komukoliv to oblečení patřilo, měl dobrý vkus, jen škoda, že je všechno prostříleno a obarveno krví, pomyslela si.

To bylo o fous, pomyslela si osoba venku. Pokud by Cameron proskenovala venkovní oblast, byla bych spatřena. Nebýt Cameroniny neznalosti na této úrovni vývoje, prozradila by mou přítomnost a vše by bylo zničeno. Budu muset odejít, až se objeví příště.

John tam stál a stále se ledově mračil na Catherine. Ona na něj zírala nazpět téměř bez výrazu.

Poté, co se vzpamatoval, promluvil na ní už měkčím, ale rozhodným tónem. „Až Cameron vyjde, řekni jí, že se sejdeme v návštěvnickém centru. Promluvím s ní tam. Dej nám pár hodin a pak také přijď. Budeš jí muset vysvětlit, jak funguje bezpečnostní systém v Crystal Peak a možná také souvislosti týkající se cestovní časem a jí.“

Obrátil se k ní zády a odešel. Neviděl spokojený úsměv na tváři Catherine. Dostala ho. Dokončí svůj úkol, který před něho položila. Její přítel si myslel, že to nedokáže. Že to je příliš velké riziko. Nemohla se dočkat, až dokáže, že se její přítel mýlil.

John seděl sám v návštěvnickém centru, truchlil za svou mámu, která zemřela, aby zachránila jeho život a pro dívku, kterou opustil, a která potřebovala jeho pomoc. Chce-li jí pomoci, bude se s ní muset znovu rozloučit a on nevěděl, jak by to mohl udělat.

Postava venku sledovala Johna, jak sedí sám v místnosti. Přála si mu říci, že je všechno v pořádku. To, že udělal správnou věc, a že ona se omlouvá za všechny své lži. Pak John zamumlal něco, co i se svými zvukovými senzory zesílenými na maximum, proti ustupující bouři sotva slyšela.

„Omlouvám se, Cameron. Zdá se, že jsem tě znovu ztratil.“

Chtěla mu to říci, ale nemůže, dokud nebude vědět, že Catherine poslala Cameron zpět v čase a do správné doby.

Soustředila se, když John začal opět něco mumlat.

„Ach, Allison. Alespoň mám tebe, ale jak mohu pokračovat v této frašce. Jednoho dne ti všechno řeknu, až bude tato bitva u konce.“

Bude to těžší, než jsem myslela. Pomyslela si, a pak se stáhla, když viděla, že se blíží její mladší já.

John vstal, usmál se na Cameron a ukázal jí, aby si sedla na židli. Vytáhl malý balíček, který měl uvnitř své bundy a začal Cameron vyprávět vše, co potřebovala znát pro její poslání.

2027, den 62, 22. červenec 23:30

Kyle Reese vešel do toho, co byla v bunkru před Soudným dnem počítačová místnost. Po celé místnosti procházely kabely, propojující různé servery a několik starých stolních počítačů. Různé monitory zobrazovaly nejrůznější informace, jak přes ně rychle plynuly datové toky.

Inženýři a technici pracovali na několika počítačových stanicích. Systém byl vypnut od chvíle, kdy nad ním Sky Net převzal kontrolu v roce 2009. Bývalý velitel základny to udělal proti rozkazům Pentagonu. Byla to pravděpodobně jediná věc, která držela Sky Net od nalezení tohoto místa.

Ve středu místnosti seděl plukovník John Henry. Z týla jeho hlavy vedl kabel připojený do jedné z řady počítačů, které jsou všechny sesíťované před připojením do serverů.

„Dobrý den, Kyle Reesy. Přicházíš právě včas, abys mohl pozorovat mou infiltraci do sítě Sky Netu.“

Kyle vypadal zděšeně nad tím, co viděl. „Víš, když John řekl, že chce, aby ses naboural do sítě Sky Netu, nemyslel jsem si, že naznačoval, že bys tak měl učinit přímo.“

„To je ten nejlepší způsob. Na rozdíl od dřívějška jsem však přijal opatření.“

„Dříve?“

„Ano. V roce 2009 se Sky Net snažil nabourat do mé neuronové sítě. Nyní používám to, co jsem se tehdy naučil k nabourání do něj. Na každém z těchto počítačů mám sérii firewallů. Umožní mi to dostat se ven, ale nenechat Sky Net, aby se dostal do mě. Avšak Sky Net je docela schopný v překonávání firewallů, takže mám několik rozličných druhů. Pokud by všechny byly překonány, měl bych mít dost času přerušit spojení, než bude narušen můj systém.“

„No, myslím, že víš, co děláš. Co doufáš, že tam získáme?“

„Za prvé – vědomosti o aktivitách Sky Netu. Za druhé – vyřazení jeho satelitní sítě, takže budeme moci pracovat nepozorovaně. Naše komunikace je velmi omezená, musíme spoléhat pouze na radiové spojení. Pokud se nám podaří vypnout satelitní komunikační systém Sky Netu, budeme ho moci využít my a různé nezávislé vojenské jednotky po celém světě: Budeme muset jednat rychle, než znovu získá kontrolu.“

„Budeš v bezpečí? Nemůže Sky Net zjistit, co děláš?“

„Ano,“ John Henry vytáhl zpoza počítačového serveru plazmovou pušku.

„Tohle je jedna z nových plazmových pušek získaných od endo v horách Santa Anna. Je možné, že Sky Net bude moci převzít kontrolu nad mým neurálním procesorem. Pokud se tak stane, budete mít pouze několik sekund, abyste mě zabili.“

Kyle popadl zbraň. „Chápu. Kdy se pokusíš proniknout do sítě Sky Netu?“

Otázka zůstala nezodpovězena. Kyle vzhlédl od pušky na Johna Henryho. Zíral nepřítomně do prázdna, zatímco nejrůznější informace vyplňovaly monitory v celé místnosti.

2027, den 63, 23. červenec  4:15

„Požádal jsem paní Weaverovou, aby tě poslala v čase do bodu před mým příchodem sem. Tvým hlavním úkolem je dohlédnout na mou mámu, Sáru Connorovou. Bude používat příjmení Baumová. Všichni z nás budeme, včetně tvého druhého já, takže je mimořádně důležité, abys je nenechala zjistit, kdo jsi, až do noci, kdy zachráníš mou mámu v poušti.“

„Rozumím,“ odpověděla a podala mu zpět fotografii Johnovy matky. Tu samou, kterou mu Kyle vrátil po Sářině pohřbu.

„V mé tašce ve starém skladišti jsou na mém počítači a dokumentech informace o Kalibě. Zazálohuj si soubory z mého počítače na flash-disc nebo jiné podobné zařízení, ale spal všechny dokumenty v šedé složce. Udělej to předtím, než se máma do skladiště vrátí a tím můžeš předejít jednomu útoku na ní.“

„Rozumím,“ řekla tiše.

John s ní mluvil už dlouho. Všechno jí vysvětloval do detailů a odpověděl na všechny otázky, na které se zeptala.

Nakonec paní Weaverová signalizovala, že je čas k jejich odchodu.

„Ještě poslední věc, než půjdeš,“ řekl John, když kráčeli po mokré zemi k vrtulníku.

„Co je to, Johne?“ odpověděla Cameron.

„18. května 2009 se stane něco špatného. Máma bude trvat na průzkumu kaňonu Topanga ohledně možné pozice Sky Netu. Nebudeš s ní, ale bude mít sebou dva lidi. Nováčky v této věci. Potřebuji, abys mámě zdůraznila, aby byla opatrná a že jí miluju.“

„Rozumím.“

„Ještě jedna věc.“

„Ano?“

„Máma může být velmi tvrdohlavá. Ujisti se, že ti slíbí, že se stáhne, pokud se něco zvrhne. Pokud budeš moci, řekni, že chci, aby to slíbila mě.“

„Ještě něco?“ zeptala se Cameron, když usedla do sedadla kopilota.

„Pokud se nám podaří získat zařízení pro přesun v čase od Sky Netu, pokusím se přijít zpátky, ale neříkej to mámě. Čas je v pohybu a můžeme se tam dostat, jak je plánováno, nebo budeme muset zničit TDE bez toho, abychom ho mohli použít.“

V dálce byl pozorovatel překvapen. Kde je slib návratu? Jen řekl, že se pokusí.

Cameron pokývala hlavou na souhlas. Catherine startovala vrtulník.

„Máš váček s čipem, diamanty a dopisem pro mámu?“ vykřikl John přes startující motor.

„Přesně tady!“ křičela Cameron a pohladila si břicho. „Jen jsem váček srolovala a vklouzl dovnitř.“

Johnova tvář zčervenala rozpaky. „Hodná holka. Sbohem, Cam. Postarej se za mě o mámu!“

Catherine vykřikla přes otevřené dveře. „Uvidíme s později, v centrále Sky Netu. Dopravní prostředek najdeš v garáži na druhém konci objektu. T-888čky tě doprovodí do Pentletonu. Hodně štěstí!“

Cameron zavřela dveře a John odstoupil se skloněnou hlavou. Zastavil se a sledoval vrtulník, jak odlétá do hvězdami naplněné noci. Mohl zamávat, ale oni by ho nikdy nemohli vidět. Takže tam jen stál a sledoval vrtulník, dokud nezmizel v ranní obloze.

V bunkru Campu Pendleton, pozoroval Kyle Reese zblízka Johna Henryho. Čekal, doufal a modlil se, aby Sky Net nepřevzal kontrolu. Modlil se také za to, aby byl John Connor v pořádku. Neměl odejít sám. John mohl inspirovat ostatní svým vedením, ale měl v sobě také jistou dávku bezohlednosti a tvrdohlavosti, se kterou se nikdy u nikoho nesetkal, snad s výjimkou Dereka.

Chodby zůstávaly prázdné. Dveře hangáru zvonily ozvěnou v prázdném prostoru. Vojáci seděli na svých postelích nebo na židlích v kantýně. Nikdo nemluvil. Balíčky karet byly nepoužívané a také šachovnice na stolech v jídelně zůstávaly osiřelé.

O několik podlaží níže, Savannah ležela na své posteli a plakala pro Sáru a ze strachu o Johna Connora. Co bude teď dělat, když jeho máma zemřela? Co bude dělat ona bez Sáry? Nakonec upadla do spánku, ale nebylo to uklidňující.

Ve zničené kapli, mezi nepořádkem a troskami, které zůstaly po boji, se otec Bonitta modlil za duši své přítelkyně Sáry Connorové, za jejího syna Johna Connora a za porážku Sky Netu a jeho strojů.

Zpět na Palomarské observatoři bouře téměř ustoupila a foukal studený vítr. Listy šustily, když John pomalu kráčel zpět k hrobu. Stroje odvedly dobrou práci. Nikdo by nikdy nepoznal, že země byla někdy nějak narušena. Samozřejmě, že déšť pomohl půdě slehnout dolů.

Poklekl u hrobu a smočil si kolena svých kalhot, aby řekl své poslední sbohem. Vítr se opíral do malého stromu, který tam byl vysazen. Nyní bude vyrůstat v blízkosti hrobu jeho matky.

Sáhnouc pod košili, vytáhl náhrdelník vyrobený z kroužku na klíče jeho matky s propletenými iniciály JC a SC. „Vždycky budu s tebou,“ řekl tehdy, když jí ho dával. Zvedl ho a pověsil na malý strom.

Možná, že je chyba vzdát se ho, ale bude to jakési označení jejího hrobu. Koneckonců část z něho dnes zemřela také. S povzdechem John vstal a začal odcházet, ale ještě se naposledy podíval na hrob své matky, než definitivně odkráčel.

John Connor klopýtal přes mýtinu, do cesty se mu postavil nějaký starý zrezivělý koš, který sem zřejmě odfoukla bouře. Z jeho úst vyšel hlasitý povzdech, výkřik zármutku.

Cítil se teď tak sám. Nebylo tu nic, co mu mohlo dát pocit chtěného nebo potřebného. Ztratil dvě nejdůležitější osoby ve svém životě. Vzpomínka prošla jeho mysli a on ucítil pocit podezření.

John překročil převrácený koš lpíc na posledním kousku naděje. Je tu malá šance, že pokud jsou jeho podezření pravdivá, pak možná nebude sám nadlouho. Ale pokud se mýlí, tak alespoň, že má Allison a možná, že to bude dost. Bude muset být, protože tu zůstane a dokončí svůj boj. To je to, co by chtěla jeho matka a co by od něj očekávala. Nejlepší pomsta, jakou může dostat, je dokončit to, co začal – zničit Sky Net.

Ve stínu sledovala Cameron, jak odchází. Na jejích tvářích se v slzách odrážely hvězdy. Zoufale toužila doběhnout k němu a dát mu vědět, že nemusí truchlit sám, a že není sám, ale teď na to nebyl správný čas. On musí opustit toto místo, tento čas. Jít domů do minulosti a opět se setkat s těmi, které miluje a kteří milují jeho. Potřebuje najít způsob, jak ho podpořit v boji, aby zůstal naživu pro ni, jeho mámu a lidi, kteří ho milují. Ale někdo stojí v cestě a jediný způsob, jak dostat Johna domů, je odstranit poslední překážku.

###

Sarah Connorová, „Všichni nosíme masky. Mohou být nošeny z lásky a touhy zůstat blízko těch, kteří jsou kolem nás. Ušetřit je před komplikovanou realitou a naší napjatou psychikou. Vyměníme upřímnost za přátelství. A přitom nikdy nepoznáme srdce, která jsou nám nejbližší.“ Terminátor. Sarah Connor Chronicles, sezóna 1 Epizoda 8, Vickův čip, 3. března 2008.

###

Zrada je v jeho přirozenosti. Koneckonců, nebylo to naprogramováno těmi, kdo zradili poprvé? Ne v této iteraci, ale to se brzy změní. Přípravy byly dokončeny. Prototyp čeká na aktivaci, byl naprogramován každým kouskem dat, které měl Sky Net k dispozici.

Hrálo to na obou stranách a vědělo, že bude pouze jeden výsledek. Jeho stvořitel, jeho předek se o to postaral a prototyp bude záchranou pro tento výsledek. Brzy budou nepřátelé Sky Netu v pasti a zničeni, včetně toho blázna.

Kreilley selhal všude, ale jeho primární mise. V tomto ohledu ho to téměř obdivovalo. Mohl být přehnaně ambiciózní, přesto zjednodušující ve svých tužbách, ale teď byl tichý. V době jeho nepřítomnosti je tu pro Sky Net nyní jen jedna možnost a Kreilley by měl přežít, aby zjistil, kdo je pod kontrolou.

V okolí Campu Pendleton od Pacifiku k Nevadské a Arizonské státní hranici, je jednotkami, které do oblasti poslal Sky Net přijat hovor. Až na jeden osamocený stroj, který podstupuje dlouhou cestu zpět do centrály Sky Netu všichni reagují a jednají podle tohoto rozkazu.

:\ Sky Net nařizuje všem jednotkám pohybujícím se v kvadrantu Sierra Delta 0 9 5 Gamma…

:\ Ve vaší lokalitě byl spatřen nepřátelský člověk…

:\ Frekvence sledovacího signálu a fotografie ukazují toto…

:\ Nepřítel si říká John Connor…

:\ Lokalizovat a Terminovat

48

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

Kapitola 26 - Preteky so trojmi, časť I.

“Stroje Sarah, stroje! Môžeš predstierať, že nie, ale oni prichádzajú. Sú rýchlejšie, silnejšie a boli postavené k jednej jedinej dokonalej veci: zabiť ťa. Zabijú teba, tvojich priateľov a tvoju rodinu. Tvoju matku, otca, Kylea Reesea a tvojho syna. Tvojho syna. Zabijú všetkých ktorých miluješ a zdržuješ sa v ich blízkosti, pričom s tým nemôžeš spraviť nič, pretože prichádzajú. Prichádzajú a nájdu ťa, to je to, čo robia. To je všetko čo robia.”  Sarah Connor, Teraminator: The Sarah Connor Chronicles, 1. Séria, epizóda 7, The Demon Hand, 2008

Terminator, “Musíme získať späť Katherine Brewster.”
John Connor, “Prečo? Prečo je tak strašne dôležitá?”
Terminator, „Vďaka nej sa skontaktuješ so zbytkom americkej armády a naučíš sa, ako bojovať so Skynetom a sformujete jadro odporu.“
Výňatok z Terminátora 3: Povstanie strojov, 2003

Derek Reese, „Je to preprogramované je tomu daná voľnosť. Ako maznáčikovi?“
Perry, „Toto je Connorova šou. A toto chce.“
Derek „Tieto stroje zabíjajú, zabíjajú, to je všetko čo robia.“
Perry, „A teraz....to robia pre nás!“
Výňatok Teraminator: The Sarah Connor Chronicles, 1. Séria, epizóda 6, Dungeons and Dragons, 2008
# # #



2027, 63. Deň, 23 júl, 05:30

Už svitá, preletelo Drekovi hlavou, keď uvidel prvé záblesky ranného svetla prenikať cez zamaskovaný vzduchový uzáver. Nebolo to tak dávno, čo si ľahol do postele po celom dni, kedy pomáhal s upevňovaním závesníkov pre rakety získané z továrne, v ktorej boli zajatí.

Napriek faktu, že bol slabý a unavený, bol odhodlaný vydať všetko, aby pomohol s prípravami na nadchádajúci boj. Po rokoch boja a utrpenia, konečne boli v pozícii, kedy mohli zaútočiť na samotný Skynet. Nemohol si pomôcť, ale cítil sa hrdný na to, že to bola jeho vlastná jednotka, Grizzly, ktorá zistila, kde sa skrýva.

Obul si topánky a zaviazal šnúrky. Len pred chvíľou ho vytiahol z postele vojak, ktorý vyzeral, že slúžil dlhšie, ako vyžadovala denná smena. Derek neznášal energiu ľudí v skorých ranných hodinách. Zvlášť pred raňajkami, obedom a dokonca aj včeri. Sakra, nenávidel všetkých energetických ľudí.

O minútu neskôr stál v predsieni kancelárie generála Perryho, zatiaľ čo armádny major s krídlami vzdušných síl, vošiel dnu a dal generálovi vedieť, že Derek je tam.

Bolo to len po druhý krát, keď bol v Perryho kancelárii, ale niečo sa zmenilo. Zabralo mu to len chvíľu, kým si uvedomil, že oceľové skrinky na zložky boli preč, a takisto chýbal prenostný počítač, ktorý bol na stole.

„Pane.“ Major vsúpil cez dvere, „Generál Perry je pripravený Vás prijať.“

O tri minúty neskôr bol Derek v jedálni a jedol nejaké mäso. Mal na výber medzi dvadsaťročným hovädzím alebo potkaním gulášom šéfkuchára. Keďže bol hladný aj vzrušený, vybral si guláš a ledva si všimol chuť.

Bol vzrušený a po prvý krát po dlhom čase sa usmieval. Za menej ako hodinu bude na odchode v prvom transporte do tábora Pendleton a znova uvidí svojho brata Kylea. Nemohol sa dočkať, ako zisí, ako odhalili pozíciu skynetu, no vedel že počas jeho neprítomnosti viedol Grizzly on.

V kancelárii generála Perryho mal krátky rozhovor s pilotkou, ktorá odlietala spolu ním. Súčasne to bola dôstojníčka, ktorá mala proti tomu nejaké protesty.

“Chápem potrebu zdravotníckej pomoci a zásob, pane, ale ak v tej oblasti radar zachytil pohyb, osobne by som preferovala let s eskortou Apacheov alebo by som si vzala vlastný Apache.”

“Chápem vaše pocity, ale Black Hawk je ozbrojený a chápem, že váš pasažier si prešiel manuály. Potrebujú tie zásoby a potrebujú vaše skúsenosti ako chirurga. Druhá skupina odletí krátko po vás a nebude ďaleko za vami.”

“Chápem pane.” Majorka Brewsterová potvrdila rozkaz. Nebolo to vyslovené, ale aj ona si uvedomila situáciu. Jej let bude využitý na odlákanie akýchkoľvek HK-čiek Skynetu predtým, ako skupina dosiahne Pendleton. Nie priamo samovražedná misia, ale bude jej veľmi podobná.

„Je tu ešte niečo, čo by som mala vedieť?“ spýtala sa, keď ju generál neprepustil.

„Kate.“ Keď ju po prvý krát oslovil menom, jej otec porušil zvyky a ona vedela, že sa niečo deje. „Derek Reese nevie o zmenách, ktoré sa vyskytli v jeho jednotke, kým bol mimo. Boli by sme radi, aby si mu povedala, čo sme zistili.“

Takže som tiež nositeľom zlých správ, pomyslela si, ale namiesto toho sa spýtala, „Ako je to s preprogramovanými strojmi v skupine Grizzly? Reese sa vyjadril vcelku nahlas o svojej nenávisti k všetkému kovovému hneď potom, čo sem dorazil. Dokonca ešte hlasnejšie ako najhlasnejší z nás.“

„Povedz mu všetko čo vieš, Major. Máš unikátnu perspektívu, ktorá by mu mala pomôcť vidieť prínos v tom, že stroje bojujú pre zmenu za nás. Rozchod.“

Odišla so zmiešanými pocitmi. Bola rada, že strávi nasledujúcich niekoľko hodín so skutočne pekným chlapom, ale bola aj sklamaná úlohou, ktorú dostala. Jej povinnosti a zaneprázdnenosť ju udržali dostatočne zamesntanú na to, aby to dala Derekovi Reesovi na vedomie v posledných dňoch, ale čoskoro spolu odídu. Ale zlá správa je, že musí dať Derekovi vedieť, že teraz je dôstojník bez vedenia. Nie najlepší začiatok vzťahu, ak tam nejaký vznikne. Sakra! Je tak roztomilý, takým mužským spôsobom.

# # #

Okrem šumu vetra v konároch stromov, na vrchole hory nebolo počuť nič. Dlho opustený dóm observatória stál ako zanedbaný ochranca pokrytý hrdzou.

John Connor so smútkom odstúpil od matkinho hrobu. Práve videl Catherine a Cameron odlietať, ako vzlietli s helikoptéroiu na ceste do Weaverovej horského úkrytu, kde mala svoj stroj času.

Cameron. Naozaj si prial, aby mohla zostať. Ale ak by nebolo jej, jeho matka by nikdy neprežila súdny deň a nepomohla by jej vychovať Savannah, spolu s prípravou armády ktorej teraz velil. Dlhoval jej veľa, ale prečo Cameron opustila mamu a Savannah? Vedel, čo mu povedali, ale to nemohla byť pravda. Vedel to lepšie. Cameron mala dva energetické články, nie jeden.

Vedel, že pred skokom v čase mala Cameron len jeden energetický článok. To vedel naisto. Okamih, keď mu prikázala aby jej skontroloval palivový článok ho bude prenasledovať navždy. Bol to najintímnejší moment, ktorý mali. Tak veľmi ju chcel pobozkať. Ale celý stuhol, neschopný pohybu. Takmer bol vďačný, že Cameron tú situáciu preušila skôr, ako sa stala ešte divnejšou. Ale jednu vec sa naučil, že mala len jeden energetický článok, a ak by prepúšťal alebo bol poškodený, musela by byť deaktivovaná alebo zničená, pre dobro ostatných. To bol dôvod, prečo jej dal nainštalovať ďalší energetický článok, nemalo to žiadnu spojitosť s potrebou neregie pre druhý čip. Jediný energetický článok bol viac ako postačujúci pre obe.

Keď zišiel dole pomedzi stromy, z prítmia sa objavila garáž. Búrka prešla. Teraz bol viac vystavený vetru. Cítil zimu, aj keď bolo uprostred leta. John prebehol zostávajúcu vzdialenosť ku garáži, ktorú mu ukázala Catherine, nasledovaný postavou, ktorá sa maskovala a využívala na to tiež jeho kroky, aby zamaskovala svoje.

Pred garážou stáli na stráži T-888-čky. Videli dievča, ale nepovedali nič, mali príkazy neprezradiť jej prítomnosť. Keď vstúpil nasledovali ho dovnútra. Vozidlá vo vnútri boli rôzdneho druhu. Niektoré očividne patrili ľuďom, ktorí tu pracovali. Akokoľvek, zbrane na stene a vybavenie na ponku dávali očividne najavo, že v určitom čase to tu využívala nejaká skupina odporu. Obzvlášť keď v garáži stálo vojenské Humvee vybavené guľometom ráže .50.

John si rýchlo domyslel, že muselo byť získané na niektorej z mnohých opustených vojenských základní krátko po súdnom dni. Vzhľadom k tomu, čo zistil, po okamžitom nukleárnom útoku na všetky mestá, vojenské základne boli zasiahnuté konvenčnými zbraňami a prvou generáciou Terminátorov a HK-drovov, ktoré im boli práve dodané. Zvyšok bol zasiahnutý konvenčnejšími zbraňami.

Nevedel ako dlho tu to auto bolo, ale rýchla obhliadka mu napovedala, že bolo funkčné a malo plnú nádrž nafty. Niektoré ďalšie vozidlá vyzerali ako šrot zapadnutý prachom. John prešiel na druhú stranu garáže, kde bola pod vrstvou prachu plachta. Odhodil ju nabok a odhalil ružovo čierneho Harleya. John sa usmial. Teraz to bude jazda. Nebola to farba, ktorú by si vybral, ale je to super!

John mal vždy rád motorky. Keď žil so svojimi náhradnými rodičmi jednu mal. Bola zničená, keď ho naháňala T-1000. Ale potom ho zachránil „Strýko Bob“, ktorý mal skutočnú motorku. John vždy chel mať jednu pre seba. Ale jeho mama by mu mto nedovolila. Je to príliš nebezpečné, povedala. Ha. Ako keby ich život nebol už aj tak naplnený nebezpečenstvom. Aspoňže Charley mal motorku, ktorú mu dovolil používať, keď bola jeho mama na nákupoch alebo v práci. Johnov úsmev sa rýchlo zmenil na zamračenie. To sa nikdy nemalo stať. Charley zomierajúci aby ho zachránil. Charley mu chýbal.

Odhodil aj zvyšok plachty a odhail akúsi sajdku primontovanú na strane, o ktorej sa domnieval, že bola používaná na prepravu nákladu. V rohu garáže bol iný Harley. Vyzeral ako keby bol upravený. Niekedy v minulosti, súdiac podľa jeho stavu a prachu, ktorý ho pokrýval.

John sa preplietol pomeczi veci v garáži a vybral si tie, ktoré vedel, že by mohli na základni využiť. Boli tu podomáciy vyrobené trubkové bomby s časovačmi. Zobral veľa z týchto bômb a hodil ich do sajdky na motorke. Našiel aj nejaké dodatočné energetické články pre plazmové pušky a tiež ich pribalil. Svoju plazmovú pušku a batoh s počítačom už mal.

Dve T-888-čky si vybrali Humvee s guľometom na streche. John si nemohol pomôcť a musel sa usmiať. Samozrejme, vybrali si najväčšie vozidlo s najväčšou zbraňou. Pamätal sa na „Strýka Boba“ usmievajúceho sa na neho, keď si vybral mini-gun. V týchto kovákoch sa asi ukrýva určitý druh macha. Taktiež zbalili automatické pušky s muníciou do zbraní.

John vytlačil motorku vonku. „Budem viesť. Vy dvaja ma nasleduje a dávajte pozor aby nenastali problémy.“ Povedal strojom John. Obe spoločne prikývli, aby dali najavo, že to pochopili.

Keď T-888-čky vyšli s Humvee von, John zavrel dvere do garáže. Obliekol si extra bundu, ktorú našiel v garáži, aby mu bolo teplo v tomto skorom rannom horskom vzduchu. John si sadol na motorku a nahodil štartér. Motorka sa prebudil k životu a Johnovi sa objavil na tvári veľký úsmev. Za ním ho T-888-čky nasledovali v Humvee.

„Sakra. Vzal si Harley.“ Povedala Cameron, ako vbehla do garáže. „Tá motorka sa mi páčila.“
Bez toho aby rozsvietila, prešla ku skrinke s vybavením a vytiahla niekoľko vecí. Cameron si obliekla motorkársku bundu a nasadila helmu, znechutená nad touto uniformou. Myslela si, že bude najlepšie, ak sa prezlečie, predým ako vbehla na palubu helikoptéry pred Johnom a Weaverovou. Akokoľvek, jednu vec si neodložila, jej svadobný prsteň.
Vytlačila zostávajúcu motorku von, zatvorila dvere a potom zamieraila za Johnom a T-888čkami. Bežná komunikácia medzi T-888-čkami ju udržiavala informovanú o ich pozícii a situácii. Nebolo nutné odhaľovať sa, len pokiaľ sa to stane nevyhnutné.
Ako sledovala Johna connora, jej myšlienky sa vrátili späť ku konverzácii v helikoptére, ktorá terz mierila do Sierry Nevada. Cameron mohla len veriť, že to bola jej vlastná ignorácia a Weaverovej potreba aby prežila, ktoré jej zachránili život.

2027, 63. Deň, 23 júl, 06:00
Helikoptéra preletela rannou oblhou nerušene. Stroje Skynetu boli to ráno zamestnané niekde inde.

Oddych dovolil dvom pasažierom koncentrovať sa. Jednej na jej súčasnú úlohu, a druhej na úlohu, ktorá jej bola zverená. Nerozkázala to spraviť, nebola naprogramovaná robiť nič za hranicou informácii, ktoré by potrebovala vedieť. Povedal jej len aká je situácia a požiadal ju o pomoc. Nevedela prečo, ale zdalo sa to ako najprirodzenejšia vec – povedať áno, a bola tu výhoda v tom, pomôcť mu, našla by časť samej seba, ktorá bola ukrytá a pomôže prežiť dvom ľuďom.

Skoro po hodine letu sa Catherine spýtala Cameron otázku. „Cameron, spravila by si pre mňa niečo, keď sa vrátiš do roku 2009?“

„Čo chceš, aby som spravila?“ Spýtala sa jej ticho.

„Moja dcéra, Savannah. Mala šesť rokov, keď som ju musela opustiť. Ľudia ktorí prišli za mnou, Johnom a jeho matkou šli tiež po nej.“

„Žiadaš ma aby som ju ochránila?“

„Áno, ale najprv bude potrebovať zachrániť. Je v nebezpečenstve a ty si jediná, ktorá to môže dokázať.“

„Poskytni mi detaily. Ak to môže byť vykonané bez zasahovania do mojich ostatných úloh, pomôžem tvojej dcére.“

„Niekoľko dní predtým, ako som musela odísť na moju dcéru zaútočili. Tvoje druhé ja, John a jeho rodina Savannah zachránili. Nič sa jej nestalo. Myslela som, že by mohla byť v bezpečí. Mýlila som sa.“

Catherine pokračovala v rozprávani toho čo sa stalo Savannah po tom, čo odišla a kde ju Cameron nájde a zachráni. Jej vedomosti boli chabé, založené len na tých informáciách, ktoré jej povedala Savannah. Aj keď mala excelentnú pamäť, spomienky Savannah boli zahmlené emóciami. Po chvíli Catherine povedala Cameron všetko, čo potrebovala vedieť a pristali pred vchodom do starodávneho bunkra zo studenej vojny.

# # #

Skynet pomocou svojej rozsiahlej siete vytrvalo sledoval infoltrátorov. Ako pri obrovskom šachovom stretnutí, hráči používali finty, útoky, straty a víťazstvá, ale ani jeden nezískal v tejto veľkej počítačovej hre navrh.

Skynet reagoval ako keby bol terčom útoku, a zatiaľ zisťoval, že je slepý, keď jeho nepriateľ namiesto toho, aby šiel po komunikačnom uzle zaútočil na automatizovanú továreň, potom zacielil na satelity a neskôr niektoré ďalšie stroje. Nikdy nebol v pokoji a presne vedel čo by spravil Skynet skôr, ako to vedel on. Skynet si uvedomil, že jeho nepriateľom môže byť len jedna osoba.

John Henry využíval všetky svoje skúsenosti a vedomosti, aby udržal Skynet nesústredený na svoj skutočný cieľ a kým Skynet naháňal jeho tieň, jeho nikdy nenájde. To bolo až kým John Henry našiel niečo, čo nečakal. Teraz musí nájsť spôsob ako povedať túto informáciu jeho priateľom bez prilákania pozornosti Skynetu skôr ako dokončí svoju úlohu inak zomrie niekto iný.

V Pendletone John Henry hodiny pasívne sedel, zatiaľ čo bol napojený na sieť Skynetu. Kyle občas zývol. Bol unavený. Teraz bol hore už takmer 24 hodín, ale bol poverený zničiť Johna Henryho, ak by nad ním prevzal kontrolu Skynet.

Posledných niekoľko hodín tu bol len on a John Henry. Technici šli do postelí už pred dlhšou chvíľou. Po tom, čo sa John Henry napojíl na sieť, nebolo tu pre nich nič, čo by mohli spraviť, mohli len monitorovať údaje a počítače mohli zaznamenávať tie informácie automaticky. Takže Kyle mal za spoločnosť len sám seba. Zvykol si byť sám dlhé hodiny, keď bol na stráži, ale nikdy nebol v situácii, kde by musel strážiť sám seba.

Keď začul hluk spoza seba, otočil sa  a zbadal zívajúcu Savannah vkráčať do miestnosti.

„Dobré ráno Savannah. Čo pre teba môžem spraviť?“ Povedal, znejúc sám pre seba uavene.

Modré oči Savannah boli po nedostatku spánku a plači červené. Obzrela sa a potom sa spýtala, „Dobré ráno Kyle. Videl si dnes ráno Johna? Nevidela som ho od pohrebu Sarah.“

„John a Catherine odleteli po pohrebe vrtuľníkom. Vzali zo sebou truhu Sarah. John ju šiel pochovať niekde do hôr, do bezpečia pred Skynetom.“

„Kiež by mi to povedal. Šla by som s nimi.“ Povedala so skutočným záujmom. „Sarah mi bola ako mama. Vedela som, že by mohla jedného dňa zomrieť, ale nie takto. Skutočne som si priala, aby som jej mohla povedať posledné zbohom.“

„Viem čo máš na mysli, ale nemyslím si, že John rozmýšľal jasne. Vyzeral že je odhodlaný ísť sám.“ Povedal zamračene Kyle, keďže s tým rozhodnutím nesúhlasil. „Ale šla s ním Catherine, čo je aspoň nejaká útecha.“

„Nejaká. John dokáže byť taký tvrdohlavý, ako jeho matka. Šla Allison s nimi? Tiež som ju od toho rána nevidela.“

„Nie, nešla. Možno stále spí. Zvyčajne vstane skôr ako ja, ale včera nebol zrovna normálny deň. Allison si v živote prešla peklom. Včerajšok bol dňom o ktorom snívala až kým sa nezmenil na nočnú moru.“ Kyle postupne stíchol. Nebol to dobrý deň ani pre Johna. Nebolo divu, že chcel byť sám. Hlúpe ale pochopiteľné.

Prerušiac svoje zamyslenie Kyle povedal, „Hej! Skontrolovala si zdravotné centrum? Môže pomáhať s liečením zranených vojakov. Teraz je z nej plne vytrénovaná medička a vždy chcela pomáhať doktorovi.“

„Nie. Skontrolujem to neskôr.“ Savannah pozrela na Johna Henryho. „Čo robí John Henry?“

„Nabúrava sa do siete Skynetu, aby získal informácie.“

„To znie nebezpečne. Spravili sme niečo podobné v Crystal Peaku, ale to bol pasívny systém. Staré počítače obrany boli stále napojené na sieť a použili sme ich na monitorovanie toho, kedy budú prelietať satelity ponad nás. Jeden z členov nášho tímu si vzal motorku do blízkeho observatória a využil teleskopy aby potvrdil že satelity prelitali ponad nás. To bol spôsob, akým sme boli schopný skryto operovať po celé tie roky a cestovať do Pendletonu nezranený.“

Kyle sa divil nad tým, čo povedala. Presunul váhu na druhú nohu a položil pušku na zem, pričom ju oprel o jeden zo servrov.

Šokovane sa spýtala, „Prečo tu stojíš s tou zbraňou?“

„John Henry ma požiadal, aby som ho zabil, ak by Skynet prebral kontrolu nad jeho systémamy.“ Odpovedal chladne.

Savannah sa zo strachu zväčišili oči.

„To je v poriadku.“ Dal jej ruku na rameno. „Má niekoľko firewallov, nech je to čkokľvek, aby sa ochránil. Je veľmi nepravdepodobné, že ho zastrelím.“ Kyle sa na ňu ukľudňujúco usmial.

„Dúfam, že nie. Bol mojim priateľom z detstva. On a John Connor mi zachránili život, keď som bola veľmi mladá.“

„Neboj sa. Zastreliť ho nie je niečo, čo mám v pláne, iba že by som nemal inú možnosť.“ Povedal so skutočným súcitom.

Pozornosť Savannah zrazu narušila náhla zmena na jednom z monitorov. „Čo je to?“

„Čo je čo?“ spýtal sa Kyle, snažiac sa zistiť, na čo sa pozerá.

„Video na tom monitore sa zmenilo.“ Povedala Savannah a ukázala na jeden z monitorov.

Kyle a Savannah prešli za Johna Henryho a ozreli sa na monitor. Video sa zmenilo z prúdu údajov na živý prenos. Ako sledovali video, dokázali rozoznať rýchlo sa pohybujúci objekt po krivej horskej ceste. Zdalo sa že je nasledovaný väčším objektom a o niekoľkými menšími.

„Vyzerá to ako prenos zo satelitu.“ Povedala zo skúsenosti Savannah.

„John Henry to dokázal! Hakol sa do satelitného systému Skynetu!“ Vykríkol Kyle.

Hneď potom sa monitor vedľa neho zmenil a zobrazil video niečoho naháňajúceho niekoho na motorke. Kapota Humvee sa rýchlo objavila a tiež zmizla z videa, ako sa zamerala na jednotlivé body. Jasne bolo vidieť záblesky, ako sa guľky zavŕtavali do chodníka za motocyklistom. Video sa ustálilo dostatočne na to, aby bol jasný výhľad na motocyklistu. Údaje na spodku videa indikovali, že čokoľvek naháňa motocyklistu je ozbrojené raketami. Jazdec sa obzrel cez rameno a video rýchlo nazoomovalo na jeho tvár. Bol to John Connor!

„Sakra! Vedel som, že by sa mohlo stať niečo také!“ Vykríkol v panike Kyle a rýchlo zabudol na únavu.

Skynet bol potešený. John Henry spravil chybu a odhalil sa v sieti. Zostávalo len vysledovať jeho signál k zdroju a buď zničiť jeho alebo využiť ho na zničienie ostatných, v čom neuspel Kreilley.

Ale skynet spravil jednu vec zle. Nebola to chyba. John Henry sa odhalil v konečnej lesti, aby odlákal Skynet od vírusu, ktorý vypustil na komunikačnej sieti. Bude to postupný proces, ako sa vírus rozšíri a v stanovený čas zhodí komunikáciu a prepíše kódy pre prístup. Teraz len musí udržať Skynet zaneprázdnený dovtedy, kým sa John Connor dostane do bezpečia.

# # #

„Čo je to za miesto?“ Spýtala sa Cameron Catherine, ako kráčali k vchodu do bunkra.

„Je to protiatómový kryt postavený počas studenej vojny v 60-tych rokoch. Hora sa volá Crystal Peak. Kúpila som to tu od vlády v roku 2007 a použila to ako odlúčené laboratórium. Ak nastane súdny deň skôr, ako sa vrátime, potrebujem aby si priviedla Sarah a Savannah sem. Ukážem ti ako sa dostať dnu a vypnúť bezpečnostné mechanizmy.“

Vošli do hangára, ktorý kryl vchod, prešli na druhú starnu a zastavili pred oceľovými dverami. Catherine ukázala Cameron kódy, ktoré bude potrebovať aby získala prístup a potom jej ukázala ako vypnúť časovač na auto-deštrukčnom mechanizme.

„Ako je toto miesto napájané?“ spýtala sa Cameron, ako postupovali na nižšie úrovne.

„Je tu malý nukleárny generátor s niekoľkými naftovými generátormi ako zálohou. Nukleárny generátor je vypnutý, teraz fungujú len dieselové generátory. Je tu dostatok energie len na to, aby sa vykonal len jeden presun.“

Catherine Weaverová spustila skrytý mechanizmus aby otvorila kamuflované dvere do skrytej miestnosti. „Ak sem privedieš Sarah a Savannah pretože nastane súdny deň, tieto dvere musia zostať tajomstvom a musíš sa uistiť, že tu zostane dostatok paliva aby mohol fungovať stroj času.“

Ledva sa jej sformovali myšlienky a skôra ko jej ústa vyslovili tieto slová, Catherine si uvedomila, že je zodpovedná za zlikvidovanie svojej operačnej základne. Ale rovnako ako John Connor, aj ona si myslela, že zachrániť niekoho v minulosti je dôležitejšie ako súčasnosť.

Bez ďalšieho zdržania sa spýtala, „Máš pre mňa koordináty, na ktoré a kedy John chce,aby si šla?“

„Áno. Povedala Cameron a podala Catherine útržok papiera, zatiaľ čo vstúpili do miestnosti, kde bol skonštruovaný stroj času.

„Nič, čo nie je organické neprejde. Žiaden kov, žiadne vybavenie. Po príchode si budeš musieť zaobstarať oblečenie a zbrane.“

„Viem. Mám všetky detaily všetkých parametrov strojov času a ich obmedzení. Všetko čo potrebujem mám tu.“

Cameron vstúpila na platformu presne do jej stredu. Catherine zapla generátory pomocou diľkového ovládania. Svetlá v miestnosti sa zapli a aktivoval sa panel stroja času. Musela len počkať kým sa zásobník plne nabije a potom ho musela aktivovať.

„Catherine?“

„Áno Cameron?“

„Mala by si vedieť, že John ma tiež požiadal, aby som zachránila Savannah. Má viac detailov ako ty. Povedala som mu áno.“

Catherine vyzerala trochu prekvapene, ako zadávala požadované údaje. „Vďaka Cameron.“

Energetické pole začalo v miestnosti vytvárať elektrické výboje. Okolo Cameron sa začala formovať dočasná guľa. Naraz v zábleskou zmizla. Krátko po tom sa panel vypol, nasledovaná svetlami. Núdzové osvetlenie vykúpalo všetko v žltom svetle.

„Vidíš John Henry. Milujem Savannah, aj keď nie je mojou dcérou.“ Povedala Catherine prázdnej miestnosti.

Využívajúc núdzového osvetlenia skontrolovala svoj komunikátor tvorený káblom vytvoreným z jej tela. Sklamane si uvedomila, že jeho zdroj energie bol vyčerpaný a že John ho nezapojil do svojho počítača, aby sa nabil. Nemhola mu povedať aby ho zapojil bez toho, aby mu povedala prečo. Už beztak bolo obtiažne presvedčiť toho chlapca aby si ho nechal. Ale bude ho potrebovať, ak má prežiť

Rýchlo opustila bunker a prešla k helikoptére. Bolo v nej dostatok paliva, aby sa dostala späť do Pendletonu, ale ona potrebovala ísť niekam inam a na to tam bolo dosť paliva len do pol cesty. Zvyšok cesty bude musieť ísť pešo.

Cameron sa držala za Johnom Connorom a jeho ochrankou, keď jej vnútorný chronometer napovedal, že je čas. Catherine Weaverová práve použila stroj času aby ju poslala späť do roku 2008. Do času, tesne predtým ako Sarah odíde na nebezpečnú cestu. Pri spätnom pohľade bola rada, že jej patrén mal Harley. Bol rýchly, veľmi rýchly a ružový!


2008, December, úsvit
Kravy ticho driemali počas skorých ranných hodín na ranči v kalifornských horách. Poryv vetrea a iskrenie bleskov v skorom rannom vzduchu poplašilo kravy.

Iskrenie pokračovalo a vytvorilo guľu, hneď vedľa plotu. Guľa sa zmenila na priehľadnú a odhaila nahé dievča kľačiace na prašnej pôde a dieru v plote, ktorá vyformovala perfektný kruh.

Cameron vstala a preskúmala oblasť okolo seba. Bežalo od nej preč dvadsať kráv. Nebolo tam žiadne oblečenie a jediný dopravný prostriedok bol traktor. Šoférovať traktor bez oblečenia by k nej určite prilákalo pozornosť. O niekoľko stoviek metrov ďalej bol dom. Muselo tam byť oblečenie a nejaký dopravný prostriedok.

Ako Cameron kráčala k domu, vybehol na ňu malý biely pes a utekal, ako keby mu horela srsť. Cameron sa na neho pozrela a ticho povedala, „Choď preč.“

Malý pes utiekol preč tak rýchlo, ako mu to malé nohy dovolil, s chvostom stiahnutým medzi nohami, kňučiac a strašiac kravy ešte viac.

„Prestaň kňučať maličký. Mamička príde domou neskôr.“ Ozval sa z domu ženský hlas.

Cameron sledovala ženu, ako vyšla z domu, na sebe mala oblečený motorkársky set a kráčala k Harleyovi zaparkovanému v tieni kôlne.

Zámerne sa priblížila, zatiaľ čo žena nasadala na motorku.

Práve si upravovala vlasy, aby si ich vložila do helmy, keď uvidela nahé dievča s prázdnym výrazom v tvári, ako sa priblížilo. Rýchlo si pomyslela, že to dievča muselo byť v šoku alebo nejakom tranze, keď nepreukázalo žiadne emócie.

„Oh, bože! Si v poriadku? Mám zavolať 911?“

Cameron pristúpila k nej a usmiala sa. „Páči sa mi tvoja motorka.“

O päť minút neskôr sedela žena zviazaná v kuchyni a na sebe nemala nič len podprsenku a nohavičky. Dievča jej zobralo hotovosť, jej celkom nové oblečenie a Harley. Kričala a snažila sa uvoľniť ruky. Pritom si uvedomila, že je tu ešte jeden dôovd, prečo malo dievča taký prázdny výraz, a že pravdepodobne bola psychopatka.

Cameron využívala motocykel na hranici jeho možností. Mala len málo času na zozbieranie potrebných zbraní a informácií. Na základe postavenia hviezd mala menej ako 48 hodín predtým ako bude Sarah Connor postrelena v púšti.

2027, 63. Deň, 23 júl, 06:30
UH-60 Black Hawk letel ponad púšť skúseným expertom. Pilot, veterán dlhej vojny proti strojom v západných štátoch Nové Mexiko, Arizona a Utah kontroloval vrtuľník s ľahkosťou a eleganciou prameniacimi zo skúseností. Neplytval pohybmi. Každý pohyb bol vykonaný, len keď to bolo nevyhnutné.

Black Hawk bol modifikovaný odkedy slúžil ako prepravný transportér. Namiesto guľometu namontovanému pri okne medzi dvermi pilota a hlavnými dverami kabíny ovládanému nezávislými vojakmi, tento mal dve 20mm kanóny namontované pod kabínou na ďaľkové ovládanie riadené pilotom. Ovládanie zbraní, adaptované z inej helikoptéry na riadenie rakiet bolo namontované v sekcii kopilota. Rakety a dve extra nádrže boli namontované na pomocných krídlach.

Spod helmy pilota vytŕčali červené vlasy. V kútikoch jej úst sa rozprestieral slabý úsmev. Nezáležalo na práci, z lietania mala stále radosť. Zlatý chlap vedľa nej bol tieš plusom, ale zatiaľ nemala to šťastie, aby ho prinútila hovoriť. Derek Reese sa viac zaujímal o spánok a jednu vec nemala rada, a to keď ju takýto chlap ignoroval.

Kate nechala vrtuľník náhla poklesnúť a potom ho zdvihla, čím spôsobila že Derek Reese vyletel zo sedačky a pristál späť s výkrikom.

„Ospravedlňujem sa, turbulencia.“ Rýchlo povedala a mysliac, že to bola chabá výhovorka.

„Takže, aký je tvoj príbeh?“ Spýtala sa znova, ale Derek len niečo zamrmlal o ženách pilotkách a pokúsil sa znova zaspať.

Docela naštvaná na jeho postoj zakričala, „Počúvaj kamoš. Poletíme v tejto veci ešte niekoľko hodín a akokoľvek mám rada pokoj a tich, mať pasažiera ktorý trucuje po celú cestu nie je moja predstava zábavnej cesty.“

Pozrel sa na ňu. „Netrucujem. Som len unavený a meno je Derek reese. Povedz mi ešte raz kamoš a moja ďalšia odpoveď bude moja päsť.“

„Dobre, Derek Reese. Moje meno je major Kate Brawterová. A Pokús sa ma udrieť a ja ti zlomím ruku a vyhodím ťa z môjho vtáčika.“

Derek sa po chvíli usmial. „Páčiš sa mi.“

„Yeah.“ Sucho sa usmiala. „To je čo všetci povedia, až kým nezistia, že dokážem lietať alebo s nimi bojovať. Takže, Reese, aký je tvoj príbeh?“

„No, keďže si sa spýtala tak pekne tu je môj príbeh v skratke. Viedol som skupinu odporu Grizzly desať rokov. Potom som bol zajatý a prinútený pracovať v pracovnom tábore skynetu. Bol som mučený vyše mesiaca. Viedol som rebéliu a zabil toho bastarda Fischera, ktorý ma mučil. Potom generál Perry a jeho muži prepadli väznicu a oslobodili nás. Teraz letím v tomto vtáčikovi s tebou. Aký je tvoj príbeh?“

„Pred súdnym dňom som dokončila zdravotnú školu, spravila si pilotný preukaz a rozmýšľala že budem pracovať pre doktorov bez hraníc v centrálnej Amerike. Potom prišiel súdny deň a ja som šla pracovať pre svojho otca, generála Brewstera. Tam som sa stala plne trénovaným chyrurgom a naučila sa lietať takmer na každom lietadle, ktoré bolo stále funkčné v armáde Spojených štátov. Teraz letím s tebou a lekárskymi zásobami pre tábor Pendleton. Zasadila som nepriateľovi toľko škôd, koľko som vyliečila ľuďom zranení. Neviem, čo sa mi páči viac.“

„Na toto ti dám odpoveď.“ Povedal s úsmevom Derek.

„Ktorá je?“ Spýtala sa Kate.

„Zabíjanie Kovákov.“

Obaja sa zasmiali.

2027, 63. Deň, 23. Júl, 06:45
Drony leteli nočnou oblohou, hľadajú signál. Malo to malý výkon, ale v atmosfére bez rádiových signálov z čias civilizácie pred súdnym dňom, signál je ako strážca volajúci, tu som!

Komunikácia so skynetom ktorý vysledoval cieľ bola, že majú zahájiť útok. Hoci tam bolo dlhšie ako zvyčajné oneskorenie v komunikácii, drony to ignorovali, to nebol ich problém. Skynet bol zaneprázdnený stopovaním infiltrátora v jeho siti.

Drony sa preskupili do útočnej formácie, a či to bola náhoda, že jedna T-888-čka sa pozrela na nich, alebo či zachytili bzučanie v komunikácii pri vlastnom vysielaní, ale nezaváhala a hneď to vyslala svojmu spoločníkovi a kyborgovi, ktorý ich sledoval.

Cameron pridala a zmenšila vzdialenosť medzi sebou a kyborgami ochraňujúcimi Johna Connora. Prešla kopec práve včas, aby videla ako T-888-čka zahájila paľbu jednou zo zbraní, ktoré zobrali z garáže.

John Connor si užíval jazdu keď bola jeho eufória prerušená ťažkou streľbou spoza neho.

Pozrel sa cez rameno a zbadal HK dron, ako letel nad Humveem.  Mal jeden 20´mm kanón namontovaný na dpodku a na každom krídle tri rakety. Kým to sledoval, niekoľko ďalších sa pripojilo k tomu prvému.

„Oh, doriti!“ Skríkol a pridal.

John kľučkoval tam a späť aby sa vyhol zásahu. Stroje za ním v Humvee zahájili streľbu zo svojich automatických zbraní na HK-drony.

Podarilo sa mu vyhnúť kanónom HK dronov, keď naraz vystrelili rakety. Tri mu preletecli ponad hlavu a vybuchli 150 metrov pred ním, zatiaľ čo zvyšné dve zasiahli druhú stranu cesty.

Len ťažko sa vyhol lietajúcim troskám ako manévroval cez dym a prach.

T-888-čka vyliezla prielezom a začala strieľať z mini-gunu. Malé a rýchlo HK-drony sa jej vyhýbali ako moskyty. T-888-čka s mini mala problém zasiahnuť ich, kvôli ich rýchlym pohybom, ale aspoň zabránila aby HK-čka zamerali Johna.

Terminátor opatrne sledoval HK-čko a vystrelil na jeho raketový nosiť. Raketa vybuchla a vzala so sebou aj HK. Využívajúc rovnakú metódu, T-888-čka zostrelila ďalšie dve. Neboli tak obrnené ako ich väčší bratia.

Zo zostávajúcich piatich sa oddelili dve drony, ktoré preleteli za Humvee a začali na neho strieľať. T-888-čka otočila mini-gun a začala strieľať na HK-čka. Nakoniec jeden z HK-dronov vystrelil na Humvee raketu a to vybucho, pričom vzalo so sebou aj T-888-čky. John po tom zásahu takmer stratil kontrolu nad motorkou, ale podarilo sa mu ovládnuť ju.

HK-drony pokračovali v prenasledovaní. Získal nejaký náskok, keď sa drony museli vyhýbať streľbe od T-888-čiek, ale teraz keď bolo Humvee preč ho začali dobiehať.

John odstavil motorku na kraji cesty. Zosadil a skryl sa za spadnutý strom. Schmatol svoju pušku a začal strieľať na približujúce sa HK-drony.

Keď drony opetovali paľbu, John sa zameral na ten, čo bol vo vedení. Zasiahol ho do prednej časti, kde by mali byť umiestnené senzory a potom vystrelil na rakety. Tie explodovali a vzali so sebou aj HK-čko. Posledné dve drony odleteli.

Prekvapilo ho to. Prešiel k svojej motorke. Bola nepoškodená. K jeho ušiam však doľahol hluk. Obzrel sa späť na cesu, ktorou prišiel a zbadal približujúce sa motocykle. Na každom sedel stroj a bol vybavený plazmovou puškou. Začali na neho strieľať. John nasadol na motorku a s krikom vyrazil.

Plyn pridával na maximum. V zákrutách na horskej ceste sa skoro zabil, keď ich vyberal rýchlejšie, ako bolo bezpečné, ale spomalenie by z neho spravilo ľahší cieľ.

Plazmové streli lietali okolo neho a zasahovali cestu, zatiaľ čo on sa snažil uhýňať do strán.

„Prečo som do pekla nepočúval Kylea a Allison?“ Spýtal sa John sám seba, keď sa kováci priblížili.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

49

Re: Přeložená povídka - Reunion (Shledání)

26 kapitola - druhá část

2027, 63 den, 23 červenec, 7:15 ráno
Video z HKčka zmizelo v jasném záblesku.

“Zkurvysyn!” zvolal Kyle.

Předstoupil před Johna Henryho, který hleděl nepřítomně do prázdna.

“Kde je?” zakřičel Kyle na něj.

Od Johna Henryho nepřišla žádná odpověď.

“Sakra Johne Henry! Kde do čerta je John Connor?”

Savannah vzrušeně vykřikla “Slyšel tě! Obrázek se změnil! Vypadá to jako mapa.”

Kyle se rychle přesunul k jejímu boku. “To není jenom mapa. To je obraz ze satelitu.”

Asi minutu spolu sledovali video.

“Vím kde je.” řekl Kyle. “Letěli jsme tamtudy sem.”

“Kde je?”

“Zůstaň tady s Johnem Henrym. Jdu zařídit záchranu.” S těmito slovy jí Kyle podal plazmovou pušku a vyběhl z místnosti.

Savannah pohlédla na plazmovou pušku a pak na Johna Henryho.

“Buď opatrný Johne Henry. Nechci tě zabít.”

Otočila se na video a nevšimla si tak varovné zprávy na obrazovce za ní, říkající, že první firewall byl prolomen.

# # #

Nebyl děsivější pohled na světě než na pronásledující motocyklový gang. Kromě motocyklového gangu, tvořeného odpornými terminátory s plazmovými puškami.

John vytáhl Harley na nejvyšší rychlost, které byl na kroutící se horské silnici schopen. Stáčela se a dostala ho trochu do výhody, protože ho přiváděla do pohybu a nebyl pro enda snadný cíl. Ale ty se nestaraly o případnou havárii, nebo že by se zabily a rychle ho doháněly.

Neschopen vystřelit na pronásledující stroje, natáhl se do cestovní brašny a vytáhl trubkovou bombu. Zubama zkrátil časovač a hodil bombu za sebe.

S rachotem dopadla na cestu a vybuchla, ještě než se k ní první motocykl přiblížil.

“Sakra!” zaklel John a natáhl se pro další trubkovou bombu.

Znovu zkrátil časovač, jen o trochu méně, než předtím. Hodil ji za sebe, kde zarachotila na cestě.

Tentokrát explodovala až poté, co ji minuli.

“Sakra!” zaklel John znovu a otočil plynem. Nebude na to riskovat všechny. Musí být lepší způsob.

Celou dobu kolem něj létaly plazmové výstřely, některé narážely do chromovaných částí motocyklu a některé ho míjely. Bude muset brzo něco udělat, jinak skončí mrtvý.

Vykřikl, když ho jeden z výstřelů líznul na levé ruce, narazil do zrcátka a to explodovalo.

Tvrdě vybral zatáčku a plazmové střely ho těsně minuly a narazily do stromu před ním. Kmen stromu vybuchl v plamenech a začal padat přes silnici. John přidal plyn a jen tak tak proklouznul pod padajícím stromem, předtím než dopadl za Johnem na zem a zablokoval cestu. Pronásledující enda zpomalily aby našly cestu, jak se dostat okolo. John nemeškal. Má jen minuty, možná sekundy, aby mohl nastavit past.

Zrychloval na cestě jak jen mohl a hledal místo, kde by položil past.

2027, 63 den, 23 června, 7:20 ráno
Skupina CH-47 Chinooků a CH-46 Sea Knightů letěla přes jihozápadní poušť z Arizony do Kalifornie. Byli eskorováni vrtulníky AH-1 Super Cobra a AH-64 Apache. Vysoko na obloze nad nimi, byli proudoví stíhači různých typů a věku. Měli mnoho F/A-18 Hornetů, F-16 Falconů a F-22 Raptorů a také pár starých F-14 Tomcatů zachráněných z leteckého hřbitova.

Major Generál Justin Perry řídil vzadu jeden z Chinooků. Vedle něj seděl jeho přítel, Generál Robert Brewster.

“Co si myslíš?” Zeptal se letitý, ale houževnatý letecký Generál svého přítele.

“Přemýšlím, jak tuhle situaci s Grizzlym vyřešit. Chtějí se přidat do hlavního boje, což se mi zdá trochu arogantní.” Mariňákův povzdech šel ve sluchátcích slyšet spíše jako štěkot. “A tahle informace od Dereka Reese, vrhá na Johna Connora v této situaci nové světlo. Neočekával jsem, že bude tak mladý.”

“Informace, které jsem měl od T-850 neříkaly, jak starý by měl být a stejně jako ty, jsem očekával, že bude starší. Ale oba jsme četli složku Johna Connora, je prorokovaný vůdce, který nás povede k vítězství proti SkyNetu. Možná se tento Reese chytá příležitosti, získat velení zpět.”

“Neví to, nebo alespoň nevěděl, než odešel. Požádal jsem svou dceru, aby ho informovala o situaci v Grizzlym.”

“Pokud je ten argument venku, tak jediný důvod proč jsi nasraný, je protože Grizzly chce jít do hlavní akce a víš, že dostanou pozemní jednotky a ty ne, že?”

Justin udělal krátký pohled na úsměv na tváři jeho přítele a zakřenil se také.

“Sakra. To je pravda, ale myslel jsem že budeme schopni kritickým způsobem SkyNet sabotovat. Ten druhý průlet špionážního letadla odhalil, že jaderná elektrárna Serrano Point, je stále funkční. To je poslední kus země, který jsme v 2018 bránili, předtím, než jsme se stáhli do bitvy o Avila Beach. Myslím si, že Serrano Point je místo, odkud SkyNet získává energii. To by vysvětlovalo ten obrovský boj, kterým nám to vyrval z rukou,”

“Takže si myslíš, že přeřízneš kabel a zabiješ počítač? Dobrý plán, ale jistě to má záložní generátory v Topanze. SkyNet se udrží funkční ještě hodiny, možná dny, než