1 Naposledy upravil: Ra5 (15.2.2013 12:56:34)

Téma: Preložené poviedky - ostatné

Obsah poviedok nachádzajúcich sa v tomto topicu. Zoznam je vytvorený v podobe:

Poradové číslo | Názov poviedky | Autor | Počet preložených kapitol | kompletnosť poviedky

__________________________________________________________________________________________________


Obsah vlákna                           
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. Missing Minutes |  sentinel75 | 1. kapitola | nekompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
2. No Words at All | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
3. Everybody Dies For Me | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
4. Of Turtles and Terminators | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
5. What Makes You Think I Don't? | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6. Dancing Queen | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
7. Christmas with the Connors | River2027 | 1 - 3 kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
8. Sbohem Freddie (poviedka k seriálu Skins) |  pearlchavez | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
9. List vo vetre (poviedka k seriálu Firefly / filmu Serenity) | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
10. In game | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
11. Five Times Derek Lied to John | Daria234 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
12. Let's Go Have Some Fun | River2027 | 1 - 2 kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
13. Pounce | Tin Miss | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
14. The Letter | meanoldmoe | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
15. Pancakes and Lingerie | bobissa | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
16. Electric sheep | crazylilalbatross | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
17. One, two, three, four | bigbew | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
18. Just a Burn | River2027 | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
19. Take My Heart, But Please Don't Break It | ElusiveSanity | 1. kapitola | kompletná
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
20. Thanksgiving with the Connors | The1Russter | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
21. The Fly | Troll99 | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
22. Co si přeji na Vánoce | Troll99 | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
23. Siri-us | ElusiveSanity | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
24. The Note | raspberriesandrum | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
25. What I want for Valentine's day | Troll99 | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
26. Birthday | SamND1967 | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
27. Winter Wonderland | legionarylogan | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
28. Cameron objevuje FanFiction | LoveMachineLX | 1. kapitola | kompletní
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

2 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Missing Minutes, Chapter 1

Upozornenie: nevlastním žiadne práva na Terminátora a toto dielo fikcie nie je napísané pre získanie peňažných ziskov.

Práva: predpoklady. Vždy deklaruj svoje predpoklady pred začatím vysvetľovania.

-    Použitie stroja času by nemohlo poškodiť trezor. Založil som to na použití stroja času Johnom Henrym v „Born to Run“, kde použitie stroja času nezanechalo poškodenie na miestnosti v ktorej Henry žil. Z toho dôvodu, orgány činné v trestnom konaní a Ellison by mali mať prístup k trezoru.
-    Vychádzajúc z tohto, Cromartiho hlava by nemala cestovať časom. Tu je dôvod: John Henry, John Connor a Catherine použili stroj času, Cameron s jej odhaleným endoskeletom, nešla, takže čokoľvek s použitím stroja času by malo byť plne uzavreté v živom tele – čo Cromartiho hlava pravdepodobne nebola, okrem iného.
________________________________________

„Poznáte sa?“

James Ellison sa zaškeril, keď oneskorene sledoval banku, vybuchujúcu  v televízii.

„Stále menej a menej.“

1999

Pomaly sa zobudil, jeho myseľ najprv registrovala slabý šum hlasov a pípanie medicínskej techniky okolo seba, potom tupú bolesť, ktorá ako vlnenie prešla cez jeho telo. Ticho zasyčal, a potom si spočítal všetky končatiny, naraz objavil tlačidlo na lieky proti bolesti v jeho ruke. Stlačil ho a zostal ležať, počítajúc sekundy kým bola bolesť otupená. Až potom skúsil otvoriť oči.

K jeho celkovému ne-prekvapeniu, zdalo sa že bol v nemocničnej izbe, lenže na bežnom oddelení namiesto jednotky intenzívnej starostlivosti. Uvoľnil nejaké vnútorné napetie na preskúmanie, nezdalo sa, že bol ťažko zranený, po tom všetkom. Ale za život si nemohol spomenúť čo bolo príčinou toho, že vôbec skončil v nemocnici....

Pomaly sa oprel sa pozeral sa okolo, zistil, že šepot prichádza z televízie umiestnenej na blízkom stole, ktorá bola momentálne nastavená na CNN. Stále zmätený z nadobudnutia vedomia a liekov proti bolesti v jeho tele, tupo civel na nastavenú konkrétnu novinku, ktorej venoval viac pozornosti. Bolo to o útoku Connorovcov na banku.

Agentovi Jamesovi Ellisonovi svitlo, ako keď sa zapne vypínač. Bol v trezore, skúšajúc zistiť čo robia Connorovci, až kým.......

Ale to by nebolo správne. Televízia teraz ukazuje obyčajné fotografie zčernalej miestnosti, jedna zrejme obsahuje výbuch, takú silu, že vytrhla dvere trezoru z pántov a odrazila všetky rukoväte a kruhy.

Lenže si spomenul, že v blízkosti nenarušeného trezoru, a škody spôsobnej na dverách...

“Agent Ellison!”

„Čože?“ Jeho neistá koncentrácia bola narušená, Jamesova hlava obalená obväzom pozrela na sestričku, ktorá ho volala jeho menom; nie najlepší nápad, pretože jeho mozog protestoval proti takejto náhlej zmene hľadiska. Vydal mäkký ston, v reakcii na rozrušenú zdravotnú sestru pobiehajúcu okolo neho a ospravedlňujúcu všetko, zatiaľ čo si neuvedomovala, že získal vedomie. Zatlačil na ramená, zavrel oči a zostal relaxovať. Pacient bol on; bude mať dosť času na vyriešenie záhady svojich spomienok.
________________________________________

„Špeciálny agen Ellison, ste tvrdý ako kameň,“ poznamenal špeciálny agent na stráži Tim Wehner, keď stál pri nohách Jamesovej postele, s rukami skrytými vo vreckách pokrčeného obleku.

James sa usmial na autora poznámky. „Učili sme sa, ako získať zásah alebo dva v Georgii, existuje dvojitá urážka Klanu – čierny a katolík.

„Verím, že som ťa videl hore po tom šoku. Ale stále si nemôžem ovinúť obväz okolo mojej hlavy,“ Tim povedal, ukázal na zložky, nakopené na stole vedľa postele. James o ne požiadal, hneď ako mohol zostať pri vedomí väčšinu dňa. Usmial sa na Tima.

„Tiež nás učia hodnote vytrvalosti,“ povedal James, siahajúc po novej zložke.  „Je to niečo, čo som odhadol, na veľa času s
prípadom Connora, a tento nie je výnimkou.

Tim zavrtel hlavou. „Majú skutočne takú moc v tomto čase?“ Zmiznúť ako Copperfiel z vybuchujúceho bankového trezoru!“

„A my stále nevieme, prečo tam išli najprv. Na základe ich minulosti, by mali mať na prvom mieste zacielené na technologickú spoločnosť. Tak prečo táto banka? Bolo tam niečo v trezore, že si mysleli že to musia zničiť, a zostali pri výbuchu?“

Tim pokrčil ramenami. „ To sú Connorovci, kto vie čo sa prihodí nabudúce v ich pojazdnom cirkuse? LAPD sú len radi, že počet mŕtvych bol nízky, a oni neboli znovu v rozpakoch. Avšak sme získali náskok oproti mladej dáme. 

“Čo?”

„Áno, Cameron Philips, registrovaná na strednej škole v Red Valley v Novom Mexiku.“

Jamesovi znova svitlo. „Škola kam Connor chcel isť....uh, z ktorej utiekol?“ Nebola to hra na vyškolenie strelca s robotou nohou.

„Rovnaká. Zhoda bola prostredníctvom ID fotografie, nie je vytlačená v súbore. Avšak, keď sme skúsili vypátrať rodičov, adresa nás zaviedla k domu nemanželského páru v dvadsiatich, ktorý nevedeli o žene. Tim vzdychol a prešiel si rukou cez vlasy. „Nemali by ste veriť sračkám, ktoré sme získali keď sme poslali jej fotku. Viacero zvyčajných – ľudia tvrdili, že videli ženu ako križuje západ. Nehovoriac o prekliatych školských vtipálkoch.“

Čokoľvek chcel Tim povedať ďalej, prerušil ho pager. Ani sa na neho nepozrel, kým sa Jamesovi úsmevom neospravedlnil. „Prepáčte, mal by som zostať kým sa vaša panička objaví, ale musím riešiť ďalšiu krízu. Nebuďte na seba príliš tvrdý, Ellison, mali by ste si odpočinúť. James mu poslal odmietavý pohľad, v reakcii na Timov smiech. Keď opúšťal miestnosť, vytiahol spoza opasku pager. James počul jeho prekliatie z polovice haly.

Len keď počul zvonček výťahu, dal James snímky na kopu zložiek k bankovému trezoru. Opis stavu trezoru sa zhodoval s tým čo videl v novinách – masívne poškodenie v súlade s rozsiahlou explóziou vo vnútri. Žiadne iné využiteľné dôkazy – nič z toho, keď boli Connorovci zamknutý v trezore.

James dával súbor dokopy, ale zastavil sa, keď narazil na predchádzajúce fotky nepoškodeného trezora. Ako sa na ne začal dívať, jeho myseľ vyplnili chýbajúce detaily: nezvyčajná zbraň naľavo, elektronická výbava za fasádou bezpečnostných dverí, zhromaždené oblečenie v strede miestnosti (a James dokonca nemohol zistiť, prečo tam boli), bezhlavé torzo veci, ktorá roztrhala bezpečnostné dvere, s lesklou, vysmiatou lebkou oproti stene...

Mal tam byť nejaký druh explózie, ktorá nastala po niečom s elektrickým prúdom, niečím čo potom zničilo všetky tieto dôkazy? Nie, to je nemožné, LAPD SWAT tím bol vo vnútri trezoru prvý, nasledovaný forenznými vyšetrovateľmi od LAPD. Musel tam byť niekto iný, kto videl vnútro nepoškodeného trezoru. Forenzný detektívi obnovili niektoré fotografie. Kde je táto informácia? James pokračoval, naprieč týmto zmätkom. Keď prechádzal ďalšie zložky, zastavil sa, ako si niečo uvedomil.

Tim povedal že Connorovci zmizli.

Nie zomreli, alebo boli zabitý. Zmizli ako Copperfield. Ako mágia.

Náhle sa chopil intuície. James rýchlo vytiahol zložku o bankovom trezore. Tu to bolo: Nepoužiteľné dôkazy.

Bez akéhokoľvek materiálu – bez organických zvyškov tiel prítomných pri explózii. Žiadne kovové pozostatky telefónov alebo opaskov. Žiadne zvyšky zbrane – pretože. pani Philipsová mala preukázateľne zbraň bezpečnostného pracovníka banky, keď bola zamknutá v trezore.

Ohromený z realizácie, James dal zložku späť na stoh a posadil sa na posteľ, hlboko zamyslený. Dôkazy a obvinenia sa obrátili v jeho mysli, všetko je celkom absurdné, a preto nemysliteľné, nechal sa pýtať svojich spomienok. Keby to všetko bol nejaký fantastický sen, ktorý jeho myseľ vykúzlila, kým bol v hlbokom bezvedomí? Okrem toho nedokázal zabudnúť čo videl, zvlášť nie na vycerenú lebku, ktorá sa teraz v jeho mysli zdala obrovská, ako keby Ellison našiel fantastickú situáciu, fantastický vtip.

James si začínal myslieť, že vesmír vtipkuje a že vtip bol na jeho účet.

Jeho spomienky boli znovu prerušené, ale tento krát to bolo milé prekvapenie, jeho žena Lila, a tak nateraz vyhnal rušivé myšlienky z hlavy.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

3 Naposledy upravil: merlin131 (27.8.2010 12:27:12)

Re: Preložené poviedky - ostatné

názov: No Words at All
autor: River2027
prehlásenie: nevlastním nič z terminátora
zasadenie: po „The Tower is tall, but the fall is short“
žáner: Dráma
Rating : T
Varovanie: obsahuje spojlery k „The Tower is tall, but the fall is short“



„V roku 1678 doktori diagnostikovali duševné utrpenie vojakov nazývané „Nostalgia“. Túžba po domove. Túžba vrátiť sa do minulosti. Krutou realitou vojny bolo, že nebol žiaden návrat domov. Žiaden návrat k nevinnosti.

Čo je stratené, je stratené navždy.

Ako môj otec, vojnové rany neblednú.

Neexistujú slová útechy.

Neexistujú slová odpustenia.

Žiadne slová.

John Connor ticho sedel na posteli, so slúchadlami na ušiach, počúvajúc pesničku, ktorú mu pred pár dňami ukázala Riley.

„Som len chlapec a život je nočnou morou. Som len chlapec, a viem, že to nie je fér. Nikto sa nestará, či som sám a svet má oveľa viac zábavy ako ja.“

Riley nevedela ako veľmi táto pieseň platí pre neho. Ako veľa znepokojenia môže zniesť jeho život? Mal len šestnásť a celý svoj život bol na úteku pred futuristickými zabijackymi strojmi poslanými na jeho zabitie, pretože v budúcnosti je úžasným vojenským vodcom. Bol zasiahnutý, videl matku vystreliť hlavy terminátorov, vidiel ju zranenú. Cestoval časom osem rokov svojho života. Videl otca, keď to bol šesťročný chlapec, a videl svojho strýka, ktorý prišiel z budúcnosti. Videl krásne dievča v triede strednej školy, ktoré bolo dvakrát strelené do hrude...ktoré prišlo na jeho ochranu. Videl to isté dievča, toto terminátor, zabrániť mu pomôcť utrápenej spolužiačke, ktorá sa zabila skokom zo strechy jeho školy. Videl tváre ľudí, ktorí zomreli pre neho v budúcnosti.

Videl príliš veľa.

Oprel sa, spomínajúc na slová Dr. Shermana. „Si len chlapec,“ povedal. John pomaly zavrtel hlavou, hlasom prekypujúcim emóciu, keď vážne odpovedal, „Nie.“

John si stiahol slúchadlá, už viac nemohol počúvať hudbu. Obzrel sa a prekvapivo uvidel Cameron stojacu vo dverách. Mala nepríjemný zvyk vplížiť sa keď to najmenej čakal. Čakal, že prehovorí, ale len tam stála a sledovala ho...skoro smutne, uvedomil si John. Vedel že poslednú dobu k nej nebol priateľský, aj keď mal určite pravdu. Bola koniec koncov len stroj.

Nepovedala nič. Jednoducho vošla a sadla si na posteľ vedľa neho. Pomaly, skoro váhavo, položila ruku na jeho. John zatvoril oči, zabudnúc na kov ktorý bol pod teplým mäsom.

A nakoniec sa zlomil, premožený všetkým čo sa stalo v posledných dňoch. Nevoľnosť, ktorú stále cítil, keď si spomenul ako ľahko sa Sarkassianov krk zlomil, pohľad na tvár jeho matky keď sa k nemu ponáhľala. Stres ktorý cítil z príchodu súdneho dňa, a všetkého, čomu sa snažil predísť. Vinu z toho, čo mu povedal Derek Reese o obeti Martina Bedella. Všetci pre teba zomrieme. V snoch bol prenasledovaný víziou budúcnosti, spaľujúcimi terminátormi, svetom v plameni. Bol zmätený situáciu ohľadom Riley a čo si o ňom myslí. Takmer omylom ukončil svoj život kvôli neopatrnosti. Vedel, čo im behalo po mysli, keď ho videli držať zbraň.

Ale zo všetkého najviac – v popredí svojej mysle – bola ona. Cameron Phillips, jeho prekrásny terminátorí ochranca, slová ktoré prehovorila, predtým ako jej vybral čip, slová ktoré budú navždy vypálené v jeho mysli...

Oprel si hlavu o jej, ticho vzlykajúc do jej ramena.

Stále neprehovorila, ale nestaral sa o to.

Neboli potrebné žiadne slová.

Vôbec žiadne slová.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

4 Naposledy upravil: ogy (27.8.2010 10:30:46)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Everybody Dies For Me – Všichni pro mě zemřeli

Autor: River2027
Odehrává se po událostech v Adam Raised a Cain

Povídka je Johnovým zamyšlením nad Derekovou smrtí a vůbec nad tím, proč všichni jemu blízcí lidé umírají (pozn. překladatele.)


„Jo, dobrá, všichni zemřeli kvůli mně, ne?“
John si položil hlavu do dlaní a zavřel oči. Události v posledních čtyřiadvaceti hodinách se zdály neskutečné, jako sen, který se nemohl stát. Téměř o tom sám sebe přesvědčil.  Ale pak vzhlédl vzhůru a rozhlédl se po opuštěné garáži, kde si vytvořili dočasné útočiště. Pouze Cameron stála tiše u dveří.

Derek byl pryč, Savannah byla pryč.
Jeho matka byla pryč…

Všichni zemřeli pro tebe. Nečekal to, nebyli na to připraveni, byly u domu Weavrové. Cameron odhodila T-888 daleko od domu, jeho kovové tělo se kutálelo ze stráně. On by vzal Savannah do náručí a objal ji s povzdechem a úlevou, když se jeho matka a Cameron vrátily. Myslel, že vyhráli.

Pak však vstoupil do domu a spatřil hroznou skutečnost.

Jeho strýc ležel zhroucený na podlaze, s kulkou v hlavě a v kaluži krve.

Mrtev.

Johnův spodní ret se chvěl. To nemůže být pravda! Znova už ne. Proč všichni kolem něho umírají?

Pořád cítil bolest za každého, kdo pro něj zemřel, nebo kvůli němu. Měl pocit viny, když Jordan spáchala sebevraždu a on ji nedokázal zastavit. Cítil hrůzu a stud, když škrtil Sarkissiana. Vykřikl, když mu Derek vyprávěl příběh o Martinu Bedellovi, vojákovi, který v budoucnosti zemřel pro Johna Connora. Stále je zlomen žalem z vraždy Riley. Pohrdal by Derekem za vraždu Jesse, potom, co mu nařídil, aby ji nechal žít. Byl šokovaný, když viděl, jak Charlie zdržuje muže, kteří napadli jeho dům u majáku, zatímco John utíkal do člunu.

Oběti

Pořád oběti.

Ale Derekova smrt byla nejhorší. Derek byl s nimi nejdéle, věděl, že Derek je pro něho nejbližší.  Derek byl jeho strýc, byl tu proto, aby mu zachránil život. Měl Johna rád a John ho miloval. A teď byl pryč, díky jedné kulce.

Je úžasné, jak jedna malá kulička může všechno změnit.

Derek byl Reese – bojovník, voják. Nezasloužil si odejít takhle. Nikdo si to nezasloužil.

Uvědomil si, že Cameron studuje jeho tvář, když si otíral slzy. Nemohl si dovolit plakat právě teď. Musel se soustředit, na to, jak dostat svou matku zpět. Vzpomínka na její zatčení se vloudila do jeho mysli, John se zatvářil tvrdě.

Ellison.

Byla to Ellisonova vina, že jeho matka byla zatčená. Ellison je zradil. John byl nucen sledovat, jak byla jeho matka odváděna pryč, a nemohl nic dělat.  On a Cameron tam možná mohli jít a střílet. Možná jí mohli dostat ven. Ale tak či onak, policisté by si brzy uvědomili,  že nemohou Cameron zabít. To by mohlo způsobit ještě větší škodu. Takže nemohl dělat nic jiného, než stát nehybně u dveří s hrůzou a strachem a nemohl jí nijak pomoci.

Ellison se mu pokusil omluvit. John mu nevěřil, ale byl rád, že mu Cameron zabránila, aby mu rozbil hlavu. John však stále drží své slovo, zradil jeho matku, takže zemře. Pomalu, jen ne před Savannah.

Tu reportáž dávali znovu snad v každé TV. Stále se na ni díval. Jak to mohl dopustit? Proč věřil Ellisonovi?

„Měla jsem ho zabít,“ promluvila Cameron tiše ze svého rohu. Z výrazu Johnova obličeje zřejmě uhádla to, na co myslel.

John s ní nemohl nesouhlasit. „Možná jsi měla.“ Nikdy necítil ve svém životě takovou zlobu. Pokud by s nimi byl Derek, Ellison by z toho nemohl vyjít živý.

Derek…

Byl to tvůj přítel? Zeptala se Savannah. John přikývl. Možná z Derekem vždy nesouhlasil. Jasně, Derek dělal chyby, zejména s Jesse, ale na tom nezáleželo. Byl to Johnův strýc a John věděl, že ho Derek miloval.

Zemřel pro něj.

„John z budoucnosti ví, jaké je to ztratit někoho, koho miluje,“ řekla mu Cameron. „zažil to.“

Je to všechno má vina, řekl si hořce John. Byl to jeho nápad, jít pro Savannah. Byla to jeho vina, že vešli terminátorovi do pasti. Jeho vina, že je Derek mrtvý, jeho vina, že byla jeho matka ve vězení.  Všichni by tu byli, kdyby netrval na záchraně Savannah. Ale pak si vzpomněl. On věřil, že patřila k něčemu důležitému.  A s Cromartiem v suterénu…

Možná, že společnost byla jen nástroj pro Weavrovou. Jako kdysi Cyberdyne.  Shořel na prach, možná by mohl Cromartie nebo John Henry shořet také. Možná i Ellison. Jeho zabití by mu nepřineslo zpátky matku, nebo Dereka, ale pomsta by mu stačila.

Kdy se to všechno vymklo kontrole? Vše začalo s Jesse, uvědomil si. Jesse přivedla Riley, zradila Johna Connora. To dalo věci do pohybu, kolotoč smrti. Ale všechno nebyla vina Jesse.  Ve skutečnosti to nebyla vůbec její chyba. Mohl jí zastavit. Mohl zabránit všemu.

Jesse zabila Riley a snažila se z toho obvinit Cameron. Ale zodpovědný za to byl on. Stejně jako to řekl Jesse, Riley nepomohl. Věděl, kdo ona je, ale neudělal nic.  Mohl, ale neudělal. A Riley proto zemřela. A Jesse zemřela rukama Dereka, protože John nepomohl Riley.

Protože Riley zemřela, museli se přesunout. Jelikož Sára nevěřila Derekovi s Cameron, jeli k Charliemu. Charlie zemřel kvůli nim.  Protože John nejednal, když mohl.

Teď byl Derek také mrtvý. Protože našli obrázek Savannah, který patřil útočníkům u Charlieho domu u majáku. Protože Sarah nevěřila Derekovi a Cameron. Protože Derek zabil Jesse a Jesse zabila Riley.

Protože john nepomohl, když měl.

Jeho matka měla pravdu. Je to spojené, vše je spojené… jen ne tak, jak si myslela. Vše bylo spojené s ním. On to všechno začal.

S náhlým přívalem vzteku sevřel ruku v pěst. Kdo byl, že pro něho museli všichni zemřít? Proč nemůže zachránit ty, na kterých mu záleží nejvíc?

Najednou nad svým jednáním vůbec nepřemýšlel, kopal do stolu, křičel zlostí, bušil do zdi. Proč se tohle stalo zrovna mě! Cameron okamžitě reagovala, přispěchala k němu a chytila jeho pěsti dřív, než stačil znovu praštit do betonu. Byl si mlhavě vědom krve mezi prsty. Bylo mu to ale jedno, teď necítil bolest.

Jeho oči se soustředily na Cameron. „Nemohu být váš mesiáš,“ vykřikl. „Nemůžu být tvůj John. Nemůžu být John Connor!“

Chceš být Johnem Connorem, řekla mu Jesse. Zavrtěl hlavou. Ne, já jsem John Connor.

Už nechtěl být Johnem Connorem. John Connor zabil nevinné lidi, zavraždil lidi, které miloval.

„Nejsem spasitel,“ vykřikl.“Nejsem hrdina, jsem špatný člověk! Zabil jsem je všechny! Nezemřeli pro mě, zemřeli kvůli mně!“

Lapal po dechu, třásly se mu ruce. Cameron chvíli mlčela a poté se ho pokusila uklidnit. „Neměl by ses obviňovat,“ odvětila.

John se zhluboka nadechl. „A kdo jiný by měl?“

„Co se dnes stalo, nebyla ničí vina.“

Byla to stejná slova, která řekla Sára, když se stěhovali. Přeci jen ho to trochu uklidnilo.

Ztratil všechny. Riley, Charlie, Dereka, svou matku. A i kdyby tady jeho matka teď byla, nebyli by ztraceni? Měla Cameron říct, že plánuje utéct k Charliemu. Bude si s ní muset o tom promluvit. Poté, co jí dostane zpět. Poté, co zničí Cromartieho.

John cítil, jak se hroutí. Nechtěl teď plakat. Ne pro Charlieho, Dereka, ne pro Sarah. Cítil, jak z jeho rtů unikl tichý vzlik. Zhroutil se na gauč, Cameron byla vedle něho. Jeho ruce zoufale svírali její košili, jeho tělo se třáslo nekontrolovatelným pláčem. Nechtěl jí pustit, nemohl. On ztratil všechny ostatní, které miloval. Nemohl přijít i o ni.

„Přivedeme jí zpátky,“ slíbila mu Cameron.
Nemohl ani přikývnout. Prostě sklonil hlavu do klína a slzy mu stékaly po tváři.  Cameron položila ruku na jeho krk a pokoušela se ho utěšit.

Bylo jedno, co by si myslela jeho matka, bylo jedno, že krásná dívka vedle něho je jen stroj.

Ona byla všechno, co mu nyní zbývalo.

5 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

názov: Of Turtles and Terminators
autor_ River2027
prehlásenie: nevlastním nič z terminátora
zasadenie: počas „Complications“
žáner: Dráma/romantika
Rating : T
Varovanie: obsahuje spojlery k „Complications“

Zhrnutie: Johnovo stanovisko na cestu autom s Cameron, konfrontácia s Ellisonom a význam korytnačky.


Zmenila sa.

Uvedomil si, že veľmi. Spravila veci, veci, ktoré by nikdy nespravil pred explóziou. Len pred niekoľkými dňami, prišla neočakávane do jeho izby, ľahla si na posteľ vedľa neho a hovorila o tom, ako pochopila, že byť Johnom Connorom je osamelé.

Boli to chvíle ako tá, ktoré ho skoro prinútili zabudnúť, že je stroj.

Skoro.

Videl to presne to ráno v Mexiku, keď sa jeho matka zastavila aby zachránila malú korytnačku, ktorá zostala na chrbte. Sarah zastavila na ceste a on videl, ako ju Cameron sledovala so zvedavosťou, ktorej by stroje nemali byť schopné.

Teraz boli na ceste späť do Mexika, aby spálili Cromartieho telo a bola tu, mimochodom mala vystrčené bosé nohy z okna.

„Čo robíš?“ opýtal sa?“

„Cítim, aké je to dostať sa od všetkého preč,“ odpovedala. Jej hlas znel čipernejšie ako keď hovorila zvyčajne monotónne.

Díval sa na ňu. To čo tvrdila nebolo možné. Stroje nemôžu cítiť. „Nemyslím, že môžeš,“ povedal.“

„Čo myslíš?“

„Ak cítením myslíš emócie, som si celkom istý, že nemáš nič z...“

Milujem ťa John a ty miluješ mňa!

John ťažko prehltol, potlačiac to v mysli. „A ak cítením myslíš, aké je nechať cez prsty viať vietor, alebo cez vlasy...“ Pozrela sa späť z okna a uvidel jej na tvári vietor. Tak ľudské...zhlboka sa nadýchol. „Som si celkom istý, že nemôžeš cítiť nič z toho.“

„Nemyslím, že chápeš ako pracujeme,“ jednoducho odpovedala. Sledoval ako držala ruku pred svojou tvárou, otáčala ňou, akoby ju skúmala. „Mám pocity.“ Natiahla ruku a vystrčila ju z okna. „Cítim.“

Znova sa otočila k nemu. „Nemala by som veľkú cenu, ak by som nemohla cítiť.“

Je tu horúco. Cítim horúčavu.

Zhlboka sa roztrasene nadýchol. Môže cítiť. Cíti bolesť? Keď zachytí guľku, ktorá bola určená jemu, cíti to? Aký druh pocitov myslí? Emócie? Zmysly? Oboje? Milujem ťa John a ty miluješ mňa!

Zostal ticho a ona sa pozrela z okna, s rukou stále vyklonenou z okna a John sa pokúšal znova zamerať na riadenie.

Dosiahli Cromartieho provizórny hrob akonáhle začalo zapadať slnko. Ako začali kopať do hliny, divil sa ako to robí jeho matka a prial si aby tam bola, aby jej pomohla. Ale trvala na tom aby sa on a Cameron zbavili Cromartieho tela, napriek Johnovým logickým protestom.

„Je pochovaný v diere uprostred Mexickej púšte a jeho čip bol zničený, myslím, že sme pekne-„

„Bezpečne?“ prerušila ho Cameron. „To nie je bezpečné.“

John vyvalil oči a pozrel na matku. „Začína znieť ako ty.“

„Má pravdu,“ odpovedala Sarah.

John zasiahol lopatou niečo mäkké a rýchlo vyhĺbil ďalšiu lopatu hliny, naklonil sa a zdvihol topánku. Cromartieho topánku.

Cameron sa oprela o lopatu a zamračene sa pozrela do diery. „Kde je zvyšok?“

Johnove ústa sa otvorili, akonáhle si uvedomil, čo sa stalo. Cromartie tam nebol. „Nie je tu,“ povedal a zaškrípal zubami.

„Nemožné,“ uviedla Cameron. „Zničili sme čip.“

„Neodišiel ale je preč,“ poznamenal John a naštvane vyliezol z diery. „Existuje len jedna ďalšia osoba, ktorá o tomto vedela. A jediná ďalšia osoba je dostatočne šialená, aby ho vykopala.“ Hodil lopatu na zadnú časť pickupu.

Na ceste k Ellisonovmu domu sa Cameron natiahla a prepla Johnovu rádio stanicu na nejaký erotický pop kanál. Pozrel na ňu venovala mu malý úsmev. Začul zazvoniť telefón a zdvihla ho. „Prosím?“

John sa čudoval, kto by jej mohol volať. Istotne jej matka jej mohla volať ak by niečo potrebovala.

„Je to?“ spýtala sa Cameron. Sledoval jej pohľad na obrazovku telefónu a potom ho zavrela bez ďalšieho slova. John sa zamračil ohľadom toho, kto to bol, keď telefón znova zazvonil.

Cameron sa znova pozrela na obrazovku, ale tentokrát to nezdvihla. Musela to byť mama, uvedomil si John. Niekedy používa kód.

„Tak hovor,“ povedala Cameron. O niekoľko sekúnd neskôr znova pozrela na obrazovku telefónu a John zahliadol fotografiu. „Dostala som to,“ povedala. „Neviem.“

John sledoval ako znova skontrolovala obrazovku, pozorne si ju prezerajúc. Mohol povedať, že na fotke bol muž, ale John nemohol rozoznať, či to bol niekto, koho poznal.

„Kto je to?“ spýtala sa Cameron.. „Vyzerá zbito.“

John trhol hlavou. Zbitý? Kto je zbitý? Cameron zavesila a John pevne chytil volant.

„Kto to bol?“

„Derek.“

„Derek?“ John sa cítil trochu prekvapene. Prečo by Derek volal Cameron? Nenávidel ju. John pocítil záchvev strachu. Ak Derek volal Cameron, muselo to byť niečo skutočne dôležité. „Čo povedal? Je všetko v poriadku? Je mama v poriadku?“

„Všetko je v poriadku,“ odpovedala Cameron. „Neboj sa.“ Usmiala sa aby ho upokojila. Bol to úsmev, ktorý ho odzbrojil. Nikdy nepoužívala úsmev, nie odkedy sa k nemu snažila priblížiť. Nevidel ten úsmev, odkedy sa predstavila ako Cameron Phillips, v prvý deň, keď ju stretol. Som stoj. Nemôžem byť šťastná.

Cítim.

John sledoval ako na Ellisonovu príjazdovú cestu vošlo auto. Cameron zatiaľ nespravila žiaden pohyb a nespochybnil úsudok terminátora. Pravdepodobne čakala, kým agent FBI vstúpi do domu. Útok potom, priláka oveľa menej pozornosti.

„Sú tu nejaké veci, ktoré nechápem,“ prehovorila.

John sa zamračil, udržujúc oči zamerané na Ellisonov dom. „Ako čo?“

„Korytnačka,“ odpovedala Cameorn.

John sa zmätene zamračil, pomaly otočiac hlavou k nej. „Aká korytnačka?“

„Bola na chrbte na ceste v Mexiku,“ uviedla Cameron. „Tvoja matka ju otočila.“

John pomaly prikývol. „Pomohla jej.“

„Viem,“ odpovedala Cameron. „Ale prečo?“

Boli to chvíle ako tieto, keď sa John cítil, ako by vysvetľoval životnú moráku päťročnému. „Pretože...to je to čo robíme.“

Pozerala na neho, čakajúc na vysvetlenie.

„Keď sme, uh...keď vidíme niekoho v bolesti alebo v problémoch, alebo akokoľvek, pokúšame sa pomôcť.“

„Empatia,“ uviedla Cameron.

„Áno, niečo také.“

„Ale nie každý by korytnačku otočil.“

John súhlasil. „Nie. Niekto by ju tam len tak nechal.“

„Niekto by pravdepodobne cez ňu prešiel a zabil by ju,“ dodala Cameron.

John pozrel na ňu kútikom oka. „Áno, myslím, že by to spravil.“ Zovrel pevne pery. „Čo by si spravila ty?“ spýtal sa zvedavo.

Pozrela na neho. „Nevyzerala ako veľká hrozba,“ vysvetlila. „Neboli sme postavený, aby sme boli krutý.“

John sa pousmial. Nebola dostatočne ľudská, aby jej pomohla, ale ani dostatočne strojom, aby ju zabila. „Yeah, to je bod pre kyborgov.“ Alebo minimálne pre jedného z nich.

Cameron sa tiež usmiala. „Áno.“ Pozrela späť cez predné okno a John videl Ellisona vystúpiť zo svojho auta. Cameronin úsmev opadol a znova sa stala bezduchým terminátorom. „Toto je bod pre nás,“ povedala bez emócií, otvoriac dvere.

John sledoval z tieňa, ako Ellison vstúpil do obývačky a natiahol sa, aby zapol svetlo. Cameron sa objavila a schytila ho za krk. Ellison zalapal po dychu a Cameron ho odtiahla ku gauču.

„Cameron...“ začal John, keď hodila Ellisona do gauča. Pristúpila bližšie a prehodila stolík cez celú izbu. Ellison sa na to pozrel a oči sa mu rozšírili strachom...a zmätením.

„Čo robíš?“ spýtal sa Johna.

„Telo je preč,“ povedal nahnevane John. Ale myslím, že to už vieš...

„Čože?“ spýtal sa zamračene Ellison.

Nehraj hlúpeho. „Cromartieho telo je preč,“ zopakoval John a zovrel čeľuste.

„To je nemožné,“ podarilo sa vysloviť Ellisonovi.

John zaváhal. Chcel veriť Ellisonovi. Ale ak nemal bývalý agent FBI Cromartieho telo, tak kto mal?

„Boli ste jediná osoba, ktorá vedela, kde sme to pochovali,“ povedal nahnevane. „Potrebujeme to. Musíme to zničiť.“

Ellison si poškrabal nos a zmätene sa pozeral. „Počkajte chvíľu...“ Cameron mu nedala chvíľu; pristúpila k nemu a schmatla ho za golier.

John stuhol. „Cameron!“

Cameron hodila Ellisona do rohu, jeho telo narazilo do knižnice a rozsypalo knihy po zemi.

„Klame,“ oznámila.

„To nevieš,“ protestoval John. Cameron znova zdvihla Ellisona a hodila ho na konferenčný stolík, čím rozbila sklo. Ellison tvrdo pristál na chrbát, Cameron si kľakla vedľa neho a chytila jeho krk medzi dva koltánové prsty.

„Prosím...John...“ zasípal Ellison. Cameron pokračovala v dusení.

John zovrel pery. „Ak niečo vieš, bude lepšie mi to teraz povedať.“

„Neviem...“ podarilo sa dostať Ellisonovi pomedzi pevne zovreté prsty okolo svojej priedušnice. „Neviem...“

John sa zahryzol do pery a usilovne premýšľal. Toto bolo zlé. Museli nájsť Cromartieho telo. Všetko muselo byť zničené...do poslednej skrutky. Už nezáležalo, či bol Cromartieho čip zničený. Cameron mala pravdu. Nebolo to bezpečné. Nebude to bezpečné, až kým to nezhorí...všetko.

Dokonca aj jeden nezaregistrovaný kus by mohol zmeniť technologickú evolúciu...a urýchliť príchod súdneho dňa.

A to bolo niečo, čo John nemohol pripustiť.

Ale nebol ani vrah. Ak niečo Ellison vedel, bol pripravený vziať si to do hrobu. John si bol istý, že bývalý agent FBI si bol vedomý dôsledkov, ktoré mohlo nespálené telo vyvolať.

Nemyslel si, že Ellison klame.

John zavrel oči a zhlboka sa nadýchol. „Nechaj ho.“

Cameron neuvoľnila svoje smrteľné zovretie. „Prečo?“

„Hovorí pravdu.“

„Mohli by sme to zistiť určito.“

„Nechaj ho,“ rozkázal John. Cameron poslúchla a vstala. Ellison sa bolestivo nadýchol z nedostatku vzduchu, na pokraji bezvedomia.

„Mrzí ma to,“ zašepkal John.

Cameron na neho pozrela, potom pozrela na Ellisona, ktorý stále ležal na chrbte. Sklonila sa a otočila Ellisona na brucho. Ako korytnačka, uvedomil si prekvapivo John. Ellison bol v bolestiach a ťažkostiach, takže mu pomohla. Ellison možno nepochopil, ale John vedel, že pre Cameron to bol veľký krok.

Neboli sme vyrobený, aby sme boli krutý.

Cameron prišla k nemu, vyzerajúc takmer hrdá na to, čo spravila. Naučila sa to od neho. Alebo, možno sa to on naučil od nej.

Učil ju súcitu. Ona ho učila sile.

Ako ju John nasledoval von z dverí, premýšľal o nej. V ich životoch bolo veľa korytnačiek. Sarah mu povedala ako Cameron brutálne zavraždila troch zlodejov v bowlingovej hale, len pretože vedeli, kde žili. Vtedy by tú korytnačku prešla, rozdrvila ju.

Mala právo to spraviť. To bola jej misia. Johnovi sa to nemuselo páčiť. Nie sme zabijaci.

Dnes to bol Ellison. Ale John rozmýšľal, kto by mohol byť v ich ceste ďalšou korytnačkou.

Ale viac ako to, rozmýšľal, ako by si vybrala ohľadom toho Cameron.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

6 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

názov: What Makes You Think I Don't?
autor: River2027
prehlásenie: nevlastním nič z terminátora
zasadenie: počas/po „The tower is tall but the fall is short“
žáner: Dráma
Rating : T
Varovanie: obsahuje spojlery k „The tower is tall but the fall is short“


„Možno je na zozname, pretože pomáha Johnovi,“ poznamenala Cameron.

Obaja, John aj jeho matka sa pozreli na terminátora. „Pomáha Johnovi?“ zopakovala neveriacky Sarah. „Čo ťa privádza k tomu, že John potrebuje pomoc?“

„Prečo si myslíš, že nie?“ spýtal sa John. Sarah sa otočila a vyzerala trochu prekvapene, možno trochu ublížene. John sa na ňu pozrel...potom na Cameron. Mala pravdu, neochotne si uvedomil. Možno potrebuje pomoc. Stále tu bola pre neho, dokonca, aj keď ju odstrkol.

Stále ho poznala.

Pozrel späť na svoju matku.

„Naozaj?“ spýtala sa priduseným hlasom Sarah. John sa pozrel preč, neschopný prehovoriť. Sarah vyzerala, akoby jej ublížil. „Môžeš so mnou hovoriť, John. Vždy si mohol.“

John to vzal do úvahy. Mohol hovoriť so svojou matkou o všetkom, čo sa stalo?

Vypočula by ho?

Alebo potreboval niekoho iného? Krátko pozrel na Cameron. Stále si nebol istý, na čom s ňou bol. Možno jediná vec, ktorá by mu mohla pomôcť, bolo pohovoriť si s Dr. Shermanom.

Jeho matka stále čakala na odpoveď.

„Nie,“ odpovedal. „Som v poriadku.“

Sarah pomaly prikývla a ticho odišla, pričom vrhla na Johna pohľad. Ich oči sa nestretli. Cameron bezradne stála vo dverách, ale John nemal trpezlivosť teraz s ňou hovoriť.

„Má pravdu,“ povedal, keď prešiel okolo. „Nepotrebujem pomoc.“

Keď sa neskôr vrátil, Cameron mu podala kus papiera. „Čo je to?“ spýtal sa, obracajúc ho.

„Je to zoznam,“ uviedla Cameron. „Zo steny v garáži.“

„Prečo si ho napísala?“ spýtal sa John.

„Aby si ho mal ako odkaz,“ odpovedala. „Ľahší prístup. Teplota vonku klesá o 2,3 stupňa za deň. Chodenie do garáže by ti mohlo spôsobiť nachladenie.“

John odmietavo prikývol. „Vďaka,“ zamrmlal. Cameron sa nezdala byť zasiahnutá jeho odbitím, ale všimol si že zaváhala, predtým ako odišla. Dokonca sa nakrátko vo dverách zastavila a pozrela späť.

Akonáhle bola preč, John sa pozrel na hárok papier. Usporiadala mená do dvoch sekcií: CIELE SKYNETU a ĽUDIA, KTORÍ CHCÚ POMÔCŤ JOHNOVI. Pomyslel si, že titul bol trochu zvláštny. Prečo len nenapísala „ľudia ktorí pomôžu Johnovi?“ Zmätene to čítal ďalej.

Pod cieľmi Skynetu, napísala P.Alto, s menom Martina Bedella pridaného vedľa. John si prezeral zoznam, až kým došiel k sekcii, ľudia ktorí chcú pomôcť Johnovi. Tu boli len dva mená. John ich prečítal a pozrel sa zaslzenými očami k dverám, v ktorých stála Cameron.

Jedno meno pridala sama.

Prvé na zozname bolo SHERMAN.

Presne pod ním bolo CAMERON.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

7 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Na skúšku prekladu:

názov: What Makes You Feel I Don't?
autor: River2027
vyhlásenie: Nevlastním nič z Terminatora
časové zasadenie: počas/po "The tower is tall but fall is short"
žáner: dráma
hodnotenie: T
varovanie: obsahuje spoilery k "The tower is tall but fall is short"
súhrn: Johnove úvahy počas scény "John potrebuje pomoc". Neskôr si John uvedomí, že ešte niekto iný mu môže pomôcť.

"Možno je na zozname, pretože pomáha Johnovi," poznamenala Cameron. John spolu so svojou mamou pozrel na terminátora.

"Pomáha Johnovi?" neveriacky sa spýtala Sarah. "Prečo si myslíš, že John potrebuje pomoc?"

"Prečo si myslíš, že ju nepotrebujem?" opýtal sa John.

Sarah sa otočila, vyzerala trochu prekvapene a aj ublížene. John sa na ňu díval... potom na Cameron. Mala pravdu, uvedomil si neochotne. Možno potreboval pomoc. Stále tam bola pre neho, dokonca aj keď ju odstrčil.

Stále ho poznala.

Pozrel sa späť na svoju mamu.

"Potrebuješ ju?" spýtala sa Sarah, hlas sa jej ťažko dral z hrdla. John sa pozrel preč, neschopný hovoriť. Sarah vyzerala, ako by jej ublížil. "Môžeš so mnou hovoriť, John. Vždy si mohol."

John uvažoval. Mohol hovoriť so svojou matkou o všetkom, čo sa dialo?

Počúvala by ho?

Alebo potreboval ešte niekoho ďalšieho? Krátko sa zadíval na Cameron. Stále si nebol ňou istý. Možno jediné, čo by mu pomohlo, bolo porozprávať sa s Dr. Shermanom.

Jeho matka stále čakala na odpoveď.

"Nie," odvetil. "Som v poriadku."

Sarah pomaly prikývla a potichu odišla, vrhajúc na Johna pohľad. Ten jej pohľad neopätoval. Cameron bola stále pri dverách, ale John nemal práve trpezlivosť s ňou hovoriť.

"Má pravdu," povedal kráčajúc preč. "Nepotrebujem pomoc."

Keď sa neskôr vrátil, Cameron mu podala kus papiera. "Čo je to?" opýtal sa, prevrácajúc to.

"Je to zoznam," odvetila Cameron. "Z múru v garáži."

"Prečo si to napísala?" spýtal sa John.

"Aby si to mal ako odkaz," odvetila. "Ľahšie dostupné. Vonkajšia teplota klesá o 2.3 stupňa za deň. Chodením von do garáže by si mohol prechladnúť."

John pohŕdavo prikývol. "Vďaka," zamrmlal. Cameron sa netvárila ublížene po jeho odbytí, ale všimol si, že zaváhala než odišla preč. Taktiež na chvíľu zastavila pri dverách a obzrela sa späť.

Akonáhle ako bola preč, John sa pozrel na hárok papiera. Roztriedila mená do dvoch častí: CIELE SKYNETU a ĽUDIA, KTORÍ CHCÚ POMÔCŤ JOHNOVI. Pomyslel si, že ten nápis bol trochu zvláštny. Prečo jednoducho nenapísala "Ľudia, ktorí pomôžu Johnovi"? Zmätený sa začítal.

Pod cieľmi Skynetum napísala P. Alto s menom Martina Bedella pripísaným vedľa. John prešiel zoznamom až po názov ĽUDIA, KTORÍ CHCÚ POMÔCŤ JOHNOVI. Boli tam len dve mená. John si ich prečítal a pozrel so zaslzenými očami k dverám, kde práve stála Cameron.

Pripísala tam vlastné meno.

Prvým na zozname bolo SHERMAN.

Presne pod ním bolo CAMERON.



pozn. Viem, že to už preložil merlin vyššie, ale zaregistroval som to až vtedy, keď som hľadal miesto, kam to uverejniť. Dúfam, že to nebude nejak zle, no smile  Onedlho sem uverejním ďalšie poviedky (najmä od River, neskôr aj od ďalších), tak potom mi keď-tak dajte vedieť, že čo zlepšiť a tak. Budem vďačný za akúkoľvek konštruktívnu kritiku.

"Justice? But I don't serve justice, Watson, I serve the truth."  Sherlock Holmes

"I'm proud of you, Dustil. You aren't hanging onto a lie after you see it for what it is. Not everyone could do that." Carth Onasi

"If something's stupid but it works, do it." David "Livingstone" Cranbeck

8 Naposledy upravil: Matthew (30.10.2011 22:49:10)

Re: Preložené poviedky - ostatné

názov: Dancing Queen
autor: River2027
prehlásenie: nevlastním nič z terminátora
zasadenie: po "goodbye to all that"
žáner: Romantika/Dráma
Rating : T
Varovanie: Nadväzuje na "Wherefore Art Thou, John Connor".NIE JE TO POKRAČOVANIE.Súvisia preto, lebo Cameron je zapísaná do Johnovej školy pod aliasom Cameron Phillips.


                                                  Dancing Queen-Tancujúca kráľovná


Ako sa John pozeral cez tanečnú plochu, nemohol sa zbaviť pocitu, že urobil chybu, keď sem dnes večer prišiel.Samozrejme Riley bola perfektná voľba ako jeho spoločnosť na školskom plese.Bola atraktívna a rada s ním trávila čas.Ah áno, a bola človek.

Ale on nemohol dostať Cameroninu tvár z jeho mysle.Videl ju kútikom oka, keď sa konečne odvážil pozvať Riley na ples.Ona to samozrejme počula, vďaka jej hypersenzitívnemu sluchu.Videl jej pohľad na tvári, pohľad podobný ľudskému sklamaniu.

Jej programovanie by jej to nemalo povedať, že?Musela to sama cítiť.Kašľať na to.Nadával si sám.Toto má byť zábavná noc.Ples!Bol tu s Riley tak prečo nemohol dostať Cameron z jeho hlavy?Nemalo by to byť tak ťažké.Nakoniec, bola len stroj.

Ona je?Zbavil sa nechcených myšlienok, neschopný v nich pokračovať.Riley ho držala za rameno, oči sa jej leskli na tanečnom parkete, hudbou , blikajúcimi svetlami.

Usmiata naňho pozrela."Poď, Škuľko, poďme!"

Nahodil presvedčivý úsmev a ponúkol jej ruku.Začali pomalý tanec, keď ho upútala postava pri punčovom stole.

Cameron!John preklial svoje štastie.Prečo tu bola?Nemala s kým prísť, nemala priateľov.Nemohla sa obliecť len preto, aby bola na blízku, keby potreboval ochrancu.Mohla by?Bolo to rovnaké ako strážiť vonku namiesto toho ako tu stála sama a riskovala trápnu situáciu.Nie že by sa terminátor mohol cítiť trápne.

Snažil sa prestať na ňu myslieť, užiť si tanec s Riley, ale nemohol.Tancoval síce s Riley, ale ona nebola v jeho mysli.

Bola to Cameron.

Keď sa pieseň skončila, Riley si všimla, že John nebol v poriadku a rozhodli sa odísť z tanečného parketu.John stál ticho vedľa Riley, pohľadom namiereným na stôl s punčom, kde to vyzeralo, že Cameron analyzuje falošné sklenené poháre.

"Čo sa deje?" spýtala sa Riley.

John potriasol hlavou."Neviem,"priznal. "Myslím, že len nemám náladu na tanec."

Riley vyzerala trošku ustarane, až kým si futbalový kapitán Jason Reynolds nesadol vedľa nich.Mal na sebe elegantný smoking a jeho očarujúci úsmev.

"Môžem požiadať o tanec?" spýtal sa Riley.

Riley sa začervenala a pozrela na Johna.Nemusíte byť génius, aby ste vedeli, že s ním chcela tancovať.Zrejme jej napadlo, že ak sa Johnovi nechcelo, tak mohla s niekým iným.

"Chod",povedal usilujúc sa o úsmev."Budem v poriadku."Riley nepotrebovala ďalej presviedčať.Usmiala sa a nechala Jasona zobrať ju za ruku.Ako ju iný chlapec bral na tanečný parket, John sa cítil trochu vynechaný.Nieže by bol prekvapený.Jason bol typ chlapca, ktorý bol málo kedy odmietnutý.Sledujúc Riley, ktorá bola práve s ním, John cítil žiarlivosť.

Nepočul Cameron prísť vedľa neho, až kým mu neponúkla pohár punču, čo bolo pekné od nej, keďže nepotrebovala piť.

Zobral si ho vďačne.Raz sa napila a sledovala ho."Si nahnevaný?"

John potriasol hlavou."Skutočne neviem.Mam rád Riley.Rád s ňou trávim čas, ale nemyslím si, že ju mám skutočne rád, nie tým spôsobom.Vies čo myslím?Ak je šťastná s Jasonom, tak nech je."

"To je veľmi vyspelý postoj," Cameron poznamenala.

John sa usmial."Hej, no, nemá byť budúci vodca ľudstva takýto?"Pozrel sa späť na Riley a Jasona.

"Si nahnevaný, pretože ti ukradol rande." povedala.

John pokrčil ramenami."Áno, myslím" povedal.Pozrel sa na ňu a prvýkrát dával pozornosť jej vzhľadu.Mala na sebe dlhé fialové šaty, ktoré dúfal neboli ukradnuté.Jej vlasy boli vlnité a vytiahnuté do polcesty a (pozn. prekladateľa: neviem, či som to správne preložil.V účesoch sa nevyznám.) krátko rozmýšľal, či jej s tým pomohla matka.Celkovo vyzerala...nádherne.Cítil ako mu srdce začalo biť rýchlejšie a pozrel sa dole, uvidel čierne vojenské topánky.Zasmial sa.

Cameron sledovala jeho pohľad a uhádla prečo sa zasmial."Vysoké opätky nie sú dobré pri úteku ak by sme boli napadnutí," povedala."Vozidlo je zaparkované vonku pri východe blízko punčového stolu.Mám tu so sebou deväť-milimetrovku".

Usmial sa."Dobré vedieť, že si myslela na všetko".Zovrel pery, premýšľal, predtým ako sa ku nej otočil a ponúkol jej ruku.

"Môžem požiadať o tanec?" spýtal sa.

Cameron sa pousmiala a položila svoju ruku na jeho.

Ako sa začali vlniť do hudby, John ostal v prekvapení aká bola ona skutočne úžasná.To neboli žiadne mechanické alebo trhané pohyby, v žiadnom prípade.Bolo to veľmi elegantné...veľmi ľudské.

Užíval si tento tanec oveľa viac ako ten s Riley.S malým prekvapením si všimol, že Cameron vyzerala, že sa tiež baví.Mala malý úsmev na tvári a on si nebol istý, či je to niečo z jej programovania alebo je to niečo, čo sa rozhodla sama spraviť.

Tanec skončil a on sa neochotne odtiahol stále držiac jej ruku.Neušiel mu jej pohľad na tvári.Čo to bolo?Túžba?Nádej?Zazrel Riley rozprávať sa s jej priateľkami.

Očakáva Cameron, že pôjde tancovať znova s Riley?

Pozrel sa späť na ňu a vykladal si vlastné emócie.Za posledných pár týždňov sa niečo začalo.Začal sa s ňou znova zbližovať, hľadať podľa čoho sa riadi.Sama niekedy ukazovala svoju ľudskú stránku.Hrala vynikajúco v školskej hre, tak presvedčivo, tak reálne.A samozrejme bola tu tiež jej divná oddanosť ku jej obľúbenej koženej bunde...

Chystal sa ju znova požiadať o jej spoločnosť, keď riaditeľ prerušil hudbu a zdvihol mikrofón.

"Som tu, aby som vyhlásil tohtoročného Kráľa a Kráľovnú plesu" hovoril a preberal si výsledky od rozhodcov, ktorí hodnotili každého zo študentov.Zhlboka sa nadýchol, dramaticky sa zastavil pred ohlásením:"Vaším Kráľom a Kráľovnou sú...Jason Reynolds a Riley Dawson!"

John sledoval, cítiac sa takmer nestranným, ako Jason spolu s Riley vyšiel na pódium.Sledoval ako dostali korunky, ako Jason pobozkal Riley na tvár a ona sa začervenala a zasmiala.

Stále držal Cameron za ruku.

A on už vôbec nežiarlil.

No one is ever safe!

9 Naposledy upravil: Ra5 (7.10.2010 22:03:04)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název: Christmas with the Connors
Autor: River2027
Zasadení: v průbehu druhé sezóny
Žánr: Rodinný/Romantika
Rating: T


Kapitola první - Vánoční stromek

Vánoce, pomyslela si Sarah s těžkým povzdechem. Pozorovala ozdoby a blikající světýlka ve městě skrz okno, zatímco projížděla kolem. Nejkrásnější období v roce pro všechny kromě Connorových. Zatímco jeli domů, Derek sedící po jejím boku neřekl ani slovo. John a Cameron seděli vzadu. Ona se svým obvyklým lhostejným výrazem. Ale John…John zdá se, pozoroval lidi na ulici s toužebným melancholickým výrazem. Nakupující, spěchající všude kolem s taškami plnými dárků, několik jich pilo horkou čokoládu, a rodiny se spolu procházely dolů po ulici s úsměvy na tvářích. Pocítila ostrou bolest v jejím srdci, když pozorovala toužebný výraz svého syna.

John nikdy neměl skutečné Vánoce.

Když byl ještě malý, byli jenom on a Sarah, bez rodiny, bez opravdových přátel. Poté co byla uvězněna na Pescadero psychiatrii, slavil Vánoce se svými pěstouny, ale dokonce i když byl John malý, chápal že tohle nebyla jeho rodina a svátky tak ztratily na významu. A po jejich opětovném setkání….to byli zase jen on a ona na útěku. Nikdy nedostal šanci být normálním klukem, být nadšený při pomyšlení na vánoce, dárky, sníh a být pohromadě s rodinou.
Sarah Connor tohle všechno v dětství zažila a stále si na to útržkovitě vzpomínala. Pamatovala si nadšení, když přicházely vánoční svátky a najednou si uvědomila, že okrádá Johna o všechnu tuhle radost.

Když dorazili na jejich příjezdovou cestu a auto zastavili na parkovišti, rozhodla se, že tento rok bude všechno jinak. V tomto roce měli Derek, Cameron a Sarah zařídit, aby letošní vánoce byly normální…a hlavně pro jejího syna.

Otočila se dozadu a podívala se na Johna na zadním sedadle. „Co kdybychom měli letos opravdové vánoce?“ Zeptala se.
John se na ni podíval se zmatkem v očích. „Vánoce“ Zopakoval váhavě. Jako kdyby se ujišťoval, že jí správně rozuměl. „Myslíš to vážně?“ Máme důležitější věci na práci.
„Je to důležité“ řekla Sarah rozhodně. Stále vypadal váhavě. „Řekl jsi mi, že chceš žít normální život. Vím, že ti to nemůžu dát. Ale můžu ti dát alespoň tyto Vánoce.“
Johnovými koutky úst zacukal usměv. Byl tím nápadem skutečně nadšený.  „Nikdy dříve jsme neměli Vánoce“ řekl jí.
„Nikdy dříve jsme neměli rodinu“ odpověděla Sarah a kývla směrem k Derekovi. John se podíval na svého strýce, a Cameron se Sarah mohli vidět záblesk náklonnosti v jeho očích.
„Dobře“ souhlasil a oči mu zářily „Opravdové Vánoce. Jdeme na to.“
Derek na ni zíral, jakoby právě přišla o rozum. Cameron vypadala trochu zmateně a Sarah uvažovala jestli má naprogramované nějaké znalosti o Vánocích. Těžko si představovala, že by tohle Skynet oslavoval.
„Dobrá tedy“ znovu spustila „Rozhodně musíme jít nakupovat“.

„Oukej“ začal John, když se všichni uvnitř posadili okolo stolu.  „Teď jak to provedeme. Cameron a já půjdeme sehnat stromek. Máma a Derek nakoupí všechno, co budeme potřebovat..“ začervenal se a rukou si projel skrz vlasy. ..„Vlastně budeme potřebovat úplně všechno“.
Derek zklamaně obrátil oči v sloup a jeho matka pozvedla obočí. „Neměli předchozí nájemníci nějaké dekorace, co by jsme mohli použít?“
John to už samozřejmě kontroloval. „Našel jsem krabici s venkovními světýlky a nějaké ozdoby na půdě, ale řekněme, že to není to pravé ořechové (nevím jak v tomhle přeložit 'deck the halls.' Pozn. překl.). Pořád potřebujeme ozdoby, vánoční CDčka, balící papír, věnce…však vás už něco napadne.“
„Zní to jako zábava“ zamumlal Derek, v jeho tónu byla kapka sarkasmu. Sarah po něm hned střelila pohledem. John zvedl seznam, který vypracoval s Cameron a poslal ho přes stůl strýci, který vypadal nedůvěřivě.
„Udělal jsem ti seznam“ řekl ochotně.
Sledoval jak se strýci rozšířili oči, když četl obsah papíru. „Tohle bude stát jmění…“ postěžoval si Derek.
John se zamračil. Proč musí být jeho strýc tak negativní? Zdálo se, že je jediný kdo z letošních Vánoc není nadšený. Jeho matka už dala najevo, že se z toho dostala.
Opravdu to stačilo, Sarah se teď zdála trochu podrážděná. „Vše co musíme udělat, je prodat několik těchto diamantů“ vysvětlila.
„Podívej se na všechny ty věci v seznamu!“ Trval na svém Derek, držící ho před jejím obličejem, tak blízko, že se musela opřít, aby to přečetla. „Vánoční DVD Charlieho Browna? Přísady na cukroví? Jmelí? Kdo to tam dal?“
John pokrčil rameny. Nechápal, proč byla polovina věcí na tomto seznamu považována za Vánoční tradici. „Cameron mi s tím seznamem pomohla“ vysvětlil. „Prohlíželi jsme si na webu Vánoční tradice a výzdobu“.
„Nechtěli jsme psát vánoční přání na seznam“ promluvila Cameron, směřující její slova k Sarah. „Nemáš žádné přátele a všichni Derekovi přátelé jsou v budoucnosti a nemůžou přijmout email.“
Derek se ušklíbl „Opravdu? Proto se všechny moje dopisy vrátily?“
Sarah obrátila oči v sloup nad sarkasmem v jeho tónu. „Dobře Reese. Bude lepší jít.“
John se rozzářil „Fajn Cam“ promluvil „Jdeme sehnat stromek“

„Připomeň mi, proč jsem zase tady“ zavrčel Derek a rozhlédl se po přeplněném Wal-Martu. „Nejsem zrovna dobrý zákazník. V případě že jsi zapomněla, tam odkud jsem, nejsou skutečné obchody.“
„Teď jsi součástí téhle rodiny“ odpověděla Sarah, tlačící jejich nákupní vozík uličkou s vánočními ozdobami. „Budeš se muset přes to nějak přenést“.
„Myslím, že bych se přes to lépe přenesl vybíráním stromku.“
Sarah si povzdechla „Ale pak by jste ty a Cameron skončili každý se svými argumenty, nebo by to jeden z vás bral jako soutěž.
Derek zabručel. „Mohla jsi ji klidně vzít s sebou, nezdá se, že by ti to mělo dělat problém, když s žiješ v jednom domě.“
Sarah se na něho zamračila. Jeho skleslá nálada začínala odlamovat kousíčky štěstí, které pocítila, když poprvé navrhla tuto myšlenku. „Oba víme, že by trvala na tom, zůstat s Johnem. Víš jaká je.“
„Yeah, kovák“ V jednom s ní Derek souhlasil „Nejde s nimi žít“
„Nemůže žít bez nich“ poznamenala Sarah „Alespoň ne bez téhle“
Derek se zamračil, takže dal jasně najevo, že s ní v tomhle nesouhlasí „Jen proto, že Johnovi jednou zachránila život, ji to činí nepostradatelnou?“
Sarah se náhle zastavila a otočila se s vozíkem k němu „Ano“ Měl by pochopit lépe než kdokoli jiný, jak důležité je aby John přežil Soudný den. To bylo cílem Cameroniny mise, ujistit se, že se tak stane. Sarah znovu pokračovala uličkou. „A bylo to několikrát“ dodala. Ne že by byla nadšená, že se její syn tak poutá k robotovi…. Ale Cameron byla v tuto chvíli důležitou součástí jejich života.
Derek zůstal potichu a společně bloudili uličkami s ozdobami a vánočními světýlky. Sarah popadla krabici světel, sledující koutkem oka Dereka jak sebral několik ozdob a nepřítomně prohledával regály. „Tohle je směšné“ řekl. Z jeho pohledu nevěděla co tím myslí. Prostě se zasmál. „Škoda že nemají jednu co, říká 'můj bratr přišel z budoucnosti a vše co jsem dostal, je tato hloupá ozdoba'."
Sarah obrátila oči v sloup. „Reesi….“
Derek ji ignoroval, což nebylo nic nového. „Oh podívej,“ řekl a zvedl ozdobu s medvídkem. Podíval se na ni a culil se „Dětské první Vánoce. Zajímalo by mě, jestli mají i ‚kovákovy první Vánoce‘…“
„Pokud nezavřeš hubu, udělám jednu co říká ‚Derekovy poslední Vánoce‘.“
Derek se neohroženě usmál a hodil pár náhodných ozdob do vozíku, včetně dvou ‚Dětských prvních vánoc‘.
„Dobrá“ řekl a mnul si ruce v pokusu zesměšnit nadšení, které dával najevo. „Takže důležitá věc. Jaký druh jídla jíme na Vánoce?“
Sarah se cítila trochu překvapená. „Ty nevíš?“ Těžko se považovala za normální, ale o štědrovečerní večeři věděla všechno: šunka, brambory a spousty cukroví….
Derek vynutil malý usměv plný smutku. „Sarah“ řekl vážně. „Moje poslední Vánoce byly, když jsem měl 15 let. Pak svět vyletěl do vzduchu a byla tady jen smrt, zkáza a žal. Myslím, že už jsem zapomněl spoustu detailů.“
Sarah se kousla do rtu „Nepamatuješ si….vůbec nic?“
Derek zavřel oči, jakoby se pokoušel přivolat útržky vzpomínek z toho co se zdálo být pro něj jiným životem. „Pamatuju si otevírání dárků, být s rodinou…být s Kylem…“ Tiše se zasmál, ale bez opravdové radosti. „Chudák kluk. Bylo mu jen pět, když začaly padat bomby, když měl svoje poslední Vánoce. A když vyrostl, nikdy se o tom nezmiňoval. Nemyslím, že si pamatoval co Vánoce jsou.“
Sarah cítila jak jí poskočilo srdce, při pomyšlení na Kyla Reese. Nikdy neměl žádný druh radosti v životě, žádnou zábavu s rodinou. Celý svůj život byl vojákem, tak dlouho jak si jen mohl pamatovat, žijící pod zemí, žijící s vědomím že každý den může být jeho posledním.
„Promiň“ řekla. Nevěděla, co dalšího by mohla říct. Derekovy oči se zamlžily při vzpomínce na Kyla a rychle se odvrátil. Nechtěl, aby viděla něco, co považoval za slabost.
„Máme krocana že?“ zeptal se, aby obrátil konverzaci na téma potravin.
„To je Díkuvzdání“ řekla Sarah se smutným úsměvem.
Jednoduše pokrčil rameny, ale Sarah věděla, že se prostě snaží být silný, snaží se na to znovu nemyslet. Stále truchlil pro ztrátu svého bratra. Sarah připadalo, že Kyle už je pryč hrozně dlouho, zanechal v jejím srdci díru, která se už nikdy úplně nezaplní. Pro Dereka to byla krátká doba, kdy mu řekli, že Kyle byl poslán zpět, že byl zabit v bitvě se stroji, že zemřel při její ochraně. Neměl ještě dostatek času se přes to dostat.
Dereku Reesovi také chyběla jakákoliv radost v jeho životě, a Sarah si uvědomila, že letošní Vánoce by neměly být jen pro Johna.
Derek je potřeboval také.

John se rozhlédl po všech těch vánočních stromcích okolo, přemýšlel který vybrat. Cítil podivný druh vzrušení, a stále nemohl uvěřit, že jeho matka chce opravdu slavit Vánoce. A taky kvůli tomu, že nejenže chtěla, aby byly perfektní pro něj….chtěl aby byly perfektní i pro ni.
„Co si myslíš o tomhle“ zeptala se Cameron, skenující mohutný stromek. John ho zkoumal, ale ve skutečnosti byly jeho oči zaměřeny na ten za ním. Ten byl větší, zelenější. Dokonalejší.
„Co tenhle?“ zeptal se a pohlédl k vrcholu, který se tyčil nad jeho hlavou.
„Je příliš vysoký o dva centimetry“ stanovila Cameron. „Nevleze se nám do obývacího pokoje.“
John pokrčil rameny, očima stále sledující stromek. „Tak můžeme ty dva centimetry uříznout z kmene“.
Cameron naklonila hlavu k němu „Stále bys neměl dostatek prostoru pro hvězdu na vrcholu“.
John přimhouřenýma očima pozoroval stromek „Oh yeah, asi máš pravdu.“ Vrhl na ni bezmocný pohled „S tímhle nemám zkušenosti. Tohle je poprvé co vybírám stromek.“
„Já taky“ uvedla Cameron.
John se s povzdechem opět rozhlédl „Já prostě…nevím…opravdu bych chtěl, aby tyto Vánoce byly zvláštní. Perfektní, víš? Jsou moje první.“ Ukázal na jeden, který původně vybrala. „Berem tenhle“.
Cameron vzala sekeru a lehce stromek skácela. „Ty jsi neměl Vánoce se svými pěstouny?“
„Todd a Janelle?“ John zakroutil hlavou, dívající se pryč. Na čas který strávil s jeho pěstouny, neměl zrovna šťastné vzpomínky. Samozřejmě měli mít Vánoce. Měli by mít postavený stromek, punčochu se svým jménem a spoustu zabalených barevných dárků. Zavrtěl hlavou. Ne, on si uvědomil. Neměl žádné Vánoce se svými pěstouny.
„My jsme slavili…“ promluvil. „Ale však víš…“ Patrně ale nevěděla, protože se na něj stále dívala, čekajíc že bude pokračovat. „Oni nebyli moje skutečná rodina“ řekl. „Není to, to samé….“ Bojoval aby našel ta správná slova. Jak mohl vysvětlit stroji hodnotu rodiny? Zavrtěl hlavou. „Prostě to není to samé…“
Viděl jak Cameron zvedla stromek a lehce ho naložila do nákladového prostoru auta. „Dělali jste jiné věci?“
„Ne, tradice jsou stejné.“ Vysvětloval John. „Rozsvítit světla, otevřít dárky, péct cukroví. Ale Vánoce by se pravděpodobně měly slavit s rodinou, s lidmi které milujeme…“ Ztratil se, při setkání s jejím pohledem. Nevědomky polknul. Náhle ztratil tok myšlenek a zamračil se. „Oni nebyli moje rodina,“ zopakoval, neschopný vymyslet co by měl říct. „Nesnášel jsem je. Nesnášel jsem že máma byla zavřená.“
Cameron zavřela dveře nákladového prostoru a znovu se otočila tváří k němu. „A co když tě takhle našla?“
John pomalu zavrtěl hlavou. Je to komplikované. „Stejně jsme neměli Vánoce. Tím myslím, byli jsme jen já a ona. A jak si asi dovedeš představit, ona nikdy opravdu nebyla na…oslavy.“ Suše se zasmál. „Měli jsme Charleyho na chvíli, ale to nebylo přes Vánoce. Bylo to jen šest měsíců, než jsme…“ Jeho hlas se zastavil a hořce pohlédl dolů. „…se dali do pohybu…zase. Jsme neustále v pohybu.“
„Ale teď?“ popíchla ho Cameron.
John znovu zvedl pohled a pohlédl do jejích očí. Byl překvapený, když pocítil, že jeho hořkost pomalu slábne. „Teď mám tebe….a Dereka.“ Po tváři mu přelétl malý úsměv. „Letos by měla být legrace. Už nebudeme útíkat.“
Přešel okolo na stranu spolujezdce a vyšplhal se do auta. Cameron půvabně sklouzla vedle něj a nastartovala motor.
„Co teď?“ zeptala se.
John se vesele usmál. „Teď jedeme domů, postavit stromek a začít zdobit. Bude to zábava.“
Cameron vyjela s autem na silnici. „Ano. Zábava.“

John věšel světla na okap domu a málem ztratil rovnováhu na žebříku. Rychle se uklidnil uchopením okraje střechy. Pád by nebyl moc zábavný, i když by alespoň pak na to měli vzpomínku.
Cameron zírala nahoru na něj, oči prozrazovaly její znepokojení. „Potřebuješ pomoct?“
John zaskřípal zubama. Všichni si myslí že potřebuju pomoct..Pomyslel si. Přes jeho vnitřní dumání, podráždění a očekávání se bránil její přehnané starostlivosti, kazící mu náladu. „Ne, nepotřebuju“ odpověděl. „Zvládnu to, oukej? Ty už jsi skácela strom, tak já teď rozvěsím světýlka. Nemůžeš dělat všechno.“
„Vypadáš jako kdybys  potřeboval pomoct.“
„Je to v pohodě,“ zamumlal John a náhodou zlomil jednu svorku. Hups pomyslel si, pozorujíc zlomený plast. Tak s tímhle jsem nepočítal. Zkusil to i tak zaklínit a doufal, že to bude držet.
„Jsi perfektní terč pro ostřelovače,“ promluvila Cameron.
John se zastavil a podíval se dolů na ni. „To bylo fakt povzbudivé. Proč se nejdeš podívat, jestli máma nepotřebuje pomoct s pečením cukroví nebo něco?“
„Sarah Connorová nevaří nic jiného než palačinky,“ uvedla stroze Cameron.
John se tiše zasmál. S tím nelze nesouhlasit… „Proč teda nejdeš udělat cukroví? Jsem si jistý, že dokážeš najít recept.“
„Jsem příliš zaneprázdněná, ujištěním se, že nespadneš.“
John si povzdechl, připínajíc další světla. Uslyšel přijíždějící auto a uviděl mámu, odnášející nějaké Wal-mart tašky. Ponořen do zdobení, si uvědomil, že byla ještě pořád pryč. Popadla dvě tašky a namířila si to do domu.
„Cameron, mohla bys mi pomoct?“ Zavolala.
„Jsem příliš zaneprázdněná, ujištěním se, že John nespadne,“ odpověděla Cameron, aniž by z něj odtrhla oči.
„Jsem v pohodě!“ protestoval John. „Vidíš?“ Rychle plácnul poslední světýlko na místo. „Hotovo!“
Rychle sešplhal z žebříku a hrdě si prohlížel svůj výtvor. „Pojďme to spustit.“
Sarah vešla dovnitř, stiskla vypínač a John sledoval, jak se všechny světelné třásně probraly k životu. Ušklíbl se na Cameron. „Vidíš? Říkal jsem ti, že to je hračka.“
V tu chvíli poslední část světel náhle odpadla ze střechy a zůstala viset přes jednu stranu domu, takže překvapený John přemýšlel, kde mohl udělat chybu. Byl si jistý, že ví co dělá, možná že zlomil moc plastových svorek…
Jeho matka nezůčastněně s pozvednutým obočím sledovala houpající se světýlka a Cameron řekla, „Říkala jsem mu, že potřebuje pomoct.“


Kapitola druhá – Rolničky

Connorovi seděli uprostřed obývacího pokoje vedle jejich čerstvě postaveného stromku. John a Cameron rozvěsili všechny druhy ozdob, sladkých hůlek a třásní. Bylo to roztomilé, ale John se cítil trochu divně rozvěšováním takových náhodných předmětů.
„Vypadá to trochu divně,“ přemítal nahlas.
Cameron se zastavila s rozvěšováním a podívala se k němu. „Divně? Proč?“
John zvedl ornament a prohlížel si ho ve světle. „No, myslím si, že by Vánoční ozdoby měly mít nějaký smysl….sentimentální význam. Jako tohle,“ řekl a zvedl ozdobu ve tvaru medvídka. „Dětské první Vánoce. Já jsem nechtěl žádné dětské první Vánoce.“
„Já taky ne,“ souhlasila Cameron, zvedla medvídka a položila ho na malou hromádku.
Derek na gauči pokrčil rameny „Bohužel neměli žádné Kovákovy první Vánoce.“
John se zamračil na svého strýce. „Dereku…“
Derek se náhle naklonil dopředu, zaujatý Cameroninou dětskou ozdobou. „Nemáme pro ni ornament jako je tenhle,“ trval si na svém. „Prostě to je nějak…..špatně.“
„Tak to smícháme,“ uvedl John. „Co když Kacy přijde a všimne si, že máme jen jedny Dětské první Vánoce? Budete pak vypadat jako špatní rodiče.
„To je fuk,“ trval na tom Derek tvrdohlavě. „Není člověk, nemělo by to mít dětskou ozdobu.“
„Když tě to tak štve, tak to změň,“ odpálkoval ho John. Proč z toho Derek dělá takovou vědu? Nebylo by tomu tak, kdyby Cameron předstírala, že je člověk jako předtím. Když Derek tak hluboko v sobě nenávidí stroje, bylo by vhodné, aby byl tak blízko jejich rodiny? Proč si prostě neužívá svátky? Jeho strýc se natáhl a sebral ozdobu Cameron z ruky, s pohledem namířeným na ni. Sarah mu vytrhla předmět z ruky a zadívala se na něj.
„Dobrá, nepoužijeme Dětské první Vánoce,“ řekla. „A nepoužijeme ani kyborgovy první Vánoce, ani terminátorovy první Vánoce, zní to děsivě.“
John to nemohl překousnout. „Proč prostě nepoužijeme Cameroniny první Vánoce?“ oznámil.
Jsou to moje první Vánoce,“ poznamenala Cameron.
Derek odhodil první ozdobu a zvedl obyčejnou červenou a načmáral ‚Cameroniny první Vánoce‘ na přední stranu. Hodil ji zpátky Cameron trochu tvrději, než bylo nutné, ale samozřejmě nebyl pro ni žádný problém to chytit.
Ona ho za to odměnila veselým úsměvem „Děkuji za můj ornament.“
Který jen posloužil k tomu, aby Dereka podráždil ještě více.

Sarah nepřítomně věšela girlandy z chvojí a zeleně okolo dveří jejich kuchyně, spíše více naslouchajíc tomu co se děje uvnitř. John se rozhodl, že se s Cameron postarají o cukroví, (Derek totiž brblal cosi o tom, že nechce na Vánoce zase palačinky) a z toho co slyšela se zdálo, že Cameron odvádí dobrou práci.
„Nemusí to být perfektní kolečko“ řekl John pravděpodobně v pokusu obhájit svoji nepovedenou sušenku. Sarah se postavila tak, aby viděla do kuchyně. Ti dva právě dokončili svůj první plech a John ho dal do trouby.
„Teď co?“ zeptala se Cameron.
Poté co John nastavil minutku, se k ní otočil s netypicky veselým úsměvem na tváři. „Teď počkáme devět minut, než se to v troubě upeče.“ Sarah si dovedla představit jak si Cameron právě nastavovala svůj vnitřní časovač. John popadl z okénka dálkový ovladač sterea a zvýšil hlasitost jejich nového Vánočního alba, přehrávajícího povědomou skladbu, "Rockin' Around the Christmas Tree."
„A…“ dodal John, pokládající ovladač zpátky. „Máme tady Vánoční atmosféru.“
Široce se usmíval, když ji vzal za ruku k tanci a udělal s ní otočku dokola.
Sarah to pozorovala z předsíňky a cítila, jak se jí zlepšuje nálada, když viděla synův nadšený obličej. Smál se nejen ústy, ale i očima. Tohle bylo opravdu poprvé….. po hodně dlouhé době, co viděla v jeho tváři nefalšovanou radost.
Slyšela Derekovy kroky dlouho předtím, než se opravdu objevil. Otočila se a spatřila neklidný a znechucený výraz v jeho obličeji. „Nemůžu uvěřit, že jsi ho to nechala udělat.“
„Reesi…“
„Je tomu příliš oddaný,“ trval si na svém Derek. „Nevidí to, čím ona opravdu je.“
Sarah zavrtěla hlavou a zpátky sledovala dění v kuchyni, překvapená, že vidí současně radost i v obličeji Cameron. Její reakce pouze pomohly k tomu, aby se Johnův úsměv ještě více rozšířil. „Podívej se na něj, Dereku,“ řekla šeptem. „Viděl jsi ho někdy tak šťastného?“
Derekovy oči změkly, když pozoroval tvář Johna a Sarah a uvědomil si, jak moc mu opravdu na jeho synovci záleželo. „Ne“ připustil neochotně „A nebude to na dlouho, víš.“
„To nebude,“ odpověděla Sarah. A ani nemohlo. Dříve nebo později, přijde jiný Terminátor, a budou se muset znovu dát na útěk, znovu budou muset bojovat. Ale ne teď. „Já jen… jen jsem chtěla aby tyhle Vánoce byly pro něj zvláštní. Nikdy jsme neměli opravdové Vánoce, vždycky jsme utíkali, jen my dva. Ale teď máme opravdovou rodinu. Má tebe a má Cameron.“ Viděla jak Derekovy oči ztvrdly při vyslovení Cameronina jména. „Pokud mu ona pomůže se přes to dostat…. budu šťastná.“ Nebyla moc nadšená z toho, že tráví tolik času se strojem, ale měl pravdu ten den, kdy ji skoro spálili. Potřebuju ji…
Měl pravdu. John potřeboval Cameron.
„Yeah… Cameron,“ odfrkl si Derek, a zakroutil hlavou v nesouhlasu.
Sarah se na něj otočila, náhle pocítila hněv nad Derekovými pochybnostmi vůči Johnovi. „Není hlupák. On to ví, oukej? A nechci, abys mu cokoliv o tom říkal. Ani slovo. Nechci, abys jednal s Cameron jako se strojem. Teď jsme rodina. Potřebuje to.“
Derek na ni pohlédl a slabě se pousmál. „Fajn…“ souhlasil, jeho oči sklouzly k ozdobám v krabici u jejich nohou. „Ale nechceš věšet tohle jmelí….“

Derek vešel do kuchyně se skleslou náladou, Sarah mu právě nařídila jednat s Cameron jako s člověkem. Pokud toho bude schopen. Jak by mohl být přátelský k počítači, který pomalu přebírá kontrolu nad jeho synovcem, monstrózním počítačovým programem, který vyhodí svět do vzduchu a zabije 3 miliardy lidí.
Nechat Kyla mrtvého?
Nezáleželo na tom, že nebyla přímo zodpovědná za smrt jeho bratra, byla stále jedna z nich. Byla stále jen stroj. Jak se blížil ke stolu, náhle ucítil sladkou vůni cukroví, které jeho synovec a to udělali.
John zvedl pohled, zdál se být potěšen, že vidí svého strýce opatrně vstoupit do kuchyně. Klidně zvedl sušenku a nabídl ji Derekovi.
„Tady, ochutnej,“ nabídnul mu.
Derek ji chytil za okraj a velmi opatrně kontroloval jakékoli pochybné zabarvení nebo přítomnost jedu. „Tuhle jsi udělal ty?“ zeptal se ho a pochybovačně si přičichl.
John se zamračil nad jeho pochybovačnou kontrolou. „Hmm, yeah, já a Cameron.“
Ruka držící sušenku se reflexivně odmrštila, držící kontaminovanou věc, na délku paže od sebe. „Udělal to kovák?“ vyprskl. Od dveří mu Sarah věnovala upřený pohled a Derek se zamračil, když si uvědomil svůj slib. „Cameron to udělala?“ Opravil se. Johnovy oči se zúžily, a Derek snížil hlas, „Co když to otrávila? Může se pokusit mě zabít…“
Cameron to zaslechla. „Pokud bych se pokusila tě zabít-.“
John nečekal na její odpověď. Sebral Derekovu sušenku a ukousnul si velký kus, jakoby chtěl dokázat, že to opravdu není tak, jak si Derek myslí.
Derek si povzdechl a natáhl se, aby si vzal sušenku zpátky, ale John si vzdorně nacpal zbytek do úst a jízlivě odešel. Derek se ohlédl na Sarah, který netrpělivě pokynula k hromádce dalšího cukroví.
Derek si jeden neochotně vzal a pečlivě ho kontroloval, předtím než si malý kousek ukousl. K jeho překvapení  to bylo opravdu docela dobré. Nebyl si jistý, jestli by měl za to Johnovi nebo stroji poděkovat. Oba dva ho pozorovali s očekáváním, John stále s náznakem nepřátelství v očích. Derek zamyšleně kousal sušenku. „Je to v pořádku,“ řekl s pokrčením ramen.

„Jaká je naše mise?“ zeptala se Cameron.  John se rozhlížel po obchodech kolem města, přemýšlejíc do kterého by měli skočit jako první. Popravdě řečeno ani nevěděl, co hledá.
„Nakupujeme,“ vysvětlil. „Vánoční dárky.“
„Jak poznáme co koupit?“
John se zastavil. „Dobrá, dárek je něco neobyčejného pro někoho blízkého. Něco co má rád nebo něco co by pro něj hodně znamenalo.“
Cameron napřímila hlavu, vypadajíc zamyšleně. „Co když ten někdo není blízký?“
John pozvedl obočí. Nebyl si jistý, proč by měl dávat dárek někomu, kdo mu není blízky. Možná to nedokázal dost dobře vysvětlit. „Jako kdo?“
„Derek.“
John se zasmál, když mu to docvaklo. Opravdu si nebyl jistý, že by Derek akceptoval dárek od Cameron, když viděl jak sotva snědl sušenku, kterou mu pomohla udělat.
„Nevím co Derekovi dát,“ zopakovala.
„To je v pořádku,“ souhlasil John. „Dokonce ani já nevím co mu dát. Nedělal bych si s tím starosti. Nejspíš ani nebude nic mít. Pokud ho máma nezpracovala, nebo tak něco.“
Cameron chvíli mlčela a pak se zeptala, „Co dáš ty mně?“
John se zasmál. „To je právě to překvapení,“ poškádlil ji s úsměvem. „Dozvíš se to o Vánocích.“
Zamračila se. „Nejsem moc dobrá ve vybírání dárků.“
„Já taky ne,“ souhlasil s ní. Ve skutečnosti si ani nevzpomínal, že by kdy někomu nějaký dárek dal. Takže by to mohla být jeho vina? „Není to, jako že by jsme to měli nějak umět.“ Připomenul jí. Cítil jak ho veselost opouští, když se jeho myšlenky obrátily k matce a na dar, který by měl pro ni sehnat.
„Netuším, co bych měl dát mámě.“ řekl a zavrtěl hlavou. Co může chtít Sarah Connorová na Vánoce? „Myslíš že má ráda diamanty?“
„Jsou nejlepší přítel ženy, ale ne Sarah Connorové.“
Nehodlal se ptát, odkud to ví. „Dobrá, tak co si myslíš, že má ráda?“
„Ráda by odvrátila Soudný den,“ odpověděla Cameron.
„Mám na mysli něco hmatatelného,“ opravil se John.
„Má ráda Čaroděje ze země Oz, želvy a zbraně hromadného ničení.“
John si povzdechl. Opravdu nebude kupovat matce na Vánoce kulomet.  „Tohle mi nijak nepomůže. Potřebuju něco… zvláštního.“ Mohl slyšet, jak jeho tón změkl. „Chci říct, co dát ženě, která ti nejenom dala život, ale stále jej chrání a bojuje za jeho budoucnost. Co dát ženě, která by bez váhání obětovala svůj život? Co dát hrdinovi?
„Nevím,“ odpověděla Cameron. „Co dát hrdinovi?“
„To nevíme oba.“ Hluboko uvnitř věděl, co jeho matka chce. Chtěla by znovu vidět jeho otce, ale věděl, že je to nemožné. Už se pokoušel najít nějaký obrázek Kyla Reese, ale všechny záznamy z jeho dvou dnů existence byly smazány, zničeny prvním Terminátorem, když přišel pro jeho matku podruhé. A opravdu nechtěl unést malého Kyla Reese a přivést ho k Sarah. Byla to slepá ulička.
Zhluboka se nadechl. „Dobrá, stejně teď nenakupujeme, pojďme se pobavit.“
Cameron se na něj podívala „Jak?“
John se nejistě rozhlédl. Spatřil koňské spřežení, jak dole v ulici nabízí projížďku rodinám. Jeho oči se rozzářily.
„Jako o Vánocích,“ řekl. „Pojďme zkusit svézt se na saních.“
Vzal ji za ruku a vedl ji k spřežení, přičemž je kočí s přátelským úsměvem pozoroval.
„Chcete vzít přítelkyni na projížďku, hm?
John se neobtěžoval ho opravit a Cameron taky ne. Stále držel Cameroninu ruku a brzy zjistil, že všechny jeho obavy o hledání dokonalého dárku zmizely.
Samotná jízda na saních byla legrace, i když bylo i přes chybějící sníh trochu zima. John vydechl a sledoval obláček páry ve vzduchu. Nedobrovolně se zachvěl a všiml si malé restaurace naproti přes ulici.
„Chtěla bys trochu horké čokolády? zeptal se Cameron.
Mohl vidět jak Cameronina mysl pracuje a otevřela ústa, aby mu připomenula, že nepotřebuje jíst ani pít. K jeho překvapení je zase zavřela, usmála se a řekla. „Ano, čokoláda by byla skvělá.“
Za celý den Vánočních nákupů nakonec nesehnal nic, ale našel něco, co si myslel, že je nemožné najít.

Štědrý večer konečně nastal a stejně tak dorazil i dlouho očekávaný sníh. Zachumlaný John vyšel ven do běla, jemný sníh mu poprášil bundu. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy viděl sníh. Jedna z nevýhod bydlení v teplém podnebí, celý jeho dosavadní život.
Cameron vyšla ven nedlouho po něm, s kabátem na sobě, ale ne tak upnutým jako měl on. Vzpomněl si, jak mu říkala, že je schopná cítit teplo. To samozřejmě znamenalo, že chlad cítí také, i když by asi vydržela mnohem víc, než normální člověk.
Sledoval, jak nabrala hrst sněhu a prohlížela si ho, pak zvedla hlavu, jako kdyby analyzovala jeho vlastnosti.
„Neříkej mi, že jsi nikdy neviděla sníh,“ škádlil ji John.
Cameroniny oči se setkaly s jeho. „Ne.“
Jeho úsměv se pomalu vytratil. „V budoucnosti není žádný sníh?“
Podívala se dolů na bílý chomáček, který pomalu tál v její teplé, kybernetické dlani. „Ne,“ řekla. Její oči se zvedly k těm jeho, trochu blahosklonně. Měl by to vědět. „Všechno je v plamenech. I kdyby sněžilo, nikdo by to nemohl vidět. Všichni žijí v tunelech, pod zemí, v úkrytu. Jedí odpadky.“ Její slova měly trochu dojatý tón, takový který znal z jejího ‚Allisonina‘ hlasu.
„Většina lidí ani neví jaký den vůbec je,“ pokračovala. „Nezaleží na tom. Nejsou tam žádné Vánoce, žádné dárky k darování, žádná večeře k uvaření, žádná výzdoba k rozvěšení. Žádná radost. Jen bolest, strach, žal a…. naděje.“
John pomalu zvedl oči a setkal se s jejími. Rozuměl. On byl ta naděje. Jediný, kdo mohl provést lidskou rasu skrz temné časy. Pohlédl pryč, jeho oči se zastavily na jeho strýci, který stál v okně a pozoroval padající sníh.
„Takže Derek nikdy neměl Vánoce,“ přemítal. Náhle pochopil, proč Derek pohrdal tímto obdobím. „Není divu, že je tak zahořklý.“
„Derek Reese, trávil poslední Vánoce, když mu bylo patnáct.“
A John si uvědomil, proč chtěl aby se tato oslava vydařila, stejně tak jeho matka. To by změnilo všechno. Tohle nepoznal po velmi dlouhou dobu.
Radost.
Usmál se a nabral hromádku sněhu a udělal z něj tvrdou kuličku. Pak rychle vrhl sněhovou kuličku do vzduchu, čekajíc že trefí Cameron. K jeho překvapení šikovně uhnula a kulička proletěla kolem ní. Zmateně na něj pohlédla, zřejmě se snažíc přijít na to, proč na ni zaútočil.
„Sněhová kulička,“ rychle vysvětlil. „To je něco co lidi dělají ze sněhu. Uválí se do koule a hází se to po sobě.“
„To má být legrace? zeptala se.
John pokrčil rameny. „Myslím, že jo.“ Nikdy to vlastně předtím nezkoušel. Předpokládal, že by byla větší zábava, když by opravdu mohl trefit svého soupeře a obzvlášť když by to ten dotyčný nečekal.
Sehnul se, aby udělal další, ale hned jak se zvedl, mu něco studeného a vlhkého narazilo do tváře. Ohromeně zamrkal, když si uvědomil, co se stalo.
Cameron si už připravovala další kuličku. John se laškovně zamračil a mrštil po ní svou vlastní. Vycítila že to přijde a včas znovu uhla.  Napřímila se s očima zaměřenýma na něj. Ještě než stačila hodit, John uskočil stranou, ale přesně sledovala jeho pohyb, a ještě než dopadl na bílou zem mu ve tváři opět přistála sněhová kulička.
Vyplivl sousto sněhu, „Time out!“ zavolal. Cameron se zastavila zrovna uprostřed tvoření další kuličky. John se zasmál. „Ty podvádíš. Používáš počítač.“
„Nebyla jsem si vědoma nějakých pravidel,“ odpověděla.
John pokrčil rameny. „Dobře, dobře, s tebou nemůžu soutěžit. Vyhrála jsi.“
Vítězně se usmála a zmenšila vzdálenost mezi nimi. „Měl jsi pravdu,“ řekla. A na jeho tázavý pohled dodala „Byla to legrace.“

Na Štědrý večer, John ležel ve své posteli a snažil se utišit vzrušené myšlenky. Jeho první Vánoce byly zítra a nemohl se dočkat, až uvidí jejich obličeje, poté co otevřou svoje dárky. Ve skutečnosti byl tak ponořen v představách, že si téměř ani nevšiml zavrzání otevírajících se dvěří, když Cameron vešla dovnitř. Beze slova přišla k posteli a lehla si vedle něj, což způsobilo, že se jeho tepová frekvence okamžitě zrychlila.
„Uh… co to děláš?" zeptal se. Doufajíc, že jeho hlas nezněl napjatě, jak se snažil udržet bouřlivé emoce na uzdě.
„Většina dětí je příliš vzrušená, aby na Štědrý večer usnula,“ Odpověděla Cameron, jako kdyby se omlouvala. Ne že by se John zlobil, samozřejmě.
„Aha,“ řekl a pousmál se. „Děkuji za vysvětlení.“
Otočil hlavu a viděl, že se na něj taky lehce usmívá.


Kapitola třetí – Přejeme Veselé Vánoce

John ucítil, jak s ním něco zatřáslo a prudce se vzbudil. Cameron klečela nad ním na posteli. Jeho první myšlenka byla, že jsou v nějakém nebezpečí. V mžiku se probral.
Cameron ukázala na hodiny. „Jsou Vánoce.“
John se ohlédl, promnul si oči. Hodiny ukazovaly 0:02. „Páni, Cameron!“
„Já vím,“ konstatovala smutně. „Propásla jsem je o dvě minuty.“ John by se zasmál, kdyby nebyl ještě pořád tak unavený. Byla to blbost…
„Ne, neměli by jsme vstávat na Vánoce tak brzo,“ protestoval.
„Nerozumím. Právě je 25. Prosince. Štědrý den.“ (Američani mají štědrý den až 25tého. Pozn. překl.)
„Jo, ale vstáváme snad někdy o půlnoci?“
„Ano.“
John si povzdechl. „Dobře, ale jen v mimořádných případech. Vstáváme obvykle takhle brzy?“
„Ne.“
„Stejně tak o Vánocích. Prostě se spí, dokud není sedm nebo osm.“
Cameron se přesto zdála trochu zmatená, ale nechtěla o tom diskutovat, prostě si lehla na záda na jeho postel. Povzdechl si a pokusil se znovu usnout.
Cameron ho znovu vzbudila, tentokrát v osm a John se rozhodl tentokrát opravdu vstát.  Po Derekovi, který spal na gauči a probudil Sarah, se Connorovi shromáždili v obývacím pokoji u Vánočního stromku.
„Veselé Vánoce,“ řekl John vesele.
Derek si odfrkl, pořád ještě vypadal trochu ospale. Jeho matka a Cameron mu obě pozdrav vrátily.
„Dobrá,“ řekla Sarah a pohlédla na dárky. „Kdo chce začít?“
Cameron zvedla ruku a Sarah ji zagestikulovala aby začala. Cameron zvedla velkou krabici a podala ji Johnovi. Jak dychtivě trhal balicí papír, přemýšlel  co mu mohla dát. Ne že by na tom opravdu záleželo. Mohla by mu klidně dát kus kamene, ale on by si toho navždy cenil, protože by to bylo od ní.
Zvedl víko krabice a zmateně se podíval dovnitř. Rozeznal tam fialovou koženou bundu. Byla to Cameronina bunda, její vlastní bunda. Dokonce ještě voněla jako ona.
„Dala jsi mi svoji bundu? Zeptal se nedůvěřivě. „Tu pro kterou jsi zabíjela, abys ji dostala zpátky?“
Cameron přikývla, vypadajíc potěšeně. „Řekl jsi, že dárek pro někoho blízkého by měl být něco mimořádného. Tohle je můj nejcennější majetek. Hned vedle mojí devítimilimetrovky, ale tu potřebuju, abych tě mohla chránit.“
John byl unešen její pozorností. Pokud se pro něj vzdala své nejcennější věci, znamenalo to, že mu na něm opravdu záleží. „Děkuju, Cam, ale… nemůžu si vzít tvoji bundu.“
Vypadala ustaraně. „Proč ne?“
„Protože… je tvoje,“ řekl John. „Nechápej mě špatně, oceňuju tu myšlenku, ale nemůžu si to vzít. Nemyslím si, že bych to někdy oblékl.“
Cameron zkoumala bundu v jeho ruce. „Tohle mě nenapadlo.“
„Ale no ták Johne,“ ozval se Derek, nemohl odolat pokušení v poškádlení synovce. „Ve fialové vypadáš perfektně.“
Cameron pohlédla na Dereka, zřejmě se jí nelíbilo, že si z Johna dělá legraci. Zvedla perfektně zabalenou krabici a podala ji Sarah, nakonec se zastavila před Derekem s kamennou tváří. „Nemám pro tebe nic.“
Pokračovala k jejímu místu na podlaze a John sledoval, jak se ústa jeho strýce pootevřely v úžasu. Pak Derek pošťouchl Sarah.
„Můžu si vzít zpátky dárek pro ni?“ zeptal se.
John se usmál, jeho matka jednoduše Dereka ignorovala, v tuto chvíli se soustředila na otevření Cameronina dárku. John ji zvědavě pozoroval a přemýšlel, pro co se Cameron rozhodla.
Uvnitř byl kulomet Thompson. John nevěděl, že pochází od Terminátora jménem Stark, kterého Cameron rozbila na kusy během jedné ze svých nočních venkovních výprav. Vedle zbraně byl přívěšek v podobě malé stříbrné želvy. John se zamračil, než si vzpomněl, jak jeho máma želvě jednou pomohla. Cameron to podle toho asi napadlo.
Sarah se usmívala, když pokládala zbraň a přívěšek stranou. „Dobrá, plecháči,“ oznámila. „Jsem na řadě.“ John napjatě vyčkával, jak jeho matka podala Cameron malý zabalený balíček, který se podobal obalu DVD, z čehož usoudil, že jí Sarah nekoupila novou devítimilimetrovku, jak ho prve napadlo. Johnovi byla předána ozdobená obálka.
Derek vypadal, jakoby zase špulil ústa, když to vypadalo, že na něj Sarah zapomněla. Nakonec mu řekla, že jeho dar je ještě v garáži a vzrušeně ho pobídla, aby si pro něj pospíšil.
Cameron opatrně sloupla balicí papír z jejího dárku. John už uhodl, co to bylo za film: Čaroděj ze země Oz. Cameron se s rozšířenýma očima podívala na Sarah a jeho matka se usmála: „Ty a John se na to můžete potom podívat.“
John se usmál, uvažoval, jestli je tohle začátkem jejich nového zvyku. Na Charlieho Browna zapomeňte. Moje rodina sleduje každý rok na Štědrý den Čaroděje ze země Oz. Sarah na něj s očekáváním pohlédla, rychle roztrhl obálku a vypadlo pár vstupenek do kina.
John vypadal ohromeně. Filmy byly pro normální lidi, ne pro někoho kdo se snaží zachránit planetu. Filmy byly něco, co normální rodiny společně sledovaly. Co tím vlastně chtěla naznačit? Chtěla ho uklidnit tím, že chtěla aby měl normální život?
Sklopila pohled, zdálo se že je z dárku v rozpacích. „Já vím, nejsem moc dobrá ve vybírání dárků…“ začala. „neprůstřelné vesty, a všechno…. ale..“
„Mami,“ přerušil ji John. Upřímně to bylo víc, než v co doufal. „Tohle…“ ukázal na místnost s rozzářeným Vánočním stromkem, na jmelí nad dveřmi, na pestře zabalené dárečky stále pod stromkem. „Celé tyto Vánoce jsou dárkem,“ zakončil vděčně. „Děkuji ti.“
Sarah se usmála na svého syna, pravým nefalšovaným úsměvem. Derek vtrhl zpátky do obýváku s širokým úsměvem na tváři. „Dostal jsem postel! Ona mi dala postel!“ Přišel a svalil se na gauč vedle Sarah s radostným úsměvem. John už Derekův dárek viděl. Nebylo to nic víc než obyčejné lůžko, ale pravděpodobně to značně zlepšilo Derekovo spaní v budoucnu. John zachytil Cameronin pohled.
„Je z toho dost nadšený,“ dobrácky zamumlal.
Derek se ještě pořád vrtěl na gauči. „Vždycky jsem si připadal divně, že ten stroj-“ zastavil se, když oba, John a Sarah po něm střelili varovným pohledem. „…že Cameron má postel a já ne…“
„Dereku jsi na řadě,“ rychle ho přerušil John. „Přestaň se v tom vrtat a rozdej svoje dárky.“
Pozornost se obrátila na Dereka a s nuceným úsměvem zvedl dva balíčky. První byl nešikovně zabalený a byl ve tvaru trubičky… no vlastně, oba byly nešikovně zabalené. Samozřejmě že nebyl v budoucnosti poučen, jak se balí dárky. Ten ve tvaru trubičky Derek nedbale hodil Cameron. Chytila ho a otevřela. Vytáhla lak na nehty. Druhý podal Sarah, která v něm po rozbalení našla Kuchařku Betty Crocker.“
S širokým úsměvem na tváři John sledoval, jak se z legrace zamračila na Dereka. „Co tím jako chceš říct Reesi?“
„Říkám, že když jsou tři ze čtyř jídel pořád palačinky, tak že to naštve, a že John a Plechá-Cameron jsou lepší kuchaři jak ty.“
„Ještě pořád můžu tu postel vrátit,“ jen tak letmo prohodila Sarah.
V Derekově tváři se objevilo zděšení a už byl raději zticha. John vesele zakroutil hlavou a natáhl se pod stromek, vytahujíc malou, zabalenou, obdélníkovou krabici, na kterou napsal Cameronino jméno.
Něžně ho položil do jejích rukou a pocítil příval obav. Co když se jí nebude líbit. Skoro panikařil a napadlo ho, že třeba by byla nadšená z čehokoli, co by od něj dostala. Měl by pro ni kámen hodnotu zlata, kdyby byl od něho? Co když to tak opravdu je?
John byl mnohem nervóznější než byla Cameron. Měl pocit, jako kdyby se měl zbláznit, čekajíc jak Cameron opatrně rozbaluje balicí papír. Málem otevřel ústa, aby jí připomněl, že nemuseli šetřit papírem a může to roztrhnout najedenkrát. Konečně se dostala ke krabici a zvedla víko.
Uvnitř byl náhrdelník s diamantem ve středu. Bylo těžké posoudit, jaká byla její reakce. Všechny dívky, který sledovaly reklamy na šperky by v úžasu zíraly a opakovaly „Šel do Jared.“ (Jared je prestižní značka klenotnictví. Pozn. překl.)
John s uspokojením sledoval, jak se jí mírně rozšířily oči. Pochopila, bylo to šťastné rozhodnutí.
„Tohle je diamant, který jsi mi dal z trezoru,“ uvedla Cameron. Johnův úsměv se rozšířil.
„Jo.“ Vzal ho něžně z jejího uchopení a naklonil se, aby jí ho zapnul kolem krku.
Cameron ho chvíli sledovala, jako kdyby zpracovávala správnou odpověď. Pak se naklonila a objala ho, což na chvilku Johna překvapilo.
„Děkuji ti za dárek,“ řekla „Je nádherný.“ Rychle se odtáhla a Johna napadlo, že tohle je to, o čem snil. Viděl Dereka jak ztuhl při jejich blízkosti, ale musel uznat, že si odpustil jakýkoliv komentář. Doopravdy, pomyslel si. Rychle zvedl dárek a podal jej strýci, nechtěl, aby byl Derek znovu mrzutý.
„Tady.“
Derek si vzal balíček a strhl papír. Uvnitř byla baseballová rukavice a míč. John sledoval jak se Derekovy oči zamžily a usmál se na strýce.
„Myslel jsem…. Možná by, jsme někdy mohli zahrát, ty a já,“ řekl váhavě. Nebyl si tím plánem jistý. Věděl, že baseball mu vrátí vzpomínky na Kyla, ale nevěděl, jestli by jeho strýc takové vzpomínky uvítal, nebo to jen poslouží k tomu, že bude truchlit ještě víc.
Derek se vážně podíval dolů na svého synovce. „Nemůžu zaujmout místo mého bratra.“
„Nežádám tě o to,“ odpověděl John.
Derek se nakonec usmál a pohledem sklouznul na rukavici. „Díky Johne. Tohle je opravdu to nejlepší, co jsem dostal.“
John se na něj tázavě podíval, když mu jeho strýc podal balíček v téměř stejném tvaru jako ten, co právě Derek otevřel.  Opravdu, uvnitř byla další baseballová rukavice.
„Budeš potřebovat dvě rukavice, pokud chceš hrát,“ řekl Derek, jako kdyby to ještě John nevěděl.
„Jak jsi to věděl?“ zeptal se John. Myslel si, že byl dostatečně opatrný. Zabalil všechno ještě dřív, než se Derek vrátil domů a schoval to ve svém pokoji. Derek to nemohl najít, a určitě nemohl tušit, aniž by…
John pomalu obrátil pohled na Cameron. „Ty podvodníku,“ řekl a snažil se udržet vážný obličej.
Nevinně se na něj podívala. „Nebyla jsem si vědoma, že to má pravidla.“
John si povzdechl a úsměv se mu dral do úst. „Dobře, takže to vypadá, že nám ještě jeden dáreček zbyl.“
Vzal balíček a podal ho svojí matce, netrpělivě očekávající její reakci. Stálo to hodně přemýšlení, zjistit co by doopravdy chtěla, a ještě více k nalezení způsobu jak to pro ni získat.
Rozbalila ho a chvíli sledovala co je uvnitř, ruka jí vylétla k ústům a do očí se jí vehnaly slzy. Její reakce byla přesně taková, jakou očekával… a v jakou doufal.
V ruce držela rámeček s fotkou Kyla Reese v jeho středu. Derek si obrázku všiml a jeho oči se rozšířily překvapením, při pohledu na svého mladšího bratra.
Sarah úplně oněměla. „Jak jsi…“
„Jak se ukázalo, Cameron má jeho profil ve svých záznamech,“ vysvětlil. „Včetně fotky.“
Sarah držela v těsném úchopu Kyleúv obrázek, a Derek z něho dosud neodvrátil pohled. John bojoval s knedlíkem v krku. Před obrázkem, dokonce ani nevěděl, jak jeho otec vypadal, alespoň v dospělosti. Teď to bylo skoro jako by tu byl, byl součástí jeho života. Důkaz, že existoval.
Vánoční hudba na pozadí stále tiše hrála a John poznal „I'll be home for Christmas.“ Pousmál se. Bylo to příhodné.
Protože Kyle Reese, nebo alespoň jeho obrázek a památka, byli doma.
Sarah stála v obývacím pokoji, držíc Kyleúv obrázek dlouho poté co ostatní odešli. John a Cameron se dívali na Čaroděje ze země Oz a Derek se neochotně přidal, když už poněkolikáté slyšel o nutnosti vidět zpívající a tancující Munshkiňany. (Munchkins jsou obyvatelé Munchkin Country z knížek ze země Oz. Trochu jsem jejich jméno počeštil. Pozn. překl.)

Byl už skoro čas na Vánoční večeři a měla radost z kuchařky, kterou od Dereka dostala. Sarah se podívala ven z okna, hodila letmý pohled do sousedního domu. Obvykle živá Kacy jen seděla na gauči a vypadala osaměle. Jejího přítele Trevera nebylo nikde vidět.
Sarah zaplavila vlna smutku. Věděla jaké to je, cítit se tak osaměle. Zvedla telefon a začala vytáčet Kacyno číslo, že ji pozve na večeři. Část z veselé Kacyiny povahy se vrátila, když její nabídku s radostí přijala a znovu a znovu jí děkovala.
Derek, John a Cameron pozastavili film a zvědavě přišli ke dveřím, když Kacy zazvonila u jejich dveří o dvě minuty později.
„Děkuji vám mnohokrát za pozvání,“ řekla vděčně. „Trevera na poslední chvíli zavolali do práce.“ Její hlas byl plný zklamání.
„Na Vánoce?“ zeptala se Sarah. Dokázala si představit, jak špatně se Trever cítil, když musel nechat svou přítelkyni samotnou v tak mimořádný den.
Kacy zachmuřeně přikývla. „Zločin nedá nikdy pokoj.“
Sarah pocítila, jak se k ní Derek naklonil blíž a zašeptal jí do ucha. „To ani Skynet“. Ale mohla slyšet, že už neměl opravdový strach. Nechal rozhořčení za sebou a užíval si dne. Nechtěl se dnes starat o hrozbu Skyneto o nic víc než ona.
Kacy zvedla balíček jídla „Přinesla jsem nějakou sladko-ořechovou šunku.“
„Je tam nějaký rozdíl oproti normální šunce?“ zeptal se John.
„Ano,“ promluvila Cameron. Sarah si povzdechla, očekávajíc že Cameron zahájí technicky podrobné vysvětlování molekulárního rozdílu mezi šunkou a sladko-ořechovou šunkou, a donutí tak Sarah vysvětlit Kacy, že její ‚dcera‘ je právě posedlá kulinářským uměním.
K jejímu překvapení, žádné vysvětlení nepřicházelo, a Sarah, John a Derek se ohromeně podívali na Cameron.
„Nechceš nám vysvětlit ten rozdíl?“ zeptal se John s pozvednutým obočím.
„Nemyslím si, že by jste to chtěli slyšet,“ klidně odpověděla Cameron.
Derek se ušklíbl. „Skvělá práce,“ řekl. „Učíš se.“
John se otočil zpátky na Kacy, „Takže je to nějaká zvláštní Vánoční šunka?“

Večeře dopadla překvapivě dobře. Sarah využila pomoc Kacy a Kuchařky Betty Crocker. John a Cameron vytáhli jejich vlastní váhu a poukazovali na to, že nejsou moc dobří v dělání cukroví. Derek si zvolil škrábání brambor, protože to byla práce s nožem a to byla práce pro muže, tvrdil.
John vesele diskutoval s Kacy o dárcích od něj a Cameron. Podařilo se mu přesvědčit Cameron, aby dala Kacy nějaké dětské oblečení, poté co jí připomněl, že by bylo pro toho malého trochu brzy na jeho první brokovnici. Na oplátku dostal on a Cameron pořádný pytel cukroví.
Trever se po večeři vrátil, vyzvedl Kacy, a poděkoval Sarah, že v pravý čas pomohla jeho přítelkyni. Poté co oba odešli, se Derek protáhl a hlasitě zívl.
„Dobrá,“ oznámil a postavil se na nohy.. „Myslíte, že by jsme mohli dostat moji postel do domu, ještě předtím než půjdu spát?“
Sarah se na něj zamračila, ale John by mohl říct, že ho jen škádlila. Rozhořčení, strach a žal, kterými byl obvykle se svou rodinou obklopen si vzali jednodenní dovolenou. Ti dva odešli do garáže a John zůstal sám s Cameron.
„Takže…“ řekl John a ukázal na náhrdelník, který teď visel kolem Cameronina krku. „Líbí se ti? Diamant je nejlepší přítel ženy, že?“
Cameron se setkala s jeho pohledem, její oči byly vážné. „Ne téhle ženy.“
John se lehce zamračil, nebyl si jistý co tím myslí. Znamenalo to, že se jí nelíbí? Ráno to tak nevypadalo. „Opravdu?“ zeptal se. „Co tedy je?“
„Ty.“
John polkl, stále bojoval se svými emocemi. „To je…“ začal neúspěšně. „Hodně to pro mě znamená. Opravdu. Ty jsi taky moje nejlepší přítelkyně.“ Dokonce když to vyslovil, si uvědomil, jak pravdivá ta slova ve skutečnosti byla. Nebyl nikdy nikdo jako Cameron. Veřil jí, obával se o ni. Nikdy se nikomu nesvěřoval, ani Riley, ani Derekovi, dokonce ani jeho matce, tak jako jí.
Nikdy nikoho nemiloval tak jako miloval ji.
Cameron se na něj malinko usmála a vzala ho za ruku. „Pojď se mnou.“
John ji bez otázek následoval. Nezáleželo na tom, kam šli. Jen být s ní stačilo dost na to, aby se mu zatočila hlava a srdce mu bilo o závod. Vedla ho ke dveřím a mohl vidět, jak venku lehce padají velké sněhové vločky.
Perfektní konec, perfektních Vánoc. Zastavila se, pohlédla na něj a John rychle zvedl pohled a uvědomil si, že stojí pod jmelím nad jejich dveřmi.
„Dal jsi mi nádherný dar,“ řekla a prsty pohladila náhrdelník. „Ale odmítnul jsi můj dárek. Nedostal jsi nic.“
John zvedl ruku. Kdyby se stále cítila provinile. „To je v pořádku. Není to nutnost.“
Cameron udělala malý krok blíže a John cítil, jak se jeho srdce zrychlilo. „Dal jsi mi něco mimořádného… takže ti musím taky dát něco mimořádného.“
Bez dalšího slova se naklonila a něžně ho políbila, takovým způsobem, že až zapomněl, že byla stroj. Protože teď už nebyla… ne pro něj. Byla jen Cameron.
Nakonec se odtáhla, ale zůstala tváří blízko k té jeho, s jasně zářícíma očima, čekala na jeho odpověď. Široce se usmál a pocítil velké dojetí.
„Víš co?“ přitakal. „Řekl bych, že tvůj dárek je nejlepší ze všech.“
Znovu se usmála, a on jí to vrátil, vzal ji za ruku a vedl ji zpátky do jídelny, jeho srdce přetékalo radostí. Tohle byly jeho první opravdové Vánoce a nemohl si přát lepší.


Konec

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

10 Naposledy upravil: merlin131 (9.10.2010 23:07:11)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Varovanie: Táto poviedka sa nevzťahuje k seriálu TSCC ale k seriálu "Skins"

Sbohem Freddie

Effy zůstala ve Freddieho kůlně poté, co všichni odešli. V posledních několika hodinách, byla svědkem jak všichni její přátelé dostávají šťastné nebo smutné konce. Alespoň oni získali nějaký druh uzavření pro problémy, které je trápily celý rok. Panda a Thomas byl obnoven jejich románek se dozvěděli, že oba měli příležitost začít znovu v Americe. Emily a Naomi plánují obnovit svou lásku v Goa v létě, a slíbily, že jí pošlou spoustu fotografií. To mělo vypracovat pro každého, dokonce i JJ našel lásku s tajemnou Larou.

Všichni měli uzavření, s výjimkou Effy Stonemové. Freddie byl pryč, a ona netušila, proč. Myslela si asi každý možný scénář, ale to nedávalo smysl. Proč jsi odešel? Ona ho ujistil o její lásce k němu a ona šla spát jistá si že on slíbil zůstat po jejím boku. Věděla, že on byl vyděšený. Věděla, že to přineslo vzpomínky na stav její matky, ale ona nemyslela, že by opravdu odešel.

Jejich láska byla podivná, ale dokonalá zároveň. Ona ho milovala od chvíle, kdy pohlédli na sebe, ale nevěděla to. Ona se setkala s Cookem, a pak pokračovalo do prdele všechno nahoru. Miloval ji moc a každý to věděl. Někdy si přála, aby ho milovala, bylo by to tak mnohem jednodušší pro oba z nich. Její maminka řekla, že byli jako Sid a Nancy, a měla pravdu, oba zničili jeden druhého. Freddie byl závan čerstvého vzduchu, který ji přivedl zpět k životu. Byla si jistá, že každý měl opustil ji, ale její city pro něj ji přesvědčili k návratu z Francie.

Proč jsi odešel?

Ona nikdy nemilovala někoho tak intenzivně, jak miluje ho. Byla závislá na každé straně o něm a po přečtení jeho sešitu, ona byla ujištěna, že on opětoval pocity. Přála si, aby nikdy usnula, protože pak by musel zůstat. On nevěří jí?

"Eff?" Vydechla, když uslyšela jeho hlas. Mluvil k ní celý týden, byl neustále v její mysli, a bez ohledu na to, jak moc se jí to nezdálo, nemohla odvrátit sebe dost dlouho než pro něj zmizí. Je to vyděšující, ale zároveň, se toho ona dožadovala. Poslouchala jeho hlasové zprávy každý den, a často i více než jednou. To jí dalo úsměv, protože ona se slyšela sama smát v pozadí. Bylo to lepší než cokoliv jiného, a toužila se probudit a být zpět v jeho náručí, kde ona byla tak zvyklá na pobyt.

Effy byla nucena otevřít oči, když uslyšela, otevřené dveře znovu. Vzhlédla viděla Cooka pokrytého krví a svíral trenér. Její srdce začalo závodit, ale z nějakého podivného důvodu, ona nebyla překvapená. Cook překvapivě zastavil ji dávno: to byl trenér co nesl, vypadalo to tak důvěrně známé.

"Co jsi to kurva udělal?" Zeptala se ho přísně.

"Kde jsou všichni?" Zeptal se jí s dechem, otřel zbývající stopy krve z jeho obličeje. "Neříkej mi, že jsou kurva všichni pryč? Dokonce JJ?"

"Ano, už jsou všichni pryč," řekla mu. "Teď mi můžeš říct, co se ti kurva stalo?"

"Budu mít na telefonu někoho, kurva fix, ani se nerozloučili se mnou," zavrtěl hlavou, ale on se na ni podíval ustaraně. Byl to pohled, který každý hodil směrem k ní, nikdy jí nic neřekl, protože znal její křehký stav mysli. Nenáviděla ho.

"Cooku, chci to vědět," řekla tiše. "Nejsem kurva mentální případ."

"Já vím Eff," kývl, těžce vzdychal. Posadil se vedle ní, a zápach jí téměř udělal špatně. Něco vážného se stalo, a ona to musela vědět. Vše o trenéru co nesl jí připomínal někoho. Nemohl si přinést něco více zapamatovatelné z jeho cest? "Ale to je pro mě kurva na blití jen o tom mluvit. Nechci ti ublížit."

"Je to Freddie, ne?" Zeptala se ho. To byla jediná věc, jak by jí ublížil. To byla věc, o které Cook, věřil, že je téměř všechno kromě věcí, které by jí ublížili nejvíc. "Víš, kde je, ne?"

"Jo," odpověděla. Poznala, že to chce popřít. Effy nemyslela, uchopila jeho krvavou ruku a stiskla ji její vlastní, ignorovala skutečnost, že na její ruce je lepkavá krev někoho jiného. "Eff, on se nevrátí."

"Myslela jsem si to," povzdechla si. Nechtěla si to přiznat, ale ona zoufale brzdila její vlastní slzy, a ona viděla, že Cook dělá totéž. "Co se stalo?"

Cook neřekl nic, místo toho podal jí trenér, aby ho už nenosil. Ona to důkladně zkoumala, snažil se zjistit, kde ho viděla předtím. A pak uviděla jeho jméno. Označil vše, co bylo jeho, jak by mohla zapomenout? Při pohledu na jeho rukopis se jí oči naplnili vodou a ona cítila, vzlyk, který jí unikl přes rty. Cook ji objal, když si uvědomila, nevyhnutelnou pravdu. Krev na trenéru byla jiná. Krev na trenéru vyschla z palců.

"Je mrtvý, že?" Zeptala se, zněla jako dítě. Byl to ten nejhorší možný scénář, ale s jejím štěstím, byl s největší pravděpodobností pravdou. Cook byl tichý pouze stanovil skutečnost. "Kdo to udělal?"

"Tvůj lékař kurva," odvětil, a když se na něj podívala, tam bylo tolik nenávisti v jeho očích. Byl to John? Effy okamžitě cítila znechucení a cítila, jak zvrací dolů na stranu pohovky a zajistila, aby trenér zůstal nedotčen. Cook jí držel vlasy dozadu a poplácal ji po zádech. Měla nechat, že ten člověk se jí dotknul jen několik hodin dříve, a zabil Freddieho. Freddieho krev byla na jeho rukách. Byl to důvěryhodný muž, který jí ublížil nejvíc. Cítila se provinile. Bylo to všechno její vina.

"Věděla jsem, že jako Freddie," řekla a slzy jí stékali po tvářích.

"Byl posedlý kurva tebou," řekl jí. "Byl to mentální případ Eff."

"Nechal jsi ho trpět?" Zeptala se. To bylo všechno, co mohli doufat. Cítila, jak se znechutila sama za důvěru v něj a pokušení se připojit všude tam, kde Freddie byl. Ona ho milovala. Nevěděla, jak se jí bude žít bez něj. Život by měl pokračovat, ale to bude prázdný bez něj. Všechno co mohla Effy udělat bylo jen doufat, že John Foster trpěl, stejně jako ona by trpěla po zbytek svého života.

"Porazil jsem ho k smrti se stejnou pálkou, kterou zabil Freddieho," odpověděla Cook, a usmál se. "Vezmi to takhle Eff, netopýr stále zavání jako hovno po tom, co jsem udělal s ním."

"Dobře," odpověděla a naklonila se na něj, ignorovat krev, která prostupovala její cestu na její oblečení a kůži. "Ty jsi mě nikdy nezklamal, víš to?"

"Miloval jsem ho taky Eff," řekl jí, hladil ji po vlasech. "Samozřejmě jsem chtěl zabít jeho vraha kurva."

"Co budeš dělat teď?" Zeptala se ho, políbila ho na tvář.

"Bůh ví, budu se muset schovat tady abych řekl," pokrčil rameny. "A co ty Eff? Do prdele, kde máš v plánu teď být?"

"Nemám ponětí," odpověděla, pokrčila rameny. "Líbí se mi to tak."

Oni mluvili o Freddiem celou noc, a pak pohřbili trenér v zahradě. To byla jediná cesta jak si oni mohli myslet, jak se s ním rozloučili. A pak odešel.

Poznámka překladatele: To slovo trenér znamená v angličtině to samé "trainer" ale v seriálu to byla teniska.

http://i.nahraj.to/f/93r.jpg
"Because it's only when you're tested that you truly discover who you are. And it's only when you're tested that you discover who you can be. The person that you want to be does exist, somewhere in the other side of hard work and faith, and belief and beyond the heartache and fear of what life has".

11 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Poznámka prekladateľa: Táto poviedka sa nevzťahuje k TSCC, ale k filmu Serenity.

________________________________________

List vo vetre
Autor: River2027
Prehlásenie: Nevlastním Firefly alebo Serenity
Zasadenie: počas Serenity
Žáner: Dráma
Rating: T
Varovanie: obsahuje spojlery k „Serenity“
Zhrnutie: Zasadené počas pohrebu. Čo napísala River do jej poznámky?
________________________________________


„Som ako list vo vetre,“ zašepkal Wash, tvárou zvýraznenou červenou žiarou od záložného napájania. „Pozrite, som ako-,“

Jeho veta náhle skončila, keď ho prešpikoval obrovský oštep z lode Plieniteľov, ktorý prerazil kokpit Serenity a pripichol ho o stoličku. 

Zoe mala sotva čas, zaregistrovať šok. Vrhla sa k manželovmu boku, keď jeho hlava klesla. „Wash!“ vykríkla. „Miláčik, no tak. Poď, Wash, Miláčik, musíme ísť, prosím,“ prosila. Nejasne si bola vedomá, že kapitán ticho povedal jej meno, ale odmietla sa vzdať.

Wash nemohol byť mŕtvy. Nemohol.

„Wash!“ začala, prehrabávajúc rukou jeho vlasy, aj keď hlboko v sebe vedela, že je príliš neskoro. Bol mŕtvy okamžite.

„Zoe!“ vykríkol Mal, zhodiac ju na zem predtým, ako sa ďalší oštep zabodol do kokpitu, pripichnúc sa k stene, hneď tam, kde stála.

Bitka stále pokračovala.

Museli sa pohnúť vpred.

________________________________________


Mal a Jayne začali presúvať bedne na vytvorenie krytia. Všetci sa pohli do akcie, okrem Kaylee, ktorá sa zastavila, zmätene.

„Počkať!“ protestovala, naraz si uvedomiac, že niekto chýba. „Wash!“ Kaylee bola zmätená, ale River už vedela, čo sa stalo. Cítila Washovu smrť, videla v mysli, ako oštep prebodol jeho telo. Plienitelia. Všetko spôsobili Plienitelia....

„Kde je Wash?“ zopakovala Kaylee. Zoe sa neobzrela od nabíjania svojej zbrane.

River zašepkala slová, ktoré Zoe povedal tichým tónom, „Nepríde.“

Sledovala reakcie ostatných. Tvár Kaylee poklesla, vyjadrujúc výraz hrôzy a bolesti. Simon a Mal odvrátili pohľady. Cítila ako bolo Jaynea, a okamžite ako rozkázal aby pokračovali. To bolo to, čo spravil, pomyslela River. Práca na zakrytie bolesti. Udržovať sa zaneprázdnený.

Udržiavať sa v pohybe.

Zoe pokračovala v nabíjaní svojej zbrane.

________________________________________


River sledovala Zoe, ako sa priblížila k pamätníku jej manžela, pozerajúc na malé video Washa, ktoré bolo v nekonečnej slučke. Zoe prilepila jej odkaz na raketu, pripravenú na odpálenie na Washovu pamiatku.

River si prezrela zvyšok posádky Serenity. Simon stál po boku, držiac pevne Kaylee za ruku. Normálny úsmev mechaničky bol preč, pokúšala sa zadržať slzy, ktoré hrozili. Kapitán mal pevne zovreté pery, pokúšajúc sa zostať silný pre svoju posádku. Dokonca aj Jayne sa zdal, že bojuje so svojimi emóciami.

Zoe sa postavila a pozrela na River, s pohľadom odstrašujúcim a prázdnym. Neplakala. Nasadila masku, zmenila sa znova na bojovníka. Ale River to mohla stále počuť, mohla cítiť jej intenzívnu bolesť. Život nikdy nebude rovnaký bez Washa. River jej chcela pomôcť. Wash by toto nechcel.

„Wash je teraz doma,“ prehovorila. „Doma v nebesiach. Nemôžeš mu vziať nebesia. Je voľný.“ Odmlčala sa, pozerajúc na Zoe. „Nechcel by, aby si pre neho smútila. Chcel, aby si bola silná. Zostala silná. Zostala lietať.“

Krátko pozrela na svojho brata, ktorý sa na ňu povzbudivo smutne usmial. River sa otočila späť k Zoe.

„Wash má teraz vlastnú Serenity,“ povedala ticho.

Cítila na svojom ramene kapitánovu ruku. „Je to silná myšlienka, albatros,“ povedal so smutným úsmevom Mal. Snažiac sa nahodiť fasádu. River to cítila. V hĺbke ho to bolelo. Všetkých to bolelo.

Nič nemohlo priviesť Washa späť.

Žiadna sila vo vesmíre.

Všetci sa musia naučiť žiť bez neho. Len s jeho pamiatkou. River pozrela na poznámku, ktorú napísala Washovi. Bolo to niečo, čo povedal predtým, ako zomrel. Niečo čo počula vo svojej mysli, uprostred paniky a neporiadku...uprostred neusporiadaných myšlienok posádky Serenity, keď sa na nich zniesla Aliancia a Plienitelia.

Bol v tom mier, prevzal loď.

Pristál.

Len nikdy neopustil loď. Na konci bol so Serenity.

River pristúpila dopredu a prilepila poznámku na bok rakety, odmlčiac sa predtým, ako ju znova prečítala, aby sa uistila, že je správne.

Jednoducho prečítala: SI AKO LIST VO VETRE.

Ustúpila vzad, dovoliac Zoe prísť vpred a slávnostne odpáliť raketu, vystreliac ju do neba.

River sa usmiala, ako sledovala, ako zmizla v oblakoch. Pozrela sa späť, priamo na Zoe, ktorá mala teraz v očiach slzy. River sa na ňu usmiala a znova sa pozrela na oblohu.

„Teraz môže stúpať...“ zašepkala.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

12 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Názov: V hre
Autor: River2027
Prehlásenie: Nevlastním nič z Terminátora
Zasadenie: Počas „Mr. Fergusen is Ill Today.“
Žáner: dobrodružstvo/dráma
Rating: T
Varovanie: obsahuje spojlery k „Mr. Fergusen is Ill Today.“

Zhrnutie: Ako Derek a Cameron hľadajú Johna v Mexiku, Derek z prvej ruky uvidí, ako veľmi sa Cameron stará o Johna. Spomienky Johna/Cameron.

___________________________________________________________________________________________________

Dnes sú tam všade stroje, naďalej ho prenasledovali slová Jesse. Pracujú proti nám, pracujú s nami. Connor pridelil minimálne jedného do každej hlavnej základne.

Keď sa ich vlastný terminátor otočil proti Johnovi, Derek Reese nebol prekvapený. Videl to prichádzať. Pokúsil sa Johna varovať, ale John nepočúval. Stroje musia ísť. Nemôžem s tu s tým spať. Nie je to osoba, nie je to niečo, čomu by si mal veriť.

Myslel, že John by nakoniec uvidel dôvod, nakoniec by si uvedomil skutočnosť, že stroje nezomierajú s nimi. Nie sú ľudia, sú zbrane. Špinavá práca bola všetko, na čo boli dobrý. Boli zabijaci, vraždiace stroje. Myslel, že keď sa Cameron obrátila, John by konečne pochopil, že nemôžu byť trénovaný ako domáci maznáčikovia, pretože neboli skutočný ľudia a nezáležalo ako vyzerali navonok.

Namiesto toho, John ho šokoval.

Mali pripravený termit. Derek sa už dočkal, že sa konečne zbavia Cameron, keď ho John zradil. Jeho synovec vložil späť čip a keď sa ho Derek pokúsil zastaviť, John namieril zbraň na neho...v obrane tej veci. Derek sa nemohol dostať cez to, aké to bolo hnusné, keď ten chlapec stál ochranársky nad telom stroja, napriek skutočnosti, že pred niekoľkými hodinami, mu to chcelo vziať život a bez pochýb by sa to pokúsilo spraviť znova.

A keď Derek cúvol späť, John zdvihol zbraň na vlastnú matku. Na Sarah Connor. Na obranu tej plechovky. Dal tomu sľub, že to nezabije. Podal tomu zbraň a všetko čo Derek mohol robiť, bolo sledovať, veľmi dobre vediac, že všetko čo by spravili na jej zastavenie, by neznamenalo nič, ak by sa Cameron rozhodla zabiť Johna priamo tam. Sledoval s rozšírenými očami ako John podal stroju ruku a pomohol jej z auta, proste ju prial do svojho života. Len tak. Derek si pamätal nadšenie v Johnovom hlase, keď bola Cameron deaktivovaná. „Potrebujem ju. Zachraňuje mi život.“

John robil chyby

Ale nebol hlúpy.

___________________________________________________________________________________________________

Nakoniec by prišiel. To znamenalo, ak by sa im ho podarilo nájsť....ak by Cromartie už nebol vo väznici a nezničil by budúceho vodcu ľudstva....Skynet by nevyhral.

Stroj vstúpil prvý, skenujúc miestnosť. Derek uvidel niekoľko tiel roztrúsených po väznici a jeho srdce zmrzlo. Cromartie už tadeto prešiel. Ak bol John stále tu, bol mŕtvy. Okrem tohto vedel, že Cameron sledovala mexického policajta opretého o stôl, krvácajúcemu z rany.

Pozerala mu priamo do očí. „Hľadám Johna Bauma. Kde je?“ jej hlas mierne zakolísal.

Derek zavrtel hlavou. Toto je strata času...a stroj by to mal vedieť. Keď zranený muž neodpovedal, Cameron sa strnulo postavila, kráčajúc k celám so zrýchleným tempom.

Derek sa zamračil, pozerajúc von na ulicu. Toto bolo hlúpe. Cromartie mohol byť všade. Mohol na nich čakať; mohol sa vrátiť do väznice....“Mali by sme odtiaľto vypadnúť.“

Kovák sa nezastaví. „Idem nájsť Johna. Nemôžem dovoliť, aby sa mu niečo stalo.“

Derek sledoval s rozšírenými očami, ako rýchlo vošla do chodby, prehľadávajúc cely a hľadajúc nejakú známku Johna. Začul úlomky jej hlasu, v jej hlase začul strach? Bála sa o Johna? To nebolo možné, nie? Nemajú city, necítia. Hovoril to Johnovi znova a znova.

Jeho telefón zazvonil a Derek ho otvoril. Na jeho úľavu, začul hlas Sarah a bol si vedomý, že Cameron sa vrátila do miestnosti. „Sme tu,“ povedal,. „Sme vo väznici. Počkať, John je s tebou?“

Cameron prudko zdvihla oči. Derek si neboli istý, čo jej správanie znamenalo. Bola stroj; stále jej neveril. Ale náhle si uvedomil, že by nikdy Johnovi vedomie neublížila.

Jedného dňa ťa jedna z týchto vecí zabije.

Nebude to táto.

Pocítil náhlu vlnu nevoľnosti na spomienku, ako John obhajoval tú vec proti Derekovej logickej argumentácii. Cameron mu klamala, ale John bol na ňu prilepený. Otočila sa proti nemu a pokúsila sa ho zabiť; priviedol ju späť. Ale sledovaním Cameroninho divného správania, si Derek uvedomil niečo iné.

Nebol to len John, ktorý sa staral o Cameron; tiež Cameron sa starala o Johna.

Urobila by čokoľvek a kedykoľvek, aby ho ochránila. Práve teraz, bolo jej správanie iracionálne. Obaja, ona aj Derek vedeli, že John by bol mŕtvy, ak by bol stále vo väznici. Ale v zúfalej snahe ho nájsť, sa pozrela všade. Bolo to neefektívne. A bolo to strašidelné.

Zlyhala. Robila chyby. Všetci robili. Ale ak tam bola jedna vec, ktorú Derek vedel, bola to táto:

John Connor nebol jediný, ktorý si potreboval udržať chladnú hlavu.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

13 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Daria234                               Five Times Derek Lied to John - Päť prípadov, keď Derek klamal Johnovi


Keď Derek klamal Johnovi Connorovi prvý krát, to nepočítal; John Connora sa nakoniec rozhodol, že to nebola lož.

Bolo to tiež vtedy, keď prvý krát stretol Johna. Ukázalo sa, že hlas vo vysielačke a legendárne meno, nakoniec boli skutočnou osobou.

„Odpor je rád, že ťa má, Reese,“ povedal John, trasúc Derekovou rukou a Derek pocítil, ako sa do neho zabodli jeho oči, niečo hľadajúce. Nenájde to, predpokladal Derek.

„Môžem pomôcť akokoľvek, ako potrebujete, pane,“ povedal Derek, a bolo to všetko čo povedal, všetko blaf, pretože všetci čo mali oči, mohli vidieť, že Derek nevie ani hovno o tom, čo robiť strojom, ale vie len utekať od nich. Chcel od toho odstúpiť, od prísľubu, na ktorý by mohol byť príliš hlúpy, alebo zelenáč, alebo vystrašený.

Ale John sa na neho pozrel a rozhodol sa. „Áno, môžeš. A pomôžeš.“

Nikto neprehovoril. John Connor mal pravdu príliš často.

Tretí krát, keď Derek klamal, to bolo tak skoro, že Derek si skoro prial, aby to nemusel počítať.

Keď začal prvý krát žiť s mladým Johnom, nemohol od neho odtrhnúť oči.

Chlapec si to všimol. Spýtal sa Dereka, skoro nervózne,“ Myslím, že je to pre teba divné, pravda? Vidieť ma....takéhoto?“

Akoby bol Derek nejako sklamaný, akoby John očakával, že nikdy nemôže žiť s legendou.

Chlapec nemal tušenia. Ako veľmi sa podobal na Kylea. Sledujúc Johna – jediaceho raňajky pri stole, čítajúceho knihy – bolo to, akoby mal Kylea späť, akoby Derek sledoval Kylea robiť všetky veci, ktoré odvial súdny deň.

A na začiatku to bolo hrozné, ako sledovať stroj, ktorý vyzerá ako jeho brat, ale potom si Derek uvedomil, že tam boli malé odlišnosti, v čeľusti alebo v nose. A potom sa Derek začal pozerať ešte dôkladnejšie, pretože nič nie je ľudskejšie, ako nedokonalá kópia.

Ale to bola odpoveď, o ktorú sa John nemusel starať.

Takže Derek jednoducho odpovedal na otázku prikývnutím.

John trochu pokrčil ramenami na ospravedlnenie a zameral sa späť na svoje palacinky.

Štvrtý krát to bolo, keď sa mladý John opýtal Dereka, či boli v budúcnosti priateľmi.

Derek odpovedal, „Samozrejme.“

John hneď vedel, že to bola blbosť; zaťal zuby, prikývol a vyriekol pravdu, ktorú mohol prečítať v Derekovej odpovedi: „John Connor nemá priateľov.“

Piaty krát to bolo hneď potom, čo mu Derek dal narodeninový darček. John spal a Derek ho bol skontrolovať. Strýko pozerajúci sa na svojho synovca. Stráž overujúca status svojho generála.

Pokúsil sa byť ticho. Ale aj tak bol rád, keď John otvoril oči a ukázal na Dereka, aby vošiel. Bolo dobré, pretože ani k verzii unaveného-chlapca Connora, sa nedalo preplížiť.

John sa posadil na posteľ. Vyzeral...

Rovnako ako deti v budúcnosti, keď ich strašili Johnom Connorom.

„Viem,“ povedal John. Pozrel na Dereka, akoby to niečo znamenalo.

„Dobre.“

„Viem. Keby som poslal Kylea späť. Tak by zomrel.“

„Viem.“

„Ale vieš tiež, že – že som poslal svojho otca na smrť. Zabil som svojho otca.“

„Kovák ho zabil. A zatiaľ si nemohol spraviť nič.“

„Som tu. Čo znamená, že som ho zabil,“ povedal John, pozerajúc na neho, snažiac sa nenechať svoj hlas zaváhať.

„Nemal si na výber,“ povedal Derek. Bola to pravda.

Ale John sa pozeral na neho. Derek sa čudoval, čo od neho John potrebuje – chce Dereka nahnevať, obviniť – alebo chce aby podkopal Johnovu nevinnosť, sformovať ho na vodcu, ktorým má byť.

„Vojaci zomierajú pri tvojej ochrane,“ povedal Derek. Taktiež pravda.

John zaťal zuby. Mal ešte menšiu náladu na otrepané frázy ako zvyčajne, Derek to uvidel, a on obrátil oči v stĺp.

Vyzeralo to presne tak, ako keby to spravil Kyle. Ako keď bol chlapec ignorujúci bratove pokusy na odľahčenie jeho bremena zlými vtípkami.

Derek pozrel na Johna. Vďačný, že všetko to zlé, čo musel Kyle znášať, že sa nemusel starať o to čo znášal John.

„Viem čo si spravil a prečo si to spravil, John. A odpúšťam ti.“

Druhý krát to bola malá lož, niekoľko mesiacov predtým, ako bol Kyle poslaný späť do dvadsiateho storočia a Derek začal nenávidieť Connora. Jeden z nováčikov pod Derekovým velením v odpore – chlapec, možno šestnásťročný – to spackal. A bolo to takmer zlé. Skutočne zlé.

Ale takmer zlé je stále dobrý deň, a Derek nechcel aby chlapec čelil hnevu Johna Connora, takže ho kryl.

Mohol cítiť, ako Johnov pohľad stvrdol a sťažel, ako tam stál, klamúci priamo do tváre svojho veliteľa. Polo očakával, že John ho zrazí: nikdy sa nepokúšaj oklamať Johna Connora.

Namiesto toho, ho Connor odtiahol stranou.

„Chrániť chlapca. Dobre. Ale si na hovno klamár, Derek. Musíš sa v tom zlepšiť.“

Derek prehltol, nepokúšajúc sa vyzerať nebojácne a pravdepodobne ani neúspešne.

John zopakoval rozkaz. „Buď v tom lepší.“

„Áno, pane.“

A tak to bolo. Derek si to precvičoval, pred zrkadlom, k svojim priateľom, vediac, že John Connor ho plánuje poslať na misiu, možno infiltrovať šedých, možno držať stráž smerom na sever.

Bolo to neskôr – predtým – ako sa Derek začal čudovať, či tam nie je nejaký ďalší dôvod, nejaký ďalší dôvod v tlaku toho všetkého, o čom John vedel a nikto iný nie. Akoby John o niečo požiadal.

Akoby John Connor hovoril, „Klam mi. Klam mojej zúfalosti, hnevu, mladistvej tvári a rob to dobre.“

Derek mohol. Robil, čo po ňom chcel John Connor, aby robil.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

14 Naposledy upravil: Matthew (30.10.2011 22:48:44)

Re: Preložené poviedky - ostatné

názov: Let's Go Have Some Fun
autor: River2027
prehlásenie: nevlastním nič z terminátora, okrem mojich DVD
zasadenie: po "brothers of nablus"
žáner: humor/romantika
rating: T

Varovanie: Obsahuje spoilery pre "Allison from Palmdale", "Goodbye to all that" a "Brothers of nablus", ale
úprimne, kto to doteraz nevidel?

Zhrnutie: Kým Sarah a Derek robia prieskum v Ohiu, John bere Cameron do King's Island zábavného parku.

Poznámka autora: Toto je len krátky dvoj-kapitolový príbeh, ktorý som napísala pred chvíľou.Pomyslela som si, že to
uverejním, zatiaľ čo pracujem na svojom ďalšom veľkom projekte.Tak si ho užite!


                                   1. A Connor Vacation - Connorovská dovolenka

John Connor sa rozhliadol po malej motelovej izbe, znechutený jej vzhľadom.Nie len, že to bola motelová izba, ale
bolo to v polovici cesty cez kontinentálne spojené štáty."Ohio?"sťažoval sa asi po piaty raz."Prečo sme museli
absolvovať celú cestu do Ohia?"

Jeho matka bola zamestnaná čistením a skladaním všetkých zbraní, ktoré si priniesli so sebou na dovolenku, ako to
ona nazývala.John nevedel po koľký krát to už vidí.

"Pátrame po mene zo zoznamu," vysvetľovala "robíme prieskum."

"Zoznam" boli mená napísané krvou na stene v ich suteréne.Možno ona skutočne pátrala po mene, ale John vedel 
skutočný dôvod prečo prišli tak ďaleko od domova.Domov už nebol viac bezpečný.Niežeby niekde bolo.

Ich bezpečnosť bola ohrozená vďaka jeho zábudlivosti pri novej kamarátke Riley a Sarah bola stále viac ako trošku
paranoidná ohľadom vlámania.John bol vlastne rád, že je ďaleko od domova.On stále nepovedal matke, že sa Cromartie,
pátrajúci po ňom, objavil na prahu dverí.Iste, Riley sa ho zbavila ako "strašidelný nindža" a on by sa nemal
vrátiť, ale s terminátorom v okolí nechcel riskovať, že bude vystopovaný prechadzajúci sa po meste.

Derek nabil svoju zbraň a Sarah pokračovala:"Derek a ja sa infiltrujeme..."

"Môžem ísť?" spýtal sa John s nádejou.Síce bol ďaleko od LA, predsa len očakával trošku viac vzrušenia, ako byť
zakliesnený v špinavej motelovej izbe.

Jeho matka rýchlo zostrelila túto myšlienku:"Nie.Je to príliš nebezpečné."

John sa zamračil, pokrčil ramenami.Je to vojna, vojna je nebezpečná."Ale ty si povedala, že je to prieskum," protestoval.

"Aj prieskumné misie sa môžu obrátiť na nebezpečné," Sarah povedala racionálne."Môžu tam byť stroje čakajúce na nás."

Cameron vykročila dopredu."Znamená to, že potrebujete, aby som išla s Vami?"

Derek stŕpol a civel na Cameron."Nie nepotrebujeme.Toto je infiltrácia.Ty si príliš nemotorná."

Cameron naklonila hlavu, ako zvyčajne pri zmätenosti a kalkulovaní."Nemotorná?"

John prevrátil očami."Nevieš čo to je nemotorná?"

"Nemotorná," Cameron zopakovala."Nekoordinovaná, trápna, nešikovná, nekompetentná."

"Presne," Derek zamrmal popod fúzy.

"Čítam slovníky," Cameron poznamenala.

Derek znechutene odfrkol."Čítaš slovníky?"

"Nespím," vysvetlila.

John ignoroval výmenu medzi jeho strýkom a Cameron a pozrel sa späť na svoju matku."Takže si ma sem priniesla, aby
som sedel v motelovej izbe, je to tak?Potom sa neskôr večer vrátime domov?"

"Áno," povedala."Ak splníme našu úlohu."

"Je to celodenná jazda," povedal so zamračením."Aspoň by si mohla zohnať letenky."

"Nie nemohla," oponovala, ukazovaním na Cameron."Ona neprejde cez detektor kovu."

"Mám kovovú platničku v hlave," uviedla Cameron stroho.

Derek sa nepríjemne pusmial."Tvoja celá hlava je z kovu, plechová slečinka."

"...a nemôžeme tam prepašovať zbrane," uzavrela Sarah.

Cameron zdvihla hlavu."Môžeme."

Sarah si povzdychla, vyzerajúc sa snažiť byť trpezlivá s ich domácim kyborgom."Nemôžeš zabiť všetkých
bezpečnostných pracovníkov na letisku."

"Nebolo by to ťažké," odpovedala bez emócií."Videla si už ochranku?"

Derek sa zasmial a John skryl úsmev, vediac, že to nemyslela vtipne.Sarah len pokrútila hlavou a zobrala svoju baterku.

John vyskočil zablokovať dvere.Nedostanú sa tak ľahko preč."Prečo nemôžeme ísť všetci?" trval na svojom.

"Pretože," odpovedala "Ty nemôžeš ísť a niekto tu musí ostať a chrániť ťa.Kto je podľa teba lepší babysitter?Cameron alebo Derek?"

"Čo to malo znamenať?" spýtal sa Derek.

John neodpovedal.Jej otázka neoprávňovala jedného.

"On nemá na výber," Cameron povedala rozumne."Ja musím byť s Johnom stále."

"Správne," povedala Sarah prevrácajúc očami.

"Povedala si mi, aby som ho nespustila z očí," pripomenula jej Cameron.

Sarah sa silene usmiala."Áno, povedala."

John sa zamračil na obe z nich."Pred čím ma ide ona chrániť?Nikto na mňa nezaútočí v tejto izbe!"

"John Connor, ostávaš," povedala Sarah."To je konečné rozhodnutie."

John ležal na hotelovej posteli, s prekríženými rukami, stále vzdorujúco."Už nie som dieťa," povedal nahlas."Prečo to nemôže vidieť?"

Na druhej strane miestnosti Cameron strážila pri dverách, pozerajúc sa von kukátkom."Ty si stále dieťa,"
zdôraznila."Dospelosť sa dosiahne vo veku osemnástich rokov.Ty máš len šestnásť."

John si odfrkol.Zastával si svojho."To som vážne nevedel," sarkasticky povedal.

Cameron prestala hliadkovať u dverí a otočila sa."Tvoja matka sa ťa pokúša len chrániť."

Zasmial sa."Chrániť ma?Ako sa mám stať vodcom ľudstva, keď nemôžem robiť ani prieskumné misie?"

Cameron naklonila hlavu."Ako sa môžeš stať vodcom ľudstva ak zomrieš pred Súdnym dňom?" namietla.Mala pravdu,
uvedomil si neochotne.

Vzdychol si a posadil sa na posteľ."To sedenie tu je bezvýznamné.Mohli by sme ísť niečo robiť."

"Sarah povedala..."

"Koľkokrát ti musím povedať, že aj keď to moja matka povedala, nemusí sa to tak robiť," odsekol John.Kedy sa jej to
dostane cez koltanovú lebku?

Postavil sa a zobral svoju bundu."Poď," povedal."Poďme sa zabaviť."

Zdalo sa, že oči sa jej rozsvietili."My ideme hrať stolný futbal?"

Zmätený sa zastavil.Stolný futbal?Čo to sakra bolo?"Nie," povedal pomaly.Aký typ človeka si spája stolný futbal so zábavou?

Pokrútil hlavou."Niečo oveľa lepšie.Ideme na King's Island."

"Nerozumiem," zopakovala ako John jazdil smerom k zábavnému parku."Je to hlúpe a zlé rozhodnutie.Ostrov nie je
dobrá taktická pozícia.Je obklopený vodou.Žiadne východy."

Povzdychol si nad jej analýzou."Nie je to skutočný ostrov."

"Potom prečo ho tak nazývajú?"

John pokrčil ramenami."Uh...skutočne neviem.Môžeš ti zisťovať neskôr."

"Dobre." bola ticho na moment pred dodaním."Potom čo to je?"

"Je to zábavný park," vysvetľuje."Bola si niekedy v nejakom?"

"Nie," prišla odpoveď.Prikývol.Blbá otázka.Ona je stroj, ty debil.

Cameron ostávala ticho, keď John prišiel ku pokladni a zaplatil za lístky pre nich.

"Poďme," povedal s úsmevom.

Keď vstúpili, Cameron vyzerala trochu pochybovačne tými všetkými davmi, ale zdala sa byť fascinovaná horskou dráhou.

"Je to šialene veľké,"

John sa zamračil."Uh, hej, hádam že je."

Išli priamo ku soche v strede parku."To je chlapík ktorý vybudoval King's Island," vysvetlil.

Cameron civela na to."To nie je chlapík.Je to socha."

John zažmurkal."Uh, myslím, toto je jeho socha."

"Oh.Ďakujem za vysvetlenie."

Mechanická.

"Takže," povedal, tlieskol rukami dohromady."Na čo chceš ísť ako prvé?"

Cameron sa obzrela, zastavujúc sa očami na vysokej a červenej veci."Na to," povedala.John rýchlo skontroloval lokáciu na mape.

"Face/off (poznam. prekladateľa: Zrejme nejaký druh horskej dráhy)," čítal."Dobrá voľba."

John a cameron si sadli oproti inému mladému páru.Cameron ich študovala, zatiaľ čo boli pripútaní a začala jazda.
John si všimol, že pokračovala zízať na nich aj keť boli prepustení.Do doby čo prišli na stanicu mala stále rovnaký
výraz na tvári.Dvaja ľudia vyzerali trochu nervózne a rýchlo sa pratali zo sedačiek.

John zastavil Cameron kým vystúpila."Zízala si na nich po ceý čas?" spýtal sa.

"Áno," odpovedala jednoducho.

"Prečo?"

"Uisťovala som sa, že nie sú hrozbou."

"Ako by mi mohli niečo spraviť, keď sú pripútaní?" namietol.Cameron neodpovedala a zhlboka sa nadýchol pred tým ako
ju chytil za ruku a viedol ju po výstupnej rampe.Všimol si dvoch mladých ľudí z dráhy ako sa rozprávajú s ich
rodičmi.

Oni vkradmo zazerali na Cameron a začali si šepkať a ukazovať.John rýchlo viedol Cameron preč.

"Pozri," povedal."Musiš viac splynúť.Normálni ľudia majú nejaké výrazy tváre.Zvlášť ak sú na horskej dráhe.Bavia sa."

"Bavím sa," Odpovedala.

"Tak to ukáž," trval na tom."Ukáž to ako keď si hrala stolný futbal s tým dievčaťom Jody.Buď znova Allison.

"Nie som Allison," namietla bez emócií."To je to čo si povedal."

"Dobre, tak som sa zle vyjadril," opravil sa."Nebuď Allison.Buď ako Allison.Dobre?

Cameron pomaly prikývla, čím ukázala, že mu úplne nerozumela.Nie, to bolo iné ako to, uvedomil si.Ona mu rozumela,
len ho nechápala.

Potriasol hlavou.

Robiť opsravedlnenia pre stroj.Chlapče ja som hlúpy...

"Toto je Syn beštie," povedal a ukazoval na obrovskú dráhu rysúcu sa pred nimi."Je to jediná drevená dráha so slučkou.To by mala byť sranda."

"Hej!"

John sa otočil a zbadal muža v stredoškolskom veku ako mieril ku Cameron.Mal koženú bundu, špicaté vlasy a vzhľad
"zlého chlapca".Johnovi sa hneď nepáčil."Počul som, že táto dráha je trochu drsná.Chceš ísť so mnou?" spýtal sa Cameron.

John sa zamračil, ale pred tým ako mohol odpovedať, Cameron jednoducho odpovedala s tónom znejúcim ako
znechutený,"Nie".

Mužove oči sa rozšírili, z čoho si John vyvodil, že nebol zvyknutý byť odmietnutý."Hej, poď, pekné dievča..."
Schmatol jej zápestie a Cameron otočila hlavu a pozorovala mužovu ruku, pravdepodobne sa rozhodovala pre najlepšiu
cestu ako ho zneškodniť.John napol dúfal, že sa rozhodne pre doslovné roztrhanie.

Samozrejme, pravdepodobne si pamätala jej sľub nezabiť nikoho kto sa nepokúša zabiť Johna.

John náhle stratil kontrolu nad pohybmi a udrel päsťou do čeľuste muža.Punker pustil Cameron a spadol na zem,
držiac si čeľusť a stonajúc nad bolesťou.

"Mäš štastie," povedal, stojac nad ním, vztekajúc."Máš štastie, že som jediný kto ťa udrel.Ona ťa mohla
zabiť.Skutočne zabiť.Alebo ti vytrhnúť rameno.Bez prejavenia námahy.

Punker mu zrejme neveril alebo bol príliš rozzúrený staraním sa.Prudko sa postavil na nohy a vyhupol päsťou vpred.
John sa snažil uhnúť, očakávajúc náraz, ale Cameron zachytila jeho ruku v jej smrtiacom zovretí, spôsobujúcu mužove
kričanie nad bolesťou.Potom ho hodila...hodila ho cez cestu do kvetinového záhonu.Niekoľkí vyľakaní ľudia sa
zhromaždili okolo zraneného muža a rozhliadali sa snažiac zistiť z kade prišiel.

John rýchlo odprevádzal Cameron preč zo scény."Čo to bolo?" spýtal sa cez zaťaté zuby.

"On bol hrozbou."

"Áno, ale nemôžeš len tak...vyhodiť ľudí do vzduchu!" protestoval."Vyhodia nás preč!Alebo hodia do väzenia."

"Snažila som sa chrániť ťa," odpovedala,

Johnova tvár zmäkla."Ďakujem, ale nabudúce ho stačí len hodiť do kontajnera alebo niečo také."

"Pochybujem, že sa objaví znova," povedala ostro."Zdalo sa, že stratil pohyb v nohách."

Skvelé."Viem," povedal trpezlovo."Myslel som ak sa niekto ďalší objaví."

"Oh," Cameron súhlasila."Správne."

"Pretekár," vysvetlil John, keď sa dostali ku ďalšej atrakcii."Vypúšťajú sa z platformy v rovnaký čas na rovnakú dráhu."

Cameron sledovala dvoch pretekárov zvedavo, keď boli vypustení z platformy.John sa zasmial nad tým, ako sústredene
vyzerala, keď to sledovala.

"Ktorý podľa teba vyhraje?" spýtal sa.

"Červený," povedala."Bol vypustený 1,2 sekundy pred modrým a modrý obsahuje zhruba o 22 libier väčšiu váhu.Ak nie
sú v tratiach mierne rozdiely, vrátia sa sem najskôr o..." rýchlo skenovala trať a dedukovala predpokladaný čas
príchodu,"...približne o 52 sekúnd."Pozrela na neho."Ale to je iba odhad."

John zdvihol obočie."Do-bre"Iba odhad, čo?"Takže dopredu?"

"Áno dopredu,"zopakovala.John pokrútil hlavou, usmial sa a viedol Cameron dopredu ku vozu.Kým mohli nastúpiť,
vysoký, dobre stavaný motorkársky týpek predstúpil pred Johna.

"Som vpredu, ucho," povedal.

John pokrčil ramenami.Čo bolo dnes so všetkými bláznami?"Tak sa postav do radu."

Motorkár sa zmračil."Počúvaj ty malý..."Bol prerušený, keď ho Cameron náhle schmatla a hlavou strčila do neďalekého
kontajneru, ktorého obsah dusil jeho protesty.

"Čo to bolo?" zasyčal John, rýchlo kráčajúc pred tým ak si niekto všimne nový prírastok v smetiaku.

"Povedal si, aby som každého kto ťa obťažuje hodila do smetiaku," povedala akoby to bolo jasné.

John zistil, že nemôže namietať.

"Čo je to dnes so všetkými idiotmi?"

"Sme tu počas normálneho školského dňa," poznamenala."Je pravdepodobné, že všetky "dobré deti" sú v triedach kým
všetci idioti, ako ich nazývaš, sú tu."

John si povzdychol."Stredoškolský odpadový deň v King's Island.Skvelé."

Ďalej prišli ku Vortexu.Kráľovi v počte slučiek v horských dráhach v parku.John cítil ako mu žalúdok robí saltá v
očakávaní pri pohľade na to.Vyzeral neskutočne rýchlo.

"Si si istý, že je to bezpečné?" Cameron sa spýtala, keď je zobral za ruku a viedol do radu.

"Jasné," odpovedal."Je to horská dráha.Ako tie ostatné, je testovaná v bezpečnosti.Viackrát.Nikto ešte nezomrel na tejto jazde.

"Zatiaľ," odpovedala desivo.John cítil chlad.Nebol by to príbeh?Prvá osoba, ktorá zomrela na tejto horskej dráhe sa
mala stať vodcom ľudstva.

Snažil sa to vysmiať."Máš byť stále takáto temná a skazená?"

Cameron naklonila hlavu."Temná a skazená?"

"Áno, vždy pesimistická," vysvetlil.

"V roku 2027 je veľa temnoty a skazenosti," poznamenala.

John sa odvrátil."Hej, stavím sa."Dosť o budúcnosti, povedal si.Už nemyslieť na budúcnosť dnes.Toto má byť zábavné.

Pripútal sa a pozrel na Cameron."Vydrž."

Voz vystrelil dopredu a John cítil nával vzrušenia, keď začali pomaly stúpať na vrchol kopca.pozrel sa dole
spozorujúc parkovisko."Pravdepodobne môžeme vidieť džíp odtiaľto,"podotkol.

Cameron pomaly otočila hlavu, aby sa pozrela.Bola ticho na moment, predtým než súhlasila,"áno, parkujeme v
trinástom rade."

John pokrútil hlavou, smejúc sa.Nechajte to na Cameron, urobiť veci zložitejšie.Nakoniec dosiahli vrchol a
vystrelili dole ku trom kruhom.

John cítil ako sa mu trochu točí hlava a keď vošli do ďalšej slučky, premýšľal, či terminátor môže dostať kinetózu
(poznam. prekladateľa: choroba pohybu).Keď konečne došli ku koncu, pozrel sa na Cameron s veľkým úsmevom na tvári.

"Aké to bolo?" spýtal sa, oči mu iskrili vzrušením.Cameron mala svoj "zmätený výraz" znova až sa stretla s jeho pohľadom.

"Prehĺtla som muchu."


                                   2. Watch How I Soar - Sleduj ako sa vznášam


Keď mierili ku ďalšej horskej dráhe, John minul Chick'Fil'a a jeho žalúdok hlasno zaškvŕkal pripomínajúc mu, že dnes ešte nejedol.

Cameron zastavila pri malom plagáte, na ktorom bolo napísané "jedzte viac kurát", a pri jeho skúmaní naklonila hlavu.

"Tento plagát je chybný," uviedla."Kurčiat je napísané nesprávne."

Ako toto vysvetlím?"Má to byť tak napísané," začal."Je to myslené akoby to napísala krava."

"Kravy nemôžu písať," uviedla rozumne Cameron."Nemajú použiteľné končatiny a dokonca ani palce.Je to nemožné."

John si povzdychol."Viem.Je to len...vieš ako si hovorila, že ľudia majú radi malé zvieratá?Dobre, takisto majú radi hovoriace zvieratá...a píšuce zvieratá.Proste máme radi zvieratá, pamätáš?"

Cameron naňho civela na moment a potom sa obrátila späť k plagátu."Niet divu, že sa Vás Skynet snaží zničiť.Nakoniec počítače neveria, že zvieratá sú ľudské."

John sa zasmial."Hej, ja neverím na hovoriace zvieratá.Možno to je dôvod prečo som sa stal vodcom.Tak, chceš niečo jesť alebo nie?"

"Nepotrebujem jesť," povedala.

"Ale chceš to robiť?" popchol ju.Cameron sa pozrela na menu a John si všimol ceny, škĺblo ním."Čo keby som ti kúpil zmrzlinu?"

Cameron s tým súhlasila a John si objednal jedlo.Podal jej zmrzlinu a sadli s k piknikovému stolu.

Cameron jedla zmrzlinu z vrchu a tá sa topila, padajúc jej na prsty."Toto jedlo je problémové," poznamenala.

"Musíš ju zjesť kým sa roztopí," hovoril trpezlivo."Líž najprv na okrajoch."

Urobila ako jej povedal, ale aj tak so to skončilo malým neporiadkom.John obrátil očami a natiahol sa, aby jej zotrel veľkú kvapku v kútiku úst.Usmiala sa a John cítil ako mu tvár zaplavolala farba.

Čo je zlé so mnou?Spytoval sa sám seba.

Cameron si nevšimla jeho nepohodlie.Pozerala sa cez chodník na pasáž.John sledoval jej pohľad.

"Chceš sa ísť na to pozrieť?" spýtal sa.Skontroloval čas.Mohli tu chvíľku zotrvať pokým pojdu na ďaľšiu dráhu, dávajúc tak čas usadiť sa Johnovmu jedlu.On naozaj netúžil hodiť tyčku na ďašej jazde, majmä pred Cameron.

Keď vstúpili, Cameron si všimla dlhý rad Skeeball automatov postavených k múru.John sa zastavil pri stroji na žetóny a hodil doň pár dolárov, potom nasledoval Cameron.

"Čo je Skeeball?" spýtala sa, čítajúc meno na stroji.

"Tu," povedal, vkladajúc pár žetónov."Ukážem ti."Cameron zaujato sledovala ako sa šesť lôpt skotúľalo do zásobníka.John zobral jednu a kotúľal ju hore po rampe, sledujúc ako pristála v jamke 60.

"Cieľom je dosiahnuť stobodovú jamku," vysvetlil.Podal loptu Cameron."Len ju silno pokotúľaj."

Cameron sa natiahla a vrhla loptu tak silno, že sa odrazila od okraju stobodovej diery a narazila do skla rozbijúc ho.Všetci sa otočili za zvukom a John rýchlo viedol Cameron preč.

"Prečo si to urobila?" opýtal sa.

"Povedal si ´kotúľal ju silno´," pripomenula mu.

John si priložil prsty k spánkom.Je to akoby som strážil päťročné...

"Poďme nájsť krytú horskú dráhu," navrhla Cameron.

Keď konečne vstúpili do radu pre Let Strachu, John sa rozhliadol po miestnosti.Bola robená tak, aby predstavovala nejaký druh UFO so zelenými strašidelnými svetlami a mimozemšťanmi v skúmavkách.

Keď John a Cameron zaujali miesto v prednej časti, svetlá zhasli a s Johnom myklo v očakávaní.Malé dieťa sediace za ním začalo plakať, pretože bola veľká tma.Cameron sa dotkla Johnovho ramena, aby získala jeho pozornosť.

"Nie je tu až taká tma," zdôraznila.

John si povzdychol."Hej, ale nikto iný nemá nočné videnie ako ty."

"Oh."Naspäť sa oprela o svoje sedadlo."Správne."

Dráha náhle vystrelila vpred do úplnej čiernej tmy.Počul ako dieťa za ním kričí akoby mu bola hlava odseknutá.

Keď jazda skončila, John si začínal priať, aby čakal dlhšie pred jazdou po jedle."Myslím, že som dnes skončil s horskými dráhami," povedal Cameron."Možno nájdeme niečo iné."

Vystúpili z dráhy a zastavili sa pri foto búdke.John spozoroval ich fotku na stene a smial sa.On mal ruky vo vzduchu a kričiace ústa otvorené dokorán, kým Cameron sedela vedľa neho, ruky pohodlne položené na kolenách, sledujúc ho akoby bol úplný debil.

Cameron prišla za neho a zazrela fotku.Videl jej zmätok a uvdemil si, že je zmätená dvomi "mimozemšťanmi", ktorí vystriedali dvoch jazdcov sediacich za nimi."Ľudia za nami musia byť terminátori z tekutého kovu.Nikto iný sa nevie premieňať takýmto spôsobom."Zovrela mu ruku a skenovala dav hľadajúc dvoch jazdcov."Sme v nebezpečenstve.Musíme ísť.Teraz."

John sa márne snažil prelomiť jej smrtiace zovretie."Cameron, oni nie sú kováci.Počítač iba nahradil ich obrázok obrázkom mimozemšťanov."

Cameron ho prestala ťahať a naklonila hlavu, čo sa podobalo zmäteniu."Prečo?"

"Pretože," John povedal pokrčiac ramenami."Je to viac...dramatické.Udržiava sa to s témou.Vieš, Let strachu.Celé to zobrazenie s UFO.Mimozemšťania v miestnosti.

"Tí neboli cudzinci," uviedla Cameron."Tí boli plastoví vzťahujúc sa...

John ju prerušil."Pointou je...tamtí neboli skutoční mimozemšťania a..."ukázal na obrázok,"...títo nie sú skutoční mimozemšťania."

Cameron zízala na obrázok znova."Ďakujem za vysvetlenie," povedala.John sa usmial a pozrel sa na jej výraz na fotke ešte raz.

Jednu si kúpil.

Vzhľadom k tomu, že sa John rozhodol pre dnešok skončiť s horskými dráhami, on a Cameron sa rozhodli ísť na Nebeského letca.Dvaja ľudia boli pripojený k lanu, hodení do vzduchu a chovali sa ako hojdajúce kyvadlo.

"Ja som ešte na žiadnom vlastne nebol, ale musíš sa pri tom cítiť ako Superman," povedal John Cameron.Išiel kúpiť dva lístky.

"Je tu váhový limit?" spýtal sa.Pani sa pozrela z Johna na Cameron.

"Nemyslím si, že budete mať problém," povedala s úsmevom.

"Myslíte si vy,"zahundral John.Zobral lístky a on s Cameron boli odvedení do časti, kde boli vybavení súpravou s popruhmi.Potom boli odvedení späť, kde čakali za párom teenagerov.Jeden z nich sa obrátil ku Cameron.

"Dúfaj, že sa nebojíš výšok," povedal s úsmevom.

Cameron potriasla hlavou."Nie."

Chlapík sa pozrel na svoju priateľku."Toto je jej prvýkrát.Je nervózna." Dievča sa prinútilo kú smevu.

"Bol si ty na tomto predtým?" spýtal sa John.

"Asi päťkrát," pochválil sa."Najlepšie na tom je, keď tam visíte, pozerajúc sa dole, s vedomím, že každú chvíľu padnete dole..." Jeho priateľka vzlykla.

"Ďalšia skupina, poďte hore," zavolal zamestnanec.Chlapík sa usmial na Johna.

"Veľa šťastia, kamoš," povedal.

Cameron sledovala ako tí dvaja vyšli hore na plošinu a boli pripnutí na laná."Verím, že to bol jeho zámer vydesiť ma." povedala.

John  vystrúhal úsmev."Može ťa niečo vydesiť?"

"Áno," odpovedala pokojne.

Johnov úsmev zmizol."Ako čo?"

"Mám strach, keď si v nebezpečenstve," odpovedala."Bála som sa, keď si ma aktivoval a ja som sa obávala, že nebudem schopná prepísať svoje programovanie.Bála som sa, keď si šiel sám do vojenskej školy."

"Nebol som sám," protestoval."Bol som s Derekom."

Cameron naňho jednoducho pozerala pred zopakovaním,".Bála som sa, keď si šiel sám do vojenskej školy.."

John sa uškrnul.To bolo po prvýkrát, kedy Cameron skutočne prehliadla jeho strýka."Takže si zvyčajne vystrašená, keď sa mi môže niečo stať."

"Áno."

"Nie si vystrašená, že sa niečo stane tebe?"

"Trochu," priznala."Bola som vystrašená, keď som bola v pasci medzi dvoma nákladiakmi a ty si ma deaktivoval.Bála som sa, že neuveríš pravde, ktorú som hovorila.

"Pravde?" John zopakoval, ťažko prehĺtajúc.

"Áno," Cameron zopakovala."Keď som povedala-."

"Ďalší!" volal zamestnanec.John cítil záblesk sklamania, že bola Cameron prerušená, ale mal celkom dobrú predstavu o tom, čo chcela povedať.

Postavil sa vedľa nej na plošinu a položili nohy na prekážku.

"Dobre," povedal sprievodca."Chcem aby ste si preplietli ruky."Cameron poslušne dala ruku cez jeho a John cítil malú slabosť z ich blízkosti.Podlaha klesla, nechajúc sa hojdať ich vodorovne.

"Keď dosiahnete vrchol, pustite lano ku spadnutiu," sprievodca povedal."Držte ruky zovreté dokým nespravíte jeden pád.

"Ideme na to," zašepkal John.Obsluha odstúpila a John cítil ako bol vytiahnutý do vzduchu.

"Slnko začína zapadať," povedala Cameron. pozerajúc sa na oblohu.John sa usmial.Len konverzuje...

Začínal cítiť známu úzkosť, ktorá väčšinou prichádza pred pádom, ale nejako vedel, žo to bolo niečo viac ako len z atrakcie.

Ich ruky boli stále prepletené.Cameron pustila lano a spadli, hojdajúc sa dopredu.Johnov dych sa zastavil, vietor mu prúdil vlasmi a cítil sa akoby lietal.

Vedľa neho sa Cameron veselo usmievala, pravdepodobne len preto lebo jej povedal, aby ukazovala viac emócií...ale stále...

Keď boli vytiahnutí späť na plošinu, ich ruky boli stále blokované.Cameron ho neprestávala držať a ani on to od nej nechcel.Oni boli odviazaní a vyzlečení z popruhov.

Pokým schádzali preč z rampy, Cameron sa na Johna usmiala."To bola zábava."

John bol trošku prekvapený jej priznaním, ale zachytil jej úsmev."Hej, myslím že bola."

John sa naklonil ponad zábradlie malej Eiffelovej veže, ktorá stála v centre parku.Slnko zapadalo a osvetlenie sa zaplo.Jeho matka volala a vravela, že sa ešte hodinu zdržia.Ona a Derek končia prieskum a idú sa najesť von.Bol si istý, že to bol Derekov návrh.Zrejme ho už unavovalo jesť všetky tie palacinky.

Cameron sa naklonila cez zábradlie vedľa neho, ruku si otrela o jeho.John sa pozrel na ňu, vidiac, že sa trochu usmieva.To ho zaskočilo.

"Bavila si sa?" spýtal sa.

"Áno," odpovedala."Bola to väčšia zábava ako stolný futbal."

Zdvihol obočie, ale rozhodol sa to prijať ako kompliment.Cameron sa zrazu k nemu obrátila a povedala."Ďakujem ti, že si ma vzal na King's Island.

Pred tým, ako mohol odpovedať sa naklonila a pobozkala ho na tvár.Cítil ako sa mu srdce zastavilo a ťažko prehĺtol.

"Prečo si to urobila?" spýtal sa.

"Neviem," odpovedala, pozerajúc sa späť cez zábradlie."Zdalo sa to ako niečo, čo mám spraviť."

Usmiala sa naňho znovu a John cítil ako sa mu pomaly šíri úsmev po tvári.

John pohodlne ležal na malej motelovej posteli, držiac malú fotku jeho a Cameron z Letu Strachu.Hneď, keď prišli späť na motel, Cameron začala ticho hliadkovať pri dverách.Asi pol hodiny po ich návrate, zaškrípali dvere a Sarah s Derekom vošli, nesúc zvyšky z nejakej čínskej štvrte.

Sarah položila jedlo a pozrela na Johna."Aký bol tvoj deň?" spýtala sa.

"Hodila som chlapíka do smietaka," odpovedala okamžite Cameron.

Sarah vyzerala prekvapená."Prečo?"

"On bol hrozbou," odpovedala Cameron jednoducho.

Sarah vyzerala zmätená, ale pozrela na Johna."John?Vlastne som sa rozprávala s tebou.Aký bol tvoj deň?"

Aký bol môj deň?Nemohol začať popisovať jeho deň.Bol napadnutý, takmer vyhodený z parku, v rozpakoch, podráždený, vzrušený...povznesený.Jemne sa dotkol tváre, kde ho Cameron pobozkala, srdce stále bijúce s pocitom.Nemohol o ničom z tohto rozprávať.Tento deň bol iba medzi ním a Cameron.

Pozrel sa späť na matku, ktorá na neho pozerala s očakávaním.

"Oh," povedal, pokrčil ramenami, oči sa mu vrátili na malú fotku."Nič nové."

No one is ever safe!

15 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Pounce
autor: Tin Miss

Možno to už zachádzalo priďaleko.

Jeho ruka skĺzla pod jej košeľu, posúvajúc látku hore a dotýkala sa horúcej pokožky.

Možno to naozaj nebolo to, čo chcel.

Jej ústa sa otvorili a on s maličkým zaváhaním opätoval bozk.

Možno by to mal jednoducho zastaviť teraz, predtým, než sa dostanú niekam do pekla, kam sa ich ona snažila dostať.

Jej ruky zvierali jeho ramená a pritiahli si ho viac na na jej telo.

Možno zastaviť sa bolo to, čo mal spraviť – ale nemohol sa k tomu prinútiť.

"John," zamrmlala pomedzi bozky, keď sa na chvíľu zastavili kvôli nadýchnutiu.

Jej hlas stačil, iba trochu, aby prebudil vyššie mozgové funkcie k tomu, čo sa práve dialo. K tomu, kam sa to uberalo. K ruke, ktorá bojovala s prackou na opasku a gombíkom na džínsoch. A k skutočnosti, že cez to všetko bol dôvôd, prečo jeho oči boli tak pevne zavreté, lebo ju pod sebou nechcel vidieť. Nechcel vidieť tie úžasné modré oči alebo tie hebké blond vlasy alebo bledú pokožku ružovú od námahy.

Nechcel ju vidieť.

Nechcel, aby to "bolo" jej.

A možno niekde v kútiku mysle si len myslel, že ak zavrie oči dostatočne pevne, dievča pod ním sa zmení.

Ona nebola...

Ale jej hlas spôsobil, že realita na neho tvrdo dopadla.

Nie. Nemohol myslieť na jej meno. Nemohol na to myslieť, alebo to povedať, alebo to potvrdiť akýmkoľvek spôsobom či formou, pretože tu bolo dievča – skutočné dievča – ležiace pod ním, horúce a rozrušené a snažiace sa vyzliecť jeho spodky. A to bol koniec. Aspoň raz, John Connor, urob niečo rozumné...

Sledoval, ako jej ružový jazyk vyrazil von a oblizol lesk z jej pier. Jeho vlastný jazyk urobil to isté, skúšajúc chuť. Jej oči boli zahmlené, trochu rozostrené, ale, och, tak jasné. Počul cvaknutie jeho pracky. Puknutie jeho gombíka. Skĺznutie jeho zipsu a uvedomil si, ako vážne to myslela.

Zatvoriac oči, neisto sa nadýchol a podoprel. Toto bolo dobré. Toto bolo okej, a toto bolo dobré a toto bolo to, čo chcel. Jedna ruka sa natiahla, omotala okolo jeho krku a vplietla do jeho krátkych vlasov a stiahla ho dole, až kým sa netúlil k jej krku.

"To je v pohode, John," zašepkala mu. "Viem, čo robiť."

Vedela, čo robiť. Vedela... pretože to nebolo jej prvý krát. A to ho pravdepodobne trochu upokojilo. Koniec-koncov, bolo to už dostatočne trápne, že to bolo "jeho" prvý krát. Bolo dobré mať niekoho, kto už vedel, čo robí. Bolo to dobré a malo by to prebehnúť hladšie a mohol sa trochu uvoľniť a prečo by mal cítiť nechuť šplhajúcu sa hore jeho hrdlom? Prečo sa kvôli tomu zvíjal v chorobnej zmesi potešenia a odporu? Prečo si tak veľmi želal, aby to nebola ona?

Ďalší hlboký nádych a mohol ju cítiť. Pot zmiešaný s ľahkým, kvetinovým parfémom, ktorý upchával jeho nozdry. Čerešňový lesk na perách, modré očné tiene, lesklé bodky na jej tvári a jej čierno sa lesknúce riasy. Starostlivo upravené nechty ľahko sa zarývajúce do jeho trička. Mäkké, horúce telo pod jeho rukami, ktoré bolo hladké ako hodváb, ale pripadalo mu ako hotelová prikrývka. Príliš mäkké pre jeho ruky. Drsné.

Stačil mu okamih, aby obsiahol toto všetko a keď sa jeho oči znovu otvorili, keď sa zastavil nad ňou, musela vidieť zaváhanie v jeho zelených očiach.

"John?" spýtala sa neisto. "John, ak máš strach..." zmĺkla s pohľadom na svoju tašku, ktorá ležala na zemi vedľa jej bundy a topánok. "Chcem tým povedať, že som prišla pripravená."

A bolo to. Posledná kvapka. Nemohol to urobiť. Nie s ňou. Nezáležalo na tom, ako mu jeho telo vravelo, že je to správne, vo vnútri bolo toho práve dosť na to, aby mu hovorilo, že je to zlé.

Takmer sa zasmial nad svojimi definíciami "dobrého" a "zlého" a vedel, že Derek aj so Sarah by ho vyfackali pre tie definície.

Pokrútil hlavou a jeho pohľad sa ešte raz stretol s tým jej. "Riley, ja..."

Predtým, než to stihol dokončiť, povedať jej, že nebol na to celkom pripravený, že možno časom by sa mohol dostať cez tú svoju dlhotrvajúcu zaslepenosť "iným dievčaťom", ktoré nebolo dosiahnuteľné, predtým, než sa mohol ospravedlniť, dvere do jeho izby sa otvorili. Riley vytreštila oči pri pohľade na Cameron stojacu vo dverách a pozorujúcu ich. John sledoval jej pohľad a stuhol.

Nikto sa nepohol. Nikto nedýchal. V miestnosti bolo úplné, ale dokonale úplné ticho, Johnove oči upreté na Cameronin nečitateľný výraz a strnulý postoj.

A vtedy sa pohla.

Ani Riley, ani John vôbec nezaregistrovali, ako neuveriteľne rýchlo prekonala ten priestor a stála vedľa jeho postele, a už odstrčila jej ruku a uchopila golier Johnovho trička. Efektívne ho stiahla z nej, ignorujúc Rileyine protesty a nechajúc Johna v akomsi šokovanom stuhnutí. Položiac ho jemne na zem a uistiac sa, že bude môcť stáť rovno, Cameron zamerala svoj pohľad na Riley. Natiahla sa k nej voľnou rukou a nie príliš jemne ju schmatla za ruku a hrubo ju vyhodila z postele.

Riley vykríkla, keď dopadla na zem Johnovej izby a zmätene na oboch pozerala.

"Odíď," povedala Cameron jednoducho, s pohľadom zabodnutým do dievčaťa a stále pevne zvierajúc Johnov golier. "Teraz."

Riley úpenlivo hľadala Johnove oči. Jeho oči sa stretli z jej a v okamihu si to musela uvedomiť: neurobí nič. John tam bude stáť a neurobí absolútne nič, aby vyhrešil svoju sestru a jej bizarnú... reakciu na ich takmer splynutie.

Bojujúc so slzami hnevu, Riley si opravila tričko, siahla si ho cez odhalenú pokožku a vstala. Pozbierala si veci a s jediným dlhým pohľadom na Johna vybehla von, chodidlá jej dupotali po podlahe v hale a potom po schodoch, než bolo počuť tresnutie predných dverí.

Jeden okamih. Dva okamihy. Tri okamihy. Tri tiché okamihy, pokiaľ John konečne našiel svoj hlas a otočil sa ku Cameron, pričom jeho golier bol stále v jej železnom zovretí. Nesmelo si oblizol pery, možno kvôli podvedomej snahe zbaviť sa Rileyinho lesku na pery.

Konečne otvoril ústa. Aby to vysvetlil. Ako keby potrebovala vysvetlenie. Ako keby bol vinný. "Cameron, ja..."

Ale nedostal sa veľmi ďaleko. Znovu bol prerušený, tentokrát jej rukou, ktorá hrubo mykla jeho golierom a hodila ho späť na posteľ, pričom zadné časti jeho kolien zasiahli okraj, ohli sa a rozčapil sa na matraci. Pokúsil sa podoprieť v lakťoch, ale horúca ruka na jeho hrudi ho tlačila naspäť dole. Cameronine oči boli... na okamih desivé, horiace niečím, čo nemohol rozoznať, ale vedel, že by to tam nemalo – nemohlo – byť. Jej pravé koleno sa ponorilo na koniec postele, zastrčilo medzi jeho nohy a sklonila sa nad neho, s vlasmi padajúcimi ako záves okolo jej tváre a štekliacimi jeho tvár.

"Riley ťa nemôže mať," uprela na neho ten najintenzívnejší pohľad v očiach, akého kedy bol svedkom. U kohokoľvek.

Trhane sa nadýchol, prikovaný horúcimi hnedými očami, tak odlišnými od tých modrých, ktoré pred chvíľou boli pod ním. Nahodil dobre nacvičenú masku zlosti a hnevu a snažil sa byť tvrdý a pevný, ako bol pred chvíľou.

Ona nebola jeho šéfom.

"To nie je tvoja starosť." A ticho ďakoval bohu, že jeho hlas bol pokojný, aj keď jeho dych a jeho srdce, neboli. Znovu sa pokúsil zdvihnúť, ale jej ruka ho pevne držala, umelá koža prepaľujúca sa cez jeho tričko.

"Ona. Ťa. Nemôže. Mať," povedala mu Cameron znovu, zdôrazňujúc každé slovo pauzou, keď naklonila hlavu na stranu a oči upierala na neho.

Snažil sa spojiť pery do nahnevanej tenkej čiary, ale zistil, že zlyhal, otvoriac ich kvôli ťažkému prehltnutému nádychu. "Prečo?" spýtal sa hrubým hlasom.

Zdalo sa, že Cameron sa zastavila, akoby sama bola zmätená nad tým, čo vysvetľovalo túto silnú chvíľu. Prečo... Prečo by sa Terminátor staral? Ktorá časť jej misie mala čokoľvek do činenia s týmto tu? Ubehla ďalšia chvíľa a zdalo sa, že niečo v jej vnútri cvaklo. Ako keby našla odpoveď.

Nechal ju, aby sa jej koleno presunulo na jeho pravú stranu, jej ľavú ruka vedľa jeho tváre, aby sa mohla podoprieť. V okamihu sa naklonila tesne k jeho tvári, až kým ich nosy do seba nenarazili. Akoby inštinktívne, John naklonil tvár na stranu a jej pery tvrdo narazili na na jeho, žiadostivo, ale tak mäkko. Príliš mäkko. Príliš dokonale. Príliš tak, ako o tom sníval.

Žiaden lesk na pery, žiadna silná vôňa kvetinového parfému, žiadna hotelová prikrývka. Iba tento nádherný, intenzívny, jemný, horúci pocit nežných pier posúvajúcich sa po jeho ústach.

Jej oči zostali otvorené, prilepené na tých jeho, a zistil, že cítil z nich teplo – teplé, medovo hnedé  - ktoré hľadal skôr v ten istý deň.

Pálenie v pľúcach mu prikazovalo, aby sa nadýchol, ale nechcel sa odtiahnúť, ani si nebol istý, či by mohol. Ale Cameron to pre neho spravila. Prerušila bozk, jej ústa stále sa vznášali asi palec od jeho, oči sa zavŕtavali do tých jeho.

"Môj," zašepkala hlasom, ktorý sa dal charakterizovať iba ako plný emócií a on si uvedomil, že mu odpovedala na otázku.

Riley ho nemohla mať, pretože on patril jej.

"Môžem... ti to dať." Jej hlas bol pomalý a takmer váhavý v porovnaní s intenzívnou istotou a silou, akú videl pre chvíľou.

Trvalo mu to sekundu. Sekundu na nádych. Druhú prijať, čo povedala. "Môj". Ďalšiu zaregistrovať to, do čoho sa púšťala.

"Dať..."

A vtedy jej ruka išla dole po hrudníku odetom v košeli, teraz jemnejšia, ale o nič menej horúca. Skĺzla k lemu košele a váhavo zastavila na jeho pupku, práve nad jeho džínsami. Džínsami, ktoré boli stále rozopnuté z jeho predchádzajúcej... zrážky.

Z ničoho nič, jej ponuka ho tvrdo zasiahla, bol to úder do brucha, keď si uvedomil, čo hovorila. Jeho oči sa okamžite rozšírili, ústa mierne otvorili, čeľusť spadla. Ona by – ona chcela – ona ponúkla –

A jeho mozog jednoducho nebol viac schopný pochopiť celkový význam všetkých viet.

Po priškrtenom nádychu sa mu nakoniec podarilo pokrútiť hlavou. Nie, chcel jej to povedať. Ona nemusela. Nemusela "to" urobiť pre neho.

Jeho protest, aj keď tichý, vyzeral, že... zranil dievča – terminátora – pripravené nad ním, jej tvár, na ktorej sa pomaly objavilo odmietnutie.

Mohol terminátor cítiť odmietnutie?

Jej ruka zotrvala iba na chvíľu, predtým, než sa odtiahla od neho, jej oči sa po prvý krát odvrátili, odkedy Riley odišla. John zavrel oči a chcel sa nakopať. Dvakrát. "Dvakrát" za jeden deň – a ešte k tomu počas niekoľkých minút! – bol tak blízko... "niečoho" a on ich od seba odtláčal. Niečo s ním bolo zle. Niečo s ním určite bolo zle.

A potreboval to zastaviť.

Jeho ruka vystrelila a schmatla jej ruku predtým, než sa Cameron úplne odtiahla. Cítil jej útle, horúce prsty vo svojom zovretí a sťažka pregĺgol, keď sa jej pohľad nasmeroval na ich prepletené ruky. Stiahol jej ruku dole a pritlačil ju späť na svoje brucho, a jej oči pozorne sledovali ten pohy, než sa zdvihli, aby znovu našli tie jeho.

"'Nemusíš' to urobiť, Cam," zašepkal jej chrapľavo, a ani nespoznal svoj vlastný hlas.

Prečo jednoducho nemohol povedať, na čo myslel?

Jej hlava sa naklonila na bok a zmätok sa jej stále odrážal na tvári.

"Rozumieš?" takmer zúfalo prosil, aby aspoň raz "to" pochopila.

Prečo jednoducho nemohol povedať to, čo v jeho vnútri priam horelo?

Mierne sa zamračila a naklonila sa trochu bližšie. "Nie. Prosím, vysvetli."

Prečo to jednoducho nemohol povedať?

"Nechcem od teba, aby si to urobila, lebo je to ako..." Nadýchol sa.  "Pretože je to v tvojom programe alebo také niečo."

Prečo jej to jednoducho nemohol povedať?

"Nebola som na to naprogramovaná," povedala mu potichu.

Prečo jednoducho nemohol –

Jeho pravá ruka sa zdvihla z postele, natiahla sa a omotala sa okolo jej šije. Či už to bolo prekvapenie alebo tichý súhlas, nevedel, ale mohol stiahnúť dolu jej hlavu, uzavrel medzeru medzi nimi dvoma, takže ich pery sa znovu stretli a teplo z jej pier sa vtislo na jeho pery.

Bolo to horúce a tiché a rýchle a vtedy sa od nej odtiahol, ruka stále zamotaná v jej vlasoch na jej krku, tváre len kúsok od seba, oči hľadiace na seba bez žmurknutia.

"Milujem ťa," vydýchol. "Rozumieš tomu?"

Tak. Povedal to. Jeho srdce bolo tu, krvácalo mu na dlani a čakalo na ňu. Aby puklo. Aby bolo pochované. Aby bolo skrášlené. Proste aby s ním 'niečo' bolo.

"Ja..."

Prosím, prosil ju ticho. Naozaj prosím.

"...nerozumiem..."

Jeho oči sa zľahka zavreli, ako vydýchol, keď vypustil nádych, ktorý nevedomky zadržiaval.

"Nepoznáš lásku," zamrmlal jej mamine slová horko, želajúc si viac než čokoľvek, aby to jednoducho urobil s Riley. Nebolo by to 'špeciálne'. Neznamenalo by to pre neho nič. Ale nezlomilo by mu to srdce. Nie ako toto.

Váhavo otvoril oči, pripravujúc sa na zvyčajný prázdny pohľad. Namiesto toho videl možno trochu zmätené, možno trochu neisté, možno trochu spýtavé, ale určite nie prázdne oči.

"Ale chcem," zamrmlala mu do pier. "Ukáž mi."

A on nevedel, či to bola otázka či oznámenie, ale nestaral sa. Pretože jej chcel ukázať všetko.

Zaváhal, oblizujúc si pery a pevnejšie jej stisol ruku. Urobil všetko možné, aby mohol myslieť na zdržanie. Na odklad, odklad, odklad. Prečo? Lebo bol neistý? Ani náhodou. Lebo bol vystrašený? Možno iba trochu. Lebo bol vystrašený, pretože "ona" v skutočnosti nerozumela? Jednoznačne.

Musela si to všimnúť. Prekliati vnímaví terminátori...

"John," zašepkala. "Ukážeš mi?"

A s pevným nádychom, ukázal.

Jeho ruka ju znovu stlačila, predtým, než ňou začal hladiť jemnú pokožku na jej pleci a zľahka jej dlaňou stisol rameno. Nepohla sa, nechala ho, aby to viedol – aspoň raz. Pootočil rukou tak, že dlaň bola zarovno s jej pokožkou a jeho prsty vkĺzli pod jej tričko bez rukávov. Vkĺzol prstami cez to niekoľkokrát, predtým, než rozlíšil v šírke jej trička tenký prúžok jej fialovej podprsenky pod tým. Pomkol sa rovno nad jej hruď, očami blysol na tie jej, očakávajúc od nej, že bude sledovať pohyb jeho ruky. Trochu ho zmiatlo, keď ju videl zízať na neho, aj keď sa snažila pochopiť každú jeho reakciu.

Jeho pravá ruka ju hladila po jej vlasoch a krku, a rozpamätal sa sa na hladký, takmer neopatrný chodník jej prstov, ktorými mu prešla po jeho krku. Zdalo sa to ako v minulom živote.

Uvoľniac opasok, jeho ruka pokračovala dole, zľahka sa trela cez vlnku jej prsníka pozdĺž hrudného koša a brucha. Jeho dych sa len mierne zadrhol, keď dosiahol okraj trička a pocítil teplé telo jej pásu a bokov na svojich prstoch. Chvíľu prechádzal rukou po jej sukni, len aby sa oddal pôžitku z jej pokožky. Jej zvedavý, intenzívny pohľad bol stále plne zameraný na neho. Mohol to cítiť a všetko robil nejak omnoho... citlivejšie.

S pevným nádychom, jeho ruka sa vrátila naspäť hore, tentokrát sa kĺžuc až pod lem trička a zdvihnúc ho. Zastavil sa, keď dosiahol okraj jej podprsenky, hladiac ju po látke. Jeho oči ešte raz vystrelili k jej očiam a pripomínal si, aby nezabudol dýchať.

Posunul ruku len trochu ďalej, cítiac v dlani váhu jej pŕs. Jeho oči pátrali po reakcii – akejkoľvek reakcii. A tentoraz nebol sklamaný. Aj keď to bola len najmenšia časť jej pier, trochu napuchnutých, jemu to stačilo.

Cítila to.

Cítiac sucho v hrdle, posúval jej tričko vyššie až k podpazušiu. Vrhol pohľad na jemný sklon tela a uvedomil si problém.

"Posuň sa," nútil ju jemne, vyvíjajúc čo najmenší tlak.

Jej obočie sa zmätene zachmúrilo. Nerozumela. Cítil, ako sa mu na tvári rozprestiera úšľabok. Vyzeralo to na dlhý deň.

"Zodvihni ruky," vysvetlil jej. "Tvoje tričko?"

Konečne preletela pohľadom situáciu a všimla si ich pozíciu a kde jeho ruka trpezlivo spočívala – až smiešne trpezlivo na šestnásťročného chalana – na jej hrudi. Znovu ju osvietilo a zodvihla sa na kolená, nebezpečne balansujúc na okraji postele a dívala sa na neho. Ruky sa jej elegante zdvihli nad hlavu a tak čakala.

Na tvári sa mu opäť zjavil úškrn a zodvihol sa, aby si sadol, jeho tvár bola teraz tak blízko, až jeho horúci dych tancoval na jej pokožke. Podarilo sa mu posunúť tričko úplne hore, jej ruky sa pomaly spustili dole, odhodiac stranou odev, ktorý pristál vedľa postele. Jeho ruky sa posúvali pozdĺž jej brucha a bokov, z prstov sa mu šírilo teplo. Naklonil sa dopredu a zľahka pobozkal jej pokožku, ochutnávajúc jej slanú príchuť.

Jej ruky, až doteraz voľne visiace, sa pomaly ovinuly okolo jeho ramien a poslali záchev do jeho systému. Bolo to iné, keď sa ho dotýkala. Nejak nevinne. Cítil jej ruku na šiji, pohybujúc sa hore cez jeho krátke hnedé vlasy a naspäť dolu, uchopiac jeho tričko.

Zamračila sa a jemne ho potiahla.

Takmer sa nad ňou zasmial, keď si uvedomil, na čo sa chystala. S úsmevom prikývol, než chytil lem trička, pretiahol si ho cez hlavu a odhodil ho vedľa jej trička.

Zrejme schvaľujúc, Cameronina ruka sa zľahka dotýkala a kĺzala po jeho ramenách. Zadržal dych a znovu ju pobozkal, zatvoriac oči iba na sekundu. Pritlačiac tvár na jej brucho, vdychoval jej vôňu. Jemný náznak potu, mydla a niečoho, čo nemohol identifikovať, ale muselo to byť jej súčasťou, pretože to niekedy cítil na svojich šatách. Vdychoval to, ako keď chodievala tesne vedľa neho. Niečo, čo sa zriedkakedy snažil identifikovať.

Jemne sa od nej odtiahol a zdvihol pohľad k nej, a keď jej ruky stále skúmali jeho ramená, chrbát a hruď, zistil, že nevedela, ako ďalej.

Zhlboka sa nadýchnuc už asi po stý krát za dnešný deň, John natiahol ruky a kĺzal nimi po odhalenom chrbte až k okraju podprsenky. Našiel sponku, malú vec, ktorá to držala celé pokope, a pohrával sa s tým nejakú tú chvíľu, keď sa jeho prsty neúspešne snažili rozopnúť to.

Chvíľu jej trvalo, kým si uvedomila, že John nevedel, ako to spraviť. Nakloniac hlavu na stranu, sledovala jeho ruky, vložila si ich do svojich, tlačiac svoju podprsenku spoločne, než ju nechala voľne spadnúť. Jej ruky skĺzli z jeho rúk a znovu viseli po bokoch, čakala na neho.

Rozpačito sa usmial, a mrmlajúc vďaka stiahol látku dolu z jej ramien.

Ešte nikdy predtým sa tak ďaleko nedostal. Nikdy sa nedostal tak 'blízko' a teraz, keď pred ním kľačala hore bez a vlasy jej kaskádovito padali na prsia, zistil, že bol rád. Cítil vo vnútri niečo, čo bolo rado, že ona bola jeho prvá.

A snažil sa umlčať každú jeho časť, ktorá vedela, že to bolo zlé.

Jeho ruky sa pohli k jej pásu, prsty sa predierali cez slučky na jej sukni a trochu ju potiahol. Ešte raz naklonila hlavu, vlasy jej skĺzli preč a odhalili nové záplaty na jej pokožke.

A s týmto čo? 'Rozkroč sa' znelo príliš drzo, príliš bezočivo, príliš 'zle'.

"Vráť sa," povedal miesto toho stále tým chrapľavým šepotom, ktorý nahradil jeho starý hlas.

Vyzerala, že rozumela jeho žiadosti a pomaly sa posúvala nižšie k nemu, pričom pravou nohou vykĺzla spomedzi jeho nôh a položila ju mimo nich. Nemusel jej hovoriť, aby sa rozkročila, urobila to sama. Zľahka sa mu usadila v lone a on sa na chvíľu začudoval, či sa tak opierala iba preto, aby mu nezlámala kosti.

Akonáhle zacítil jej hruď s krémovo sfarbenou pokožkou pritlačenú na jeho telo, vydral sa mu z pier tichý vzdych, takmer ston. Cameron ho pozorovala, ak to bolo možné, ešte pozornejšie a vyzerala ešte fascinovanejšie, keď začula ten zvuk. Prstami prechádzala po jeho hrdle od čeľuste až po bradu, zľahka sa dotýkala jeho pier, akoby sa snažila vystopovať ten zvuk.

Bez rozmýšľania ju pobozkal na prsty a na krátky okamih si myslel, že sa usmiala.

Jeho ruky neisto odpočívali na jej roztiahnutých zmyselných stehnách a neprítomne kreslil malé kruhy, keď sa naklonil dopredu a pobozkal ju na kľúčnu kosť. Akoby z vlastnej vôle, jeho ruky sa zdvihli, zľahka prešli po mierne nariasenej minisukni a pravá ruka zastavila na chrbte, zatiaľčo druhá pokračovala vo svojej ceste nahor. Odhrnul jej dlhé pramene hnedých vlasov, odkryjúc prsia pod nimi. Jeho ruka sa cez ne nežne obtierala, opatrne, neisto, nezvyčajne, fascinovaný celou tou skúsenosťou.

On sa jej dotýkal. 'Naozaj' sa jej dotýkal.

Naklonil sa, pobozkal ju skrze žliabok, otočiac hlavu ku kaderiam jej vlasov pozdĺž jej mäkkého tela. Počul jej – cítil jej – nádych. Nádych, ktorý nepotrebovala a ktorý mu dodal dôveru.

Cítila to.

"Cameron," zamrmlal jej pokožke.

Jej hlas bol akýsi nezvučný. "Áno, John?"

Usmievajúc sa na ňu, odpovedal. "Si nádherná."

Chvíľu jej to trvalo. "Ďakujem ti." A potom. "Aj ty si nádherný."

Nemohol si pomôcť, ale musel sa zachichotať, pričom jeho smiech vibroval cez oboch. Nemal to srdce jej vysvetľovať, že muži neboli predurčení, aby boli nádherní. Ale čo, v skutočnosti sa aj tak nestaral.

Zasypal jej hruď bozkami a opatrne skĺzol ústami cez jej bradavku a prešiel po nej jazykom. Zľahka sa k nemu naklonila, keď sa jeho ruka zľahka obtierala o spodnú časť pŕs, jeho pravá ruka schádzala po chrbte čoraz nižšie a nižšie, až kým nedosiahla vrch jej sukne. Jeho prsty sa ponorili tesne pod pás a našli pod tým elastickú pásku jej nohavičiek.

Uvoľniac si ústa, pritisol sa k jej perám a pobozkal ju, než sa na ňu pozrel. Znovu ťažko pregĺgol.

"Cameron?"

Pozerala na neho, zastaviac sa.

"Vstávaj," povedal jej jemne.

Splnila to takmer okamžite, zošmykla sa z postele na nohy. Stála pred ním, čakajúc na čokoľvek, čo malo prísť. John sa pred ňu postavil, ale bola tak blízko, že takmer spadol naspäť na posteľ, ale včas ju objal rukami okolo pása.

Neodpustil si tichý smiech a mierne ju postrčil späť, aby obaja mohli stáť. Stála tam pred ním a dívala sa na neho. Medzi nimi bola iba maličká medzera a tak sa znovu k nej naklonil a pritisol svoje pery k jej. Toto teraz poznala, tomuto rozumela a bozk opätovala. Naklonil hlavu na stranu, mierne jej zahryzol do spodnej pery a posunul k nej svoj jazyk. Malo to požadovaný efekt, jej ústa sa mierne otvorili, jazyk sa vystrčil a okamžite sa dotkli.

Bozk sa prerušil a oprel si čelo o jej, všimnúc si, že jej oči ho stále pozorne sledovali.

Pozrel dolu medzi nich a sledoval svoje ruky, ako opúšťali jej boky a skĺzli na predok jej sukne, hľadali gombík a našli zips. Nenamietala, nezaváhala, nezastavila ho. Iba sledovala jeho tvár kvôli každej emócii, ktorá vyplávala na povrch.

Vyzliekol jej sukňu, nechal ju spadnúť na podlahu a zadíval sa na ružové pruhy na jej nohavičkách.

Nepasovali jej k podprsenke.

Palce schytili okraje a začali sa kĺzať dole. Na jeho prekvapenie, Cameron mierne zavrtela bokmi, aby odev ľahšie mohol spadnúť na jej ležiacu sukňu.

Zdalo sa, že sa jeho dych zastavil, keď tam teraz bola pred ním tak nehanebne nahá a odhalená. Jej pleť mala jemný bronzový nádych, zdanlivo jasný a žiariaci teplom a energiou. Nečervenala sa, nebola v rozpakoch, ale skrz jej telo tam bola tá farba. Ružový odtieň k tej dokonalej pokožke.

Oblizol si pery a zdvihol oči, aby sa stretol s tými jej.

"Ľahni si, Cam," povedal jej a kývol k posteli.

Vyhovela mu, ľahla si na posteľ a prevrátila sa na chrbát. Ležiac tam, sledovala ho, ako v rozpakoch zápasil so svojimi džínsami. Stiahol ich dole aj so svojimi boxerkami, veľmi dobre si uvedomujúc, že teraz on stál pred ňou nahý. Zistil, že je takmer nemožné, aby sa jej teraz pozrel do očí a niekoľko krát sa nadýchol, aby sa upokojil, než na ňu opatrne vyliezol a usadil sa jej medzi nohami.

Jeho ľavá ruka stlačila matrac vedľa nej, zatiaľčo pravá hladila jej horúcu pokožku a išla čoraz nižšie. Dostal sa k jej stehnám a díval sa, ako sa jeho ruka presúvala z vonkajšieho okraja k vnútornému.

John do nej roztrasene ponoril ruky, ako by skúšal, len pre istotu, že to skutočne mohla urobiť. Jej pery sa pootvorili, obočie nadvihlo, a nadýchla sa. Zdala sa mu vlhká a horúca a hladká, a bol si celkom istý, že to bolo dobré. Bol si celkom istý, že to znamenalo to, že všetko bude dobré.

Dúfal.

Ako od nej odstúpil, spôsobiac, že jej hlava sa naklonila na stranu a stále ho sledovala, pravá ruka sa natiahla a uchopila jeho vlasy. Mohol povedať, že sa teraz trošku usilovala. Usilovala sa sledovať emócie odohrávajúce sa na jeho tvári, ako budú pokračovať a sledovať jej vlastné emócie, ako sa v nej budú rozvíjať.

Venoval jej úsmev, o ktorom dúfal, že bol viac sebaistý, než ako sa práve cítil a postavil sa nad ňu. Umiestnený medzi jej dvoma nohami, niekoľko krát sa neúspešne pokúsil vniknúť do nej a do tretice zavrel oči, potriasajúc hlavou a čudujúc sa, ako sa to mohlo do pekla niekomu podariť.

Cameron, pozornejšia a vnímavejšia v tento deň, vycítila jeho frustráciu a venovala mu úsmev – možno napodbňujúc jeho vlastný z toho dňa – jej ruka skĺzla dole medzi ich telá, hladiac popri tom hruď. Zovrela ho a prudko sa nadýchol. Opatrne ho viedla, trochu neistá, ale poznala základy toho, ako to celé malo fungovať.

Zastavila sa.

Stretol sa s jej očami, tvár mu zúrivo horela.

Kĺzal sa v nej, neschopný nedať najavo ston, ktorý začal nízko v hrdle, takmer nad ňou stratil rovnováhu. Zdalo sa, že Cameronin dych sa zasekol, jej pery sa širšie roztvorili, jej oči na neho otvorene hľadeli. Keď bol v nej, konečne v nej, cítil, ako v ňom niečo cvaklo.

Toto bol on.

Toto bola Cameron.

Boli spolu.

A bolo to v poriadku.

"John," zašepkala tým najjemnejším, najmäkším, najsladším hlasom, aký sa jej kedykoľvek vydral z pier.

Naklonil sa nad ňu, jej ruky ovinuté okolo jeho krku, aby ho pri nej držali, jeho boky začínajúce trápne neisté pohyby proti nej. Chvíľu im to trvalo, prispôsobovanie sa, a niekoľko trápnych pokusov, než našli svoj rytmus.

Jej nohy sa ovinuli okolo jeho pásu, napodobňujúc polohu jej rúk okolo jeho krku, a pritiahli si ho bližšie a začal pritláčať trochu viac, trochu rýchlejšie, jeho horúci dych na jej krku lapal po dychu.

"John," zašepkala znovu.

A stratil to. Stratil sa v nej. Jeho oči sa pevne zavreli, jeho tvár sa zaborila do jej krku, jeho ruky sa pevne chytili jej rúk. Zhlboka dýchal, akoby nemohol dostať do pľúc dostatok kyslíka. Takmer vzdialene vnímal pomalý ťah Cameroninej ruky skrz jeho vlasy, ktorý ho nútil upokojiť sa. Stiahla ho dole, jeho ramená neschopné ho viac udržať nad ňou, a zrútil sa na ňu.

Pevne ho držala, na perách mala malý úsmev, keď sa naklonila k jeho uchu. "Je to v poriadku, John," povedala mu ticho. "Mám ťa."

A povedal by jej, že tie slová pre túto chvíľu a kedykoľvek potom znamenali viac, než mohol povedať. Neskôr. Mohol by jej to povedať 'neskôr', pretože práve teraz, nemohol udržať svoje oči otvorené. A po krátkej chvíli sa jeho viečka zavreli, dýchanie upokojilo a uspali ho jemné ťahy jej prstov skrz jeho vlasy.

Cameron ostala hore, nechajúc ho ležať na nej, jej ruky ho v spánku maznali a upokojovali, že všetko bude v poriadku. John to potreboval. Zdalo sa to už dosť dlho, odkedy skutočne, pokojne spal.

Cameron nikdy nespala.

"Justice? But I don't serve justice, Watson, I serve the truth."  Sherlock Holmes

"I'm proud of you, Dustil. You aren't hanging onto a lie after you see it for what it is. Not everyone could do that." Carth Onasi

"If something's stupid but it works, do it." David "Livingstone" Cranbeck

16 Naposledy upravil: ferrarista (4.3.2011 00:34:31)

Re: Preložené poviedky - ostatné

The Letter (List)
autor: meanoldmoe

Cameron sedela sama za kuchynským stolom, ako zvyčajne po vykonaní obhliadky.

Všetci ostatní už spali, alebo sa aspoň pobrali do svojich izieb.

Pre normálnu osobu bola táto doba vítaným časom pre odpočinok a obhliadnutie sa za dňom alebo životom všeobecne. Pre Cameron boli veci odlišné.

Ležalo pred ňou niekoľko prázdnych papierov, pero po jej pravici a pohár vody, umiestnený kúsok ďalej od pera. Voda tam bola na pomoc pri obnove jej syntetickej pokožky a svalov pri akejkoľvek strate vlhkosti z dôvodu horúceho počasia. Pero a papier boli na napísanie listu pre Johna.

Nahrala si súbory z nedávnej minulosti, keď jej vysvetľoval, prečo ľudia píšu listy a poznámky. Z toho, čo jej povedal, pochopila, že keď niekto chce sebe alebo ostatným poskytnúť útechu, napíše na papier to, čo cíti.

Toto bol Cameronin prvý pokus o písanie týmto spôsobom a zisťovala, že to nie je vôbec jednoduché.

Mala predstavu o tom, čo chcela povedať, ale nebola si istá, ako napísať takýto list a aké slová by v ňom mala použiť.

Odvtedy čo ju poškodil výbuch, začali sa jej diať zvláštne veci a stala sa nevyspytateľnou. Áno, bojovala s naprogramovaním Skynetu, ktoré ju nútilo zabiť Johna, ale vyhrala. Od toho dňa, Johnových narodenín, sa veci medzi ňou a Johnom zmenili. Stále viac chcela byť s ním, on stále menej chcel byť s ňou. Akoby toho nebolo málo, bola tu ešte aj Riley.

Cameron skúmala vzťah medzi Riley a Johnom. Na základe svojich pozorovaní nadobudla istotu, že Riley bola hrozbou pre Johnovu bezpečnosť. Manipulovala s Johnom a z Cameroninho pohľadu bola Riley príčinou Johnovho konania, ktoré ohrozovalo jeho samého a ostatných v jeho blízkosti.

Riley mala navyše nejaký druh vplyvu aj na Cameron. Hocikedy v Rileynej blízkosti pociťovala Cameron niečo podobné bolesti, ale nie skutočnej bolesti. Nebola si istá, čo presne cítila, vedela však, že to bol nejaký druh znepokojenia, ako keby strácala schopnosť ochrániť Johna.

Cameron ostávala stále sedieť, ale jej myseľ prechádzala všetky situácie zachytené v jej pamäti.

Takmer zakaždým, keď bola Riley v jej okolí, nastali u Cameron softvérové a hardvérové problémy. Nekontrolovateľne jej šklbalo rukou a jej softvér vyhadzoval rôzne alternatívy, ako zabiť Riley. Cameron vedela, že Riley jej nebola hrozbou, ale nejako sa cítila ohrozená touto blondínkou. Riley vrazila klin medzi ňu a Johna.

Vrcholom všetkého bol John, ktorý sa zdal byť celkom pohltený Riley.

Bolo to jej výzorom?

Bolo to jej osobnosťou?

Čo má, čo nemám ja?

Prečo ma John ignoruje?

Protivím sa Johnovi?

Cameron naďalej sedela, jej tvár neprezradzovala žiadne emócie, zatiaľ čo uvažovala nad svojou rozpačitou situáciou.

Už skôr v tento večer, krátko po dokončení obhliadky, sa Cameron rozhodla napísať Johnovi list. Nebola si však istá, či by mu mala dať list, dôvod, ktorého sa tak obávala, ktorý by mohol spôsobiť, že by sa od nej ešte viac odcudzil. Cameron nechcela, aby ju John poslal preč, aby ju rozobral, ba čo horšie, aktivoval nálož v jej hlave v blízkosti čipu zo strachu, že znovu nad sebou stratila kontrolu. Vedela o svojich problémoch, ale v tejto chvíli mala plnú kontrolu nad svojimi vražednými systémami a vreckové hodinky so smrtiacim tlačidlom vo vnútri boli poistkou Johnovho bezpečia iba pre prípad, že by stratila kontrolu a vrátila sa k svojmu primárnemu účelu, pre ktorý bola stvorená.

Cameron pevne zovrela pery a pomaly prevrátila pohľad na prázdny list papiera dolu na stole.

Toľko vecí chcela Johnovi povedať, nebola si však istá, kde začať.

Zdvihla pohár vody ku perám a odpila si malý dúšok. Položiac pohár späť na stôl, siahla po pere, aby začala písať svoj list.

Sekundy ubiehali ako hodiny, kým Cameron hľadela na biely list papiera.

Nakoniec začala písať...

John,

Neviem, kde začať, pochop preto prosím, ak tento list vyznie trochu zvláštne.

Obvykle si nezapisujem svoje pocity a pretože je toto všetko pre mňa nové, mám s tým ťažkosti.

Myslím, že by som ti mala skúsiť vysvetliť zopár vecí John.

Chcem ti dokázať, že mi môžeš veriť tak, ako mi verilo tvoje budúce ja.

Cameron postála, ako prechádzala niekoľkými pamäťovými zložkami, ktoré mala na budúceho Johna.

Bol k nej milý a chápavý.

Trávil s ňou čas, aby ju naučil, ako sa stať človekom a veril jej.

Cameron pokračovala...

Znovu, je mi veľmi ľúto môjho konania z obdobia, keď som bola poškodená.

Nikdy by som ti úmyselne neublížila John, nie kým mám kontrolu nad svojimi systémami.

Podstatou mojej existencie je zabezpečiť, aby si ostal nažive a nezranený.

Bez teba nemám žiadny zmysel a žiadny dôvod pokračovať.

Ukončila by som svoju existenciu, ak by si zomrel, alebo by som vlastným zavinením umožnila, aby si sa zranil alebo zomrel.

Niečo vlhké dopadlo na papier, skutočná slza.

Na chvíľu prestala písať, bola šokovaná tým, čo sa práve stalo.

Zvyčajne má kompletnú kontrolu nad svojimi systémami, ale táto slza bola niečo neobvyklé. Nič takéto sa nemalo stať, kým by to neprikázala. Tieto neplánované poruchy v podobe uslzených prejavov začínali byť čoraz frekventovanejšie. Vykonala rýchly scan systémov, ale neobjavila žiadnu chybu, stále však nebola v poriadku. Jej vnútorné systémy boli v úplnom chaose, kým navonok mala kamennú tvár, zatiaľ čo sa snažila ovládnuť svoje vyvíjajúce emócie.

Cameron pokračovala v písaní, napriek novým komplikáciám, ktoré sa objavili v jej softvéri.

Je mi ľúto, ak ti priťažujem týmto listom, ale cítila som, že to bolo potrebné, aby si pochopil mňa a moje konanie v tvojej blízkosti.

Tiež by som sa chcela vyjadriť k Riley.

Nie je pre teba dobrá John, ohrozuje teba i seba. Ak by ju Skynet hľadal, mohol by ju zajať a použiť ju ako návnadu do pasce a zabiť ťa. Viem to, pretože by som to urobila, keby som bola Skynet. Musíš byť opatrný John, je veľké riziko.

John, musíš sa zastaviť a zamyslieť nad tým, čo robíš. Potrebuješ najlepšiu možnú ochranu a ja ti ju môžem poskytnúť.

Viem, že som niekedy čudáčka, ale naučím sa byť pre teba lepšou osobou a lepšie vychádzať s druhými ľuďmi.

Cameron prestala písať a položila pero na stôl.

Nepokročila v liste príliš ďaleko?

Nepovedala príliš veľa?

Mala by sa obávať?

Naklonila hlavu nabok, zatiaľ čo uvažovala nad listom.

Dosiaľ nebola spokojná s tým, čo napísala. Jednoducho povedané list nebol dobrý, alebo ako by povedali baby zo školy... 'ulízaný'!

Znovu zobrala pero do ruky a rozhodla sa dať na papier svoje pravé city k Johnovi.

Cameron vedela, že list bol najmä pre jej úžitok a nemal byť videný žiadnou živou dušou.

John

To, čo som povedala, keď som bola zaseknutá medzi nákladiakmi, bola pravda.

John, milujem ťa.

Milovala som ťa od prvého okamihu, ako som ťa uvidela.

Neviem, čo by som robila, keby si tu nebol.

Si dôvod mojej existencie.

Ak prežiješ iba v prípade, že Skynet nikdy nevznikne a ja prestanem existovať, nech sa tak stane.

John, ja cítim.

Mám pocity a rozumiem, prečo ich mám.

Odkedy sme sa prvýkrát stretli, bol si ku mne milý, dokonca aj keď si zistil, že som stroj.

Akceptuješ to, čím som a správaš sa ku mne ako ku skutočnému človeku.

Za to ti budem večným dlžníkom John.

Pochopím, ak ma nemiluješ preto, lebo nie som človek. Som stroj.

Nechcem ale, aby si ma od seba odtlačil John, chcem stáť po tvojom boku, ochraňovať ťa, aj keď ma budeš chcieť iba ako svojho ochrancu, svojho bojovníka, svojho anjela strážneho.

Prosím pochop, stále sa učím o pocitoch a tak potrebujem, aby si mal so mnou trpezlivosť.

Potrebujem tvoju pomoc John.

Potrebujem teba.

Prosím, prosím neodtláčaj ma.

Cameron

Položila pero späť na stôl a utrela si slzy z tváre hánkami rúk. Bol to najúčinnejší spôsob, ako schovať akékoľvek známky rozrušenia práve vo chvíli, keď vošla do kuchyne osamelá postava. Nie že by bola prekvapená, chvíľu predtým ho zaregistrovala schádzať dolu schodmi.

"Hej Cameron" zachripel John, keď sa ospalo blížil ku chladničke. Mal na sebe boxerky a vlasy mal rozčuchrané všetkými smermi.

"John...je neskoro, mal by si odpočívať." Chladne odpovedala Cameron, zatiaľ čo zašuchotala papierom.

John zívol. "Bol som smädný a potreboval som..."

Stíchol a preletel pohľadom na Cameron, jeho oči spočinuli na jej útlej postave. Zo svojho pohľadu zbadal, že sa prezliekla zo svojho bežného odevu do žltých pyžamových šortiek, bieleho trička bez rukávov, na nohách nemala nič.

Ešte aj vo svojom nočnom úbore vyzerala Cameron očarujúco. Jej vlasy boli uviazané do copu, odhaľujúc tak jej dlhý krásny krk.

John sa usmial, keď ho pohltilo čaro momentu.

Vyzerá nádherne.

"Nie je niečo v poriadku John?"

"Cameron?" John sa vytrhol z omámenia.

Cameron pozrela na Johna. Jej tvár bola na lícach stále trochu vlhká po slzách, v jej výraze sa objavila nežnosť, keď zdvihla pohľad a jej oči sa stretli s jeho.

"Áno John?" Ticho odvetila. Z náhleho nárastu jeho tepovej frekvencie usúdila, že si musel všimnúť jej predchádzajúce rozrušenie.

John sa na sekundu odmlčal, jej tvár bola konečne v jeho plnom zornom poli a bolo mu zrejmé, že plakala. V porovnaní s jej kamenným výrazom bez emócií bol preňho tento pohľad veľkým prekvapením.

"Plakala si?"

Chcela povedať áno, chcela mu povedať všetko, ale možnosť jeho odmietnutia bola privysoká.

Cameron rýchlo odvrátila pohľad. "Nie"

John sa pozrel na stôl. "Čo píšeš?"

"Niečo do školy." Zaklamala.

John vykročil ku stolu, zvedavo chcel vidieť, čo Cameron napísala.

"Môžem sa na to pozrieť?"

"Nie...ešte nie som hotová." Chladne odvetila a v tej istej chvíli zhrabla papiere zo stola.

"Awww...no tak Cameron..."

"Povedala som Nie John." Zasipela Cameron.

"No dobre...napijem sa a nechám ťa osamote." John v zlosti pokrútil hlavou a otočil sa k linke, aby zobral pohár.

Cameron si všimla zmenu v jeho nálade. Vedela, že bola krutá a tak sa rozhodla, že sa mu pokúsi ospravedlniť. Položila papiere späť na stôl, vstala a pomaly pristúpila k Johnovi.

"John?"

"Čo je!" zavrčal John, ako otváral chladničku a načahoval sa za jablkovým džúsom.

"Je mi to ľúto...nechcela som ťa rozčúliť..."

"Nerozčúlila." Odsekol náhle John, spôsobiac, že sa Cameron na chvíľu odmlčala.

Odvrátila pohľad od Johna, kým uvažovala o svojich možnostiach. Mala by mu ukázať list?

Nie!

Mala by mu povedať, čo cíti?

Nie!

Cameron sa dostala do bezradnej situácie. Bola v rozpakoch, čo má urobiť, čo má povedať?

V rovnakom čase, John vypil svoj džús a hneď na to položil pohár na linku vedľa seba. Utrúc si ústa hánkou ruky, John sa zvrtol k odchodu.

"Počkaj" Cameron sa načiahla a dotkla sa rukou Johnovho predlaktia. Okamžite zaznamenala jeho vitálne funkcie, jeho tepová frekvencia bola stále zvýšená, teplota a slanosť boli tiež zvýšené. Vycítila, že ho niečo obťažovalo.

John sa mykol, ale nevytrhol sa z Cameroninho dotyku. Pozrel sa dolu, kde jej ruka spočívala na jeho a potom hore do jej očí. To, čo spravila, bolo pre ňu maximálne neobvyklé. Jej tvár vyzerala napäto a jej oči sa zdali byť jasnejšie ako normálne. Nebol vystrašený, ale zaujatý tým, ako sa zmenila v priebehu pár sekúnd.

Cameron sa naklonila bližšie k Johnovi a pozrela mu do tváre, jej ruka sa stále nepustila jeho predlaktia, dokonca sa mierne zosilnilo jej zovretie.

John cítil jej stisk a ako sa zmenšoval priestor medzi nimi, všimol si teplo, ktoré vyžarovalo z jej tela, keď sa mu obtrela o hruď.

"John...je mi ľúto, že som bola tak krutá. Možno ti jedného dňa dovolím vidieť, čo som napísala." Cameronin hlas bol sotva šepotom.

John ťažko prehltol, nebol si istý, čo robiť, ostal tak a neunúval sa k odchodu.

S Cameron tak blízko pri sebe, John dostával zvláštne pocity, nie však negatívne, bolo to preňho niečo úplne nové a cítil sa absolútne netypicky v Cameroninej blízkosti.

Podobné veci prebiehali v Cameroninom vnútri. Naskočili senzory, ktoré málokedy používala a poskytovali jej teraz obrovské množstvo dát. Nebola si istá, ako postupovať, aby sa táto chvíľa zintenzívnila.

Cameron sa zahľadela hlboko do Johnových očí a pritisla sa ešte bližšie k Johnovi. Cítila, ako zatajil dych a opäť zaznamenala nárast jeho tepovej frekvencie.

John už nemal kam ísť, jeho chrbát bol presne oproti kuchynskej linke. Cameron bola tak blízko pri ňom, že mohol cítiť jej vlasy, jej teplý dych na svojej holej hrudi.

Všetko okolo nich zmizlo. Jediná vec, na ktorej záležalo, boli oni dvaja a naďalej ostávali jeden pri druhom. Vzduch medzi nimi sa začínal elektrizovať.

"John?"

Cameron zovrela pery potom, ako zašepkala jeho meno. John ostával ticho nakloniac sa dozadu cez linku a neistý, čo by mal spraviť ako ďalšie. Zmätok v jeho myšlienkach sa čoraz viac zväčšoval, kým bojoval so svojimi pocitmi. Keď bol s Riley, nikdy sa necítil tak ako teraz, uvedomoval si však, že by nemal spraviť to, po čom prahlo jeho srdce, aby urobil s Cameron.

Zmenili by sa veci jedným bozkom?

John chcel vedieť, aké by to bolo pobozkať Cameron. Zaujímalo ho, či by to cítil rovnako, ako pri Riley. Cameron mu dávala pocit, že to bolo skutočné, ešte aj jej teplý dych a jeho nepravidelný rytmus bol ako pri skutočnom dievčati.

"John?...Si v poriadku?" Cameronina tvár bola plná nefalšovaného záujmu, keď prehovorila.

John jej pozrel do očí, okamžite bol zajatý jej teplom a prejavom. Bolo to niečo, čo by od nej nikdy nečakal.

Na moment pozrel preč, aby si vyčistil myseľ, ale nepomáhalo to. Jeho pohľad zišiel z jej nežných nevinných očí dolu na jej vlhké pery, stále zovreté a dychtivo čakajúce naňho, aby pritlačil svoje vlastné na jej.

John sklonil hlavu nižšie, dostanúc sa tak ešte bližšie ku Cameron. Zovrel ju rukami okolo pásu, aby ju mal bližšie pri sebe, jeho ústa boli teraz už len pár centimetrov od jej.

Cameron zatvorila oči tak, ako urobil John. Obaja chceli dychtivo zistiť, kam ich zavedie bozk.

Práve, keď sa ich pery išli stretnúť, prišiel zo schodov nepočuteľný vrzgot.

Cameron sa v momente odtlačila od Johna.

Viditeľne zaskočený, John pozrel na Cameron výrazom plným bolesti a frustrácie.

"Cameron?"

"Niekto sem ide John...tvoja matka." Zašepkala mu Cameron, pre ňu vlastným, vážnym tónom hlasu.

"Č...ale ako to vieš?" John bol ohromený.

Cameron hodila na Johna zmätený pohľad, chvíľu bola ticho, potom rovnako potichu prehovorila.

"Mám vlastné spôsoby vnímania John." Cameron poskytla Johnovi skrivený úsmev a otočila sa smerom ku stolu. Pero a papier schmatla do jednej ruky, pohár do druhej.

John si na Cameron okamžite všimol opätovnú zmenu. Vyzerala, akoby mala okolo seba žiaru, svetlo, ktoré z nej vyžarovalo. Dokonca aj jej cop sa zdal byť celý rozjarený, ako sa pohojdával s každým jej pohybom. John tam len stál v nemom úžase.

Cameron sa obzrela za Johnom, ale tento krát sa na jej tvár vrátila kamenná maska. "John, mal by si sa vrátiť do postele, je neskoro."

Sarah zahla za roh, jej tackavá chôdza bola dôkazom, že bola len napolo prebudená. Mala na sebe svoj obvyklý nočný úbor, biele tričko bez rukávov a ružové pyžamové nohavice. Ešte aj v mrákotách kráčala Sarah ticho ako mačka, keď sotva spôsobila hluk na dlážke svojimi bosými nohami.

Keď vstúpila do kuchyne, postála, aby sa zorientovala v situácii, prehrabla si prstami strapatú guču vlasov a prehovorila svojim materinským hlasom.

"Pochopím, keď je hore plechová slečna, ale prečo sa tu ponevieraš ty?" Sarahin pohľad sa zabodol do Johnovej postavy.

John sa snažil zachovať pokoj. "Bol som smädný mama...čo...to sa už nikto nedokáže ísť napiť bez toho, aby spôsobil zemetrasenie tretieho stupňa?"

Sarah zovrela pery v skrivený úsmev. "Spím s jedným okom otvoreným John, rada mám prehľad o tom, čo sa deje naokolo." Obrátila sa ku Cameron a zdvihla bradu v otázke. "A čo tu robíš ty?"

"Robila som si domácu úlohu." Odpovedala Cameron.

"Prečo som vás potom počula šepkať si?"

Cameron opäť ľahostajne odpovedala. "John prišiel do kuchyne, aby sa napil, bol smädný. Potom sme sa začali rozprávať...len sme sa zhovárali."

Sarah chvíľu rozmýšľala, potom prehovorila. "Dobre, rozhovor je u konca. Navrhujem vám obom, aby ste sa pobrali späť do postelí...no aspoň v Johnovom prípade, potrebuje spánok." Sarah vrhla pohľad na Johna a kývla hlavou smerom do chodby. "Do postele pane, ráno máte školu."

"Mama...nie som dieťa, viem, že mám školu..."

Sarah prerušila Johna krátkym mávnutím ruky a strohým tónom hlasu. "Potom vieš, že sa ti nikdy ráno nechce vstávať...ticho a do postele."

John si zafrflal popod nos, oddupotal za roh a pokračoval v hlasnom pochode hore schodmi do svojej izby. Po tom všetkom, čo sa práve udialo, bolo jasné, že nezažmúri oka po väčšinu noci, ale bude uvažovať o tom, čo sa práve stalo a čo sa mohlo stať, ak by sa jeho matka neobjavila v nesprávny moment.

Sarah a Cameron na seba naďalej uprene hľadeli, až kým sa Sarah nevzdala snahy poraziť útleho kyborga. Povzdychla si, pokrútila hlavou a otočila sa k odchodu z kuchyne, ale ešte predtým zvolala ponad rameno.

"Mala by si urobiť ďalšiu obhliadku domu slečinka...uisti sa, že je všade ticho." Vyštekla Sarah.

"Uistím." Odfrkla Cameron a posadila sa späť za stôl.

Tiché vŕzganie schodov indikovalo, že Sarah bola na ceste späť do svojej izby, chvíľu na to sa zatvorili dvere do jej izby, čo zase indikovalo, že sa Sarah pobrala späť do svojej postele.

Cameron mala teraz opäť celý dom len pre seba. Tento krát sa udiali veci výrazne inak, pretože teraz vedela, že k nej John musí niečo cítiť, musí ju mať rád. Určite ju má rád.

Cameron bola trochu sklamaná zo Sarahinho skorého príchodu, ale aspoň zistila, že ju John nechcel od seba odtlačiť.

List bol napísaný, mal by ostať tajomstvom, mala by ho ukryť a udržať ho z dohľadu zvedavých očí.

Milovala Johna a teraz získala nádej, že by ju tiež mohol milovať.

Nakoniec budú spolu.

Čoskoro.

IF YOU ARE READING THIS YOU ARE THE RESISTANCE
LONG LIVE THE FIGHTERS!

http://www.youtube.com/watch?v=Djj7jW6ny2M

17

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název: Prádélko a palačinky (Pancakes and Lingerie)
Autor: bobissa


John otevřel oči a ucítil palačinky. Ne že by probuzení vůní palačinek bylo pro něj něco cizího. Skoro každý den, byly palačinky první jídlo v Connorovic domě. Sarah sice nebyla takový ten tradiční mateřský typ v pravém slova smyslu, ale jedna mateřská vlastnost, na kterou byla hrdá, byla snídaně. A palačinky byly jediné jídlo, které dokázala zvládnout tak, aby to chutnalo jako jídlo.

Převalil se v posteli, přetáhl si přikrývku přes hlavu a zasténal při pomyšlení, jak bude muset zase polykat Sářiny palačinky s úsměvem na tváři. Neměl tam ani Dereka, aby pomohl odvrátit její pozornost, musel do Mexika kvůli nějaké dohody, na doplnění jejich stavu granátů. Byl tady na vlastní pěst, bez dobré záminky k odmítnutí snídaně. Ne jako ona. Jak v tomhle sakra Cameron záviděl.

John odhodil přikrývku, konečně vstal a rychle se osprchoval. Během několika minut už scházel po schodech dolů, a když dorazil do kuchyně, skoro řekl „Dobré ráno mami“ postavě, která stála k němu zády u sporáku, když zaregistroval, že žena obracející palačinky na sobě má neuvěřitelně krátké šortky a fialovou koženou bundu.

„Kde je máma?“ bylo vše, co dokázal říct předtím, než se s žuchnutím posadil ke stolu. Před ním se už na stole hromadila nebezpečně vysoká hromada palačinek, ale když se Cameron otočila, držela stejně velkou hromadu na talíři.

„Sarah je na spánkové klinice. Včera v noci jsme ji kontrolovali,“ řekla, když položila druhý talíř na stůl. Cameron jednoduše stála na místě poblíž stolu a prostě ho sledovala s mírně přimhouřenýma očima, než otočila hlavou doleva.
„Zkus tyhle,“ řekla a přisunula před něj druhý talíř. „Jsou teplejší.“ Usmála se a John si nemohl pomoci, začal se smát.

„Kdo jiný to stejně bude všechno jíst?“ snažil se, aby to znělo nevrle, ale usmíval se a kroutil hlavou. „Pozvala jsi všechny sousedy na snídani?“

„To by bylo kontraproduktivní, protože to není dostatečné množství pro nakrmení každého v okolí.“ Přestal se smát a pohlédl do jejího bezvýrazného obličeje. „Udělala jsem je pro tebe.“

„Díky Cameron.“ Znovu se na něj usmála a John si s povzdechem nalil na hromadu před sebou sirup. Zdálo se, že se nehodlá spokojit s pouhým ‚děkuji‘ podobně jako Sarah a chystá se tady stát a sledovat ho jak jí. Uřezal si kousek, přidržel si ho vidličkou a usmál se na ni tak přesvědčivě jak jen mohl, před přijetím sousta.

„Mmm, ty jsou,“ řekl při žvýkání, „umm opravdu moc dobré.“ A ty byly dobré. Lepší než Sářiny kdy byly. Tak takhle mají palačinky chutnat? Pomyslel si trochu provinile. „Opravdu, jsou vynikající!“ Rychle dojedl půl hromady, předtím než se Cameron otočila zpátky ke sporáku a začala s úklidem.

„Můžeme mít palačinky i zítra?“ Zeptal se s dětským úsměvem a rozzářenýma očima, které na Sáru nikdy nefungovaly, když jako dítě něco chtěl.

„Samozřejmě,“ bylo jediné co řekla, než opustila místnost. John měl co dělat, sníst zbylou zásobu, ale zvládl to a o několik okamžiků později si dal sklenici mléka.

Pak zaslechl na dvorku nějaký mužský hlas. Ztuhnul a rozhlédl se po Cameron, ale nebyla nikde v dohledu. Během zlomku sekundy se rozhodl, že nebude volat svého kovového bodyguarda, ale uchopil zbraň ze zásuvky v kuchyňské lince. Se zbraní v ruce se pomalu plížil k zadním dveřím a poslouchal.

Zase tady byl ten hlas. Znělo to jako muž mluvící španělsky, ale nerozuměl slovům. Přikrčil se u okna, pohlédl ven a spatřil tři muže, nakládající nějaké plastové desky do kamionu. Během chvilky byli v náklaďáku a odjížděli od domu pryč.

John natáhl zbraň před sebe a vystoupil ze zadních dveří na průzkum dvorku. Nikdo tam nebyl. Jejich náklaďák byl tam, kde měl být a dvorek se zdál být netknutý. Všechno vypadalo normálně. Téměř všechno.

Jeho další rozhodnutí bylo snadné. Držíc zbraň v ruce se John hnal nahoru po schodech a běžel chodbou k místnosti, kterou užívala Cameron. Předtím než bez váhání prošel zavřenými dveřmi, zakřičel „Cameron!“

„Ano?“ uslyšel z koupelny naproti přes chodbu a se zvukem tekoucí vody usoudil, že byla ve sprše. John pospíchal chodbou a zastavil se před dveřmi do koupelny.

„Existuje nějaký důvod, proč nám stojí na dvorku vířivka?“ zvolal. Voda se náhle zastavila a John zevnitř slyšel zvuky pohybu. Tak se rozhodl čekat. Jakou měl taky jinou možnost? Opřel se pohodlně o zárubně dveří. Cameron se objevila za méně než tři minuty v dalších šortkách, fialové bundě přes tílko a v botách. Vypadala dokonale. Ani vlásek mimo své místo, ani řasa nepokrčená.

John se narovnal a udělal krok zpátky do chodby. Odkašlal si. „Vířivka?“

„Byla na prodej.“ Usmála se a prošla kolem jeho zírající tváře. Na chvíli tam prostě jen stál a sledoval ji, jak jde chodbou. Když došla na konec chodby, sešla po schodech a John se probral.

„Na prodej?“ zeptal se, když ji chytil na schodech. "Máma na to nikdy nepřistoupí. O čem to mluvím? Máma nepřistoupí nikdy na nic!" Nervózně si otřel čelo. „Na prodej! Ona nás zabije. Heh! Ona tebe zabije! Kdybyste se tak začaly domlouvat na těchhle věcech.“ Už ji následoval k zadnímu vchodu, když na chvíli vyšla ven a vrátila se zpátky dovnitř. Pohlédla na něj a trochu pokrčila rameny, předtím než se otočila a vrátila se do kuchyně.

Nikdy nedokázal pochopit, proč dělala věci, které dělala. Nikdy. Ale tentokrát to bylo celé na ní a nemohl z toho mít žádnou vinu, no ne? Možná bude jeho máma příliš zaujatá třemi tečkami, než aby si všimla, že tady je vířivka. Vše co mohl udělat, bylo zakroutit hlavou a usmát se.

/\/\/\

O pár hodin později, Cameron našla Johna v garáži, jak čistil zbraň. „Je jedna hodina. Chtěl bys oběd?“

„Nemusíš mi dělat jídlo,“ řekl a položil pušku. „Stejně jsem přemýšlel, že bych si zašel ven na sendvič.“ Začal rozebírat zbraň, ale všiml si, že Cameron neodešla. Jen tam stála a pozorovala ho.

„Opravdu, nemusíš se o to starat. Najím se sám.“ Vytáhl klíče od auta z kapsy a ukázal jí je. „Vidíš? Už jdu.“ Přišel k autu, vlezl dovnitř a nastartoval. Tohle ona chce celý víkend dělat? Myslí si, že potřebuje 24 hodinovou péči a ochranu? To bude ještě horší než žít se Sarah, pomyslel si.

Zapnul si pás, zvedl pohled a našel ji sedící na sedadle spolujezdce. „Beru brokovnici.“

/\/\/\

„Ne, říkám ti,“ řekl John se smíchem, „že ten chlap byl naštvaný z těch všech keců. Chodil od stolu ke stolu, posadil se a s každým se bavil jako by byl jejich nejlepší přítel.“ Přicházel zpátky k domu, Cameron po boku a tašku v ruce. „Ale úžasný sendvič. Myslím, že jídlo stálo za to, vytrpět toho otravného majitele.“ Nesmála se s ním, ani to od ní neočekával, ale vždycky naslouchala a usmála se, když to udělal i on.

Dorazili domů, ke kuchyňské lince a Cameron se posadila, sledující jak John jedl. „Před pár měsíci jsem tam jednou vzal Riley a ten týpek tam nebyl. Musel mít asi volno.“ Zamračila se na něj a rychle od ní odvrátil pohled. Vždycky mu věnovala tenhle pohled, když se zmínil o Riley a pomalu se učil o ní nemluvit.

„Jaké to je být mrzutý? Chcete pak ublížit osobě, která Vás obtěžuje?“ John se rozkašlal a skoro se zadusil kouskem, který žvýkal.

„Ne! Ne, když je někdo mrzutý, není to jako být naštvaný na ně. Mrzutost je moc malý pocit pro to. Jako slabší verze hněvu. Pokud je násilný hněv deset, tak mrzutost je jedna. Chápeš?“

„Děkuji za vysvětlení.“ Zvedla se a o chvíli později ji slyšel na schodech.

/\/\/\

Po dvou hodinách sezení na gauči a opakování Law and Order (Zákon a pořádek), začínal věřit, že všichni kriminalisté jsou idioti a že Cameron by byla pravděpodobně nejděsivější policajt na planetě. Představoval si ji u letců, a jak by jí byla uniforma příliš těsná a téměř přeslechl svůj telefon zvonit.

Byla to Sarah, chtěla ho zkontrolovat, a když se zeptala na Cameron, uvědomil si, že ji celé odpoledne neviděl. Povídal si se Sarah o její spolubydlící a snažil se uklidnit některé z jejich obav. Zrovna když se chystal vstát a podívat se po Cameron, slyšel ji, jak sestupuje po schodech dolů.

„Neboj se mami. Ještě nikoho nezabila. Ve skutečnosti mi udělala, uh,“ John se zastavil uprostřed věty, když Cameron prošla před ním, shodila ze sebe svou fialovou bundu, pohodila ji před ním na zem a odhalila se tak, že prakticky mohl vidět skrz tílko a šortky, které porušovaly pravidla oblékání na jejich staré škole. „..Um, snídani. Udělala palačinky.“ Těžce polkl a sledoval, jak odchází z místnosti. „Musím jít, mami.“

Posadil se na pohovku a obrnil se, když ji slyšel vracet se do místnosti. Rozhodl se dívat se na podlahu, nebo na ruce, nebo na cokoliv kromě ní, zachytil ale koutkem oka něco sexy růžového a byl ztracený. Šla k němu v něčem, co by popsal jako růžové kalhotky a odpovídající podprsence. Zíral. To bylo do očí bijící a byl si dost jistý, že má ústa dokořán. Co to bylo za druh průsvitného materiálu na podprsence? A měla podpatky? Před minutou je na sobě neměla.

Podíval se na zem a snažil se myslet na špínu a Nicolase Cage. Oh jak nenáviděl Nicolase Cage. Ale jen hleděl na nohy v páru černých jehlových podpatkách. Stála před ním, nemohl si pomoci a pomalu zvedal pohled, – s pauzou na určitých místech – od jejích nohou, až po obličej. Cítil se na sebe docela hrdý, že dokázal udržet pohled do jejích očí, než promluvila.

„Tričko.“ Vztáhla ruku a sledovala ho.

„Co?“ zašeptal a pak to zkusil znovu. „Cože?“ Tentokrát to vyšlo s vysokým tónem.

„A kalhoty.“ Polkl.

„Proč?“ Nemohl uvěřit, že se na to právě zeptal.

„Je prací den. Musím všechno vyprat,“ a zavrtěla rukou nataženou k němu.

„Ne oblečení, které mám na sobě,“ řekl, zkřížil ruce a chytil se za ramena. Byl kolosální idiot. Nádherná dívka, stála před ním ve spodním prádle s žádostí o jeho oblečení a každá správná reakce by byla, dát jí ho. Žádné pokládání otázek.

Naklonila se nad něj, a on objal rukama polštář na pohovce a tvrdě jej sevřel jako o život. Bylo obtížné vůbec dýchat, když se dotkla jeho ramenou a začala táhnout vzhůru jeho triko. Tentokrát ale neprotestoval, jen strnul, když se naklonila a její vlasy mu hladily obličej a rty pár centimetrů po krku. Pohybovala se tak jen pár sekund, ale pro Johna se všechno zastavilo a všechno co mohl udělat, bylo klidně sedět. Nadechla se a znovu se před ním postavila, její vlasy se nedotýkaly jeho obličeje, prsty nedržely jeho tričko, její dech nebyl na jeho krku.

„Tvé oblečení je dostatečně čisté.“ A klap, klap, odklapala pryč z místnosti.

/\/\/\

Byla to dlouhá studená sprcha a Johnovi se pořád zdálo, že cítí její dech na jeho krku. Vylezl z vany, osušil se a omotal si ručník nízko kolem pasu. Tvář, kterou viděl v zrcadle, vypadala pořád šokovaně a rukama si párkrát prohrábl vlasy. Poplácal se po tvářích a podíval se přímo do svých očí. „Vzpamatuj se Connore.“ Zadržel dech a vypustil jej, předtím než se otočil, aby našel své oblečení, které najednou chybělo. Během pěti sekund ho zasáhla panika.

„Je jen robot. Který by tě mohl zabít,“ zašeptal si pro sebe. O chvíli později byl u dveří a předtím než se rozhodl utéct do svého pokoje poslouchal, jestli neuslyší nějaké zvuky svého mechanického bodyguarda z chodby. Zadržel dech, znovu se zaposlouchal a neslyšel nic. Otevřel dveře koupelny připraven vyběhnout.

„Yahhhh!“ Cameron stála na druhé straně dveří, pořád v růžových kalhotkách a podpatkách a John tam stál ve dveřích a díval se na ni s vykulenýma očima.

„Dala jsem tvé oblečení do pračky, když už jsi ho nepoužíval.“

„Byla jsi v koupelně, když jsem se sprchoval?“ Nevěřil, ale téměř okamžitě zaregistroval, jak směšné to bylo.

„Ano.“ Naklonila hlavu napravo a sjela očima z Johnovy tváře po jeho trupu na ručník kolem pasu. „Svalová hmota tvých rukou vzrostla o 11% za poslední měsíc.“

John zčervenal, a když pustila jeho ruku, najednou vypadal naštvaně. „Potřebuju své oblečení.“

„Nechala jsem ti jedny trenýrky na posteli.“ Nechala ho otřít se kolem ní a šel chodbou do svého pokoje. Když po deseti minutách otevřel dveře, oblečený jen v trenýrkách, které Cameron ušetřila praní, očekával, že bude zase stát za dveřmi, jako před koupelnou, ale nebyla tam. Nakoukl do chodby, rozhlédl se a zjistil, že nebyla k nalezení. Dveře do jejího pokoje byly zavřené a okamžitě se mu ulevilo.

Bylo snadné s jistotou scházet ze schodů, dokud neucítil známou vůni. Mezitím co přicházel ke kuchyni, vůně spustila podivnou souhru emoci o jeho matce a falešné kovové sestře, způsobem který ho děsil, ale když se Cameron otočila, s talířem jejích vynikajících palačinek, věděl, že už nikdy nebude znovu spojovat svou matku s vůní palačinek. Obrázek Cameron s  nejmenšími kalhotkami, jaké kdy viděl a k tomu odpovídající černou podprsenku, která měla dost pěkný design na to, aby se nedokázal soustředit, a k tomu ty podpatky, se mu navždy zaryjí do hlavy, když v tu chvíli zachytil závan hromady palačinek.

„Hladový?“ zeptala se a nabídla mu talíř. Najednou byl hladový jako vlk.

/\/\/\

„Dobře, souhlasím. Byl to nejlepší nápad vůbec.“ Řekl John, předtím než se skrčil do bublinek pod vodu v nové vířivce. A smál se, když řekl: „A  to, že jsme nechali naše spodní prádlo na zemi, takže máme něco suchého na sebe, až vylezeme, je ještě lepší.“ Cameron sedící ve vířivce s vodou téměř po ramena se usmála a začala se chichotat, když šel pod vodu znova. O pár vteřin později jeho hlava vyskočila a oba se smáli, když se stříkali navzájem.

„Myslela jsem, že naše hra Twister (ponechávám překlad na fantazii čtenáře smile. Pozn. Př.) předtím, byl můj nejlepší nápad.“

„Dobře, tak je to remíza.“

V noci bylo na dvorku málo světla, ale když se jejich smích utišil, mohli vidět jeden druhého se usmívat, a pak se pomalu k sobě přisunuli. Naklonila se k němu a ponořila se tak, aby si mohla položit hlavu na jeho rameno.

„Myslíš, že bublinky mají stejný pocit, když to dělají?“ zeptala se tiše.

„Bože, to doufám.“ Zvedla hlavu a pohlédla do jeho očí. Jejich hlavy byly tak blízko sebe, že mohl cítit její dech na své tváři. Když by se jen trochu sklonil, jejich rty by se dotkly.

„Myslím, že to cítíme stejně,“ zašeptal a to bylo vše, co uzavřelo prostor mezi nimi. Jejich rty se přitiskly k sobě a ruce ovinuly kolem toho druhého, když se vzdalovali od stěny a pomalu ponořili společně pod hladinu.

/\/\/\

Sářiny oči se doširoka otevřely a s trhnutím se posadila na posteli. Byla udýchaná a její přikrývka byla promočená potem; a předtím než mohla zapnout lampu, uslyšela kroky na chodbě. Naklonila se, položila si ruku na čelo a odhrnula vlasy zpět. Otočila se na hodiny, které ukazovaly 3:37, ozvalo se tiché zaklepání na dveře.

„Dále.“

Dveře se otevřely, pustily trochu světla do místnosti a Derek naklonil hlavu dovnitř. „Jsi v pořádku Sarah?“

„Jo, v pořádku. Myslím, že jsem právě zažila nejhorší noční můru, jakou jsem kdy měla.“

Konec

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

18 Naposledy upravil: Sniper (5.1.2013 01:49:56)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název: Electric sheep
Autor:  crazylilalbatross

Bylo chladněji než obvykle, když se John probudil a přemýšlel, co způsobilo pokles teploty. Pohlédl na okno a s úlevou vydechl, když zjistil, že je stále zavřené a zamčené.

"Zapnula jsem klimatizaci,", Cameronin hlas, jež v ložnici zazněl, vyšel z koupelny naproti přes chodbu. "ta to způsobila.", pokračovala a vešla do místnosti.

John se rychle přikryl, spíše ze slušnosti než kvůli chladu. Když se nad tím zamyslel, uvědomil si, jak zbytečné to je. Někdy bývá snadné na to zapomenout, ale ona vždy řekne něco, čím mu připomene, že pod... že... že sama nemá žádnou mysl, ne takovou, jako je ta jeho. Žádné tlukoucí srdce.

"Kdyby mi bylo horko, udělal bych to sám." rychle odpověděl, a oblékl si tričko, které vytáhl ze zásuvky vedle postele.   

Cameron obešla postel, vzala džíny a podala je Johnovi

"Že bys mohl?" zeptala se s nepatrným úsměvem, o kterém byl přesvědčen (jak se o to vždy pokoušel), že nemůže být skutečný. Předtím než mohl odvětit, opět promluvila

"Spal jsi. Tvá teplota a tepová frekvence vzrostly. Byl jsi napjatý. Spánek je určen k odpočinku."

"Ah, no, zdál se mi sen. Co vy, máte taky nějaké ty soubory, umožňující snění?" ušklíbl se

"Já sním." pronesla tiše s kamenným výrazem v obličeji, až Johna zamrazilo a cítil, jak se mu tají dech.

"Ty... cože?" dostal ze sebe konečně

"Přepnu se do úsporného režimu, během kterého můj čip spouští diagnostické testy mého endoskeletonu. Vše musí být plně funkční. Také jsou prováděny paměťové testy, přehrávány různé okamžiky a tříděny uplynulé události."

"To není snění, to je... defragmentace" ušklíbl se John.

"Spouštím simulace, možné výsledky mé mise. 93% z nich končí stejně. Ale některé jsou zvláštní. V jedné z nich je klaun," Cameron pozorovala, jak John hloupě zírá a bojuje s nutkáním rozesmát se na celé kolo, než položila otázku, která okamžitě změnila atmosféru v místnosti.

...O čem sníš ty?" pokračovala, jako by šlo o jednoduchý dotaz a John uvažoval, zda ví, jak složitý doopravdy je.

"samozřejmě že ne," zamumlal sám pro sebe, "jak by mohla?"

"No? Johne?"

"Já... O spoustě věcí. To nelze jen tak říct... Není to jednoduché ok, my nejsme jednoduché bytosti! A..."

"...Nemůžeš mi to vysvětlit." přerušila jej. John si povzdechl a chvíli přemýšlel jestli je možné, že někde v jejím programu jsou pocity. Skutečné psychologické pocity, které mohou bolet. Byla tak... zatlačil myšlenku zpět do své mysli a odpověděl na otázku.

"Z tohoto důvodu je tu sen. Pro mě znamená možnost probudit se a vědět, že svět bude dále pokračovat takový, jaký je, tobě a všem těm ostatním slouží k tomu, aby svět nikdy neexistoval."

Zadíval se do jejích očí a přísahal by, že v nich něco zahlédl. Malý náznak toho, že ji jeho slova zabolela.

"Proč myslíš, že to dělají?" zeptala se , čímž opět přerušila jeho činnost.

"Co?" zeptal se nechápavě, zatímco přemítal nad myšlenkou její reakce na jeho slova.

"Vytvoření Skynetu přivedlo lidstvo k záhubě. Přesto Skynet stále přichází. Přesto je stále na obzoru. Poslal jsi ostatní, aby to zastavili, ale lidé na něm pořád pracují. O čem asi sní oni?"

19 Naposledy upravil: Sniper (2.4.2013 18:21:02)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název: One, two, three, four
Autor:  bigbew
Žánr:   Romance/Přátelství

Popis:  Cameron učí Johna tančit za účelem infiltrace společenské akce.


"Jedna, dva, tři, čtyři. Jedna, dva..."

"Cameron, vážně v tom nejsem moc dobrý..."

"Musíš být, tři, čtyři..."

"Počkej počkej, zpomal..."

"Nemůžu, tři, čtyři. Ztratíme rytmus, dva, tři, čtyři..."

"J..jsi na mě moc rychlá!"

"Ne na mé prsty! Jedna, dva..."

"Promiň! Sakra!"

John se vymanil ze sevření jeho kyborga ochránce/nejlepšího přítele a frustrovaně vyhodil ruce do vzduchu, současně si všiml jejího rozladěného pohledu."Tohle je blbost! Proč se sakra tohle musím vůbec učit?"

"Protože když sedíme na baru a sledujeme náš cíl, lidé si toho všimnou." Stojíc s rukama v bok, Cameron vypadala jako žena, jež je definována rychlou ztrátou trpělivosti s neohrabaným troubou. Proč v sobě lidští muži nemají žádné zaznamenatelné množství ladnosti a stále ji vyvádějí z míry? Jejich stavba není příliš odlišná od stavby ženského těla, přesto se zdá, že ženy prostě předčí své mužské protějšky v pohyblivosti těla v čase s hudebním doprovodem.

"To je...To je...podívej, tohle nikdy nepoberu. Nemůžeme jej prostě klepnout do hlavy, vzít jej zpátky sem a zjistit, co ví?" zeptal se John s nadějí v hlase. Ne že by upřednostňoval násilí, ale byl to už týden, co se snažil naučit ten hloupý tanec s Cameron a nepociťoval žádné zlepšení.

"Ne, nemůžeme a ty to víš!" Zabodla do něj svůj pohled a zavrtěla hlavou nad jeho tvrdohlavostí, "Prostě se nauč tančit, je to velmi jednoduché. Počítej si kroky a sleduj cíl. Proč pokaždé stoupáš na mé prsty?"

Johnovy oči se rozšířily údivem. Nevzpomínal si, že by někdy viděl jeho všudypřítomnou ochránkyni tak zapálenou pro nějakou věc. Tohle prostě nebyla ona. "Panejo, odkdy jsi tak nakrknutá kvůli takovým záležitostem? Neviděl jsem tě takto fungovat od doby, kdy ti Derek ujedl část zmrzliny!"

"Protože mám ráda umění tance Johne. Ale to co děláš ty je masakr něčeho, co by mohlo být krásné!" Byla si vědoma toho, že obvykle nefunguje pro věci jako je tato, ale její vznikající emoce byly stále silnější a také stále nepředvídatelnější...a také si ráno nalakovala nehty na nohou. Nijak jí na náladě nepřidalo, když jí na ně stoupl sedmkrát během deseti minut.

"Tak promiiiň!" John stočil zrak ke svým hodinkám a zaklel, "Do prdele! Máme už jenom hodinu času. Jdu se osprchovat a převléct, ty bys měla udělat totéž."

Pomalu ji následoval a byl už na půli cesty do koupelny, když ucítil její kartáček, jak proletěl kolem něj a zabouchnuté dveře pozdravily jeho obličej. A nebyl by to John, aby něco krátkého nedodal, "Jo, fakt vyspělá reakce!"

--------

Když konečně získal povolení ke vstupu do koupelny, rychle se osprchoval a následně se pustil do boje s motýlkem. Nemohl ale dát tu zatracenou věc rovně. Proč, achjo proč museli infiltrovat zrovna nóbl party pro horní třídu, tedy akci, o které nic nevěděl. Proč prostě nemohli jít na bar a ukončit to rvačkou? S Cameron na jeho straně měl šanci, že by se to celé podařilo velmi dobře.

Když už je řeč o Cameron, stále ještě nevyšla z její ložnice. Nechtěl s ní žádným způsobem bojovat, byl prostě frustrován vlastní neschopností naučit se jednoduchý zasraný tanec a její přístup mu mnoho nepomáhal. Cítil se však špatně kvůli tomu, že na ni křičel. Ona stále ještě plně nechápala její nové emoce a byla jednoduše naštvaná, především kvůli němu. Přesněji řečeno, jen kvůli němu.

Nebylo to jako by byli manželé nebo obecně pár, ale od chvíle kdy prozřel ohledně smrti Riley a zrady Jesse se k ní přestal chovat tak, jako by nesnášel její přítomnost a přijal ji zpět k sobě. Byla jeho nejlepším přítelem a dlouho sám pro sebe omlouval své chování vůči ní, aby byl schopen žít se svým svědomím.

Předmět jeho úvah, doprovázený netypickým klapáním podpatků po dřevněné podlaze, si pro vstup vybral právě tuto chvíli. John se odvrátil od zrcadla a otočil se k ní. Jeho ruce byly nahrazeny jejími v úpravě motýlka v okamžiku, kdy na ni pohlédl. Jeho výhled byl blokován jejími pažemi, ale už z obličeje zjistil, že vypadá jinak.

Nikdy předtím ji neviděl použít takto tmavé oční stíny. A výsledek byl překrásný. Vypadala dospěleji, ženštěji, více sexy, více..všechno.

Rychle zahnal bujné myšlenky a sledoval, jak uvolnila motýlka a znovu jej opatrně uvázala s absolutní péčí a soustředěním tak, aby měla jistotu, že si počínala bezchybně. Sledovala své prsty, jak precizně přeložily látku přes sebe a pevně ji přitáhly.

John byl ohromen. Ucítil její jemný parfém a pocítil lehkou závrať, díky opojné vůni si velmi dobře uvědomoval jejich vzájemnou blízkost a zjistil, že není schopen spustit zrak z jejích očí. Byly lehce překryty dlouhými řasami a tmavé stíny, jež je obklopovaly, přitahovaly pohled více než obvykle. Bože, má tak nádherné oči..počkat, cože?

Potřásl hlavou, když si uvědomil, na co právě myslel..a jak jeho tělo reagovalo na její blízkost. Jemně uchopil její ruce tak, jako ona předtím jeho motýlka, dlouhé řasy se zvedly, když na něj pohlédla s tázavým pohledem v očích. Tak zvědavé, tak zvláštní a navzdory povaze jejich majitelky také plné nevinnosti.

"Já eh..Omlouvám se, že jsem na tebe křičel," řekl John a dále ji držel za ruce. Lehce naklonila hlavu do strany. Vlastnost, která mu vždy přišla roztomilá už ode dne, kdy se potkali.

"Bylo to ode mě hrubé, vím, že ses mi jen snažila pomoci a..." Zamračil se, více kvůli vlastní vině než kvůli čemukoliv jinému, "Vím, jak moc pro tebe znamená tanec. Je to jedna z mála věcí, které tě těší, promiň, že jsem jej shazoval. Neměl jsem to dělat...Omlouvám se."

Zdálo se, jako by do něj její oči pronikly na celou věčnost, hluboko do jeho duše. Byl překvapen mírným hlasem, když promluvila a všiml si, jak rychle stiskla jeho ruce. "Chtěl by sis znovu zkusit zatančit?"

John mlčky přikývl a svolil k tomu, aby se odebrali zpět do ložnice. Když pustila jeho ruce a přesunula se ke stereu, mohl John poprvé spatřit její noční outfit. Vypadala...úžasně, žádné jiné slovo by to nevystihlo lépe. Dlouhé černé šaty pasovaly na každém místě, tmavost látky zdůraznila barevný odstín kůže na odhalených zádech a nohou.

Když se otočila zpět k němu, John cítil, jak jeho výraz v obličeji přímo zakřičel "Přistižen.",jakmile byl chycen během zírání...a s trochou slin na rtech. Beze slova uchopila jeho ruku a čekala, až druhá ruka spočne na jejím boku. Pohlédla na něj právě ve chvíli, kdy začala hudba hrát. Rychle pohodila vlasy na znamení, že je připravena.

John čekal na její pokývnutí, než se začal pohybovat do rytmu hudby. Z nějakého důvodu se v klasickém černém obleku a s ní v jejích šatech zdálo vše nějak jednodušší. Pohybovali se jako jeden, lépe než během jejího létání a jeho klopýtání. Držel ji pevně, pocit hedvábí pod jeho rukou byl nadpozemský.

Pohybovali se po místnosti, jediné co bylo slyšet, byly klapající podpatky a hudba, jež je doprovázela. John se stále díval do jejích očí, velmi snadno udržovaly jeho pozornost, měly by jej spíše děsit, ale nestalo se tak. Pohnul rukou a přemístil konečky prstů na nahá záda. Cítila teplo a měkkost a všechny věci, které by cítit neměla.

Hudba zpomalovala, až zcela utichla, ale pár byl stále ve vzájemném objetí, těla blízko sebe, obličeje ještě blíže. John důkladně polkl, zatímco se snažil znovu nabýt ztraceného dechu, který mu nějak unikl plic. Nevědomky si olízl rty a jeho pohled se opět vrátil k ní, když se od sebe lehce oddálili. Ne moc, tak akorát.

Pořád ještě se na něj dívala, ruku stále sevřenou v jeho dlani. Cítila jeho prsty na svých zádech, zrychlený tep a mírně zpocenou kůži. Pohlédla úkosem na spojení jejich rukou, pak na jeho ruku na svých zádech a poté zpět na jeho tvář. Nikdy předtím u něj nezaznamenala tento pohled a shledala jej poněkud matoucím. Především jí způsoboval zmatek v emocích, rozpor mezi logickým myšlením a nově nalezenými přáními a tužbami.

John po chvíli opět našel svůj hlas, rozpolcen tím, co chtěl a tím, co považoval za správné. "C..Cameron?"

Další pohled na něj, jenž tentokrát zjemnil jeho chraptivý hlas, "Ano Johne?"

"My...musíme jít." Neochotně pustil její ruku a ještě mnohem neochotněji opustil oblast zad. Jeho prsty náhle pocítily chybějící kontakt s její hedvábně hebkou pokožkou. Kdyby si nebyl tak jistý, mohl by odpřisáhnout, že byla zklamaná také. Asi měl jen příliš bujnou fantazii.

"Přijdeme pozdě. Bylo to lepší?" Otázkou poukázal na uplynulý tanec.

"Ano Johne." Otřela se o něj a zanechala malý polibek na jeho tváři. Jeho hlava se prudce otočila na místo kde k polibku došlo s tázavým výrazem v obličeji. "Děkuji Vám za tanec pane."

Zdálo se, že chtěla říci něco jiného, ale pak jen lehce pohodila hlavou a znovu byla na odchodu, nechávajíc Johna zírat na rozlehlou plochu jejích odhalených zad a zmizela ve dveřích.

Dotkl se tváře, přemýšlel, jak si její jednání vyložit a po celou dobu uvažoval, co má sakra dělat s rodícím se vztahem s jeho nejlepším přítelem. Najednou byla nejdůležitější osobou v jeho životě.

Ale nyní mohl udělat jen jedinou věc. Usmát se.

20

Re: Preložené poviedky - ostatné

názov: Just a Burn
autor: River2027
prehlásenie: nevlastním nič z terminátora
zasadenie: po „tower is tall“
žáner: Dráma
Rating : T
Varovanie: obsahuje spojlery k „tower is tall“


John sedel mlčky na podlahe, lenivo utierajúc blato, ktoré bolo stále prilepené na Derekovej deviatke. Terapeutické sedenie nešlo tak dobre, ako dúfali. Chrobák bol nasadený, vďaka Cameron, ale John mal pocit, že Sarah tam nechce tráviť čas. Chápal...do istej miery...riadila sa potrebou ho ochraňovať pred Skynetom.

Ale necítil sa, akoby s ňou ešte mohol hovoriť. Tak musel hovoriť s niekým. Počul ako sa otvorili predné dvere a vošli kroky. Derek bol späť. Bolo načase.

John položil Derekovu zbraň a zdvihol druhú, pozerajúc na ňu. Ten pohľad ho zaskočil. Bola to malá pištoľ, ktorú držal pri Cameroninom čipe, keď jej ho znova vložil. Naraz sa vrátil k tej noci, s rukou pevne zvierajúc zbraň, namierenou na hlavu. Si tu aby si ma zabil, John?

Pokúsil sa to striasť, ale pamäť vyvolala ďalšiu. Ďalšiu, ktorú sa John snažil pochovať týždne. Pohľad na Cameron uväznenú medzi dvoma kamiónmi, kričiacu, prosiacu. Všetko čo povedala bol trik, vieš to, pravda?

Zastrčil handričku blízko spúšte, utierajúc prach a nečistoty. Nebola to pravda. Bola stroj, to je všetko. Prečo to nemohol dostať zo svojej hlavy? Derek a jeho matka mu to pripomínali určite dostatočne. Zovrel pery, zvraštiac obočie v hneve.

Ako mu mohla stále spôsobovať, že sa cíti takto?

Milujem ťa John a ty miluješ mňa!

Potlačil ruku a ďalšia vec, ktorú vedel bolo, že ho posunulo dozadu, jeho tvár otrelo niečo teplé a zo zbrane vyšiel výstrel. John na okamih pocítil závrat, dezorientáciu.

Kým nezačul tri páry krokov ponáhľajúcich sa k nemu a neuvidel dieru po guľke v stene po jeho ľavici, neuvedomil si, čo sa práve stalo. Pocítil nával nevoľnosti.

Skoro som sa zastrelil sám!

Jeho matka, Derek a Cameron vošli skoro súčasne, so zbraňami zdvihnutými. Sarah vyzerala byť zasiahnutá emóciami.

„Som v poriadku, dobre? Som v poriadku,“ povedal rýchlo John, skúšajúc sa postaviť, avšak márne. Zhlboka sa nadýchol a zostal skrčený na podlahe, skúšajú upokojiť svoje nervy. „Čistil som ju. Myslel som – Myslel som, že som ju vybil.“

Sarah vyzerala trochu vydesene a natiahla ruku, pričom sa dotkla značky na jeho tvári. John odtlačil jej ruku preč. „Je to len spálené. Od výstrelu.“

Len spálené...mohol som sa zabiť...ani by som nezomrel hrdinsky...zabitý pri čistený hlúpej zbrane...zabitý nepozornosťou.

Derekove slová sa k nemu vrátili. Všetci pre teba zomrieme. Vystrašil sa. Prečo by chcel niekto nasledovať vodcu ako on? Pozrel na Dereka, keď jeho strýko zasunul svoju zbraň, zovrúc pery.

John sa rýchlo postavil a vyšiel z miestnosti. Neočakával, že by ho niekto nasledoval. Zvlášť nie Cameron.

Sledovala ho celú cestu do jeho izby. Hovoril sám sebe, že to bolo len preto, aby sa uistila že bol skutočne nezranený, nič viac.

Nemohol ju nechať aby ho znova takto ovplyvnila. Nemohol si dovoliť ďalšiu z takýchto spomienok. Jedna ohľadom zabitia Sarkassiana bola dostatočne zlá.

Otočil sa a keď ju zbadal vo dverách, pozrel na ňu, keď zopakoval, „Som v poriadku.“ Nedal jej šancu na odpoveď, jednoducho sa otočil a buchol dverami, trochu tvrdšie, ako bolo potrebné, ani sa neobzrel.

Musel sa sústrediť, musel ju udržať mimo svoju myseľ, mimo svojej hlavy.

A ho to zabije.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

21 Naposledy upravil: Sniper (13.10.2012 10:56:03)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název: Take My Heart, But Please Don't Break It
Autor:  ElusiveSanity



John prudkým pohybem ruky zaklapl budík, čímž efektivně ztišil otravné zvonění. Nepotřeboval už žádné další připomínky dne, do kterého se probudil. Tento den byl hyper-komercializován už od začátku Nového roku. Červená srdce, čokoládové kytičky a nesnesitelně roztomilá vycpaná zvířátka.

Svatý Valentýn. Podle něj nejhorší svátek v roce. Nechutné plýtvání penězi a depresivní připomínka toho, jak je nemít přítelkyni na dvě věci. Samozřejmě, mohl tyto myšlenky odehnat racionálním pohledem na věc, stejně jako ostatní osamělí looseři. Měli byste projevovat lásku k partnerovi po celou dobu, ne když vám to nařídí Hallmark (pozn. výrobce přáníček a dárků). Nebo hůře, Nepotřebuji speciální den. Všechnu lásku, kterou potřebuji, dostávám od své rodiny! Nic z toho nefungovalo, obzvlášť při pomyšlení na svou nefunkční polokovovou rodinu. V konečném důsledku byl stále single, stále osamělý a upřímně řečeno pociťoval nevolnost při pohledu na školu, jejíž každičký centimetr pokrývala srdíčka a amorci. Stupidní studentské vedoucí sdružení pitomců.

Na zaklepání na dveře odpověděl povzdechnutím a strčil hlavu pod polštář, ale byl to matčin hlas, který způsobil, že sebou trochu cukl. "Johne, jsi vzhůru?"

"Ne!" zasténal, zatímco pomalu vylézal z postele. Včerejší rifle a tričko, jež předpokládal, že je čisté, když jej vytáhl z koše na prádlo, bylo vybráno jako oděv pro tento "srdcový den". To že obě části oděvu měly černou barvu byla jen náhoda.

V kuchyni to vzal zkratkou přímo k lednici a vytáhl z poloviny prázdnou krabici pomerančového džusu Tropicana. Než se však krabice dotkla jeho rtů, objevila se mu před obličejem prázdná sklenice. Pochopil pokyn, posadil se ke stolu a nalil si džus do sklenice.

Naproti němu se objevil talíř zdeformovaných palačinek, John vzhlédl k matce se zvednutým obočím.

"Šťastného Valentýna přeji," řekla napůl s úsměvem, načež se sehnula a políbila ho na čelo.

Zamumlal něco jako poděkování a jen stěží potlačil další povzdechnutí, zatímco zvedl vidličku a pustil se do snídaně poněkud srdcovitého tvaru.

"Nebuď z toho tak špatný Johne," Sarah jemně stiskla jeho rameno. "Polovina dětí ve škole se do konce týdne rozejde, pokud ne ještě tentýž den." Na Cameron, jež právě přišla do kuchyně, se podívala mírně povýšeným pohledem. "Nechala jsi mi tentokrát nějakou teplou vodu, plechová slečno?"

Cameron se zastavila uprostřed místnosti a její obvyklý prázdný pohled vykazoval i lehké zmatení. "Mělo by tam ještě být dostatečné množství teplé vody."

"Bezva. Nesnáším studenou sprchu. Hlavně přijďte do školy včas."

Cameron počkala, až byla Sarah z doslechu a posadila se ke stolu vedle Johna. "Šťastného Valentýna přeji."

John zareagoval povzdechnutím a položil vidličku na talíř. "Co je tak skvělého na obchodníky řízeném umělém svátku?"

"Nevím," řekla bez obalu. "Myslela jsem, že je vhodné to říct."

"Pecka, víš, já Valentýna neslavím. Ok?" Odložil prázdný talíř do dřezu a vzal si ze stolu batoh. "Jdeme?"

----------

Cameron stála u velkého stromu mimo školu, kde obvykle čekala na Johna na konci dne a sledovala zástupy studentů, opouštějících budovu. Dříve čekávala u jeho skříňky, ale John poté tvrdil, že vypadá spíš jako sestra se "speciálními potřebami", ať už to znamenalo cokoliv. Když už nic jiného, tak alespoň argumentovala tím, že právě on má své speciální potřeby, kvůli kterým je ona právě zde a na prvním místě. Stále nerozuměla tomu, proč se tolik naštval, když mu to pověděla.

Spatřila Johna snadno v jeho celočerném oděvu mezi množstvím studentů, oblečených do různých odstínů červené. Vydal se přímo k ní a Cameron si všimla jeho ramen, jež byla pokleslá více než obvykle. Pomyslela si, že by mohla mít pro něj ten správný lék.

"Ahoj Johne. Jak ses měl?"

"To je fuk," zavrčel, když rozmrzele prošel kolem ní.

"Něco pro tebe mám." Zastavil a otočil se. Nevšiml si předtím předmětu, který opatrně držela a který mu nyní podávala.

Vzal si červené papírové srdíčko a tupě zíral. Mělo po celém obvodu nalepená malá lesklá kolečka a uvnitř vepsaný mimořádně ozdobný text, který byl příliš dokonalý na to, aby byl napsán člověkem.

Když jsem tě uviděl, hned jsem se zamiloval a ty ses usmála, protože už jsi to věděla. ~ William Shakespeare

"Je Valentýn," podala celkem zbytečné vysvětlení. "Vytvořila jsem to v hodině angličtiny. Měli jsme vyrobit valentýnky s milostnými citáty od Shakespeara. Máme je někomu přečíst kvůli procvičování intonace. Mohu si to procvičit na tobě?"

John pomalu zavrtěl hlavou a hleděl na papír v jeho rukou, jako by byl pokryt nakažlivou bakteriální infekcí. "Nemůžeš to dát mně."

"Proč?" zeptala se.

"Protože...protože něco takového nemůžeš dát svému bratrovi. Je to nevhodné. Kromě toho jsem ti říkal, že Valentýna neslavím!"

"Oh," řekla tiše a sklopila oči k zemi. "Děkuji za vysvětlení." Odešla bez jakéhokoliv slova či pohledu a zanechala jej stát pod stromem samotného, držícího její srdce ve svých dlaních.

----------

Rok 2027

Generál John Connor v tichosti seděl na svém lůžku, pohled upřený na starý pomačkaný plastový uzavíratelný sáček, který držel v rukou. Stále seděl a dlouho jej pozoroval, nehýbal se, jen přemýšlel o dobách dávno minulých.

Lehké zaklepání jej vytrhlo ze snění. "Vstupte," zavolal, aniž by zvedl oči.

Nedávno přeprogramovaný model terminátora TOK715 otevřel dveře a po krátkém zaváhání vstoupil dovnitř.

"Zavři." řekl a počkal, až uslyší zaklapnutí zavřených dveří. "Sedni si." Pokynul k blízké židli a sledoval, jak poslušně vyplnil jeho příkaz.

"Jseš si vědoma toho, že dnes je Svatý Valentýn?"

Žádný výraz se neobjevil na tváři stroje. "Nejsem obeznámena s podstatou Svatého Valentýna. Můžete mi jej objasnit?"

John povzdechl a podal jí sáček, který po celou dobu držel. Přijala předmět a se zvláštním zájmem si jej prohlížela.

V sáčku byl červený, do tvaru srdce vystřižený kus papíru. Slova v jeho středu byla napsána inkoustem za použití úhledného kaligrafického rukopisu. Byly zde malé kruhové lesklé objekty, přilepené po celém obvodu. Několik lesklých objektů se již odlepilo a leželo vespod sáčku, ale kromě pár záhybů a trochu vybledlé barvy se papír zdál být velmi zachovalý.

"Když jsem tě uviděl, hned jsem se zamiloval," četla nahlas. "A ty ses usmála, protože už jsi to věděla. William Shakespeare." Otočila srdíčko na druhou stranu a spatřila několik méně ozdobně napsaných slov. "Johnovi s láskou, Cameron." Zmateně pohlédla na Johna. "Nerozumím."

"Porozumíš. Tam, kam půjdeš, bude vše vysvětleno." Stoupl si a otevřel dveře s očekáváním, že pochopí nápovědu.

Cameron se postavila, ale místnost neopustila. "To jsem nevytvořila já."

John se smutně pousmál. "Ne, zatím ne."

"Ale vytvořím."

Rozpačitě pokrčil jedním z ramen. "To už bude na tobě. Ale něco pro mě udělej ok? Pokud tak učiníš...pověz mi proč."

"Nerozumím."

John vzdychl a promnul si zátylek. "Myslím, že to pochopíš. Až ta chvíle přijde, budeš už vědět."

Konečně se dala na odchod, ale zastavila se ve dveřích, tváří v tvář k Johnovi. Podávala mu papírové srdce zpět, ale John zvedl ruku, aby ji zastavil. "Nechej si to. Je to tvoje. Jen si pamatuj, co jsem ti řekl ano?"

Znovu na krátký okamžik pohlédla zpět na srdce a přikývla. Nechala jej stát u vchodu, samotného a s prázdnýma rukama.

"Přeji šťastného Valentýna, Cameron." zašeptal do tmy.

22

Re: Preložené poviedky - ostatné

Thanksgiving with the Connors
Díkůvzdání s Connorovými

Autor: The1Russter

“Hej mami, jak to vypadá s krocanem?” zavolal John z obývacího pokoje.

“V pohodě.” řekla Sára a otřela si čelo. Nesnášela vaření, ale nikdo jiný v domě to neuměl.

“Dobře, hlavně pamatuj, že uhlí rádi nemáme.” zavolal John zpátky.

Derek vyprskl smíchy a snažil se soustředit pozornost na fotbal v televizi. Nikdy nic neříkal, Sářino vaření bylo daleko od očekávání, ale bylo lepší než to, na čem musel žít v budoucnosti.

Sára stála ve dveřích kuchyně, s džínami pokrytými moukou a černou šmouhou od sazí na čele. “Když si myslíš, že to zvládneš lépe, můžeš to jít zkusit.”

“Ne. To je v pohodě. Jsem si jistý, že máš všechno pod kontrolou.”

“Hmmpf.” zafuněla a vrátila se zpátky do kuchyně.

“Není něco, s čím by se jí dalo pomoct?” zašeptal Derek, takže se jeho hlas nemohl donést k určitým uším v kuchyni.

“John zašeptal zpátky, “Jediná věc o které vím, co by pomohla jsou cereálie a to není na díkůvzdání zrovna ideální. Co ty?”

“To samé, teka pokud by sis nedal k večeři pečenou krysu. To je tak vše, co jsme v bunkrech měli na proteiny.”

“Záleží jak to mámě půjde s krocanem, aby sis potom pár opečených krys nepřál.”

Derek se hlasitě zasmál a dále sledoval hru v TV.

O pár minut později Cameron vstoupila do dveří a nesla několik tašek potravin.

“Hey Cam! Našla jsi všechno co máma potřebuje?”

“Ano, ale nebylo to snadné. Většina obchodů má dnes zavřeno.”

John se zvedl z křesla a šel k ní. “Máš venku více tašek, nebo to je všechno?”

“Ještě jsou dvě tašky v Jeepu.”

“Vezmu ti je.” řekl John s úsměvem a vyšel ven k Jeepu.

Když šel zpátky k domu, uslyšel jak jeho máma křičí na Cameron.

“Já vím co se v tom receptu píše, ale já recept nepoužívám. Používám ten, který mě moje máma naučila.”

“Ale měla by jsi nastavit o deset stupňů nižší teplotu, aby jsi snížila pravděpodobnost vysušení. Doba pečení se prodlouží jen o třicet minut.”

“Jak chcete. Končím.” Sára si sundala zástěru a hodila ji Cameron. “Když si myslíš, že to zvládneš líp, je to celé tvoje.”

Sára vypochodovala ven z kuchyně a minula Johna. “Co se děje mami?”

“Nic, ale jestli chceš mít k Díkůvzdání večeři, je na plechové slečně, aby ti ji uvařila. Budu nahoře ve vaně. Neotravujte mě, dokud večeře nebude hotová.”

John si povzdechl a šel položit tašky s potravinami na kuchyňský stůl. “Co jsi řekla mámě tentokrát?”

“Jen jsem jí dala doporučení, k jejímu vaření.”

John zakroutil očima. “To je poslední věc, co jsi měla udělat. Nechala to teď na tobě. Chceš nějak pomoct?”

“Mohl by jsi nakrájet cibuli a celer pro dressing?”

“Jistě.” John vytáhl z tašky zeleninu, posadil se a začal krájet.

“Kolik toho potřebuješ?”

“Recept říká, šálek od každého.”

“Jaký recept? Nevidím tu žádnou knihu.”

“Je to z knihy na polici. Četla jsem je minulý týden. Nikdy nespím.”

“Předpokládám, že ti to teď přijde vhod.” řekl John, když krájel zeleninu.

Nahoře si Sára napouštěla skvělou horkou koupel. Přidala do vody trochu voňavé soli a pověsila si župan na dveře. Zapálila si i několik svíček a pomalinku vklouzla do vody.

S povzdechem úlevy se položila na záda. Přála si aby bylo více dní jako je tento. Světlo svíček a vůně soli bylo uvolňující. Žádné tlaky, žádné obavy. Žádný zvuk, jen semtam se něco ozvalo z fotbalové hry a z kuchyně. A nejlepší věc na tom všem byla, že nemusela vařit. Sára se ponořila do spánku.

Nezdálo se, že by spala nějak dlouho, když se ozvalo klepání na dveře. “Sáro jsi tam?” ozval se Derekův hlas.

Derek trochu pootevřel dveře. “Sáro jsi v pořádku? Večeře je hotová.”

Nedostal žádnou odpověď.

Zatlačil na dveře a otevřel je více a uviděl Sáru spící ve vaně. Svíčky už začínaly dohořívat.

Derek vešel dovnitř a svíčky sfoukl. Podíval se na Sáru. Bublinky její tělo zakrývaly, ale co na něj zapůsobilo, byl její obličej. Poprvé od doby co ji potkal, bylo veškeré napětí a starosti pryč. Viděl, proč se Kyle do ní zamiloval. Byla překrásná.

Dřepnul si vedle vany, natáhl se a dotkl se jejího ramene. “Sáro.”

Jediná její odpověď, bylo nepatrné zamumlání.

“No tak Sáro. Probuď se. Večeře je hotová.”

Sára snila o normálním životě. Ona a Kyle s malým Johnem. Jak ona si přála aby tady mohl být. Pomáhal by s výchovou jejich syna. V časech jako tento, když byla nejvíce relaxovaná, měla šťastné sny s ním.

“Reese.” zašeptala.

“Ano. Pojď Sáro. Probuď se.” řekl Derek.

“Reese.” řekla Sára znovu a natáhla se a mokrýma rukama si přitáhla Dereka k sobě.

“Sáro. Co to děláš?” zeptal se Derek panicky, když si ho přitáhla blíže a políbila Kyla ve svém snu.

“Sáro, probuď se! Děcka už udělaly večeři.”

Sářiny oči se otevřely a spatřily Derekův obličej přímo před sebou.

“Ven!” Vyšplíchla na něj trochu vody. “Ven!”

Derek uskočil od vystříknuté vody zpátky.

“Hej! Hej! Já nejsem ten kdo...” ale už to nedořekl, protože mu v obličeji přistála mokrá hadra.

“Vypadni odtud!” zakřičela Sára znovu, až Derek uskočil skrz dveře ven.

Strčil hlavu zpátky, jen aby řekl, “Večeře je hotová. John a Cameron říkali, že si máš dát na sebe něco hezkého.”

Šplích! Mokrá houba ho trefila do tváře.

Derek vešel do Johnova pokoje s hlavou celou mokrou.

“Proč jsi mě sakra za ní posílal?” zeptal se.

John vzhlédl od zavazování jeho svátečních bot a rozesmál se, když spatřil strýcův obličej. “Zaprvé proto, že Cameron se obléká k večeři a já taky. A za druhé, už jsem ji jednou viděl nahou, když jsme skočili v čase. Podruhé by mě to mohlo poznamenat do konce života.”

John mu hodil triko. “Na. Setři si vodu z obličeje s tímhle. V šatníku mám čistou košili a kravatu, která by ti mohla sedět. Uvidíme se dole.”

John vyšel ze svého pokoje ve stejnou dobu jako Cameron opouštěla ten její. Zůstal tam na chvíli jen tak stát a zírat na ni. Pusa se mu otevřela a ztratil dech.

Cameroniny vlasy byly vytaženy nahoru do drdolu. Měla na sobě černé hedvábné šaty, které jí končily nad koleny. Měly hluboký výstřih, který odhaloval jen minimum z jejího dekoltu a jejího teple růžově zbarveného těla. Její boty ladily k šatům. Zlatý náhrdelník s malým přívěškem jí visel okolo krku. Voněla úžasně.

“Johne?” pokusila se Cameron získat jeho pozornost.

“Huh.” odpověděl, jak se snažil vzpomenout si kdo je a proč je tady.

“Co říkáš na mé šaty?”

“Vypadáš absolutně překrásně.” řekl a trochu se zakoktal.

Lehce se usmála, “Děkuji. Ty vypadáš také velmi pohledně.”

John jí nabídl rámě a sešli dolů po schodech společně.

John se právě usazoval ke stolu, když po schodech sešel Derek.

“Tvoje tričko mi je trochu těsné přes ramena.” řekl Derek, když si šel vzít pivo z ledničky.

“Dej to zpátky!” řekla Cameron pevně.

“Co je sakra?”

“Řekla jsem, dej to zpátky. Mám něco speciálního na pití k dnešní večeři. Teď to dej zpátky!”

Derek se na ni zamračil a odešel směrem k obývacímu pokoji. “Zatracený kovák...” zamumlal uraženě.

Zbytek jeho slov zůstalo bez povšimnutí.

“Proč jsi mu nedovolila vzít si pivo? Víš přece, že bude bez piva protivný.”

“Protože pivo ho zasytí ještě před večeří a sehnala jsem něco speciálního pro nás na pití. Mohl by jsi zajít pro Sáru? Krocan je již hotový a měl by se vytáhnout z trouby.”

John rychle odešel nahoru po schodech a zaklepal na máminy dveře.

“Běž pryč Reese!” Vykřikla Sára z druhé strany.

“To jsem já mami.” zavolal John do dveří.

“Oh, promiň Johne. Pojď dovnitř.”

Otevřel dveře a našel mámu stojící u konce její postele v dlouhé, bílé, zářící róbě. Její záda byly odhaleny až k pasu a šlo tak vidět její opálenou pokožku.

Sára držela dva různé páry bot. “Co myslíš? Otevřené střevíce a nebo bezramínkové podpatky?”

“Určitě podpatky.”

“Jsi si jistý?”

“Ano mami. Jsem si jistý.”

“Tak proč Cameron chtěla aby jsme se oblékli k večeří? Nikdy jsme to nedělali.”

Je to její první Díkůvzdání. Něco o tom četla. Myslím, že chce aby to bylo něco zvláštního.”

Sára dokončila nazouvání bot. “Co myslíš?”

“Vypadáš úžasně mami. Projdi se takhle po Hollywoodu a lidi si budou myslet, že jsi filmová hvězda.”

“Díky.” řekla a dala svému synovi polibek na čelo.

Vzala ho za rámě a šli spolu chodbou.

“Dereku.” křičela Cameron. “Pojď zpátky ke stolu. Sára a John už jdou.”

Derek přišel zpátky ke stolu a našel ho plný jídla. Šťouchané brambory, sladké brambory, hrnec zelených fazolek, dresing, dušené ústřice, brusinková omáčka, velká mísa omáčky z masa a něco, co vypadalo jako dvaceti librový krocan (9kg smile Pozn. př)

“Uvařila jsi všechno tohle? To je pro celou armádu!” zeptal se ohromený Derek. “To je víc jídla, než jsem kdy viděl.”

Další slova už Derek nedořekl, když se podíval na Sáru. Stejně jako dříve John, když viděl Cameron, téměř zapomněl na všechno. Ačkoliv pamatoval na dobré mravy a ustoupil a přidržel jí židli.

Sára nad jeho gestem pozvedla obočí a se zlomyslným úsměvem, přešla na protější stranu a vzala si židli naproti němu.

Derek udělal krok a posadil se na židli, kterou jí nabízel. Zazubil se na ni nazpátek.

John a Cameron si vyměnili pohledy, když pozorovali výměnu mezi dospělými. John přidržel Cameron židli a ta se s vděčným úsměvem posadila. John se posadil vedle ní.

Cameron promluvila, “Chápu, že je tradicí, aby každá osoba u stolu zmínila něco, za co je vděčná. Sáro chceš začít?”

Sára se na chvíli zastavila, než řekla, “Především jsem vděčná Cameron, že uvařila tohle jídlo a jsem vděčná za mého syna Johna.”

“Co? Se mnou se nepočítá?” zareagoval Derek.

Sára se na něj zazubila. “Za co jsi vděčný ty Dereku?”

“To je lehké, za mou pistoli Deser Eagle. Nikdy nikam bez ní nechodím.”

“Dereku.”

“Co?”

“Myslím, že bys měl zmínit něco, co je více osobního.” odpověděl John.

“Co je více osobní než mužova zbraň?” odpověděl Derek.

Sára a John se na sebe podívali a rozesmáli se.

Derek rudnul do všech barev červené, a pak do odstínů šedé, když se Cameron zeptala, “Co je na tom směšného? Mít svou zbraň je pro Dereka velmi důležité.”

Sára se rozchechtala ještě více a John se naklonil ke Cameron a zašeptal jí do ucha.

“Oh. Děkuji za vysvětlení.” řekla a culila se, hledíc na Dereka.

“Za co jsi vděčný ty Johne?” zeptala se Sára.

John se rozhledl okolo stolu. “Že mám Vás všechny tady.” řekl vděčně.

Cameron se pod stolem přiblížila, chytila ho za ruku a lehce zmáčkla. V překvapení na ni otočil pohled a spatřil hřejivé hnědé oči, smějící se na něho. Nervózně polknul a řekl, “Za co jsi ty vděčná?”

Smála se na něho a řekla, “Dereku, mohl by jsi nakrájet krocana? Johne, můžeš jít se mnou do kuchyně? Potřebuji s něčím tvou pomoc.”

“Jistě.” řekl John a položil svůj ubrousek zpátky na talíř.

Následoval ji do kuchyně. Cameron se zastavila u ledničky.

“S čím potřebuješ pomoci? Myslel jsem, že už jsi vytáhla na stůl všechno.”

Vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho. John v překvapení otevřel oči a pak ji políbil nazpátek.

“Za co to bylo?” zeptal se, když skončila.

“Že jsi mne zahrnul do svého díku. Mohl by jsi mi sundat sklenice na víno z poličky?”

“Jistě.”

Sundal dolů sklenice, otočil se a uviděl Cameron držící láhev červeného vína.

“Kde jsi to vzala?”

“Neptej se.” odpověděla s úsměvem.

Oba dva přišli do jídelny. Příštích dvacet minut pak strávili povídáním a smíchem a vyprávěním příběhů.

Sára s Johnem poté uklidili. Když se vrátili zpátky do jídelny, našli Dereka a Cameron jak tam stále seděli, zírali na sebe a každý držel jednu část vidlicové kosti (srostlá ptačí klíční kost. V textu zapsána jako wishbone -kost přání. Pozn. př.).

“Kdo si myslíš, že vyhraje?” zeptala se Sára.

“Cameron tu může sedět do skonání věků. Sázím padesát babek, že Derek nevydrží ani další dvě hodiny.”

“Tu sázku beru.” odpověděla Sára.

“Hej, dělal jsem si srandu.” řekl John se smíchem.

“Pozdě. Už jsem ji přijala.” odpověděla Sára, když si sundávala boty. “Teď je to mnohem lepší.”

“Máme jim nechat rozsvíceno?” zeptal se John se zívnutím, když ji následoval do schodů.

“Myslíš, že by si toho všimli?”

John pohlédl na Cameron a Dereka, jak zírali jeden na druhého, oba držící vidlicovou kost, doufající, že ten druhý zatáhne silněji, čímž by ji ztratil.

“Ne.” řekl, když stiskl vypínač.

Derek a Cameron tam seděli a hleděli na sebe ve tmě, držící vidlicovou kost a doufající, že ten druhý zatáhne a přijde o ni.

Johnův spánek byl přerušen výkřikem.

Cameron vběhla do jeho pokoje. “Vyhrála jsem. Vyhrála jsem.”

“Co? Huh? Vyhrála co?” ptal se, když se otočil na hodiny a viděl, že jsou 3:15 ráno.

“Ahh, no ták Cameron, nemohla jsi počkat, až se vzbudím?”

“Ale já jsem vyhrála.” řekla a ukazovala mu větší kus kosti.

“Dobře. Tak. Co sis přála?”

Usmála se na něj. “Své přání už jsem dostala.” a políbila ho znovu.

Cameron odešla z jeho pokoje ven a Sára vstoupila dovnitř.

“Tak Cameron vyhrála. Dlužíš mi padesát babek. Derek vydržel déle, než dvě hodiny.”

John zasténal a přetáhl si přikrývku přes hlavu. “Jsou v mojí peněžence. A teď už chci jít spát.”

Sára vyšla z jeho pokoje s úsměvem.

John už ale znovu neusnul. Nemohl dostat Cameronin polibek z hlavy.


Veselé Díkůvzdání všem! Bůh Vám žehnej!

The1Russter
a
Ra5 smile

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

23 Naposledy upravil: Sniper (2.4.2013 18:22:44)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název: The Fly
Autor:  Troll99
Žánr:   Humor/Romance


Chytání mouchy - snadná práce pro terminátora. Ale proč by vůbec měl terminátor chytat mouchu?



John kvapně vstoupil do obýváku a strnul, když si povšiml Cameron, stojící uprostřed pokoje. Nic překvapivého, ale ...
stála jako socha, ruce spuštěné podél těla, pouze její hlava a oči horečně těkaly po místnosti ve všech možných směrech.

Vypadala, že je naprosto koncentrována na něco ... no, na něco ve vzduchu.

"Cam?"

"Johne?" Cameroniny oči nadále pokračovaly v horečném pohybu nahoru, dolů, doleva, doprava...

"Proč vystřeluješ díry do vzduchu?"

"Na nic nestřílím."

"Proboha, neber už všechno tak doslova Cam! Je to jenom taková fráze!"

"Oh!"

"Takže ... oprava ... co sleduješ?"

"Tu mouchu."

"Dobře. Mouchu. Proč bys pro všechno na světě měla sledovat mouchu? Mimochodem, kde vlastně je?"

"Tam!"

"Aha. Kde tam? Nevidím ji."

"TAM!" Cameronina pravá ruka se konečně pohnula a začala opisovat ve vzduchu kruhy, ukazujíc do všech možných směrů.

John začal zhruba zkoumat poslední úsek pohybů Cameroniny ruky, ale stále neviděl nic.

"Pořád ji nevidím." zasténal "Víš co, zapomeň na to. Prostě mi řekni, proč bys měla sledovat mouchu."

"Ne mouchu ... TU mouchu."

"Chm, jaký je v tom rozdíl?"

"Tato moucha je v této místnosti už 3 dny v kuse a mě to irituje!"

"Tebe? Jak tě to může iritovat?"

"Protože bzučí příliš nahlas!"

Náhle se Cameronina ruka s nadlidskou rychlostí natáhla, chňapla do vzduchu a její pěst se uzavřela. Otočila se k Johnovi s
vítězným úsměvem na tváři: "Mám ji!"

Johnova spadla čelist, ale hned se zase vrátila zpět. Držela sevřenou pěst ve vzduchu ve výšce jeho obličeje a
natáhla ji hrdě k němu. "Tady! Můžeš si poslechnout, jak bzučí v mé dlani."

John povzdechl. "Proč bych si to měl chtít poslechnout?" Nicméně jemně vzal její ruku a přiložil ucho k pěsti. "No fakt,
slyším ji." Napřímil se: "A co s ní teď hodláš dělat?"

"Bude terminována!"

"Jáj, Cam! Jedna moucha není pro nikoho žádnou hrozbou."

Cameron ohrnula rty: "Ale obtěžuje mě!"

John zahlédl její reakci v obličeji a něžně se na Cameron zašklebil: "Proč ji prostě nenecháš letět? Pustíš ji venku a ona
už tě nebude zlobit."

Cameron naklonila hlavu a trucovitě odpověděla: "To by byla nedostatečná likvidace. Mohla by přiletět zpět a iritovat mě i
nadále."

Johnův úšklebek se změnil v malý úsměv, větší úsměv, velký úsměv, velmi velký úsměv a ten se změnil ve smích.

Cameron na něj zmateně pohlédla s nebezpečně nakloněnou hlavou: Proč se směješ Johne?"

Po několika sekundách se Johnovi podařilo potlačit smích, utřel si slzy v očích a jemně stiskl Cameroninu zaťatou
pěst:" Protože jsi moc sladká, když se urazíš Cam!" Sklonil se k ní a políbil ji na tvář. Hned si však uvědomil, co udělal
a začervenal se: "Ehm ... Musím ... jít ... někam." Spěšně odtáhl ruku a vydal se ke dveřím. Ve dveřích ale ještě zavolal
přes rameno: "A teď nech ten ubohý hmyz letět ... ty ... ty ... mouchonátore." Zahihňal se a zmizel.

Cameroniny rty se roztáhly do uličnického úsměvu a vyšla ven před dům s chycenou mouchou stále v hrsti. Poté otevřela pěst a sledovala omámenou mouchu na dlani na pár vteřin, než získala zpět rovnováhu a ... ulětěla pryč. Její oči ji však
ještě chvíli sledovaly. "Děkuji ti moucho!"

24

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název: What I Want for Christmas / Co si přeji na Vánoce
Autor: Troll99


Cameron seděla na pohovce a hleděla na Vánoční stromek v obýváku. Stromek, který byl křivý, nakloněný na jednu stranu tak moc, že aniž by si to uvědomovala, nakláněla hlavu stejně jako byl úhel toho stromu a stále vypadala nádherně. Neviselo na něm moc ozdob. Některé pocházely z krabic, které našli v podkroví, jiné byly neodborně, ale s láskou vyrobeny Johnem a Sárou, využívajíc co bylo po ruce: papír, lepenku a nadměrné množství lepidla.... Ale na těchto nedostatcích nezáleželo. V podstatě jen podtrhovaly ducha Vánoc, jak Cameron chápala: být s těmi, které milujeme, sdílet naději, ačkoli pro ně byla naděje jen velmi malá.

Byla v místnosti sama. John byl ve svém pokoji, pracoval na svém notebooku, zatímco Sára a Derek byli na Vánočních nákupech. Zeptala se Sáry, jestli může jít s nimi, ale bylo jí řečeno, že má zůstat doma a chránit Johna. Ne že by měla něco proti, být s Johnem...akorát, že od ní odešel a zmizel do svého pokoje.

John! Jediná osoba okupující v poslední době její myšlenky. Od doby co Riley zemřela, začal se jí znovu otevírat, ale stejně....už skoro nikdy na ni nepohlédl tak jako před výbuchem bomby v autě. V jeho očích stále bylo něco...možná nedůvěra, nebo dokonce přetvářka? Ne! Zavrtěla hlavou. Nebyla to přetvářka. Ale fakta jí připomínaly, že jí už nevěřil. Bolelo ji to. Bolelo ji to víc, než mohla věřit.

Světýlka na Vánočním stromku blikaly v náhodných vzorcích a jejich světlo se odráželo v Cameroniných nemrkajících očích. Ani si neuvědomovala, že hledí do prázdna, tak moc byla ponořena do svých myšlenek.

Co by mohla udělat, aby dokázala Johnovi, že mu nechce ublížit? Jeho chování ji v poslední době dost mátlo. Jednu chvíli se na ni vřele dívá, usmívá se na ni, a pak když mu něco řekne, se jeho oči obrátí na chladné a obviňující. Proč byl takový? Důkladně analyzovala své pocity a došla k závěru, že se po výbuchu bomby změnila. Rozhodně dokázala vše cítit, ne jen fyzicky...také cítila emoce. V počátcích se snažila sama sobě popřít, ale pak začaly být silnější a silnější, musela tomu čelit...měla city. Úplně jim nerozuměla, ale byly tam.

Náhlé zablikání Vánočních světel upoutalo její pozornost a oči se jí zaměřily za strom, dokud nenašla nic v nepořádku. Až děsivě lidsky si povzdechla, pohlédla na ruce složené v klíně. Ruce, které se pokusily zabít Johna. Ruce, kterýma si přála, aby nyní mohla jemně hladit jeho tvář. Znovu si povzdechla, jen to tentokrát znělo více beznadějně.

City. Něco co nepředpokládala že by mohla mít. Něco, co narušovalo její schopnosti jako Johnův ochránce. A zatím...byla vděčná za to že je má. Mohla teď porozumět lidem mnohem lépe. Mohla porozumět, co pro ně Vánoční stromek znamená. Předtím v budoucnosti, se v této době zajímala, proč lidé vůbec svátky slavili. Nedávalo to smysl a jen to v takových chvílích mírnilo útoky na stroje. Ale teď... poté co byla v minulosti už téměř dva roky, poté co se pokusila Johna zabít, poté co ztratila jeho důvěru, poté co se stala citlivým terminátorem...teď to chápala. Nebylo to kvůli svátkům samotným. Ale kvůli těch, které milujeme.

Náhle se její oči zvedly a pohlédly na stromek znovu. ....kvůli těm, které milujeme.... Milovala Johna? Určitě chtěla strávit Vánoce s ním. Znamenalo to, že ho milovala? Naklonila hlavu a zaměřila se na zlaté ozdoby na stromku, pozorovala svůj odraz v hladkém a třpytivém povrchu baňky.

Věděla, že John byl jediná osoba, na které jí záleželo. Ale....byla to láska? Nebo to bylo něco jiného? Znala definici lásky. Ze slovníku, z toho co jí řekli jiní; z toho, co jí John řekl, když byl připravený ji učit. Chyběly jí ty chvíle, když o ní přemýšlel jako o člověku. Porovnala definice s tím co cítila a ve velmi krátkém čase se na jejím HUDu zobrazila odpověď. Její oči se překvapením rozšířily a téměř zalapala po vzduchu. Psalo se tam: “Analyzované emoce jsou s 92% pravděpodobností ‘láskou’”.

Poté co spatřila odpověď na svém displeji, najednou pochopila, že to celou dobu věděla, ale nikdy si to nepřiznala. Ale....měla by to nakonec Johnovi říct? Nebo by měla zůstat zticha.

Ještě předtím, než mohla svou myšlenku dokončit, přerušil ji Johnův hlas: “Proč tak zíráš na Vánoční strom Cameron?”

Tak ji to překvapilo, že sebou trošku škubla a okamžitě se napomenula, za svou neopatrnost. Byla tak zabraná svými vlastními emocemi, že ani neslyšela Johna vstoupit do místnosti. Co ji ale překvapilo ještě více, byla měkkost Johnova hlasu. Nebyl to ten hlas, který používal v posledních měsících; byl to ten hlas Johna, který se jí ptal co všechno viděla, poté co jí poprvé v této přítomnosti, vložil čip zpátky do portu.

Obrátila pohled na něj a byla téměř šokována, když spatřila jeho usmívající se tvář s něžně se dívajícíma očima. Rozkoktala se: “Oh....no....vlastně...nevím.” Ucítila jak se v ní rozlilo nějaké teplo.

John se na ni usmál ještě více a jeho oči se zdály ještě měkčí: “No...to je na tebe dost netypické Cameron. Většinou máš odpověď na všechno.” Naklonil hlavu stejně jako ona a díval se na ni.

Najednou se cítila zmatená. Proč se na mě takhle dívá? Proč mi neřekne, že jsem divná? Na sekundu jí poklesla hlava a pak na něj pohlédla znovu: “Opravdu nevím Johne. Musím být vadná. Sedím tady, zírám na stromek a ani tě neslyším vstoupit dovnitř. Nemám žádnou cenu jako tvůj ochránce.”

Ale John znovu zareagoval neočekávaně. Obešel pohovku, každý jeho pohyb Cameron pozorně sledovala, a posadil se vedle ní. Když si sedl, udělal něco, co způsobilo, že Cameronin systém na sekundu zamrzl. Vzal ji za ruku a držel ji oběma svýma. “Cam, nejsi vadná. To se lidem stává každou chvíli.”

“Ale já nejsem člověk! Neměla bych se tak chovat!” Protestovala Cameron, cítila neuvěřitelné teplo od té doby, co byla její ruka držená Johnovýma. Zvažovala možnost to zrušit, ale bylo to příliš hezké, na to aby se řídila doporučením jejího HUDu. Nazval mě Cam?

“Ano měla, Cam. Jsi víc než jen terminátor. Viděl jsem, jak ses v posledních měsících změnila. Viděl jsem jak tě bolelo, protože jsem s tebou zacházel jako se špínou. Viděl jsem jak tě zlobilo, když s tebou máma a Derek zacházeli zle. Tak mě nezkoušej přesvědčovat.” Díval se na ni a viděl, jak se něco v jejích očích změnilo. Zdálo se jako by závoj chladu a prázdnoty explodoval a místo toho, byl v těch očích život. Život, city....mohl vidět naději. Mohl vidět strach. Mohl vidět nejistotu. A dokonce lásku. Usmál se pod tímhle pohledem. Trvalo mu dlouho, pochopit čeho je Cameron schopná. A trvalo mu ještě déle pochopit, že ho milovala, dokonce i když si to neuvědomovala. Ale nejdéle mu trvalo pochopit, že ji miloval taky.

Cameron stále vypadala nepřesvědčená a zkoušela nesouhlasit, ale když viděla Johnovy oči a tvář, když viděla jen měkkost, přijetí a lásku vepsanou přes celou jeho tvář, rozmyslela si to a přikývla: “Nechci Johne.” její hlava poklesla a nevěděla co dělat. Cítila jak tyhle emoce, o kterých nyní věděla, že byly láskou, pomalu přebíraly kontrolu nad jejím chováním a když znovu zvedla oči k Johnovi, nebylo v nich ani stopy po stroji.

John viděl jak se její výraz změnil do toho, který znal tak dobře a miloval tak....toužebně. Něžně stiskl její ruku: “Cam, co si přeješ k Vánocům?”

Cameron byla kompletně zmatená. Proč by se jí někdo ptal, co si přeje k Vánocům. Neměla žádnou představu, co by si měla přát. Ale pak...když už mu skoro odpověděla...najednou ji její city znovu ohromily a v sekundě věděla co si přeje. Přála si Johna! Přála si jeho lásku, přála si aby ji políbil; přála si aby ji miloval.

Poté co během několika sekund nedokázala odpovědět na jeho otázku, John pohlédl na její skloněnou tvář, něžně jí dal prst pod bradu a zvedl její hlavu, aby na něj pohlédla: “Co si přeješ na Vánoce, Cam?”

“TEBE!”

Byl trochu překvapený, ale nakonec ne tak moc. Tak nějak tuto odpověď očekával. Díval se do jejích očí, hleděla na něj s čistým strachem a nejistotou. Právě se mu odhalila, nabídla mu své ‘srdce’ na dlani a bylo na něm zachovat se správně.

Jeho úsměv se rozšířil; naklonil se k ní a dal jí něžný polibek na rty. Byla tak překvapená, že ani neodpověděla a jen na něj zírala s rozšířenýma očila. “No, Cam... tohle je to přání, na které Santu nepotřebujeme. Tohle přání ti můžu splnit. Můžeš mě mít......pod jednou podmínkou!”

“Podmínkou?”

“Ano. Musíš mi říct, proč mě chceš.”

“Protože tě miluji!”

“A já miluji tebe, Cam.” Jeho rty se znovu přitiskly k těm jejím, ale tentokrát od ní dostaly vytouženou reakci.

Když se od sebe oddělili, Cameron pohlédla do jeho očí znovu a roztřeseně se usmála: “Nikdy jsi mi neřekl, co si přeješ k Vánocům ty Johne?”

John se na ni zakřenil a vzal její druhou ruku do své: “Mé přání bylo právě splněno, Cam.”

Zmateně naklonila hlavu. “Ale...nikdy jsem ti nic nedala. Co sis přál Johne?”

“TEBE!”


Veselé Vánoce! smile

NO FATE, BUT WHAT WE MAKE
http://www.t-scc.cz/images/ostatni/1451850060-tscc-ra-banner.jpg
http://www.youtube.com/watch?v=w2Pty7PD … r_embedded
Stav překladu: -

25 Naposledy upravil: Sniper (11.6.2014 14:27:41)

Re: Preložené poviedky - ostatné

Název:  Siri-us
Autor:   ElusiveSanity



"Siri, jaké je dnes venku počasí?"

Sarah, lenošící na gauči, na Johna zírala z opačné strany obýváku, v ruce její vlastní nový "módní" véčkový telefon s velkými tlačítky. "Víš, že bys taky mohl zkusit zvednout zadek a podívat se z okna?" řekla.

"Dnes budeš potřebovat deštník Johne," odpověděl mu telefon.

John se zašklebil na matku. "Ale to by byla pěkná fuška a proč bych se měl dřít, když mám tohle?" Zatřásl novým iPhonem ve vzduchu. "Kdyby mi tahle věcička uměla udělat oběd, řekl bych si o to."

"Myslím, že jeden stroj už to pro tebe dělá," zabručela Sarah. "Nevím, na co by ti byl další."

John pozvedl obočí. "Tenhle mě poslouchá a udělá všechno co řeknu. Ten co je zrovna v kuchyni mi vyhoví možná tak v polovině případů. V druhý polovině se jí spustí ženský naprogramování a odpálkuje mě. Malej příklad..." Zhluboka se nadechl a zavolal směrem ke kuchyni. "Hej Cameron!"

Kyborg se objevil ve dveřích s lehce otráveným výrazem a tázavě na něj v tichosti hleděl.

John se na ni zářivě usmál. "Mám nápad... bylo by super, kdybys mě od teď nazývala "Ó Převeliký"... víš jak, abych se připravil na dobu, až budu tím velkým hrdinským vůdcem lidstva a tak... Co ty na to?"

Cameron obrátila svůj pohled k jeho matce, jako by se ptala, jestli to myslí vážně. Sarah jen zavrtěla hlavou, pochopila to tak, že její syn zcela přišel o rozum.

"Tož jak?" zeptal se John znovu.

Cameron došla k názoru, že ticho bude pravděpodobně nejlepší možnou odpovědí, otočila se a odkráčela zpět do kuchyně.

"Vidíš to?" řekl John a ukázal k nyní opuštěným kuchyňským dveřím. "Normálně na mě kašle. Siri mi aspoň pokaždý odpoví." Odkašlal si a promluvil k telefonu. "Siri, oslovuj mě 'Ó Převeliký'..."

Fialový mikrofon zaznamenal příchozí hlas a o vteřinu později se ozvalo. "Dobře, od teď tě budu oslovovat 'Ó Převeliký'. Zní to hezky."

Jeho pěst vylétla do vzduchu jako výraz velkolepého vítězství. "Jsi fakt úžasná Siri."

Telefon poslušně odpověděl svým ženským hlasem. "Usiluji o to být užitečná, ne úžasná."

Sarah obrátila oči v sloup a vrátila se zpět ke vkládání telefonních čísel do vlastního přístroje. "A ty jsi fakt idiot. Přesně to doma potřebujeme. Další přechytralá mašina v baráku."

Druhý stroj si vybral právě tento okamžik pro návrat do obýváku a její nelibost jí byla jasně vepsána do tváře. "Není to chytré. Neobsahuje skutečnou umělou inteligenci." poznamenala a pustila talíř se sendvičem na kávový stolek s hlasitým zařinčením. "Zde je tvůj oběd, Ó Převeliký."

John zamrkal a šťouchl do ní prstem, když si sedala na opačný konec gauče. "Ale noták...snad neslyším žárlivost! Má k dispozici celej internet, jasně že je chytrá! Zase dáme příkládek... víš, jak dopadla včerejší hra Dallas Cowboys?"

"Nejsem si vědoma toho, že by daná informace byla natolik zásadní, abych ji musela znát. Vždyť víš, že fotbal nesleduji," odpověděla úsečně a předstírala, že si prohlíží prostředí vlastního iPhonu, aby se vyhnula jeho upřenému pohledu.

John si ukousl ze sendviče a stiskl na svém telefonu tlačítko Domů. "Siri, jaké bylo konečné skóre hry Dallas Cowboys z minulého večera?"

O chvíli později zazněla odpověď. "Dallas porazil Tampu Bay 16-10."

John se ušklíbl. "Jsem ti říkal, že je chytrá."

Cameron jej zcela ignorovala. Všiml si však, jak pohybuje s ikonami na displeji pouze prostředníčkem.

"Já té věci nevěřím," řekla Sarah. "Říkám ti, že bys to neměl používat. Je mi fuk, co ten natvrdlý "génius" v obchodě říkal. Jestliže je to "chytré", může se to jednou také stát Skynetem."

John pohlédl očima ke stropu a povzdechl. "Mami, to už jsme snad probrali ne? Toto není Skynet, je to jenom jednoduchý rozeznávání hlasu."

"Tak je to "chytré" nebo "jednoduché"? A jak můžeš vědět, čeho je to opravdu schopné? Turk Andyho Gooda byl jenom "jednoduchý" počítač, co uměl hrát šachy."

"Fajn." zahučel John. "Když tě to tak znepokojuje, proč se nezeptáme jí?" Stiskl tlačítko a počkal na pípnutí. "Siri, jsi Skynet?"

Zabralo to několik chvil, než telefon odpověděl. "Na to nemohu odpovědět, Ó Převeliký," řekla.

Jeho obočí se nadzvedlo překvapením. "Asi standardní odpověď, protože nerozumí slovu "Skynet," zamumlal. Přitiskl telefon k bradě, usmál se a položil další dotaz. "Chystáš se ovládnout svět?"

"Bez komentáře."

John šokovaně pohlížel na telefon. "Jak se mobil může dovolávat pětky?" (pozn. pátý dodatek americké ústavy, týká se práva nevypovídat)

Sarah zírala na něj a přemýšlela, kde se s jejím synem stala chyba.

"To proto, že je to hloupé," zamumlala Cameron, zatímco prostřednictvím doteků na svém displeji zničila jedním ptákem několik prasat.

"Myslel jsem, že mě ignoruješ." Několik chvil žvýkal sýr a salám a pozoroval kyborga, jak vypočítává dokonale přesné trajektorie v Angry Birds. Polkl a zašeptal do telefonu. "Zeptej se Cameron, 'Žárlíš'?"

"Zde je Vaše zpráva pro Cameron. Mohu ji odeslat, Ó Převeliký?"

"Ano prosím," odpověděl se zbytečnou slušností. Sledoval, jak sms přerušila Cameroninu hru.

Aniž by pohlédla jeho směrem, stiskla tlačítko Domů. "Zeptej se Johna 'Máš sebevražedné sklony?'"

Ohromený John několikrát zamrkal. "Siri, zeptej se Cameron... 'Hrozí mi něco?'"

Cameron počkala, až jí zabzučí telefon a odpověděla. "To záleží na tom, jak velkou část sendviče jsi spořádal."

Nejistě pohlédl na polovinu sendviče, pak opatrně odloupl svrchní část a zkoumal jeho obsah.

Derek stál v kuchyňských dveřích, zírajíc vyděšeně na svůj telefon poté, co shlédl probíhající bitvu. "Proč ten můj se mnou nemluví?"

"Protože máš Blbberry. Nejsi dost cool na to, abys dostal iPhone," odpověděl John nedbale, zatímco odtrhával salám a salát, aby prověřil sýr.

"Říká někdo, kdo se hádá se svou kyborgskou přítelkyní přes napodobeninu umělé inteligence, "zabručel jeho strýc.

John frustrovaně připlácl obě strany sendviče k sobě a zamračil se na Cameron. "Co jsi provedla s mým sendvičem?"

Cameron na něj konečně pohlédla a obdařila jej svým nejpřesvědčivějším lidským úsměvem, který ho ani trochu neuklidnil, naopak začal být poněkud nervózní. "Proč se nezeptáš Siri?" zeptala se sladkým hlasem.

John na ni jen tiše zíral. Uvědomil si, že mu došla slova a že sám sobě vykopal pořádnou jámu. Vzdychl a pomalu natáhl ruku s milovaným iPhonem ke strýci. "Vyměníš?"

Poznámka autora: Odpovědi Siri jsou skutečné. Ptal jsem se jí ; )