1 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Téma: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Wherefore Art Thou, John Connor?
1. kapitola: What′s In a Name?

autor: River2027
vyhlásenie: Nevlastním nič z Terminatora
časové zasadenie: po „Goodbye to all that“
žáner: romantika/humor
hodnotenie: T
varovanie: obsahuje spoilery k „Allison from Palmdale, „Goodbye to all that“ a samozrejme „Romeo a Júlia“
zhrnutie: John je prinútený zúčastniť sa nácviku produkcie školskej hry „Romeo a Júlia“. Na jeho zdesenie, Cameron sa spontánne zapíše do Johnovej školy pod falošným menom Cameron Phillipsová a stane sa náhradníčkou pre rolu Júlie, ktorú hrá Riley.

What′s in a name?

John sedel v anglickej triede po prvýkrát po... nuž.. dlhom čase. Jeho učiteľka angličtiny slečna Darbusová prednášala o nejakej hre, ktorú mala trieda nacvičiť. Nejaký druh drámy, či paródie.

Čokoľvek.

John nedával pozor. Jeho myseľ bola zameraná na dôležitejšie veci, ako zoznam mien napísaný krvou v suteréne, čo v túto chvíľu robil Martin Bedell alebo či už Cameron lokalizovala Cromartieho. Takže bol úplne zaskočený, keď Cameron vstúpila do triedy. Učiteľka sa pozrela na jeho Terminátorskeho ochrancu.

„Á, tu je náš nový študent,“ povedala slečna Darbusová s úsmevom. „Ako sa voláte?“

„Cameron Phillipsová,“ znela odpoveď. John sa zamračil. Phillipsová? Prečo sa vrátila k menu Phillipsová? Ona predsa mala byť jeho sestra! Cameron Baumová!

Riley musela zmýšľať v rovnakom duchu. Vrhla na neho zmätený pohľad a John chcel zmiznúť. Ako jej toto vysvetlí? Prečo tu teraz bola Cameron? Vedela vôbec jeho matka, že tu je?

Cameron si sadla na prázdne miesto za Johnom a ten zrazu cítil, že je veľmi ťažké sa sústrediť.

„Pán Baum,“ povedala slečna Darbusová, vyrušiac ho z jeho myšlienok. „Môžem vás vidieť po hodine?“

John pomaly prikývol, ignorujúc chichot jeho spolužiakov, ktorí predpokladali, že má riadny problém.

„Pán Baum,“ povedala slečna Darbusová pomaly, pričom ťukala ceruzkou po stole spôsobom, ktorý Johna vytáčal. „Musíte si myslieť, že angličtina nie je dôležitá. Toto je po prvýkrát, čo ste sa zúčastnili mojej hodiny po dvoch týždňoch.“

To je doba, čo? John pozeral na zem. „Je mi ľúto, ja...“

„Žiadne ospravedlnenia,“ prerušila ho slečna Darbusová. „Vzhľadom k tomu, že si myslíte, že moje vyučovanie nemá zmysel, som sa rozhodla, že vás nenechám po škole, ale potrestám vás inak. Na škole onedlho budeme mať divadelnú hru, Romeo a Júlia, ktorú práve študujeme. Vedeli by ste to, ak by ste chodili na hodiny.“

John sa nervózne pohol, ako sa na neho mračila. „Ale keďže ste nechodili,“ pokračovala, „priradila som vám hlavnú úlohu v tejto hre. Budete musieť chodiť na hodinu a skúšky, inak vás naozaj nechám prepadnúť v mojom predmete. Pán Baum, toto je vaša posledná šanca, ako sa môžete vykúpiť.“

John v duchu zastonal. „Kto je Júlia?“

Slečna Darbusová sa pozrela na svoj zoznam žiakov. „Myslela som, že by som mohla priradiť túto rolu vašej triednej kamarátke Riley. Alebo možno to nové dievča, slečna Phillipsová. Mala by sa zúčastniť niečoho, čo by jej pomohlo zapadnúť do kolektívu. Hlavná úloha by v tom mohla pomôcť... A ona je určite dobrá voľba pre rolu Júlie.“

John si hrýzol peru. Ak bola nejaká vec, ktorú Cameron nemohla robiť, bolo to herectvo. Vyžadovalo to potrebné výrazy tváre, ktoré nepatrili medzi jej silné stránky. Keď počul jej alias, pripomenulo mu to, aby si s ňou pohovoril ohľadom celej tej veci s priezviskom „Phillipsová“. Riley určite bude mať otázky.

Slečna Darbusová čakala na jeho súhlas. John si povzdychol. Problém nespočíval v tom, že si nemohol dovoliť prepadnúť z angličtiny. Ale jeho matka by s prepadnutím sotva súhlasila... aj keď koniec sveta mal nastať o pár rokov.

„Fajn,“ povedal váhavo John. „Budem hrať vo vašej hre.“

Keď vyšiel z učebne angličtiny, Riley k nemu zamierila.

„Hej, frajer, čo je s tebou?“

„Prinútili ma hrať v školskej hre,“ povedal John dúfajúc, že Riley sa nebude baviť o Cameron. „Buď to alebo prepadnutie z angliny, keďže vôbec nechodím na jej hodiny.“

„Myslela som na to o tvojej sestre,“ opravila sa Riley.

John otvoril ústa, aby jej odpovedal, ale kútikom oka zbadal, ako Cameron mieri k nim.

„Nie som jeho sestra,“ poznamenala.

Riley a John sa na ňu zmätene pozreli, aj keď v Johnovom pohľade bolo trochu viac hnevu. Riley pozrela na Johna. „Ale ja som si myslela, že si hovoril...“

„Žijem s Baumovcami,“ povedala Cameron, „ale nie som jeho sestra. Nemám žiadnu rodinu. Jeho matka ma vzala k sebe.“

Riley sa zatvárila prekvapene. „Čo sa stalo s tvojou rodinou?“

„Môj otec bol architekt a matka tanečnica,“ povedala Cameron. „Obaja boli zabití.“

„To je mi ľúto,“ povedala Riley. Naklonila sa k Johnovi. „Mohla som to vedieť. Vy dvaja sa na seba skutočne nepodobáte.“

John pokrčil plecami a cítil sa trochu nepríjemne, keď videl, ako sa Cameron díva na Riley. „Hej, um, Cam, čo keby si išla zistiť, kde máš skrinku?“

„Číslo mojej skrinky je 285,“ poznamenala Cameron. „Je dolu v hale na ľavej strane, pätnásta v rade. Kombinácia 5-16-7.“

John zaškrípal zubami. „Nuž tak teda prečo si tam nejdeš odložiť svoju učebnicu angličtiny?“

Nevedel, či pochopila pravý význam, ale prikývla, otočila sa a zamierila k skrinkám. John vydýchol. Teraz by mali prísť tie otázky...

„Nie je vám to divné?“ spýtala sa Riley. „Nechať u seba žiť nejaké cudzie dievča?“

Ako jej toto vysvetlím? „Nie je zvláštna,“ priznal John. Zamračil sa, pretože si uvedomil, že to nebola celkom pravda. „No, chcem povedať, že nie je cudzia. Poznám ju už dlho. Boli sme, um, susedia. To je dôvod, prečo poznala moju rodinu.“

Riley zaváhala. „Čo sa jej stalo? Teda, má nejaký druh mentálnej choroby?“

„Och,“ povedal John a namáhal si mozog, ako by vysvetlil Cameronino zvláštne správanie. „Nie tak celkom. Bola jedna z najchytrejších detí v jej triede, a tak vláda... uniesli ju a robili na nej testy... robili veci s jej mozgom... oni, ehm, nejako... naprogramovali ju... na živú zbraň...“

Riley vyzerala zmätene. „Čo?“

„Áno, preto je mentálne traumatizovaná,“ dopovedal John. „A niekedy dostane tie divné nálady... a môže sa stať násilníckou. Takže nebuď znepokojená, keď to niekedy uvidíš.“

„Ako utiekla vláde?“

„Čo?“ spýtal sa John.

„Tím z vlády, ktorí experimentovali s jej mozgom,“ povedala Riley. „Ako utiekla?“

„Och,“ povedal John, „moja mama ju odtiaľ vyslobodila.“

„Čo?“

„Hej, infiltrovala sa na ich veliteľstvo a dokázala utiecť s Cameron,“ povedal John.

„Vau! Tvoja mama je kanón, frajer.“

„Áno, je naozaj... tvrdá,“ súhlasil John.

„Takže, je v poriadku? Myslím tým tvoju sestru,“ povedala Riley.

„Ó, áno, bude v poriadku,“ uistil ju John. „Len... keď sa zdá čudná... nevšímaj si to. Môže začať hovoriť o... veď vieš...     konci sveta alebo podobných veciach... a občas zmätkuje... so svojím menom. Raz mi povedala, že sa volá Allison Youngová a inokedy zas, že River...“

John zmĺkol skôr, než začal znovu tápať. Riley zdvihla obočie. „Vďaka za objasnenie.“ Pozrela na hodiny. „Hej, čas na hodinu. Uvidíme sa.“

„Hej,“ zamrmlal John. Usmieval sa, pokiaľ Riley nezmizla, potom tresol päsťou do múru. „Argh! Vyznel som som ako úplný idiot!“

Rozhliadol sa okolo seba.

Kde dočerta bola Cameron?

John našiel Cameron, keď vychádzala z dievčenskej toalety. Doslova na ňu zaútočil, schmatol ju za zápästie a vyviedol ju von, kde ich nikto nemohol počuť. Keď konečne boli sami, nahnevane sa k nej obrátil.

„Prečo si to povedala?“ spýtal sa.

Cameron vyzerala zmätene. „Čo?“

„To, vtedy v triede!“ John takmer kričal. „Prečo si nepovedala, že si Cameron Baumová?“

„Neviem,“ odvetila Cameron pokojne.

„Ak to má niečo s tým nezmyslom ohľadom 'Allison z Palmdale', treba to zastaviť,“ prikázal John. „Koľko ešte ďalších aliasov máš? Keď sme sa stretli prvýkrát, povedala si, že tvoj otec predáva traktory a mama ostáva doma. Teraz je otec odrazu architekt? A tvoja mama tanečnica? Odkiaľ to máš? Ani si neodpovedala Riley na otázku, ako zomreli!“

Cameron sa k nemu prudko otočila. „Zomreli počas Súdneho dňa. Každý zomrel.“ Otočila sa a pokračovala v chôdzi.

John prižmúril obočie. „Kto zomrel? Pretože oni nie sú tvoji rodičia. Nenarodila si sa, pamätáš? Bola si vyrobená. Nemáš ani otca, ani matku.“

„Sú to Allisonini rodičia,“ odpovedala Cameron.

„Znova tá Allison,“ zahundral John. „Počúvaj. Nie si Allison. Nie si Cameron Baumová. A nie si ani Cameron Phillipsová. Cameron Phillipsová zomrela v ten deň, keď Cromartie prišiel do mojej školy!“

Zmĺkol, fučiac od hnevu. Cameron sa na okamih zastavila, bez toho, že by sa na neho pozrela.

„Cameron Phillipsovú zabil Cromartie,“ dodal rozzúrene. „Bola zasiahnutá dvoma strelami do hrude. Ty... Ty si stroj!“ vyštekol.

Cameron stále neprejavovala žiadne emócie, hoci John mohol povedať, že jej ublížil. Zrýchlila krok a ani sa na neho nepozrela. Zavrel oči a snažil sa upokojiť.

Toto všetko sa stalo kvôli menu? Čo je meno? To bola jedna z Júliiných viet, spomenul si. To čím nazývame ružu, iným menom by voňalo ako sladkosť. Prečo takto vybuchol? Áno, jej nová identita spôsobila jemu a Riley problémy. Ďalšie dievča žilo v jeho dome a nie je jeho sestra. Hej, určite problematické.

Nie si Allison, nie si z Palmdale, si z budúcnosti! Si stroj!

Ako môže stroj cítiť bolesť?

"Justice? But I don't serve justice, Watson, I serve the truth."  Sherlock Holmes

"I'm proud of you, Dustil. You aren't hanging onto a lie after you see it for what it is. Not everyone could do that." Carth Onasi

"If something's stupid but it works, do it." David "Livingstone" Cranbeck

2 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Wherefore Art Thou, John Connor:
2. kapitola: Wherefore Art Thou, Romeo?

John sedel v lavici s prekríženými rukami, keď slečna Darbusová začala čítať zoznam obsadenia v hre Romeo a Júlia. „Romea bude hrať John Baum,“ prečítala, „s Jasononom Reynoldsom ako náhradníkom. Júliu bude hrať slečna Riley a slečna Phillipsová bude náhradníčkou...“

John nič iné nepočul. On mal byť Romeom a Riley jeho Júliou. Nemohol prehliadnuť Cameroninu reakciu.

Slečna Darbusová pristúpila k Johnovi. „Viem, že ste nechceli túto rolu, a počula som, že máte veľmi... úzkostlivo chrániacu matku.“

John zadržal smiech. „Viac ako posadnutú.“

„Kvôli tejto veci som sa rozhodla, že nebude scéna s bozkom,“ povedala slečna Darbusová. Jason Reynolds ju začul.

„Čože?“ spýtal sa. „Ale veď to je Romeo a Júlia. Čo iné je na tom zábavné?“

„Budeme tam mať falošný bozk,“ poznamenala slečna Darbusová pokojne. John zdvihol obočie. Čo to vlastne malo znamenať?

„Romea a Júliu budeme mať umiestnenú k publiku tak, aby nemohli povedať, že ide o falošný bozk,“ povedala slečna Darbusová. „Nechcem mať žiadne problémy s rodičmi.“ Pozrela na Johna. „Zvlášť nie s vašimi. Takže, skúšky budú po škole v pondelok, utorok a štvrtok. Vaše scenáre tam na vás budú čakať.“

„Hráš v čom?“ spýtala sa Sarah.

„V divadelnej hre,“ zopakoval John. „Romeo a Júlia.“ Zbadal, ako Derek prevrátil očami. „Musel som!“ protestoval John. „Buď to alebo prepadnutie z angličtiny. Vyber si.“

„Nemyslím, že potrebuje angličtinu,“ rozhodil rukami Derek. „Hlavne kvôli koncu sveta a ostatným veciam.“

John dôrazne prikývol. „Vidíš, to je presne to, na čo som myslel!“

„Derek, sklapni,“ prikázala mu Sarah. „Chcem, aby John mal normálny život tak dlho, ako bude môcť. Ak to zahŕňa školu... a divadelné hry... nech je tak.“

Derek znovu prevrátil oči. „Takže kto je Júlia?“

„Riley,“ povedal John.

Derek sa uškrnul a Sarah sa nesúhlasne zamračila.

„Neboj sa,“ povedal John, snažiac sa upokojiť svoju matku. „Nebude tam žiadna scéna s bozkom.“

„Ale veď to je Romeo a Júlia,“ namietol Derek. „Ešte aj ja viem, o čom to je. Je to ľúbostný príbeh. S množstvom smrti.“

„To znie ako tvoj obľúbený druh drámy,“ zahundrala Sarah.

Derek pokrčil plecami a vôbec sa to neobťažoval poprieť.

"Stále to bude vyzerať ako bozk," vysvetlil John. "Ale budeme pod určitým uhlom, takže nebudete môcť nič povedať. Nebojte sa." Zaváhal. "A nieže kedykoľvek vyskočíte na pódium, najmä keď budem predstierať boj s mečom." Komentár bol namierený na Dereka.

Derek sa zamračil a pozrel na Cameron. "Bude tam hrať aj plechová slečinka?"

"Som Júliiná náhradníčka," povedala Cameron otvorene.

"Skvelé," zamrmlal Derek Johnovi. "Radšej dúfaj, aby Riley neochorela... inak emocionálna slečinka ti zruinuje tvoju malú show."

Cameron naklonila hlavu na stranu, odhaliac Derekov sarkazmus. "Som schopná vytvárať emócie."

"Kovová Júlia," uškrnul sa Derek. "Hej, to by som chcel vidieť."

Ubehlo niekoľko týždňov a John sa stále snažil naučiť svoje pasáže. Boli časy ako teraz, keď závidel Cameron. Tá si prečítala celý scenár raz a predniesla mu všetko od slova do slova.

Stroje, povzdychol si v duchu. Nemôžem s nimi žiť. Nemôžem bez nich žiť. Aj keď bez Cromartieho by som určite mohol...
Cameron ho bez slova sledovala, ako čítal pasáže Romeovho umierania.

"Myslím, že by som zahrala Júliu profesionálnejšie ako Riley," ozvala sa.

John si vzdychol a pleskol scenár na stôl. "Ako to?"

"Mohla by som sa naozaj prebodnúť dýkou," odpovedala.

"Áno, ale nemôžeš to spraviť," snažil sa jej to trpezlivo vysvetliť John. "Ľudia by sa vyplašili a ty by si zničila naše krytie. Takýto druh zranenia normálnych ľudí zabije. V prípade, že si to ešte nedočítala, Júlia zomrie."

"Viem všetko o Romeovi a Júlii," odpovedala Cameron. "Môžem recitovať celú hru z mojej pamäte."

"Hej, viem," zamrmlal John. "Fajn, čo keby si mi povedala Júliine posledné riadky. V prípade, že Riley naozaj ochorie."

Cameron začala hovoriť s pozoruhodne dobrým prednesom. "Ó, šťastná dýka, si späť doma. Stíš sa a nechaj ma umrieť!"

John ostal zaskočený emóciami, ktoré premietla do tých riadkov. "To bolo... skutočne veľmi dobré." Možno by kovová Júlia nebola nakoniec tak zlá...

"Vravela som ti," povedala Cameron otvorene.

John s ňou musel súhlasiť.

Počas skúšok v nasledujúcom týždni si Riley obzerala šaty, ktoré mala nosiť ako Júlia. Vedľa nej si Jessica Duncanová pripravovala svoje šaty a vizáž pre rolu "Lady Capuletovej".

"Tak ako je to s tým falošným bozkom?" spýtala sa Jessica, upravujúc si vlasy v zrkadle.

"Slečna Darbusová nechce žiadne problémy," povedala Riley a prevrátila očami. "Máme byť postavení tak, že John bude chrbtom k publiku a nebudú môcť rozoznať nejaký rozdiel."

"Prečo na tom záleží, či ho pobozkáš?" opýtala sa Jessica. "Ty a John v podstate aj tak spolu chodíte."

"Chodili by sme, nebyť jeho adoptovanej psycho-sestry a kontolujúcej bláznivej matky," odpovedala zamračene Riley.

"Mohla by si to otočiť na scéne," poradila jej Jessica so sprisahaneckým úsmevom. "Iba sa postav tak, že on sa bude musieť postaviť bokom k divákom. Potom ho budeš musieť pobozkať, aby to vyzeralo realisticky."

Riley sa zamyslene usmiala. "To by určite urobilo túto drámu zaujímavejšou. Veď o čom je Romeo a Júlia bez bozku?"

"Mimochodom," dodala Jessica, "John je naozaj roztomilý a toto je skvelá príležitosť, ako sa k nemu dostať mimo jeho čudáckej rodiny."

Riley prikývla a usmiala sa. "To nie je zlý nápad."

Nezbadala Cameron Phillipsovú, ako počúva spoza vonkajšej strany dverí.

Keď nadišla noc predstavenia, Cameron si obliekala Júliin kostým, keď Riley vstúpila do šatne. "Čo to robíš?" spýtala sa. "Som tu; nemusíš si dávať svoj kostým."

Cameron nereagovala, pokiaľ nedokončila úpravu šiat. "Slečna Darbusová od teba chce, aby si išla vziať zasúvaciu dýku z miestosti na rekvizity," poznamenala napokon.

Riley sa zamračila. "Nevzala ju už?"

"Nie," povedala Cameron. "Mala som ti to povedať skôr."

Riley sa stále mračila. Začínala si uvedomovať, koľko škôd na Johnovej "adoptovanej" sestre napáchali tie mozgové experimenty.

Nakoniec si povzdychla. "Fajn. Pôjdem to vziať, aj keď nechápem, prečo si ty nemohla. Dnes aj tak nevystupuješ..."

Cameron ticho sledovala Riley do miestnosti s rekvizitami, uisťujúc sa, že iné dievčatá ju nepočuli. Keď Riley vošla, Cameron rýchlo zavrela dvere, zamkla ich a podoprela kľúčku stoličkou iba pre prípad, že Riley bola silnejšia ako vyzerala.

Cameron si dovolila malý spokojný úsmev a vytiahla zasúvaciu dýku z rukáva, kde ju mala schovanú. Počula zvnútra Rileyine protesty a ignorovala ich.

Júliu potrebovali na scéne.

"Justice? But I don't serve justice, Watson, I serve the truth."  Sherlock Holmes

"I'm proud of you, Dustil. You aren't hanging onto a lie after you see it for what it is. Not everyone could do that." Carth Onasi

"If something's stupid but it works, do it." David "Livingstone" Cranbeck

3 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Wherefore Art Thou, John Connor:
3. kapitola: There Rust and Let Me Die

"Kde je Riley?" spýtala sa prísne slečna Darbusová. "Myslela som, že už tu bola..."

"Ochorela?" spýtal sa niekto.

"Cameron!" zakričala slečna Darbusová. John videl, ako sa Cameron okamžite objavila už oblečená v Júliinom kostýme. "Riley chýba," povedala slečna Darbusová. "Budeš musieť byť Júlia."

Johnovi sa zdalo, že zbadal kus hrdosti v Cameroninom úsmeve. Blbosť, pomyslel si. Stavím sa, že niečo Riley spravila.
Predtým, než ju mohol kvôli tomu konfrontovať, Jason Reynolds prišiel za ním a podal mu Romeov meč. "Zlom väz," povedal so širokým úsmevom.

Cameron sa zrazu odniaľ objavila a zazerala na Jasona. "Vyhrážaš sa Johnovi?"

Jason vyzeral viac zmätený ako vystrašený. "Nie..."

Cameron neprestávala na neho hľadieť a Jason nervózne pregĺgol.

John vzdychol. "V divadle znamená "zlom väz" veľa šťastia," vysvetlil.

Cameron naklonila hlavu. "To je nepraktické. Keby si si zlomil väz, nemohol by si hrať. Preto by to nemalo byť šťastie."

Než sa John zmohol na odpoveď, slečna Darbusová ho postrčila na javisko.

Keď konečne nadišiel čas na veľké finále, kde Romeo stretne Júliu, John cítil menšiu nervozitu. Vtedy nemyslel na to, že bude musieť predstierať falošný bozk s Cameron. Mama a Derek ho určite zabijú.

Ako prednášal Romeove pasáže, všimol si, kde Cameron práve stála.

Postavila sa zle!, pomyslel si zúfalo. To nebolo správne. Mala stáť pred ním, takže by mohol stáť chrbtom k publiku kvôli falošnému bozku. Možno nemala nacvičené všetky pohyby, veď bola náhradníčkou, ale...

Bolo to ešte horšie. Nemohol spraviť ten falošný bozk. Aby to vyzeralo správne, musel... naozaj... pobozkať... Cameron. Snažil sa neuskočiť. Derek ma zabije...

Vykročil vpred a priložil ruku k jej tvári. Boli v plnom zornom uhle pohľadu obecenstva a kútikom oka mohol vidieť, že Derek a jeho matka sedia v hľadisku v strednom rade.

Ale keď sa pozrel späť na Cameron, všetky myšlienky mu vyšumeli z hlavy. Zavrel oči a pobozkal ju... cítil, ako mu bozk opätovala... a počul výkrik hrôzy, ktorý čudne znel ako Derekov.

Jeho strýko sa zodvihol zo sedadla, na tvári mal zmes zdesenia a absolútneho odporu. Ľudia naokolo pozerali na neho v úžase a on sa prinútil k silenému úsmevu, snažiac sa prísť s prijateľným ospravedlnením. "Je to proste... ja viem, ako to skončí a oni robia chybu," povedal chabo. "Prepáčte..."

Sadol si na svoje miesto vedľa Sarah, ktorá vyzerala, že sa lepšie vysporiadala s tým šokom ako on. "Mohla mu teraz dať bozk smrti!"

"Bozk smrti?" zopakovala Sarah.

"Hej, pusu na dobrú noc, alebo ako sa to volá! Jed na perách!" hovoril tlmeným hlasom.

"Ak by ho chcela zabiť, nemusela by ho pobozkať, aby to spravila," vysvetlila Sarah.

Derek sa striasol, keď pozoroval svojho synovca... ktorý v skutočnosti vyzeral, akoby si to užíval. Užíval si bozk s tým... tým kovovým kusom šrotu!

John po bozku cítil menšiu slabosť a takmer zabudol svoje ďalšie riadky. Jediné, na čo mohol myslieť bolo, aký bol rád, že Riley záhadne zmizla desať minút pred začiatkom predstavenia.

Cameron sa neuveriteľne činila po zvyšok hry. Oklamala každého... samozrejme, každého okrem Sarah a Dereka. Keď nadišiel čas na dramatické scény s umieraním, John sa pred príchodom na javisko zhlboka nadýchol a vošiel do hrobky, kde bola pochovaná Júlia.

John sa priblížil ku Cameroninmu úplne nehybnému telu. Páni, bola dobrá. Až príliš mu to pripomínalo deň, keď ju takmer spálil. Deň, keď sa postavil svojej matke, proti rozumnej veci, ktorú trebalo urobiť. Nemusel sa príliš namáhať, aby ukázal svoje emócie.

Pristúpil ku "Júliinmu" miestu posledného odpočinku a vytiahol fľaštičku s jedom.

Ako sa díval na jej úžasne nehybnú tvár, rozhodol sa zaimprovizovať. Scenár sa nezmieňoval o ďalšom bozku, hoci podľa Shakespearea tam mal byť. Spomenul si na Cameronine slová o "profesionalite". Vypil zelenú vodu z fľaštičky a predstieral dusenie.

"V bozku..." zašepkal, naklonil sa nad Cameron a pobozkal ju na pery. Mohol by odprisahať, že v obecenstve počul prudký nádych, zrejme znovu Derek. "... zomieram..." John sa zatackal a zrútil sa na javisko. Ostal úplne nehybne ležať a počúval zvyšnú časť scény. Počul ako mních zišiel dolu, počul ako sa Cameron prebudila a pýtala sa na Romea.

Počul, ako mních odišiel a zanechal Cameron kľačiacu vedľa neho. Keď začala hovoriť jej vlastný konečný monológ, počul emócie. Bolo to rovnaké zúfalstvo, ktoré počul v jej hlase, keď bola zakliesnená medzi dvoma nákladniakmi a prosila ho, aby ju nechal nažive. Bojoval sám so sebou, aby si udržal nehybnú tvár. Romeo predsa mal byť mŕtvy.

Náhle pocítil jej pery na svojich. Taktiež improvizovala, keď recitovala svoje riadky o tom, ako na jeho perách neostal pre ňu žiaden jed. Cítil, ako mu spoza opasku vykĺzla dýka a počul, ako povedala svoju poslednú vetu.

"Ó, šťastná dýka! Si späť doma. Stíš sa a nechaj ma umrieť!" Takmer sa usmial. Bola skvelá. Počul vzdychy nejakých mladších divákov, keď si vrazila zasúvaciu dýku do svojej hrude. Padla na zem vedľa neho a počul výkrik víťazstva, ktorý nepochybne patril jeho terminátor-fobickému strýkovi.

Niekoľko divákov ho nahnevane umlčalo. John bol uvoľnený, keď jeho a Cameron položili bok po boku na dosku, keď sa Kapuletovci a Montekovci dozvedeli o smrti ich detí a ukončili svoj spor.

Nakoniec diváci vstali a jasali. John sa postavil a natiahol ruku ku Cameron, aj keď vedel, že nepotrebovala jeho pomoc.

Aplaus stále pokračoval, keď John vošiel do zákulisia. Slečna Darbusová sa na neho čudne dívala.

"Boli ste báječní!" vykríkla. "To bolo najdojemnejšie predstavenie Romea a Júlie, aké som kedy u študentov videla!"

"Ehm, vďaka," povedal John.

"Boli ste tak emotívny," pokračovala. "Premýšľali ste už o kariére herca? Ten spôsob, akým dokážete hrať emócie... super!"

"Vďaka," zopakoval John a cítil sa trochu rozpačito. Jason, Romeov náhradník, prišiel a potľapkal ho po chrbte.

"Bol si skvelý, kamoš," povedal. "Excelentný výkon. Vyzeral si, ako by si naozaj bol do nej zamilovaný!"

Keď Jason odišiel, jeho slová rezonovali v Johnovi. "Myslím, že som..." povedal užasnuto.

"To čo bolo?" kričal Derek cestou domov. "Ty... ty... proste..."

"Bolo to iba hranie," povedal John zamračene a díval sa von oknom.

"Ty... pobozkal si to! Kováka! Trikrát!"

"Reese," ozvala sa Sarah prísne. "To stačí. On a Cameron dnes odviedli skvelú prácu v tej divadelnej hre.

"Ach, on a Cameron to spravili dobre," zahundral si pre seba Derek. "Nie je to človek... nemalo by to mať meno..."

John sa pozrel na Cameron s úškrnom. "Ako to, že Riley skončila uväznená v tej miestnosti?"

"Zamkla som ju tam," povedala jednoducho Cameron.

John nadvihol obočie. Podozrieval ju z toho, ale nečakal, že by s tým vyšla na bubon a priznala to. "To vážne? Prečo?"

"Derek povedal, že by chcel vidieť kovovú Júliu."

Pokračovanie vo forme sequelu To Be or Not To Be nabudúce smile

"Justice? But I don't serve justice, Watson, I serve the truth."  Sherlock Holmes

"I'm proud of you, Dustil. You aren't hanging onto a lie after you see it for what it is. Not everyone could do that." Carth Onasi

"If something's stupid but it works, do it." David "Livingstone" Cranbeck

4 Naposledy upravil: WolfDM (14.11.2010 00:27:19)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

To Be or Not To Be
autor: River2027
časové zasadenie: pokračovanie „Wherefore Art Thou, John Connor?“ a zasadené po „Brothers of Nablus“
žáner: dráma/dobrodružné
hodnotenie: T
varovanie: Toto je pokračovanie „Wherefore Art Thou, John Connor?“. Ak ste to nečítali, pravdepodobne budete zmätení. Obsahuje spoilery k „Brothers of Nablus“.
zhrnutie: Pokračovanie „Wherefore Art Thou, John Connor?“. John a Cameron idú na školský výlet do Kanady. Nanešťastie pre Connorovcov, Cromartie sa dozvedel o ich falošnej identite a sledoval ich do školy, kde sa dozvedel o ich výlete do Kanady.

1. kapitola: We should move to Canada (Mali by sme sa presťahovať do Kanady)

John Connor si dával pozor na to, aby znovu nevymeškal hodiny angličtiny. Hoci jeho účasť na školskej hre Romeo a Júlia ho zachránila pred prepadnutím, aj tak nehodlal riskovať.

Okrem toho musel dávať pozor na Cameron, ktorá sa spontánne zapísala na všetky hodiny v rámci svojho bývalého aliasu Phillipsová.

Riley bola stále nahnevaná na Cameron, odkedy ju Johnov Terminátorský ochranca zamkol do skrinky na rekvizity v noci tesne pred predstavením. Samozrejme, Cameron ju nielen zamkla, ale zámerne ju zabudla pustiť von. Slečna Darbusová ju našla neskoro v noci, keď tam išla vrátiť nejaké rekvizity. Riley bola viac než roztrasená a John sa cítil trochu previnilo kvôli tomu, že nepripomenul Cameron, aby ju pustila...

Po vystúpení každý prišiel na večierok. John bol skutočne prekvapený, keď jeho asociálna matka a strýko súhlasili, že sa takisto zúčastnia. Cameron skúsila urobiť koláčiky a Derek ... nuž Derek bol proste šťastný, že mohol jesť niečo iné ako palacinky na večeru...

John bol stále uchvátený zo svojej skúsenosti s Cameron, keď hrala na scéne. Preto sa, prirodzene, ani na sekundu nezaoberal myšlienkou, kde bola Riley. Teda dovtedy, pokiaľ nevrazila dnu so slečnou Darbusovou.

Pokiaľ išlo o Riley, prvú vec, ktorú urobila bolo to, že prikročila ku Cameron a s nevôľou sa na ňu zamračila. „Vďaka, že si ma tam dnu zamkla.“

„Nie je začo,“ odvetila Cameron.

John prevrátil oči, ale potom Riley obrátila svoj nahnevaný pohľad na neho. „Tebe ani nenapadlo ma ísť pohľadať?“

John sa okamžite bránil. „Bol som na scéne! Čo som mohol robiť?“

„A keď to skončilo? Bola som tam štyri hodiny!“ kričala Riley. „Ty si sa ani nečudoval, kde som bola?“

John zaváhal. Nevedel si vysvetliť, ako na ňu mohol zabudnúť. Bolo to preto, lebo bol stále viac sústredený na Cameron, stroj, ako na svoju živú, dýchajúcu, veľmi nahnevanú priateľku? „Ja... Ja neviem...“

Cameron sa dívala striedavo na Riley a Johna, zjavne popri tom analyzovala ich správanie. „Vyhrážaš sa Johnovi?“ opýtala sa Riley.

„Čo spravíš, ak áno?“ odsekla Riley nahnevane. Cameron spravila hrozivý krok k nej a John rýchlo schmatol Riley za zápästie a viedol ju k stolu s občerstvením.

„Okej, nezačínajme s tým,“ povedal v snahe upokojiť Riley. „Neskončilo by to dobre, ver mi.“

Riley sa na neho mračila, potom sa pozrela späť na Cameron. „Prečo? Myslíš si, že by som ju nezvládla? Som statočný strašidelný nindža, pamätáš? Vtedy si so mnou súhlasil.“

John pokrútil hlavou. „A ona je psychotická vrahyňa. Pamätáš, čo som ti hovoril o tých výkyvoch nálady? Potom by nasledovalo násilie, ver mi.“

Riley vyzerala, že sa trochu schladila. Bola pokojná, aj keď to v nej ešte stále kypelo, ale už nevyzerala, že by mu odhryzla hlavu. „Myslela som, že si iný, John.“

„Hej, ospravedlňujem sa, okej?“

„Ospravedlnenie nie je dosť dobré, John. Nechal si ma zamknutú v skrini.“

John rozhodil rukami. „To nie je to isté, ako keby som ťa tam ja zamkol!“

„Nie, ale tvoja strelená sestra hej.“Ako keby som jej v tom mohol zabrániť, pomyslel si John. Zhlboka sa nadýchol. „Riley...“

Zdvihla ruku a tým vylúčila akýkoľvek ďalší pokus o nápravu. „Musím ísť.“

John sa cítil bezmocne, keď sa díval, ako odchádzala preč.

V tú noc ležal v posteli, iba sa díval na strop a premýšľal. Aj potom, čo Sarah v aute povedala, Derek neprestal nadávať Johnovi, keď konečne prišli domov. Jeho strýko neustále pripomínal Johnovi, že Cameron nie je človek, a ani ním nikdy nebude. Snažil sa presvedčiť Johna, že to, čo robila, bola iba hra, nič viac.

John sa s ním vášnivo hádal, ale potom si uvedomil, že je to stratený prípad. Derek by nikdy nezmenil svoj názor ohľadom Cameron.

Ale čím viac o tom premýšľal, tým viac si uvedomoval, že jeho strýko mal pravdu. Cameron odvtedy neukázala žiadne odlišné emócie alebo správanie sa k nemu, aspoň nie tak, ako to u nej vídaval, a John sa začal čudovať, či jeho strýko nemal o Cameron pravdu; začal sa čudovať, či tej noci bolo jej hranie iba... hranie...

„Pán Baum.“

Hlas vytrhol Johna z jeho myšlienok, zdvihol pohľad a uvidel slečnu Darbusovú stáť rovno nad ním s očami zavŕtanými do jeho.

„Mohli by ste láskavo pripomenúť triede, čo som práve povedala?“ spýtala sa.

John cítil, ako sa čoraz viac červená; pozrel do svojich poznámok a iba si uvedomil, že tam neurobil ani čiarku.

„É, nie,“ odvetil.

Slečna Darbusová vzdychla a prekrížila si ruky na hrudi. „Vidím, že teraz je výborný čas na diskusiu o príležitosti na extra kredity, keďže niektorí z nás sú blízko toho, aby prepadli z testu...“

John cítil na chrbte niekoľko očí a skĺzol hlbšie do svojej stoličky. Cameron ho pozorovala z vedľajšieho radu. Mala na sebe svoju obľúbenú purpurovú koženú bundu, tú, ktorú sa tak snažila získať späť od chlapíkov, ktorí vykradli ich dom.

Je tu niečo, čo by Derek mohol uznať, pomyslel si. Vraví, že Terminátori si nemôžu vytvoriť puto, nech sa pozrie na Cameron a tú jej blbú bundu. Premýšľal, či cítila k nemu nejakú oddanosť.

„Kvôli veľkej produkcii hry Romeo a Júlia,“ začala slečna Darbusová. „A najmä úžasným, srdcervúcim výkonom Johna Bauma a Cameron Phillipsovej...“

Johnovi neunikol vražedný pohľad, ktorý Riley vrhla na Cameron.

„Rozhodla som sa, že pôjdeme na triedny výlet,“ dokončila slečna Darbusová. John zdvihol obočie. Výlet za extra kredity?

„O aký druh výletu pôjde?“ spýtal sa Jason Reynolds. „Má to niečo spoločné s učením?“

„Pôjdeme do Stratfordu v Kanade, kde budeme sledovať Shakespearovské hry.“

Riley prevrátila očami. „To znie tak, že sa budeme na tom dobre baviť,“ zahundrala sarkasticky.

Cameron ožila, na tvári mala záujem a John si spomenul, ako hovorila o tom, že by sa mali presťahovať do Kanady. Potlačil úsmev. Že by irónia?

„Prečo Kanada?“ spýtal sa.

Cameron okamžite odpovedala. „William Shakespeare sa narodil v roku 1564 v meste Stratford-upon-Avon v Anglicku. Kanadské mesto Stratford je pomenované po mieste jeho narodenia a je tam slávne divadlo, kde sa hrá veľa jeho drám.“

„Veľmi dobre, slečna Phillipsová,“ povedala slečna Darbusová potešene. „Aspoňže niekto dával pozor na mojej hodine. Mimochodom, účasť na ceste nebudem vyžadovať, ale každý, kto sa zúčastní, dostane značné množstvo extra kreditov. A verte mi, niektorí to budú potrebovať," namierila svoj pohľad na Johna.

„Hej, povedali ste, že ak budem hrať, tak neprepadnem,“ odporoval John.

„Nie, povedala som, že určite prepadnete, ak nebudete hrať,“ opravila ho slečna Darbusová. „Ešte stále ste si neuvedomili, ako to na škole chodí. Ale aspoň ste zlepšili svoju dochádzku.“

John sa zamračil a posadil sa späť do lavice so prekríženými rukami.

Odísť preč do Kanady? Jeho mama to určite nebude schvaľovať...

„Nie. Je to príliš nebezpečné.“

John vzdychol. Vedel, že to príde. „Mami, no tak,“ protestoval. „Je to len šesť dní. A ja naozaj potrebujem tie extra kredity.“

Sarah znovu zavrtela hlavou, signalizujúc tak koniec diskusie. „Nie je to bezpečné.“

„Nie je to bezpečné kvôli komu?“ protestoval John. „Cromartie ma v Kanade nikdy nebude hľadať! Skôr budem v bezpečí tam ako tu!“

Cameron prikývla na znak súhlasu. „Hovorila som vám, aby sme sa presťahovali do Kanady.“

„Takže vravíš, že v Kanade nie sú žiadni Terminátori?“ opýtala sa Sarah.

„Sú,“ odvetila Cameron. „Ale nemajú žiadne priame rozkazy, aby hľadali Johna. Nevedia, ako vyzerá.“

John prikývol. „Veď to vravím!“

„Pamätáš aj na druhú časť tej rovnice?“ poznamenala Sarah. „Ak zistia, kto si, budú vedieť, čo majú spraviť.“

„Mami, nezistia to,“ snažil sa ju presvedčiť John. „Ako by mohli?“

„Nevieš, koľko Terminátorov Skynet poslal, aby ťa našli. Cromartie by mohol mať spôsob, ako kontaktovať ďalších. A ak zistí, že ideš do Kanady... Zabudol si na T-888čku, ktorá bola poslaná späť na Martina Bedella? Alebo na tú, ktorá išla po Dr. Shermanovi? Nejaký Terminátor môže takisto byť umiestnený v Kanade.“

„Cameron bude so mnou,“ namietol John. „Budem v bezpečí!“

Sarah do neho zavŕtala zúrivý pohľad a John sa okamžite cítil hlúpo. „Viem,“ zahundral. „Nikto nikdy nie je v bezpečí.“ Rodinné motto Connorovcov...

„No tak, Sarah,“ ozval sa Derek. „Nechaj ho ísť. Budeme tu mať dosť starostí. A iné plechovky v Kanade pravdepodobne aj tak nenájdu.“

„Cameron ho našla,“ odvetila Sarah. „Cromartie ho našiel.“

„Oni ho hľadali,“ odporoval jej Derek. Pristúpil o krok bližšie. „Nechaj ho ísť. John už viac nie je malý chlapec. Musí sa odpútať, naučiť sa stáť na vlastných nohách. Potrebuje nejaký priestor.“

Johnov pohľad sa stretol s matkiným. „Vravíš, že chceš, aby som mal normálny život. Už rozumieš, prečo ti neverím?“

Sarah odvrátila pohľad.

Všetci mlčali, čakajúc na verdikt. John upieral svoj pohľad na svoju matku, Derek sa díval striedavo na Johna a Sarah a Cameron zvedavo pozorovala všetkých troch.

Sarah nakoniec prehovorila. „Musíš mi sľúbiť, že Cameron bude neustále pri tebe.“

Malý úsmev zasvietil na Johnovej tvári. „Sľubujem.“

Sarah skĺzla pohľadom na Cameron. „Nespusti ho z očí. Uisti sa, že je v bezpečí za každých okolností.“

„Nikto nikdy nie je...“

Sarah sa zamračila. „Nepoužívaj moje vlastné frázy proti mne, Plechová Slečinka. Iba ho udržiavaj čo najviac v bezpečí.“

„Prisahám.“

Keď nadišiel deň výletu, John začínal cítiť vzrušenie. Šesť dní, keď bude môcť byť normálny chalan, bude si môcť vyraziť von s kamarátmi, preč od toho všetkého. Šesť dní, kedy sa nebude musieť trápiť kvôli osudu ľudstva, ktorý mu spočíval na pleciach.

Cameron naložila batožinu a John priniesol príručný batoh do autobusu. Rozhodli sa podeliť o jeho batoh, keďže Cameron nepotrebovala nič okrem oblečenia. John naplnil batoh nezdravou stravou, mobilom a peniazmi. Podarilo sa mu prehovoriť Cameron, aby nechala doma svoju 9mm pištoľ, keď jej povedal, že mohlo by to spôsobiť značné problémy, keď by sa snažili prejsť cez hranice.

Cameron sa v autobuse čoskoro k nemu pridala, kým sa presúvala okolo niekoľkých ďalších študentov, ktorí sa usádzali vo svojich sedadlách.

„Nie je to bezpečné,“ sťažovala sa, študujúc sedadlá autobusu, keď si sadla vedľa Johna. „Nie sú tu žiadne bezpečnostné pásy.“

„Bezpečnostné pásy? Nie, toto je autobus.“

„Nie je to bezpečné.“

John prevrátil očami. „Nemôžem s tým nič robiť.“

Riley prešla okolo Johnovho sedadla, pričom mu schválne neopätovala jeho pohľad. John si vzdychol. Aké ťažké môže byť udržať vzťahy? Riley predsa nemohla byť na neho naštvaná navždy, nie?

Slečna Darbusová rýchlo zavolala dozor. Cesty sa malo zúčastniť dvadsaťštyri študentov. Keď autobus začal cúvať z parkoviska, John sa oprel o sedadlo.

„Ako dlho to potrvá?“ opýtal sa Cameron.

„Ak pôjdeme predpísanou rýchlosťou, približne tridsaťšesť hodín, štyri minúty. Bez zastávky na jedlo.“

„Nezastavujeme niekde na noc alebo také niečo?“

„Nie. Slečna Darbusová potom prevezme riadenie,“ odvetila Cameron. „Nemáme peniaze na to, aby sme mohli ostať v hoteli. A potrvalo by to omnoho dlhšie, kým by sme dorazili do nášho cieľa.“

„Ty si myslíš, že škola si prenajala nájomný autobus alebo také niečo,“ zahundral John. Zadíval sa na Riley, ktorá sedela sama o dva rady ďalej a dívala sa z okna. „Pôjdem si pohovoriť s Riley, okej?“

Neušlo mu, ako sa na Cameroninej tvári blysol hnevlivý pohľad, ale na jeho prekvapenie nepovedala nič.

„Čo?“ spýtal sa. „Nejdeš ma poúčať o 'bezpečnostnom riziku'?“

Cameron sa dívala dopredu. „Nikto nemá rád vyrývačov.“

John sa na ňu spýtavo pozrel, ale iba prikývol. „Hej.“

„Čo mám robiť, zatiaľčo budeš hovoriť s Riley?“

John pokrčil ramenami. „Neviem. Možno by si si mohla čítať slovník alebo také niečo.“

Cameron sa natiahla za ich ruksakom, ale John ju chytil za ruku. „Počkaj, ty si naozaj zobrala slovník na náš výlet?“

Cameron na neho nechápavo pozrela. „Nespím.“

„Tak si povedala. Ale nemôžeš to čítať pred ľuďmi. Vyzerala by si ako blázon.“

„Čo by som teda mala čítať?“

„Nemáme žiadne ďalšie knihy? Čarodejník z krajiny Oz alebo také niečo?“

Cameron sa odvrátila. „Nie.“

John sa pokúsil odhadnúť jej reakciu. „Rozčuľuje ťa Čarodejník z krajiny Oz?“

Cameron neodpovedala. John sa oprel späť o sedadlo, zmätený jej reakciou. Neuvažoval nad možnosťou, že Cameron by sa nepáčila tá podobnosť. Porovnávala sa s Kovovým mužom? Vedela, že nemá srdce?

Cameron sa stále dívala von oknom a John ju váhavo zanechal a zamieril tam, kde Riley sedela osamote.

Jessica Duncanová prechádzala halou smerom k svojej skrinke, keď jej pohľad upútal cudzinec vchádzajúci do školy. Vyzeral povedomý, ako by z nejakej TV šou alebo takého niečoho. Vyhnala tú myšlienku z hlavy. Každý má dvojča, nie?

Cudzinec sa zastavil pri najbližšom študentovi a povedal monotónnym hlasom. „Hľadám Johna Bauma.“

Študent bezmocne pokrútil hlavou a muž sa okamžite pohol k ďalšiemu študentovi. „Hľadám Johna Bauma.“

Jessica vykročila k nemu. „John Baum? Ten chalan, čo hral Romea? Je so mnou v anglickej triede. Počula som, že jeho mama je úplný prípad pre psychiatriu.“

Cudzinec naklonil hlavu a díval sa na ňu takým spôsobom, že to bolo trochu znervózňujúce. „Kde je?“

„Išiel na výlet do Kanady,“ vysvetlila Jessica. „Odišli asi tak pred hodinou. Práve ste ich minuli.“

„Kanada?“ zopakoval muž. Ten chlap je cvok... „Hej, do Stratfordu kvôli nejakej Shakespearovskej veci. Vyzeralo to na totálne nudnú vec, takže som nešla...“

„Je to on?“ Muž zodvihol čiernobielu fotografiu, ktorá vyzerala, akoby bola stiahnutá z bezpečnostnej kamery. Bol ten chlap poliš? Jessica pomaly prikývla. Muž vytiahol ďalšiu.

„Poznáte toto dievča?“

Jessica prikývla. „Hej, to je jeho čudná adoptovaná sestra, alebo také niečo. Cameron Phillipsová.“

Muž rýchlo schoval fotografie a nahodil falošný úsmev, ako by si ho prilepil na tvár. „Ďakujem za váš čas.“

Rýchlo sa ponáhľal preč, zanechajúc za sebou zmätenú Jessicu.

Cromartie sedel mlčky za svojím počítačom a nahrával fotky Johna Connora a ženského kyborga.

Rýchlo našiel kontaktnú informáciu na T-888-čku pri kanadských hraniciach. Jej primárna misia bola nájsť a zabiť jedného z budúcich spojencov Johna Connora.

Rýchlo odoslal dve fotografie 888-čke, spolu s nasledujúcimi pokynmi:

JOHN CONNNOR. Alias: JOHN BAUM

CAMERON PHILLIPSOVÁ – ŽENSKÝ KYBORG, TRIEDA T0K715

POLOHA: OPÚŠŤAJÚ OKRES LA, SMER STRATFORD, KANADA

CIEĽ MISIE:

ZLIKVIDOVAŤ

"Justice? But I don't serve justice, Watson, I serve the truth."  Sherlock Holmes

"I'm proud of you, Dustil. You aren't hanging onto a lie after you see it for what it is. Not everyone could do that." Carth Onasi

"If something's stupid but it works, do it." David "Livingstone" Cranbeck

5 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

2 kapitola: End of the Road (Koniec cesty)

Riley veľa nenahovorila, aj napriek Johnovmu pokusu to napraviť. John dohral nejakú kartovú hru s Jasonom Reynoldsom a nejakými inými chlapcami z triedy. Chlapci teraz sledovali filmy na Jasonovom prenosnom DVD prehrávači a Riley zaspala vo svojej sedačke, takže John sa vrátil späť a sadol si vedľa Cameron. „Kde sme teraz?“

„Denver, Colorado,“ odpovedala. „Stále máme pred sebou dvadsaťštyri hodín a tridsaťštyri minút.“

„Čoskoro by sme sa mali zastaviť a najesť,“ povedal John keď začul, ako mu zaškvŕkalo v žalúdku.“

„Nemal by si byť hladný,“ uviedla Cameron. „Mal si celý balík Cheetos.“

John pokrčil ramenami. „To bolo pred dvoma hodinami.“

„Čo povedala Riley?“

John zovrel pery. „Stále mi úplne neodpustila. To vďaka tebe.“

Cameron naklonila hlavu. „Nie som zodpovedná za Rileyne emócie.“

„Nie, len si ich spravila horšími,“ poznamenal chladne Johna. „Minimálne si ju mohla pustiť von zo skrine. Rovnako tak, keď skončilo predstavenie.“

Cameron bola znova ticho a John si povzdychol a oprel sa do sedačky.

„Mali sme odbočiť tým výjazdom,“ prehovorila Cameron. John znova otvoril oči.

„Čože?“

„Minuli sme výjazd.“

Vpredu, pani Darbusová nahnevane vydýchla. „Povedala som ti, aby si priniesol Tom-Tom!“ (Pozn. prekladateľa: je to značka GPS navigácie)

Cameron zmätene pozrela na Johna. „Kto je Tom-Tom?“

„Je to GPS,“ vysvetlil John. „Svetový pozičný systém. Je to minipočítač, ktorý pomáha šoférovi v navigácii.“

„Môžem pomôcť s navigáciou,“ povedala Cameron.

John pozrel dopredu, kde sa stále dohadovali šofér a pani Darbusová. „Yeah, stavím sa, že môžeš.“

„Ale nie som Tom-Tom.“


John si povzdychol. „Tak potom môžeš byť Cam-Cam.“

Cameron náhle vstala a šla dopredu. John vystrčil hlavu do uličky a sledoval ju.

„Môžem pomôcť s navigáciou,“ povedala Cameron.

Pani Darbusová sa na ňu nádejne pozrela. „Máš Tom-Tom?“

„Nie. Som Cam-Cam.“

John prevrátil oči a pani Darbusová sa zamračila. „Čože?“

„Predtým to povedal John,“ odpovedala rovnomerne Cameron, pozerajúc z okna. „Tu zabočte.“

Vodič zabočil a pani Darbusová si čoskoro uvedomila, že sú späť na trase. Pozrela na Cameron s prekvapením a úžasom. „Ako presne vieš, kam ísť?“

John zadržal dych, pripravený vybehnúť a zasiahnuť, ale našťastie, Cameron len odpovedala, “Vždy som sa chcela presťahovať do Kanady.“

„Prečo?“

„Je to bezpečnejšie.“

Pani Darbusová zdvihla obočie. „Bezpečnejšie?“

John sa rýchlo ponáhľal dopredu, predtým, ako mohla Cameron odpovedať. „Bezpečnejšie pre životné prostredie,“ improvizoval. „Recyklujú.“

Pani Darbusová pozrela podozrievavo z Johna na Cameron. Zrejme majúc pocit, že potrebuje pani Darbusovej dokázať, že Johnova odpoveď bola správna, Cameron sa pousmiala a povedala, „Sú zástancami zelených.“

Pani Darbusová bola zmätená, ale nespýtala sa na Cameronine motívy.

John sa vrátil späť do prednej časti autobusu, kde Cameron sedela, s očami zameranými na cestu, v sedačke navigátora,. „Ako sa drží Cam–Cam?“ spýtal sa.

„Držím sa,“ odpovedala jednoducho Cameron. „Stále máme dvadsaťjeden hodín jazdy.“

John sa otočil k pani Darbusovej. „Zastavíme čoskoro na jedlo?“

Pani Darbusová sa pozrela na diaľnicu. „Je tu nejaké občerstvenie na najbližšom výjazde?“

John sa pozrel, žmúriac na značky, ale nemohol vidieť dostatočne ďaleko.

„Je tam McDonalds,“ povedala Cameron.

Pani Darbusová vyzerala užasnuto. „Wow, máš úžasné videnie, slečna Phillipsová.“

Cameron sa pousmiala. „Áno. Mám 20-20.“ Potom sa pozrela späť von z okna. „Je tam detské ihrisko.“

„Úžasné,“ povedal sarkasticky John. „To je to, čo práve potrebujeme.“

„Použite túto výpadovku,“ povedala Cameron šoférovi autobusu.

John prešiel späť k svojej sedačke, schmatol svoj batoh a vybral dve päťdolárové bankovky. Autobus konečne zastavil na parkovisku McDonaldu a John vystúpil z autobusu s Cameron.

Jason vyliezol po Johnovi a jeho oči sa rozžiarili, keď uvidel budovu. „Ooh, aké sladké, detské ihrisko!“

Zamieril k nemu a Cameron sa otočila na Johna so samoľúbym úsmevom. „Vybrala som si dobre.“

Vstúpili do reštaurácie a John sa postavil vedľa Cameron v rade, podávajúc jej päť dolárovku. Vzala ju, vyzerajúc zmätene.

„Nepotrebujem jedlo,“ protestovala.

John prevrátil oči. „Musíš niečo jesť,“ povedal tlmene. „Ľudia si budú myslieť, že si divná.“

„Ľudia si už myslia, že som blázon.“

Zaváhal. „To nie je pravda. Ľudia ťa milovali v hre Rómeo a Júlia. Bola si.....neuveriteľná.“

Cameron sa na neho pozrela. „To neznamená, že si nemyslia, že som blázon. Riley si myslí, že som blázon.“

„Prečo sa staráš o to, čo si myslí Riley?“

„Pretože ty sa staráš o to, čo si myslí Riley.

John otvoril ústa a zavrel ich, keď uvidel Riley stojacu vedľa neho. Cameron sa otočila a požiadala o malý šalát.

Keď ho dostala, otočila sa, analyzujúc ju a vyzerala skoro znechutene.

Riley napla obočie. „Wow, nežartoval si, keď si povedal, že veľmi neje...“

„Yeah,“ súhlasil John. Nebol si istý, čo spôsobuje správanie Riley. Minimálne sa už nechovala nepriateľsky k nemu alebo Cameron. Pre túto chvíľu.

Otočil sa k pokladni. „Prosím si dvojitý slaninový cheesburger s hranolkami.“

Keď dostal svoje jedlo, Cameron sa na neho pozrela.“

„Toto jedlo má vysokú úroveň tuku, sodíka a -.“

John zdvihol ruku aby ju zastavil. Bol hladný a nebude ho deprimovať ohľadom jeho jedla, pričom nezáležalo, ako nezdravé bolo. „Teraz sa o to skutočne nestarám. Som hladný a tie Cheetos zmizli pred hodinami.“

„Toto je nezdravé,“ povedala Cameron, prejavujúc strach. „Mal by si skúsiť-.“

„Dobre, čo mám jesť?“ dožadoval sa John.

„Šalát je vhodnou voľbou namiesto mäsa. Môžeš si dať môj.“

Podala mu ho, ale John ho odtlačil preč. „Nechcem tvoj šalát, dobre? Toto je len jedlo. Nezabije ma.“

„Sarah mi povedala, aby som ťa udržala v bezpečí....“

„Myslela, aby si ma udržala v bezpečí pred....“ odmlčal sa, uvedomujúc si, že niekoľko jeho spolužiakov bolo v dosahu počutia. „....nich...“ Slová ako `Terminátor` upriamovali pozornosť.

„Povedala, aby som ťa udržala v takom bezpečí, aké je možné,“ opravila ho Cameron. „To tiež zahŕňa spotrebu potravín.“

John zaškrípal zubami. Jeho trpezlivosť bola oslabená z nedostatku jedla. „Počúvaj, idem si to tam zjesť. Môžem jesť čokoľvek, čo chcem. Takže, ak nie je môj život vo fyzickom nebezpečenstve, alebo ak nie som fyzicky ohrozený, nechcem počuť nič ďalšie.“

Cameronino tempo sa spomalilo a John ju nechal za sebou, presúvajúc sa, aby si sadol k stolu Riley. Cameron sa zdala, že si šla sadnúť sama.

Riley toho veľa nepovedala, keď si John sadol a on pohľadom prešiel na osamelú Cameroninu postavu. Zmocnil sa ho pocit viny. Čo to robím? Bol si tak istý, že prepadol Cameron po noci, keď spolu hrali. Čo ho presvedčilo o opaku? Bolo to Derekovo namietanie, že bola stroj? Bola to Sarah, ktorá mu neustále pripomínala jej status len ako ochrancu? Bola to Riley, ktorá sa vyvíjala ako horlivá odporkyňa Cameron?

Alebo to bola Cameron sama, ktorá neprejavovala žiadne ďalšie emócie, ktoré by presvedčili Johna o opaku?

Možno to bol on. Možno len nebol pripravený postaviť sa tvárou v tvár skutočnosti, že sa miloval s robotom.

John sledoval, ako si pani Darbusová šla sadnúť vedľa Cameron, pričom vyzerala veselá ako obvykle. Pokúsila sa začať konverzáciu s Cameron, ale terminátor sa obrátil k svojmu zvyčajnému necitlivému ja. Pozrela sa Johnovým smerom.....raz....a on sebou trhol, uvedomujúc si, čo sa stalo.

Snažiac sa napraviť veci s Riley, odtláčal od seba Cameron.

„Sme na moste Ambassador,“ oznámila pani Darbusová. „Čoskoro budeme na hraničnej kontrole, takže si pripravte svoje pasy.“

Cameron bola prepustená zo svojho miesta navigátorky a teraz sedela znova s Johnom. Pozerala cez vodu a cez tvár jej preletel ustaraný výraz.

„Čo?“ spýtal sa John.

„Most nie je veľmi taktická pozícia,“ uviedla. „Je to ľahko prepradnuteľné miesto.“

John si povzdychol. „Nikto nevie, že sme tu.“

„Nevieme to.“

John sa zamračil. „Prečo musíš byť tak negatívna? Nemôžeš si proste užívať cestu?“

„Nie som negatívna,“ odpovedala chladne Cameron. „som opatrná. Nemôžem pripustiť, aby sa ti niečo stalo.“

John sa oprel o okno, keď sa autobus priblížil k hraničnej kontrole. Keď policajt nastúpil do autobusu, John sa pokúsil necítiť nervózne. Žiaden policajt by sa nemal pýtať na jeho pas; nemal dôvod obávať sa.

Podal strážnemu dôstojníkovi svoj pas a muž ho rýchlo skontroloval a podal späť, čo spôsobilo, že John si vydýchol úľavou. Policajt preštudoval Cameronin a podal jej ho späť rovnako. John zachytil ako sa jeho ochranca intenzívne pozerá na policajtovu zbraň.

„Nerob to,“ rozkázal potichu.

„Potrebujeme zbraň,“ John,“ uviedla, akoby to bola najnormálnejšia vec na svete.

„Sme na dovolenke,“ odsekol späť. „Nebudeš schopná ju ukradnúť, bez toho, aby si ho nejako neupútala.“

„Je tu 34,2 % šanca, že bude príliš zamestnaný kontrolou pasov.“

John zavrtel hlavou. „Nestojí to za riziko. Neboj sa. Nikto nás tu nenájde. Skynet nevie, že sme tu, pamätáš?“

„Povedala som, že si nemyslím, že Skynet vie, že sme tu,“ opravila ho Cameron. „Je tu možnosť, že v Stratforde je T-888čka. Potrebujem zbraň.“

„Ty si zbraň,“ odpovedal John.

Stráž znova prešla okolo neho a Cameron sa zničujúco pozrela na Johna. On len zavrtel hlavou a uľavilo sa mu, keď Cameron poslúchla a nechala prejsť stráž bez konfrontácie.

John sa prudko prebudil, keď autobus narazil na výmoľ a zastonal. „Už sme tam?“

Cameron stále pozerala von z okna do temnoty. „Päť minút. Neboj sa.“

„Nebojím sa,“ zamrmlal John. „Ak som mohol vydržať tridsaťšesť hodín, môžem počkať ďalších päť minút.“

Pretiahol sa. Napriek mnohým zastávkam na jedlo a sprchu, sedel v sedačke desať hodín. Bolo tam málo čo robiť a on nemohol sedieť a pozerať ďalší Star Wars maratón.

„Kde je náš hotel?“ spýtal sa unavene John, šúchajúc si oči v snahe prebudiť sa.

„River Garden Inn,“ odpovedala Cameron. „Nachádzajúci sa na Rómeo Street.“

„Rómeo,“ odpovedal John. „Skutočne?“

„Je to blízko divadla Stratford. Sme skoro tam.“

Akonáhle dorazili do hotela, John sa už necítil unavene. Vzrušenie z niekoľkých ďalších dní sa na ňom začínalo prejavovať.

Pani Darbusová pozbierala všetky pasy kvôli ich hotelovými izbám a začala sa zaoberať jej zoznamom.

„Dobre,“ vyhlásila. „Izby sú nasledovné....Jason Reynolds s Johnom Baumom....“

Cameron zdvihla ruku.

Pani Darbusová si povzdychla. „Áno, slečna Phillipsová?“

„Musím zostať s Johnom.“

John si všimol ako sa Riley zamračila a niekoľko študentov sa zasmialo. John pocítil, ako mu rozpakmi sčervenala tvár.

„A prečo musíte byť s Johnom?“ opýtala sa trpezlivo pani Darbusová. „Môže sa postarať sám o seba, či nie?“

„Nie.“

John rýchlo vykročil dopredu. „Prepáčte, čo myslí je....nechce byť sama. „Ona....“ rozmýšľal nad odpoveďou. „....zacnelo sa jej po domove....“

„Nebude sama,“ pokúsila sa vysvetliť pani Darbusová. „Nikto nebude sám.“

„Musím zostať s Johnom,“ namietala Cameron.

Pani Darbusová si povzdychla. „Prečo sa tak bojíš o Johna?“

„Som typická prehnane ochranárska staršia sestra,“ odpovedala bez emócií Cameron.

„Nie si jeho sestra,“ odpovedala trpko Riley.

„Má pravdu,“ zasyčal John, nakloniac sa bližšie k Cameron. „Bolo by to nevhodné. Budem v poriadku, a budeš na druhej strane chodby.“

„To je pravda,“ povedala pani Darbusová. „Si v izbe 227 so......slečnou Dawsonovou.“

John zbadal, ako cez tváre Cameron aj Riley preletel pohľad hrôzy. Šok sa rýchlo zmenil na odpor, ako sa zlostne pozreli jedna na druhú. Cameron sa pozrela na Riley s jej najlepším smrtiacim pohľadom, takým, ktorý si zvyčajne rezervovala na súťaž v pretláčaní s Derekom.

John si ticho pískol. „Toto sa neskončí dobre....“

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

6 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

3. kapitola: A Mid-Summer Night (U prostred letnej noci)

John unavene ťahal svoj aj Cameronin kufor chodbou smerom k ich izbám. Cameron nepovedala ani slovo odkedy pani Darbusová rozdelila izby a John úprimne dúfal, že neplánuje spáchať na Riley atentát.

„Pozri,“ začal. „Potrebujeme pravidlá, dobre?“

„Pravidlá,“ zopakovala Cameron. „Ako čo?“

„Dobre, najprv, musíš používať posteľ.“

„Ja ne-.“

„Viem, že nespíš, ale ľudské dievčatá spia, takže musíš,“ odsekol späť John. „Tiež, sa musíš prestať chovať ako môj bodyguard. Spôsobuje to, že obaja vyzeráme divne.“

„Musím ťa ochrániť,“ odpovedala Cameron. „Ako to mám robiť, ak budeš v inej miestnosti?“

John sa na ňu pozrel. „Som si istý, že nájdeš spôsob. Teraz, v súvislosti s Riley, nepodnecuj s ňou žiadne súťaže v pohľadoch a nestoj príliš blízko, keď hovoríš s ľuďmi. Vieš prečo?“

„Je to strašidelné.“

„Dobre, yeah, je to strašidelné,“ súhlasil John. „A posledná vec, ale najdôležitejšia, za žiadnych okolností nemáš dovolené ju zneškodniť.“

Cameron naklonila hlavu. „Čo ak sa pokúsi zneškodniť ona teba?“

„To sa nestane,“ namietal John. Riley sa mu nikdy nepokúsila ublížiť, takže vedel, že je to isté. Ako povedal predtým, Riley nebola tá, ktorá sa ho pokúsila zabiť.

„Ako to vieš?“ spýtala sa Cameron.

„Verím jej.“

„Mne si tiež veril.“

John sa okamžite zastavil uprostred chodby a Cameron sa zastavila rovnako. John sa pristihol, že stratil slová. Odkiaľ to prišlo? Zrazu nevedel ako odpovedať a nakoniec sa zhlboka nadýchol. „To bolo predtým, ako si ty prestala dôverovať mne.“

Cameron naklonila hlavu na bok. „Ohrozil si sám seba, aby si ma zachránil. To nie je akceptovateľné.“

„Bolo to moje rozhodnutie,“ zahundral John. Pustil jeden kufor pred Cameroninu izbu a zamieril do vlastnej.

„Spi dobre, John,“ zavolala Cameron.

John sa zastavil s rukou na kľučke. Pokúšala sa zlepšiť mu náladu? Pochopila jeho reakciu? Nie, samozrejme, že nie. Je len stroj.

„Vďaka,“ zamrmlal.

Cameron vstúpila do hotelovej izby a rýchlo preskúmala oblasť. Riley práve opustila kúpeľňu; jej cestovná taška bola na stole, stále zazipsovaná a Cameron mohla vidieť v kúpeľni hrebeň.

Riley si už zarezervovala posteľ ďalej od dverí, čo bolo pre Cameron dobré. Druhá bola o šesť stôp bližšie k Johnovi.

Riley položila svoju tašku blízko svojej postele a zamračene sa pozrela na Cameron. „Vyjasnime si jednu vec, dobre? Len pretože si Johnova sestra, to neznamená, že musím byť na teba milá.“

„Len pretože si Johnova priateľka, to neznamená, že musím byť na teba milá,“ odpovedala rovnako Cameron, udržiavajúc oči zamerané na Riley. Riley sa nakoniec odvrátila a Cameron sa pousmiala. Nebolo to dostatočne dlhé, aby to mohlo byť nazvané `súťaž v pohľadoch`, takže Cameron usúdila, že to neporušilo Johnovo pravidlo.

Položila svoju vlastnú tašku a vstúpila do kúpeľne, zamerajúc sa na Rileyn hrebeň. Odstránenie hrebeňa by mohlo naštvať Riley, usúdila. Ak bude Riley naštvaná, nebude chcieť byť blízko Johna a John nebude chcieť byť blízko nej. Misia dokončená.

Cameron zdvihla hrebeň a pozrela na odpadkový kôš. Nedostatočné. Riley nebola úplne hlúpa. Hneď by hrebeň uvidela. Cameron sa otočila k záchodu. Rýchla analýza jej povedala, že hrebeň by neprešiel záchodom, nie v jednom kuse.

Cameron si prezrela hrebeň a prelomila ho na polovicu. Po zhodnotení, že len malé kúsky by boli schopné byť spláchnuté, pokračovala v lámaní hrebeňa na kúsky, ktoré potom hodila do záchoda. Potom stlačila splachovať a s uspokojením sledovala, ako boli čiastočky spláchnuté.

Riley by mala byť naštvaná.

Cameron sa usmiala.

John bol práve na hranici spánku, keď dostal nepríjemný pocit, že ho niečo sleduje. Otvoril oko a uvidel temný tieň stojaci pri nohách jeho postele. Rýchlo sa posadil, pripravený bojovať alebo utiecť, keď rozoznal postavu ako Cameron.

„Čo do čerta tu robíš?“ zasyčal. Toto bol spôsob, ako ho plánovala ochraňovať? Vydesiť ho na smrť státím pri nohách postele ako nejaký strašidelný duch?

„Nemohla som spať,“ odpovedala jednoducho Cameron.

John na ňu neveriacky pozeral. „To pretože nespíš. Proste som myslel, že to musíš predstierať! Prečo si tu?“

„Keď ľudia nemôžu spať, nájdu si niekoho, s kým si pohovoria,“ odpovedala tlmene.
„Nemôžeme hovoriť tu,“ protestoval John, ukazujúc na svojho chrápajúceho spolubývajúceho. „Jason spí.“

Cameron pozrela na dvere. „Môžeme sa prejsť.“

John si nebol istý, prečo to splnil, ale o niekoľko minút neskôr sedel na gauči v prázdnej hotelovej hlase, s Cameron vedľa seba.

Dlho nepovedala nič, takže John sa nakoniec podráždene zhlboka nadýchol. „Prečo si ma vytiahla sem?“

„Prečo si šiel?“ namietala pokojne.

Zovrel obočie. „ Nie som si vedomý, že by som na výber.“

„Vždy máš na výber.“

John si vzdychol. Vedel presne čo robí. „Je to o Riley, nie?“ opýtal sa. „Mama chcela, aby si mi dohovorila, že ju mám odkopnúť, mám pravdu?“

Cameron pozerala zmätene na neho. „Kam ju ideš odkopnúť? Budem ti s radosťou asistovať.“

John zdvihol ruku a prevrátil oči v stĺp. „Nie. Neodkopnem ju nikam. A rovnako ani ty. To znamená `rozchod`.“ Pri pohľade na Cameronin zmätený výraz, sa to pokúsil vysvetliť. „Rovnako ako nie sme dlhšie spolu, už nie je moja frajerka.“

„Áno,“ súhlasila Cameron. „Mal by si ju vykopnúť.“

John mrzuto pokrútil hlavou. „Nepochopila by si to.“

„Chápem viac, ako si myslíš,“ odpovedala Cameron. John neodpovedal a Cameron to nespresnila.

„Prečo viac nehovoríš moje meno?“

John sa zmätene dotkol vlastného nosa. Čo to malo znamenať? „Čože?“

„Vždy hovoríš moje meno, aby si získal moju pozornosť, keď si naštvaný. Už ho nehovoríš, keď sa so mnou rozprávaš. Prečo?“

John odvrátil pohľad a ťažko prehltol. „Záleží vôbec na tom?“

„Sarah hovorí `John`, keď s tebou hovorí veľakrát.“

„Keď je naštvaná,“ súhlasil John. V poslednej dobe bola na neho naštvaná často. Naštvaná, pretože si vychádzal s Riley, naštvaná že chcel normálny život, že sa nešťastnou náhodou skoro sám zastrelil, že bol zodpovedný za narušenie ich bezpečnosti.

„Ale stále to hovorí s láskou a súcitom,“ dodala Cameron. „Pri mne to nehovoríš.“

„Možno pretože je divné volať ťa menom.“
„Prečo?“

John zaváhal. „Pretože nie si človek. Nie si predurčená ním byť.“ Nenávidel to, že jej to musel povedať, nenávidel skutočnosť, že bola len stroj.

Cameron sa trochu usadila na gauči. „Vďaka za vysvetlenie.“

„Dlho si to nepovedala,“ uviedol John, v zúfalej snahe zmeniť tému.

„Nevysvetlil si dlhý čas nič,“ prišla odpoveď.

John si pretrel oči. Na túto konverzáciu bolo príliš neskoro. „Počúvaj. Prečo chceš so mnou hovoriť?“

Cameron sa obzrela a pozerala mu do očí s prázdnou tvárou. „Riley je pre teba hrozbou,“ povedala.

John obrátil oči v stĺp. Vedel som, že to príde, „Nestarám sa o to.“

„Je rozptýlenie. Musíš zostať zameraný na misiu.“

„Som v poriadku,“ povedal energeticky John. „Neboj sa o mňa.“

„Bojím sa o teba,“ odpovedala jemne Cameron.

John zovrel pery. Toto bolo stále divné. Bol unavený z toho, že každý mu diktoval život; s kým sa má stretávať a s kým nie. Bol unavený z toho, že všetci sa ho pokúšali udržať pred tým, aby mal normálny život.

Ako mohol mať normálny život, keď vedel, že koniec sveta sa rýchlo približuje.

„Musím sa ísť vyspať,“ zamrmlal. Nečakajúc na odpoveď sa postavil a odišiel po schodoch k svojej izbe.

Neobzrel sa späť a nevidel Cameron skľúčene ho pozorujúcu ako odchádza.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

7 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

4. kapitola: Romeo and Juliet (Rómeo a Júlia)

Riley sa prebudila, ale zistila, že Cameron už opustila izbu. Rýchlo skontrolovala ich program, a zistila, že o hodinu majú plánovanú akciu v divadle Stratford. Pretrela si unavené oči, vstúpila do kúpeľne a pozrela do zrkadla.

„Ugh,“ zahundrala si a žmurkla na svoj odraz. „Mám veľké čelo postele.“

Siahla po svojom hrebeni, len aby si uvedomila, že tam nie je. Zmätene sa zamračila. Kam som ho dala?

Prehľadala celú kúpeľňu, čudujúci sa, či ho možno nepremiestnila. Keď ho nenašla, jej druhá myšlienka bola, že ho vzala Cameron, čo sa nezdalo byť príliš neprirodzené, vzhľadom na Cameronino posledné správanie, takže Riley rýchlo skontrolovala zvyšok miestnosti, ale jej hľadanie neprinieslo nič.

„Úžasné,“ zamrmlala sarkasticky. „Dnes musím ísť na nadchádzajúce divadelné predstavenie a vyzerám ako Frankensteinova nevesta...“

Opustila miestnosť, pričom sa zamračila na Jason Reynoldsa, ktorý sa pokúšal zadržať smiech pri pohľade na jej kučeravé vlasy. Nepokúsila sa pozrieť na Johna, ktorého obočie sa v zmätku z jej zanedbaného vzhľadu spojilo.

Toto je také trápne, pomyslela si. Riley zaklopala na dvere ďalšej dievčenskej izby a rýchlo požiadala o kefu.

John sa rozhliadol po veľkej divadelnej miestnosti, v ktorej sa bude konať divadelné predstavenie. Pani Darbusová začala predstavovať ich prvú aktivitu. „Toto bude pred-predstavenie, v ktorom stretneme hercov a herečky a budeme sa podieľať na nejakých zábavných aktivitách.“

Johnom trhlo. Nejako si nebol istý, či predstava pani Darbusovej o zábave bola rovnaká ako jeho. Cameron stála po jeho boku ako zvyčajne a Riley sa stiahla, zrejme sa jej vyhýbajúc. John ju začul hovoriť ďalšej študentke o chýbajúcom hrebeni, alebo čokoľvek to bolo. Vzdychol si. Ak sa Riley niečo stalo, bol si celkom istý, že do toho bola zapletená Cameron.

Pani Darbusová im zarezervovala všetky sedačky v divadle Stratford. John si našiel sedadlo pred Riley a Cameron rýchlo zaplnila ďalšie po jeho boku.

„Spravila si niečo Riley?“ spýtal sa John ticho, aby nerozhneval pani Darbusovú.

„Nie,“ odpovedala rovnomerne Cameron. V chvíľach ako táto, nenávidel skutočnosť, že mohla tak perfektne kontrolovať svoju mimiku. Robilo to nemožným povedať, či klame.

Herci a herečky vyšli zo zákulisia a predstavili sa. Dievča, ktoré malo hrať Júliu prišlo dopredu s nejakými špeciálnymi pokynmi pre `zábavnú` aktivitu.

„Zahráme si malú hru,“ povedala veselo Júlia. „Aby ste si osvojili jazyk používaný v Shakespearových hrách, budeme vykrikovať niektoré Shakespearove urážky. Vyberiem pár ľudí z každej školy, vy prídete a dostanete kartu s napísanou urážkou a jedna osoba z každého tímu sa postaví proti študentovi z ďalšieho tímu a vykríkne svoju urážku.“

John ju prestal počúvať a pozrel na Cameron. „Takže, kde je jej hrebeň?“ popchol ju.

„Neviem,“ odpovedala Cameron.

„Nevieš alebo mi to nechceš povedať?“

„Neviem.“

John si priložil palce k spánkom. „Čo si s ním spravila?“

„Spláchla som ho v záchode,“ odpovedala jednoducho Cameron. „Neviem, kde je teraz.“

John neveriacky zavrtel hlavou. „Spláchla ho v záchode? Myslíš to vážne?“

„Tak poďme na to....blondínka tam v pravo...“ hovorila Júlia. John sa obzrel a uvidel, že herečka ukazuje na Riley, ktorá sa váhavo postavila a odišla dopredu, neistá, čo môže očakávať.

„A....bruneta sediaca pred ňou.“

Cameron sa zmätene pozrela na Johna. Jednoducho pokrčil ramenami. Nevedel, čo očakávať.

„Len....choď a sprav čo ti povedia...“ navrhol.

Cameron rýchlo preskúmala dav pre prípad akýchkoľvek hrozieb a neochotne ho opustila.

John bol trochu nervózny. Cameron a Riley pravdepodobne neboli najlepšou voľbou.

Díval sa, ako začali prvý dvaja študenti, každý prišiel z jednej strany javiska, stretli sa uprostred a kričali na seba nadávky pričom sa snažili dosiahnuť „tvrdé“ nadávky. Posmievanie sa pohybovalo od obhrýzania nechtov po `odporný lump`.

John si sotva všimol ostatných študentov, netrpezlivo čakal na to, kým sa Cameron alebo Riley objavili na javisku. Nakoniec zbadal Cameron na ľavej strane a okamžite pocítil ľútosť za dušu, ktorá by mala ísť proti nej. Pozrel sa na pravo a uvidel obeť, pričom sa takmer zadusil.

Riley tam bola tiež.

„Úžasné,“ zamrmlal. „Môže to byť horšie?“

Výzva bola vyvolaná a Cameron vykročila dopredu, k Riley, znova Johnovi pripomínajúc, že bola stroj na zabíjanie. Ak by nebolo Johnovho rozkazu, aby nikoho nezabila, stavil by peniaze, že Riley by bola mŕtva.

Rileyna chôdza bola dôveryhodná, ale v tvári mala trochu nervozity. A úprimne, kto by ju za to mohol obviňovať? John bol vydesený, keď uvidel Cameron prichádzajúcu si po neho, po tom čo `zlyhala`.

Dve bojovníčky sa zastavili tridsať centimetrov od seba. Ani jedna neprehovorila, zamerali sa na seba a pozerali si do očí, pričom John vedel, že Riley nemá žiadnu nádej na víťazstvo.

„Uh, jedna prehovorte,“ popchla ich Júlia, spozorujúc nepríjemné ticho, ktoré vyvstalo. Sama si ich vybrala, pomyslel John

Riley nakoniec žmurkla a John uvidel pomalý úsmev víťazstva, ktorý sa rozžiaril na Cameroninej tvári.

„Blondie,“ vložil sa so záchvatom otrávenia do toho mladý muž, ktorý hral Mercutia. „Si na rade.“

Riley očervenela a pozrela na svoju kartu. „Blázon smrti.“

Cameronine oči prebleskli a John dúfal, že to nevezme príliš doslovne. Bola to pravdepodobne najhoršia urážka, ktorá mohla byť povedaná bezcitnému kyborgiemu stroju na zabíjanie. Cameron pozrela na svoju vlastnú kartu a mrazivým tónom prehovorila, „Si bláznivá hlupáčka.“

Riley ustúpila a John si povzdychol. Dokonca aj Júlii a Mercutiovi sa viditeľne uľavilo....buď to, alebo sa čudovali či by mohli vykopnúť Riley a Cameron z divadla. John sledoval, ako sa Cameron otočila preč od Riley a zamierila späť ku schodom. Cítil, ako z neho opadla úzkosť.

Riley bola menej, ako šťastná.

„Taco Bell,“ uviedol John, rozhliadajúc sa po preplnenej reštaurácii so zdvihnutým obočím. „Páči sa mi, že jeme v americkej reštaurácii v Kanade.“

„Taco Bell je Mexická,“ odpovedala vážne Cameron. „A nechápem, prečo si sťažuješ. Máš rád Mexické jedlo. Pripomína ti to čas, keď si žil v Mexiku.“

John zdvihol prekvapene obočie. Iste, bola to pravda, ale... „Nemyslím si, ž som ti to niekedy povedal.“

„Zatiaľ nie.“

John si nemohol predstaviť, ako odpovedať. Riley prišla k jeho boku, udržiavajúc si odstup od Cameron. Na jej tvári sa objavil výraz obáv. „Myslíš, že berú len Kanadské peniaze?“

Johnove oči sa rozšírili. Na to ani nepomyslel. „Oh, sakra,“ zamrmlal. V peňaženke mal len Americké peniaze. „Zabudol som si zmeniť menu,“ zastonal. Cameron. Cameron nikdy na nič nezabudla.

„Áno.“

Nespravila žiaden pohyb, aby mu nejaké dala a uvedomil si, že vo svojej žiadosti nebol dostatočne jasné. „Môžeš mi nejaké požičať?“ popchol ju.

„Áno,“ povedala Cameron, podávajúc mu päť dolárov.

John si ich vďačne zobral. „Vďaka.“

Riley zaváhala. „John, myslíš, že by som si mohla požičať nejaké peniaze?“

John pozrel znova na Cameron. „Môžem si požičať tiež pre Riley?“

„Nie,“ odpovedala chladne Cameron. „To je všetko, čo mám.“

John sa zamračil. Keby nepovedal, že je to pre Riley, pravdepodobne by mu ich dala. Potom znova, možno vytušila jeho zámer. Nebola hlúpa a poznala ho dobre.

Riley sa nepríjemne pozrela z Johna na Cameron. „To je v poriadku, John. Každopádne nie som hladná.“

John pozrel na Cameron a podal Riley svojich päť dolárov. Cameron to rozhorčene sledovala, ale neponúkla mu žiadne ďalšie peniaze. Možno skutočne nemala žiadne ďalšie.

Po tom čo si Riley objednala, John si sadol vedľa nej a ona mu ponúkla nachos. Vďačne si ho vzal, pričom mu žalúdok zaškŕkal. Nevšimol si Cameron prichádzajúcu jeho smerom, až kým nehodila svoju tácku s kuracím quesadilla a nachos popred neho, bez zastavenia. Sledoval ju, až kým neprešla k miestu, kde Jason a pani Darbusová sedeli s niekoľkými ďalšími študentmi.

Riley vrhla na Johna zmätený výraz. Jednoducho pokrčil ramenami, a jeho myseľ vírila pri Cameroninom geste. „Nie je veľký jedák,“ pripomenul jej, rozbaľujúc quesadilla. Bolo to presne také, aké to mal rád. Keď Riley znova začala jesť, jeho pohľad sa stočil k Cameron, ktorá vyzerala trochu mimo medzi Jasonom a jeho priateľmi.

Pocítil intenzívny pocit viny z toho, že ju opustil.

„Toto je nič oproti našemu školskému výkonu,“ chválil Jason. Cameron sedela vedľa neho na balkóne s Johnom po svojej pravici. Riley bola v rade za ním, vedľa pani Darbusovej.

„V tej hre si bola bombová,“ povedal Cameron Jason.

Cameron naklonila hlavu na stranu. „Som bombová?“ Pozrela na Johna a oči sa jej rozšírili. „Priviedla som ťa do nebezpečenstva?“

John vydýchol. „Nie. Je to len výraz. Znamená to, že si bola skutočne, skutočne dobrá.“

„Oh, vďaka za vysvetlenie.“

Svetlá zhasli a John sledoval Rómea a Júliu. Na scéne vypukol boj medzi klanmi Montague a Capulet. John si hneď všimol, že začali s moderným nádychom, s hercami oblečenými v normálnom oblečení. Zaujímavé, pomyslel.

Paris na javisku nabil a zdvihol guľomet. Cameron náhle udrela do Johna s takou silou, že ho odhodila zo sedačky na podlahu, za kryt balkónovej steny.

„Zostaň dole!“ rozkázala.

John bojoval s hviezdičkami, po tom, čo jeho hlava narazila na podlahu. „Prestaň!“ zasyčal. „Nepokúša sa ma zabiť!“

Cameron si kľakla, pozerajúc cez vrch balkóna. Paris riešil hašterenie rodín. John sa vyškriabal na kolená, pozeral na ňu, ignorujúc cudzie pohľady, ktoré dostával z ostatných divadelných balkónov.

„Prečo si to spravila?“ dožadoval sa.

„Tvoj život bol v nebezpečenstve,“ povedala jednoducho.

„Bola to súčasť hry!“ zasyčal.

„V hre Rómeo a Júlia nie sú žiadne zbrane.“

„Zmodernizovanie sa začína prejavovať, takže sú stále aktuálne!“ protestoval John.

„Pán Baum, slečna Phillipsová,“ zasyčala ostro pani Darbusová. „V divadle sa nevyrušuje! Sadnite si na svoje sedačky, alebo budem musieť vás dvoch požiadať, aby ste odišli!“

John si rýchlo sadol späť, snažiac sa naladiť na smiech svojich spolužiakov. Cameron si rovnako sadla, vyzerajúc viac zmätená ako rozpačitá.

John sa ju pokúšal po zvyšok hry ignorovať, snažil sa zamerať na to, čo sa dialo na pódiu. Zistil, že je to neuveriteľne ťažké, ako sa blížil koniec, pretože si živo spomínal na svoj výkon s Cameron.

„Oh, Rómeo!“ vykríkla v zúfalstve Júlia, držiac mŕtve telo svojho manžela. John takmer mohol počuť Cameronin hlas na mieste Júlie. Spôsob, akým prejavila emócie, pocit jej rúk ako ho objala....

Vedľa neho, Riley vydýchla. „Wow, je skutočne dobrá herečka.“

Herečka. Vedel, že odkazuje na Júliu na javisku, ale slová Riley rezonovali v jeho srdci. Pretože Júlia na javisku práve teraz len hrala. A Cameron hrala tiež.

Pozrel na svojho ochrancu. „Yeha,“ súhlasil. „Je...“

Späť na pódiu, Júlia znova zúfalo pobozkala Rómea a John to naraz nemohol pobrať. Postavil sa a rýchlo zamieril k východu. Bol si až príliš vedomý Cameron, ktorá ho náhlivo nasledovala. Dobre. Nechaj ju prísť. Potrebuje to počuť...

Keď vstúpili do záhrady divadla, otočil sa k nej.

„Všetko to bola lož, nie?“ ticho prehovoril. Derek mal pravdu. Si len stroj. Nemôžeš cítiť. Nemôžeš milovať....

Cameron naklonila hlavu a v jej výraze sa objavilo zmätenie. „Čože?“

„V hre. Všetko to bola....lož....“

„Nebola to lož,“ odpovedala Cameron. „Bolo to len hrané.“

„Len hrané,“ odfrkol si znechutene John. „Neklam mi. Ak to bolo len hrané, nezamkla by si Riley v skrini, nie?“

„Zamkla som Riley do skrine, pretože bola pre teba hrozbou.“

„Akou hrozbou?“

„Mohla ti dať bozk na dobrú noc.“

„Bozk na dobrú noc?“

„Áno. Bozk smrti. Derek mi o tom povedal. Videl to v TV.“

„Riley pre mňa nie je hrozbou, dobre? Ohrozila ma niekedy? Pokúsila sa ma niekedy zabiť?“

John uvidel, ako v jej tvári prebleskla bolesť. Jej oči sa na neho upreli, ale nebol to jej zvyčajný pohľad. Bol v ňom smútok. John vydržal jej pohľad, jeho vlastné oči intenzívne horeli. Musela to pochopiť. Riley nebola stroj. Riley nebola hrozba.   

Cameron bola.

Akoby čítala jeho myseľ, Cameron sklonila oči a John si uvedomil, že práve vyhral nad terminátorom. S Cameron. Spravil krok bližšie, cítiac sa odvážnejší.

„Ak si len hrala, nemala by si byť žiarlivá. Musíš niečo cítiť. Čo je to?“ Malá časť neho na §u kričala, aby povedala slová, ktoré tajne túžil počuť, slová, ktoré počul predtým, ale neveril im: Milujem ťa John a ty miluješ mňa!

Cameron zrejme váhala. „Neviem.

John zovrel pery, sa jeho srdce potemnelo. „To je to, čoho som sa bál, že povieš.“ Pomaly zavrtel hlavou. „Derek mi hovorí, že nie si človek, nie si hodná lásky alebo dôvery. Je to pravda? Nie si nič iné, len zbraň?“

„Nie som zbraň, som kyb-.“

„Zabíjaš veci pre mňa, si zbraň,“ odsekol späť John. „Ale ja....hlúpo som myslel....myslel som, že by si mohla byť viac. Myslel som, že si odlišná.“ Zavrtel hlavou a smutne na ňu pozeral. „Myslím, že som sa mýlil.“

Cameron vyzerala ustarostene. „Nechápem. Čo chceš aby som spravila?“

Chcem, aby si bola človek. „Nič,“ povedal namiesto toho. „Len....nechaj ma samého. Prosím.“

Otočil sa preč. Nevidel jedinú slzu, ktorá stekala po Cameroninej tvári, nevidel jej zmätok.

Nevidel to, pretože to už nechcel vidieť.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

8 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

5. kapitola: Taming of the Shrew (Skrotenie zlej ženy)

Cameron vstúpila do svojej hotelovej izby ešte predtým, ako sa Riley vrátila. Johnove slová boleli. Bola nahnevaná a to bolo neakceptovateľné.

Pani Darbusová oznámila, že večera bude o deväť minút. Cameron preskúmala miestnosť. Bola tam zima, takže zobrala svoju ružovú bundu. Zbadala Rileyn ťažký kabát visiaci na dverách a naklonila hlavu, pozerajúc sa na neho.

Riley bude potrebovať svoj kabát. Jeho premiestnenie by mohlo Riley nahnevať. A nahnevaná Riley nie je dobrá spoločnosť pre Johna. Cameron schmatla kabát a vyšla do chodby. Po vykonaní vizuálnej kontroly, aby sa uistila, že Riley ešte nie je v okolí, prišla ku košu na pranie a hodila do neho Rileyn kabát.

Uspokojene sa usmievajúc zišla späť po schodoch dole, kde sa zhromažďovali študenti na večeru.

Keď dorazili do Pizza Hut, Cameron mohla povedať, že John bol na ňu stále nahnevaný. Riley tiež. Dievča sa triaslo zimou, aj keď malo oblečenú mikinu naviac. Cameron sledovala ako si John zobliekol kabát a umiestnil jej ho okolo ramien. Riley sa začervenala a usmiala, na čo Cameron stuhla.

Neočakávaná časť Johnovho správania.

John sa na ňu nepriateľsky pozrel. Vedel presne, kto vzal Rileynu bundu a nebol z toho šťastný. Cameron odvrátila pohľad. John to robil obtiažnejšie.

Po večeri v Pizza Hut, pani Darbusová im oznámila, že majú hodinu voľna, predtým ako pôjdu na ďalšie predstavenie. John bol stále z Cameron frustrovaný, po scéne z reštaurácie. Prečo sa zamerala na Riley: Nemohla žiarliť, takže to nedávalo zmysel. Stále o tom uvažoval, keď vstúpil do chodby a uvidel Riley vychádzajúcu zo svojej izby. Jeho oči sa okamžite zamerali na jej bundu, veľmi známu bundu. Pocítil, ako mu stuhla krv a váhavo sa rozhliadol naokolo, aby sa uistil, že majiteľka bundy nie je v chodbe.

„To je Cameronina bunda?“ dožadoval sa.

Riley sa obzrela pri Johnovom pubertálnom tóne. „Hej, kľud, ona vzala moju ako prvá...“

John pocítil vlnu paniky. Cameron zabila posledného chlapa, ktorý jej ukradol milovanú bundu. Aj cez jeho priamy príkaz nezabiť Riley, toto by mohol byť pre Cameron rozhodujúcim faktorom, aby ju zabila, čo pravdepodobne plánovala.

„Okamžite to vyzleč,“ rozkázal. „Rýchlo.“

Riley na neho nechápavo pozerala. „Prečo?“

Cameron sa náhle vyšla spoza rohu, zbadajúc Johna a Riley. Pomaly prišla bližšie, s očami zameranými na Riley.

„Tu je dôvod,“ zamrmlal John.

„Moja bunda,“ povedala chladne Cameron. „Daj mi ju.“

Riley zdvihla obočie. „Poď a zober si ju.“

Cameron spravila krok vpred, majúc v pláne presne to, čo navrhla Riley a John sa rýchlo postavil medzi ne. „Hej, počkať. Cameron, stoj.“

Cameron sa zastavila s očami upretými na Riley. John sa otočil späť k nej.

„Riley, daj jej to,“ povedal pomaly.

Riley vyzerala menej ako šťastná, ale vyzliekla si bundu a hodila ju Cameron, ktorá ju chytila bez toho, aby od Riley odtrhla oči.

„Riley, prečo nepočkáš dole?“ navrhol John. Riley sa chystala protestovať, ale uvidela Johnov prosiaci pohľad aj Cameronin kamenný pohľad. V nemom súhlase prikývla. Akonáhle bola preč, John sa otočil k Cameron, teraz rozzúrený.

„Prečo si to spravila?“

„Ukradla moju bundu,“ odpovedala pokojne Cameron, akoby to ospravedlnilo jej konanie.

„Takže si ju chcela zabiť?“ dožadoval sa John.

„Je to moja bunda.“

„Čo máš s tou bundou bundou?“

„Je to moja obľúbená bunda. Každý, kto sa jej dotkne, zomrie.“

„Yeah, viem. Mama mi to povedala. Čo ak by sa jej dotkla ona?“

„Je to proti môjmu naprogramovaniu, ublížiť Sarah Connor,“ odpovedala Cameron.

„A Derek?“

„Derek by mohol zomrieť, ak by sa jej dotkol.“

John potlačil úsmev. „A čo ja? Zabila by si ma, ak by som sa jej dotkol?“

„Nie. Mojou úlohou je tvoja ochrana. Môžeš sa jej dotýkať, ako sa ti páči.“

John očervenel a odvrátil pohľad. „Povedal som ti, aby si nezabila Riley.“

„Nezbila by som ju.“

„Len by si jej ublížila, nie?“

„Mala 86% šancu prežiť pád z druhého poschodia.“

John sa zamračil. „Nové pravidlo. Nebudeš fyzicky ubližovať Riley. Dobre? Nijako. Zvlášť ju nevyhodíš z druhého poschodia. Chápeš?“

„Áno. Chápem.“

„Dobre,“ zavrčal John.

John nemohol pochopiť sám seba. Jednu chvíľu bol naštvaný na Cameron za to, že je stroj a o chvíľu neskôr ju podvedome hľadal v dave ostatných študentov, vstupujúcich do divadla Stratford. Nezaslúži si to, hovoril sám sebe. Nebola to jej chyba, že nechápala ľudské emócie. Nemal by si na nej vylievať svoju frustráciu.

Nezáležalo na tom, čo spravil, nezáležalo ako veľmi sa snažil, stále mu v mysli vyvstával rovnaký záver. Staral sa o ňu. Veľmi. Viac, ako by sa mal. A nezáležalo na tom, čo mu povedali jeho strýko, jeho mama, alebo dokonca Riley. Nič to nemenilo. Napriek tomu, čo spravila jemu a jeho priateľom, napriek tomu, čo sa medzi nimi stalo, nemohol ju nenávidieť.

Ale ani ju nemohol milovať.

Bolo to pokrytecké, povedal sám sebe. Trénoval celý svoj život, aby bol schopný bojovať a ničiť tieto veci. Nemohol sa zaľúbiť do jedného z nich. Derek mal pravdu vo veľa veciach.

A snažil sa. Zúfalo sa ju snažil ignorovať, odtlačiť ju preč. Snažil sa vyhovoriť sám sebe presvedčenie, že v hĺbke duše, v hĺbke podstaty kyborga, ho tiež miluje. Bolo to nemožné, presne ako mu to hovorili všetci okolo neho.

Takže, aj keď ju nemohol milovať, mohol sa o ňu stále starať. Stále mohli byť priateľmi. A práve preto, keď si vybrali sedačky na ďalšie divadelné predstavenie, uistil sa, že si vybral jednu hneď vedľa nej.

Nezareagovala, aj keď si bol istý, že bola trochu prekvapená, ohľadom skutočnosti, že len pred chvíľou na ňu kričal. Možno bola na to zvyknutá. Možno bol v budúcnosti rozpoltený.

Predstavenie začalo. Tento krát to bola hra „Skrotenie zlej ženy“, také, ktoré John nikdy predtým nepočul. Hovorilo príbeh o Petruchovi a Katherine, svojhlavej „žene“. Petrucho s ňou zažil rôzne fyzické trápenia – „Skrotenie zlej ženy“ – až kým sa nestala poslušnou nevestou.

Keď začalo skutočné mučenie, Cameron sa zľahka dotkla jeho ramena. „Prečo jej ubližuje?“

John zaváhal, snažiac sa prísť s najlepším spôsobom, ako to vysvetliť. „On...snaží sa, aby mu bola podriadená. Aby ho počúvala. Som si istí, že o tom vieš všetko.“ Koniec koncov, bola terminátor.

Cameron súhlasila. „Áno. Vypočúvala som Allison, až kým sa nepoddala.“

John sa na ňu pozrel, stratiac záujem o hru. Stále nevedel, kto táto Allison bola, alebo prečo nazývala Cameron sama seba Allison. Nikdy mu to nevysvetlila a on sa nikdy nepýtal. „Kto je Allison?“

„Allison Young,“ odpovedala Cameron. „Z Palmdale. Vybral si ju. Bola z tábora Connor.“

„Allison z Palmdale,“ zopakoval John. „To bola ona, o ktorej si si myslela, že si ona, keď si stratila pamäť?“

„Mám všetky Allisonine spomienky,“ odpovedala Cameron. „Bola som vyrobená, aby som vyzerala ako ona. Zajali sme ju a ja som ju zlomila. Klamala mi; odmietla mi pomôcť dostať sa k tebe. Zlomila som jej krk a vzala som jej náramok, aby som sa dostala do tvojho tábora.“

Úžasné....ďalšia osoba, ktorú treba pridať na zoznam tých, ktorí zomreli pre Johna Connora. „Čo sa stalo? Ja....“ zaváhal. „Veril som ti?“

„Neviem.“

John neveriacky zavrtel hlavou. „Nevieš?“

„Vymazali nám spomienky, keď nás preprogramovali.“

„Ale pamätáš si vypočúvanie,“ protestoval John. „Tieto spomienky stále máš.“

„To sú spomienky Allison, nie moje.“

John sa oprel o sedačku. „Takže, keď si sa pýtala, `ublížil si mi` bol to Allisonin strach? Z jej mučenia tebou?“

Na Cameroninej tvári zbadal náznak neistoty. „A....bol tam muž, ktorý prišiel ublížiť Jody. Vyhrážal sa nám. Dala som mu svoje peniaze, aby nás nechal ísť.“

John sa zamračil. „Počkať...proste si ho nezabila?“

„Nevedela som, že môžeme. A áno.“

„Áno?“

„To je dôvod, prečo som sa pýtala.“

John sa otočil vo svojej sedačke tvárou k nej, a pevne jej uchopil ruku. „Nikdy by som ti neublížil,“ povedal dôrazne.

„Mal by si,“ odpovedala.

John sa zamračil. „Čože?“

„Povedala som Sarah, že ak by som sa niekedy znova pokazila, nemá ťa nechať priviesť ma späť.“

John zovrel pery. „Ale privediem,“ povedal. Neexistovala možnosť, ako by ju mohol znova nechať ísť. Potreboval ho. Bol tu, aby zabezpečila jeho prežitie. Zachránila mu život. Vždy mu zachraňovala život. Cameron bola ticho, spracúvajúc jeho presvedčenie.

John sa znova oprel, sledujúc hru, dúfajúc, že by mohla pochopiť. Vždy ťa privediem späť.

Jej prvý pokus o získanie Johna a „odstránenie“ Riley bol neúspešný. Potrebovala novú taktiku, ktorá nezahŕňala ublíženie Riley. John by bol veľmi naštvaný, ak by ublížila Riley. Nechcela ho znova nahnevať. Nie, keď bol k nej taký milý v divadle. Chcela, aby to tak zostalo. Bolo to tak, ako to malo byť.

Ale Riley bola stále prekážkou.

Vzhľadom k zákazu fyzického ublíženia Riley, Cameron sa rozhodla Riley jednoducho nahnevať. Strávila extrémne dlhý čas v sprche, približne tridsať-tri minút s vodou nastavenou len na horúcu. V rovnaký čas pustila horúcu vodu aj v umývadle.

Počula ako Riley zaklopala na dvere po sedemnástich minútach. „Už si tam skončila?“

„Nie,“ odpovedala Cameron. Už nebola v sprche, aj keď stále tiekla, kým si maľovala nechty.

Nakoniec Cameron opustila kúpeľňu a Riley prešla zamračene okolo nej. Cameron počkala pri dverách, kým Riley vstúpila. Zapla vodu a Rileyn výkrik jej bol odmenou.

Cameron sa usmiala.

Toto nebolo fyzické ubližovanie Riley.

Všetci boli pozvaný na skupinové sledovanie filmu v prízemnej obývačke. Pani Darbusová vybrala „Princeznú nevestu.“ Niekoľko chlapcov zastonalo a premýšľalo o pobyte vo svojich izbách, až kým Jason poukázal, že tam je bojovanie s mečmi, desivé príšery, smrť, pomsta a mučenie. John sa tiež pridal, keďže to bolo lepšie ako ísť do postele skôr.

John si nebol istý prečo, ale Riley sa rozhodla nezúčastniť sa zhromaždenia. Začul niečo o tom, že nešla teplá voda, ale nevedel nič ďalšie. Cameron, samozrejme, sa k nemu pripojila na gauči, keď sa všetci usadili aby sledovali film.

Keď sa dostali k časti, kde Westley hovorí svoje slávne, „Ako si praješ“ a dedko vysvetľuje, že v skutočnosti myslel. „Milujem ťa,“ Cameron sa so zmätenými očami otočila k Johnovi.

„Ako `Ako si praješ` znamená rovnaký výraz ako `Milujem ťa`?“ spýtala sa.

John sa zhlboka nadýchol. „Dobre...uh, hovorí `ako si praješ` čo znamená, že je ochotný spraviť čokoľvek, čo chce, pretože ju miluje. Dáva to zmysel?“

„Počúva ju, pretože ju miluje,“ odpovedala Cameron.

„Yeah,“ súhlasil John. „Chce, aby bola šťastná, takže je pre ňu ochotný spraviť čokoľvek.“

Pozrel sa jej do očí a Cameron sa pousmiala. „Vďaka za vysvetlenie.“ Bol to jej tón, ktorý mu to povedal druhý krát. Bol to rovnaký tón, akým použila prvý krát, keď k nemu prehovorila, keď sa stretli, predtým ako vedel, že je terminátor, predtým ako sa ho Cromartie pokúsil zabiť. Späť, keď boli len John a Cameron.

Z nejakého dôvodu pocítil ako mu začervenala tvár a rýchlo sa zameral späť na film. Bol si vedomý toho, že sa ich ramená zľahka dotýkali a skutočnosti, že na neho pozerala o niekoľko sekúnd dlhšie, ako bolo nevyhnutné.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

9 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

6. kapitola: Hamlet (Hamlet)

Keď sa John dostavil na raňajky, našiel Cameron ako jedla misku cerálií. Pozrela na neho, zdanlivo sklamane.

„Nemajú palacinky,“ povedala.

John si odfrkol. „Dobre,“ zamrmlal. Posledná vec ktorú chcel mať na raňajky boli ďalšie palacinky.

Pani Darbusová vošla dovnútra, veselá ako obvykle. John si sadol vedľa Cameron a zagúľal očami.

„Nikto by nemal byť ráno taký šťastný,“ zamrmlal.

„Dobre sa vyspala,“ uviedla Cameron. „Má vyššiu úroveň energie.“

John znova zagúľal očami. „Nemusíš znieť tak....technicky, pokiaľ spolu len hovoríme.“

„Oh,“ povedala Cameron. Skúsila to znova. „Súhlasím. Je príliš šťastná.“

John sa zasmial. „To je lepšie.“

„Dnes ideme na výlet do skladu,“ vysvetlila pani Darbusová. John zbadal, že Riley meškala, pravdepodobne si znova musela požičať hrebeň. Stále nemohol uveriť, že Cameron ho spláchla do záchodu. Nie, že by mu to nepripadalo trochu zábavné.

„Čo je výlet do skladu?“ spýtal sa Jason medzi dvoma sústami toastu.

„Je to miesto, kde sú uskladnené všetky rekvizity, kostýmy a prístroje pre divadelné produkcie,“ informovala ho pani Darbusová. „Je to...oveľa, oveľa väčšia verzia nášho šatníka.“

„Dúfajme, že v tomto nezostane nikto zamknutý,“ komentovala to Riley, a nahnevane pozrela na Cameron.

Cameron ju jednoducho ignorovala.

Keď dorazili do skladu, John zistil, že bol naozaj oveľa väčší ako ich šatník. Bola to celá budova naplnená súbormi prístrojov, realistických rekvizít a fantastických kostýmov pre stovky odlišných drám.

Ich sprievodca ich viedol naprieč kostýmami, vysvetľujúc kedy a kde boli niektoré kúsky použité v nejakej dráme.

John sledoval ako ich sprievodca vedie cez uličku rekvizitných zbraní. Pred nimi, Jason schmatol malú pištoľ z regálu a namieril ju na Johna so samoľúbym úsmevom.

„Vzdaj-.“

Cameronina ruka náhle vystrelila a zasiahla ho do zápästia takou silou, že Jasonova zbraň zarachotila o podlahu a on otvoril ústa v tichom bolestivom výkriku. John takmer očakával, že začuje ako sa mu lámu kosti.

K jeho cti, Jason nevykríkol, ale chytil si poranenú ruku, pričom sa mu rozšírili a orosili oči. Cameron sa bez slova zohla a zdvihla pištoľ. Pozrela na Jasona.

„Nehraj sa so zbraňami.“

Jason pokorne prikývol a rýchlo ustúpil. John sa mračil na Cameron, keď sa otočila.

„Bol hrozbou,“ uviedla bez emócií.

John si odfrkol. „Bola to falošná zbraň,“ vyštekol. „Nebol som v nebezpečenstve! Pamätáš na našu školu, keď som ti povedal, aby si sa nechovala ako môj bodyguard? Nerobíš dobrú prácu. Je to trápne!“

Myslel že uvidel, ako ňou šklblo, ale bolo to preč príliš rýchlo aby to mohol povedať naisto. „Ospravedlňujem sa. Budem sa snažiť vyhnúť tomu, aby som tvojich priateľov znova zranila.“

John stratil slová. Zahrňovalo to aj Riley? Ťažko by presvedčil sám seba, že by Cameron jednoducho vzdala svoju nezrozumiteľnú vendetu s jeho jediným ľudským priateľom.

Kým sa on a ostatní študenti zúčastňovali na skúšaní niektorých kostýmov v oddelení rekvizít, Cameron stála stranou a len to nezúčastnene sledovala.

Pani Darbusová sa ju snažila povzbudiť, aby si vyskúšala kostým, ale Cameron to chladne odmietla. John sa vydesil. Bola to jeho chyba, to vedel. Niečo s ním muselo byť zle. Nič nespravil správne. Ak bol milý na Cameron, Riley sa nahnevala. Ak bol priateľský na Riley, Cameron sa stala....dobre, násilnou. Alebo jej to ublížilo, a to bolo horšie.

Nemohol nájsť správnu rovnováhu medzi nimi oboma. Takže, čo to pre neho znamenalo? Musí si vybrať jednu? Vybrať si medzi nimi?

Život bol oveľa ľahší, keď nepoznal ani jednu z nich. Keď boli len on a jeho matka, na úteku. Jednoduchší, možno. Ale život bol lepší s priateľmi, s Cameron, s Riley. Ale nie s oboma naraz.

Neuvedomil si, že stále pozerá na Cameron, až kým sa mu nepozrela do očí a on rýchlo odvrátil pohľad.

„Dobre,“ vyhlásila pani Darbusová so svojim veselým tónom. „Popoludní budeme nakupovať v Stratforde, niečo zjeme alebo sa zastavíme v hoteli, predtým ako si dnes večer pozrieme Hamleta. Ak pôjdete do mesta, zostaňte prosím v skupinách po piatich alebo aj viacerých.“

Po tom, čo ich pani Darbusová opustila, John, Riley, Cameron, Jason a pár ďalších študentov začalo prechádzať ulice, skúmajúc obchody ktoré mali po ceste. John zachytil závan niečoho sladkého, keď prechádzali okolo jedného obchodu.

„Ooh, čokoládovňa,“ vyhlásil Jason, pričom sa mu oči pri tom pohľade a vôni rozžiarili. „Poďme dnu!“

John vstúpil do obchodu a okamžite ho ohromila vôňa najrôznejších druhov fondánu. Riley si začala prehliadať cukríky a John sa ťahal za ňou, keďže nemal náladu na čokoládu. Zbadal Cameron, ako sleduje od dverí.

„Hej, máš desať dolárov?“ spýtala sa Riley, odpútajúc jeho pohľad od jeho ochrancu.

John sa pozrel do svojej peňaženky. „Áno, prečo?“

Riley zdvihla balíček čokolády. „Pretože toto stojí desať dolárov.“

John sa pozrel na balíček a zdvihol obočie. „Máš to rada?“

Riley si odfrkla. „Kámo, toto je čokoláda. Treba hovoriť viac?“

John sa usmial a vzal balíček na pult, aby ho zaplatil. Cameron stála blízko pokladne, zatiaľ čo Jason si kúpil vlastné cukrovinky a pokúšal sa s ňou porozprávať. John nechápal ako by s ňou Jason mohol chcieť hovoriť po tom, čo mu pred pár hodinami takmer zlomila zápästie. Ale predstavil si, že Cameron má na ľudí ten efekt. Možno bol Jason priťahovaní k dievčaťu dostatočne silnému na to, aby mu bez námahy nakopalo zadok.

Z nejakého dôvodu, to v ňom vyvolalo podráždenie. Jason sa pokúšal hovoriť s Cameron, vysvetľujúc jej, prečo preferuje v čokoláde karamel. Ona pozrela na Johna, akoby to chcela vysvetliť.

Nebol si istý, či by mal.

Riley bola znova po jeho boku, berúc si s vďačným úsmevom balíček čokolády. „Vďaka, John.“

Naklonila sa pobozkala ho na tvár a John začul ako niečo buchlo o pult, a rozbilo sklo.

Prudko otočil hlavou, a uvidel Cameron stále stojacu na druhej strane pultu, vyzerajúcu zmätene. Jej ruka udrela na povrch s dostatočnou silou, aby prerazila vrchný sklenený panel.

Predajca sa na ňu pozrel a ona sa na neho očarujúco usmiala, „Prepáčte.“

John to nemohol pochopiť. Čo ju prinútilo, aby to spravila? Zdala sa byť prekvapená, akoby tá akcia bola nedobrovoľná. Nikdy predtým kontrolou nestratila. Bolo to skoro akoby to bola reakcia na...

Začul, ako si vedľa neho Riley znechutene odfrkla. „Len tak ďalej, hlupaňa.“

John zaťal zuby a pocítil nezameniteľný nával hnevu pri Rileynom obvinení. Cameron neodpovedala a on ju chcel brániť. Zarevať na Riley, za to že ju tak nazvala.

Jeho myseľ stuhla. Prečo reaguje takto? Prečo reagovala takto Cameron? V skutočnosti nemohol cítiť takého silné city ku stroju.

Nemajú pocity. Nepoznajú lásku.

Potlačil svoje emócie. Už nič nedávalo zmysel.

Nikto z nich neprehovoril, až kým sa na obed nestretli s pani Darbusovou a zvyškom skupiny. Po hľadaní dobrého miesta, sa rozhodli pre gurmánsku taliansku reštauráciu.

„Fellini Italian Caffe,“ prečítal John. „Znie to luxusne.“

„A draho,“ zamrmlal Jason. „Úžasné. Práve som si kúpil dvanásťdolárovú čokoládu.“

Vstúpili a boli usadení do rohu, k veľkému stolu. John zostal uväznený medzi Cameron a Riley. Zdvihol menu a zostal prekvapený, keď uvidel, že nič nie je v angličtine. „To je napísané v taliančine?“ dožadoval sa. „Nehovorím taliansky.“ Vedel niekoľko jazykov, vrátane španielčiny. Ale nikdy sa neučil taliansky.

Prišla k nim servírka a začala hovoriť rýchlou taliančinou. Pani Darbusová utíšila skupinu.

„Hovorí tu niekto taliansky?“

Cameron zdvihla ruku. „Môžem hovoriť za-.“

John ju udrel lakťom do boku a odkašľal si. Pozrela na neho s rozšírenými očami. Samozrejme, že jej to neublížilo, ale minimálne to upútalo jej pozornosť. „Nerob to,“ varovne zasyčal, pokúšajúc sa to zakryť kašľom. Normálny ľudia nehovoria stovkami jazykov.

Cameron prijala ten náznak a pozrela späť na pani Darbusovú. „Áno, hovorím taliansky.“

Pani Darbusová sa usmiala. „Nevadilo by ti objednať pre nás všetkých?“

Čašníčka čakala, počúvajúc zmätene ich anglické bľabotanie. „Posso accetto poss a ordinazione?"

„Žiada našu objednávku,“ preložila Cameron.

Jason sa pozrel do svojho menu. „Prajem si nejaké makaróny so syrom.“

„Ideme do luxusnej talianskej reštaurácie a ty chceš makaróny so syrom?“ spýtala sa neveriacky Riley.

Jason pokrčil ramenami. „Je to lacné.“

Servírka si netrpezlivo poklepala ceruzkou. Cameron predala Jasonovu požiadavku s dokonalým talianskym akcentom, „pasta e formaggio."

Cameron potom objednala jedlo pre každého študenta. Keď došla k Riley, ona si popýtala cestoviny špeciál.

"Zampe di rana, per favore,", uviedla Cameron. John sa zamračil, zistiac, že je zvláštne, že nepoužila slovo pasta.

Jason sa zdal, že si všimol rovnakú vec. „Možno majú Taliani odlišné slovo pre cestoviny,“ zamyslel sa. „Vieš, ako máme my Američania veľa slov pre hovno... (Pozn. prekladateľa: jednotlivé slová, ktoré povedal nemá význam prekladať, nakoľko majú rovnaký preklad, avšak pre ilustráciu ich tu máte smile - „poop: turd, manure, dung...“)

„Pán Reynolds,“ prerušila ho pani Darbusová „Prosím nehovorte takého veci pri stole.“

„Ospravedlňujem sa,“ zamrmlal Jason.

Servírka zavrela svoj blok a zamierila do kuchyne. Stôl zostal ticho, až kým sa pani Darbusová nespýtala Cameron, „Kde si sa naučila taliansky?“

Cameron sa pozrela na Johna a potom odpovedala, „V mojej starej škole.“

John prikývol. „Ja som si zobral španielčinu.

Pani Darbusová prikývla na znak pochopenia. „Takže kde si sa narodila?“

„Narodila...som sa....v Amerike.“

John si povzdychol a položil si ruku na hlavu. Samozrejme nemohla povedať, že bola postavená v sklade č.37 v delostreleckej základni Maguire. Pani Darbusová sa zdala zmätená jej odpoveďou, ale našťastie to nechal tak.

„Kedy si stretla Johna?“ spýtala sa.

„V roku 1999“ odpovedala Cameron. Takmer zabudol, že bola pokladaná za zblúdené dievča, ktoré jeho matka „adoptovala“.

„Nemala rodinu, tak sme ju prijali,“ vysvetlil nejasne John, dúfajúc, že učiteľka túto tému nechá tak.

Namiesto toho, pani Darbusová vyzerala ohromene. „Ospravedlňujem sa. Čo sa stalo tvojim rodičom?“

Cameron sa pozrela na Johna, akoby žiadala o pomoc, ale on nevedel, čo by mohol spraviť. „Zomreli,“ povedala jednoducho.

„To je mi ľúto,“ povedala súcitne pani Darbusová.

„Som na to zvyknutá,“ odpovedala Cameron bez náznaku súcitu. John zažmurkal, čudujúc sa, či jeho učiteľka podozrieva Cameronine emócie.

Našťastie, pani Darbusová sa zdala, že to prijala ako znak, že Johnova sestra o tom nechce hovoriť a milosrdne ukončila svoju konverzáciu s Cameron.

Nanešťastie sa otočila k Johnovi. „Ako sa tvoja matka vysporiadala s výkonom v hre Rómeo a Júlia? Chápem, že je trochu dominantná.“

Moja mama, je trochu nervózna...

Jeho myseľ sa na chvíľu vyprázdnila, pripomínajúc si svoju predchádzajúcu konverzáciu s Cameron Phillips, nie kovovým zabijakom, akým je.

John pokrútil hlavou, vyčistiac si myseľ, zamerajúc sa na otázku. „Vlastne bola v poriadku.“ Bola to fóbia z kovákov jeho strýka, ktorá vybuchla....počas predstavenia, rovnako ako po ňom.

Servírka priniesla ich jedlo a Johnovi sa uľavilo, že konverzácia skončila. Bol rád, že Cameron vydržala svoje vlastné vypočúvanie pani Darbusovej. Posledná vec, ktorú potrebovali bol mix ich nového krycieho príbehu.

John sa ponoril do svojho jedla, keď Riley vykríkla, ako pred ňu položili tanier. John sa na neho pozrel a rozšírili sa mu oči.

„Myslel som, že si si objednala cestoviny špeciál,“ povedal.

Riley pomaly, znechutene prikývla. „Objednala.

„To nie sú cestoviny,“ poukázal John. Na Rileynom tanieri boli žabacie stehienka. Jason sa pozrel na jej jedlo.

„Ewww,“ zamrmlal, zblízka si ich prezerajúc. „Myslím, že sa stále pohybujú...“

Riley ustúpila od stola. „Vrátim sa,“ povedala, pričom vyzerala trochu zeleno, ako mierila na záchod.

Keď odišla, John vrhol na Cameron ľadový pohľad, ktorá vyzerala dokonalo nevinne.

„Musela som spackať Rileynu požiadavku,“ povedala chladne.

Spackať? „Počkať, ty si spravila chybu?“ dožadoval sa John. „Odkedy robíš chyby?“ Stroje nemajú robiť chyby!

Pani Darbusová sa na neho pozrela. „Pán Baum, je len človek.“

John sa zamračil. To si len myslíte. Videl, ako Cameron naklonila hlavu na bok, akoby premýšľala ako zareaguje na toto vyhlásenie. Jeho hnev sa pomaly rozptýlil. „Viem,“ povedal ticho. Cameron naklonila hlavu.

Pani Darbusová zavolala servírku späť a ona zobrala Rileyn tanier. Cameron sa chopila príležitosti toho, že tam Riley nebola, aby sa naklonila k Johnovi, čo spôsobilo, že sa mu zrýchlil pulz.

„Verím, že moje schopnosti talianskej konverzácie boli počas výbuchu poškodené,“ uviedla vyrovnane. Posadila sa späť a začala krájať svoje mäso.

John sa na ňu pozrel, neschopný povedať či žartuje, alebo nie. Yeah pravda, terminátor so zmyslom pre humor. To je nové.

Riley sa vrátila, ale stále vyzerala trochu bledo. John sa ukradomky pozrel na Cameron, ktorej výraz sa zmenil na arogantný. Zhlboka sa nadýchol. Toľko k šiestim dňom naplneným zábavou. Až doteraz, strávil väčšinu času bránením tomu, aby sa Cameron a Riley navzájom nepozabíjali...alebo presnejšie, brániac Cameron aby nezabila Riley.

Riley by nemala šancu.

Vrátili sa do hotela približne hodinu predtým, ako zamierili na predstavenie „Hamlet“. Počas cesty pani Darbusová vzrušene hovorila o tom, aký je Hamlet krásna, temná hra a omylom prezradila plačlivý koniec, keď povedala, že je to preto, lebo všetci zomrú.

Cameron sa otočila k Johnovi. „Všetci nezomrú,“ uviedla. „Fortinbras a Horatio prežijú.“

Usmial sa. Dvaja z celého obsadenia. Ani len neboli hlavné postavy.

„Preháňala,“ vysvetlil.

Keď vstúpili do divadla, John si sadol vedľa Jasona a pani Darbusovú, nechajúc obe, Riley aj Cameron sadnúc si s ostatnými študentmi. Mal dosť toho, vysporiadavať sa s ich drámou a myslel si, že jeho terminátorí ochranca bol za jeho malicherným správaním.

Jej bizarná reakcia v čokoládovni nemohla znamenať nič, alebo mohla? Nebolo to, akoby skutočne žiarlila na Riley, správne?

John sa zapozeral do hry, až kým Hamlet povstal so slávnou otázkou? „Byť či nebyť, to je otázka.“

John bol zasiahnutý tým vyhlásením. Bola to pravda, nie? Toto bola jeho voľba: byť či nebyť. Byť hrdina, záchranca ľudstva, alebo nie. Nebolo ďalšej voľby. Možno ani nemá na výber.

Súdny deň prichádza.

Nie je to to, na čo som predurčený? Hrdina? Nie je to to, kým som?

Nie som ten, kým si myslia, že som, nejaký mesiáš. Nemôžem viesť armádu. Možno ty, ale nikdy to nebudem ja, tak to musíš zastaviť. Prosím.

Toľko k dôvodom jeho matky. Zastaviť to, takže sa nebude musieť stať vodcom, tým, s ktorým všetci počítali, záviseli na ňom.

Možno sa mýlil. Možno sa všetci mýlili.

Možno súdny deň nemohol byť zastavený. Možno sa to skutočne udeje, bolo súdené aby sa to stalo, osud sa naplní a on to len musí akceptovať. Možno len potreboval prestať lipnúť na falošnej nádeji, že by mohol mať normálny život, že by všetko fungovalo.

To nebude.

Nikdy nebude normálny.

Skynet by sa narodil, či už z Turka alebo niečoho iného ale odpor by existoval. Musel byť hrdina, vodca ľudstva. A ona bola predurčená aby mu pomohla zostať nažive dostatočne dlho, aby sa dostal do tej fázy. Bola predurčená, aby mu pomohla, ochránila ho.

Potreboval ju.

Osud neexistuje, len to čo si spravíme.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

10 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

7. kapitola: As You Like It (Ako chceš)

Keď vstúpila do hotelovej izby, bola Riley hladná. Po tom čo videla náhodné jedlo v reštaurácii, stratila apetít. Teraz, akokoľvek, hladovala ale stále mala veľkú škatuľu čokolády, ktorú jej kúpil John.

Keď vstúpila, zbadala Cameron sediacu na kraji svojej posteli, čítajúcu....bol to slovník? Riley zavrtela hlavou, ignorujúc svoju divnú spolubývajúcu. Siahla do svojho kufra a zamračila sa, keď si uvedomila, že balík čokolády tam už nieje.

Pozrela na Cameron. „Nevidela si čokoládu, ktorú mi kúpil John?“

„Zjedla som ju,“ odpovedala chladne Cameron, bez toho aby sa obzrela.

Na Rileynej tvári sa objavil šok. „Čože? Myslela som si že nemáš jedlo rada!“

„Čokoláda je najlepší priateľ dievčaťa.“

„Áno, to je!“ odsekla späť Riley. Johnova trochu šialená „sestra“ jej skutočne začínala liezť na nervy. „Nebola tvoja!“

„Mala si ju zjesť rýchlejšie,“ chladne odpovedala Cameron.

Riley tomu nemohla veriť. Ak by nebolo Johnovho varovania o Cameron, že má zabijacke nálady, pravdepodobne by svojej spolubývajúcej ukázala.

John prišiel pred Cameroninu a Rileynu izbu, s uterákom prehodeným cez rameno. Raz zaklopal a strčil dovnútra hlavu, keď si uvedomil, že nechali dvere pootvorené.

„Riley? Cam?“

Obe dievčatá sa objavili, mrčiac sa jedna na druhú. John si nebol istý, či chce vedieť prečo.

„Skupinka z nás si ide zaplávať, zatiaľ čo máme čas pred ďalším predstavením,“ vysvetlil. „Chcete ísť?“

„Ja neplávam,“ uviedla Cameron.

John uvidel ako sa na Rileynej tvári rozlial úsmev. „Úžasné. Idem sa pripraviť.“ Riley ho vyviedla z dverí a zavrela ich, ale nie skôr, ako stihol zazrieť Cameroninu skľúčenú tvár.

Cameron stála na kraji bazéna, sledujúc Johnove pohyby vo vode. Niekoľko ďalších chlapcov zápasilo s ostatnými a snažili sa dostať hlavu toho druhého pod vodu. Usúdila, že to nie je pokus o vraždu, len hra, ktorú vo vode hrajú ľudský muži. John bol sám v hlbokej vode. Vždy bol sám. Vydedenec. Byť Johnom Connorom môže byť osamelé.

Cameron si priala, aby mohla plávať.

Riley konečne dorazila do bazéna v plavkách a zložila si uterák na lehátko a zamierila k hlbokej vode za Johnom. Keď prešla okolo, pozrela na Cameron, s výrazom arogantného víťazstva. Cameron pocítila silný pocit hnevu a žiarlivosti, predtým ako položila Riley do cesty nohu.

Riley zakopla o jej topánku a spadla dopredu, pričom padla do bazéna, hlavou napred. Vynorila sa, vykašliavajúc vodu a nahnevane prskala. John sa zadal byť zúfalý...a nahnevaný. Cameron sa zamračila, spomínajúc si na Johnovu žiadosť. Toto mohlo predstavovať škodenie Riley.

„Cameron! Čo si spravila?“ dožadoval sa.

Cameron sa pozrela do vody na Riley, ktorá sa stále dusila chlórovou vodou. „Riley je nemotorná,“ uviedla. „Zakopla o moju nohu.“

„Pretože si mi ju podložila!“ zarevala Riley.

John sa pozrel na ňu, pričom sa mu na tvári značilo sklamanie. Toto bolo horšie ako jeho pohľad plný hnevu. „Spravila si to?“

Cameron zaváhala, ale už nechcela Johnovi klamať. „Áno.“

John si povzdychol a priložil si prsty k spánkom, v ľudskom vyjadrení únavy. „Toto je šialenstvo,“ zamrmlal. „Toto je horšie ako s Derekom...“

Cameron ožila pri zmienke o Derekovi. Podrazenie Dereka do bazéna by mohlo byť veľmi uspokojivé.

Tú noc pri večeri, bol John stále v zlej nálade z incidentu v bazéne a rozhodne sa netešil na ďalší kulinársky zážitok s Cameron a Riley.

John si vybral sedačku na konci, s Riley vedľa neho. Cameron bola prinútená sadnúť si oproti Riley, pričom sa na ňu zastrašujúco pozrela. Riley sa nepríjemne pomrvila, pokúšajúc sa ju ignorovať. John už mal dosť ohľadom ich drobnej vojny. Cameron bola terminátor.

Riley sa náhle pohla vedľa neho, s očami nebezpečne upretými na Cameron. „Podrazila si ma!“

John sa zhlboka nadýchol. Je to ako strážiť pätročné deti...

„Cameron,“ rozkázal.

Cameron sa na neho pozrela, bez toho aby žmurkla. „Bol to tik.“

John neveriacky zavrtel hlavou. „Proste prestaň, dobre?“

Našťastie sa už nepokúsila Riley zraniť. Čašník im priniesol nápoje a jedlo, a John začal jesť.

Asi v polovici večere, Riley šla na záchod a John spozoroval Jason šepkajúceho niečo Cameron. Ona sa sadisticky usmiala. John otrávene zafučal. Čokoľvek plánovali, muselo to byť niečo ohľadom Riley.

Keď sa John nepozeral, Cameron schmatla za hrsť cukru a nasypala ho do Rileynho nápoja, presne ako navrhol Jason. Vzala slamku a starostlivo ho rozmiešala, až kým sa nerozpustil.

„Počkaj, až sa toho napije,“ povedal so širokým úsmevom Jason.

Cameron zbadala Riley vychádzajúcu zo záchoda a ledabo začala jesť svoje jedlo. John sa pozrel späť, a podozrievavo sa na ňu pozrel.

Riley si sadla vedľa neho a bez toho aby niečo očakávala, sa napila zo svojho nápoja. Jej oči sa rozšírili, vypľula to a rozkašľala sa. Jason si odfrkol, snažiac sa zadržať smiech a John uvidel pomalý, hrdý úsmev, ktorý sa rozlial po Cameroninej tvári.

Riley sa postavila a zúrivo buchla rukou na stôl. Cameron sa prestala usmievať, keď jej Riley pozrela do očí. „Počúvaj ma; už som chorá a unavená z toho, ako zo mňa robíš blbca! Prečo proste nemôžeš akceptovať skutočnosť, že John si môže vybrať, s kým sa bude kamarátiť? Si presne ako jeho matka; obe ste kompletne šialené a chcete druhých ovládať, vždy chcete, aby šli veci vašim spôsobom! No John ťa nemusí poslúchať! A ja sa nemusím zmierovať s týmto ponížením a verejným nepriateľstvom. Viac sa s tým nezmierim!“

Riley buchla stoličkou a odkráčala k dverám. John rýchlo vstal, pričom bol omráčený. Nikdy predtým nevidel, aby Riley stratila kontrolu. Začul Jasonov smiech.

„Ty vole, dostala si ju,“ zašepkal Cameron.

Cameron, ktorej zrejme nevadilo, že na ňu Riley kričala, sa slabo pousmiala. John sa otočil k nej. Možno sa nestará o to, čo si myslí Riley, ale stará sa o to, čo si John myslí o nej. Bol jediný, koho by mala poslúchať.

„Cameron!“ rozkázal. Jeho oči boli zúžené a naplnené zlosťou, keď dosiahol bod zlomu. Skončil so skúšaním byť policajtom v ich nezrelom boji. Niekto to musel zastaviť a on bol jediný, ktorý mohol. „Prestaň, dobre? Nepribližuj sa k nej. Proste ju nechaj tak.“

Cameronina tvár pri Johnovom vážnom tóne opadla a zapozerala sa mu do očí na plných dvadsať sekúnd. Vydržal jej pohľad, až kým nakoniec, neustúpila. „Ako si praješ.“

John ťažko prehltol. Bolo nemožné prepočuť ten odkaz.

Počas posledného predstavenia, Riley mala pokoj od Cameron....a Cameron mala pokoj od Johna, ktorý si sadol vedľa pani Darbusovej. Riley nevedela, čo jej John povedal, ale vedela, že jej to muselo ublížiť. Malo to Riley poskytnúť trochu uspokojenia, ale v skutočnosti necítila víťazstvo. Napriek skutočnosti, že si ju Cameron celý týždeň znepriateľovala, Riley stále cítila trochu viny za to, že sa John musel tak ostro postarať o tú situáciu

Keď sa vrátili späť do svojej hotelovej izby, ani jedna z nich neprehovorila na druhú. Riley si začala baliť svoj kufor na cestu späť, zatiaľ čo Cameron stála pri okne a pozerala von do dažďa. Ponurá noc sa zdala byť perfektným obrazom nálady oboch.

Riley nemohla viac vydržať to ticho. Musela získať nejaké odpovede. „Prečo nenávidíš skutočnosť, že ma má John rád?“

Cameron neodpovedala a Riley si povzdychla. „Čo sa stalo po tom, čo som opustila reštauráciu? Prečo zrazu to prímerie?“

„John ma požiadal, aby som ti dala pokoj.“

Riley si zahryzla do pery a rozmýšľala. Po prvé, verila, že Cameron začala túto vojnu, pretože jednoducho neznášala skutočnosť, že Riley by jej odlákala najlepšieho priateľa, jej „brata“, s ktorým bola takmer celý svoj život. Ale Riley začínala vidieť, že za Cameroninými žiarlivostnými scénami bol hlbší motív. „Takže si prestala len preto, že to po tebe chcel John?“

„Áno.“

Riley sa odmlčala a oprela sa o posteľ. Toto mala vedieť od začiatku. Mala rozoznať dôvod toho, prečo ju Cameron zavrela do šatníka. Kričala na Johna za to že ju tam nechal, ale mala si uvedomiť, prečo tú noc zabudol na všetko. „Staráš a o neho dosť veľa, nie?“

Cameron sa stále neotočila. „Bez Johna nemá môj život zmysel.“

Riley zavrela oči. Ako absolútne to bolo? Tu to bolo. Dôkaz. „Takže to je prečo.“

Cameron sa konečne otočila od okna. „Prečo?“

„Prečo ma nenávidíš,“ dokončila Riley. „Pretože si myslíš, že ma John miluje. Žiarliš.“

Cameron neodpovedala a Riley zovrela pery. „Miluješ ho.“ Cameron neodpovedala, čo len dokázalo Rileynu teóriu. Smutne zavrtela hlavou. „Dobre, nemusíš sa obávať toho, že ti budem stáť v ceste. Všimla som si niektoré veci, ohľadne Johna. „Zhlboka sa nadýchla a lámalo jej srdce, ako bolestivo dodala, „Tiež ťa miluje.“

„Nie, nemiluje,“ odpovedala rýchlo Cameron. „Už nie.“

Riley sa zamračila. Skutočne si myslí, že by sa Johnove pocity mohli zmeniť pri jednom argumente pri večeri? Bolo toho viac? „Prečo sa to zmenilo?“

„John sa zmenil. Vyrástol. Došiel k záverom, súhlasil so svojou matkou a Derekom ohľadom...určitých vecí. John nie je hlúpy.“

Riley nechápala, čo „určité veci,“ znamenalo, ale vedela jednu vec. „Ale stále je to John.“

Riley zbadala ako Cameronina tvár zmäkla a bola prekvapená tým, ako sa Cameron skutočne starala o Johna. „Áno. Stále John.“

John to už nevedel pobrať. Ako sa mohli veci tak vymknúť z rúk? Všetko bolo zlé. Niečo sa stalo medzi Cameron a Riley. Nebojovali, ale zdali sa byť rezignované, akoby sa niečo medzi nimi vyriešilo. Niečo sa stalo. A takisto sa niečo zlomilo medzi Johnom a Riley.

Vyhla sa mu počas poslednej hry. Takže mal Cameron. Po chvíli sa John rozhodol spraviť krok vpred a zaklopal na dvere jej hotelovej izby.

„Riley!“ zavolal. „No tak. Hovor so mnou. Čo sa deje?“

Riley otvorila dvere a vystúpila a zavrela ich za sebou. John vo vnútri Cameron nevidel. Možno bola v kúpeľni alebo niečo také. Pozrel do Rileynej tváre a jej oči boli naplnené emóciami.

„Riley,“ začal John. „Čo sa deje?“

„Čo sa deje?“ zopakovala. Zovrela pery, ako keby niečo zvažovala. „John...staráš sa vôbec?“

Čo to bola za otázka? „Samozrejme, že sa-.“

Riley zdvihla ruku a on stíchol. „Riley,“ uviedol. „Ak je tu problém, chcem...chcem to napraviť.“

„Chceš?“ spýtala sa Riley.

„Áno,“ protestoval John. Odkiaľ pochádzal tento nový prístup? Povedala jej Cameron niečo iné? „Musíme to vyriešiť. Potrebujem vedieť čo sa deje.“

„Prečo sa nespýtaš Cameron?“

Johnove oči sa rozšírili. „Spýtať sa Cameron? Je to také, ako to vyzerá?“

V Rileyných očiach nebezpečne zablýskalo. „Nevoď ma za nos, John. Nie som hlúpa. Klamal si mi. Povedal si mi, že je tvoja sestra, potom si povedal, že bola „adoptovaná“ tvojou rodinou. A potom si vymyslel príbeh o tom, že je psychicky narušená a s poškodeným mozgom, čomu naisto neverím.“

„Nie je to veľký problém,“ zaprotestoval. Prečo tak vyvádza? Naisto mohla vidieť, že medzi ním a Cameron nič nie je.

„Je to veľký problém!“ nahnevane kontrovala. „Toto nie je nejaké nevinné tajomstvo, John! V tvojom dome žije iné dievča a ty očakávaš, že ma to nebude trápiť? Adoptované dieťa, ktoré je len náhodou v tvojom veku a....je prekrásna,“ pripustila neochotne. „A okrem problému s jej chýbajúcim mozgom, je pre teba ideálna.“ John sklopil oči. Aj napriek intenzívnej nenávisti Cameron, získala celkom určite dobrý náhľad na Cameronino správanie, ktoré on nikdy nepochopil. Možno je to dievčenská vec.

Riley zaváhala, s očami naplnenými bolesťou. „A miluje ťa.“

John pomaly zavrtel hlavou a zaťal zuby. „Nie nemiluje.“ Nemôže milovať. Oni nepoznajú lásku...

„Neviem čo si videl, ale rozhodne nie pravdu.“ Namietala Riley. „Hovorila som s ňou, John. Videla som jej pohľad, keď si sa otočil.“

„Chce, aby som bol v bezpečí, nič viac,“ odpovedal John.

Riley prekrížila ruky. „A prečo myslíš, že to tak je?“

„Viem, prečo to tak je,“ povedal chladne John. Som jej misia. Neexistuje ďalší dôvod.

Riley zavrtela hlavou. „Môžeš to hovoriť sám sebe, John. Ale jediný komu klameš, si ty sám.“ Hlas sa jej zasekol v hrdle. „A klameš tiež mne. Videla som ako sa na ňu pozeráš, spôsob, akým si praješ byť blízko nej. Miluješ ju a ani si to neuvedomuješ.“

John otvoril ústa, aby prehovoril, ale potom ich zavrel. Bola to pravda? Bol si istý, že prepadol Cameron počas drámy. Dokonca niekoľko predchádzajúcich dní, cítil podivné prianie chrániť ju pred Rileynými urážkami. Stále vyhľadával jej spoločnosť. Všimol si niektoré veci, niekedy nevedomky prehľadával dav aby sa upokojil, že je stále tam. Popieral to? Pretože to bolo nemožné, nejako zlé aby sa John Connor zaľúbil do nepriateľa?“

„Riley...“

Riley zdvihla na obranu ruku. „Skončila som John. Cez toto sa nemôžem preniesť. Skončila som s celou šialenou rodinou Baumových. Toto...čokoľvek bolo medzi nami...je tomu koniec.“

„Riley!“ zaprotestoval John.

Neodpovedala, jednoducho otvorila dvere a vstúpila do svojej izby, zanechajúc Johna bezmocného, rozrušeného a zmäteného.

Počas poslednej noci v Kanade sa Jason rozhodol vo svojej a Johnovej izbe usporiadať mini párty. Zásobil sa sódami, hranolkami a Oreos, pričom pozval všetkých študentov LA County. John neočakával, že sa Riley zúčastní a ani nebol prekvapený, keď sa neukázala. Nebol veľmi naladený na párty a ležal na svojej posteli, zatiaľ čo sa ostatný študenti smiali a rozprávali vôkol neho.

Uvidel Cameron, ako vstúpila do miestnosti a úmyselne ju ignoroval. Bola príčinou tohto všetkého. Bola dôvodom, že sa jeho život rozpadal. Uvidela ho, ale zrejme si všimla skutočnosť, že s ňou nechce hovoriť a múdro si od neho udržala odstup.

Nakoniec to už John nemohol vydržať. Postavil sa a opustil miestnosť, zamieriac po schodoch nadol, do haly kde sa zrútil na gauč. Takto v noci nebol naokolo nikto a on bol konečne mohol byť sám so svojimi myšlienkami.

Jeho pokoj a ticho netrvali dlho. Cameron prišla za ním a ponúkla ho miskou s Cheetos. John si odmietol zobrať. Vyzerala, že ju to ranilo, ale len tam stála a pozorovala ho.

„Hneváš sa,“ uviedla.

John si odfrkol. „Áno, to je pravda.“

„Hneváš sa na mňa.“

John neodpovedal. Vedela presne čo sa deje.

„Prečo?“ spýtala sa.

John rýchlo vstal z gauča a tvár mu očervenela hnevom. „Pretože si len stroj!“ vybuchol. „Klameš. Vždy klameš! Nie si...nie si človek a nikdy nebudeš!“ Uvidel jej v očiach šok, ale nemohol prestať. „Dostala si sa mi do hlavy a povedala si dobré veci, ale je to nezmysel! Nemôžeš cítiť, nemáš emócie. Všetko čo sa stalo v tej hre bolo len – hrané. Nemyslela si nič z toho. Pretože nemôžeš myslieť nič z toho.“

Cameron bola chvíľu ticho. „Je to o Riley?“

„Nie, toto nie je o Riley,“ zavrčal cez zaťaté zuby John.

„Klameš,“ povedala Cameron.

John udrel päsťou do konferenčného stolíka. „Sakra! Riley ma odkopla, pretože verí, že sa milujeme! Pretože si jej musela povedať, že nie sme brat a sestra. A nie len to, musela si jej povedať...“ odmlčal sa a zovrel pevne pery. „T bolo prízemné, Cameron.“

„Čo bolo prízemné?“

„Ty. Povedala si Riley že ma miluješ, aby si ju prinútila sa so mnou rozísť.“

„Nepovedala som to Riley,“ uviedla Cameron. „Riley to zistila.“

„Tu nie je nič na zisťovanie,“ odsekol späť John. „Nemyslíš nič z toho. Prajem si...“ klesol späť na gauč ale na ňu sa nepozrel. „Prajem si, aby som poslal späť niekoho iného...“

Zbadal, ako jej cez tvár prebleskla bolesť a povedal si, že to nebola skutočná emócia, len vyvolaná reakcia. Ale nemohol si pomôcť z toho pocitu, ktorý ho začínal páliť v srdci. Nepovedala nič a ak bola človek, myslel by si, že sa pokúša zachovať pokoj.

„Už ťa viac nebudem otravovať,“ povedala ticho. „Zostanem obďaleč až kým nebude tvoj život v nebezpečenstve.“

Malo by sa mu trochu uľaviť. Bolo to to, čo chcel celý čas, trochu priestoru. Ale nejako sa cítil horšie. Cítil sa previnilo.

„Nebudem sa snažiť byť tvojim priateľom,“ dokončila. Položila misku Cheetos vedľa neho, otočila sa a pomaly začala odchádzať preč. John zovrel pery, čudujúc sa sám sebe, či mohol niečo povedať. Naraz sa otočila a začul jej hlas, keď povedala, „Keď som povedala, že v budúcnosti máš veľa priateľom, neklamala som.“

John odmietol nadviazať očný kontakt. Priveľmi sa cítil ako blbec. Cameron sklonila pohľad, keď dodala, „Bola som jedna z nich.“

Pomaly zdvihol oči, ale ona už kráčala preč.

Znova.

John si položil hlavu do rúk. Bol zbytočne krutý. Cameron bola jediná vec, ktorá mu zostala, jediná ktorá mu skutočne rozumela a vedela, čím prechádza. Už vedel, že nikdy nebude normálny; podvedome vedel, že to znamenalo, že by nikdy nemohol byť s Riley. Bola tam len Cameron, jediné dievča ktoré kedy skutočne miloval.

Prečo to bolo tak ťažké? Bol za tým stres záchrancu ľudstva, ktorý ho dohnal do tohto bodu? Prečo odtláčal od seba všetkých, na ktorých mu záležalo?

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

11 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

8. kapitola: The Tempest (Búrka / pozn. prekladateľa: Búrka je názov jednej z Shakespearových hier)

John sa ticho zbalil a odniesol si kufor do autobusu. Zbadal, ako si Cameron a Riley naložili svoje batožiny, ale ani jedna z nich s ním neprehovorila. John sa zrazu nevedel dočkať návratu domov.

Keď nastúpili do autobusu, John si sadol na svoje pôvodné miesto, pričom zámerne nechal miesto vedľa seba voľné, polo-dúfajúc, že Cameron sa k nemu pripojí. Keď ho míňala, ani sa na neho nepozrela a sadla si päť radov za Johna na prázdnu sedačku. John pocítil záchvev ľútosti, ale nevedel ako to napraviť. Bola stroj, preboha; nemal by musieť to naprávať.

Sedel sám, pozerajúc sa z okna. Nech sa to zdalo akokoľvek šialené, život bol oveľa jednoduchší, keď všetko o čo sa musel strachovať, bol nadchádzajúci koniec sveta. Väčšina študentov bola stále unavená po tom, čo ponocovali Jasonovej párty, takže cesta domov začala celkom pokojne, čo bolo pre Johna výhodné. Potreboval určitý čas, aby bol len so svojimi myšlienkami.

Pristihol sa, ako sa potajomky pozerá na Cameron a všimol si, že čítala knihu „Čarodejník z krajiny Oz.“ Zrazu sa cítil mizerne z toho, že jej hovoril o tom, že je len stroj. Všetko čo po ňom chcela, bolo aby ju akceptoval a on jej to vmietol do tváre. Aký som to vodca, pomyslel si skľúčene. Dokonca aj teraz, robila to čo jej povedal.  Udržiavala si odstup.

Po niekoľkých hodinách jazdy, sa dostali k hraničnej kontrole a dôstojník zastavil autobus. John si vzdychol a vytiahol svoj pas, aby mohol byť skontrolovaný. Dvere sa otvorili, John sa obzrel a všimol si že hliadkujúci dôstojník vstúpil bez slova do autobusu. Páni, pomyslel si John. Niekto má zlý deň.

Dôstojník sa ľadovo pozrel na vodiča autobusu. „Sú to študenti LA County?“

„Áno-.“

Dôstojník vytiahol zbraň a niekoľkokrát vystrelil do vodičovho hrudníka. John v šoku otvoril ústa a skryl sa za sedadlom, pričom srdce mu divoko búšilo.

Videl Cameron, ako sa s odhodlaným výrazom na tvári hnala dopredu. „Bež!“ vykríkla na neho.

Nepotreboval ďalšie povzbudzovanie. Cameron narazila do dôstojníka a vytlačila ho z autobusu. Muž schmatol Cameron a narazil ju o bok autobusu. Celé vozidlo sa otriaslo.

John sa postavil na nohy, schmatol svoj ruksak a zamieril k únikovému východu. Nikto sa nemohol rovnať Cameron. Človek v žiadnom prípade.

A to mohlo znamenať len jednu vec.

T-888.

John pocítil osteň strachu. Aký bol hlúpy! V Kanade neboli vo väčšom bezpečí ako v LA County. Jeho matka mala pravdu. Mohli ho nájsť. Vždy ho mohli nájsť.

John rozrazil dvere únikového východu a vyskočil von. Obzrel sa späť dovnútra. Všetci študenti sa schovávali za svojimi sedačkami s hlavami skrytými v rukách, kričiac od strachu, mysliac si, že to bol len obyčajný strelec. Dobre. Nechaj ich, nech si to myslia.

John vyliezol spoza rohu autobusu a zbadal dvoch bojujúcich terminátorov. T-888čka hodila Cameron na zábradlie mosta, čím ho zničila. John pocítil nepopierateľné nutkanie pomôcť jej, aj keď vedel, že by to bolo zbytočné. Neexistovalo nič, čo by proti terminátorovi mohol spraviť. Akurát sa mu mohol postaviť do cesty...alebo sa zabiť sám.

Akonáhle T-888čka znova zdvihla pištoľ, Cameron ju buchla do zápästia, čím zrazila zbraň na zem. Potom Cameron schmatla T-888 a hodila ňou do priehrady, pričom prerazila zábradlie, takže medzi T-888 a riekou tam dole nezostalo nič. Cameron sa pokúsila zhodiť terminátora z mosta, ale uspela len čiastočne.

Keď T-888 prepadla cez rímsu, schmatla Cameroninu nohu a ťahala ju so sebou. Johnove oči sa rozšírili strachom a vyštartoval k nej. Jednou rukou sa jej podarilo zachytiť mosta ale T-888čka stále visela na nej nohe. Pozrela sa na Johna.

„Bež, John!“ dožadovala sa. „Kým visí tu, nemôže sa k tebe dostať. Bež do bezpečia!“

John zaváhal. Jeho nohy zmrzli na mieste, neschopné rozbehnúť sa preč od nej, nechajúc ju samotnú s tou vecou. Na čo myslí? Cítil nezvyčajnú potrebu k tomu, aby ju chránil, hoci nemal dostatočnú silu na to, aby to dokázal. Cítil by niečo rovnaké ohľadom Riley? Ak by Riley chytila T-888čka, vrátil by sa po ňu? Utiekol by?

Mal pocit, že by ju opustil, pretože ak by T-888čka chytila Riley, bola by už mŕtva. Ale Cameron sa, v sile, T-888čke takmer vyrovnala. Nemohol sa prinútiť k tomu, aby ju opustil, aby sa obetovala, takže on by mohol uniknúť. Čo spravil že si zaslúžil takúto lojalitu? Takúto lásku?

Čo ak by ju T-888čka zabila? Zničila by ju, alebo jej čip? Vedel presne čo by sa stalo. Cítil nepopierateľný smútok, čiernu dieru, ktorá by nemohla byť nikdy zaplnená, nedokázala by to ani Riley. Pretože ak by Cameron zomrela, začal by prosiť T-888čku, aby ho zabila. Pretože prečo bolo užitočné bojovať za budúcnosť, ak by v nej nebola ona?

Zrazu mu bolo fuk, čo si myslí jeho matka alebo Derek. Viac to nemohol popierať. Cítil sa hlúpo, že sám sa oslepil pred týmito citmi. Po všetkom, čím spolu prešli, Cameronine skutky sa stále nezdali byť tým, čím boli. Videl jej lásku k nemu, ale popieral to, pretože to bolo absolútne nemožné. Teraz to vedel lepšie.

Nemohol odísť.

Pretože ju miloval.

„Bež, John, prosím!“ žiadala Cameron, aby sa zachránil.

Toto bola tá chvíľa. Byť jej hrdina, nie len hrdina ľudstva. Osud neexistuje, len to čo si vytvoríme sami.

Neutekám. Nie dnes.

Napriek jej protestom, rozbehol sa vpred a chmatol zbraň, ktorú pustil terminátor. Vyrazil k okraju vedľa Cameron a pozrel sa dolu na T-888čku, ktorá sa stále držala Cameroninej nohy. Namieril zbraň a opatrne vystrelil niekoľko rán na ruku terminátora tak, aby nezasiahol Cameron. Náraz spôsobili, že stroj stratil úchop a pustil Cameron, pričom spadol do rieky. John uchopil Cameroninu ruku a vytiahol ju vo chvíli, keď T-888čka spadla s obrovským hukotom do vody.

„Vráti sa,“ povedala Cameron. „Mal si bežať. Mal si spraviť to, na čo si sa pripravoval.“

John jej pevne zovrel ruku. „Toto je to, na čo som sa pripravoval. Trénoval som na to, aby som bol vojakom a hrdinom. Neopúšťam svojich priateľov.“

Dúfal, že pochopila to, čo tým myslel.“

„Musíme ísť,“ rozkázala. „Hneď.“

John si vložil pas do ruksaku a rýchlo prešli hraničnou kontrolou späť do USA. Nie, že by na tom záležalo. Nezáležalo kam šli. Vojenské stanovištia na hraniciach by to nezastavili. Našlo by ho to. Práve teraz, jediná vec na ktorej záležalo bolo dostať sa cez most, ukradnúť auto a dostať sa čo najďalej skôr, ako T-888 vylezie z Detroitskej rieky.

„Tu!“ povedal John, skúmajúc areál blízko mosta. „Pred skladom je jeep!“

Rýchlo k nemu prišli a nastúpili. Cameron ho rýchlo pokúsila ukradnúť a stlačila pedál. Nepohli sa.

John pri pohľade na nádrž zastonal. „Došiel benzín. Proste šťastie.“

Cameron sa pozrela do spätného zrkadla a zbadala T-888 ako vychádza z rieky. „Bež, John,“ rozkázala Cameron. „Skry sa v skladisku.“

Vyskočila z auta a zamierila k terminátorovi, pričom mu vrazila päsťou do brady. Hlavou T-888čky trhlo späť do neprirodzeného uhlu, ale tá sa z toho spamätala a zrazila Cameron vzad.

T-888čka sa postavila nad ňu a začala do nej udierať. John proti svojmu najlepšiemu úsudku sa šiel postaviť na jej ochranu a vyprázdnil zvyšok svojej munície do hlavy T-888čky v pokuse zničiť jej pozorovacie senzory.  Cameron sa postavila na nohy a zbadala ako sa John približuje. Rýchlo zozadu schmatla T-888čku a hodila ju do obrovského kontajnera, ktorý bol naboku skladiska.

Prebehnúc okolo, schmatla Johna za golier a ťahala ho ku skladisku. „O mňa sa neboj,“ povedala. „Budem v poriadku. Som len stroj, pamätáš?“

John zažmurkal, keď začul vlastné slová. „Cameron, počkaj, nemyslel som to...“

Cameron otočila hlavou a John zbadal T-888 ako vylieza z kontajnera a znova mieri k nim. Cameron zatlačila na Johna.

„Choď!“ rozkázala.

Johnovi to nemusela hovoriť dvakrát. Vyrazil do skladiska.

John cítil, že blúdi medzi bedničkami a snažil sa nájsť zadný východ. Čo ak Cameron nemohla zastaviť terminátora? Čo ak ho príde hľadať.? Jeho tempo vzrástlo a on dosiahol zadnú stenu, pričom si zdesene všimol, že je to slepá ulička. „Oh, nie,“ zašepkal. Začal sa obracať, keď začul ako sa dvere do skladiska otvorili.

Rýchlo sa prikrčil, modliac sa aby terminátor nešiel týmto smerom. Začul pomalé metodické kroky....prichádzajúce priamo k jeho miestu.

John sa zhlboka nadýchol. Bolo to bližšie, už to mohol počuť. Niekoľko metrov a bude to stáť vedľa neho. Existovala len jedna vec, ktorú mohol spraviť. Jediná šanca ako si kúpiť nejaký čas a utiecť.

Musel poraziť terminátora.

Skoro sa zasmial sám sebe. Aké je to hlúpe? Ale rýchlo si uvedomil, že s momentom prekvapenia by mal lepšiu šancu, radšej ako keby terminátor dosiahol jeho pozície a vystrelil mu mozog. Z tohto neexistuje útek, nie je kam utiecť. Keby to mohol prekvapiť a zraziť z nôh, mal by vyššiu šancu na útek. Ak by tu bola Cameron, vypočítala by presné zvýšenie jeho percentuálnej pravdepodobnosti na prežitie. Zacítil príval paniky. Ak tým smerom prichádza T-888čka, čo spravila Cameron? Zomrela bez toho, aby vedela, že ju miloval?

John sa nadýchol a snažil sa upokojiť. Tieň prešiel popred miesto, kde sa skrýval a John sa pohol, využijúc celú váhu svojho tela aby premohol terminátora. Strhol ho ľahšie ako si myslel, ľahšie ako by očakával od T-888čky. 

Pristál na tom, pripravený vyskočiť a trieliť k najbližšiemu východu, keď konečne zbadal akú to malo tvár.

„Cameron!“ John pocítil ako mu klesá adrenalín a viditeľne sa uvoľnil. „Kde je?“

Cameron zdvihla CPU a John na potvrdenie prikývol, pričom stále dýchal ťažko. Zrazu si uvedomil, že stále bol rozvalený na nej a rýchlo sa odtiahol. Oprel sa o bedňu a sledoval, ako Cameron spravila to isté.

„Kde je?“ spýtal sa.

„Pred skladom,“ uviedla Cameron. „Nemám žiadny termit.“

John prikývol. „Je v mojom ruksaku, v krabici. Nechal som ho v jeepe.“

Skutočne to bolo zábavné. U väčšiny ľudí, najdôležitejšia vec, ktorú brali na výlet, bola kefka na zuby. V rodine Connorovcov to bol balíček termitu a svetlica. Ďalšia vec, ktorá dokazovala skutočnosť, že nebol normálny.

„Nemyslel som to tak,“ povedal ticho John. „Keď som povedal, že si len stroj. Nie si.“

„Chápem,“ odpovedala Cameron. „Ani ja som to nemyslela tak, čo som povedala predtým.“

John sa zamračil. „Čo si povedala?“

„Že som to len hrala. Nehrala som.“

John cítil, ako sa mu zrýchlil tep. To bolo to, na čo čakal, aby to počul. Derek sa mýlil. Jeho matka sa mýlila.

Riley mala pravdu. Cameron ho milovala. Dokonca aj keď to považoval za nemožné.

Odkašľal si. „To je dobré,“ povedal. „Pretože ja som tiež nehral.“

Usmiala sa a John pocítil, ako sa mu uľavilo. Udalosti toho dňa vybledli. Útok terminátora, blízkosť smrti, na ničom už nezáležalo.

Len na ňom a Cameron.

Spomenul si na chvíľu ktorý sa zdal byť už veľmi dávno, keď sa ho Sarah spýtala, aký mal deň. Nikoho som nezabil, a ani ona nezabila nikoho. Dá sa povedať, že to je pekný deň.

John sa usmial sám pre seba.

Pekný deň, naozaj..

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

12 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

9. kapitola: All's Well That Ends Well (Koniec dobrý, všetko dobré)

Cameron a John odtlačili jeep k najbližšej čerpacej stanici, kde ho dotankovali. Ani jeden z nich nemal peniaze na zaplatenie, tak jednoducho odišli a Cameron neskôr odbočila na reštauračné parkovisko, kde strhla ŠPZ-tku zo zaparkovaného auta a vymenila ju s tou ich.

Keď mierili domov, pociťoval kľud. Sedel na sedadle spolujazdca, vedľa Cameron, a znova sa všetko zdalo v poriadku. Tento krát mu dlhá cesta nevadila.

„Tvoji priatelia budú podozrievaví,“ prehovorila Cameron.

John ľahostajne pokrčil ramenami. „Budú si myslieť, že to bola náhodná streľba.“ Nebol si celkom istý, ako by tá konverzácia znela. Bála by sa o neho Riley? Uvedomila by si pani Darbusová, že zmizli? Bola by schopná došoférovať autobus späť do LA County? Všimol si niekto z nich, ako sa Cameron rozbehla a narazila do strelca?

„Budú sa čudovať, kam sme šli,“ dodala Cameron.

„Tak povieme, že sme šli vypovedať na políciu o tom, čo sa stalo,“ povedal John. „Potom sme sa museli dopraviť domov sami.“

Cameron bola na chvíľu ticho. „Budú tomu veriť?“

„Budú musieť,“ odpovedal John. Neexistovalo žiadne ďalšie vysvetlenie, nič s čím by mohli prísť. Ale práve teraz sa o to nestaral. Prekročia ten most, až keď budú u neho.

Keď minul čas večere, trval John na tom, aby zastavili v reštaurácii. Chystal sa to s Cameron napraviť, za svoje hrubé správanie z predchádzajúceho týždňa. Polo-očakával jej argument, že nepotrebuje jesť a bol milo prekvapený, keď súhlasila.

Našiel reštauráciu Olive Garden, kde boli usadení ku stolu pre dvoch. Talianske jedlo mu pripomenulo Cameronino „zlyhanie“ ohľadom Riley. Teraz keď na to pomyslel, to bolo skutočne zábavné, niečo čo by ocenil, keby na ňu vtedy nebol nahnevaný.

Ako čakali, kým donesú jedlo, John zovrel pery, snažiac sa vymyslieť, čo povedať. „Je mi ľúto, že som bol tento týždeň taký hlupák.“

„Tiež mi je ľúto, že si bol hlupák,“ súhlasila Cameron.

John naklonil hlavu a usmial sa. Možno si skutočne rozvinula zmysel pre humor.

„Nechcel som byť,“ pripustil. „Len som bol....unavený z toho, ako sa všetci pokúšali riadiť môj život. Nechcel som ťa od seba odtlačiť.“

„Musíme ťa pripraviť,“ uviedla Cameron. „Musíš byť pripravený.“

John odvrátil pohľad a zovrel pery. V jeho mysli sa začínalo prebúdzať niečo, čo ho k začínalo približovať. „Čo sa stane, ak zastavíme súdny deň?“

„Čo myslíš?“

„Čo sa stane, ak zastavíme súdny deň?“ zopakoval John. „Ak ho zastavíme...“ zaváhal a bolestivo preglgol. „...nebudeš existovať. Nebudú existovať žiadne stroje, žiaden odpor, žiaden stroj času.“ Nevedel si to predstaviť.  Tá krátka chvíľa v skladisku, keď si myslel, že zomrela, bola najhoršou chvíľou jeho života. Nemohol bez nej pokračovať. „Dosť som o tom rozmýšľal. Možno sa to nedá zastaviť. Možno sa to má stať; možno je to predurčené k tomu, aby sa to stalo. Ak ho zastavíme...nebude potrebné poslať späť Kyle-a Reesea...potom nebudem existovať ani ja...a nebude existovať nikto, aby Skynet zastavil...“ utrel si čelo. „Je to komplikované.“

„Budúci John vie, že súdny deň nie je nezastaviteľný,“ vysvetlila Cameron. „Jednoducho musí zabezpečiť, že vyhráme. Nemôže byť zastavený. Je to osud.“

„Osud neexistuje, len to čo si sami vytvoríme,“ zamrmlal John, len zo zvyku.

„Toto je osud, ktorý vytvárame,“ odpovedala Cameron. John bol umlčaný tým, že povedala „my“. Hovorila o ľuďoch.

„Miles Dyson to nemohol zastaviť,“ pokračovala. „Andy Goode to nemohol zastaviť. Sarah Connor to nemôže zastaviť.“

„Ja to nemôžem zastaviť,“ dokončil John.

„Rovnako ako ani ja,“ súhlasila Cameron. „Nebola som sem poslaná, aby som to zastavila. Bola som poslaná, aby som s tým bojovala. Uistiť sa že si pripravený...a živý...aby si mohol bojovať. Aby si sa stal Johnom Connorom.“

„Úžasným vojenským vodcom,“ povedal si sám pre seba. „Máš pravdu. Nechcem to zastaviť. Aj keby to je možné, nechcem to zastaviť. Musím sa uistiť, že v budúcnosti budeš existovať.“ Pomaly zavrtel hlavou. „Nedokážem si predstaviť, že budem čeliť apokalypse bez teba.“

Cameron sa pousmiala. „Ani ja si neviem predstaviť, že budem čeliť apokalypse bez teba.“

Uškrnul sa. „Bezo mňa, by si tomu nečelila vôbec,“ pripomenul jej.

„Stále by sme čelili. Len by sme prehrali.“

Stále sa spájala s ľuďmi...s ním. John vydržal jej pohľad. Konečne bol pripravený to akceptovať. Zamiloval sa do kyborga...a nech sa to zdalo akokoľvek nemožné, ona ho tiež milovala. Nezáležalo na tom, čo povedali jeho mama alebo strýko. Už nezáležalo na tom, čo si mysleli ostatní.

Nič mu ju nemohlo vziať.

John sa pokúsil zdriemnuť si v aute, ale stále sa prebúdzal, čo nebolo prekvapivé, vzhľadom na jeho náladu. „Dobre, musíme sa na noc niekde zastaviť.“

„Môžem šoférovať,“ uviedla Cameron.

„Dobre, ale ja sa potrebujem vyspať a nemôžem spať v tomto kuse šrotu,“ odpovedal John.

„Nemáme žiadne peniaze.“

Zamračil sa. Predtým nás to nezastavilo. „Tak sa dovnútra prešmykneme. Alebo by si ich mohla presvedčiť, nech nás vpustia.“

„Prikázal si mi, aby som nikoho nezabila,“ pripomenula mu.

„Nemyslel som zabiť. Len pohroziť.“

Cameron naklonila hlavu. „Nemyslí ti to jasne. Manažér by mohol zavolať políciu.“

John si povzdychol a pošúchal unavené oči. „Pravda. No, niečo musíme spraviť.“

Cameron odbočila na parkovisko veľmi malého motela.

„Toto je lacný motel,“ zamrmlal John, ako si šúchal unavené oči.

„Nemáme peniaze,“ zopakovala Cameron. „Utratil si ich za čokoládu pre Riley.“

Johnom trhlo pri tej poznámke. „Yeah, ospravedlňujem sa. Mal som ti tiež nejakú dať.“

„To je pravda. Každopádne som Rileynu zjedla.“

Otvorila dvere a John tiež rýchlo vyliezol von. „Zjedla?“ spýtal sa. „No...dobre. Každopádne mala byť tvoja.“

Rýchlo vymysleli plán, ako získať izbu. John vojde do motela a spýtal sa recepčnej, kde sú toalety. Dala mu pokyny, ale ani sa nepohla. John prešiel chodbou podľa jej pokynov, keď sa otočil a prišiel späť, predstierajúc bezmocný pohľad.

„Nie sú tam,“ uviedol.

Vyzerala úplne otrávene a John sa pokúsil o svoj najlepší bezmocný pohľad. „Prosím, skutočne potrebujem ísť...“

Nakoniec odišla spoza pultu a začala viesť John chodbou k záchodom.

Cameron vstúpila do motela, prekĺzla okolo stola a prehliadla počítač, aby našla prázdnu izbu. Vzala kľúče a vyšla chodbou k toaletám, pričom minula recepčnú, ktorá stále vyzerala trochu podráždene. Cameron zaklopala na dvere toalety a John vyšiel, nasledujúc ju k izbe.

„Tu je to,“ povedala, otvárajúc dvere. John sa pozrel dovnútra a zovrel pery. Nebolo to veľké, rozhodne nie Holiday Inn a ani tam nebolo veľmi upratané.

„Um, je tu len jedna posteľ,“ uviedol.

„Ja nespím,“ uviedla Cameron.

„Pravda,“ zopakoval. Po tom čo rýchlo preskúmala miestnosť, Cameron zavrela dvere.

„Sarah sa bude čudovať, kde sme,“ uviedla.

„Áno, dobre, môj mobil je v mojom kufri,“ odpovedal John. „Ktorý je v autobuse. Chceš ísť po neho?“

„Nemôžem,“ prišla odpoveď. „Musím tu zostať a chrániť ťa.“

„Viem, bol to len žart,“ odpovedal John. Hodil svoj ruksak na podlahu a spadol do postele. Cameron sa postavila do stredu izby, neustále kontrolujúc okolie.

John zavrel oči a vzdychol si. „Pozri, nemôžem spať, keď tam stojíš ako socha.“

Pred tým ako prišla k posteli, si ho rýchlo prehliadla a ľahla si vedľa neho, tak blízko, že sa dotýkali. Zrýchlil sa mu pulz a hlasno prehltol.

„Mala by som sa ospravedlniť,“ povedala.

„Ospravedlniť?“ zopakoval John. Nebola tá, kto bol kompletný a totálny hlupák. „Za čo?“

„Za moje správanie k Riley,“ odpovedala. „Mal si pravdu.“

„Ohľadom čoho?“

„Som bezpečnostné riziko. Viac ako Riley. Pokúsila som sa ťa zabiť.“

Trhlo ním, rozmýšľajúc o tom, čo povedala. Snažila sa ho chrániť a chrstol jej to späť do tváre. „Cameron...nemyslel som to tak...“

„Nie, máš pravdu,“ odpovedala. „Budem sa snažiť nezasahovať ti do života.“

John zaváhal. „Ale....ja to chcem. Zachránila si mi život nespočet krát. Stále...stále mi zachraňuješ život. Bola si tu vždy pre mňa, dokonca aj keď som ťa odohnal. A...nikdy som ti nepovedal, ako si to vážim.“

Cameron sa usmiala a John pocítil, ako mu to zohrialo srdce. „Nemáš začo.“

S ňou po svojom boku, John zaspal oveľa ľahšie, ako už dlhý čas nie, prvý krát spal bez nočných môr.

Cítil sa bezpečne.

John sa rozhodol nepovedať matke o útoku T-888čky a rozhodne jej nepovedať o svojich novo nájdených pocitoch k svojmu ochrancovi.

Dorazili do LA County hneď potom ako autobus pani Darbusovej. John si nemusel vytvárať príbeh o tom, prečo došli neskoro a nepodozrievala ho. Hodil svoj ruksak na podlahu a Sarah ho privítala veľkým objatím.

„Ako bolo v Kanade?“ spýtala sa.

„Riley mi ukradla bundu,“ oznámila Cameron, akonáhle vstúpila do miestnosti.

Derek sa zamračil a Sarah zdvihla obočie, spýtavo sa pozerajúc na Johna. „Je Riley....nažive?“

John sa uškrnul. „Áno. Neboj sa. Nezabila nikoho.“ Mysľou mu prebleskla T-888čka. Dobre, minimálne nikoho, kto žil.

Sarah sa usmiala, ale bolo to napäté. „Dobre, som rada, že si sa bavil, pretože už nepôjdeš na žiaden výlet.“

Derek sa usmial. „Bála sa o teba celý čas. Myslela si, že by sa nejaká T-888čka mohla ukázať v Stratforde, alebo niečo také hlúpe.“

John a Cameron si vymenili spiklenecký pohľad a John sa prinútil k smiechu. „Yeah mami, prečo by si si myslela niečo také?“

Sarah prevrátila oči a Derek sa ticho zasmial. „Takže, Stratford,“ povedal. „Naučili ste sa niečo nové alebo niečo čo za to stálo?“

„Áno,“ prehovorila Cameron. „Zistila som sa, že som spravila chybu v úsudku.“

Všetci sa zmätene obrátili k nej. „A to prečo?“ spýtal sa John.

„Nemali by sme sa sťahovať do Kanady.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

13 Naposledy upravil: ogy (6.1.2011 20:02:08)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Terminator: The Sarah Connor Chronicles
Fair is Foul

Autor: River2027
Prohlášení: Nevlastním nic z terminátora
Zasazení: po "To Be Or Not To Be"
Žánr: Drama, romantika, akční
Hodnocení: T-



Kapitola první:


Some Must Sleep  (Někdo musí spát)

John Connor nesnáší spánek.

Spánek přináší sny, skutečné noční můry. Nemohl si už vzpomenout na noc, kdy neměl noční můru. Někdy to jsou vzpomínky. Vzpomínky na dobu, kdy se poprvé setkal s Terminátorem, den, kdy ho málem zabil Cromartie, hrůza při pohledu na porouchanou Cameron, která se ho pokoušela zabít, a desítky souvisejících hovorů poté. Někdy měl noční můry, kde jeho matka nebo Derek zemřeli. Někdy to byl jeho otec, Kyle Reese. Někdy to byl on sám, kdo zemřel, a on viděl svět, jak by vypadal bez něj, Johna Connora – zachránce lidstva.

Ale dneska byl jiný. Byl to jen sen, kterých měl pokaždé během posledních nocí dosti, když se probouzel politý studeným potem, tento byl však živější a děsivější, než ty v minulosti. To nebyla vzpomínka, spíše vize jeho absolutně nejhoršího zhmotněného strachu.

To byl důvod, proč nenáviděl spánek. Myslel si, že znovu bude jen stát a pozorovat jak ona umírá.

Vidí Cameron, jak klesla proti hromadě beden, přepětí jí restartovalo systém. Je tu Cromartie, v ruce má nůž. Nemožné, samozřejmě. Cromartie byl mrtvý, jeho čip zničený, jeho tělo někdo vykopal z mexické pouště, ale bez čipu. Neměl by být funkční.

Až na to, že byl. A John se ani nestaral o to, proč a jak byl živý. Všechno, o co se staral, byla Cameron, nefunkční a v rukách nepřítele.

Terminátor vyřízl otvor do Cameroniny lebky a vytáhl jí čip. John cítí, jak mu jeho matka přitlačila ruku na ústa, potlačuje jeho pláč ze strachu, že prozradí jejich skrýš.

Cromartie zvedne čip a bez mrknutí oka jej prohlíží. „John Connor,“ říká svým obvyklým monotónním hlasem. „Pokud nevylezeš ze svého úkrytu, rozdrtím její čip.“

Johnovi oči se rozšířily a on bojuje s pevným uchopením své matky. Připojuje se i Derek a táhne svého synovce zpět. Musím ji zachránit! Křičí uvnitř své mysli. Úchopy jeho matky a Dereka jsou však příliš silné.

Cromartie chvíli čeká, skenuje místnost a čeká, zda se John objeví. Pak stlačí svou coltanovou pěst a rozdrtí v ní čip. Sářin úchop šokem ochabne a John se jí vysmekl. Křičí neovladatelným vztekem, popadne kulomet a vyběhne dopředu směrem ke Cromartiemu.

„Ty jsi jí zabil, zabil jsi jí!“ křičí. Nemůže se ani podívat na Cameronino tělo, orgán, který už nikdy nebude chodit, ústa, která už nikdy nebudou mluvit, oči, které se už nikdy neotevřou. Jeho srdce se zlomilo a on už nemohl ovládnout svou intenzivní bolest.

John stlačil spoušť kulometu, kulky se zabořují do coltanového endoskeletonu Cromartieho. Tři osmička ani necouvla, ale John se o to nestará. Chce, aby Cameronin vrah zaplatil, i když si myslí, že je to nemožné. John Connor nebude utíkat od tohoto boje.

Počítal s tím

Cromartie udělal krok v před a uchopil Johna pod krkem, jeho červené oči planuly. John uvolnil sevření své zbraně, slyší, jak padla na zem, cítí, jak mu po tváři začaly stékat slzy, ne z fyzické bolesti, ale citového zmatku. Už se mu nemůže nic stát. Cromartie nemohl udělat nic, co by mu ublížilo více, než smrt Cameron.

„Udělej to!“ prosí. „Udělej to, zabij mě!“

Cromartie mírně otočil hlavu a John následuje jeho pohled na stále ležící Cameron. Pohled jen přináší novou vlnu bolesti. Nemůžu to udělat. Nemůžu žít bez ní. Sarah a Derek se zdají být v šoku, bojí se střílet na Cromartiho z obavy, aby nezasáhli Johna.

John zírá do chladných, bezcitných, vražedných očí Terminátora. „Už není na co čekat,“ zašeptal. „Zabij mě!“

Bolest z ocelových prstů kolem krku nebyla nic v porovnání s bolestí, která se rozhořela v jeho srdci. Cromartieho sevření je těsnější. John slyší hlasité prasknutí, slyší, jak jeho matka křičí jeho jméno.

Poté přichází úleva, necítí vůbec nic.

A pak se probudil.

John se posadil v posteli, těžce lapal po dechu. Uslyšel kroky, které se blížily k jeho pokoji, a předpokládal, že musel během své noční můry křičet. Sarah a Cameron vstoupili, držíc zbraně a hledající jakékoliv hrozby. Obě se tvářily ustaraně.

„Jsem v pořádku,“ řekl John hořce. „Byla to jen noční můra.“

Sarah se opatrně posadila na postel vedle něj, rukou ho pohladila po tváři, ale on ji odtlačil pryč. John se krátce podíval na Cameron, která ho sledovala se starostí zasaženým obličejem. Rychle zaměřil své oči směrem dolů. Nemohl se na ni dívat právě teď. Vize, jak leží na podlaze ve skladu, nehybná, byla v jeho mysli stále příliš živá.

„O čem to bylo?“ zeptala se Sarah.

„Nechci o tom mluvit,“ opakoval, držel své oči co nejdále od Cameron. Jeho matka by ji nenáviděla, kdyby věděla, že to bylo o smrti stroje. Ona by to za smrt ani nepovažovala. Nechápala by to. Mohl ještě na tváři své matky vidět starosti a ohrnula rty.

„Dobře…“ řekla pomalu. „No půjdu udělat na snídani nějaké palačinky.“

John potlačil povzdech. Zase palačinky… To byla poslední věc, kterou právě teď potřeboval. Když jeho matka odešla, podíval se na Cameron, na její tváři viděl úzkost.

„Jsem v pořádku,“ zašeptal tiše. „ Opravdu.“

Sarah dala na Johnův talíř dvě palačinky a položila ho před něho, záměrně ignorujíc Cameron. Stroje stejně nepotřebovaly jíst. John se zdál být ještě trochu otřesený ze svého snu, ale ze všech sil se snažil tak nevypadat.

Derek přišel do kuchyně, zaskřípal zuby, když viděl Johna s Cameron sedět u stolu, popadl talíř a zmizel do obývacího pokoje, přestože Sarah na něho zakřičela, že se jí u stolu.

Ale nějak mu neměla za zlé, že jí ignoroval.

John se jen díval na své jídlo a ona by mu asi připomněla, že snídaně je nejdůležitější jídlo dne, když Cameron promluvila.

„Musíš jíst. Snídaně je nejdůležitější jídlo dne.“

Sarah sevřela pevně čelist. Co bylo ještě horší, bylo, jak John vlastně odpověděl. Usmál se a lehce k ní posunul talíř blíž.

„Fajn. Můžeš jíst se mnou a já si vezmu jen jednu, jo?“

Cameron naklonila hlavu ve svém známém gestu. „Nepotřebuji jíst.“

Po Johnově tváři přešel malý úsměv. „Pojď,“ pobídl ji. „Snídaně je nejdůležitější jídlo dne.“

Cameron mu vrátila úsměv a použila příbor, aby mohla polykat sousta palačinek. Sarah odvrátila pohled od ní zpět na pánev a otočila mírně spálené palačinky. John by nikdy takhle nezareagoval, kdyby mu to řekla Sarah. Obracel by oči v sloup, odbyl by ji, řekl by něco jako „snažíme se zachránit svět a máme čas na snídani?“ Ale Cameron mu řekla totéž a jeho reakce byla naprostý opak. Kdy se věci takto vyvinuly? Co se stalo s Riley? Jistě, Sáře se ta holka ošklivila, ale pořád pro jeho syna byla lepší, než naprogramovaný robot.

John to nikdy opravdu nevysvětlil a ona se nikdy neptala. Ale teď tu byla jen jedna věc, kterou chtěla vědět: co se stalo v Kanadě?

Viděla z blízka, jak rychle dospíval. John chtěl, aby Cameron tolerovalo i okolí. Sáru ještě stále pronásledovala její nedávná noční můra. John pochválil Cameron její dovednosti dělání palačinek, John říká Sáře, že na Cameroniny palačinky nemá. Byla jsem nahrazena strojem. V její noční můře chodila Cameron kolem Johna ve spodním prádle a ten Johnův pohled. Sarah si myslela, že už je z toho vyléčena. Ale nejhorší na celé situaci bylo vědomí, že sny mají často základ ve skutečnosti. Pokud by se tohle mohlo stát, když byla na několik dní na spánkové klinice, i když to byl jen sen, co se mezi nimi událo, když byli stovky mil daleko týden sami v Kanadě?

Vzhledem k tomu se něco mezi Johnem a Cameron určitě děje. John neřekl, o kom jeho noční můra asi byla. Nemusel. Ona zachytila jeho krátký pohled na Cameron a způsob, jakým se vyhýbal pohledu na ní po celý zbytek rozhovoru, jen potvrdil Sářinu teorii. Jeho traumatická noční můra nebyla o její nebo Derekově smrti, nebo dokonce o smrti jeho samotného.

Bylo to o stroji.

Derek Reese opustil svůj prázdný talíř v obývacím pokoji, nechtěl se znovu vrátit do kuchyně. Cameronina přítomnost pro něho byla vždycky citlivé téma, ale po setkání s Jesse v současnosti a poté, co mu řekla, se to stalo ještě horší. Cameron byla jen stroj, přesto hrozbou pro Johna. Ona s ním bude manipulovat, převezme kontrolu nad táborem Connor, celým odporem. A z toho, co Derek viděl, už má na jeho synovce silný vliv. John byl vtažen pod její kouzlo, jejím vzhledem, jejími falešnými emocemi. Všechno to začalo tou směšnou a hloupou hrou Romeo a Julie.

To vše jen posloužilo, že mu to připomnělo, jak moc opravdu nenáviděl hodiny Angličtiny.

Namířil baterkou na zeď v suterénu, zeď se jmény napsanými krví. Musel je dostat znovu do pohybu. Možná, že mise odvede Johnovu mysl pryč od Cameron. A možná dá Derekovi šanci vymyslet plán, který by nadobro udržel Cameron ze hry.

Vrátil se do domu, vešel do kuchyně, kde Sarah myla pánev na palačinky. John a Cameron seděli ještě u stolu, prázdný talíř mezi nimi. Derek se snažil potlačit znechucení na své tváři. Od kdy sdílel John svou snídani se strojem? O kolik víc pod její vliv se ještě mohl dostat?

Sarah se sotva podívala nahoru, když vstoupil. Doufal, že na něho pořád není naštvaná, že nejedl u stolu.

„Chci vám něco ukázat,“ oznámil. Sarah se zastavila a přerušila mytí. Oba, John i Cameron se na něj s očekáváním podívali. „Jméno,“ pokračoval Derek. „Na stěně,“ dodal zbytečně.

Sarah položila houbu, vypnula vodu a náhle vykročila směrem k suterénu.

Musí být také horlivá dostat Johna na rozptylovací misi, pomyslel si. Usmál se. Bylo dobré vědět, že nebyl sám.

Derek ukázal baterkou na seznam jmen napsaných krví. „Myslel jsem, že je čas začít znovu,“ řekl. „Podívejte se na to.“

John se díval na zeď po paprsku Derekovy baterky, hledal pod GREENWAEYEM, pod P. ALTO, SHERMANEM a RODINOU FIELDSOVOU. Na spodní straně stěny bylo napsáno jediné slovo: JABEZ.

Johnovi oči se prudce otočily na jeho matku, ale neviděl žádné poznání. „Co je sakra Jabez?“ zeptal se. „Je to jméno? Místo? Dereku, víš to? Snad něco z budoucnosti?“

Derek zavrtěl hlavou. „To jsem nikdy neslyšel.“

„Jabez byl muž v Bibli,“ promluvila tiše Cameron.

„Měla jsem pravdu,“ řekla ironicky Sarah. „Ty si pamatuješ všechno.“

„Byl to muž z modlitby,“ začala vysvětlovat Cameron.

Derek si znechuceně odfrkl. „Díky kovová tlamo, ale já si nemyslím, že ten bojovník sem napsal jméno nějakého mrtvého chlapa.“

„Máš pravdu,“ řekla Sarah a zamračila se. „Jabez má znamenat něco jiného.“

„Tábor,“ uvedla Cameron.

John zvedl tázavě obočí. „Tábor?“

„Je tu místo zvané Tábor Jabez,“ odpověděla Cameron. „Letní tábor, je to především koňský tábor, ale mají mnoho dalších aktivit.“

„Letní tábor?“ zeptal se John skepticky. „Takže, co to znamená? Jde o ten tábor?“

„Nebo táborníka,“ souhlasila Sarah. Podívala se na Cameron. „Co ještě víš? Kde se to nachází?“

„Přibližně 46 mil odsud.“

„Pohodlné,“ zabručel John.

„Než se k tomu dostaneme,“ začal Derek. „Jak máme vědět, co hledáme? Neříká to kdo. Neříká, kdy. Jak můžeme vědět, kdy se to má stát?“

„Je to letní tábor, Dereku,“ odsekl John. „Předpokládal bych, že se to stane v létě.“

„Chytré.“

„Ne, vážně, myslím si, že to bude něco, jako s Bedellem,“ John se snažil vzpomenout na okamžik z Presidia Alto, nebo spíše na rozmluvu s Derekem poté. Všichni pro tebe zemřeme. Krátce se setkal s Cameroniným pohledem, než se pokusil všechny vzpomínky na svou noční můru v hlavě potlačit.

„Museli jsme jet na P. Alto,“ pokračoval. „Ale ty jsi znal Bedellovo jméno. Možná je to totéž. Možná je to táborník, musíme jen zjistit, kdo.“

„Musíme se dostat do toho tábora,“ řekla Sarah.

Derek se ušklíbl. „No, Johne, plechovko, vypadá to jako letní tábor pro vás.“

John si všiml, že Cameron sevřela rty v něčem, co se zdálo být jako bolest nebo zlost. Byla to reakce na Derekovu „plechovku“? Podíval se znovu, ale její výraz byl pryč.

John se podíval na svého strýce. „Táborníci? To nemůžeš myslet vážně.“

„Jsem vždycky vážný,“ odpověděl chladně Derek.

„Dobře, fajn. Tak ses postaral o nás, ale co vy dva? Myslím, že jsi trochu starý na to, aby ses vetřel mezi studenty středních škol.“

Derek hodil po Sáře úsměvem. „Poradci.“

Skvělé, pomyslel si John. Naše nová mise zahrnuje zapsat mě do letního tábora s mou matkou a strýcem jako poradci.

Vzdychl. To by měla být zábava.

John se nacházel v blízkosti dveří, když Cameroniny prsty létaly po klávesnici notebooku, odborně se nabourávala do počítačové databáze Tábora Jabez. Přihlásila je všechny na tábor a snažila se najít soubor se seznamem všech táborníků.

„Takže,“ řekl nahlas a podíval se na svou matku. „Nikdy předtím jsem na táboře nebyl.“

Sarah se usmála. „Asi se to moc neliší od našich tábornických cest, když jsme žili v Jižní Americe.“

„Neliší?“ zeptal se John skepticky. „Samotka, jíst plody džungle, divoká zvířata, Terminátoři a zbraně. To nebyly tábornické výlety, mami, to byl výcvik.“

„Dobře, ano,“ souhlasila s úsměvem. „Ale je to podobné. Spaní pod širým nebem. Musíš si sbalit jen nejnutnější věci, jíst jídlo z jídelny, spát v chatce s partou dalších dětí.“

John vynutil napjatý úsměv. „Páni, to zní jako legrace.“

Ve skutečnosti mu to nevadilo. Ve skutečnosti to mohla být i zábava. Výlet do Kanady zábavný byl a on tam byl obklopen ostatními studenty. A tady by se nemusel potýkat s Cameron a Riley. Příjemně vzdychl. Alespoň toho se tentokrát nebudu muset bát.

Derek přišel za nimi, jeho tvář byla bílá čirou hrůzou. John byl okamžitě ve vysoké pohotovosti. Nikdy ve svém životě ještě neviděl Dereka tak vyděšeného.

„Na seznamu je Kyle Reese,“ řekl Derek tlumeným tónem.

Sarah vyvalila oči a její tvář zbledla. „Kyle?“

Kyle. To byl určitě důvod Derekova strachu. Jeho mladší bratr byl nalezen na letním táboře. John polkl. Můj otec… On přece viděl svého otce před několika měsíci. Neměl by vypadat o moc starší.

„To nedává smysl,“ zamumlal John. „Neměl by na to být dost starý, pokud tam nemají také tábor pro malé děti.“

„Už nic dalšího neříkej,“ odeskl Derek.

„Proč?“

„Kov.“

Sarah se podívala zmateně na Dereka. „Počkat… Jsi si jistý?“

„Samozřejmě že ano,“ odpověděl Derek, vysmívajíc se, jako by to bylo zřejmé. „Je to můj bratr,“ trhl palcem směrem ke Cameron. „Dostaňte jí ven, ať můžeme mluvit.“

John nenáviděl, když musel mít před Cameron tajemství, ale pomalu přikývl. To bylo moc důležité, šlo by o život, pokud by nesprávní lidé zjistili toto tajemství. Nikdo nebyl tak důvěryhodný, aby mohl vědět o spojení mezi Kylem Reesem a Johnem Connorem. „Dobře,“ zabručel. Vedl Cameron pryč na stranu. „Cam, mohla bys nám dát pár minut o samotě?“

„O samotě?“ opakovala, jako by si myslela, že je to absurdní. „Nemůžu tě nechat samotného, Johne.“

„Já vím, já vím, musíš mě chránit,“ dodal.

„Nejen to.“

John se zamračil. „Co?“

„Nechci tě opustit,“ zdálo se, že váhá, jestli pochopil pocity, které vyjádřila během jejich nedávné exkurze do Kanady.

John se tiše usmál. „Je to jen na pár minut. A to znamená žádné naslouchání. Je to velmi důležité.“

„Proč musím odejít?“ zeptala se Cameron bez obalu. „Já vím, že Kyle Reese je tvůj otec.“

John vytřeštil oči. „Cože? Věděla jsi to? Když jsme ošetřovali Dereka, řekla jsi mi, že nic nevíš.“

„To bylo před výbuchem,“ uvedla klidně. „Některé z mých vzpomínek a funkcí byly obnoveny.“

John cítil zvláštní pocit. Co mu řekla jeho matka? Nikdy nikomu nevěř natolik, abys mu vyprávěl o svém otci.

Podíval se na Sáru, která slyšela celou konverzaci. Její oči byly plné šoku a strachu. John se podíval na Cameron.

Někomu jsem věřil. Věřil jsem jí.

Derekův vztek nešlo přehlédnout. John si nebyl jistý, jestli byl Derek jen naštvaný, že důvěřoval stroji, nebo byl šílený z toho, že to budoucí John nikdy neřekl Derekovi, když to Cameron zřejmě pověděl.

Jeho nálada potemněla. „Pokud je cílem Kyle, můj otec, pak… vědí to.“ Jeho hlas se vytratil a on se díval na matku a strýce, do jeho hlasu se vplížilo trochu zoufalství. „Jak to mohli vědět?“

Sářiny oči se pomalu zvedly a podívaly na Cameron. Derek se ani nesnažil skrýt své pohrdání. „Jednoduše,“ řekl a zamračil se na Cameron.

„Řekla jim to.“

14 Naposledy upravil: ogy (9.1.2011 00:35:22)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola druhá:

What Happens in Canada… (Co se stalo v Kanadě)


„Ona to neudělala,“ řekl John energicky. Cameron by ho nezradila, ona by nikomu neřekla jeho tajemství. „Neřekla jim, že Kyle je můj otec.“

Derek stále vrhal po svém synovci rozzlobený pohled. „Tak jak to můžou vědět?“

„Nemůžou,“ oba se obrátili na Cameron. „Jsou to jen zaměření Johnovi vojáci,“ vysvětlila. „Kyle zachrání Johna Connora tím, že ho dostane ven z pracovního tábora Century. Nevědí, že zabití Kyla Reeseho způsobí, že John přestane existovat.“

„Tak co budeme dělat?“ zeptala se ustaraně Sarah.

„Nemůžeš být v jeho blízkosti, Sáro,“ trval na svém Derek. „V budoucnu nosí tvůj obrázek. Co si bude myslet, když si tě bude pamatovat z dětství?“

„Nechceš změnit budoucnost,“ souhlasil John. Náhle se zarazil. „No, ne tímhle způsobem. A Dereku, ty také nemůžeš být vedle něho. Také by si tě pamatoval.“

„To nechává tebe a Cameron, abyste ho chránili,“ uvedla Sarah. Její tón napovídal, že tímto nápadem byla méně než nadšená.

„Z blízka,“ souhlasil John a snažil se uklidnit svou matku. „Vy dva můžete pomáhat na dálku. Prostě ho nenechte, aby vás viděl příliš často.“

John se podíval na Dereka, aby viděl reakci svého strýce. Místo pochopení nebo dokonce odhodlání zíraly Derekovy tmavé oči stále na Johna, naplněné nedůvěrou a hněvem. „Co?“ dožadoval se John.

„Ty nechápeš, co jsi udělal,“ zavrčel jeho strýc.

Johnova ústa se otevřela a oči zúžily. „Co jsem udělal?“

„Řekl jsi Plecháčovi o mém bratrovi!“ křičel Derek. „Tvůj otec! Kyle!“ Jeho vztekem planoucí oči hledaly Sáru. „Jsem jediný, kdo v tom vidí problém?“

John pevně stiskl rty. Derek nechápal, co se stalo s Cameron. Ona by to nikomu neřekla. Milovala ho, nikdy by jej nezradila.

„Tak jsem jí důvěřoval!“ vyprskl. „Vypadni, Dereku!“

Derek udělal pravý opak, o několik kroků se přiblížil k Johnovi, oči planoucí. „Víš, co by se stalo, kdyby se obrátila proti nám?“

John zaťal zuby. „To se nestane,“ trval přesvědčeně na svém.

„Je to stroj, Johne.“ odsekl Derek. „Jednou se to už stalo.“

John cítil žár svého vlastního hněvu. „Ani tam,“ varoval. Výbuch a Cameronino navrácení k původní misi nebyla její vina a oba to věděli.

„Nebo co když jí Skynet dostane do rukou?“ pokračoval Derek. „Dostanou se k jejímu čipu. Budou to vědět taky. Zabijí Kyla a dostanou také tebe. Dvě mouchy jednou ranou. Nebo v tomto případě dva hrdinové jedním kovovým špionem.“

John vzdorovitě přimhouřil oči. „Ona není špión, Dereku!“

„Poslouchej sám sebe!“ protestoval Derek. „Ona tě zkazila.“

„Proč mě obviňuješ?“ dožadoval se John. „Nechtěl jsem jí to říct. Udělalo to mé budoucí já, a musel k tomu mít dobrý důvod.“

Derek se podíval na Sáru, hledajíc její podporu. „Sáro? Vidíš to, ne? Podívej, jak s ním manipuluje.“

John si náhle uvědomil, že jeho máma váhala. To u ní nebylo normální. Obvykle by rychle vystoupila na jeho obranu. Byla jeho matka. To je to, co měla dělat. Měla věřit v něj. „Mami?“

Sarah se podívala z Johna na Dereka, z Dereka na Cameron a na její tváři se objevila bolest. „Johne… já…“

John se naklonil blíž, jeho oči i slova prosily. „Mami, prosím, poslouchej mě. Můžeš mi věřit.“

Sarah pomalu zavrtěla hlavou a se zlomeným srdcem řekla. „Ne, nemůžu.“

John v šoku mírně otevřel ústa.

Nemůžu ti už věřit, Johne.

Všechno, co bylo v místnosti se zdálo zastavené, zmražené v čase. Nikdo se ani nepohnul, nikdo nepromluvil. John zůstal, snažíc se zpracovat její slova. Opravdu jí to slyšel říkat? Byl to také sen?

Protože jeho nejhorší noční můrou bylo vidět Cameron zemřít.

Jeho druhou bylo přesně toto: jeho matka mu nevěří, pochybuje o něm. Vždycky mu věřila. Byli týmem, rodina! Jak by mohl pokračovat takhle? Jeho matka, Sarah Connorová, už nedůvěřovala jeho úsudku, a ona byla přitom ta, která vždy bojovala za něj, pro něj, aby se stal Johnem Connorem, vůdcem. Jak to mohl udělat, když už nebyl hoden její důvěry?

Nemohl tu zůstat, už ne. Jestliže o něm pochybovala, v pořádku. Budiž. Alespoň tu byl ještě někdo, kdo v něho věřil. Popadl Cameron za ruku a kráčel ke dveřím.

Sarah se cítila naprosto příšerně. Ale cítila by se ještě hůře, pokud by Johnovi lhala. Co řekla, byla pravda. Právě teď nemohla věřit čemukoliv, co udělal.

Connorovi měli vždycky tajemství. Někdo měl společné tajemství s Cameron, s Derekem, s Dysonovými. Někteří z nich sdíleli tajemství. Ale tohle, tajemství o Johnově otci, bylo něčím, co nikdy nebylo projednáváno. Nikdy o tom s nikým nemluvili. Dostalo jí do vysoké pohotovosti, když se dozvěděla, že Derek o tom věděl. Když věděl on, kdo jiný ještě mohl? Co když na to opravdu jen přišel, protože Kyle byl jeho bratr? Pokud by to bylo na ní, nikdo by to nevěděl. Ani Derek.

To bylo jejich nejdůležitější tajemství, to nejdůležitější pro Johnovo přežití. Přísahal, že ho nikdy nikomu neprozradí. To bylo jasné už dávno. Nikomu nemohli věřit natolik, aby to věděl.

Ale John ztratil její důvěru. On by toto tajemství vyzradil. Nejen vyzradil, ale vyzradil by to jednomu z nich. Cameron. Stroji. Plecháčovi. Nepříteli.

Takže ne, teď mu nemohla věřit. Jeho úsudek byl zahalen Cameroninou přítomností. A začalo to, když přijeli domů z Kanady. Takže opět je její skutečnou otázkou: co se stalo v Kanadě?

Její mobil zazvonil a ona ho zvedla, což odvrátilo její myšlenky. „Haló?“

„Dobrý den, tady paní Darbusová,“ řekla mluvčí. „Jsem Johnova učitelka Angličtiny. Byl s naší třídou v Kanadě.“

Sarah zvedla obočí, najednou byla odhodlaná. Náhodný rozhovor. Možná, že teď dostane odpověď. „Ano, co pro vás mohu udělat?“

„Vlastně jen volám, abyste věděla, že vám budeme posílat peníze za část cesty z Kanady.“

Sarah se zamračila. „Co tím myslíte?“

„No, John a Cameron nebyli v hotelu s námi, takže vám vracíme část zaplacených…“

Sarah uchopila pevněji telefon. „Oni nezůstali s vámi?“

„Ne,“ odpověděla paní Darbusová. „Jeli domů samostatně. Řekli mi, že byli u výslechu.“

„Výslech? Proč?“

„Šlo o střelbu na autobus,“ hlas paní Darbusové se stával emotivní žalem. „Taková hrozná věc.“

Sarah vyvalila oči a v tichosti ohromeně zírala na telefon. Nakonec ho dala zpět k uchu a sevřela ho tak, že jí zbělely klouby. „Povězte mi všechno…“

John byl ve svém pokoji, začínal balit svůj kufr na Tábor Jabez. Cameron byla po jeho boku, ochotně mu připomněla několik základních položek, jako krabici termitu a devíti milimetrovou pistoli…

Sarah vrazila do místnosti, následoval jí zvědavý Derek. John se podíval nahoru a viděl výraz absolutního hněvu na matčině tváři. Hněv… a zklamání.

Zamračil se. Proč? Ona je ta, která řekla, že mi nevěří.

„Než budeme pokračovat, chci si něco vyjasnit,“ vyštěkla Sarah. „Chci, abys mi řekl, co se přesně stalo v Kanadě. A na cestě domů.“

John zamrzl uprostřed balení, jeho mysl vířila. Něco ví? Byl to důvod, proč byla tak naštvaná?

„Proč?“ promluvila Cameron za něho.

Zdálo se, že se Sarah snaží bojovat se svým hněvem. „Protože jsem zjistila, že na hranicích byla přestřelka a že vy dva jste nejeli domů autobusem.“

John se vyděsil. Jak to zjistila? Že by nakonec volal někdo ze školy? Řekl paní Darbusové svůj příběh a ona ho zřejmě přijala bez větších otázek. Samozřejmě, každý byl tím incidentem otřesen. Možná, že teď o tom učitelka znovu uvažovala.

„Ukázala se tam tři osmička,“ vysvětlovala Cameron. „Zničila jsem ji. Ukradli jsme jeep a jeli domů.“

„Celou noc?“ zeptal se Derek, který vstoupil do rozhovoru samozřejmě na straně Sáry. „Protože autobus na noc stavěl.“

„Ano,“ uvedla Cameron. „Zastavili jsme.“

Jediný pohled na jeho matku Johnovi ukázal, že se nevzdá. Sarah Connorová věděla, že Cameron byla stručná schválně, protože něco tají. Pro Johna. „Kde?“

„Co na tom záleží?“ přerušil jí John. „Byl to jen motel.“

Sarah ale s výslechem neskončila, navzdory zoufalé Johnově naději. Hodila po Cameron ledový pohled.

„Kde jsi byla, když John spal?“ zeptala se.

John sebou trhl. Jediný důvod, proč jeho matka mohla položit takovou otázku, byl, že už věděla, nebo alespoň měla podezření, na správnou odpověď.

Cameronina tvář byla nečitelná. „Na stráži,“ odpověděla.

Derek znechuceně odfrkl. „To je lež. Vím to.“

„Nevíš,“ uvedla Cameron.

„Johnova tvář to říká.“

John zrudl zlostí. „Nic se nestalo, v pořádku? Nechte jí na pokoji.“

Sarah se k němu obrátila. „Johne, to je vážné. Teď už chápeš, proč ti nevěřím? Nejprve mi neřekneš o tři osmičce, pak mi lžeš o jízdě autobusem a teď jsem zjistila, že ty a plechová slečna jste opravdu zůstali jednu noc v hotelu. Kde jsi na to sebral peníze?“

„Neměli jsme,“ zabručel John.

Cameron důrazně přikývla. „Většina lidí si neuvědomuje, jak snadné je ukrást pokoj.“

Derek zaskřípal zuby. „Co se stalo v pokoji?“

Cameron se podívala na Johna, potřebovala povolení k dalšímu hovoru. Odmítl se na ni podívat. Nezáleželo na tom, co řekne. Řekl jí, „co se stalo během pobytu v Kanadě,“ ale Derek a Sarah se budou domáhat pravdy za každou cenu. To může být dosti drsné.

„Střežila jsem prostor, ale John řekl, že nemůže spát, když tam stojím. Byla tam jen jedna postel.“

Derek rychle vyrazil v před, popadl pistoli a strčil Cameron proti zdi, přiložíc jí pistoly pod bradu se smrtícím úmyslem. „Já tě zabiju sám…“ zasyčel.

„Nemůžeš mě zabít,“ odpověděla klidně Cameron.

„Můžu to zkusit,“ zavrčel Derek.

„Dereku, nech ji jít!“ požadoval John. „Víš, že tohle nemůže v žádném případě dopadnout dobře.“

„Ne, Johne,“ odpověděl Derek. „O tom jsem mluvil. Stroje musí odejít.  Nedá se jí věřit.“

John tohle nemohl přijmout. Udeřil pěstí do stolu, takže oba – Derek i jeho matka – couvli. „Nic nevíš,“ zasyčel.

Derek na něj překvapeně zíral, snížil zbraň a ustoupil pár kroků od Cameron. Johnův obličej byl smrtelně vážný, když ukázal na Cameron.

„Pojď, jdeme odsud,“ řekl a zaslal rozzlobený výraz ve směru Sáry a Dereka, než se otočil a následoval svého terminátořího ochránce ven ze dveří.

Nebyl si jistý, proč jde právě sem.

Jistě, mohli k jílu použít nějaké občerstvení z kempu, ale John věděl, že to není jeho skutečnou motivací pro vstup do obchodu s potravinami. Prostě se potřeboval dostat pryč. Daleko od Dereka a Sáry.

Ve svém srdci věděl, že se to stane. V Kanadě si uvědomil, že se nejen obrátil, ale také se vzdal své víry. Měli se jen smířit s tím, že se staral o Cameron. Ona ho byla připravena bránit v každé situaci.

Co má teď dělat? Jeho vlastní matka mu nevěří. To bolelo hlouběji než cokoliv jiného, co by mohla říct.

Mechanicky strčil do nákupního vozíku a vjel do další uličky, nejasně si byl vědomí toho, že Cameron vložila dovnitř pytel Cheetos.

„Je to ten křupavý druh,“ informovala ho.

Sežeň mi nějaký sýrový, křupavý druh, ne ten gumový. Předpokládal, že by měl být rád, že si Cameron vzpomněla, ale její komentář stěží zaregistroval a pohlédl na tašku jen krátce.

Cameron naklonila hlavu, studovala jeho chování. „Jsi naštvaný.“

„Nechápou to,“ zamumlal John. „Nevěří ti. Ani mě.“

„To tě bolí.“

John polkl. „Jo. Podívej se na mě. Budoucí vůdce světa , a dokonce už ani má vlastní matka mi nevěří. Nikdo z nich. Ona ne, Derek ne…“

Cameronini oči se obrátily dolů. „Je to má vina.“

„Co?“

„Já jsem důvod, proč ti nevěří. Myslí si, že jsi udělal chybu v úsudku, když jsi mi začal věřit.“

John si povzdechl, protože věděl. Že je to pravda. „Myslím, že ano.“

„Jak to mohu změnit?“

John se smutně usmál. „Nejsem si jistý, jestli můžeš,“ neochotně připustil. „Jejich důvěra se nezískává snadno. A hlavně nevěří žádnému stroji, bez ohledu na to, kdo jsi. Pro ně jsou všechny stroje zlé. Nemohou se smířit s tím, že se někdy… mýlí.“

„Opravdu?“

John se podíval nahoru a zamračil se. „Co tím chceš říct? Samozřejmě, že ano.“

„Jak to víš?“

Co to má znamenat? „Ty jsi jiná,“ připomněl jí. „Řekla jsi mi to.“

Cameron naklonila hlavu. „Pokud nedokážeš obhájit své názory, jak hodláš vyhrát?“

John si konečně uvědomil, co dělá. Ona ho testovala, připravovala ho. „Chceš, abych byl schopný tě bránit.“

„Někteří z tvých vojáků nemohli pochopit, proč jsi nám věřil,“ odpověděla Cameron. „Jsme nepřátelé.“

„Ne všichni,“ odpověděl tvrdohlavě John.

„Jak jim to chceš vysvětlit?“

„Je to jako s jakýmikoliv druhy,“ začal. „Dobro a zlo existuje všude. Někteří lidé jsou špatní, někteří dobří. Některé kočky jsou dobrými mazlíčky, některé by ti nejraději ukously hlavu. A někteří z vás jsou dobří, a někteří jsou špatní.“

„Ale my jsme stroje,“ připomněla mu Cameron. „Jsme naprogramovaní. To nás přece nedělá jiné?“

„Ne,“ řekl neústupně John. „Protože ty můžeš samostatně myslet. Můžeš být dobrá nebo špatná. Můžeš cítit.“

„Ale nemůžeme cítit emoce.“

John zatnul zuby. „Ty i já víme, že to není pravda.“

Minutu vydržel její pohled, než se na něj usmála. „Dobře,“ John cítil, jak se jeho tělo uvolnilo. Právě musel složit její zkoušku. „Jsi před plánovaným termínem.“

„S čím?“

„V tom, co se musíš naučit.“

Bylo to tak. Byla tu, aby ho chránila, ale také, aby ho připravila na budoucnost. Připravila na to, čemu bude muset čelit. Jestliže chystá stát generálem Connorem, potřebuje být přesvědčivý, být schopný změnit myšlení lidí.

Potřeboval být silný, odhodlaný, nebojácný a velící. Ale nemohl toho docílit na vlastní pěst.

Potřeboval jí.

15 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola tretia:
Even Heroes Fall (Dokonca aj hrdinovia padnú)

Derek si strčil svoj kufor do auta, za zavrel za sebou dvere. Celá táto cesta sa menila na jeho najhoršiu nočnú moru. Stráviť letný tábor ako vychovávateľ Johna a jeho stroja. Myslel si, že nová úloha by mohla rozdeliť jeho synovca a kyborga, ale mal pocit, že v tábore sa ich puto utuží.

Pokiaľ to nezastaví. Nejako.

Vrátil sa späť do domu a začul, ako sa Sarah rozpráva v chodbe s Johnom a Cameron.

„A čo s plecháčom?“ spýtala sa Sarah.

„Ja nespím,“ odpovedala Cameron.

„Viem,“ povedala Sarah. „Povedala si mi to. Myslím, čo budeš robiť po nociach? Znova budeš v Johnovej izbe?“

Derek začul v hlase Sarah trpkosť a nepriateľstvo, ale Cameron na to nereagovala. „Uistím sa, že je oblasť zabezpečená,“ odpovedal stroj. „Budem dávať pozor na Johna. Hľadať hrozby.“

Hrozby, „Ako ty sama?“ odfrkol si Derek.

Cameron sa otočila a pozrela sa na neho. „Johnovi odo mňa nič nehrozí. Bola som sem poslaná, aby som ho chránila.“

Derek sa zasmial. „To hovoríš ty. Ale myslím si, že všetci vieme, že klameš.“

John sa nahnevane postavil. „Nechaj ju na pokoji, Derek.“

Derek sa trpko usmial. Vždy to bolo tak...zvláštne počuť Johna oslovovať chodiaci počítač ľudskými pojmami. „Ju,“ zasmial sa. „To je snáď vtip.“

John to nepovažoval za vtipné. Vydržal strýkov pohľad a Derek sa čoskoro odvrátil, znechutený tým, ako John pokračoval v obhajobe stroja. Toto bolo to, pred čím ho varovala Jesse?

Už nehovorí s nikým, okrem nej. Prevzala velenie. Je to choré. Predstav si, čo sa stane, ak s ňou strávi ďalších dvadsať rokov. Predstav si, čím sa stane, na čo sa zmení. Som tu, aby som ju zastavila. Som tu aby som ho zachránila.

Derek si všimol rovnakú vec neskoro. Zhoršilo sa to po tej smiešnej hre Rómeo a Júlia a jeho obavy sa len zhoršili, keď bol John so strojom skoro týždeň v Kanade, zvlášť s novozískanou informáciou, čo sa stalo v hotelovej izbe. Mimovoľne zaťal päste.

Veci predtým boli skvelé. John mal skutočnú priateľku; zaobchádzal s Cameron viac a viac ako so strojom. To bolo dobré. Jeho synovec bol na ceste k uzdraveniu...až kým si Rómeo neuvedomil, že nemiluje Rosaline, ale že miluje prekrásnu, nebezpečnú, nedosiahnuteľnú Júliu. Pomer zakázaný už od začiatku, zakázaná láska. Láska, ktorá ich oboch zabila. To sa tiež mohlo stať Johnovi a Cameron, a to všetko kvôli jednej chvíli, ktorá sa vymkla spod kontroly.

Jeho najhoršie obavy sa stali skutočnosťou. Niečo ich znova spojilo.

A Derekovi sa to ani trochu nepáčilo.

„Takto to nemôže pokračovať, Sarah,“ povedal zachmúrene Derek. „Vidíš ako ho mení? Vieš rovnako ako ja, že sa menia.“

Oh, dobre to vedela. Premena, choroba, manipulatívnosť...v každom prípade s ním súhlasila. Ale tiež vedela, že Derekov plán, ako od neho dostať Cameron, zahŕňa okamžitú likvidáciu kyborga. „Takže, čo navrhuješ?“

„Zbraň,“ povedal jednoducho Derek. „A termit.“

Sarah rýchlo zavrtela hlavou. „Nemôžeš ju len tak zabiť.“

„Nie je to také ťažké, ako si myslíš,“ vysvetlil Derek. „Jeden výstrel na čip, a už nevstanú.“

„Toto rozhodnutie nemôžeš spraviť,“ odpovedala Sarah. Ak sa niekto rozhodne zabiť Cameron, musí to byť John. Musí si to vybrať sám.

Derek pri jej odpovedi vyzeral prekvapene. „Čože?“

Sarah zavrtela hlavou. „Nechápeš. Nevieš, koľkokrát som na ňu čakala s odstreľovacou puškou, koľkokrát som chcela napojiť predné dvere na elektriku.“

„Tak čo ťa zastavilo?“

Môj syn... „Ak zabijeme Cameron...“ jej hlas sa zlomil a ona ťažko prehltla. „Stratím ho. Stratím Johna navždy. Nikdy mi neodpustí. Stratím ho.“

Derek bol na chvíľu ticho. „Takže Cameron je mimo hry....“

Nevyzeral tak, ako by si predstavovala. Čo pravdepodobne znamenalo, že mal záložný plán.

Samozrejme, usmial sa. „Potom musím vymyslieť niečo iné.“

Derek váhavo zaklopal na dvere Jessenej izby. Jeho priateľka ich okamžite otvorila a nevyzerala prekvapene, že ho vidí.

„Derek,“ povedala jednoducho. „Ako je to s Connorom?“

Derek zaváhal. Stále je s kovákom, ak je to to, na čo sa pýtaš. „Rozmýšľal som.“

Jesse zvedavo zdvihla obočie. „O čom?“

„O tom čo si povedala o Johnovej záchrane,“ uviedol Derek. Zhlboka sa nadýchol. „Som tu, aby som pomohol.“

Jesse sa usmiala a on mal pocit, akoby očakávala, že bude rozmýšľať jej smerom. „Kde je?“

„Ideme do tábora Jabez, pokúsiť sa ochrániť cieľ Skynetu,“ vysvetlil Derek. „Bude tam. S ňou.“

„Myslím, že to môžem zmeniť,“ povedala Jesse. „Niekoho tam mám, niekoho kto sa môže pohrať s jeho emóciami. Niekoho, koho práca je udržať Johna čo najďalej od nej.“

Derek sa zamračil. „Koho, blondiačku?“

„Riley. Riley Dawson,“ opravila ho Jesse. „Možno pár krát zlyhala, ale mám v ňu dôveru. Ak niekto môže Johnom zamávať, je to ona.“

To bola pravda, to Derek vedel. Riley bola Johnova prvá priateľka, až kým sa nerozišli, čo sa muselo stať v Kanade. Aj tak, Derek videl, že si John užíval čas strávený s Riley. Prinajmenšom boli priatelia.

Derek prešľapol na mieste. „Čo chceš aby som spravil?“

„Poslala som Riley do tábora, takže sa môže dostať k Johnovi,“ vysvetlila Jesse. „Ako sa tam dostaneš ty?“

"Som vychovávateľ.“

Jesse sa rozlial po tvári úsmev. „Perfektné. Môžeš ovplyvniť udalosti, Derek. Tiež tam budem, v pozadí, ale ty ako vychovávateľ môžeš zabezpečiť, že John s tým strávi minimum času.“

Derek prikývol, ale naraz mu bolo zle od žalúdka. Prečo? Prečo sa cíti tak, ako by zrádzal Johna? Pretože nenecháva voľbu na Johnovi?

Ak by John zistil, že Derek manipuloval situáciou, pretože neveril, že John robil správnu vec...vedel, čo by sa stalo.

John by tiež stratil dôveru v Dereka.

Derek zaváhal...ale znova zbadal vo svojej mysli Cameroninu manipulatívnu tvár. Áno, možno mu už John nebude veriť.

Možno to bolo riziko, ktoré bol ochotný podstúpiť.

**********************************************************

Riley pocítila neuveriteľnú nervozitu, ako vstúpila do Jessenho apartmánu. Posledný krát, keď tu bola, nebola privítaná práve príjemne. Práve naopak, dostala pokarhanie a prísnu prednášku ohľadom jej práce. Tento krát, však bola predvolaná Jesse a ona sa nezameriavala na jej zlyhanie v Kanade.

Dobre, Jesse vyzerala rozzúrene, keď Riley vstúpila. „Zlyhala si.“

Riley sa zhlboka nadýchla a pokúsila sa to vysvetliť. „Ospravedlňujem sa. Ja....neviem čo sa stalo.“

„Stalo sa to, že si umožnila, že John Connor na teba zanevrel a pripútala si ho bližšie k nej.“

Riley trhlo pri Jessenom drsnom tóne. „Neplánovala som to.“ Skutočne, v Kanade nemala veľmi na výber. Videla, ako sa John a Cameron chovali v prítomnosti toho druhého, videla pohľad, ktorý venoval John Cameron, aj keď sa predpokladalo, že sa bude zameriavať na svoju skutočnú priateľku. Nakoniec to vzdala, elegantne sa uklonila a umožnila Cameron priblížiť sa Johnovi...pretože tam vo vnútri, to bolo to, čo John celý čas chcel.

„Bola som len...bola som naštvaná a zmätená...“ vyprskla Riley. „Nemiluje ma! Tomu nemôžem napomôcť!“

„Tu si neskončila,“ povedala chladne Jesse.

Riley zúfalo zavrtela hlavou. Nikdy nechcela aby to vypálilo tak, zle, ako to vypálilo. Ale už viac nemohla predstierať. „Už to nemôžem robiť. Miluje ju.“

Jesse spravila krok vpred vylepila Riley. „Počúvaj ma!“ dožadovala sa. „Nemôžeš zlyhať. Ak zlyháš, získajú stroje kontrolu nad budúcnosťou, nad odporom získa kontrolu ona.“

Riley zovrela pery a snažila sa udržať svoje emócie na uzde. Jessene slová ju premohli.

„Teraz,“ dokončila prísne Jesse. „Sa John a stroj chystajú na letný tábor na tajnú misiu. Posielam ťa tam tiež. Musíš sa tam vrátiť a dokončiť svoju prácu. Drž Johna od nej.“

Riley počula ten príkaz toľko krát, že jej tvár očervenela hnevom. „Možno som spôsobila, že sa budúcnosť stane. Možno som ten dôvod, ktorý ho spojil s Cameron. Možno je osud, aby sa to stalo týmto spôsobom. Možno snahou o zmenu budúcnosti, ju sami tvoríme! Možno je to tvoja chyba, že sa to stane!“

Možno snahou o zmenu budúcnosti ju sami napĺňame! Možno je to tvoja chyba, čo sa v budúcnosti stane!“

Jessena tvár stvrdla a Riley trhlo, lebo vedela ešte skôr, ako sa Jessena dlaň dotkla jej tváre, že táto rana bude tvrdšia ako tá predtým. Zanechá to ďalšiu modrinu, to vedela.

Jesse sa postavila pred Riley, so zúrivosťou, ktorá teraz visela vo vzduchu. „Počúvaj ma. Nie som tvoja priateľka. Som tvoj nadriadený. Spravíš to, čo poviem. Dokončíš svoju robotu. A keď to spravíš, možno budeš mať, tu v minulosti, normálny život.

Riley si odfrkla. Nejaký život...žiadna rodina, žiadny priatelia...no minimálne tu nieje vojna. A naozaj to stálo za to?

„Toto je tvoja posledná šanca,“ povedala odhodlane Jesse.

Riley pokorne prikývla.

„Dobre, pozná niekto cestu do toho tábora?“ spýtal sa Derek zo sedadla vodiča. Sarah začala skúmať mapu, ale Cameron sa ozvala zozadu.

„Môžem navigovať. Som Cam-Cam.“

Derek sa otočil a ľadovo sa na ňu pozrel. „Cam-Cam? To má byť akože vtipné?“

John sa zdal byť rozrušený strýkovou reakciou. „GPS,“ povedal chladne. „Ako Tom-Tom.“

„Bola som Cam-Cam na ceste do Kanady,“ vysvetlila Cameron.

Derek sa otočil späť a zameral sa na cestu. „Nepotrebujem tvoju pomoc. „Sarah zdvihla mapu a on ju rýchlo schmatol.

Ďalšie míle prešli v tichu. Sarah sa občas rozhliadla po ostatných. Derek bol stále zameraný na cestu. John a Cameron sedeli vzadu, ale nehovorili...dokonca sa ani nepozreli jeden na druhého.

Sarah už nemohla vystáť to ticho. Dokonca to ani nebolo príjemné ticho. Všetci sa zdali, že sú na hrane, John viac ako všetci ostatný, keďže mu dala dobrý dôvod, aby ju neznášal. Vždy mu verila, vo všetkom. Ale keď John povedal stroju tú kritickú informáciu o svojom otcovi, o Kyleovi...už viac nebol dôveryhodný.

Bol jej budúci syn takýto? Ovplyvnila ho Cameron ta, že naozaj verí, že sa o neho zaujíma? Bol John Connor, hrdina, skutočne oklamaný nepriateľom? Dokonca aj hrdinovia padnú...

Všetko sa rozpadá. Mohla cítiť, ako sa vzťah s jej synom láme. Rozpor medzi ňou a Johnom bol väčší ako kedy predtým. Rozpor, ktorý pred rokom ani neexistoval. Začalo to ako maličkosť. Začalo to s Cameron. Dňom, keď boli blízko tomu, aby spálili Cameronino telo, ukončili to navždy. John ich všetkých šokoval; vybral si Cameron pred vlastnou rodinou, namieril na nich zbraň, aby ju chránil. Stále mala v pamäti vypálenú tú spomienku. On a Cameron stojaci na jednej strane auta; ona, Derek a Charlie na druhej. Cameron bola príčinou všetkého, všetkých problémov Sarah. Ak by to všetko nezhoršilo, zničila by toho kyborga hneď teraz. Ale nemohla sa odcudziť Johnovi ešte viac.

Johnovi by to ublížilo, ale možno by to mohla pomôcť zastaviť. Nemohla mu klamať a povedať, že úplne dôverovala všetkému čo robil, ale minimálne mu mohla ukázať, že ho stále miluje. Že sa to nikdy nezmení. A koniec koncov, nikto nebol dôveryhodný.

„Si ticho 30 minút,“ prehovorila.

„Tridsaťštyri,“ opravila ju automaticky Cameron.

John stále nereagoval, takže sa Sarah natiahla a udrela ho do ramena. Prudko pohol očami. „Za čo to dočerta bolo?“

„Chrobák.“

Jeho oči prezrádzali zmätenie. „Chrobák? To myslíš vážne?“

„Yeah, práve sme ho minuli.“

„Nehrali sme to odkedy som mal osem.“

„Takže?“

„Takže nemôžeš len tak začať, bez toho, aby si mi to povedala.“

Sarah pokrčila ramenami. „Dobre. Tak hráme chrobáka.“

John vyzývavo sklopil obočie. „Čo ak to nechcem hrať?“

„Príliš neskoro, už som začala.“

„Snažíš sa napraviť to, čo si mi povedala?“ dožadoval sa John. „Myslíš, že hranie hier to nejako zlepší?“

So Sarah pri jeho tóne trhlo. Znelo to horšie, keď to povedal takto. „John...“

Predtým ako sa John mohol skutočne rozčúliť, mu Cameron varovne položila ruku na rameno. „Nepovedz nič, čo budeš ľutovať.“

John nahnevane pozrel na Cameron a pomaly vychladol. Oprel sa o sedadlo, pozerajúc sa von z okna. Sarah sa nepáčilo, že Cameron mohla mať na neho taký vplyv.

John sa natiahol a zľahka pobúchal Cameron päsťou do ramena. „Chrobák.“

Sarah sa pozrela von z okna a uvidela, ako ďalší volkswagen minul ich jeep. Cameron sa zjavne zapojila do hry a naklonila sa dopredu, bez pochýb so snahou buchnúť Sarah.

Sarah sa otočila a podozrievavo sa pozrela na Cameron. „Neopovažuj sa.“

Cameron vyzerala dotknuto a oprela sa späť do sedačky. Sarah sa na ňu nahnevane pozrela. Možno to bola jej predstava, ale kyborgie dievča sa zdalo, že si sadlo trochu bližšie k Johnovi, akoby napriek.

Sarah sa otočila späť. Tento týždeň na tábore sa niečo stane. Bude si potrebné stanoviť pravidlá.

Keď konečne zaparkovali v tábore, John a Derek vyskočili von, aby povykladali kufre.

Keď Cameron odchádzala od auta, Sarah ju schmatla za ruku. „Drž sa od neho,“ varovala ju. „Nepribližuj sa k nemu. Nedotýkaj sa ho.“

Cameron ani nežmurkla. „Nie som tá, ktorej by ti to mala hovoriť.“ Cameron si ľahko vytrhla ruku a nasledovala Johna, zanechávajúc Sarah znova osamelú.

Čím viac si opakovala Cameronine slová, tým horšie zneli. Akokoľvek, Sarah takmer verila, že stroj si užíva výsmech, užíva si, keď sleduje, ako sa John pomaly vzďaľuje od svojej matky.

Za to chcela vidieť Cameron zhorieť.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

16 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola čtvrtá:

So Fair and Foul a Day (Tak spravedlivý a nespravedlivý den)


John vešel do hlavní haly a přistoupil k registraci. „John Baum a Cameron Phillipsová,“ oznámil.

Vychovatel jim oběma věnoval přátelský úsměv. „Vítejte v táboře Jabez. Jsem si jistý, že zde strávíte krásný čas.“

Cameron mu vrátila okouzlující úsměv. „Ano,“ souhlasila. „Strávíme.“

Vychovatel se podíval na svůj seznam a podal jim mapy se zakroužkovanými chatkami. „Dobře, Johne, jsi v chatce B přímo tady,“ ukázal na místo na mapě, které nebylo příliš vzdáleno od hlavní budovy. „Tvůj vychovatel bude Derek Baum… ach, tvůj strýc.“

John se přinutil k úsměvu. Ve všech ostatních případech by se nezlobil být ve stejné chatce s Derekem, ale potom, jak to mezi nimi bylo právě teď, se na to netěšil.

„A Cameron,  jsi v chatce D,“ ukázal jí vychovatel chatku D na mapě. Bylo to blíže k hlavní budově, než byl John a mezi nimi byla ještě jedna chatka.

„Díky,“ řekl John.

„Zahajovací ceremoniál začne po snídani,“ vysvětlil vychovatel. „Oba jste zváni na akci do jídelny.“

John odešel od vychovatele, popadl kufr a nacpal mapy dovnitř.

Cameron vypadala naprosto sklesle. „Jsem v jiné chatce.“

„No jo,“ odpověděl John. „Je to tábor. Je to jako v Kanadě. Nedávají kluky a holky k sobě.“

„Jak tě mám chránit?“

John si povzdechl. Měl by vědět, že ta otázka přijde. „Budu v pořádku. Kromě toho bude Derek se mnou.“

„Derek se nepočítá.“

John svraštil obočí. „Proč? Ty si nemyslíš, že mě ochrání?“

„Ne, jako já.“

John se pousmál. „No, o tom se s tebou nemohu přít.“ Musel přiznat, že by měl raději za zády spíše Cameron, než Dereka. Nebyl si jistý, jestli ještě Derekovi může věřit. Derek o něm pochyboval, nedůvěřoval Johnovi. Derek mu nevěřil.

Stejně jako má matka, povzdech si hořce John.

John vstoupil do jídelny hned za Cameron, která okamžitě padla do oka Jasonovi Reynoldsovi, jejich spolužáka a Johnova spolubydlícího v Kanadě. John zasténal. Vůbec neuvažoval, že by někteří z jeho spolužáků mohli také přijet na tábor. Jason z nich byl jeden z nejhorších. I přes prudký nepřirozený postoj Cameron k němu to vzal Jason jako výzvu a pokusil se od té doby získat její pozornost. Bylo to znovu jako s Morrisem.

To v Johnovi vyvolalo záchvěv podráždění, ačkoliv věděl, že Cameron by se nikdy s Jasonem nespřátelila. Ona si nedělala… nebo nezískávala… přátele snadno.

„Hej, Cam!“ řekl Jason s příjemným a lehce nadějným úsměvem. „Wow, to je úžasné překvapení!“ Ukázal na skupinu studentů ze školy. „Chceš sedět u našeho stolu?“

Cameron se na něho sotva podívala. „Sedím s Johnem.“

Zdálo se, že to Jasona neodradilo. „Jo, ale ty jsi vždycky s Johnem. Copak ti někdy neleze na nervy?“

„Ne, neleze mi na nervy.“

John si téměř nevšiml blondýnky, která se postavila za Jasona. Jeho oči se rozšířily šokem.

„Riley?“ zeptal se trochu překvapeně a vyděšeně. Od příjezdu z Kanady jí neviděl, ani s ní nemluvil. Co tady dělala? Cítil, jak Cameron vedle něj ztuhla. Jason zjevně cítil rostoucí napětí a rychle couvl.

„Uvidíme se později, Cam,“ zavolal.

Cameron se podívala na Johna. „Můžu ho zastřelit?“

John se zamračil. „Ne, nemůžeme nikoho zastřelit.“

Riley se slabě usmála a udělala k nim nesmělý krok. „Ahoj, Johne,“ začala tiše. „Hele, je mi líto, co se stalo v Kanadě. Nechtěla jsem ti takhle ublížit.“

Ublížit mi. Vnitřně se zasmál. Riley ho v Kanadě bez velkých cavyků poslala k vodě, protože zjistila, že ho Cameron milovala. John to tehdy nechápal, tak možná to, co Riley říká, je pravda. Možná, že měla opravdu zlý pocit, že mu ublížila.

„To snad ne,“ řekl John klidně. „Všechno fungovalo dobře.“

„Ne pro mě,“ zamumlala Riley. John ztuhl. Pokud se Riley snažila dostat zpět k němu, bude zklamaná. Vrhl pohled na Cameron. Nebo z toho bude mít zlomený nos. V lepším případě.

„Chci říct, mám radost z tebe a… jí,“ opravila se Riley, zdálo se, že bojuje se slovy. „Ale já… prostě bychom mohli být znovu přáteli. Můžeme to udělat?“

John se zhluboka nadechl. Tohle nečekal. Riley a Cameron se nerozešly zrovna v dobrém a po celou dobu exkurze do Kanady sloužil jako prostředník v jejich drobných válkách. Pořád si nebyl jistý, jestli by to kvůli nim šlo.

„Nevím,“ přemítal. „Slibujete, že se zase nebudete snažit jedna druhou zabít?“

„Ano,“ řekla Riley okamžitě.

„Ne,“ uvedla ve stejnou chvíli Cameron.

„Cameron,“ začal John.

„Ano,“ opravila se Cameron.

„Johne, prosím,“ prosila Riley. Její hlas zakolísal a oči se zaměřily na zem. „Já… jen potřebuji někoho, kdo mě chápe.“

John otevřel ústa na odpověď, ale Cameron ho popadla za rukáv bundy a táhla ho stranou z doslechu Riley. „Lže,“ uvedla stručně.

John se zamračil. I jemu se na tom něco nezdálo. Přinejmenším to bylo podezřelé, ale možná Riley opravdu potřebovala přítele. „V čem?“ zeptal se Cameron.

„Nevím,“ odpověděla Cameron, podívajíc se na Johna. „Dívky jsou komplikované.“

„To už jsi říkala dříve,“ připomněl jí John.

„Říkám to znovu,“ řekla jednoduše Cameron. „Je na ní něco špatného, Johne. Spravedlnost je nespravedlivá.“

Zamračil se. Mluvila teď v nějakých šifrách? „Co to má znamenat?“

„To je Shakespeare,“ odvětila. „Z Macbetha.  Spravedlnost je nespravedlivá a nespravedlnost je spravedlivá. To znamená, že nic není takové, jaké se to zdá.“

Chápal, co mu naznačovala. „V tomto případě je myšlena Riley.“

Cameron studovala čekající Riley, její oči se zúžily. „Něco skrývá.“

John si povzdechl. Všichni vždycky něco skrývali. Mohlo to být něco neškodného. „Jsem v nebezpečí? Pokusí se mě zabít?“

„Ne,“ odpověděla.

Přesně to si myslel. „Pak si nemyslím, že může bolet být přáteli,“ řekl John a pokrčil rameny. Cameron mlčela a John cítil potřebu vysvětlit jí své pocity. „Podívej se, ona je pěstounské dítě. Nemá mnoho přátel. Nikdy… Já jen nemám rád, když někoho vidím samotného.“

„Empatie.“

„Jo.“

Cameron naklonila hlavu, studovala ho. „Připomíná ti tebe.“

John se zmateně zamračil. „Co?“

„Je to jako s tebou. Jsi sám. Neměl jsi mnoho přátel.“

„Neměl jsem žádné přátele, než jsem poznal tebe,“ odpověděl John a věnoval jí usměv. „Mezi námi to nic nezmění.“

Cameron vypadala méně jistě. „Slibuješ?“

„Slibuju, ale ty musíš slíbit, že jí neublížíš a ani nikomu jinému, když na to přijde. Ne více soutěží v pohledech, žádné další splachování hřebenů do záchodu, už žádné další skopávání do bazénu. Mysli logicky: neohrožuj naše krytí.“

Cameron souhlasně přikývla. „Slibuji.“

John se vrátil k Riley a dal jí, alespoň doufal, uklidňující úsměv. „Dobře, Riley. Můžeme být znovu přáteli.“

Stres a úzkost. Zdálo se, že zmizely z tváře Riley téměř okamžitě. „Díky, Johne. Cameron.“

Cameron mlčela, ignorujíc Riley. John jí jemně dloubl.

„Rádo se stalo,“ dodala Cameron.

Když přišli John a Cameron do jídelny, vypadal John překvapeně, že vidí za pultem svou matku. Vařila něco, co se zdálo, jako palačinky. To už tak překvapivé nebylo.

Vůbec to, že jeho matka byla v kuchyni, bylo šokující. „Mami?“ ptal se. „Co tady děláš?“

Sarah otočila další palačinku. Mohla si jen představovat, jak vypadala pro svého syna právě teď. Zmatená a opovržení hodná.

„Nebylo tu už žádné další místo pro ženu – vychovatelku,“ odpověděla a slyšela ve svém vlastním hlase hořkost. „To byla jediná pozice, která nebyla zaplněna.“

„Ale ty neumíš vařit,“ uvedla Cameron.

John si zakryl ústa rukou, aby zadržel smích. Sarah se na něj zamračila, nepřipadalo jí to vůbec vtipné. A pak znovu. John reagoval téměř na cokoliv, co řekl stroj. John se zavrtěl, odkašlal si a ukázal na jídlo, které Sarah připravovala. „Ty plánuješ dělat palačinky ke každému jídlu?“

Proč ne? „Děti milují palačinky,“ protestovala Sarah.

„Milují také jiné věci,“ odsekl John. „Třeba pizzu nebo kuřecí maso. Copak jsme již nezjistili, že můžeme sníst jen tolik palačinek, než se jich přejíme?“

„Něco vymyslím,“ odsekla Sarah. Popravdě řečeno, opravdu nevěděla, jak uvařit něco jiného než palačinky. A byla pravda, že by na této pozici nevydržela dlouho, pokud by nedokázala uvařit i nějaká další jídla. Nenáviděla to, na co se musela zeptat, ale teď jí zde potřebovala. A potřeboval ji také Kyle. Podívala se na Cameron. „Možná že plechová slečna může pomoci.“

„Nejím,“ odpověděla Cameron automaticky.

„Takže to znamená, že ani neumíš vařit?“ dožadovala se Sarah. Plechovky by přece mohli mít nějaké využití.

„Vařím palačinky.“

Sarah ztuhla, její ruka se zastavila uprostřed obracení palačinek. „Co?“

„Přidala jsem do tvého receptu lžičku vanilky,“ odpověděla Cameron.

Sářina mysl vířila tím deja vu, ale našla odvahu k tomu říci, že: „Nemám recept.“

„Recept na krabici,“ odpověděla chladně Cameron.

To se nemělo stát. Sarah zaskřípala zuby. Nemohla to být pravda, že její noční můra přichází. Nenechala by to tak.

„A kdy si je vařila?“ požadovala Sarah.

„V budoucnosti,“ odpověděla jednoduše Cameron. „Pro Johna. Miluje palačinky.“

John se zasmál. „Jo, dobře, ale teď jsem jich zrovna přejedený.“

Sarah si byla vědoma změny ve svém vlastním projevu. Malý odpor, trochu vzteku, trocha strachu… „Ty vaříš Johnovi?“

Cameron se setkala s jejím pohledem s téměř studenýma neochvějnýma očima. „Ano.“

Víš, že nebudou tak dobré, jako ty tvoje…  ten strašný sen… John a Cameron spolu… úsměv… její sen předpovídal přesně to, co teď řekla Cameron. Znamenalo to, že i zbytek jejího snu měl reálný základ ve skutečnosti? John byl předurčen Cameron podlehnout…  Byla Cameron předurčena převzít Sářino místo v jeho životě? Nezapomínej… Není to ona…

John se na obě díval, chvíli zmateně a podezřívavě. „Je tu něco, o čem bych měl vědět?“

„Ne, nic,“ řekla rychle Sarah, příliš rychle. Musela změnit téma. „Viděl jsi už Kyla?“

„Ne, ale všichni se dnes oficiálně setkáme v hlavní hale. Takže ho najdu.“

„Hodně štěstí,“ řekla Sarah.

John stále vypadal zmateně, když šel pryč. Cameron hleděla na Sáru ještě několik sekund. Sarah se dívala do očí Terminátora s odhodláním chránit svého syna. Nevěděla, jestli to byla jen její představa, nebo byl v očích Cameron nějaký druh samolibé arogance a na ústech náznak chladného úsměvu.

Byla jsi nahrazena, Sáro. Nyní se o něj starám já. John mě miluje víc než tebe. Beru tvé místo v jeho životě.

Zamrkala a výraz na tváři Cameron byl pryč. Místo toho tam byl téměř veselý úsměv.

„Hodně štěstí pří dělání palačinek,“ řekla před tím, než následovala Johna.

Sarah se po ní ustrašeně podívala. Byla to jen představa? Ale ať už to vyšlo z Cameron nebo ne, myšlenky, obavy, ty byly pravdivé.

Byla nahrazena strojem.

John kopl kámen přes štěrkovou cestu. „Tohle ne,“ zamumlal. „Připadá mi, že jen sedíme a čekáme, až se ukáže tři osmička.“

„My máme sedět a čekat, až se ukáže tři osmička,“ odpověděla Cameron.

John se usmál. „Díky. Mám pocit, že bychom měli dělat něco, abychom to zastavili.“

„Měli bychom být na táboře,“ připomněla mu Cameron. „Bavit se.“

John obrátil oči v sloup. „Bavit se. Jasně. Docela těžké, když víš, co máš za zády. Jasně, jsme na táboře, ale co bychom opravdu měli dělat, než se objeví tři osmička?“

„Co je to tři osmička?“

John zamrzl při zvuku zvědavého hlasu Riley. Otočil se a viděl jí přicházet s téměř veselým úsměvem.

„Ahoj Johne,“ pozdravila. „Co je to tři osmička?“

John se snažil udržet svůj dech na uzdě. Bylo to špatné, velmi špatné. „A co?“

„Tři osmička,“ zopakovala Riley. „Právě jsi řekl, že na jednoho čekáte.“

Mysli, Johne! Mysli! Je to… ehm, ehm… je to… baterie.“

Riley svraštila obočí. „Baterie?“

V té chvíli už měl John namíchaný příběh dohromady. „Jo. Víš, jako tři A (AAA, baterie, pozn. překladatele). Tohle je tři 8. Je to do našeho vozu, autobaterie. Objednali jsme si jednu a teď… čekáme, až přijde, abychom mohli opravit káru a jet domů.“

„Proč byste chtěli jet domů?“ zeptala se Riley. „Jste na táboře.“

„Jo, ale stále potřebujeme na konci týdne odjet domů,“ odpověděl John jednoduše. „Pokud nepřijde, zůstaneme tu přilepení.“

Trochu falešné štěstí zmizelo z Rileyiných očí a viděl jen trochu zklamání. Poznala, že lže? Očekávala snad něco vzrušujícího?

„Aha. No doufám, že přijde brzy.“

John  se přinutil k úsměvu. Doufám, že se tři osmička ukáže brzy. Ach, ta ironie.

Myslela si, že už nebude lhát. Myslela si, že nakonec uzná za vhodné ji vysvětlit a zasvětit jí do věcí o Skynetu, Terminátorech a Soudném dni. Možná na to bylo ještě příliš brzy.

Věděla přesně, o čem doopravdy mluvil. Poznala, že byl otřesen tím, když řekla: doufám, že se brzy ukáže. Jeho úsměv byl potom nucený.

Riley se od něj odvrátila, její vlastní úsměv zmizel jako ona. Byl to dobrý lhář, musela přiznat. Oba byli – on i Cameron. Riley se ušklíbla. Stroj ho to pravděpodobně naučil. Líbilo se Plecháčovi lhát Johnovi? Nepochybně ano. Líbilo se mu jí pořád věřit? Ano. Hloupě a nesmyslně ano. To přece nedává smysl, vůbec ne.

Riley se zamračila. Udržuj Johna od ní. Ještě si nebyla úplně jistá, jak docílit splnění této mise. Ale alespoň ji John vzal zpět jako svou přítelkyni, i když jejich vztah byl přinejmenším neklidný. Jesse naznačovala, že na jejich straně byl v táboře ještě někdo jiný. Někdo jiný, kdo chce zastavit Cameron. Nevěděla kdo, ale doufala, že by mohl pomoci.

Tři osmička a baterie. Riley si odfrkla. Chytré, Johne. Měl v lhaní praxi, byl v tom dobrý.

Ale to jsem já také.

Jakmile John vstoupil do zasedací místnosti, viděl, jak se k němu řítí Jessica Duncanová. „Johne, jsi zpátky z Kanady!“ vykřikla. „Jsem tak ráda, že jsem se rozhodla nejet. Slyšela jsem vše o střelbě na autobus. Chudák řidič… Musíš být vyděšený!“

John přikývl, krátce si vzpomněl na incident. Měl docela strach, ale ne z tři osmičky. Alespoň ne tak docela. Bál se, že ztratí Cameron. Ztratil by ji, aniž by ji dal vědět, že ji miluje. Těžce polkl a snažil se potlačit své hrozné vzpomínky. „Jo, bylo to docela děsivé.“

„Má to něco společného s tím chlápkem, který vás hledal ve škole?“ zeptala se Jessica.

John otočil hlavou prudce nahoru, všechny vzpomínky zmizely. Vedle něj hleděla Cameron na Jessicu s intenzivním tázavým pohledem. „Chlap? Jaký chlap?“ zeptal se John.

Jessica vypadala zmatená jeho reakcí, ale pokrčila rameny. „Nevím. Nějaký chlápek přišel do školy a ptal se po vás. Bylo to hned potom, co jste odešli na autobus.“

John si byl jistý, že vypadal šokovaně. Někdo mě hledal… „Jak vypadal?“

Jessica vypadala, jako by se snažila vzpomenout. „Byl vysoký, opravdu trochu strašidelný. Pořád jen chodil od osoby k osobě a ptal se po Johnu Baumovi. A vypadal povědomě, jako bych ho někde viděla, ale vlastně nevím kde.“

Johnova mysl se zastavila. Kdo jiný to mohl být? Kdo jiný byl v televizi docela známá tvář? Kdo ho přišel hledat do jeho domu? Dávalo perfektně smysl, že potom začal obcházet školy. Jak je našel v Kanadě?“

„Co jsi mu řekla?“ zeptal se.

„Říkala jsem mu, že jste v autobuse do Kanady a že vás právě minul,“ odpověděla Jessica. John potlačil povzdech. „Prostě řekl, děkuji, a šel.“

„Díky za varování,“ řekl John spěšně. Popadl Cameron za ruku a odtáhl jí stranou, odcházející Jessica vypadala zmateně.

„Cromartie,“ uvedl.

„To by vysvětlovalo útok tři osmičky,“ souhlasila Cameron. „Jen proto, že nás Cromartie našel, věděl, kam jsme se chystali. Stále bychom se mohli přesunout do Kanady.“

John poslouchal jen napůl. „Musím to říct mámě.“

17 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola piata
My Father's Keeper (Opatrovník môjho otca)

John našiel matku, ako ešte stále tvrdo pracovala v kuchyni. „Mami, máme problém. Veci sa menia zo zlých, na ešte horšie,“ povedal jej ponurým hlasom.

„Hovoríš to, akoby si bol prekvapený,“ odpovedala pokojne Sarah.

„Má pravdu,“ súhlasila Cameron.

„Cromartie je tu,“ prerušil ju váhavo John.

Sarah stuhla. „Čože?“

„Viem, že to znie nemožne, ale je stále nažive.“

„John, zabudol si, čo sme spravili s jeho čipom? Zničila som ho. Telo sme pochovali.“

„Ale to telo je preč!“ namietal John.

„Aj tak stále nemá čip,“ povedala Sarah. „Nemôže byť nažive. Jeho telo tam niekde je, ale je bez čipu, bez mozgu. Kto ti to povedal?“

„To dievča zo školy, Jessica, povedala, že ma hľadal nejaký chlapík,“ náhlivo vysvetlil John. „Opísala Cromartieho.“

„Pravdepodobne sa pomýlila,“ povedala Sarah a zovrela pery. „John, neexistuje nič, čo by mohlo slúžiť ako jeho čip, ani keby mal niekto jeho telo.“

„A čo Turek?“

„Chcelo by to niekoho, kto vie, ako pracuje CPU terminátora,“ prehovorila Cameron.

„Takže je to možné?“ spýtal sa John.

„Áno.“

„Nemusíš byť v jedálni?“ spýtala sa Sarah.

John pevne zovrel okraj pultu. „Toto je dôležitejšie!“

„Nie. Kyle Reese je dôležitejší. Musíš ho nájsť, ochrániť ho, musíme byť pripravení ochrániť ho pred útokom terminátora. Toto je teraz naša misia.“

John sa pustil pultu a odkráčal k dverám, s Cameron v pätách. „Neverí mi,“ zamrmlal, keď boli vonku.

„Sama zničila Cromartieho čip,“ pripomenula mu Cameron. „Len hľadá vysvetlenie, snaží sa presvedčiť sama seba, že to nie je možné. Je vystrašená. Vystrašená, že to neskončilo. Stále si myslí, že to bola jej chyba, že ťa Cromartie našiel v Mexiku.“

„Ale nikto mi neveril, keď som povedal, že je stále nažive.“

Cameron sa na neho pozrela. „Ja ti verím.“

„Vďaka,“ zamrmlal, aj keď mu to nezlepšilo náladu. „Prajem si, aby aj moja matka mala vo mňa takú dôveru.“

John sedel v jedálni s prekríženými rukami, s chladným výrazom na tvári. Prečo by jeho matka neverila, že je Cromartie späť? Čelili toľkým nemožným situáciám, tak prečo nie ďalšej?

Jediná vec, ktorá ho na chvíľu pobavila bola Cameron, sediaca po jeho boku, kopírujúca jeho náladové správanie, s prekríženými rukami a jednoduchým zamračením. Usmial sa. Všetci si budú myslieť, že sme proti-spoločenský.

Ich správanie istotne pritiahlo pohľad vychovávateľa, ktorý k nim pomaly prišiel s podozrievavým pohľadom. „Čo tu vy dvaja robíte?“

John si znechutene odfrkol. Práve som zistil, že po mne nejde jeden, ale dva vraždiace stroje. Čo si myslíš, že robím?

Vychovávateľ sa nezdal, že by ho odradilo ticho. „Pozri, v každej skupine, ktoré tu sú, máme, povedzme že, výtržníkov. Náladových, depresívnych alebo násilných.“

John sa pozrel na Cameron. Medzi nami, myslím si, že má pravdu. „Som v poriadku,“ zamrmlal.

„Áno,“ súhlasila Cameron. „Sme v poriadku.“

Vychovávateľ sa na ňu chvíľu pozeral. „Dobre. No, sme tu len nato, by sme vás lepšie spoznali.“

John si odfrkol. Lepšie spoznať bola len metafora pre to, aby dohliadli na takzvané „zlé“ deti. „Takže čo, budete nás vypočúvať?“

„Nie, len chcem, aby ste vedeli pár táborových pravidiel. Už ste ich pravdepodobne počuli. Väčšina je veľmi jednoduchých. Napríklad, žiadne pitie na pôde tábora...“

„Ako prežijú?“ vložila sa do toho Cameron. „John potrebuje vypiť fľašu minimálne trikrát za deň, aby nebol dehydrovaný.“

John zastonal, keď vychovávateľ obrátil oči v stĺp. „Myslí alkohol,“ zasyčal John. „Nie fľaše s vodou.“

„Oh,“ odpovedala Cameron. „Alkohol ničí telo. Nepijeme ho. Ale Derek pije pivo.“

Vychovávateľ stále vyzeral podozrievavo, ale pomaly presunul svoj pohľad späť na Johna. „D-obre. Fajčíš?“

John sa uškrnul. „Len keď som v ohni.“

Vychovávateľ sa nezasmial, ale malý úsmev na tvári ho prezradil. „Oh, ty si odvážny, nie?“ Pozrel na Cameron. „A ty fajčíš?“

„Či fajčím?“ zopakovala Cameron.

„Áno. Fajčíš?“

„Nie,“ odpovedala Cameron. „Nikdy som nefajčila, len keď som bola v ohni.“

John si položil ruku na hlavu a vychovávateľova tvár vybuchla šokom a obavami. „V ohni?“ Bolo to pre teba traumatické?“

Cameron sa na neho podozrievavo pozrela. „Nie, bola to zábava.“

„Čože?“ vychovávateľ vyzeral zmätene.

„To sa volá sarkazmus,“ uviedla Cameron.

John si povzdychol, šúchajúc si nos. „Ignorujte ju. Má, uh...nejaké problémy s mozgom.“

„Áno, som blázon,“ zdôraznila nápomocne Cameron.

John sa zamračil. „Drž hubu, nie, nie si.“

„Vy dvaja ste zaujímavý pár,“ povedal vychovávateľ, vrtiac hlavou, pričom sa zdalo, že sa baví. „Ale zdáte sa mi v poriadku.“

„Nikto sa s nami nebude baviť,“ uviedla Cameron. „Myslia si, že sme divný.“

Vychovávateľ si odfrkol. „No, vitajte v Los Angeles.“

Cameron sa usmiala. „Vďaka.“

Stretnutie začalo predstavením vychovávateľov a vysvetlením harmonogramu. John počúval len napol, sledoval dav v ktorom hľadal niekoho, kto vyzeral ako Kyle Reese. Zatiaľ nenašiel nikoho.

„Stále si ustarostený,“ prehovorila zo sedačky vedľa neho Cameron. Bolo to konštatovanie, nie otázka.

John prikývol. Samozrejme, stále bol ustarostený. „Máme T-888čku za pätami Kylea Reesea a teraz znova ide po mne Cromartie. Nemohlo to prísť v nevhodnejší čas.“ Vzdychol si. „Čo by spravilo moje budúce ja v tejto situácii?“

„Tvoje budúce ja by nebolo tak hlúpe, aby sa do takejto situácie dostalo.“

„Páni, vďaka...“

Stretnutie milosrdne skončilo veľmi rýchlo a všetci získali voľný čas predtým, ako mali začať tímové súťaže. Vychovávateľ, ktorý hovoril s Johnom a Cameron o fajčení, za nimi znova prišiel.

„Hej, John, mohol by si ísť a požiadať toho chlapca, aby sa pripojil ku skupine?“ ukázal k línii lesa, kde stál desaťročný chlapec, ktorý pozeral do lesa s ďalekohľadom.

„Zdá sa byť trochu vydedený,“ dodal vychovávateľ.

„Uh, yeah, samozrejme,“ súhlasil John. Ona a Cameron prišli ku kraju lesa, kde stál chlapec pozerajúci sa do ďalekohľadu. Cameron naklonila hlavu a preskúmala ho.

„Čo robíš?“ spýtala sa.

„Sledujem vtáky,“ odpovedal chlapec bez toho, aby sklopil ďalekohľad. „Teraz buďte ticho, skôr ako vyplašíte všetky vtáky odtiaľto až po Los Angeles.“

„Los Angeles je vzdialené 74,4 km,“ odrecitovala Cameron. „Nie je možné, aby nás odtiaľto vtáky počuli.“

„Zlaté.“ Chlapec položil ďalekohľad a prvý krát sa na nich pozrel. „Moje meno je Kyle Reese.“

Johnov dych sa zrýchlil a vymenil si pohľad s Cameron, predtým ako sa otočil späť, aby si prezrel Kylea. Bol mladší ako John, pravdepodobne nie starší ako 14. Okrem toho, bol chudý a šľachovitý, takmer bez svalov. Nevyzeral ani, že by mohol hrať basketbal, nieto používať guľomet. Johnova tvár sa naplnila znechutením. Ako mohol byť toto Kyle Reese, jeho otec a hrdina odporu? Dokonca ani nevyzerá ako ja.

Kyle sa na nich nepokojne pozrel a John sa konečne predstavil. „John Baum. Toto je Cameron Phillips.“

Kyleove oči sa zastavili na Cameron a John mal náhle nutkanie ho udrieť. Predtým, ako mohol niekto z nich niečo povedať, prišiel ku Kyleovi starší, vysoký táborník. Z Kyleovej reakcie John usúdil, že neboli priatelia.

„Hej, Reese,“ povedal ironicky táborník. „Čo tak nejaké peniaze na obed?“

„Nie sme v škole, Eddie,“ zamrmlal Kyle.

„Prečo chceš jeho peniaze?“ spýtala sa nevinne Cameron. „Sarah robí palacinky zadarmo.“

Táborník Eddie sa otočil a pozrel na ňu. „Uhni, dievčatko, toto sa ťa netýka.“

Napriek Cameroniným vynikajúcim schopnostiam sebaobrany, John stále cítil potrebu vkročiť medzi ňu a násilníka. „Prečo si nevyberieš niekoho rovnako veľkého?“

Eddie sa zasmial a vzal to ako výzvu. „Ako teba?“

John videl Cameronino napätie. „Nerobil by som to, ak by som bol tebou,“ poradil.

Eddie si odfrkol. „Prečo nie?“ spravil krok k Johnovi a Cameronina noha vystrelila, pričom poslala Eddieho dobrých desať stôp vzad. Na tvári mala hrdý úsmev až kým a John neotočil a nepozrel sa na ňu. Úsmev rýchlo zmizol a John si uvedomil, že pravdepodobne očakávala od neho lekciu o tom, ako mohla prezradiť ich krytie. To mu umožnilo pochopiť, koľkokrát to spravil, odkedy dorazila z budúcnosti.

Namiesto toho sa usmial. „Pekný kop.“

Na jej tvár sa vrátil úsmev a John pocítil ako sa pri tom pohľade povzniesol. Kyle pozeral na Cameron, nie s podozrením alebo strachom, ale s úctou. John znova pocítil podráždenie, ale Cameron sa na Kylea ani nepozrela.

„Bola si úžasná,“ zvolal chlapec.

Cameron sa na neho krátko pozrela. „Áno. Bola som.“

„Myslíš si, že by si ma mohla naučiť ten pohyb?“

„Nie. Nemáš spodnú časť tela dostatočne silnú na to, aby si to dokázal.“

Kyle zažmurkal. „Uh...viem. No, možno by si mi mohla pomôcť vypracovať sa. Mohli by sme s tým niečo spraviť.“

„Ja to nerobím,“ odpovedala Cameron a zamierila k odchodu. Kyle sa odmietol vzdať a nasledoval ich.

„Tvoje priezvisko je Phillips, správne? Možno budeme v rovnakom tíme! Moje je Reese.“

„Áno. Viem.“

„Zapamätala si si moje meno?“

„Viem mená všetkých.“

Kyleova tvár sa rozžiarila. John ho odháňal a zámerne narážal do mladšieho chlapca.

„Dávaj si na seba pozor,“ varoval ho. Chytili sa s Cameron za ramená a odišli, zanechajúc Kylea bez pochýb zmäteného, ale stále očareného.

*************************************************************************

John stál pred notebookom, pozerajúc s odporom na profilovú fotku Kylea Reesea. Derek a Cameron stáli vedľa neho, sledujúc fotografiu tichšie ako on.

„Toto nemôže byť môj otec,“ naliehal John. „Je to slaboch.“ Nehovoriac o tom, že sa zapozeral do Cameron...

„To určite nie,“ odpovedal Derek. „Ver mi, ak by bol tento chlapec môj brat, myslím, že by som ho zastrelil sám. Milosrdne zvažujúci to, čo prichádza. Tvoj otec má teraz len šesť.“

Bolo to ako s Martinom Bedellom, uvedomil si John. A Sarah Connor. Skynet zameriaval každého Kylea Reesea, dúfajúc, že zabije toho, ktorý sa stane skutočným hrdinom. John ťažko prehltol. „Vie to T-888čka? O mojom otcovi?“

„Skontroloval som to,“ uviedol Derek. „Nie sme v telefónnom zozname. Nenájde môjho brata.“

John cítil ako mu spadol kameň zo srdca. Jeho otec bol v bezpečí. Nateraz. „Ale stále musíme dať pozor na tohto Kylea,“ dokončil John.

„Pravda,“ povedal Derek. „Nemalo by to byť veľmi ťažké. Zdáš sa, že si si našiel priateľa.“

John sa zamračil. „Yeah. Úžasné.“

Derek sa uškrnul na svojho synovca. „No, myslím, že by sme mali zamieriť do jedálne, správne?“

„Na čo?“ spýtal sa John.

„Na tímové aktivity,“ povedal so širokým úsmevom Derek. „Možno budete ty a slabošský Kyle v rovnakom tíme.“

John sa zamračil. Jeho strýko si to užíval až príliš.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

18 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola šestá:

Some Things are Best Left Unseen (Některé věci je lepší nevidět)

Všichni táborníci byli povoláni do zasedacího sálu, kde se rozdávaly týmové úkoly. John byl jedním z prvních, kdo dorazil, čekal, až Cameron a zbytek dívek přijdou z jejich chatek.

K jeho zděšení se jako první ukázal slabošský Kyle. Zpočátku vypadal mladý chlapec zklamaně, když neviděl s Johnem Cameron, ale brzy se jeho tvář rozjasnila a přišel k Johnovi.

„Čau Johne,“ pozdravil. Toužebně se rozhlédl. „Cameron tu není.“

John obrátil oči v sloup. „Wow, tvé pozorovací schopnosti jsou pozoruhodné.“

Kyle se neurazil. Místo toho se vlastně vesele usmíval. John poslal zoufalý pohled na svého strýce, který čekal s ostatními vychovateli na přiřazení do týmů.

Derek se prostě jen ušklíbl zpět.

„Co má Cameron ráda?“ ozval se Kyle.

John se od něho otočil zpět na ostatní teenagery. „Co tím myslíš?“ Má ráda tetování, kožené bundy a devět milimetrů. Zeptej se, co nemá ráda, a přidám tě do seznamu.

„Víš, jako… jaké je její oblíbené jídlo?“

John otevřel ústa a zase je zavřel. Opravdu má Cameron oblíbené jídlo? „Hmm, palačinky,“ řekl poté.

Kyle vypadal zamyšleně. „Hm, To se hodí, protože jsem slyšel, že je nová paní kuchařka umí dělat. Hele, myslíš, že mě má ráda?“

„Nová paní kuchařka?“

„Ne, Cameron!“ odpověděl Kyle a podrážděně zakoulel očima. „Ona je tak těžko čitelná… je tak záhadná. Ačkoliv, je dobré být tajemný.“

Lidé pro tajemství umírají, zamračil se John. „Řekněme, že tvou přítomnost toleruje.“

„S tím můžu žít,“ odpověděl jednoduše Kyle.

John zaskřípal frustrací zuby. Pokud to půjde pořád takhle, pomůžu ho tři osmičce zastřelit.

Nakonec byl zachráněn od dalšího rozhovoru, když dorazil zbytek táborníků a před dav se postavil Derek, který četl seznamy týmů.

„Dobře,“ začal Johnův strýc. „Vedoucí Týmu jedna bude John Baum.“ Pokračoval vyvoláváním spousty jmen. John znal pouze dvě. Jessica Duncan a Riley.

Cameron vedle něho promluvila. „Nejsem ve tvém týmu.“

John se zamračil ve směru svého strýce. „Jo. A myslím, že vím proč.“

„Tým dva,“ pokračoval Derek, nedbajíc na Johnůn nahněvaný výraz, „bude pod vedením Jasona Reynoldse. Jasone, tvůj tým se skládá z Kyla Reeseho, Cameron Phillipsové…“

Cameron se otočila k Johnovi s tím nejsmutnějším pohledem, jaký kdy viděl. Pokud by k tomu dodal slova, zněla by: Zachraň mě!

John věděl přesně, co se děje. Derek úmyslně poskládal týmy tímto způsobem, aby byl John s RIley a Cameron se dvěma chlapci, kteří do ní byli zbláznění. To vše v zoufalé snaze udržet ty dva od sebe.

A to John nenáviděl.

Poté, co se začal První tým rozcházet ke svým úkolům, vrhl se John za svým strýcem. „To jsi udělal schválně,“ obvinil ho.

„Udělal, co?“ snažil se Derek vypadat nevinně, ale John ho znal příliš době. Derek přesně věděl, o čem mluví.

„Rozdělil jsi Cameron a mě do různých týmů,“ zavrčel naštvaně John. „Úmyslně.“

Derekova tvář prozrazovala, jak byl Johnem znechucený. „Johne, takhle to prostě fungovalo. Tvé příjmení je Baum, nebo Connor, záleží na tom, s kým mluvíš. Riley je Dowsonová. Cameron je zaregistrována jako Phillipsová. Rozdělili jsme týmy podle příjmení.“

„Nejsem hloupý, Dereku.“ Naléhal John. „Vidím, co děláš a nebude to fungovat. Nemusel jsi to rozdělit takhle.“

Derek našpulil rty. „Dobře, řeknu to takhle. Viděl jsi seznam úkolů? Lov, lezecká stěna, lukostřelba, kanoistika, vzduchová pistole… vy dva nemůžete být ve stejném týmu, to by nebylo fér.“

Copak byl jeho strýc znepokojen spravedlností? „Myslíš, že žádné z těch dětí neumí střílet ze vzduchové pistole?“

„Není tu žádné, které může pokaždé zasáhnout střed terče,“ odpověděl Derek vážně. „S jejich zavřenýma očima.“

John prostě zíral na svého strýce a Derekova tvář vzplanula. „Dostal jsi se k tomu příliš blízko, Johne. Není to zdravé.“

„Ty piješ pivo. To není zdravé.“

„Co? To je úplně něco jiného.“

„To mě nezajímá,“ odsekl John.

„Jak bys mohl vést lidstvo proti těmto monstrům, pokud s jedním z nich budeš něco mít?“

John ztuhl. „Abys mohl porazit nepřítele, musíš mu rozumět.“

„To je pokrytecké, Johne. Je to špatně. Když vezmeš nepřítele do našeho tábora, jak si myslíš, že na to budou reagovat tvoji vojáci?“

„Ona není nepřítel,“ odpověděl John temně.

„Ano, ona je. Poslouchej mě, Johne…“

„Ne, ty poslouchej!“ vybuchl John. Udělal krok vpřed a cítil se odvážnější. Derek byl určen, aby poslouchal jeho. Podíval se na svého strýce s výrazem nenávisti. „Mysli na lidi. Existují nás miliardy, mnoho z nás jsou zloději, zločinci a vrahové. Pokud se snažíš vymítit zlo, znamená to, že všichni lidé jsou špatní jen proto, že jsme součástí stejného druhu? Pokusil by ses zabít ty dobré, stejně jako zkorumpované? Co, když někteří lidé by ti chtěli pomoci vyřadit ty zlé. Mohl by ses k nim také otočit zády? Chtěl bys je zabít jen proto, že to jsou také lidé?“

„Johne, to ne…“

„Ano, je. Je to úplně stejné!“ trval rozzlobeně John. „Jen proto, že některé stroje tam jsou, aby nás zabily, neznamená, že jsou takové všechny. Neznamená to, že bychom měli zničit všechny. Měly by být všechny odsouzeny za činy jednoho? Skynet je náš nepřítel. Ne ona.“

Derek otevřel ústa, aby promluvil, ale John zavrtěl hlavou a vyrazil pryč. On řekl své, obhájil svůj argument, bránil své jednání, postavil se na stranu svou a strojů.

Cameron by byla pyšná.

John vyrazil ke stanovišti, kde už čekaly vzduchové pistole a zbytek táborníků. Z každého týmu byli vybráni tři, aby stříleli jako první. John si povzdechl, když vzal svou vzduchovou pistoli a podíval se na skupinku v jeho soutěži. Z jeho týmu vybral Derek Johna, Riley a nějaké další dítě, na jehož jméno si John nemohl vzpomenout. Jedním z jeho soupeřů byla Cameron.

No, pomyslel si optimisticky. Alespoň budu mít druhé místo.

Před tím, než začal John střílet, zaslechl Riley, jak mluví s Derekem.

„Nevím, jak střílet z pistole,“ řekla a dívala se na Dereka se zoufalým výrazem na tváři.

„Johne,“ křičel Derek. „Jsi vedoucí týmu. Pomoz své týmové kolegyni.“

John svraštil obočí, než upustil svou vlastní pistoli a zamířil k Riley. „Za prvé, držíš ji obráceně… střelila bys Dereka…“

Ne, že by mu to právě teď vadilo.

Riley obrátila zbraň, ale pořád vypadala zmateně. John si povzdechl a objal ji, aby jí ukázal, jak správně držet zbraň. Náhle se ozvala střelba z Cameroniny pistole, která úplně odstřelila Rileyin papírový terč.

John si nadzvedl své ochranné brýle a podíval se v šoku na Cameron. „Cameron, co to sakra bylo?“

„Jsem v pořádku,“ odpověděla klidně Cameron a sklonila svou zbraň.

Johnova mysl pracovala na plné obrátky. Co se děje? Byl to nějaký druh reakce na to, že pomáhal Riley? Vzdychl. „Myslel jsem, že jsi říkala, že netrpíš přehnanými reakcemi,“ připomněl ji.

„Nechtěla jsem,“ trvala na svém. „Kdybych přeháněla, všichni by byli mrtví.“

John zasténal. „Uklidňující.“

Vrátil se zpět na své vlastní střelecké stanoviště, Riley klidně zvedla pistoli a vystřelila přesně do rohu papírového terče, čímž způsobila, že spadl na zem.

John čekal ve frontě na horolezeckou stěnu, když k němu přišla Cameron, držela se za zápěstí a vypadala utrápeně.

„Potřebuji, abys pro mě něco udělal,“ uvedla.

„Co jako?“

Cameron opatrně zvedla ruku. „Musíš mě opravit.“

John se zamračil, jeho oči projely od shora dolů její ruku. Nevšiml si ničeho neobvyklého. „Proč? Je něco špatně?“

„Jsem rozbitá.“

„Co?“

„Trpím samovolnými pohyby,“ odvětila a ohýbala prsty na ruce a studovala pohyb. „V Kanadě jsem rozbila sklo v čokoládovně. Dnes jsem náhodou zmáčkla spoušť na zbrani. Pokud je to pro tebe nebezpečné, potřebuji, abys to opravil.“

John se jemně dotkl její ruky, když znovu ohnula prsty. Vše se zdálo být funkční, ale mohlo tam být vnitřní poškození. Pohlédl na svého strýce, který byl příliš zaneprázdněný tlačením slabošského Kyla na stěnu, než aby si všímal Johna.

„Dobře,“ řekl John. „Pojďme do mechanické dílny.“

Vzdálil se od skupiny a ujistil se, že žádný z vychovatelů si nevšiml jeho nepřítomnosti. Myslel si, že viděl Riley krátce se podívat jeho směrem, ale i kdyby si všimla, že se on a Cameron plíží pryč, nevypadala, že by jí to dále zajímalo.

Když se dostal do dílny, odstěhoval stranou nějaké tábornické projekty a Cameron se posadila na stoličku, zvedl ostrý skalpel.

John se nepohodlně přikrčil do rohu a začal řezat zápěstí. Vyřízl ji do paže obdélník a sloupl kus její kůže. V hlouby duše věděl, že necítila bolest, ale neznamenalo, že to bylo pro něho snazší sledovat.

Podívala se na něho s očekáváním a on těžce polkl, přiblížil se a díval se dovnitř na kovové části paže.

„Mohla bys mi podat baterku?“ zeptal se. Cameron popadla světlo a on položil ho na horní část její paže, aby baterka osvětlovala kov v její ruce. „Dobře, sevři prsty,“ řekl. Poslechla, její prsty se ohýbaly a zase natahovaly. Cítil, jak se jeho dech zrychluje, polkl a snažil se soustředit na svou práci na ruce. Serva v paži se pohybovaly, když zaťala prsty a on neviděl žádný problém. „Hm, to je divné. Všechno se zdá být v pořádku.“

„Ne, je to rozbité,“ trvala Cameron.

„Ne, opravdu není,“ odpověděl John a ukázal na kov uvnitř. „Vidíš? Všechno je na svém místě.“

Cameron si to prohlížela a vypadala zmateně. „Tak proč se to stalo?“

„Možná je to nějaký druh emocionální reakce,“ navrhl John. „Pamatuješ si, na co jsi myslela, když se to stalo?“

„V Kanadě, Riley se s tebou líbala v čokoládovně.“

A na střelnici, když jsem jí musel pomoci…,“ John se tiše zasmál a zavrtěl hlavou. „Cam… nejsi rozbitá. Jsi prostě jen žárlivá.“

„Žárlivá,“ zopakovala.
„Jo. Musí to být nějaké reakce na to, když jsem s Riley.“

Nepozorovaně pro Johna i Cameron, se Riley vydala od horolezecké stěny za nimi, jejich chování jí bylo podezřelé. Nejprve věřila, že prostě chtěli nějaký čas sami pro sebe… no, když o tom přemýšlím, tak z toho, že něco dělají společně, je mi špatně… Riley se otřásla.

Ale pak je viděla vstoupit do dílny a všechny její předchozí myšlenky se rozplynuly. Proč šli právě tam? Leda… stroj byl rozbitý.

A pokud měla Cameron nějaké technické potíže, dobře, pak byla Riley ráda. Extra opatrně se přiblížila až k oknu, vědoma si Cameroniných citlivých smyslů.

To, co viděla, jí vystrašilo více, než cokoliv jiného. Viděla kov. Kov, který byl uvnitř Cameroniny paže. Stroj měl vyříznutou část zápěstí, z ní stržené maso a pod tím byl vidět endoskeleton. Riley bylo na zvracení.

Ale co jí pobouřilo ještě víc, bylo, že John tam byl ruku v ruce se strojem, viděl, čím opravdu uvnitř byla… a ještě se na ní díval se stále stejným láskyplným výrazem.

Jak mohl být tak slepý?

Riley si najednou uvědomila, že i tady byl v sázce její vlastní osud. Její život visel na vlásku.

Ona mě zabije. Pokud ví, co jsem viděla, zabije mě.

Riley zevnitř cítila narůstající hrůzu. Obvykle se byla v blízkosti Cameron schopná udržet na uzdě, aby si ona a John neuvědomili, že věděla všechno o Soudném dni, o Terminátorech, o tom, že Cameron je stroj.

Ale nikdy před tím neviděla kov.

A pokud to Cameron zjistí, už ho nemusí nikdy znovu vidět. Možná už nikdy neuvidí nic.

Riley se najednou začala samovolně pohybovat, utíkala od okna pryč k lezecké stěně, doufajíc, že nebyla vidět, pokud by se John nebo Cameron podívali z okna.

Zpět uvnitř trhla Cameron hlavou k oknu a o chvíli později slyšel John prasknout větvičku. Někdo běží, uvědomil si.

Přispěchal k oknu a podíval se ven, ale neviděl nikoho. Cítil, jak se jeho dech zrychlil. Někdo tam byl, v pořádku. Otázka zněla, co viděl?

Otočil se zpátky ke Cameron. Viděla víc, než on? „Kdo to byl?“

Cameron se na něj dívala chladně. „Kdo myslíš?“

19 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Siedma kapitola: Just a Girl (Len dievča)

Sarah zovrela pery, rozhliadla sa po kuchyni a rozmýšľala, akú večeru by mohla spraviť tak, aby neobsahovala palacinky. Po palacinkovom sendviči začula, že niekoľko táborníkov sa začalo sťažovať. Čo znamenalo, že jej nadriadený by sa čoskoro taktiež mohol začať sťažovať. Čo znamenalo, že musela spraviť krok vpred alebo bude zo svojej neplatenej práce táborníckej kuchárky vyrazená. Nie, že by na tom záležalo, okrem toho, že už by nemala ospravedlnenie, prečo zostávať v tábore, ale druhý Kyle stále potreboval ochranu.

Začula ako sa dvere s vŕzganím otvorili a keď sa otočila, uvidela ako vstúpila Cameron. Sarah bola okamžite v pozore, ale na Cameron sa nezdalo nič nepriateľské. Minimálne nie teraz.

„Čo tu robíš?“ spýtala sa Sarah. Posledný krát, keď videla Cameron, jej kyborg oznámil, že v budúcnosti varil pre Johna palacinky. Čo len zhoršilo strach Sarah, že bola nahradená strojom.

Cameron sa rozhliadla po kuchyni a potom sa zamerala na Sarah. „John ma poslal, aby som ti pomohla.“

„Poslal ťa?“ spýtala sa Sarah. „To bolo od neho milé.“

Tieto nie sú také dobré, ako tvoje...povedal to John v jej snoch. Bola to pravda? Poslal Cameron pomôcť, pretože preferoval jej varenie pred tým od Sarah?“

Sarah ťažko prehltla. „Takže, čo navrhuješ?“

„John povedal špagety.“ Odpovedala Cameron. „Je to ľahké na prípravu a nasýti to veľa ľudí.“

„Špagety, huh? Vieš ako sa robia?“

„Áno.“

„Kde si sa to naučila?“ V budúcnosti varíš rovnako, ako manipuluješ mojim synom? Má Skynet kuchársku knihu pre terminátora?

„Sledovala som Rachael Ray na stanici o varení,“ odpovedala chladne Cameron.

„Čože?“

„Nespím.“

Sarah sa zamračila, ale nemohla si pomôcť, no cítila k tomu kyborgiemu dievčaťu trochu závisti. Máš šťastie. Šťastie, že nemáš sny.

„Neveríš mi,“ uviedla Cameron.

Objav storočia, Sarah vyzerala nahnevane. „Nie. Neverím.“

„A to je dôvod, prečo neveríš Johnovi.“

Od nej to znelo tvrdšie. „Nepáči sa mi spôsob, akým na teba reaguje.“

„Viem. Povedala si mi to predtým.“

„No, hovorím ti to znova,“ odpovedala Sarah. „Pretože sa to horší.“

Vybrala obrovský hrniec na špagety, a buchla dvierkami na skrini tvrdšie, ako bolo potrebné. Cameron naklonila hlavu na bok, a skúmala správanie Sarah.

„Žiarliš,“ uviedol stroj.

Sarah sa zastavila, otočila a neveriacky sa pozrela na Cameron. „Čože?“ Prečo za svet, by som mala na teba žiarliť? Si stroj!

„Žiarliš, pretože John trávi viac času so mnou, ako s tebou.“

Sarah zaťala päsť, cítiac ako v nej rastie hnev. O minútu neskôr, už cítila, že vybuchne. „Prečo si tu?“ spýtala sa cez zaťaté zuby.

„John mi povedal, aby som ti pomohla.“

„Nepotrebujem pomoc,“ odsekla späť Sarah. „Nechaj ma osamote.“

„Johnova požiadavka-„

Sarah to už viac nevydržala a hodila hrniec na špagety na Cameroninu hlavu. Kyborg ho chytil jednou rukou a spýtavo sa pozrel na Sarah.

„Vypadni!“ vykríkla Sarah. „A drž sa ďalej od Johna! Drž sa od môjho syna, alebo prisahám, že nájdem spôsob, ako ťa rozobrať kúsok po kúsku.“ Zhlboka sa nadýchla, ale hnev nevyprchal. „Vypadni odtiaľto,“ zavrčala.

Cameron nechala hrniec s rachotom spadnúť na zem, a skôr ako doznela rezonancia, vyšla z dverí. Sarah sa znova zhlboka nadýchla, stále sa snažiac o to, aby sa upokojila, predtým ako znova zdvihla hrniec na špagety a prezrela si ho.

Cameron zanechala v oceli dieru v tvare päste. Sarah zovrela pery. Kyborg bol nahnevanejší ako dal najavo. Stále bola pre Johna nebezpečenstvom, hrozbou.

Sarah odhodila zdeformovaný hrniec do koša.

***************************************************************

John sedel pri jedálenskom stole s Cameron, Jasonom, Riley a Jessicou. Stále podozrieval Riley, ale ona zatiaľ nenaznačila žiadne správanie, ktoré by mohlo naznačovať, že ona bola tá, ktorá stála za oknom mechanickej dielne.

Po tom incidente hovoril s Cameron a ona neochotne pripustila, že vlastne nevidela, kto bol za tým oknom. Každá normálna osoba by bola okamžite vydesená...alebo by predpokladala, že Cameron má protetickú ruku. Ale aj tak...stále by bola vydesená.

Rileyna tvár bola maska. Ak to videla, neukázala to. A ak to videla, nepredstierala by, že sa to práve stalo? Minimálne, pravdepodobne by naznačila vinu alebo rozpaky, keď vkročila Cameron. Pokiaľ nebola veľmi dobrý klamár.

John si pošúchal koreň nosa. Prestal sa o to obávať. Ak nebude proti nemu a Cameron nikto svedčiť, pre neho je to v poriadku. V skutočnosti, to mohol byť len medvedík čistotný alebo nejaké lesné zviera, ktoré spravilo hluk za oknom. To by mohlo vysvetliť to, prečo nevideli nikoho, ako beží preč.

Riley ukázala na Cameronin tanier. „Nie si hladná?“

Cameron sa pozrela na Riley, zobrala si nejaké špagety a zahryzla sa do nich.

Jason Reynolds sa zahryzol do vlastných, a zamyslene ich prežúval. „Vieš, tieto špagety naozaj nie sú dobré.“

„Je to závodná strava,“ odpovedala Jessica, akoby to bolo evidentné. „Čo si očakával?“

John sa pozrel na Cameron a zamračil sa. „Nemala si pomôcť s varením?“ Len ťažko si mohol predstaviť, že Cameronine špagety by boli takéto...no, gumové.

„Sarah nepotrebovala moju pomoc,“ povedala vágnym tónom Cameron. John v jej hlase zachytil zmenu a pohľad v jej očiach bol príliš jemný, aby to zaznamenal niekto iný.

V kuchyni sa niečo stalo.

Jason sa zahryzol do ďalšieho kusu jedla, prehnane ho prežúvajúc. Uškrnul sa. „Hej, Riley, myslíš, že tieto špeciálne cestoviny sú lepšie alebo horšie ako tie v Kanade?“

Riley sa zastavila uprostred prežúvania a v odpore skrútila pery. Nakoniec, ťažko prehltla a  smerom, kde sedela Cameron vyslala milý úsmev. „Oh, ty myslíš tie, ktoré sa zmenili na tanier žabacích nožičiek?“

„Pani Darbusová povedala, že som spravila ľudskú chybu,“ odpovedala jednoducho Cameron.

Riley zovrela pery. „Pravda. Chybu.“

Jason sa poponáhľal na Cameroninu obranu rýchlejšie, ako tak mohol spraviť John. „Ty jej neveríš?“ obvinil ju.

„Všetko čo viem, že sa ma pokúša sabotovať odkedy sme začali chodiť do školy,“ odsekla späť Riley. „Počas školskej hry som bola zamknutá v skrini, zhodená do bazéna a zaútočil na mňa strelec na moste Ambassador.“

„Hej, školský strelec nebola Cameronina chyba,“ poukázal John. To bola moja chyba. Nie, že by to Riley mala vedieť.

Ona sa však zachmúrila.

Jasonove oči sa zväčšili. „Ah, spomínam si, že si spadla do bazéna,“ povedal nežne, akoby hovoril o nejakej nádhernej spomienke z detstva. „To bola moja obľúbená časť výletu.“

„Skutočne?“ odpovedala Riley. „Moja obľúbená bola, keď ti Cameron takmer zlomila ruku.“

„Hej, naučil som sa hodnotnú lekciu,“ odpovedal chladne Jason. „Nehrať sa so zbraňami. Odpustil som jej.“

„Mal by si,“ zamrmlala Riley. „Ale to nie je všetko. Tiež rozbila okno na obchode s čokoládou.“

John zdvihol ruku, odolávajúc nutkaniu udrieť v hneve do stola. „Dobre,“ rozkázal. „Dosť rozprávania o tom, čo Cameron spravila na výlete.“

Všetci stíchli.

John Connor prehovoril, preletelo mu mysľou. Divné. Aj teraz, mal veliteľský výzor.

„No tak, nerobili sme si z teba srandu, Cam,“ prehovorila s láskavým úsmevom Jessica. „Len som chcela počuť, čo sa stalo na výlete. Aká bola tvoja obľúbená časť?“

Cameron sa usmiala. „Rileyn spláchnutý hrebeň v záchode.“

„Čože?“ zapískala Riley. „To si bola ty? Ukradla si mi hrebeň?“

„Spadol do záchoda. Omylom som ho zhodila.“

„Spadol tam zázračne?“

„No, pomohla som mu.“

Jason sa rozosmial. „Takže to je dôvod, prečo si mala takú strapatú hlavu! Úžasné! Dobrá práca, Cam!“ Zdvihol ruku aby si ťapli. Cameron vrhla rýchly pohľad na Johna.

„Ťapni ho,“ zasyčal popod fúzy.

Cameron ťapla Jasonovu ruku. Tvrdo. Jason rýchlo potriasol rukou, snažiac sa zastaviť brnenie. „Wow, pekné ťapnutie...“

Riley vyzerala popudená zmenou, ale skôr ako mohol niekto iný niečo povedať, boli prerušení až príliš známym hlasom.

„Hej, Cameron,“ povedal so širokým úsmevom Kyle Reese. „Môžem si prisadnúť?“

Cameron sa pozrela na Johna najprosebnejším pohľadom, aký u nej videl, ale len ťažko mohol Kylea odmietnuť. Koniec koncov, stále ho museli ochraňovať. Kyle sa zvalil vedľa Cameron.

Celý stôl v jeho prítomnosti stíchol, ale Kyle sa nezdal, že by ho napadlo, že je nežiaduci.

„Takže, ľudia, o čom ste sa rozprávali?“ spýtal sa milo.

„O Kanade,“ odpovedal škrobene Jason, ktorému sa zjavne nepáčilo, ako sa Kyle prilepil na Cameron.

„Cool,“ súhlasil Kyle. „Kanada váľa. Viete, oni recyklujú.“

Pozrel sa na Cameron a ona mala pocit, že musí odpovedať. „Áno. Treba recyklovať.“

John obrátil oči v stĺp.

„Takže, John,“ začala Riley. „Vieš čo máme dnes na programe?“

John sa zamračil a zovrel obočie. Ako do čerta by som to mal vedieť? Som vedúci týmu, nie veľmajster tábora. „Um, nie.“

Bol si vedomý toho, že Riley si posunula svoju stoličku bližšie k nemu. Vrhol pohľad smerom k Cameron a zistil, že rovnako pozerá na Riley, kompletne ignorujúc Kylea Reesea, ktorý ďalej kecal o tom, prečo je recyklácia pre prostredie výhodná.

Jason sa opieral o ruky, snažiac sa nenápadne si zapchať uši a Jessica stále jedla, aby mala plné ústa a mala ospravedlnenie k tomu, aby nehovorila s Kyleom.

John si povzdychol, položil si ruky na hlavu, snažiac sa naladiť na neprístojne hlučného Kylea. Bude to dlhá noc.

Dokonca aj s Cameron posadnutou zamilovaným Kyleom Reeseom, Riley stále nebola schopná prehovoriť s Johnom. V skutočnosti sa zdal v jej prítomnosti nesvoj a stále sa pozeral smerom k Cameron.

Stávalo sa to ťažšímm, ako myslela.

Stať sa Johnovým priateľom bolo dostatočne ľahké. Stačilo pár falošných sĺz. Pretože John Connor nenávidel pohľad na druhých, ktorý trpia alebo sú osamelí. Staral sa o ľudí. Nanešťastie, taktiež sa staral o stroje.

Keď skončila večera, Riley zamierila z jedálne na cestu do svojej chaty. Stačilo len pár krokov, aby si uvedomila, že ju niekto sleduje.

Rýchlo sa otočila a uvidela ako tam stála Cameron, pozerajúc...čakajúc. Riley zacítila bodec strachu. Vedela Cameron, že v mechanickej dielni ich sledovala? Tam pri večeri sa ani ona ani John nezdali, že by niečo tušili. Bola tu Cameron aby ju zlikvidovala?

Kyborg nespravil žiaden útočný pohyb, ale Riley vedela, že by sa to mohlo zmeniť s úderom srdca. Ak ju Cameron šla zabiť, neexistovalo nič, čo by s tým Riley mohla spraviť. Stáť bolo rovnako dobré ako vzdorovať.

„Viem čo robíš,“ uviedla Cameron chladným a monotónnym hlasom.

Riley sa snažila nevyzerať zastrašene neochvejným pohľadom zabijackeho kyborga. „Čože?“

„Snažíš sa získať Johna,“ odpovedala Cameron. „Nebude to fungovať. Nemôžeš ho získať.“

Riley sa divila, odkiaľ prišlo to sebectvo. Precenila Cameron Rileyne motívy? Ak áno, možno by ich Riley mohla využiť proti kyborgovi.

„Možno sa mýliš,“ kontrovala Riley. „Možno ma stále miluje.“

„Nemiluje,“ prišla rýchla, neústupná odpoveď. „Pred časom mi John povedal, aby som si držala od teba odstup. Ale stávaš sa hrozbou. Mala si dokončiť svoje samo-zničenie.“

Slová zasiahli Riley hlboko a okamžite sa dotkla zápästí, kde jej zostali jazvy po žiletke. Ťažko prehltla, cítiac sa choro a znechutene sama nad sebou, za ten hlúpy manéver, ale prinútila sa k úsmevu. „Vieš čo si myslím? Myslím, že mu vymývaš mozog.“

„Vymývanie mozgu?“ Cameron sa pomaly usmiala, čo Riley rozzúrilo ešte viac. „Som len dievča.“

Spôsob, akým to povedala, takmer donútil Riley odporovať a dať Cameron dôvod – ospravedlnenie – aby ju zabila.

„Yeah,“ zamrmlala Riley. „Len dievča.“ Pravda.

Cameron spravila pomalý, významný krok vpred a Riley cítila, ako sa jej zrýchlil tep. Stroj naklonil hlavu. „Čo s tebou spravím?“

Riley sa snažila, aby sa jej na tvári nezobrazil strach, začínala panikáriť, ale potom jej konečne zapla logika. Cameron jej nespraví nič. Nie, kým je John tak blízko. „Nemôžeš mi spraviť nič,“ odpovedala odvážne. „Pretože si Johnova sestra. Adoptovaná či nie, nechaj si to prejsť hlavou! Si len jeho sestra, nič viac!“

Cameron sa nezdala, že by ju trápilo Rileyne vykrikovanie, ale Riley vedela, že má pravdu. Cameron nespravila žiaden útočný pohyb. Dvere sa otvorili a z jedálne vyšiel John. Akonáhle ich uvidel, okamžite mal podozrievavú tvár. „Čo sa deje?“

Riley zavrtela hlavou a na tvári sa jej rozlial falošný úsmev, ignorujúc oči, ktoré nevidela, a ktoré boli stále zamerané na ňu. „Nič, John. Ahoj.“

„Ahoj...“ John stále váhal, cítiac nepriateľstvo vyžarujúce od nej aj Cameron.

„Cameron a ja sme sa len rozprávali,“ odpovedala Riley.

John sa pozrel na Cameron, prezerajúc si jej tvár, predtým ako sa otočil späť k Riley. Jeho oči boli teraz nahnevané a Riley sa uškrnula. Toto bol John Connor, ktorého poznali všetci v budúcnosti. Jediný ktorý bol schopný čítať z každej situácie.

Takmer.

Pretože vedela, že v tejto situácii bol jeho úsudok zahmlený. Vedela, že bol zaujatý.

„Čo sa pokúšaš spraviť?“ zasyčal na Riley.

Počuť ho hovoriť s ňou tak zlostne bolelo a časť jej fasády odpadla. „Nič,“ zopakovala, takže v hlase mala skutočný strach a smútok. „Len chcem byť tvoja priateľka, ale ona...ona ma nenávidí.“

John si odfrkol. „Yeah, no nemyslím si, že ty si blázon do nej. Ale je silnejšia ako ty.“

Riley sa zamračila. „Čo to hovoríš, John?“ To tvoje „strašidelný ninja“ sa nevzťahuje na kyborga? Nechceš mi povedať, čo v skutočnosti je?

John spravil krok vpred, pričom mu oči intenívne horeli. „Drž sa od nej.“

Otočil sa a odkráčal k svojej chate. Cameron sa chladne pozrela na Riley a potom ho nasledovala. Riley udržiavala svoju tvár ľahostajnú, až kým neboli obaja preč.

Len potom sa zviezla na zem, a jej emócie vybuchli v zmesi hnevu a úľavy. Pevne zavrela oči a snažila sa nemyslieť na strach, ktorý ňou zmietal, keď videla Cameron, ako tam stojí. Mohla ma zabiť. Zabila by ma, keby nebolo Johna.

A John...chudák, zavádzaný John nevyskočil na Rileynu záchranu ako rytier v lesklej zbroji. Nie. Postavil sa na obranu stroja, kričal na Riley aby sa držala od Cameron, nestaral sa, čo je Cameron zač, v skutočnosti, bol ten ktorý všetko začal, nestaral sa, že Cameron by mohla zabiť Riley behom sekundy.

Jesse mala pravdu, uvedomila si Riley. Cameron Johna zmanipulovala, úplne a kompletne. A Riley bola ponechaná Johnom a Jesse aby prežila terminátora v Kanade. John padal nižšie a nižšie do temnoty a Riley si nebola istá, či ho odtiaľ môže vytiahnuť.

Ale musí to skúsiť.

Kvôli Johnovi, rovnako ako kvôli sebe, by mala uspieť.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

20 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola ôsma: There is No Fate (Osud neexistuje)

John Connor ticho ležal na svojej posteli, počúvajúc tiché, nočné, sovie húkanie. Nevyspí sa; vedome sa tak rozhodol. Neexistovala možnosť, ako by mohol spať bez snov o Cameron, bez toho aby mal znova hrozné nočné mory, bez toho aby v hrôze kričal jej meno.

V miestnosti plnej táborníkov nemohol pripustiť, aby v spánku niečo odhalil.

Zrazu sa s nádejou posadil na posteľ. Cameron taktiež nespí. Bude na hliadke? Stretne sa s ňou vonku? Jeho tvár ochabla. Nie, povedal jej aby predstierala spánok. Spôsobilo by to príliš veľa problémov, keby sa niektorá z jej spolubývajúcich prebudila a zistila, že chýba. Nakrátko zavrel oči, premýšľajúc, či leží na vlastnej posteli, rovnako ako on. O čom rozmýšľala? Ak by mohla snívať, snívala by o ňom?

Opatrne vykĺzol spod pokrývky, schmatol svoju bundu a ticho otvoril dvere. Nevedel, kam pôjde. Možno zostali v kuchyni nejaké špagety...

John zabočil za roh a vrazil priamo do Cameron, pričom mu srdce skočilo až do hrdla. „Panebože! Čo tu robíš?“ spýtal sa, kým sa mu dych vracal do normálu. „Nemala by si predstierať spánok?“

„Musím na teba dávať pozor,“ odpovedala chladne. „Čo znamená, že musím byť na obhliadke, pretože nemôžem vstúpiť do tvojej chaty.“

John prikývol a dal si ruky do vreciek. Pozrel späť na svoju chatu. Nikto sa tam nepohyboval, čo našťastie znamenalo, že Derek nezačul ako odišiel. Pozrel sa späť na Cameron. Vždy sa čudoval, čo robila na svojich hliadkach. Možno teraz má šancu to zistiť.

„Nepotrebuješ spoločnosť?“

Cameron si ho prezrela a skôr ako odpovedala naklonila hlavu, „Áno.“ Usmial sa. V minulosti by odpovedala odlišne. Koniec koncov, vôbec nepotrebovala spoločnosť. Ale mohla ju chcieť. Vyrazili smerom po ceste za chatami.

„Nemôžeš spať,“ povedala Cameron. Bolo to konštatovanie, nie otázka.

John pokrčil ramenami. „Proste to nechcem.“

„Kvôli tvojim nočným morám.“

John odvrátil pohľad. „Yeah.“

Cameron sa zastavila a sadla si na lavičku blízko jazera. „Povedz mi o nich.“

John zavrtel hlavou a zaťal čeľusť. Neexistoval žiaden spôsob, ako by to mohol povedať. „Nechcem.“

„Nemal by si to držať v sebe,“ povedala Cameron. „Povedal mi to doktor Sherman.“

Zostala sedieť, pozerajúc s očakávaním na neho a on okamžite vedel, že to nevzdá, kým nezistí, čo chcela vedieť.

John si vzdychol a povolil. „Dobre. Bolo to o tebe.“

Chcel vidieť jej reakciu. Sklopila oči. „Znova som sa pokazila?“ spýtala sa ticho. „Zabijem ťa?“

Cítil, ako sa mu na tvári objavil šok. „Čože? Nie, nie, nič také.“ Zaváhal. „Ty...zomrieš.“

„Nemôžem zomrieť,“ uviedla Cameron. „Nie spôsobom, akým chápeš smrť.“

„Zomrieš pre mňa,“ odsekol späť. „V mojom sne sa vráti Cromartie a je ešte múdrejší ako bol predtým. Vie, že jediný spôsob ako ťa zničiť, je odobrať ti čip. Takže to spraví. Vypne ťa, odstráni ti čip a zničí ho.“

Cameron bola na chvíľu ticho. „Z môjho čipu sa toho môže veľa dozvedieť. Môže zistiť tvoju identitu, zoznam cieľov, tvojich úkrytov.“

„Viem.“

Cameron sa na neho pozrela s novou intenzitou. „Potrebujem, aby si niečo pre mňa spravil.“

John sa zamračil a nebol si istý, čo očakávať. „Samozrejme. Čokoľvek.“

„Nie som schopná samo-zničenia.“

„Samovraždy?“ Spýtal sa John.  Prečo by mu o tom hovorila?

„Nemôžem sa zabiť sama, obzvlášť ak mi Cromartie vyberie čip,“ odmlčala sa a pozrela sa na neho. „Ale ty môžeš.“

Johnovi i sa rozšírili oči a pocítil, ako mu z tváre zmizla krv. Nenavrhovala to, či áno? Dych sa mu zastavil v hrdle, ale podarilo sa mu zašepkať,“ Prečo by som ťa mal chcieť zabiť?“

„Jedného dňa možno budeš musieť,“ odpovedala chladne, príliš chladne na niekoho diskutujúceho o vlastnom zničení. „Ak by sa to niekedy stalo, ak by mi niekedy vzal čip, a ty by si ho nemohol získať späť, musíš ho zničiť.“

John pomaly zavrtel hlavou a spravil krok vzad. „Nie...“

„Nemôžeš ho nechať, aby získal informácie, ktoré mám,“ odpovedala rozumne. „Bude schopný ťa nájsť. Bude vedieť o Kyleovi Reeseovi, tvojom otcovi. Pošle niekoho, aby ho zabil, aby zabil teba.“

John sa zamračil. „Prestaň sa pokúšať ochraňovať ma. Nespravím to.“

„John, musíš. Je to otázka života alebo smrti.“

„Nežiadaj ma o to,“ zavrčal.

Cameron ustúpila pri divokom hneve v jeho hlase. „Je to len hypotetické.“

„Je mi to jedno,“ odvetil tvrdohlavo. „Nespravím to.“

„John, prosím, sľúb mi to.“

Pri jej prosebnom tóne v hlase zaváhal. Nikdy ho nežiadala o nič, nikdy neprosila o nič odkedy bola pritlačená medzi dvoma nákladiakmi, prosiac ho aby ušetril jej život. Pomaly prišiel bližšie a sadol si vedľa nej na lavičku. „Nemôžem. Dal som ti sľub.“

Jej tvár prezradila jej zmätok. „Čože?“

„Sľúbil som ti, že ťa vždy privediem späť.“

Cameron sa pozrela na neho. „To je nelogické...“

„Možno nie,“ súhlasil John. „Ale je to ľudské.“

Obaja zostali dlhší čas ticho a Johnove slová stále viseli vo vzduchu. Cameron sa zdala, že rezignovala, akceptujúc fakt, že by ju nikdy nezabil, ani ak by na tom záležal jeho život.

Po chvíli ho presvedčila, aby sa vrátil do svojej chaty, naliehala, že si potrebuje oddýchnuť pred zajtrajšími činnosťami. Protestoval, čo ju len zatvrdilo.

Odprevadila ho do jeho izby, kráčajúc vedľa neho k  posteli, ktorá bola našťastie hneď vedľa dverí a uistila sa, že si ľahol. Trochu mal strach, že by sa Derek mohol zobudiť. A nájdenie Cameron v chate by rozhodne bolo dôvodom, aby ich oboch vyhodili z tábora.

Stále si nebol istý, či bude schopný zaspať. Ale uvedomil si, že keď je tu Cameron, bude v bezpečí.

Slová Sarah sa mu neodbytne ozvali v hlave. Nikto nikdy nie je nikde v bezpečí.

Možno nie, povedal hlas v jeho hlave. Ale v tejto chvíli, s Cameron poslušne stojacou nad ním, cítil sa tomu celkom blízko.

Zaspal takmer okamžite, jej prítomnosť mu poskytla mier, ktorý cítil zriedkavo.

A tú noc nemal nočné mory.

************************************************

John stál v rade na raňajky, minúc svoju matku, ktorá zaujala svoje obvyklé miesto za pultom a naberala jedlo na tácky. „Pozde v noci si bol von,“ poznamenala, sotva John prišiel.

John sotva odpovedal. Ako to mohla vedieť? Všimol si ho Derek keď sa plížil von a proste nič nepovedal?

„John, nevieme kedy príde terminátor za Kyleom,“ varovala ho Sarah. „Musíš byť opatrný.“

John cítil prichádzajúcu prednášku. „Mami, bol som v poriadku,“ trval na svojom s povzdychom. „Cameron bola so mnou.“

Pre Sarah to bolo ešte horšie.

Nestaral sa o to. Už nezáležalo na tom, čo si myslela. Ak mu nemohla dôverovať, prečo by mal on jej?

Sarah musela vidieť zmenu v jeho tvári, pretože zmätene zovrela obočie nad jeho chladom. John jej nepovedal nič viac, jednoducho si zobral palacinku a zmizol v raňajkujúcom dave.

Derek Reese bodol nožom do stola v Jessenej chate, odraziac časť dreva. Chytil sa šance prísť sem. Ak by ho videli Sarah, John alebo Cameron opúšťať táborisko – dokonca aj keď sa Jesse skrývala v chate mimo tábora Jabez – vedel, že jeho rodina by mala otázky, otázky na ktoré nebol pripravený odpovedať.

Jesse sa vrátila do izby, ale Derek sa na ňu nepozrel. Celý tento plán sa zdal byť nejako zlý, ako by porušoval Johnove priania. Prečo nemohol dôverovať Johnovi Connorovi, vodcovi ľudstva, že robí správne rozhodnutia?

„Derek?“ spýtala sa Jesse a zvedavo na neho pozrela. „Nezdáš sa byť istý.“

„Ja len...“ zavrtel hlavou Derek a znova zabodol nôž do stola. „Mám pocit, že ho zrádzam.“

„Nezrádzať,“ namietala pevne Jesse .“Pokúšaš sa mu pomôcť, zachrániť ho.“

Derek stále odmietal pozrieť sa na ňu, a pokračoval v orezávaní dreva. Jesse sa zamyslene zahryzla do pery a a sadla si oproti nemu pri stole.

„Naozaj ti to nedochádza, Derek? Prevzala celý odpor. Stroje vedú vojnu, nie ľudia.“

Derek konečne vzhliadol, vidiac v jej očiach vášnivú nenávisť. „Chcela som doručiť správu Johnovi Connorovi a vieš čo povedala?“ Jessen hlas bol naplnený horkosťou a nenávisťou. „Povedať to mne je rovnaké ako povedať to Johnovi. To je to, čo mi povedala. Chodí s ním všade. Je s ním všade. Dvadsať štyri hodín denne, sedem dní v týždni.“

Odmlčala sa, nechávajúc Dereka, nech sa zamyslí nad dôsledkami. Zamračil sa. Dvadsať štyri hodín denne, sedem dní v týždni. „Počkať, hovoríš...“

„Vieš ako sa v budúcnosti nazýva?“ odpľuvla si Jesse. „Jej meno?“

Derek pokrčil ramenami. „Cameron?“

„Cameron Connor.“

Derek pocítil ako mu vyschlo v ústach a začal sa dusiť, „Čože?“

„Zobrali sa, Derek. John Connor sa oženil so strojom. A povedz mi, že to nie je pokrútené. Povedz mi, že to môžeš akceptovať.“

Derek cítil ako sa mu pretočil žalúdok, pocítil slabosť, zúrivosť. „Ženatý?“ dusil sa.

„No, nie technicky,“ priznala Jesse. „Neexistuje tam žiaden kazateľ, žiadna manželská licencia, ale samozrejme, v budúcnosti nemáme právo, nie? V samotnej podstate, sú zosobášení v každom smere.“

Derekova myseľ pracovala ako opreteky. To bola....posledná nespravodlivosť, posledná vec, ktorú Cameron spravila aby Johna úplne zmenila. Musí ju zastaviť, zastaviť stroj. John Connor bude zmanipulovaný. Jesse mala pravdu. „Nemôžem pripustiť, aby sa to stalo.

„To je dôvod, prečo s tým musíme niečo spraviť,“ odpovedala Jesse.

Derekove oči zahalila slepá zúrivosť. „Zabijem ju.“

Jesse zavrtela hlavou, presne ako Sarah. „Zatiaľ nie. Nemôžeš ju zabiť, Derek. To rozhodnutie musí spraviť sám. Nie, musíme pokračovať v pláne.“

„Plán nefunguje,“ protestoval Derek a postavil sa. „John už nedá Riley druhú šancu. A pravdu povediac, Riley do toho nedávala všetko. V prítomnosti Cameron bola nervózna a z dobrého dôvodu. Ale John by nemal vedieť dôvod prečo. Rovnako ani Cameron.“

„Daj Riley šancu, Derek,“ poradila Jesse. „Získa si ho. Spravila to predtým.“

Derek si odfrkol a strhol bundu z opierky stoličky. „Yeah, viem. Hrala sa s jeho emóciami od začiatku, nie?“ Rozrazil dvere na chate, otočil sa a ešte raz pozrel na Jessenu tvár. „Ale vieš, v čom je problém? Má Cameron.“

Jesse ho ticho sledovala ako zabuchol dvere a vyrazil na cestu. Jej oči sa presunuli na stôl, kde sa Derekov nôž zarezal do dreva. Po prvý krát si uvedomila, že nevedome ryl do stola. Vyrezal do povrchu písmená, frázu, ktorú počula už mnohokrát od neho aj Johna Connora.

ŽIADEN OSUD.

Vzhľadom k tomu, že tábor Jabez bol hlavne konský tábor (pozn. prekladateľa: znie to divne, ale naozaj sa tak nazývajú tábory v ktorých sa ľudia učia zaobchádzať s koňmi, psami, mačkami...), denné aktivity vyžadovali starostlivosť o kone a táborníci sa na konci týždňa mohli na nich previesť. Poradca im povedal, že byť v ich blízkosti teraz, by mohlo primäť zvieratá, aby sa na nich táborníci na konci týždňa mohli previesť.

John si odfrkol. To čo naozaj chceli bolo, aby niekto robil domáce práce. A naozaj sa netešil na to, ako by mohli kone reagovať na jeho kyborgieho ochrancu. Psy su nenávideli. Mohli všetky zvieratá povedať ľuďom o kovákoch? Mohli rozoznať nepriateľov od priateľov? Enriqueho psy nezdivočeli, keď tam John priviedol stýka Boba. Možno bola šanca, že ostatné zvieratá by mohli reagovať rovnako.

Všetky kone boli priviazané na mieste, čakajúc na hadicu s vodou a vedro ovsa. Keď sa on a Cameron priblížili k svojim koňom, v reakcii na Cameroninu prítomnosť začali erdžať, odfrkávať si a prešľapovať. Zastavila sa vo vchode a unavene pozrela na Johna.

„Nemajú ma radi.“

John pomaly prišiel ku koňovi, snažiac sa ho upokojiť svojim hlasom. „To je v poriadku, upokoj sa...“

Nežne pohladil koňa po hlave a ďalej mu šepkal. Kôň stále ostražito sledoval Cameron, ale nakoniec sa podvolil, a prestal prudko reagovať na Cameron. John ho pohladil po boku.

„Viem, čo je zač,“ zašepkal. „Neublíži ti.“ Pozrel na Cameron. „Poď sem. Pomaly.“

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ odpovedala Cameron.

„Len mi ver.“

Mohol cítiť, ako svaly koňa pod jeho prstami stuhli, keď sa Cameron pomaly priblížila, prichádzajúc priamo zo smeru za Johnom, ktorý koňa stále hladil a upokojujúco sa mu prihováral.

Kútikom oka pozrel na Cameron. „Polož ruku na moju,“ povedal mäkkým hlasom.

John držal ruku na koňovi a Cameron pomaly položila svoju na vrch jeho. Keď pocítil jej dotyk, zastavil sa mu na chvíľu dych.

„Teraz ju pomaly presuň na koňa,“ povedal. Mohol prisahať, že jej tvár vyzerala zdráhavo, ale pohla rukou na bok koňa. Zviera nezareagovalo a John si vydýchol úľavou.

„Nerobí to hluk,“ uviedla Cameron.

„Cíti to teplo, si cítiť ako človek,“ povedal s úsmevom. „Kone sú múdre. Vycítia, že tu nie si nato, aby si mu ublížila.“

„Prečo to nedokážu ľudia?“ spýtala sa Cameron.

John zvraštil obočie. „Čo myslíš?“

„Ako Sarah a Derek,“ odpovedala Cameron. „Prečo nemôžu pochopiť, že tu nie som na to, aby som ti ublížila?“

Keby to bolo také jednoduché, John cítil, ako mu láme srdce kvôli nej. Jeho kyborgí ochranca, ktorý nechcel nič viac, len byť tu pre neho a byť akceptovaný jeho rodinou. Zovrel pery a pomaly zavrtel hlavou.

„Úprimne, neviem.“

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

21 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola devátá:
Game Over (Konec hry)

Derek Reese stál se zkříženýma rukama vedle dalších vychovatelů. Dva týmy spolu soutěžily v přetahování lanem. Zdálo se, že Johnův tým vyhraje, ale Jason Reynolds měl na své straně Cameron. Derek Reese obrátil oči v sloup, přesně věděl, jak to skončí.

Plecháčův tým vyhraje, ruce dolů.

Derek pohlédl na své kolegy vychovatele. Jasně, když už musím být s plechovou slečnou celý týden, můžu z toho i něco mít.

„Vsadím padesát babek, že Reynoldsův tým vyhraje,“ uvedl.

Vychovatel Dave se nevěřícně zasmál. „Děláš si srandu? Jason je dost silný, ale řekl bych, že z toho týmu jediný, kdo má šanci. Podívej se na toho kluka Reese, vůbec žádné svaly. A v týmu Jasona je více holek. Ne, moje peníze jdou na tvého synovce.“

Derek se pousmál. Dave měl pravdu. Johnův tým má zřejmě výhodu. Ale ostatní vychovatelé nevěděli, že Cameron by je všechny dokázala dostat i sama.

„Dobře, pojďme na to,“ řekl Derek s úsměvem. „Sto babek, že Jason vyhraje.“

Dave se znovu zasmál. Zřejmě přemýšlel o tom, jak je Derek hloupý. „Dobrá. Připrav se na prohru, Baume.“

Derek se usmál a díval se, jak trenér foukl do píšťalky. Cameron druhému týmu nedala ani šanci. Jeden rychlý tah a Johnův tým byl za dobu mrknutí oka stržen do jámy s bahnem.

Dave vytřeštil oči v absolutním šoku ze zdánlivě nemožného výsledku.

Derek se ušklíbl a otočil se na svého kolegu vychovatele. „Zaplať.“

Další denní činností bylo fotbalové utkání (myšlen americký fotbal, pozn. překladatele). John si nebyl zcela jistý, co očekávat. Viděl s Charliem pár fotbalových utkání v televizi, ale nikdy před tím to nehrál a sotva rozuměl pravidlům.

Jason se s úsměvem postavil vedle Cameron. „Hele, Cam, připravena ke hře?“ hravě se zamračil. „Je škoda, že jsi v mém týmu.“

Když spěchal pryč, aby zaujal svou pozici, podívala se Cameron zmateně na Johna. „Proč chtěl, abych hrála proti jeho týmu?“

John znechuceně ohrnul nos. „Pokud bys byla ve druhém týmu, mohl by tě bránit.“

Cameron se odmlčela a podívala se po Jasonovi. „Mohu ho teď zastřelit?“

„Ne,“ odpověděl John. Jason se smál mezi svými přáteli a John znechuceně odfrkl. „Ale můžeš na něj házet míč opravdu tvrdě,“ improvizoval. „Miř nízko.“

Měl očekávat, že se bude držet jeho rady. Při první akci Cameron lehce chytila míč. Jason byl v dolním poli, rozběhl se na přihrávku a Cameron poslala míč do vzduchu. Jason na zlomek vteřiny vytřeštil oči, než se míč zavrtal do jeho rozkroku.

Tvrdě dopadl na zem a kňučel bolestí, když se míč odrazil pryč. Johnovi oči se rozšířily a ohromeně se podíval na Cameron.

Dívala se na něj nevinně. „Řekl jsi, že mám mířit nízko.“

Jak se dalo očekávat, Jason Cameron odpustil, ještě pochválil její krásné ruce. Tento postup zopakovala také u Kyla Reeseho, který musel opustit hru a na postižené místo si musel dát ledový obklad. Jason se začal chlubit, o kolik je drsnější, než slabošský Kyle. Hra několik minut pokračovala, než se dostal míč znovu k Johnovu týmu. Riley hodila docela slušnou přihrávku a John míč chytil, přeběhl hřiště běžíc tak rychle, jak jen ho jeho nohy mohly nést. Byl téměř až na konci zóny a myslel si, že skóruje zadarmo, když do něho něco narazilo.

John vyjekl, přistál tvrdě na zemi, vzduch vyrazil z jeho plic. Někdo spadl téměř na něj a míč vyklouzl z jeho sevření. Slyšel Jasonův nezaměnitelný hlas křičet „chyba!“

John otevřel oči v momentě, kdy z něho Cameron vstala a nabídla mu ruku, aby mu pomohla na nohy. „Cam, co to bylo?“ zeptal se.

„Měl jsi míč, tak jsem tě bránila,“ odpověděla Cameron. Z opačného konce hřiště se ozval vítězný výkřik. „Jason zaznamenal po tvé chybě touchdown,“ dodala Cameron.

Z očí Johna konečně zmizely hvězdičky a on přijal její ruku. „Wow, cítím se, jako bych dostal ránu od buldozeru. Musíš být opatrnější.“

Na její tváři se objevil strach. „Ublížila jsem ti?“

Zasmál se, chtěl říci ne, ale najednou pocítil závrať a popadl jí za ruku, aby neupadl. „No, možná trochu,“ přiznal. „Ale normální lidé nemohou takhle bránit. Mysleli by si, že jsi na steroidech, nebo tak.“

Cameron přikývla. „Chceš říct, že tě už nemůžu bránit?“

John zrudl. „Ehm, říkám, že takhle nemůžeš bránit každého. Pravděpodobně bys někomu ublížila.“

„Takže tebe můžu bránit?“

John položil ruku na zadní stranu svého krku, cítíc se nepohodlně. „Řekněme, že už žádné další bránění kohokoliv ve fotbale. Dohodnuto?“

Přikývla. „Dohodnuto.“

Netřeba dodávat, že Cameronin tým zápas vyhrál.

Sáře Connorové se tajně ulevilo, že měla tento večer v kuchyni výpomoc. Nebyla si jistá, co by dělala, kdyby musela vařit další špagety s pomocí nebo bez pomoci Cameron.

Sarah zatnula zuby. Cameron. Cameron, která jí přišla do kuchyně údajně pomáhat. Cameron, která si myslela, že Sarah žárlí, protože John tráví více času se svým kovovým ochráncem, než se svou vlastní matkou. Nejhorší bylo, že Sarah věděla, že Cameron měla pravdu. Ale to nedělalo snazší tuto skutečnost přijmout. Stále ještě nelitovala toho, že mrštila stroji hrnec po hlavě, bez ohledu na to, zda by mohl udělat škodu nebo ne.

I když její práce kuchařky byla pro dnešní večer dočasně pozastavena, Sára ještě rozmíchala těsto na palačinky. Umístila ho k pokrmu z kuřecího masa, který vytvořil nový kuchař. Sarah stále ještě servírovala jídlo. Díky tomu mohla mít u večeře dobrý přehled, což jí dodávalo klid.

John přišel na večeři s Cameron. Bylo tu něco překvapivého. Oba stále vypadali rozpáleně a zpoceně z fotbalového utkání. Co bylo jiné, byla jejich blízkost. Od chvíle, kdy dorazili do tábora, se zdálo, že jsou si oba stále blíže. Dokonce i nyní, šli tak, že se svými rameny téměř dotýkali. To Sáře vadilo. Čím dříve se John dostane z tohoto prostředí, tím lépe.

Johnův úsměv jí zachytil nepřipravenou. Pravdivý, upřímný úsměv, který neviděla… protože… no určitě ne od jeho výkonu na jevišti ve školní hře Romeo a Julie. I tehdy byla důvodem toho úsměvu Cameron.

Sarah se dívala, jak John nabral nějaké palačinky na svůj talíř. „Víš, že nebudou tak dobré, jako ty od tebe,“ řekl Cameron s úsměvem. Sarah cítila, jak jí krev proudí do mozku. V její tváři se šokem rozběhl celý nervový systém.

Cameronin úsměv byl tak jasný a lidský, jak si ho pamatovala ze svého snu. Ani jeden z nich znovu nepromluvil, jen spolu sdíleli úsměv, který během pár vteřin zprostředkoval to, co by mohl jejich soukromý rozhovor.

Žárlíš, protože John více miluje mě.

Skutečně slyšela Cameronin hlas ve své hlavě, slova, kterých se obávala nejvíc.

To bylo více, než mohla Sára zvládnout. Vykročila od pultu a vyrazila pryč ze dveří.

Cameron skenovala dav táborníků, kteří se shromažďovali v hlavním sále na filmovou noc.

John mezi nimi nebyl.

Ze své paměti si vytáhla denní harmonogram a překontrolovávala časy a události. Pokud John nebyl na filmu, byl buď v herně pro volný čas, nebo ve své koleji. Přístup k jeho koleji měla zakázaný, takže jít se podívat do herny byla její jediná možnost.

Když přišla, rozhlédla se po místnosti, uvnitř níž byla spousta táborníků. Uviděla Jasona Reynoldse, ale ne Johna. Byly tu také některé dívky z její chatky, ale Cameron nikdy s žádnou z nich nemluvila. Žádný z táborníků nehrál kulečník nebo stolní fotbal. Místo toho se zdálo, že byli zabaveni tím, že točili prázdnou skleněnou lahví na podlaze.

Přiblížila se k Jasonovi, protože on byl jediný, kdo tu také znal Johna. „Viděl jsi Johna?“

Jason vypadal, že je z její přítomnosti nadšený a přikývl. „Jo, viděl jsem ho,“ na jeho tváři hrál zlomyslný úsměv. „Ale jestli chceš, abych ti řekl, kde je, musíš pro mě něco udělat.“

Neměla čas něco udělat pro Jasona. John tu nebyl.

Efektivní možnosti: zabít. To by bylo k ničemu, protože by stále nevěděla, kde je John.

Mučení. Teoreticky dobré řešení, ale byla tu jistá šance, že by náhodně rozdrtila Jasonovo křehké tělo. Také by to způsobilo problémy s táborovými orgány. Navíc, John jí dal výslovný rozkaz, aby nikomu neublížila.

Jedinou možností bylo vyhovět.

„Co chceš, abych udělala?“

„Chci, abys hrála s námi.“

„Můžu jít za školu,“ (výraz play (hrát) hooky – objevilo se to v epizodě, kde šla Cam do té ruské baletní školy. V českém dabingu to bylo chybně přeloženo jako hrát hokej, pozn. překladatele)

Jason svraštil obočí a jeden z jeho přátel použil ukazováček, aby dělal kruhový pohyb na straně své hlavy. Později se zeptá Johna, co to znamená.

„Ne, mám na mysli hru. Nazývá se „Flaška.“ Znáš to?“

Cameron studovala objekt na podlaze. Ten název se zdál samo-vysvětlující. „Točit lahví.“

Jason se usmál. „Jo. Roztočíš to a toho, na koho to ukáže, musíš políbit.“

„Proč?“ její vnitřní záznamy říkaly, že líbání se používá k zobrazení citu lásky. Byl tu jen jeden člověk, který k ní kdy pocítil takový cit: John Connor. Ten, který tu v současné době není.

„Proč?“ Zopakoval Jason. „Protože to takhle hrajeme.“ Posunul láhev o něco blíž k ní, ačkoliv i před tím ji měla na dosah. „No, zkus to. Pokus se jí namířit na mě.“

Cameron přesně vypočítala potřebnou sílu k otočení lahve. Prudce s ní otočila, až se láhev nakonec zastavila a ukázala přímo na Jasona. Ten se začal smát.

Nebyla si jistá proč. Nebyl to John. Nepolíbila by ho.

„Pěkná rotace,“ poznamenal. „Víš, co máš teď dělat.“ Jason naklonil hlavu dopředu směrem k jejím ústům. Jakmile byl v dosahu, popadla ho Cameron za hlavu a udeřila s ní o stůl, tak, že dřevo zapraskalo. Jason vykřikl, kňučel bolestí. Cameron dál držela jeho hlavu a jednou rukou jí tlačila ke stolu.

„Kde je John?“ zeptala se.

Jason se snažil zvednout hlavu, ale Cameronin tlak nepolevoval. Někteří Jasonovi přátelé ustrašeně couvli. Pomyslela si, že je to od nich moudré. Měli nějaký pud sebezáchovy.

„Šel ke břehu jezera!“ vyprskl Jason. „A teď mě prosím nech jít!“

Cameron ho pustila. Když kráčela ke dveřím, zaslechla jednoho z Jasonových přátel zapískat.

„Wow, ona je pořádná divoška.“

Kdyby jí tak Sarah jen nezabavila její devíti milimetrovku.

22 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola desátá:
Appearances Can Be Deceiving (Zdání může klamat)


John Connor právě cítil potřebu dostat se ven. Filmová noc se mu ve skutečnosti příliš nelíbila a popravdě řečeno si ani nebyl jistý, že by se byl na ni schopen soustředit. Ve skutečnosti byl opravdu jen nervózní. Čím více se blížil na konec tábora, tím vyšší byla šance, že se objeví vrah Kyla Reeseho. A samozřejmě tu byla také hrozba, že se objeví Cromartie.

Pak tu byly další skryté otázky v jeho mysli. Návrat Riley a její upřímná žádost o přátelství. Zamilované postoje Jasona a Kyla ke Cameron. A samozřejmě asi největší problém ze všech: rozpor mezi ním a jeho matkou. Zoufale chtěl získat její důvěru, ale neviděl žádný způsob, jak by toho mohl dosáhnout, aniž by se zbavil Cameron. A to bylo něco, co nebyl ochoten udělat.

Nikdy.

Ponořil ruku do chladné jezerní vody a pozoroval, jak se v ní odráží měsíční světlo. Ach, Cameron, pomyslel si hořce. Už pár dní tu strašlivou noční můru neprožil, ale v jeho mysli to bylo stále čerstvé. Napadlo ho, jestli by ještě dnes vůbec mohl spát.

Něco šustlo v rákosí přímo za ním a on se otočil, vydýchl úlevou, když si uvědomil, že to byla právě Cameron. Obrátil se zpět k jezeru, tiše zíral na vodu, když se posadila vedle něj.

„Johne,“ začala. „Opustil jsi skupinu. Měla jsem strach.“

Trochu se usmál, pak pokrčil rameny. „Já jen… chtěl jsem být chvíli sám.“

„Aha,“ Cameron byla chvíli potichu a pak se pohnula směrem ke svahu. „Můžu odejít.“

„Ne!“ trval na tom, popadl jí za ruku a přitáhl jí zpět do přístaviště. „To ne… Raději bych tu byl s tebou, než sám.“

Poslechla ho, znovu si vedle něho sedla a studovala jeho tvář. „Máš strach z tři osmičky, která jde po Kylovi. A z Cromartieho.“

Johnův pohled sklouzl směrem dolů. „Jo, myslím.“

„Neboj se,“ povzbudila ho Cameron. „Neublíží ti. Nenechala bych ho.“

„Nemám strach o sebe,“ odpověděl John, a podíval se jí do očí. Co když jeho sen byla vize z budoucnosti? Co když je Cromartie opravdu dost chytrý na to, aby se dostal k jejímu čipu? Chce z něj stáhnout informace? Zabije jeho i Cameron?“

„Tvůj sen se nenaplní,“ uvedla Cameron. „Neboj se toho.“

Lehce se usmála a John cítil, jak napětí uvnitř něho povolilo. Jen trochu. Protože v hlouby duše věděl, že bylo něco, co mu slíbit nemohla. Neměla žádnou kontrolu nad tím, co Cromartie dělal nebo se učil.

Hluboko uvnitř stále cítil záchvěv strachu.

Sarah Connorová nesnáší spánek.

Spánek přináší sny… a noční můry. Někdy jsou její sny tak bizardní a zdá se, že nemají žádný smysl, jako ty o želvě nebo třech tečkách. Někdy vycházejí z její nejhorší obavy, sen o Johnovi a Cameron, palačinkách -  John chladně připomněl Sáře: „Nejsi ona.“

Ale někdy jsou mnohem horší, mnohem děsivější, a ona se probudí polita studeným potem, někdy křičí, někdy se příliš bojí vykřiknout. První hrozný sen přišel ještě, když byla s Charliem. Spěchala do knihovny, kde byl učící se John, a ona ho vyvlekla ven, protože věděla, že pro ně přichází Terminátor.

Měla pravdu. Byli zatčeni a umístěni do oddělených policejních aut. A pak to přišlo. Ukázal se Terminátor, a postřílel všechny policisty, zatímco Sarah se dokázala dostat z auta a běžela zachránit Johna.

„Běž!“ křičela. „Utíkej!“

Ale běh nebyl dost.

Terminátor setřásl Sářiny kulky, zvedl svou pistoli a zamířil na Johna. Výstřel vyletěl ven. Viděla svého syna padnout k zemi. Křičela, její svět se zhroutil. Když běžela k bezvládnému tělu Johna, prosila tři osmičku, aby jí zabil.

„Budoucnost je naše,“ řekl. „A začíná teď.“ Pak se na obloze objevila exploze. Soudný den. Bomby spadly. Plameny spálily maso Terminátora a odhalily kovový endoskeleton pod ním. Monstrum jí chytilo za krk a stisklo pevně, že zalapala po dechu. A když se dívala do těch hrozných červených očí, náhle se probudila, její srdce bušilo a ruce se třásly.

Ale tento sen… tento sen byl jiný… ale o nic méně děsivý. Ve skutečnosti, kdyby se mezi nimi měla rozhodnout, řekla by, že tento byl ještě horší. V tomto snu vidí Johna Connora, svého syna. Vypadá o hodně starší, než je teď, stojí mezi hořícími troskami po Soudném dni, jeho tvář je červená z proudících slz, pomalé vzlyky napínají jeho tělo. Sářino srdce bije pro něj, chápe intenzitu jeho bolesti, musí mít pocit – že to nedokázal zastavit, nedokázal je všechny zachránit. A chce mu připomenout, že není sám, že to nebyla jeho chyba. Všichni neuspěli, nejen on. Každý z nich – Derek, Cameron, všichni. Za to, co se stalo v Soudný den, nikdo nemůže. Otevírá náruč, láká ho k sobě. John se dívá směrem k ní a rozběhne se za ní.

Ale on se nezastaví.

Ani se na ní nepodíval, když kolem ní proběhl. Sarah se otočí za ním a vidí Cameron, jak čeká pár metrů za ní, stojí s otevřenou náručí, téměř posměšně napodobuje Sáru. John se zhroutil proti ní, zabořil obličej do jejího náručí a nekontrolovaně vzlyká. Cameron zvedla hlavu, stále tiskne Johnovo tělo ke svému a dá Sáře téměř samolibý úsměv. Sarah vidí záblesk světla, malý odlesk z Cameroniny ruky.

A Sarah to ví, nějak prostě ví. Byl to prsten vyrobený z diamantu, který dal John Cameron už dávno. Důsledek prstenu byl, že se Sáře téměř zvedl žaludek a chtěla zaútočit na Cameron, roztrhat kyborga svýma holýma rukama. Ale zjistila, že se její nohy nepohybují a z úst jí nevychází žádný zvuk.

Zdálo se to jako věčnost, kdy byla nucena sledovat stroj, který Johna po celou dobu uklidňoval se sadistickým úsměvem namířeným na Sáru.

A Sarah se stále nemůže pohybovat.

Nakonec se John odtrhl z Cameroniných paží, vstal, setřel slzy, a jeho tvář byla zase silná a odhodlaná. Stal se znovu Johnem Connorem. Stal se vůdcem, hrdinou lidstva. Kráčí sebevědomě k malé skupině vojáků odporu. Sára mezi nimi vidí i Dereka a Kyla Reesovi. V jejích očích je strach, hrdost a loajalita současně. Bili připraveni k boji, připraveni zemřít pro Johna Connora, aby získali budoucnost pod vedením svého spasitele zpět.

Ale jak John přichází k bojovníkům, Sarah vidí Cameron sáhnout za záda a vytáhnout devítimilimetrovku, kterou měla zastrčenou pod košilí. Sarah už může křičet, kulky se zabořili do Johnových zad a on spadl na zem. Křičí a běží, aby svému synovi pomohla. Zoufale volá jeho jméno, i když ví, že už je příliš pozdě.

John Connor je mrtvý.

Zavražděn.

Svým Terminátorem, který svou existenci zasvětil jeho ochraně. Tou, která tvrdila, že ho miluje.

Otočila se na Cameron, její tvář vypadala zmučeně a vztekle. „Proč?“ chraplavě se dožaduje. „Vypadalo to, že ho miluješ.“

V očích Cameron neviděla nic, neviděla nic v její tváři. Žádné emoce, žádná vina, žádný žal. „Jsem stroj,“ řekla chladným a monotónním hlasem. „Nemohu milovat.“

Sarah hledí dolů na Johnovu klidnou tvář, cítí, jak jí teplé slzy stékají po tvářích. Proč, Johne? Jak jsi jí mohl takhle věřit?

„Děkuji ti, Sáro,“ řekla Cameron.

Sarah se na ni podívala rozzlobeným pohledem. „Za co?“ hořce se zeptala.

„Že jsi mě nechala přiblížit se k Johnovi,“ odpověděla Cameron. Tentokrát se stroj hrozivě usmíval. Sarah zavrtěla hlavou, slzy jí stále tekly. Udělala to. To ona způsobila Johnovu smrt. Tím, že nechala Cameron žít, nechala kyborga dostat se tak blízko, aby s ním manipuloval, zkorumpoval ho a oklamal.

A pak… zabil ho.

„Budoucnost je teď naše,“ řekla Cameron.

Sarah znovu vidí na obloze explozi, vzduch je naplněn chuchvalci kouře a ohně, Terminátoři se řinou z trosek Soudného dne. Sarah slyší výkřiky vojáků, vidí jejich zděšený výraz na postupující kovovou armádu. Vidí Dereka a Kyla odvážně bojovat proti vlnám nepřátel, i když věděla, že musí vědět, že je to ztracená bitva. Všichni byli mrtví.

Jako by zabití Johna nebylo dost. Je to Cameron, kdo zvedá devítimilimetrovku, zaměřuje pečlivě cíl a střílí Kyla Reese do hlavy. Sarah sleduje s hrůzou, jak jeho hlava padá dozadu a nechává za sebou na zemi krvavou stopu. Slyší nesnesitelný, zoufalý výkřik Dereka Reeseho, zvuk, který by jí pronásledoval navždy.

Sarah zoufale tiskne Johnovo tělo k sobě, snaží se nevnímat výkřiky umírajících. Cameron pomalu vyšla kupředu. Její tělo se v žáru nespálilo. Lidská kůže zůstává… tak, že se Sarah dívá do její chladné, skoro lidské tváře. Cameron jí chytla pod krkem, kovové prsty zesílily tlak. Sarah vidí pod Cameroninýma očima záblesk červeného světla…pak už vůbec nic.

Byla přitisknutá ke své posteli, zpocená a její srdce bušilo. Když se její oči ve tmě rozkoukaly, uvědomila si, že držela svůj Glock připravena střílet. Rychle se rozhlédla a nacpala ho zpátky pod polštář, zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. Rozhodla se, že nesmí ze spánku křičet, v opačném případě by jistě probudila jiné vychovatele.

Sarah připravovala na pánvi další dávku palačinek k snídani, když přišla Cameron – dříve, než kterýkoliv z ostatních táborníků. Sarah odolala neuvěřitelnému nutkání začít po ní střílet z Glocku.

„Měla jsem v plánu na tebe počkat s Derekovou odstřelovací puškou,“ přiznala chladným hlasem. Otočila se a viděla na tváři Cameron zmatek. Samozřejmě, že stroj nemohl vědět o Sářiných nočních můrách. Ale to nedělalo důsledky o nic méně skutečné.

„Stisknutí spouště,“ pokračovala Sarah. „Asi padesát procent mých problémů vyřešeno jednou ranou.“

Cameron nyní vypadala ostražitě a pochybovačně. Zdálo se, že zřejmě čekala, že jí Sarah každou chvíli napadne.

Sarah zavrtěla hlavou. „Víš, jak zle bych se cítila?“

„Moc zle,“ opáčila Cameron.

Sarah se téměř zasmála. Jo, správně. Byl by to dobrý pocit. „Není to vůbec špatné,“ odsekla. Trochu zbledla hněvem. „Ale znám někoho, kdo by se špatně cítil. Někoho, kdo by mi nikdy neodpustil, kdybych to udělala.“

Nemusela říkat Johnovo jméno. Obě přesně věděly, o kom mluvila.

„Nevím, co s tebou budu dělat,“ zašeptala Sarah, více sobě, než Cameron. Ještě stále věřila svému snu. Byla to pravda, Cameron se chystala zabít Johna tak, že se dostane blízko k němu. Přemýšlení o tom, dostalo její krev do varu a její vztek ještě narostl.

„Obáváš se o jeho bezpečnost,“ promluvila Cameron.

„To si piš, že jo,“ zasyčela Sarah.

„Slynetu,“ Cameron zaváhala. „Mě.“

„Ano,“ odpověděla Sarah. „Hlavně tebe.“

„Všichni jsme pro Johna hrozbou,“ uvedla Cameron. „Obává se o nás a to jej dělá zranitelným. On se stará.“

Neotáčej to proti mně. „Já nejsem Johnův problém,“ trvala na svém. „Ty jsi. Je zranitelný, protože se o tebe stará víc, než by měl.“ Sarah pomalu zavrtěla hlavou. „Proč jsi ještě tady? Jsi pro něj nebezpečná víc, než my ostatní.“

Kyborgovi oči klesly k podlaze. Bylo to zřejmě způsobeno jistou Cameroninou starostí. Sarah se rozhodla chopit příležitosti.

„Znáš jeho tajemství, víš, kdo je jeho otec, víš o věcech, o kterých bys neměla. Víš o věcech, které ho mohou Slynetu pomoci zničit. Jestli by se mohli dostat k tvému čipu a vyčíst to z něj, mohli by zabít Kyla a Johna… byla by to tvoje vina.“

Viděla, jak se na tváři Cameron něco mihlo, něco jako bolest. Sarah hořce zavrtěla hlavou. To není reálné. Jen to předstírá, stejně jako předestírá city k Johnovi. „Mohla bys zůstat daleko od nás. Říkáš, že ti na Johnovi záleží. Pak ho nech na pokoji.“

„To nemohu udělat. John by neměl být sám.“

„Nebude,“ zavrčela Sarah. „Má svou rodinu, svou skutečnou rodinu, ty, kteří se o něj starají.“

„Nejsi jediná, kdo se o Johna stará.“

„John tě nemá rád,“ odsekla hořce Sarah. „Nemůže tě milovat. John tě sem poslal z budoucnosti. Poslal tě pryč, pryč od sebe.“

Cameron se odvrátila, ale Sarah se nezastavila. „Možná by ses měla zamyslet. Možná bys měla přemýšlet, o tom, proč už nechtěl, abys byla s ním.“

Bolest v očích Cameron byla zřejmě opravdová, i když Sarah věděla, že to byla lež. Všechno co Cameron říkala, byla lež. Nemohla opravdu cítit. Ale když se kyborg otočil a odešel, ucítila Sarah záchvěv lítosti. To nebyla ona. Obvykle nebývala tak krutá. Vážně založila všechnu svou nenávist na děsivé noční můře? Ne všechny noční můry musely být pravdivé.

Ale jsou i ty, které jsou založeny na skutečnosti, že? Byla tu jistá možnost…

Na nohy, vojáku.

Sarah prudce zvedla hlavu. Byl to Kylův hlas: poznala by ho kdekoliv. Co jí chce říct? Soustřeďte se na svou misi? Nenech, aby sny ovlivňovaly tvůj úsudek?

To nejsi ty, Sáro. Nejsi jako oni.

Sarah zavrtěla hlavou. Nemůžu jí věřit. Nemůžu jí nechat dostat se do mého syna. Zoufale doufala, že jí Kylův hlas odpoví, nějak jí uklidní, řekne jí, co má dělat. Bylo spoléhat se na hlasy v její hlavě stejně šílené, jako spoléhat na sny?

Potřebuješ ji.

Zavřela oči. Měl pravdu. Vždycky měl pravdu. Stejně jako ona kyborga nenáviděla, tak Cameron právě teď potřebovali. Tři osmička si přijde pro mladého Kyla Reese. Co, když si Cameron vzala Sářina slova k srdci – nebo ke svému ekvivalentu srdce – a odešla? Co, když John kvůli tomu zemře? Protože tu Cameron nebyla, aby ho chránila? Sarah se cítila provinile, jako by dostala úder do břicha. Byla stejně špatná jako Cameron.

Co, když právě ona způsobí Johnovu smrt?

23 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola jedenásta: To Trust or Not to Trust (Veriť alebo neveriť)

Sarah Connor ticho stála v kuchyni, takmer nevenujúc pozornosť zemiakom, ktoré varila. Nevidela Cameron celé dopoludnie, z čoho nebola prekvapená. Po tom, čo jej Sarah povedala predtým, silne pochybovala, že Cameron bola v nálade, aby jej pomohla s prípravami obeda.

Začula ako sa s vŕzganím otvorili dvere, obzrela sa a uvidela ako vstúpil John. Jeho čelo bolo zvraštené zmätením, ako keby mal dôležitú otázku, ktorú jej chce položiť, niečo, čo sa mu nepozdáva.

„Videla si Cameron?“ spýtal sa.

Sarah pevne zovrela škrabku na zemiaky. „Nie, prečo?“

„Nikde ju nemôžem nájsť.“

Sarah začula v Johnovom hlase zmätok, ale tiež podozrenie. Predtým, ako mohla odpovedať, vstúpil do miestnosti Derek, uškŕňajúc sa na svojho synovca.

„John,“ povedal to formou pozdravu. „Čo je s kovákom?“

„Neviem,“ odpovedal John. „Nemôžem ju nájsť.“

Derek sa zamračil. „Čo tým myslíš?“

„Myslím, že je nezvestná.“

Derek sa pozrel na Sarah a jeho oči prezrádzali otázku. Verí, že niečo spravila Cameron? Musel zbadať v jej očiach pocit viny, pretože sa pomaly usmial. „Toto musí byť môj šťastný deň.“

John bol menej nadšený. „Povedal si jej niečo?“ obvinil ho John.

Derek pokrčil ramenami. „Nič iné, ako zvyčajne. Svoje pocity neskrývam.“

„Nechápem,“ zamrmlal si John sám pre seba. „Zvyčajne si neberie tvoje slová k srdcu.“

„To preto, lebo žiadne nemá,“ odpovedal chladne Derek.

John ho už nepočúval. Jeho oči boli stále zmätené, ale Sarah mohla vidieť, ako sa mu v hlave otáčajú ozubené kolieska. John nebol hlúpy. Poznal, keď sa veciam pomohlo. „Neodišla by bez dôvodu,“ povedal si sám pre seba. „Ak Derek nepovedal nič...“ Sarah takmer videla, ako sa v Johnovej hlave zasunuli kúsky do seba. Prudko sa otočil k nej, s prenikavým pohľadom, naplneným šokom a obvinením. „Mami? Spravila si to ty?“

Sarah zaváhala. Neexistoval dobrý spôsob, ako sa priznať. Každopádne bude vyzerať ako tá zlá. To ju bolelo viac, ako čokoľvek iné. Pretože ak Cameron naozaj odišla, ako jej kruto navrhla Sarah, John sa viac na ňu nebude pozerať rovnako. nikdy jej neodpustí, to vedela. Prečo som to Cameron povedala?

„Mali sme...rozhovor, dnes ráno,“ povedala tichým hlasom.

John pevne zovrel pery a videla, ako po bokoch zovrel päste. Ale v jeho očiach tiež uvidela strach. „Čo si jej povedala?“

Nemalo zmysel chodiť okolo toho. Musí vedieť pravdu. Nie však nenávistné slová, ktoré povedala Cameron. Nebolo cesty späť. „Pripomenula som jej, že bola pre teba hrozbou. Povedala som jej, že tvoje budúce Ja, ju poslalo späť a požiadala ju, aby popremýšľala o tom, prečo si sa jej chcel zbaviť.“

John sa na ňu neveriacky pozrel. A to bol pohľad, ktorý Sarah nikdy nechcela vidieť na synovej tvári, zvlášť nie smerovaný na ňu. To sklamanie, trápenie, ktoré mu spôsobila.

„Prečo by si to robila?“ zašepkal.

Sarah zovrela pery. Teraz to vyzeralo hlúpo, jej nenávistné slová, presne ako jej povedal Kyle. „Pretože som si myslela, že robím správnu vec.“

„Potrebujem ju!“ vykríkol John, hlasom naplneným spravodlivým hnevom. „Máme dve T-888-čky, ktoré idú po mne a ty ju vyženieš!“

„Je mi to ľúto, John.“

John zavrtel hlavou, s presvedčením popierajúc jej slová, a to jej zlomilo srdce. „Prial by som si, aby som tomu veril.“

Držal jej pohľad a Sarah chcela odvrátiť pohľad, ale zistila, že toho nie je schopná. Ale mohla vidieť desiatky odlišných reakcií, odrážajúcich sa v Johnových očiach. Bolesť, odpor, prekvapenie, strach, stratu a smútok. A neexistovalo nič, čo Sarah mohla spraviť, aby to bolo lepšie.

Bola to jej vina, že bolo Johnovi ublížené. Jej vina, že syn jej nikdy neodpustí. Nebol v tom žiaden rozdiel, že Cameron jednoducho odišla; Sarah nepoužila odstreľovaciu pušku, ale to čo povedala Cameron bolo rovnaké. Práve stratila Johna; stratila krehkú dôveru, ktorú spolu mali.

Dvere sa znova otvorili a John otočil hlavou, za zvukom. Celé jeho telo sa uvoľnilo a s úľavou zatvoril oči. „Cameron...“

Cameron stála v dverách, držiac niečo malé. Krátko sa pozrela na Sarah, potom sa zastavila na Johnovi.

„Musím hovoriť s Johnom,“ oznámila. „Osamote.“

John sa pozrel na svoju matku a potom sa rýchlo pripojil k Cameron.

John nemohol popísať úľavu, ktorú pocítil, keď ju videl prejsť cez tie dvere. Keď sa pozrel späť na svoju matku, rozmýšľal nad čím myslela. Ľutovala čo povedala Cameron?

Nemohol veriť, že to spravila. Nemyslel si, že je schopná takej krutosti. Derek, áno, ale ona? Zavrtel hlavou. Mohla ma zabiť. Moja vlastná matka mohla zapríčiniť moju smrť. Čo by sa stalo, ak by sa Cromartie ukázal, pretože Sarah odhnala Cameron? T-888-čka by nemala žiaden odpor. Je pravda, že jeho matka nad tým nerozmýšľala, ale aj tak...ak nenávidela Cameron tak hlboko, že zahodila logické správanie, tak odteraz už nemala žiadnu nádej. Neexistovala možnosť, že by mu ešte verila.

Pozrel sa na Cameron, stále sa snažiac upokojiť. „Čo si robila celé ráno?“

Cameron sa pozrela nadol, otvorila päsť a odhalila v dlani niečo zlaté a lesklé. „Niečo som vyrábala. Pre teba.“

John podozrievavo zdvihol obočie. „Pre mňa? Prečo?“

„Pretože Sarah Connor má pravdu. Som hrozbou pre tvoju bezpečnosť. Pretože si odmietol, keď som povedala, že musíš zničiť môj čip, ak sa k nemu dostane Cromartie.“

Johnov úsmev opadol. „O čom hovoríš?“ Cameron zdvihla zlatý náhrdelník so zlatými hodinkami na konci. Vzal ho, a zmätene ho otočil. „Čo je to?“

„Môj život je v tvojich rukách,“ odpovedala. John otvoril hodinky a zbadal, že mechanizmus bol úplne odstránený a zostalo len malé červené tlačidlo. „Umiestnila som do mojej lebky malú výbušninu, blízko môjho čipu. Nie je jej veľa, ale postačí. Všetko čo musíš spraviť, je stlačiť tlačidlo.“

Dosť? John sa na ňu rozhorčene pozrel. „Praješ si smrť alebo niečo také?“

„Nie.“

„To je bláznovstvo!“ vybuchol. „Je to šialené. Vieš čo by sa stalo, keby sa to dostalo k Derekovi alebo mojej matke? Zabili by ťa. Na mieste.“

„To je dôvod, prečo to dávam tebe,“ odpovedala chladne. „Ak niekedy budeš v pozícii, že sa vymknem kontrole alebo sa niekto pokúsi dostať môj čip, musíš ho stlačiť.“

„Prečo by som to robil?“ Vydýchol John.

„Pretože tvoja matka má pravdu. Viem určité veci, veci, ktoré si mi povedal, a ktoré si nemal povedať. Veci, ktoré by ťa zabili, keby ich nepriateľ odhalil.“

John mal pocit, akoby sedel na lavici obžalovaných, keďže prisahal, že ju nikdy nezabije. Cameron ustúpila, keď sa začal rozčuľovať. Mal vedieť, že to prichádza. Mal vedieť, že sa nevzdá.

John udrel päsťou do stola. „Prestaň...proste prestaň! Prestaň sa ma pokúšať chrániť! Chceš aby som ťa zabil?“

„Moja misia...“

John agresívne vykročil vpred a pritlačil ju k múru. Nereagovala, nesnažila sa brániť, aj keď vedel, že toho bola celkom schopná. „Pre tento raz zabudni na misiu!“ rozkázal takmer prosebným hlasom. „Mysli na seba! Čo chceš? Chceš, aby som ťa zabil? Chceš zomrieť?“

Videl, ako zaváhala. „...nie.“

Pustil ju, spravil malý krok späť a podal jej náhrdelník. „Potom to nespravím. Zober si to, hneď.“

Odmietla si vziať náhrdelník a bez prerušenia mu pozerala do očí. „Nemôžem to spraviť John. Možno to jedného dňa budeš musieť použiť.“

„Nie,“ zavrčal. „Radšej daj výbušninu tiež do mojej hlavy, pretože ak toto tlačidlo stlačím...“ zavrtel hlavou a hlas mu zjemnel. „Zomriem takisto ako ty. Vezmi si to.“

„Musíš to spraviť, John,“ odpovedala Cameron. „Ak si ho nevezmeš, budem ho musieť dať Sarah alebo Derekovi.“

Johnova ruka sa znova zovrela okolo hodiniek a cítil, ako v ňom rástla panika. Ak by tie hodinky mal Derek, alebo o nich vedel, alebo ak by bol Cameronin život v rukách jeho matky...bol by to jej posledný deň. Obaja ju nenávidia, nedôverujú ani jej ani jemu. Toto si ujasnili dnes ráno.

Cameron sa zdala, že je neústupná, ale výbušninu jej mohol vybrať neskôr. Rozkázal by jej aby si ju vybrala, alebo by to spravil sám. Práve teraz, ju musel upokojiť, udržať jej život len a len vo svojich rukách.

V podstate mu dala svoj život. Svoj život, celú podstatu. Celú jemu. Ak by v jej hlave nebola bomba, bol by dojatý.

Ťažko prehltol a nasadil si náhrdelník cez hlavu a zasunul si ho pod tričko.

„Hej, Baum!“ Vychovávateľ Dave bežal k Derekovi, mávajúc, aby upútal jeho pozornosť. „Počúvaj, máme problém.“

„Musím dohliadať na preteky kanoe,“ odpovedal Derek.

„Vlastne potrebujeme niekoho, aby zostal tu,“ odpovedal Dave. Vzdychol si. „Ukázalo sa, že sme poslednú noc mali problém. Cameron Phillips zaútočila na Jasona Reynoldsa v herni. Zakázali sme jej zúčastniť sa na prvých hrách. Potrebujem niekoho tu, aby dohliadol, že sa nepokúsi utiecť alebo niečo také.“

Derek vyvalil oči v dôsledkoch, ktoré z toho vyplynuli. Nie. O toto ma nemôžete žiadať. „Chceš aby som opatroval decko?“

Dave zdvihol obočie. Derek vedel, že pravdepodobne znel ako idiot, ale neexistovala možnosť, že by zostal v rovnakej miestnosti s tým vedrom skrutiek.

„Baum, je to len na pár hodín.“

„Ale....nechcem tu s tým zostať!“ vyhŕkol nahnevane Derek. Som vojak, nie opatrovník terminátorov.

Na Daveovej tvári sa objavil zmätok a Derek sa uvedomil, pochopil, že strelil vedľa. „To?“

„Snažím sa povedať, že `to` nie je fér!“ opravil sa Derek.

„No tak, Baum, čo máš dva roky? Žiadne sťažnosti. Je to tvoja neter, nie?“

Derekova tvár potemnela. Nestaral sa, či je to jeho krycia historka. Po tom, čo robila jeho synovcovi, nespájal sa s tým strojom v žiadnom prípade. „Pre mňa nie je ničím.“

Dave sa zdesil pri jeho hrubom tóne. „Sakra, Baum, maj srdce.“

Keď sa vychovávateľ otočil a odišiel, Derek sa zamračil a zamrmlal sám pre seba. „Prečo? Ona nie.“

„Počkať, ty si suspendovaná?“ zaprotestoval John. „Za čo?“

Cameron sa pozrela na Jasona, ktorý práve opúšťal hlavnú miestnosť s ostatnými táborníkmi, a všetci zamierili na preteky kanoe.

„Keď som ťa minulú noc hľadala, zranila som Jason Reynoldsa,“ vysvetlila Cameron. „Nechcel mi povedať kde si a pokúsil sa prinútiť ma, aby som s ním hrala hru.“

„Hru?“ spýtal sa John.

„Fľašu.“

John sa zamračil. Ako sa Jason mohol opovážiť, snažiť sa o niečo s Cameron. „Zabijem ho.“

„Zaslúžim si to,“ uviedla Cameron. „Neuposlúchla som tvoj rozkaz a niekomu som ublížila.“

John sa cítil nervózne. „Áno, ale nemal to hrať. Prečo si to nepovedala vychovávateľovi?“

„Pamätáš, keď som hovorila, že nikto nemá rád otravy?“

„Áno, ale čo-.“

„No nikto tiež nemá rád práskačov.“

John si vzdychol a zavrtel hlavou. „Cameron...“

„Okrem toho, neveril by mi,“ zdôraznila. „Povedal si mu, že mám problémy s mozgom a všetci svedkovia by boli na Jasonovej strane.“

John šúchal nohami po podlahe, s očami zameranými smerom kam mierili táborníci. „Bez teba to nebude zábava.“

Cameron sa na neho pousmiala. „Možno bez mojej konkurencie vyhráš.“

„Hej!“ vykríkol s úsmevom sebe vlastným John. „Si nafúkaná?“

„Okrem toho, je možné, že by som potopila loď.“

Jeho úsmev opadol. Toto nezvážil. Cameronine oči sa znova upreli na dvere.

„Mal by si ísť. Už sa pripravujú na štart.“

John zaváhal, nechcel ju tam nechať, ale ona sa povzbudivo usmiala a on prikývol. „Vrátim sa.“

Keď vošiel do hlavnej sály, uvidel ako sa približuje jeho matka, a rýchlo sa pozrel späť k vchodu do budovy, kde bola uväznená Cameron po dobu pretekov kanoe.

Sarah musela v jeho očiach niečo prečítať, pretože okamžite bola v pozore. „John,“ uviedla takmer varovným tónom. „Pamätaj, čo je zač.“

Jednoznačne mohol odpovedať. „Pamätám,“ povedal jednoducho. Vedel, čo bola zač. Áno, bola stroj, ale bola tiež niečo viac. Starala sa, cítila, smiala sa...milovala. Pozrel na svoju matku. Neprehovoril s ňou, odkedy sa Cameron znovu ukázala. Možno toto bola jeho šanca, ako jej ukázať svoju stranu vecí. Možno si uvedomí svoju chybu a bude sa snažiť, zostať s ním.

„Ona je iná,“ povedal.

Sarah zovrela pery. „Ako to vieš?“

„Povedala mi to.“

„Presne ako ti povedala, že ťa miluje?“

John prevrátil oči. Ako sa opovažuje to vyťahovať! Nevie nič! Nič!

Zovrel pery a snažil sa nekričať na ňu. Prečo ho trápilo, aby ju presvedčil? Jeho matka mu neverila, nedôverovala mu. Spravila by čokoľvek, aby dostala Cameron z cesty.

Po dnešnom ráne si John začínal uvedomovať, že neexistuje nádej. Sarah nebola schopná dôverovať Cameron.

A tiež nebola schopná dôverovať Johnovi.

John skončil v kanoe s Riley, pretože dorazil posledný a všetci ostatní si už partnerov vybrali. Vlajka zamávala a kanoe sa pustili vpred, čím odštartovali preteky.

John vedel, že do toho nedal srdce, ale pokračoval v pádlovaní. Nemohol oceniť Rileyn šťastný postoj `mrkvy a jablká`.

„No tak, John, pridaj do plynu!“ vykríkla vzrušene.

John sa zamračil. „Um, Riley, sme na člne.“

Riley prevrátila oči v stĺp. „Pre-páč! Bože, si taký puntičkár! Potom pádluj! Ideme!“

Bolo len logické, snažiť sa vyhrať preteky kanoe, pomyslel si sám. Usúdil, že keď budú rýchlejší, mohol by sa dostať späť k Cameron skôr. Mali už dobrý čas, až kým do nich odzadu nenarazil Jason Reynolds, čím odstrčil Johnovo kanoe k brehu, kde uviazlo v bahne. Jason sa zasmial, keď preplával okolo a John hodil svoje pádlo do stredu kanoe.

Riley sklopila oči. „Je mi to ľúto, John.“

Zavrtel hlavou a vzdychol si. „Nie je to tvoja chyba.“

„Nie, nie toto,“ opravila sa Riley. „Za všetko, čo sa stalo tento týždeň.“

John sa zmätene na ňu pozrel, ale pozorne počúval. „Čo máš na mysli?“

Rileyno šťastie sa zdalo, že úplne opadlo a zostala len bolesť a žiaľ. „Chcela som byť tvoja priateľka, ale...myslím, že na to idem zle. Naozaj mi je ľúto, že som sa snažila dostať Cameron počas včerajšej večere. Viem, že sa o ňu staráš a myslím, že som bola trochu žiarlivá. Myslím, by sme sa s tým mali vysporiadať a zabaviť sa. Myslím, že mi to chýba.“

Zdalo sa, že je úprimná, pomaly prikývol a upokojujúco sa na ňu usmial. Riley sa uľavilo, očividne sa jej páčila skutočnosť, že vzťah medzi nimi už nebolo nepriateľský.

Ale keď vykročili k cieľovej čiare, John sa nemohol zbaviť dotieravého pocitu, pocitu, že niečo nie je v poriadku. Že Riley pred ním niečo skrýva. Ako keby mala tajomstvo, o ktorom nevedel. Nebol si istý, čo si má myslieť. Všetci okolo neho sa zdali, že niečo skrývajú. Ako keby nikto nebol tým, za koho sa vydával. Cameron mala pravdu.

Spravodlivosť je nespravodlivá

Nič nie je také, ako sa zdá.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

24 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola 12.
All's Fair in Love and War (Všechno spravedlivé v lásce a válce)

John a Riley obsadili v závodě kanoí poslední místo, jelikož závod ani nedokončili. Přestože museli jít zpět pěšky, všiml si John změny v chování Riley. Její postoj „mrkev a jablka“ se teď zdál skutečným, ne pouze krytím toho, co leží uvnitř.

Stále si nebyl jistý, co přesně se pod ním skrývá.  Prostě věděl, že tam tajemství bylo, že ještě existovalo. A měl pocit, že to bylo důležité.

Jakmile dorazil s ostatními táborníky zpět, přiběhl k Johnovi Kyle Reese, dychtivě se rozhlédl a zeptal se, kde byla Cameron.

„Je uvězněná,“ odpověděl rychle John a doufal, že Kyle ztratí zájem. Takové štěstí neměl. Kyle šel za ním, oči nedůvěřivě rozšířené.

„Cameron? Proč je uvězněná? Co udělala?“

Jason zaslechl jednostranný rozhovor a zakročil. „Řeknu ti co,“ řekl s rozzlobeným výrazem. „Rozbila mi hlavu o stůl,“

John skryl úsměv. Po dlouhé době to vypadalo, že z Jasona vyprchala jeho zamilovanost ke Cameron. Zřejmě bolest a hrůza, kterou mu minulou noc způsobila, nakonec změnila jeho názor na ní.

Kyle nicméně vypadal, že se nezdál být zděšen Cameroniným chováním. Místo toho se samolibě usmál. „No, nejspíš sis to zasloužil…“

Jason udělal výhružný krok směrem k mladému chlapci, a Kyle se přikrčil za Johna, který obrátil oči v sloup a přemýšlel, kdy se stal oficiálním ochráncem mladého táborníka. Jason vypadal, že se sám sebe ptá na to samé a uculoval se na Johna.

„Roztomilé,“ řekl. „Fajn, chráníš toho zakrslého slabocha, stejně jako pomáháš chránit svou psycho nevlastní sestru. Všichni jste cvoci.“

Otočil se a kráčel pryč, Kyle ustoupil zpoza Johna. „Je divný,“ uvedl Kyle.

John se mu vysmál. Ty tak něco říkej. Podařilo se mu ztratit Kyla v davu táborníků a spěchal zpátky do hlavní haly, kde doufal, že Derek i Cameron byli ještě naživu.

Když otevřel dveře, našel oba v opačném rohu místnosti a dívali se na sebe s výrazem absolutní nenávisti. Když John vstoupil, Derek rychle vstal a přistoupil k němu.

Než Johna obešel, podíval se jeho strýc Cameroniným směrem. „Až mě s ní příště necháš zase v jedné místnosti, někdo zemře.“

„Nebudu to já,“ odpověděla chladně Cameron.

Derek vypadal šokovaně a Cameron se na něj příjemně usmála.

„Znovu jsem tě oklamala,“ řekla.

John nasadil úsměv. Derek se podíval na svého synovce před tím, než vyrazil ven ze dveří.
Když John odešel s Cameron do hlavního sálu, byl překvapen, že viděl venku na schodech čekat Riley s veselým úsměvem na tváři. „Čau Johne! Kam máte namířeno?“

John zaváhal a podíval se nejistě na Cameron. „Ehm, opravdu nevím. Myslím, že si najdeme před večeří nějaký program.“

„Skvěle, takže chceš jít něco dělat? Mohli bychom se všichni zchladit v herně.“

Tentokrát si John nebyl jistý, jak reagovat. Rileyna smělost musela být pro Cameron zneklidňující. Určitě si ale nemyslí, že by s Riley ještě mohl něco mít, že?

Náhle to pochopil. Co, když by přišel Kyle Reese a zeptal se, jestli by si mohl vyjít s Cameron? Cítil by pak žárlivost? Určitě, a to i navzdory skutečnosti, že věděl, že by si Cameron s mladým Kylem nikdy nic nezačala. Na tom nezáleželo.

A s Riley to bylo stejné, uvědomil si. Nezáleželo na tom, že Cameron chápala, že on už o Riley ve skutečnosti zájem neměl. Asi cítila žárlivost stejně: a nemohla si to vyložit tak, jako on.

Stále ještě měl Riley rád. Chtěl být jejím přítelem, ale pro všechny by bylo lepší, kdyby nebyl. Lepší pro něho a Cameron a ještě lepší pro Riley. Přátelé Johna Connora často končili mrtví, a on nechtěl být zodpovědný za smrt někoho jiného.

„Je mi líto, Riley,“ řekl tiše. „Ale já si nemyslím, že to bude fungovat.“

Rileyin šťastný výraz okamžitě opadl. „Co?“

Sevřel rty. „Neměla by ses se mnou přátelit. Je to… prostě to není dobrý nápad.“

Riley se tvářila zmateně, oprávněně. Koneckonců. Při závodech kanoí musel neochotně souhlasit, že mohou být přátelé. Možná to nikdy nepochopí, uvědomil si. Chtěla ho získat. A bez ohledu na její tajemství, to bylo proto, že ho ještě stále milovala, nebo něco většího. O to už se nemusel starat.

„Je mi líto,“ řekl znovu. „Nechal ji tam stát s očima vytřeštěnýma úžasem a bolestí.

Sarah Connorová stála v kuchyni… zase. Vypadá to, že toto je místo, kde trávím celý svůj čas, pomyslela si a stále si nebyla jistá, co si myslet o Johnovi a Cameron. John neustále trval na tom, že Cameron byla jiná a popravdě řečeno, Sarah neviděla od Cameron žádný zlý úmysl, kromě toho, co bylo v jejím snu.

Možná, že měl Kyle pravdu. Možná, že své chování nezakládala na ničem jiném, než zlém snu.

Byla si nejasně vědoma, že Cameron vstoupila do kuchyně, ale úmyslně jí ignorovala, zvedla nůž a krájela šunku na plátky. Když v poslední době mluvila s Cameron, bylo to se zlobou a záští, ale pokud si kyborg přišel pro omluvu, tak tu mu neměla v úmyslu dát.

„Chceš vědět, proč jsem dělala Johnovi palačinky?“ promluvila Cameron. Sarah si nebyla jistá cílem této otázky.

„Protože jsem umřela?“ hádala.

Částečně,“ souhlasila Cameron. „John palačinky nenáviděl, byl jich přejedený, stejně jako je teď. Po tvé smrti mě začal žádat, abych mu je opět začala dělat. Protože mu připomínaly tebe.“

Sarah se zastavila při krájení šunky a podívala se na kyborga. Cameronina tvář byla bez výrazu, nečitelná.

„Stále má ve svém pokoji kopii Čaroděje ze země Oz,“ řekla tiše. „Někdy si ji pozdě v noci bere a čte si ji ve Španělštině, stejně, jako jsi to dělávala ty. Má často noční můry. Mnohokrát se uprostřed noci probudí, pláče a křičí tvé jméno.“

Sarah si nebyla jistá, jestli chce vědět, co se děje v noci v Johnově pokoji. Ztěžka polkla, neschopna zadržet otázku. „Jak to víš?“

„On a já o tom hodně mluvíme.“

Sarah nemohla na Cameronině tváři nic jiného vyčíst. To bylo to, co na strojích nenáviděla. Mohli by bez námahy skrývat své emoce. Emoce, které by neměly mít.

„Co pro něho znamenáš - v budoucnu?“

Cameroniny oči intenzivně zahořely. „Jsem pro něho vším.“

Já tě zabiju… drž se dál od mého syna! Sarah zaťala pěst, pevněji stiskla nůž, bojovala s nutkáním otočit se a zapíchnout ho do hrudi Cameron. Ne, že by to bylo k něčemu dobré.

Cameron ještě neskončila. „Ale ty jsi pro něho na prvním místě,“ dodala. „Miluje tě. Potřebuje, abys v něj věřila.“

To Sáru zarazilo. „Co? Já… věřím v něj. Zemřela bych pro něj.“

„Všichni bychom pro něho zemřeli,“ kontrovala Cameron. „Jen někteří z nás mu ale plně důvěřují, věří, že bude dělat správná rozhodnutí, že se stane spasitelem. Dokonce i ty a Derek mu nevěříte. Dokáže vést. Potřebuje, abyste v něj věřili.“

Sarah se odvrátila. „Já vím,“ zoufale chtěla Johnovi věřit, ale také on měl sám dokázat, že je důvěryhodný. A jak by to udělal? Ptala se sama sebe. Tím, že by se zbavil Cameron? To, že by zabil svého spojence, by skutečně učinilo Johna důvěryhodnějším? Možná to byla Sára, kdo se potřeboval naučit důvěřovat.

„Nesnažím se tě nahradit,“ uvedla Cameron. „Nikdo mu nikdy nemůže nahradit jeho matku. Potřebuje také tvou lásku.“

Sarah se kousla do rtu, mlčela, dokud se Cameron neotočila a neodešla z kuchyně. Teprve pak se pomalu a nejistě nadechla a sklonila se k umyvadlu.

Nikdo nemohl popřít, že se Cameron svým vlastním způsobem kyborga o Johna starala. Věc, která Sáru dráždila, nebyla, že stroje by mohly mít emoce, ale to, že se John o ní staral také, dokonce jí miloval. To bylo jasné, když držel zbraň na obranu té věci proti své vlastní matce, a to navzdory skutečnosti, že se ho Cameron právě pokusila zabít.

Akceptovat, důvěřovat, věřit v… Kdy nastane čas, abych mohl žít svůj život? A pak Cameronina slova: Potřebuje, abys mu věřila, měla v něj víru. Skoro před sebou mohla vidět Johna se zlomeným srdcem, prosebnou tváří: slyšela jeho zoufalý hlas.

Věř ve mně, mami.

Ale Sarah si nemyslela, že by mohla. Protože věřit teď Johnovi by znamenalo důvěřovat také  Cameron. A to bylo něco, co si nemyslela, že je připravena udělat, bez ohledu na to, jak moc se jí John snažil přesvědčit o opaku.

Riley si byla jistá, že se k Johnovi dostala. Flirtování nefungovalo, a tak se jednoduše snažila poprosit o přátelství. Zdálo se, že John souhlasil, ale jakmile byl zpět s Cameron, zdálo se, že všechna její tvrdá práce byla pro nic za nic. Protože John vše soustředí na Cameron, John udělá cokoliv, aby Cameron potěšil. Stroj by mohl požádat Johna, aby skočil z útesu a nejspíše by to udělal.

Ale Johnovo chování jen potvrzuje vysvětlení Jesse… že Cameron Johna zmanipulovala do pozice, kdy ho mohla požádat o cokoliv a on by to udělal. To ona by měla válku pod kontrolou, ne on. Johnova oddanost k jedné z nich z něj udělá zrádce lidské rasy. To jen posloužilo, že Riley byla ještě více odhodlána, aby ho zachránila od tohoto osudu.

John jí to rozhodně nedělal snadné. Jejich skupina na večeře se během několika posledních nocí téměř rozpadla. Jason se držel daleko od Cameron a John se vyhýbal Riley. On a jeho kybernetická přítelkyně seděli sami u jiného stolu, takže Riley byla nucena zůstat s Jessikou a tím hloupým klukem Kylem.

Dnes večer byla u táboráku speciální akce, karaoke zpěv. Když Riley uslyšela tu zprávu, obrátila odporem oči v sloup, ale čím víc o tom přemýšlela, tím víc se jí v hlavě začal tvořit plán. Kluci milují dívky, které umí zpívat, že? Možná. Seznamovací proces v budoucnosti byl přeci jen jiný, než tady. Možná kdyby zpívala dobře, mohla ještě jednou získat Johnovu pozornost. Anebo ho alespoň přimět, aby s ní znovu promluvil.

Věděla, že se musí zachytit stébla. Ale zatím jí všechna stébla odešla.

Večerní karaoke táborák skutečně začal, Riley prohlížela dav a spatřila Johna a Cameron sedět spolu v blízkosti ohně. Kyle byl na řadě první, zpíval nějakou extrémně kýčovitou milostnou píseň, jeho pohled celou dobu směřoval na Cameron.

Stroj se na něho ani jednou nepodíval.

Kyle se sklíčeně vrátil na své místo. Riley čekala na několik dalších lidí, kteří byli před ní. Pokud mohla říct, byli to slušní zpěváci. Její hudební vkus byl omezený na to, co slyšela v iPodu během dlouhé jízdy do Kanady.

Nevěděla, jak bude její vlastní hlas znít. Nikdy před tím se nesnažila zpívat. V budoucnosti nikdo nezpíval, mnozí z těch, kteří se narodili po Soudném dni, ani neví, co hudba byla. Nebyl tam žádný důvod pro zpěv. Žádná radost.

Ale když přišla k táboráku zpívat, všichni táborníci na ní upřeli svou pozornost. Zdálo se, že všichni kluci byli uchváceni jejím hlasem.

Až na jednoho.

Na toho, na kterém nejvíc záleželo.

John Connor se na ní ani nepodíval, nevěnoval jí žádnou pozornost. Mluvil tiše s Cameron. Jako obvykle. Riley cítila záchvěv bolesti. Co udělala v Kanadě tak špatného? Jak mohla dovolit, že kovová plechovka vyhraje? Jistě, bylo čestné, co udělala, ale Jesse jí za to potrestala. Pak si myslela, že se dostala zpět do hry, ale John byl příliš daleko.

Když odstoupila a zamířila zpět na své místo, zachytila konec rozhovoru Johna a Cameron.

„Proč někteří lidé zpívají a jiní jen tak sedí?“

„Je to karaoke,“ vysvětlil John bez jakého náznaku zlosti na zřejmou otázku. „Ne každý umí zpívat… nebo je schopen zpívat dobře.“

„Co určuje, zda jsou schopni zpívat dobře?“

„Je to prostě něco, s čím se musejí narodit,“ odpověděl John.

„Můžu zpívat já?“

„Já nevím. Chceš vstát a zkusit to?“

Cameron se podívala na všechny lidi a její pohled se otočil zpátky k Johnovi. „Ne.“

Lehce se zasmál. „Tréma? To je v pořádku. Já také nebudu.“

„Neumíš zpívat?“

John se suše zasmál. „Mě bys nechtěla slyšet zpívat.“

„Možná ano.“

John se na ní chvíli díval. „No, možná ti dopřeju slyšet ten masakr později. Pochybuji, že by to chtěl slyšet i někdo jiný.“

„Já,“ ozvala se Riley. John vyskočil a překvapeně se na ní podíval. „Znáš všechny písně o lásce, Johne? Zazpívej nějakou své přítelkyni.“

Johnova tvář byla vážná a ona z něj mohla mít téměř pocit strachu. Copak si myslí, že zná jeho malé špinavé tajemství?

„Za předpokladu, že je teď tvou přítelkyní,“ dodala jednoduše Riley. „A není to jen tvoje adoptivní sestra s poškozeným mozkem.“

Johnova tvář se mírně uvolnila. Bylo to téměř neznatelné, ale znala ho už dlouho na to, aby ho přistihla. Cameron se na ni mlčky dívala. Mohl na ní kyborg poznat, že lže?

Místo toho se Cameron usmála. Riley okamžitě pocítila podezření. Vypadalo to nuceně i pro stroj. „Zpíváš lépe, než všichni ostatní sedící lidé.“

Riley narovnala obočí. „Díky. Myslím, že je to vzácný dar. Ne každý umí zpívat, víš.“

„Já vím. John mi to řekl.“

„Opravdu?“ předstírala Riley zájem. Pokud Johna nedokázala okouzlit, bude muset přitvrdit. „Většina z těchto dětí nemůže hudbou zachraňovat své životy. Stejně, jako jsme říkali já s Johnem, odporní lidé.“

Johnova tvář okamžitě ztuhla. Dobře, pamatoval si. „Co?“ pobídla ho. „Nepamatuješ si na Mexiko? Svatební apartmá?“

Všimla si, že se Cameron odvrátila pryč. Kdyby nevěděla, že ta dívka je stroj, mohla by přísahat, že Cameron skutečně cítila bodnutí Rileyina úderu.

John to cítil také. Jeho rty se zkřivily a promluvil nebezpečně nízkým tónem. „Riley, stop.“

„Co?“ zeptala se beze strachu. „Ty ses snad nebavil? Vím, že ano.“

Johnova ruka sebou škubla, stejně jako když jí Jesse chtěla uštědřit ránu. Riley sebou reflexivně trhla, ale John se k útoku ani nepohnul. Místo toho se obrátil ke Cameron.

„Cameron, ne,“ řekl důrazně. „Nic se nestalo. Nikdy bych to neudělal. Byla to chyba.“

Chyba. Riley sebou škubla. Byla tam bolest, i když věděla, co může čekat. Rozpačitý John, kterého poznala v Mexiku a dokonce i v Kanadě, byl pryč. John Baum byl pryč. Teď se díváme na Johna Connora. A tento John věděl, co chce, co má dělat, za co bojuje.

Znovu kráčela k selhání.

25 Naposledy upravil: (1.1.1970 02:00:00)

Re: Wherefore Art Thou, John Connor? (+ Pokračovania)

Kapitola trinásta: On Your Feet (Vstaň)

„John!“

John sa zastavil, s rukou na dverách chaty a s chladným pohľadom sa pomaly otočil ku svojmu strýkovi.

„Kam ideš?“ dožadoval sa Derek.

„Prejsť sa.“

„Sám?“ Zo spôsobu, akým to povedal si John domyslel, že Derek už odpoveď pozná.

Zamračil sa. „Nevedel som, že sa musím s tebou poradiť, v každučkej veci, ktorú robím.“

„Som vychovávateľ.“

„Tiež si môj strýko,“ odsekol späť John. „Mal by si mi veriť.“

„Verím ti,“ odpovedal Derek. „Neverím jej.“

John zvraštil obočie. „Neklam mi, Derek,“ varoval ho. Poznal svojho strýka dostatočne dobre, aby vedel, aký klamlivý jeho výrok bol. Derek neveril nikomu, neveril Sarah, neveril Cameron a dokonca neveril ani Johnovi Connorovi. Bola to časť jeho povahy. Ale aj tak to nebolo ľahšie akceptovať. „Poznám ťa. Neveríš mi.“

Derek otvoril ústa, aby prehovoril, ale potom ich rýchlo zavrel. Ani sa  to nepokúsil poprieť, len sklopil oči. Zameral sa na vreckové hodinky, ktoré stále viseli na Johnovom krku. „Čo je to?“

„Nič,“ povedal rýchlo John. „Sú to len hodinky.“

V pohybe tak rýchlom, že ho John len sotva postrehol, Derekova ruka vystrelila a schmatla náhrdelník, otvoril ho a  detonátor vo vnútri zbadal skôr, ako John prudko ustúpil vzad a zúfalo ho vytrhol z jeho ruky.

„Čo je to?“ dožadoval sa Derek.

John cítil, ako sa mu zrýchlil tep a zasunul si náhrdelník pod tričko. Cez tvár Johnovho strýka sa rozlial pomalý úsmev, keď zhodnotil Johnovu reakciu.

„Je to detonátor, nie?“ hádal. „K stroju.“ Zasmial sa, aj keď v jeho hlase John začul nedôveru a nepriateľstvo. „Ak si neverí sama, John, ako jej môžeš veriť ty?“

„Proste verím,“ povedal upäto John.

Jeho strýko nepovedal nič viac, ale John si všimol, ako sa Derekove oči pozerali až príliš dlho na malú buľvu pod jeho tričkom. John sa cítil nervózne. Pre Dereka neexistovalo nič lepšie, ako vidieť Cameron vybuchnúť na malé kúsočky. Vzhľadom k tomu, že Sarah sa nikdy nedostala tak ďaleko, vediac, že syn by jej nikdy neodpustil, Derek by zabil Cameron sám, ak by to nespravil John.

John sa otočil k dverám, pričom stále cítil na chrbte strýkov pohľad. Nenechal by Dereka, aby jej ublížil. Musí ju ochrániť.

Musí to z Cameron dostať.

*************************************************

„Nemôžem,“ odpovedala chladne Cameron, napriek jeho takmer šialeným protestom. „Jedného dňa to možno budeš musieť použiť.“

John stál oproti Cameron v mechanickej dielni, v jednej ruke so skalpelom a v druhej s náhrdelníkom. „Derek by ťa zabil, ak by toto dostal. Vie o tom. Vie čo to je a nezastaví sa. Jeho nenávisť siaha hlboko. Zabije ťa. Cameron, prosím,“ prosil. „Musíš počúvnuť. Vyber to von. Kvôli mne, prosím, vyber to.“

Možno to bola prosba v jeho hlase, alebo zúfalstvo v očiach, ale tak či tak, Cameron si nakoniec ľahla na stôl. John už spravil určité opatrenia, aj keď takto neskoro v noci by nemal byť nablízku nikto. Zamkol dvere a zakryl okná.

Kovový prívesok by mohol vysvetliť. Ak by ho však niekto pristihol, ako reže do Cameroninej lebky, neexistovala možnosť, ako by sa z toho vykrútil. Obaja by boli vyhodení.
„Kam si to dala?“ spýtal sa.

„Hneď vedľa môjho portu na čip,“ odpovedala Cameron.

Začal známym pohybom, tlačiac čepeľ na jej endoskeleton a ťažko prehltol. Táto časť bola vždy háklivá. Neublížilo jej to, vedel to. Ale keď jej rezal do hlavy, cítil sa hrozne. Nenávidel to.

Keď odklopil kožu, uvidel malú výbušninu, hneď vedľa portu na čip a takmer vydýchol úľavou, vytiahol ju a pevne ju uchytil. Polovica jeho obáv bola vyriešená.

Cameron sa posadila na stôl a on jej podal výbušninu. „Sľúb mi, že sa už nepokúsiš o nič takéto. Myslím to vážne. Sľúb mi to.“

„Sľubujem,“ odpovedala. Tento krát vedel, že to tak myslí.

Keď opustili mechanickú dielňu, John sa pristihol, ako sa usmieva a vdychuje chladný nočný vzduch. „Takže,“ povedal ticho. „Čo by spravil budúci John práve teraz?“

„Budúci John by tu nežil,“ odpovedala ticho. „Ty áno. Takže otázka je...čo spravíš ty?“

John sa na ňu chvíľu pozeral do jej dokonalých `ľudských` očí, a naklonil sa k nej. Nepobozkal ju od ich školskej hry Rómeo a Júlia. Vtedy to bolo tak skutočné, tak ľudské, tak dokonalé.

Ale tento krát, ani jeden z nich nemusel hrať. Bolo úplne skutočné.

Tento krát to bolo dokonca lepšie.

*********************************************

Sarah sa skrývala v tieňoch, sledujúc Johna a Cameron ako stoja pred mechanickou dielňou. Nemala potuchy, čo tam mohli robiť, až na to, že Cameron by potrebovala nejaký druh opravy.

„Budúci John by tu nežil,“ povedala ticho Cameron. „Ty áno. Takže otázka je...čo spravíš ty?“

Áno, John. Čo spravíš? Divila sa Sarah.

Usmial sa a spravil prvý pohyb, pomaly sa naklonil a pritisol svoje pery k Cameroniným, v sladkom a mäkkom bozku. Ruka Sarah automaticky siahla po Glocku, zastrčenom pod jej tričkom. Nie, že by to k niečomu bolo. Neexistovala možnosť, ako by Sarah mohla vystreliť, keď bol John tak blízko. Ale aj tak, bola dobrý strelec...

Ale nejako sa nemohla prinútiť, vytiahnuť zbraň. Sarah ich videla bozkávať sa už predtým, na pódiu počas hry, ale toto...toto ju naplo. Bolo to choré...dokonca nechutné.

A tak ďalej sledovala. Pretože jej syn to robil so strojom. S jedným z nich. Ale čo ju ovalilo a zmiatlo najviac, bola Cameronina ľudská reakcia, jej citlivosť. Nemusela to robiť. Nemusela Johna milovať; to nebola jej misia. Jej misia bola jeho ochrana. To nebolo programovanie, že podporovala tieto emócie. Bola to len...emócia?

Sarah nadávala sama sebe. Teraz znela ako John. Čokoľvek to bolo, bolo to neakceptovateľné. Nemohla to pripustiť. Sarah pomaly zdvihla Glock a zamierila, počujúc Derekove slová: Jedna strela do čipu a nevstanú...

„Nerob to.“

Sarah sa otočila za zvukom toho sladkého, známeho hlasu. Keď zbadala jeho majiteľa, otvorila ústa a hlas sa jej zastavil v hrdle. „Kyle?“

Pred ňou stál Kyle Reese, presne ako vtedy, keď jej pomohol utiecť z nemocnice, presne ako stál po jej boku počas krvavej operácie, ktorá nasledovala. S výnimkou, že teraz sa zdal iný. Stále to bol jej Kyle, stále to boli jeho oči. Ale tiež v nich videla sklamanie.

„Nechceš to spraviť, Sarah,“ povedal dôrazne.

Sarah sa pozrela na svoje ruky, na zbraň, ktorá stále mierila na Cameroninu hlavu. „Nechápeš.“

„Vlastne, chápem,“ odpovedal Kyle. Spravil krok vpred, položil ruky na ruky Sarah a pomaly sklopil zbraň. „V budúcnosti ju poznám.“

Sarah sa otočila. „Takže teba dostala tiež?“ Kyle bol na Cameroninej strane? Skorumpoval ten kyborg každého v budúcnosti?

„Nie, John Connor ma dostal,“ opravil ju jemne Kyle. „Spomínam si na prvý krát, keď som ju stretol, prvý krát, keď ju priviedol do tábora Connora. Vojaci ju spoznali okamžite; vedeli, čo je zač. Niektorí si šli po svoje zbrane. Možno si mysleli, že ochraňujú Johna Connora, neviem. Ale John sa postavil medzi Cameron a svojich mužov, chrániac ju.“ Kyle sa odmlčal a pozrel sa na ňu so zvedavým výrazom na tvári. „Kedysi som sa divil, prečo to spravil, prečo by riskoval svoj život kvôli jej. Pár rán by prežila. Mohla byť opravená, ale žila by. Takže vtedy som jeho reakciu nechápal.“

Kyle zavrtel hlavou. „Ale už sa nedivím. Už stratil teba. Nechcel stratiť nikoho ďalšieho, koho miloval. Pretože vy dve ste pre neho najdôležitejší ľudia na svete.“

„Ona nie je človek,“ povedala kyslo Sarah.

Kyle zovrel pery a pomaly zavrtel hlavou. „Pozri, takto to väčšina Johnových vojakov cítila. Veľa z nich mu potom nedôverovalo. Mali pocit, že bol skorumpovaný strojmi. Mali pocit, že nie je schopný dobrých rozhodnutí. Dokonca aj môj vlastný brat o ňom začal pochybovať.“

„Ale ty nie?“

„Je John Connor,“ odpovedal Kyle, so svojim typickým úsmevom. „A je môj syn. Je to náš syn. Zomrel by som pre Johna Connora. A verím mu. Veríš mu aj ty?“

Sarah zovrela pery a odvrátila sa. „Neviem.“

Kyle zostal ticho a prezeral si ju. „Mám tvoju fotku. Niečo, čo mi dal John.“ Hrdo sa usmial. „Bola si môj talizman. Vždy som bol zvedavý, na čo si myslela, na tej fotke. Kedysi som si predstavoval, čo by to mohlo byť. Bol to tvoj syn? Bola to vojna? Stroje? Súdny deň? Niekedy, Sarah, si veľmi ťažko čitateľná.“ Pomaly zavrtel hlavou. „Ale nie teraz. Presne viem, nad čím rozmýšľaš. Stále sa nemôžeš zbaviť svojej nenávisti.“

„Kyle...“ Nevedela, ako to vysvetliť. Bola vytrénovaná, vštepila to do Johna, že stroje sú nepriatelia. Terminátori boli v tejto vojne zlí. Jednoducho nemohla zahodiť všetky tie roky nedôvery a pohŕdania, zvlášť teraz, keď sa jej syn, budúci vodca ľudstva vo vojne proti strojom, zaľúbil do jedného z nich. Ako by mala na to reagovať? Proste veriť tak ako John, že Cameron je iná, že je skutočne na jeho strane? Ako mohla po tomto Johnovi dôverovať?

Kyle ju ticho pozoroval, kým premýšľala a dotkol sa jej ramien. „Dovoľ mi, povedať ti príbeh. Jedného dňa ma John Connor poslal späť v čase, na tvoju záchranu, stáli sme v miestnosti so strojom času, čakajúc, kým bude stroj pripravený. Bol tam s Cameron, čakajúc a premýšľajúc. A keď sa otočil k nej a pozrel na ňu a videl som bolesť v jeho očiach, keď povedal „Nemyslím si, že mi matka naozaj verila.“

Sarah odvrátila pohľad a bojovala so slzami.

„Bol zlomený. A Cameron sa len na neho pozrela a povedala, „Nie, ale milovala ťa.“. Bolo to, ako keby sa v Johnovi Connorovi niečo zlomilo. Mohol som vidieť, ako sa vrátil späť k spomienkam, ktoré mal; celý čas si tam bola, objímala si ho, milovala si ho, utešovala si ho a smútok z tvojej neprítomnosti ho ničil, až to viac nemohol vydržať. Bolo to prvý krát, keď som videl Johna Connora plakať.“

Sarah chytila Kylea pevne za ruku a zavrela oči. Smutne sa na ňu usmial a v jeho očiach zbadala slzy.

„A Cameron bola priamo tam, utešujúc ho,“ pokračoval Kyle. „Nikdy som jej nebol schopný dostatočne poďakovať za to, čo pre neho spravila, pripomínajúc mu tvoju lásku. Pretože všetci sme na tú chvíľu čakali. Boli to roky, John Connor prežil toľko strát a smútku, že okolo seba postavil múr. Bolo to, ako keby nikdy necítil bolesť. Bolo to, ako keby bol jeden zo strojov. A my všetci sme čakali...čakali, kým sa znova stane človekom. Kým znova začne cítiť.“

Kyle sa pozrel za Sarah, na mladého Johna a Cameron, ktorý tam stále stáli spolu v mesačnom svite. „Ale teraz viem, že v prvých rokoch po súdnom dni, si John Connor si musel postaviť tieto múry, aby sa zbavil bolesti. Pretože sa tak veľmi staral. Pretože cítil bolesť za každú smrť, ktorá sa stala kvôli súdnemu dňu, pretože ho nebol schopný zastaviť. Musel zablokovať žiaľ, aby mohol robiť svoju prácu, aby bol silný v čase katastrofy a beznádeje. Musel byť Johnom Connorom – úžasným vojenským vodcom. Ale toho dňa, keď mu to Cameron povedala, znova sa na jeden krát stal Johnom Connorom – človekom.

„Pozrel sa na mňa a povedal najsilnejším a najzúfalejším hlasom, aký som u neho počul `Sprav čokoľvek, aby si ju zachránil. Nech to bude stáť čokoľvek. Potrebujem mu.` A potom mi dal správu pre teba, prinútil ma zapamätať si ju.“

Sarah spoznala slová, akonáhle ich Kyle vyslovil. „Vďaka, Sarah, za tvoju odvahu v temných rokoch. Nemôžem ti pomôcť s tým, čomu budeš onedlho musieť čeliť, okrem toho, že ti poviem, že budúcnosť nie je daná. Musíš byť silnejšia ako si vieš predstaviť, že môžeš byť. Musíš preži, alebo nikdy nebudem existovať.“

Sarah sa pozrela späť na svojho syna, vidiac ho, ako drží Cameroninu ruku a ako tí dvaja kráčajú cestou k chatkám.

„Potrebuje ju,“ zašepkal Kyle.

Sarah to už nemohla popierať. Zlomila sa, plakala do Kyleových silných, upokojujúcich rúk. Ako by mohla spôsobiť synovi toľko žiaľu? Prečo sa tak veľmi snažila zbaviť Cameron?

Pomaly klesla k zemi. Po všetkom, čo pre neho spravila, po všetkom, čím ho previedla, mohol jej John ešte dôverovať?

Kyle sa prikrčil vedľa nej, pozerajúc priamo na ňu a smutnými očami sa pozeral do tých jej.

Keď prehovoril, jeho hlas bol tichý a milujúci.

„Vstaň, vojak.“

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif