1 Naposledy upravil: merlin131 (19.10.2010 19:40:35)

Téma: Preložená poviedka - Born to Fight

Danú poviedku je možné v originále nájsť na adrese http://www.fanfiction.net/s/4988947/1/Born_to_Fight
Prvú kapitolu preložil Blackdejd, ale presúvam ju kvôli prehľadnosti do prvého príspevku.

A ešte autorka, River2027, spravila k tomuto príbehu vlastný trailer. Sú to síce zábery z TSCC, ale vhodne zostrihané. Nájdete ho tu: http://www.youtube.com/watch?v=vrSZ0LBsdtQ

//merlin131//


1. Kapitola                                            Born to run - Zrozen k útěku

Johne

Její hlas byl tichý, měkčí, než jakýkoli, který dříve slyšel. Polknul, zjišťujíc, že je obtížné dýchat

"Je čas jít" zakončila Cameron.

Nechtěl jít. Chtěl tam zůstat navždy, na ní, tak blízko, že se jejich tváře skoro dotýkali. zoufale toužil ji políbit. Ale měla pravdu, byl čas jít.

Jestli nevstane teď, tak si nebyl jist jestli to potom bude možné, ale na tohle neměli čas, neochotně couvl, když si šla znovu obléci tričko. bylo pro něj mnohem lehčí se zklidnit, když mněla znova všechny šaty.

Poprvé ho napadlo, jak mohl v takové situaci skončit. Ne, že by si stěžoval, ale nebyl hloupý, věděl že to udělala schválně.

Proč jsi to udělala? Zeptal se, se zmateně vrásčitým čelem, aby jsi cítil senzor, řekl jsi, že cítíš teplo. Mohla jsi to udělat sama.

Pohlédnula na něj. "Věřil bys mi?"

Otevřel pusu na odpověď, pak jí zavřel a nevěděl jak odpovědět. Kdyby mu to jen řekla, uvěřil by jejím slovům?
Nebo by potřeboval důkaz?

„Nevím,“ odpověděl s povzdechem. Věděl, že tento incident byl mnohem více, než jen jednoduchá zkouška senzoru.

"Cítila jsi něco?" Zoufale se zeptal," znamenalo to pro tebe vůbec něco?"

Upřela oči na postel, zdálo se, že uvažuje. „Nezastavila bych tě.“

„Zastavit mně?“

Její oči se k němu obrátily. "kdyby jsi mně chtěl políbit, nezastavila bych tě."

Polknul. To nebyla odpověď na jeho otázku. "ale cítila jsi něco? Znamenalo to pro tebe něco? Opravdu mně miluješ? Nebo jsem byl celou dobu tak bláhový?"

"Nenechala bych to udělat nikoho jiného, pokud myslíš toto", odpověděla. "Jen tebe."

"Jen mně." Opakoval. Rozhodl se to chápat jako dobrou věc. Měla z toho vzejít láska, ne? Nenechala by se políbit od někoho jiného, než od něj.

"Proč zrovna já?"

Protože tě miluji Johne, a ty miluješ mě.

"Lhala jsi?" Zeptal se náhle, rty přitisknuté k sobě. Potřeboval to vědět, vyřešit svoji vnitřní rozepři. "Když jsi byla mezi náklaďáky. Když jsem ti chtěl vzít čip. Lhala jsi?"

Pohlédl do jejích očí, měkkých a klidných. "Ne."

Začal roztřeseně dýchat. Nemůže existovat žádné další podvodné jednání mezi nimi, žádné další lži. Nemohli by být spolu, kdyby se vždycky na její odpověď ptal, jestli je to pravda, nebo ne. Žádné další tajemství.

"Už mi nebudeš lhát" řekl. "Musíš být upřímná. Musíš mi říkat pravdu. Rozuměla jsi?"

Cameron pomalu přikývla "Ano, rozumím."

Zatajil dech, jako když padá bomba. "co tím Weavrová myslela?"

viděl, její téměř nepostřehnutelný záškub. Měl pravdu, něco věděla.

"Co?" opakovala.

Nedělej to Cam, nehraj hry. "Ta zpráva." Opakoval. Její ret se zkřivil do mírného podráždění. "Tu, kterou přinesl Ellison, která tě tak rozrušila. 'Připojíš se k nám?' Co to znamená?"

Cameron mlčela.

"Něco to znamená," pobídl ji John."A ty víš co. Nelži mi"

Cameron konečně vzhlédla. "John z budoucnosti poslal zprávu Terminátorovi z tekutého kovu, zněla 'připojíš se k nám?'"

John se zamračil."Takže, to znamená."

"Jen čtyři lidé znají význam tohoto slova." Odpověděla Cameron. "tvoje budoucí Já, Já, Jesse. A Terminátor, kterému jsme tuto otázku položily.

John přemýšlel, "Takže pokud Weavrová zná tuto otázku..."

"Weavrová je Terminátor," zakončila Cameron.

John jen ohromeně otevřel ústa. "Ona... ona je Terminátor?"

"Ano."

"Z tekutého kovu?"

"Ano."

Byl na moment otupělý. Terminátor z tekutého kovu... Otočil hlavu zpátky ke Cameron, Cítíc zradu.

"Chceš mi říct? Že mi chceš dovolit, abych tam šel s mámou? Promluvit si s Terminátorem?"
Jeho hlas se na konci zvedl.

Jejich dřívější rozhovor mu vyvstal z paměti. V hloubi duše, mně chceš zabít.

Ano. Chci.

"Ona vám neublíží," pokračovala Cameron. "To není její poslání."

Nejsem její cíl. ušklíbl se. "Opravdu? Jak tomu mám věřit? Jak to mohu vědět?"

"Nemůžeš," odpověděla Cameron tiše. "Musíš mi věřit."

Jeho hněv se pomalu vypařil, když si uvědomil, že jí věří. Měla spoustu příležitostí ho zabít. Nechtěla. Pochopila, že byla hrozba, že její prioritní poslání nebylo vymazáno, jen přeprogramováno. Dala mu Náhrdelník, východisko pro něj kdyby se stala hrozbou.

Protože je v ní část, která ho pořád chce zabít.

Ale to je jedna část, teďka je dominantní ta část, která ho zabít nechce. Tvrdila, že její slova jsou pravdivá, když prohlásila, že cítí lásku. A on jí věří.

Derek a Sára jí věřit nemusí, ale on jí věří.

Věří jí.

"Johne, je čas jít," opakovala.

"Kam?" Zeptal se.

"Ty víš." odpověděla jednoduše. Věděl. Měli by znovu vyrazit. Kamkoliv. Jak mu jeho matka řekla ve zprávě.
Děláš správnou věc. Cameron ji dělá. John sklopil oči k podlaze.

Takový je jeho život. Zrodil se k útěku. Vždy utíká. Ale také by mněl vést lidstvo ve válce proti strojům. Možná, že se mýlil. Možná, že se nenarodil v útěku.

Možná, že se narodil v boji.

"Nemohu ji opustit," zašeptal.

"Tvoje matka řekla-"

"Nemusíš přijímat rozkazy od mé matky," řekl John tvrdohlavě. "Přijímej je ode mně."

Cameron mlčela.

"Ale já ti nedávám rozkazy," odpověděl John. "Ptám se tě. Prosím… pomoz mi dostat ji zpátky. Nedokážu to bez tebe."

Cameron pohodila hlavou. "Dáváš mi na výběr?"

John zaváhal. Nebyl si jist, jaká bude její odpověď. "Nemyslel jsem to tak, jak jsem to řekl. O tobě jako stroji. Ty jsi... mnohem více než to. Nebudu tě do ničeho nutit. Máš na výběr."

Zhluboka se nadechl. "Pokud jsi se rozhodla odejít, odjíždíme. Nebudu se s tebou hádat." Zaváhal, sledoval ji jak visí na každém jeho slově. "Ale... pokud mně miluješ... pokud ti na mně vůbec záleží, pokud ke mně něco cítíš... prosím, prosím pomoz mi ji dostat ven. Ztratil jsem všechny ostatní. Charlieho, Dereka. Nemohu o ni přijít také."

Cameron se mu dívala do očí a on málem začal mluvit ve stejném okamžiku, kdy se Cameron rozhodla. Vstala, přistoupila ke stolu a začala balit své věci.

"Odcházíme," uvedla.

John cítil, jak jeho naděje pomalu vyhasínají. To je ono. Slíbil, mněl šanci. To ho zabije

Cameron nabila zbraň a jeho oči se na ni podívali.

"Ale nejdřív půjdeme pro Sáru Connor."

Jeho oči se rozzářili a vyskočil z postele, se širokým úsměvem na obličeji. "Děkuji ti, Cameron."

Usmála se.
                                                                   ************

John přijel až před vězení, hledal v oranžovém davu jakoukoli známku po jeho matce a Cameron. Slyšel křik přicházející zevnitř budovy. To se Cameron musí nechat, pustila vězně aby odlákala pozornost. Potlačil úsměv. Chytré, Cameron.

Nakonec je uviděl, jak se blížily k autu a zatajil dech. Cameron vypadala hrozně. Zachytil jen krátký pohled když nastupovaly,  pak se otočil a zamířil skrz bránu pryč.

Vedle něj, rozlícená matka. "Poslala jsem ti vzkaz! řekla jsem abys..."

"Ano, špatný syn, co naděláš," odsekl. Nelitoval svého rozhodnutí. Otočil se, aby viděl na Cameron, jakou škodu utrpěla. Polovina její tváře byla pryč, jedno její červené oko {má být modré, ale nechám to radši tak} bylo vidět. Celý její kabát byl zkrvavený a potrhaný od dír po kulkách. Všechno kvůli němu. Protože ji přesvědčil, aby šla pro jeho matku. Protože ho miluje.

Omlouvám se Cameron.

"Jsi v pořádku?" zeptal se, s obavou v hlase.

Viděl je ve zpětném zrcátku, její trhané pohyby při pohybu hlavy. "Ne na sto procent."

Sára se otočila. "A jak daleko od sto procent jsi?"

Cameron natočila hlavu směrem k ní. John se podívali ze Sáry na Cameron a vytřeštil oči. "Proč?" Sára naznačuje, že je Cameron poškozená do doby, než se opraví? Může si myslet že by se mohla znovu zbláznit?

"Protože se musím setkat s Catherine Weaver," řekl chladně Sára. " A ona musí zničit to, co je v jejím sklepě."

John se snažil nereagovat na to jméno, podíval se na Cameron. Dívala se dopředu, pak na zem těkavými pohyby. Cítil výčitky svědomí.

Byla poškozená. Nebyla plně funkční již v hotelovém pokoji,  Když se na něj usmívala laskavýma očima. Byla poškozená

Vše kvůli němu.

Spravím tě, Cam, Slíbil. Až to všechno skončí, přísahám, opravím tě.

                                                                   ************

Seděl na gauči vedle své matky ve firmě Weavrové, myšlenky vířily. Weavrová je terminátor, jdu sem promluvit si s terminátorem. To je bizarní, k neuvěření. Neřekl to svoji mámě. Nebyl si jistý, že se to podaří.

"Byl bych radši, kdyby jsme tu nebyli." Zamumlal.

"Savana jim mohla říct, že víme o Cromartim," odvětila Sára.

Ne Cromarti. "teď John Henry."

"Kov." Tak tomu říká Sára. "Když jim to řekla, přesunou ho. Možná, že už přesunuly."

"No, to brzy zjistíme," odpověděla podrážděně. O minutu později, DING oznámil příjezd výtahu, vyšel z něj Ellison.

John se postavil vedle své matky, ústa náhle suchá.

Pokud Cameron udělá něco špatně, vešli by přímo do pasti. Neexistovala by žádná možnost úniku. Vsadil život svůj a své matky na důvěře ke Cameron. A je zde šance, že vybral špatnou volbu.

Těžce polknul, ohlédnul se za svou matkou a chraptivě zašeptal: "Mám tě rád."

A pokud to nevyjde... Omlouvám se...
                                                                   ************

John stál před Catherine Weavrovou, terminátorem, snažil se nejevit známky nervozity. Bez varování od Cameron by možná nikdy nepoznali, že je kovová. Oklamala by kohokoli, Ellisona, Savanu, dokonce i na chvíli jeho matku.
"Tak proč jsme zde?" Zeptala se Weavrová.

Sára promluvila. "Potřebujeme..."

"Dovolte mi zopakovat," přerušila Weavrová. "Jsme tu především proto, že vám mohu poděkovat za záchranu moji dcery Savany. Je to světlo mého života a bez ní bych byla ztracena."

John odolal pokušení skočit jí do řeči. Ona není tvoje dcera. Jsi stroj

"Kde je?" Chtěla vědět Sára.

"Ve škole," odpověděla klidně Weavrová před tím, než se dostala k věci." Pravdivá Terminátoří móda, pomyslel si John. "Máme společného nepřítele. Se kterým nemůžeme bojovat konvenčními zbraněmi nebo prostředky."
"Kalibu?" Zeptala se Sára. Nepředpokládala, že bude vědět o Kalibě.

Weavrová na ni pohlédla, a trochu se pousmála. "Omlouvám se, ale nemluvím s váma." Pohlédla zpátky na Johna. "Mluvím s tebou. O Skynetu."

Viděl pohled jeho matky, čekala nějaké překvapené reakce, ale on neuhnul. Věděl že to přijde. Cameron měla pravdu.

Weavrová mněla jiné poslání.

"Savana ti řekla o Johnu Henrym, předpokládám," řekla podrážděně Weavrová. "Což je důvodem, proč tvůj kyborg prozkoumává můj sklep."

Než mohl začít bránit Cameroninu akci, Ellison pronesl překvapené zaklení a John prudce zvednul hlavu, aby uviděl něco letícího směrem k oknu. jeho oči se rozšířily.

To je vznášedlo z rybníka, Derek ho nazýval HK.

Weavrová se otočila zpátky. "K zemi."

Sára ho stáhla na zem, zakrývající ho vlastním tělem, a John slyšel rozbití okna, a explozi. Jeho oči vzhlédly k Weavrové, její kapalné kovové tělo tvořilo štít mezi nimi a ohněm. Cítil spalující horko nad a vedle něj, ale tělo Weavrové blokovalo hlavní plameny z dosahu.

"Běžte," rozkázala Weavrová.

John neztrácel čas. Sára ho vytáhla na nohy a běželi ke schodišti, vyhýbající se malým explozím na chodbě. Weavrová nebyla daleko za nimi.

"Suterén," uvedla. "Pane Ellisone. John Henry."

"Musíme se dostat ven," trvala na svém Sára. "Chcou zabít mého syna."

"Ne, snaží se zabít mého syna," odpověděla klidně Weavrová. "stejně jako ty."

"Jsem si jistá, že je už hotovo," Odsekla Sára.

"Doufejte, že ne," Odvětila Weavrové monotónně. "Váš John může zachránit svět, ale nedokáže to bez toho mého."
Pokračovala po schodech dolů a John zmatěn hleděl na svoji matku před sebou. Jak se dostali na konec, John spatřil stráže v bezvědomí a zrychlil tempo, cítil pocit naléhavosti. Co když Cameron nedokázala zabít Johna Henryho? Co kdyby byla příliš poškozená z dobývání?

Rozběhnul se dopředu, před svou matku a Weavrovou. Když vrazil do prvních dveří, náhle zastavil, oči vytřeštěné v šoku a strachu.

Cameron seděla na židli, úplně nehybná, oči mrtvé a rozostřené. Jeho mysl křičela. NENENEE!

Vrhl se k ní, odhrnul jí vlasy a kůži z místa kdy byl port pro její čip. Kde obvykle byl.

"Její čip je pryč." NE! To nemůže být pravda! Bojoval s návalem emocí, které hrozily, že ho přemůžou. Jeho oči zoufale hledali na stole, uviděl Cameronin zkrvavený nůž.

"Kde je?" Vykřikl. "Ten-n-n John Henry!" Vykoktal. "Vzal jí čip! Kam šel?" Byl si vědom, že křičel,  Hlas lemován strachem. Já ho zabiju! Zabiju ho!

Weavrová přišla pomalu blíž, pohlédla na nůž, pak na Cameronino nehybné tělo. "nevzal jí čip. Dala mu ho sama."
Což..

"Johne," řekla Sára tiše, kývla na něco za ním.

Otočil se a nevěděl co očekávat. To, co viděl, byla obrazovka počítače, na které začaly blikat slova, Cameronina slova:

Je mi to líto JOHNE.

Je mi to líto JOHNE.

Je mi to líto JOHNE.

Je mi to líto JOHNE.

John cítil přicházející slzy. Proč, Cameron? Proč jsi to udělala? celý jeho svět se najednou zhroutil. Nikdy jsem se s ní nerozloučil, nikdy jsem jí neřekl, jak se cítím, nikdy sem jí nepolíbil...

"Kde je teď?"

"Ne-kde," odpověděla Weavrová. "Ale kdy"

John viděl mračícího Ellisona stojícího ve dveřích. "Cože? Co myslíte tím, kdy?"

Stroj času... John sebou škubl.

"Znám to," řekla Sára, oči upřené na části počítače v centru.

"Už jsem to někde viděla."

John se otočil, oči vytřeštěné. "Turk? To je Turk Andyho Gooda!"

"Tři tečky," zašeptala Sára. John se ohlédnul. opravdu, na stroji byly tři červené tečky. Weavrová naprogramovala něco do počítače, co vypadalo podobně jak to, co použila Cameron v bankovním trezoru... pro skok časem.
Jdeme najít Johna Henryho. Jdeme zachránit Cameron. Nejasně si uvědomoval přístup jeho matky k Weavrové.
"To ty stavíš Skynet!" obvinila Sára, Její hlas byl vztekle silný.

"Ne, já stavím něco pro boj proti němu," odpověděla Weavrová.

Přidáte se k nám?

John zavřel oči předtím, než se ještě jednou podíval na Cameronino tělo bez života. Nenáviděl to, vidět ji takhle. Obrátil se na obrazovku a znovu viděl ta slova: Je mi to líto JOHNE.

Mohl téměř slyšet její hlas říkat tyto slova, stejný prosebný tón používá, když někoho prosí o život, omlouvá se, že se ho snaží zabít.

"Jdete, Jamesi?" Zeptala se Weavrová.

Ellison svraštil čelo. "Jít kam?"

"Za Johnem Henrym," odpověděla Weavrová s úsměvem. "Naším klukem."

Ellison začal couvat a vrtět hlavou."Není to můj kluk. A vy... jste..."

"Potom vyzvedněte Savanu." Přerušila ho Weavrová, její hlas stále veselý. "Gymnastika končí o půl šesté."

John překvapením vyskočil, když první elektrické přepětí začalo.

Jeho oči začaly přeskakovat z počítače, na kterém začalo tikat 20 sekund, k matce, která pomalu začala pohybovat hlavou dopředu a dozadu.

"Johne, my nemůžeme" protestovala a o krok ustoupila.

Ne! musíme! musíme jí zachránit! uslyšel svůj hlas v hlavě. "On má její čip."

Sára začala couvat a Johnovi se začali plnit oči slzami. Jeho krk byl sevřený tak, že téměř nemohl dýchat.
"Má ji," dusil se slzami.

Bublina se začala tvořit kolem nich a Sára ustoupila z kruhu. "Mami" prosil John. Její obraz se začal rozmazávat do modra, jak začínala bublina houstnout.

"Já to zastavím," slíbila.

Cítil hluboký pocit ztráty, když jeho matka zmizela z výhledu. Jako před skokem, jeho oči se podívali z Cameronina bezvládného těla na obrazovku, kde se opakovala její slova.

JE MI TO LÍTO JOHNE.

JE MI TO LÍTO JOHNE.

MILUJI TĚ JOHNE.

Jeho dech zůstal v hrdle a naposledy se zadíval na Cameronino tělo, oči plné slz.

A pak už neviděl nic, jen tmu. Najednou dřepěli v nějakém tunelu, úplně nazí a třesoucí se zimou. Pomalu vstal, podíval se kolem sebe. Malé ohně stále plápolali v kruhu kolem nich, ale kromě toho...

Byla tma.

Štěrk byl všude. Špína a prach. Jediné světlo přicházelo z tunelu

Mněl představy, jak by mohla vypadat budoucnost, ale nikdy ho nenapadlo, že by mohla vypadat takto. Otočil se a jeho oči se na okamžik setkali s Weavrovou, potom se zadíval zpátky do tunelu.

John Henry je někde zde. S Cameroniným čipem.

Pohlédnul na Weavrovou a uviděl, že je už oblečená. Tekutý kov musí být super.

Podíval se na zem, v domnění, že zde uvidí ležet Cameronino tělo. Místo toho, nic neviděl. Hrozný strach se mu svíjel v žaludku.

"Kde je Cameron?" Zeptal se. "Kde je její tělo?"

"Tělo neprojde," odpověděla klidně Weavrová.

Nemůže projít. John mněl pocit, že se mu zastavilo srdce. Zrovna ji zabil. Její tělo se v teleportu vypařilo
.
Ne ...

Uslyšel hluk. Lidské hlasy byli blíže, psí štěkot taky. Očima hledal po místnosti, konečně našel zašpiněný kabát.

Ležel na zničené posteli. John ho rychle sebral a těsně si ho přitáhl, zkoušející udržet teplo v těle.

Viděl paprsek baterky a přikrčil se když šlo kolem několik vojáků se psy. Na chvíli se zamyslel, je John Connor,
Ale neriskuje. Nevěděl kde je, nevěděl kdy je.

Ve skutečnosti nevěděl vůbec nic.

Poté, co vojáci prošli šel tiše do hlavního tunelu, zkontroloval, aby se ujistil před tím než vejde i Weavrová.

Ale stín, který se před ním objevil, zvednul zbraň. "Jednoho mám!" Vykřikl muž. "Jednoho mám!"

John rychle zvedl ruce do vzduchu. "Jeden co? Co?" Nevypadal jako terminátor, ale John si nebyl jistý. Podíval se za sebe, hledajíc Weavrovou.

Kde zmizela? Otočil se zpátky k vojákovi, který se přibližoval, ale nesklonil zbraň.

"Prosím," John šeptal. "nejsem stroj."

"Nehýbej se," potichu přikázal voják. John nyní ve světle viděl, že to byl Japonec. "Nehýbej se!"
"Prosím! Přísahám, že nic nemám! Jsem člověk!" Žadonil. Voják mu musel věřit. Musel se odsud dostat, musel najít Johna Henryho, aby zachránil Cameron.

Najednou vypadal celý jeho život pochmurně.

Zezadu přišel někdo další. "Stůjte!" Přikázal nový hlas. Když postava prošla kolem Japonského vojáka, Johnovi oči se úžasem rozšířily.

Derek.

Derek Reese.

John cítil úsměv na rtech. Derek žije! Derek je teď a tady! Nakonec se věci zdály být lepší.

Derek přistoupil s pohledem upřeným na Johna, mžourajícího očima, jako by ho studoval. Nakonec se usmál a pohlédnul na svého společníka. "Podívej se na jeho oči. Má v sobě asi tolik kovu co ty."

"Dereku..." vydechl John a jeho úsměv se rozšířil.

K jeho překvapení, Derek na něj jen zíral, se zvednutým obočím. "Ano?"

On mně nezná...

"John," řekl. Derekovi oči nejevily známky poznání, a Johnova radost se pomalu začala vytrácet. "John Connor."
Derek zavrtěl hlavou. "znám hodně lidí, hochu, ale tebe ne" John cítil, jako by se mu rozpadala tvář, když se Derek obrátil na svého společníka. "Slyšel jsi někdy jméno John Connor?"

Japonský voják zavrtěl hlavou a Johnovi oči prozrazoval jeho úžas. Nikdy neslyšel o Johnu Connorovi
Něco mu bliklo v mysli a on se začal cítit špatně. Skočil časem. Přeskočil soudný den. John Connor pro tyto lidi neexistuje.  John Connor zmizel v den, kdy šel za Weavrovou. John Connor tu nebyl v soudný den, aby mohl vést lidi.

John Connor nebyl jejich zachránce.

Podíval se na zem a snažil se ovládnout šok. Je to, jako kdybych neexistoval...

Derek se otočil zpátky k němu. "Víš co? Myslím že budeš slavný." John se nuceně usmál. Já byl slavný. Já byl John Connor.

Pýcha zářila v Derekových očích s úsměvem na tváři. "Můj bratr je zpátky a ty máš na sobě jeho kabát." Podíval se přes Johnovo rameno.

John se otočil a jeho dech se zpomalil, když Kyle Reese vstoupil.  Můj otec... John nemohl dýchat. Kyle se zastavil když uviděl Johna, a na chvíli si John byl téměř jistý, že Kyle věděl kdo je.  Nebo možná byl jen zvědavý, kdo je ten nováček, a proč si sou tak podobní.

Ale to bylo Johnovi jedno. Poprvé viděl svého otce, hrdinu, vojáka z budoucnosti, který zachránil život jeho matky. Bylo mu jedno jestli se díval, pohled svého otce nikdy nepoznal.

Když něco přilákalo jeho pozornost, někdo další přišel ze zadu, její oči se dívali na zem, ale měla šťastný úsměv na tváři.

Jeho srdce se skoro zastavilo.

Cameron, ach Cameron.

Nedívala se nahoru, se zářivým úsměvem na obličeji klečela vedle německého ovčáka, který seděl po Kyleově boku.

John skoro zašeptal její jméno, skoro přiběhl k jejímu boku, připraven říct ji jak se omlouvá, jak moc ji miluje, ale něco ho zastavilo.

Něco na ní bylo špatně. To, jak se mazlila se psem, který neštěkal ani neskákal na výstrahu, její ladné pohyby, to jak si odstranila vlasy ze svojí tváře, toto Cameron nedělala.

Toto nebyla Cameron. Toto nebyla Cameron, která mu vyznávala lásku, Cameron, která přišla do jeho pokoje minulou noc a ležela vedle něj. Ta, která tolik žárlila na jeho přítelkyni Riley, Cameron, kterou chtěl tak šíleně zachránit, že cestoval do zdevastované budoucnosti, aby ji dostal zpátky, ta Cameron, kterou tak zoufale miloval.
Jeho úsměv pomalu mizel když všechno pochopil, a jeho srdce nebylo nikdy předtím tak zlomené, jako teď.

Toto není Cameron

Toto vůbec není Cameron.

Viděl to v jejich očích. Měla Cameroniny krásné hnědé oči, ale bylo v nich něco rozdílného. Život. Její oči tančily, tak, jak jen mohli v této temné budoucnosti. Tato dívka není Cameron, je to člověk.

Moje jméno je Allison. Z Palmdale.

Toto je ta, o které Cameron mluvila? Lidská dívka na jejíž postavě byla založena? Allison z Palmdale.

Když se podívala nahoru, a uviděla ho, jak na ní zírá, její radostný úsměv se pomalu změnil ve zmatek i zvědavost najednou. Ale bez ohledu na to, jak moc se snažil, nemohl z ní odtrhnout pohled. Nemohl si přestat užívat pohled na ni.

Podíval se na Dereka a Kyla, nedostal od nikoho žádné uznání. Nejdříve si myslel, že umřel a dostal se do nebe, se všemi svými milovanými mrtvými najednou - Derekem, Kylem a Cameron. Polknul knedlík v krku. Ale čím déle tu stál, tím více si uvědomoval, že toto není jeho rodina. Oni nejsou ti, kteří ho znají a milují. Jeho Cameron a Derek byli mrtví.

Byl mezi cizinci.

Cizinci, kteří vypadali a mluvili jako ti, které miloval. Citíl, jak mu začali slzet oči a jeho pohled začínal být zamlžený. On sem nepatří. Nepatří nikam. Víc než cokoli si zoufale přál spatřit pravou Cameron, která si ho pamatovala, která ho milovala. Začal pomalu vzlykat, klesl na zem, zakrývaje si tvář rukama.
Nemohl očekávat ničí útěchu. Oni mu nerozumí. Jsou teď vojáci, kteří byli bojem vycvičeni do války. Byli zarmouceni ztrátou svých blízkých v Soudném Dni.

Ale John Connor je ztratil dnes.

Byl překvapen, když ucítil jemnou ruku na svém rameni a když vzhlédl přes uplakané oči, aby viděl Cameron…Ne, Allison přidřepnout si k němu, její oči laskavé a milé. Ona nebyla jako ostatní. Nebyla voják. Teď ne. Opravdu ne. Byla mladá, jako on. Stejně jako Cameron.

Při pohledu na ni, stojící nad ním se chtěl rozbrečet ještě více. To bylo její. Cameroniny ruce ho něžně hladily po vlasech, Cameroniny oči viděli do jeho duše, její něžný hlas šeptal slova útěchy.

Jak ví, že toto není Cameron?

Mohl předstírat, dokonce sám sebe přesvědčovat. Ale navzdory zdání, navzdory všeho kolem ní, toto nebyla dívka, kterou miloval. Allison ho neznala, nemilovala ho. Allison je úplně jiná osoba v těle, které znal a miloval. Bylo to jakoby byl jiný čip umístěn v Cameronině těle. Nikdy by to nebyla Cameron.

Jak se jmenuješ?

To ho náhle zaskočilo, protože si uvědomil, že toto byla úplně první věc, na kterou se ho Cameron zeptala, stejným tónem, stejným hlasem.

Slza mu sklouzla po tváři, když odpověděl. "John. John Connor."

Allison se jasně a široce usmála, stejně jako Cameron. "Allison."

Pořád se díval, oči slzící, s jejím úsměvem upřeným pouze na něj. tak lidský, ale stejný jako Cameron. "Cítím, že budeme velmi dobří přátelé." řekla Allison, její zářivý úsměv, tak pravdivý a přátelský.

A možná, že by mohli být. Toto je nová budoucnost, nový život. Žádné další utíkání. Narodil se pro boj, a to je přesně to, co by udělal. nepřestane bojovat.

Musí najít Johna Henryho. Aby dostal zpátky Cameronin čip. Opraví její tělo pokud to dokáže. Udělám cokoliv abych tě zachránil Cameron.

Pokud má teďka něco říci…

Ona se vrátí.

http://i.nahraj.to/f/93r.jpg
"Because it's only when you're tested that you truly discover who you are. And it's only when you're tested that you discover who you can be. The person that you want to be does exist, somewhere in the other side of hard work and faith, and belief and beyond the heartache and fear of what life has".

2 Naposledy upravil: Kackahaluzova (30.7.2010 20:29:23)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

2. kapitola                                       Born in the Past - Zrozen v minulosti

John nevěděl, jak dlouho seděl schoulený na podlaze, nechal slzy téct, protože si to pamatoval. Nebyl si jistý, proč cítí Allison potřebu, ale poslušně zůstala po jeho boku a hladila ho v poklidu po vlasech.

Když John konečně zvedl hlavu, uvědomil si, že se zbytek davu rozptýlil, v chodbě bunkru zbyl jen on, Allison a Kyle. John se díval nahoru do obličeje svého otce, prohlížel si ho červenýma očima z příliš mnoho slz.

Dokonce i když bojoval proti strojům, měl vždy ty nejlaskavější oči … jeho matka měla pravdu. Mohl to teď vidět. Kyleovi oči byly soucitné a milující.

"Allison," řekl Kyle jemně, ale autoritativním hlasem Allison půvabně vyskočila ze strany Johna a přistoupila ke Kyleovi a očima se na něj zvědavě dívala .

"Zdá se mi, že si potřebuje odpočinout ," Kyle mumlal jemně, ačkoli John ho slyšet docela dobře. "Vem ho do jednoho z prázdných lůžek. Vypadá to, že si prožil těžký den."

Allison přikývla. "Téměř to vypadá, jako by si uvědomil co se stalo." Zamračeně se podívala. "Ale jak se to mohlo stát? Válka trvá už třináct let."

John se snažil to vypočítat. Soudný den byl v roce 2011. To musí znamenat, že je rok 2024. Ledaže by byla mamka schopná to zdržet znovu. Pak znovu, Allison nevypadala starší než on.

Kyleův tón se snížil a John se snažil poslouchat. "Já nevím, ale zkus se podívat, co z něj můžeš dostat. Rozhodně něco skrývá. Musíme vědět co to je."

Allison vypadala skepticky ohledně Kyleova podezření. "Už víš, že není z kovu. Je to prostě kluk v mém věku."

"Grayové můžou být kdokoli," odpověděl Kyle vážně. "To si nepamatuješ, co se stalo mému bratrovi? To experimentování provedli na něm, výuka strojů jak být lidštější." Jeho tvář je zkroucena odporem. "Connor není Terminátor, ale tam venku jsou horší věci. Grayové jsou zrádci. Představ si, co by se stalo kdyby dostali někoho zevnitř ?"

Allison pomalu přikývla. "Uvidím co se dá dělat. Ale opravdu si nemyslím, že je jeden z nich . Zdá se… že je nějaký jiný."

Kyle se usmál smutně. "Ty nikdy nepřijmeš to nejhorší v někom, je to tak?"

Allison se usmívala jasně. "Někdo musí udržet naživu optimismus v tomhle týmu."

"Jen pro něj udělej co můžeš."

Allison řekla. "Rozkaz generále Reese!"

John vykulil oči. Kyle neučinil žádný krok k nápravě, takže jeho titul musel být správný. Wow, pomyslel si John nevěřícně. Můj otec je generál.

Allison se vrátila k němu s úsměvem, který znal a miloval. "Půjdeme ti najít pokoj." Její oči přelétly přes Kyleovu dlouhou bundu, kterou si John zahříval své studené tělo. "A nějaké oblečení," dodala.

Následoval ji, jeho srdce bilo rychle. To ho zabíjelo, být v její blízkosti, dívat se na její tvář a vědět, že tohle není Cameron tam uvnitř. Pokaždé, když se ohlédla na něj s příjemným a širokým úsměvem, ucítil čerstvé bodnutí bolesti, kterou se snažil zamaskovat nuceným úsměvem.

Malá část jeho ji nenáviděla za to co mu dělá, že ho právě mučí. A přesto, další část zjistila, že se na ni nemůže zlobit. Nejenže nemohl snést někoho s tváří Cameron, zjistil, že Allison byla velice sympatická osoba, laskavá a roztomilá s dobrým smyslem pro humor. Myslel si, že najít takovou osobu v budoucnosti bude těžké.

"Tudy pojď," Allison říkala, vedla ho do malé, tmavé místnosti ne o moc větší než chodba, kterou šli. Cítil tu slabé formy, kanalizace, a mokrých psů,v tomto shledal, že je to velmi nepříjemná kombinace. Dětská postýlka byla sama dost opotřebovaná a roztrhaná, stěží dost velká pro něj i pro jeho velikost, aby se na ni vešel.

Zdálo se, že měřila jeho odporný výraz. "Máš štěstí," vložila ochotně. "Spousta lidí nemá ani toto. Jsou tam zásobníky s téměř všemi civilisti, kteří se na sobě tísní jako plechovka sardinek. Mnozí z nich jsou jen tunelové krysy, nebo 'krysaři' jak jsou nazýváni. Obvykle mladí lidé, kteří stěží dostanou dost jídla pro přežití."

"Je to opravdu mnohem horší?" John se zeptal.

Allison pokrčila rameny. " Všichni žijeme v tunelech. Jíme odpadky na snídani."

"Ne, myslím tím že, vypadáš hrozně mladá na to že jsi voják," John odpověděl. "Nemyslíš, že by to bylo jednodušší kdy by jsi byl civilista?"

Allison potřásla hlavou. "Nejsem příliš mladá. Je mi sedmnáct. Byli mi tři když Soudný den nastal. Kyle Reese mě našel a přinesl mě sem. Je skoro jako můj otec, mohl by jsi říci. Není to jako by mě přinutili stát se vojákem. Vybrala jsem si to sama. Chci bojovat proti strojům. Chci zastavit Skynet."

John se pousmál a posadil se na postel"Myslím, že to chceme všichni."

Pozorovala ho tiše, zvednul hlavu na stranu, jako ona. John ucítil svůj dech. V té chvíli, s jejím obličejem netočeným, ale přesto zmateným, dívala se přesně jako Cameron a napůl očekával, že mu řekne něco jako "děkuji za vysvětlení." Pak si ale uvědomil, že naklonění hlavy bylo zřejmě jen jeden z Allisoniných zvyků, něco co si Cameron vybrala co Allison používala.

"Budeš si asi myslet, že jsem blázen, že se ptám, ale co se děje s válkou ? Jaký je rok ?"

Allison napnula nevěřícně obočí. "Ty jsi žil pod skálou posledních třináct let?" Dobromyslně se zasmála "Dobře, myslím, že to všichni známe ?"

John bránil touhu říct jí pravdu, že sem přišel z minulosti. Měl pocit, že by mu věřila, bez ohledu na to jak to vypadalo nyní. Rychle si připomněl, že z něj měla dostávat informace pro Kylea. Musel by sledovat co jí řekl.

"Je rok 2024," Allison dodala, potvrzovala jeho časnější vypočítání. "A co válka?" Její úsměv se hořce otočil. "Dobře, stroje vyhrají, jestli je to co tě zajímá."

"Kdo vás vede ?"

"Náš bunkr je veden  Kyleem," Allison odpověděla v jejím hlase šla slyšet pýcha. "Je to generál, který plánuje všechny naše mise."

"A co ostatní bunkry ? Jiné odporové kapsy ?"

Zamračila se. "Já nevím. Spojili jsme se s několika dalšími skupinami, ale … tam venku je jich ještě hodně. Často jsem se ptala Kylea a Dereka proč nejsme všichni pohromadě, ale … to by jsme museli všichni být ve stejné oblasti, nebo udržovat vzájemný kontakt. Pokusili jsme se poslat zvědy pro další kapsy odboje, ale nikdo se nevrátil. Je tam obrovská T-888 přímo mezi továrnou a mezi našimi hlavními dvěma silami."

"Nikdo není schopen tam jít ?"

"Nikdo není schopen tam jít," Allison odpověděla. "T-888 hlídá obrovský obvod a nemáme dodávky nebo příděly jídla, protože se nedá nijak obejít. Nikdo se tam zatím nevydal." Zamračila se, ačkoli to vypadalo, že je víc zvědavá než podezřívavá. "Zdáš se být velmi vojenský."

"Máš ponětí," John odpověděl suše.

Podívala se na okamžik dolů, studovala trhliny v betonové podlaze a pak zvedla své oči se setkaly s jeho. "Když jsi mě uviděl poprvé … myslel jsi si, že jsem někdo jiný že ?"

Mohl cítit své srdce, jak bije v jeho hrdle a podařilo se mu dusit se, "Ano."

"Viděla jsem to v tvých očích," říkala, její pohled nyní obsahovat kousek smutku. "Tvůj úsměv. Měl jsi pohled čisté radosti a lásky na tváři, ale to se ztratilo ve zmatku a bolesti. Mohla jsem to vidět."

John pevně stiskl své rty, snažit se je držet u sebe. "Jsi velmi všímavá," podařilo se mu dostat skrz zaťaté zuby.

Naklonila svou hlavu, studovala ho, snažil se odvrátit zrak, ale zjistil, že to nemůže. Oh, Cameron …

Zavřel oči a snažil se zablokovat všechny denní události. Možná to byl jen sen, strašně realistický sen, ze kterého se brzy probudí, skončí ještě jednou v hotelovém pokoji, Cameron bude ležet na posteli vedle něj, bude přemýšlet jak dostat Sarah z vězení.

Oh, jak moci si přál, aby to byl jen sen.

Když konečně otevřel oči, viděl ji, jak pomalu ustoupuje ke dveřím, zády k němu, zřejmě věřila tomu, že spí. Ne, neopouštěj mě…

"Cameron!" vykřikl, jeho hlas byl ochraptělý a zoufalý.

Obrátila se, oči ji zradily ve zmatku. A náhle si vzpoměl, že nebyl ve snu, nebyl probuzen z této noční můry.

"Allison," zašeptal slepě. "Omlouvám se."

Nevypadala že se urazila, že si spletl její jméno, místo toho se vrátila zpět a sedla si na okraj postele. John cítil jak se celé jeho tělo zachvělo.

"Cameron," Allison opakovala jemným hlasem, starala se. "Byla ta dívka o které jsi si myslel, že jsem to já ?"

John slabě přikývl. "Ano … vy … vy jste téměř dvojčata. Výš co se říká každý má své dvojče."

Zamračila se. "Kdo to říká ?"

Najednou si uvědomil, že pravděpodobně  nikdy neslyšela frázi jako je tato. Nakonec, náhle si vzpomněl, že jí byly jen tři roky když skončil svět, který si pamatoval, strčil všechny doby období tmy, ničení a smrti.

"Nevadí," odpověděl.

Allison mlčela, než odpověděla"Milovali jsi ji ?"

Johnovo tělo vypadalo, že je zmrzlé a těžce polykal. "Ano," řekl chraplavě. "Já ji miluji." Cítil se dobře,když konečně vyslovil ta slova. Ano, já opravdu hluboce miluji Cameron Phillipsovou. S radostí říkal ta slova,také ale cítil ohromující bolest a ztrátu. Nikdy nedostal šanci žíct Cameron ta slova. Ona mu je řekla … vlastně několikrát: když ho prosila o svůj život, když k němu mluvila Rileyiným hlasem přes telefon, nakonec je viděl na obrazovce dříve než skočili.

Ona mu je řekla. Ale on jí je nikdy neřekl.

Náhlý výstřel ho zlomil z jeho snění a slyšel kroky dupající po chodbě, Derekův rozpoznatelný hlas křičící "Terminátor!" Allison se obrátil k Johnovi, její oči se rozšiřovaly strachem, ale také rozhodnutím.

Napřáhla ruku. "Pojď se mnou jestli chceš žít."

John ji chytl za ruku, bojoval, ale snažil se udržel vzpomínku na Cameron z praskání zpět do popředí své mysli. Jestliže byl terminátor v táboře, potřeboval být soustředěný.

Také potřeboval zbraň.

"Hej!" křičel na Allison, při běhu udržoval krok. " Potřebuji zbraň!"

Ani nezpomalovala reakce. "Není čas," odpověděla. "Pro tebe nemáme."

John zrychlil tempo. "Jste připraveni na tento druh úkolu ?"

Allison na něj hleděla ponuře. "Ano, zakryjeme vchod opravdu dobře a doufáme, že ho nenajdou."
Běželi přímo za Derekem a Kyleem. Kyle si oddechl při jejich příchodu. "Je to ve východním depu, ale je to naše šance k rychlému úniku."

"Co chceš dělat ?" zeptal se John.

"Jdi ven a sestěhuj každého do Depa 4," Derek odpověděl snadno. "Toto se stalo i předtím. Nemůžeme soutěžit s novými modely Skynetu. Jsou odolnější, prakticky nezastavitelní. Vyhodili jsme jednoho před několika týdny výbušninami,ale naše munice je už nízká. Musíme se sestěhovat do jiných tunelů,tam možná nastražíme past."

“Proč ji nenastražíte tady ?” John se podíval na světlo ve tmavé hale. Elektřina. "Máme tu někde kbelíky vody ? V prádelně ?"

"Přesně tam," řekla Allison, ukázala, ačkoli v její tváři byl vidět zmatek.

"Už jsme to zkoušeli, chlapče," říkal Derek, blahosklonným hlasem. "To je nezabilo. Zkoušeli jsme to popravit elektřinou, ale zůstali jen ležet na zemi."

"Sto dvacet sekund přesně," John odpověděl rychle, Derek byl překvapený. "A to je čas, který potřebuju."

Allison vypadala překvapeně. "Chceš na něj jít sám ?"

"Někdo to musí udělat," John odpověděl tvrdohlavě. "A jestliže chceme zastavit Skynet, nemůžeme je nechávat získat si důvěru, nemůžeme je nechat vyhrát. Nemůžeme pořád utíkat. Musíme bojovat."

Derek a Kyle si vyměnili letmý pohled a John nakonec chytl kbelík, nůž a šel dolů na chodbu sám. Jeho mysl se točila. Jak odpor mohl přežít tak dlouho ?

Protože utíkali, odpověděl sám. Stále stavěli nové tunely, nepřestávali pohybovat lidmi. Útěk držel lidi naživu, ale to také drželo Skynet naživu. To drželo Terminátory v čele války. Byl si jistý, že Kyle a Derek vykonali nějaké úkoly kde bojovali proti strojům, ale ze všech vojáků měl jen John naději, většina z nich vypadala, že se … jí vzdala.

Lidé byli rozděleni a prohrávali jelikož nebyli sjednoceni, jestliže se nepostavili a nezačali bojovat. Možná nezničil budoucnost tak jak si myslel. Možná ještě může vládnout a sjednotit odpor.

John slyšel hlasité kroky dole v hale a věděl, že má málo času. Toto je nejlepší práce, pomyslel si ponuře, prořízl elektrickou šňůru nožem a hodil ji za roh, opatrně držet konec a dotýkal se ho. Jakmile byl Terminátor nablízku, hodil John drát s napětím pod jeho nohy a vylil kbelík s vodou a byl ukrytý za zdí. Když vystrčil hlavu ven, viděl stroj, jak sebou neovladatelně škube elektrickým pulsem, dříve jen padal těžce k zemi.

John vyrazil za ním, rychle otevřel kapesní nůž a strčil mu ho zkušeně do hlavy. Dělal to už několikrát tak přesně věděl kde řezat. Konečně, John vytáhnul kousek kůže, vytáhnul čip a oddechl si.

Skynet nesmí vypustit lepší modely. Tento nebyl naštěstí chytrý, aby zjistil co se blíží. To mohlo také být tím, že odpor existoval tak dlouho.

John se vrátil najít Dereka, Kylea a Allison čekal, že se budou evakuovat. Všichni vypadali překvapeně a užasle, že vidí Johna živého a zdravého.

Allison vyběhl nahoru k němu. "Co se stalo ? Viděl jsi to … zabil jsi to ?"

John zvedl čip a hleděla na něj, zmateně. "Co to je ?"

Johnovi oči se rozšířily. "To je čip. Jádro, procesor. To je mozek, jediná opravdu nenahraditelná součástka stroje. Bez čipu je Terminátor mrtvý."

Derek hnal vpřed, oči se mu zužovaly. "Pak znič ten čip."

Johnova ruka byla stočená kolem toho. "Ne, potřebujeme ho. Potřebujeme zjistit jakou misi ta věc měla."

"Já myslím, že ji známe," Derek odpověděl popudlivě.

"Já tím myslím z kama přišel, kde ho vyrobili …" Také se potřebuji naučit jak ho přeprogramovat …

Kyle hleděl na Johna s podezřívavýma očima. "Kdo jsi ? Odkud jsi ?"

John nabral hluboký dech. " Jmenuji se John Connor. Jsem z minulosti. Cestoval jsem v čase, abych zastavil Skynet." A našel Cameronin čip. "Terminátoři se vrátili zpět v čase, aby mě zabili … vlastně několikrát."

"Ty?" Allison se zeptala se zamračeným pohledem. "Proč ty?"

"Protože v původním čase, možná je to ještě pravda," přemítal. "Jsem se měl stát vůdcem odporu, tím kdo zastaví Skynet."

Derek řekl hlasitým, nedůvěřivým smíchem. "Ty? Ha! Poslouchej, chlapče …"

"Já znám ty věci," John ho přerušil rozzlobeně. "Já znám tyto věci."

"Ten Terminátor šel k zemi přece dost rychle," Allison poukázala. "Tak co to dokazuje ?"

"To dokazuje, že je to sebevrah," Derek odsekl.

"Dokazuje to, že vím co dělám," John řekl. "Nejsem odtud. Narodil jsem se v roce 1985, cestoval jsem z roku 1999 do roku 2007 a pak z roku 2009 až sem. Technicky, toto jsou mé čtyřicáté narozeniny, právě jsem cestoval časem víc něž polovina z vás. Cvičili mě celý můj život. Byl jsem na útěku. Vím jak ty věci fungují, vím jak myslí. Vím jak je zabít a zničit. Musíte mě poslouchat."

Derek se zasmál. "Ano, Ó velký vůdce."

John nepropásl vzteklý pohled Allison na staršího Reesova bratra. Kyle ještě vypadal skepticky, ale s trochu více otevřenými možnosti. John se rozhodl, že by bylo nejlepší se nezmínit o jejich spojení otce a syna.

"Už jste viděli T-1000?" zeptal se radši.

"Co?" Kyle se zeptal.

"Tekutý kov," John vysvětloval.

"Ne," Allison odpověděla.

"Ty."

"Tekutý kov? Co je to?" Kyle se zeptal.

"Jeden byl poslán, aby mě zabil, když mi bylo třináct," John začal. "Zbraně jim neublíží. Elektřina je netrápí. To byl dost dlouhý souboj něž jsme ho zabili. Je to nezastavitelné. Schopný přejít do jakékoli formy, kapaliny, člověka, obličeje spojence. Zmrazili jsme tu věc, rozbil ji na kusy a ono se to ještě vrátilo zpět v jakési magnetické formě nebo co."

Allisoniny oči se rozšířily během jeho příběhu. Vzal to jako dobré znamení. To pravděpodobně znamenalo, že věří mu. "Jak jsi to zabili ?" zeptala se.

"Spálili jsme to," John odpověděl. "Při moc vysoké teplotě." Podíval se zpět na chodbu kde byl Terminátor. "Už jste někdy zabili jednoho z nich ?"

"Terminátora?" Kyle se zeptal.

"Tohle není vězeňský tábor, chlapče," Derek se ušklíbl.

"Ne, to není," John souhlasil. "Ta tvoje nastražená past, drátěný kousek od elektřiny, kbelík vody a elektrický drát."

"Jsi blázen," Derek říkal a kroutil hlavou.

"Ne," John odpověděl. "Jsem John Connor. Důvěřujte mi," povzdechl si, myslel na Weaverovou, Johna Henry, T-1000, Stroj času …

Potřásl smutně hlavou. "Věci jsou horší o hodně horší."

"A já si myslel, že věci jsou už dost hrozné," Derek mumlal rozmrzele. "Co s Grayi a lidskými Terminátory.  Nemůžeme takhle utíkat napořád, řekl Kyle."

"Co se děje s odporem?" John se ptal. "Proč všichni nebojujete?"

Kyle a Derek si vyměnili letmý pohled dříve, než se Kyle podíval na Johna. "Hádám, že bychom měli začít od začátku."

Derek to převzal. "Bylo mi šestnáct let, když soudný den nastal. Já a Kyle jsme hráli baseball v parku. Učil jsem ho jak správně odpalovat. A pak jsme to spatřili. 'Ohňostroj' říkal. Raketový obraný systém Skynetu zahájil útok. Já jsem vzal Kylea a utíkali jsme do podzemí." Zasmál se hořce. "Jak můžeš říct osm let starému chlapci, že stroje jsou po celém světě ?" Potřásl hlavou před zodpověděním jeho vlastní otázky. "Tak, že mu to neřekneš."

John polykal těžce, snažit se tajit své city. Slyšel Dereka vyprávět tento příběh již předtím, s téměř stejným způsobem, ale bez té stopy smutku. John věděl proč. Tento Derek ještě měl Kylea. Jeho Derek ne. "Co jste dělali ?"zeptal se John.

"Schovávali jsme se," Derek odpověděl s pokrčenými rameny. "Tam byly tyto tunely pod radnicí, postaveny během studené války. Zůstali jsme tam a dostávali jakékoli jídlo, které jsme mohli. Pokusili jsme se lovit jeleny ale …" John nepropásl  Derekův pohled na Kylea. "… nemohl to jíst." John se díval dolů k podlaze, pamatovat si ten příběh, jak jeho otec začal plakat, když Derek zabil jelena, jak byli hladový v noci.

"Když byl dost starý, nakonec jsem mu všechno vysvětlil. Setkali jsme se s některými co přežili a zůstali skrytí až si jednoho dne Skynet našel nás."

Kyle převzal příběh. "Bylo mi dvanáct, když mě přivedli do pracovního táboru. Já a několik jiných lidí jsme byli jejich vězni, nutili nás pracovat, stěží nám dávali jídlo a mučili nás."

John hodil rychlý pohled na Dereka. "Ty taky ?"

"Ne. Utekl jsem předtím než je dostali, ale nemohl jsem zachránit Kylea. Potom jsem začal hledat, nacházel jsem malé skupiny bojovníků odporu měli tábor pod zemí. Přesvědčil jsem velkou skupinu z nich, abychom zaútočili na pracovní tábor, osvobodili Kylea a ostatní. To skončilo …" Derek trhl tváří a byl vidět jeho žal a pocit viny. "… špatně. Chytili nás. Ne Terminátoři, ale Grayové, zrádcové, lidé pracující pro stroje."

John slyšel ten název už předtím, samozřejmě tomu nikdy opravdu rozuměl. "Proč by tam lidé pracovali pro Skynet ?"

Derek trpce pokrčil rameny. "Skynet jim nabídl místo k pobytu, jídlo, život výměnou za jejich práci. Hádám, že to bylo hodně motivace pro některé zradit vlastní druh. Někteří byli jen ekology, kteří cítili, že lidský život jen ničí zemi a proto lidé potřebují být vyhlazeni."

"Ale oni jsou taky lidé," John protestoval, úplně zmateně.

"To je ta nejlepší část," Derek odpověděl. "Když byli ostatní pryč, dovolili Skynetu zabít je, aby zachránili Zemi." Projel jím suchý smích. "Hloupé. Byl tam jeden Gray, nejhorší z nich, Charles Fischer. On je ten, který nás začal vyslýchat, mučit nás zatímco se stroje dívaly, sledovali to, učili se jak vypadat jako člověk. Jen málo z nás to přežilo. Byl tam jeden muž co se jmenoval Arnold. Byl legračním a příjemný. Vzali ho někam na zvláštní místo a pracovali na něm. Konečně jsem unikl a vrátil se k odporu. Jen o den později, se objeví Arnold znovu, ale vypadá jinak. Příjde k veliteli a říká 'Hasta la vista baby' v přesném Arnoldově hlasu, přízvuku a slovech. Ale pak Arnold zvedne zbraň a vystřelí na velitele přímým zásahem. Jeden z dalších vojáku vykřikne a vystřelí díru Arnoldovy do hlavy."

Derek potřásl smutně hlavou. "To je, když všichni pochopíme, že je to kov. Používali Arnolda jako model, který začali vytvářet s kůží. Vypadalo to a cítilo to skutečně, kruci, to bylo skutečné. Organická tkáň na kovovém endoskeletonu. Opravdový dokonalý robot. Dobře, jak si můžete představit, po tom jsme všichni byli extrémně opatrní. Tyto věci uměly pravděpodobně předstíral, že vypadají jako někdo jiný. Stalo se to teprve před pár lety. Někteří z nás, stejně jako se s nimi dříve setkali, když jsi přišel byli ještě trošku nervózní. Ale kdo je může obviňovat ?"

Strýček Bob, John si uvědomil. Tento legrační a příjemný Arnold  byla šablona užitá na strýce Boba T-850 Terminátora.

"Jen o několik měsíců později," Kyle opět promluvil. "Poté, co jsem strávil šest roků v pracovním táboře, mě skupina dalších vojáků zachránila."

"V té době mu bylo devatenáct," Derek dodal s pyšným úsměvem. "A byl oslavován jako hrdina. Zanedlouho po tom se stal neoficiálním Generálem odporu, shromážďil skupinu vojáků pod jeho velením, kteří jsou umístěni v různých bunkrech."

"Pokusili jsme se najít další," Kyle říkal. "Ale náš útok na T-888 nevyšel. Byli zabiti bezprostředně a Terminátoři dávali jejich hlavy na kůly jen jako upozornění pro nás. Všichni zřejmě ztratili důvěru. Oni ví, že nemůžeme soutěžit se stroji a všichni ztratili naději. Tak utíkáme a občas i bojujeme."

John se podíval na Allison jak se snažila zpracovat informace, které se dozvěděla. "Tak jak tě našli ?"

"Už si toho moc nepamatuji," Allison odpověděla, zamračený pohled procházet přes její rysy jak pátrala ve své paměti. "Byly mi tři když Soudný den nastal, to už jsem ti řekla. Byla tam dívka, pravděpodobně ne moc starší než devatenáct let. Lauren Fieldsová. Našla mě a zachránila, ačkoli měla mladší sestru o kterou se starala. Když mi bylo 13, slyšeli jsme o útěku z pracovního táboru. Lauren přinesla nás obě a Sydney sem a Kyle mě přijal, ačkoli nechtěl, abych začala bojovat tak mladá."

Kyle jen pokrčil zatímco se na ni díval otcovským úsměvem. Allison se zašklebila.

"A Lauren?" John ji pobízel. To jméno mu znělo povědomě. Byla jedna ze seznamu ? Jedna, kterou jeho matka zachránila ?

"Je pro nás lékařka," Allison odpověděla. "Jedna z nejlepších."

Nyní, když znal celý příběh konečně pochopil, co se děje. Odpor naději ztrácel, jejich důvěra byla rozbita všemi silami Skynetu: zpustošení Soudného dne, hrůzný pracovní tábor a nový Terminátor s kůží kde měl předtím jen kov nastavil lidi na vysokou pohotovost, věděl že stroje ukázali, že mohou vypadat jako někdo. Normální člověk, náš přítel, náš spojenec. A samozřejmě T-888, která se objevovalo mezi dvěma největšími odporovými sílami účinně rozdělil Skynet na dva.

Ještě tady mám úkol, uvědomil si John, zatnul pevně pěsti. Mohu dát všechno do pořádku. Dnes je ten den.

Žádný osud, jen to co si udělám.

http://i.nahraj.to/f/93r.jpg
"Because it's only when you're tested that you truly discover who you are. And it's only when you're tested that you discover who you can be. The person that you want to be does exist, somewhere in the other side of hard work and faith, and belief and beyond the heartache and fear of what life has".

3 Naposledy upravil: merlin131 (19.8.2010 19:27:26)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

3. kapitola                                                    Born to Watch -  Zrodený k pozorovaniu

John Connor sa oprel lôžko, ťažko vzdychajúc. Jeho myseľ stále prekypovala otázkami, ktoré boli položené od jeho časového skoku. Najväčšia z nich, samozrejme bola, ako nájsť Johna Henryho a Cameronin čip. Toto bolo jeho hlavnou prioritou, prečo nasledoval Weaverovú do budúcnosti.

Narazil som na teba naprieč časom, Cameron. Milujem ťa.

Druhá otázky skoro rovnako dôležitá, ako presvedčiť Kyla a Dereka, že hovorí pravdu. A nie len to, ale ako sa stať budúcim vodcom a priniesť nádej späť rozdrobenému odporu.

Niečo lesklé a kovové spadlo zo svietidla nad posteľou a on cukol späť k stene, pozorujúc prekvapene ako sa kovová kvapka na podlahe materializuje do formy Weaverovej. Ako náhle John prekonal počiatočný šok, začal sa v ňom rodiť náhly hnev, keď si spomenul, že Weaverová ho opustila keď prišiel.

„Kam si šla?“ opýtal sa. Bolo zlé veriť jej? Čo ak tajne pracuje so Skynet-om? Mala jeho matka pravdu celý čas?

„Skrývala som sa,“ jednoducho odpovedala Weaverová. „Odpor by ťa rozhodne nenechal nažive, ak by ťa videl cestovať so strojom. To sa zatiaľ nestalo.

John zvraštil obočie. „Čo nie?“

„Ty, preprogramúvaš stroje a udržiavaš ich v tvojich táboroch

John roztvoril päsť a pozrel sa dole na čip v jeho ruke, čip ktorý zobral z padlej 888-čky v tábore. Ako spoznám kedy začať? Musel sa uistiť, že bude schopný opraviť Cameron keď nastane čas a jeho vlastné slová sa vrátili k nemu: Skynet nesmie chcieť preprogramovať ma v budúcnosti.

„Teraz nemôžem začať,“ ticho povedal. „Nie kým ju nezískam späť.“ Nemohol riskovať, žiadnu šancu.

Weaverová sa na neho zvedavo pozrela, ako by sa divila, ked prišiel k tomuto šialenému nápadu. „Staviaš sám seba do nevýhody.“

„Nie,“ opakoval John pevne, verím tomu tým viac, čím viac o tom premýšľam. „Je to ako to má byť. Keď som bol v roku 2009, bol poslaný terminátor na Dr. Shermana. Cameron ho porazila, ale keď som skúmal čip, sám sa zničil.

John sa zastavil, zdvihnúc CPU 888-čky. „Niekedy po začatí preprogramovávania, Skynet si uvedomí čoho som schopný a pokúsi sa ma zataviť, výrobou samodeštrukčných čipov. Ak začnem preprogramúvať teraz, v čase keď sa znova ukazuje Cameron....jej čip môže byť samodeštrukčný....“ Cítil sa ako chorý, keď na to pomyslel a neústupne zavrtel hlavou. „Nie, všetko sa stane ako sa má. Možno Cameron bola môj prvý preprogramovaný čip v originálnej časovej línii. A Cameron bude prvá tiež teraz.

„Keď už hovoríme o všetkom čo sa deje ako sa má,“ začala Weaverová. „Musíš nájsť ostatných ľudí a zjednotiť odpor. V súlade s časovou osou spätne, eventuálne vyhrať vojnu, musíš sa stať vodcom odporu.

„Prečo ja?“ zamumlal. „Som si istý, že Kyle a Derek by boli rovnako dobrý vodcovia ak by chceli.“

„Nie,“ povedala Weaver, pevným a veliteľským tónom. „Máš to byť ty. Neskôr to pochopíš.“

Nebol si istý že to chce vedieť. „Ale Kyle a Derek sú vojaci,“ protestoval John. „Už bojujú roky.  Nezostanú náhle na chvoste a nebudú prijímať rozkazy od dieťaťa. Pochybujem, že vôbec verili môjmu príbehu. Sakra, ja sám by som neveril svojmu príbehu.“

„Nie každý ti verí,“ odpovedala mysteriózne Weaverová.

Johnovou mysľou zableslo na Allison, ako mala Weaverová v úmysle, a zavrtel hlavou objasňujúc jej imidž. „Ako?“

„Predpokladám, že si hovoril o zariadení 888 ktoré Skynet zriadil,“ začala Weaverová. John na potvrdenie prikývol, a ona pokračovala. „Ako vieš, je to nebezpečná bariéra medzi Kylovým odporom a ostatnými ľuďmi. Zničiť a spojiť sa.

John sucho zakašľal. O koľko viac vádna mohla byť? Bolo to ako povedať nejakému bohatému magnátovy z mesta „to je krava, to mlieko.“ Poznal problém, nevedel ako ho vyriešiť. „Okay. Ako to mám spraviť?“

„Pomôžem ti,“ povedala Weaverová s milým úsmevom. „Budem.....rozptýlenie pre stroje. Dokonca John Henry by mohol asistovať.

Na to meno sa Johnove pery a oči zúžili. John Henry bol dôvod prečo tu bol. Dôvod Cameron bol mŕtvy. „Na koho strane je John Henry?“ spýtal sa cez zuby.

„Kľud,“ jednoducho povedala Weaverová. „Ako som povedala tvojej mame, postavila som niečo na boj so Skynetom. Môžeš vyhrať vojnu, ale nemôžeš vyhrať bez Johna Henryho. Prišiel vytvoriť frakciu strojov, ktoré nechcú, aby boli ľudia eliminovaný. Nechcú Skynet zničiť celkom. Chcú žiť v harmónii.

Nezáležalo na tom ak John Henry nejako bojoval proti Skynetu. „Chystám sa ho nájsť,“ chmúrne predniesol Johna. „Má jej čip.“

„Stretneš Johna Henryho už čoskoro,“ odpovedala Weaverová pokojne, nevnímajúc jeho hrozbu ani v najmenšom. „A ty ju uvidíš znova. Ale najprv, musíš naplniť svoj osud. Staň sa Johnom Connorom, vodcom, ešte raz.

John sa zhlboka nadýchol, časť jeho hnevu opadla. Weaverová mala pravdu, vedel to. Stále mal spraviť nejakú robotu. To bola jediná vec, ktorú mohol spraviť. Pretože Cameronine telo bolo preč. Dokonca ak získa jej čip späť, nemohol by spraviť nič, kým sa Cameron z tejto časovej osi neukáže. A ona by sa mala....jedine ak sa stane vodcom ako by mal byť.

„Čo sa stalo s mojou matkou?“ opýtal sa ticho. „Zrejme to nemohla zastaviť, ale ona....“ Zaváhal, obávajúc sa odpovede, ale napriek tomu to potreboval vedieť. „Prežila?“

„Sarah Connor zomrela dva roky po súdnom dni. Rakovina.“

John prehltol. Tak Cameron mala pravdu. Sarah bola skutočne chorá. Jeho matke nebola poskytnutá príležitosť odísť z boja. Nenávidela by to.

Weaverová na neho pozerala. „Som si istá, že uskladnila zbrane pre teba. Vedela kde skočíš. Pripravila by niekde bezpečný dom, nie?“

Johnove oči sa rozžiarili. „Púštny bezpečný dom! Je v podzemí v mieste kde vedeli, že by nemali spadnúť bomby. Vlastne, nemalo by to byť ďaleko, aj keď nájsť to by mohol byť problém, lebo veľa krajinných pamiatok je preč. Ale je to trochu s malou okľukou k továrni na T-888.“ Náhle sa mu začal utvárať plán. „Dala tam tony C4-ky. Mohli by vyhodiť továreň na 888-čky do vzduchu presne ako Cyberdyne. Možno sa im podarí získať aj nejaké nové zbrane.

Weaverová sa usmiala na jeho rastúce nadšenie. „Výborne, sprav svoju prácu.“


Počas čakania na bezpečnú noc, John začal zhromažďovať nejaké zásoby na cestu. Derek a Kyle boli skeptický, keď im povedal o svojom pláne, ale ani jeden sa nepokúšal ho zastaviť. V skutočnosti, predstavoval si, že by neboli smutný, keby ho videli ísť. 

Myslia si že som blázon, po tom všetkom vykrikovaní o minulosti a budúcnosti. Cestovanie častom zatiaľ neexistuje.

Zobral pušku zo zbrojnice, keď Allison vošla cez dvere, jej oči vyzerali spýtavo, a dokonca aj bolestivo. „Odchádzaš?“

Odmietol sa na ňu pozrieť. Opustiť Kyla a Dereka bolo dosť ťažké, ale opustiť ju.... „Mám úlohu, ktorú musím spraviť.“ Tiež si myslí, že si blázon, zlostne povedal sám sebe. Nikto nemohol počuť môj pokrútený príbeh o cestovaní časom a skutočne veriť, že som pri zmysloch. „Nečakám že to pochopíš.“

Bolestivý výraz, ktorý sa objavil na jej tvári, to spravil len horším. „Verím ti,“ povedala ticho, „pre to, čo za to stojí. Myslím že vieš veci. Myslím, že vieš ako spraviť veci správne.“

Naozaj? spýtal sa mrzuto sám seba. John si prehodil pušku cez plece a zamieril k dverám, ale ona ich zablokovala, naklonila hlavu, a uprene sa na neho dívala. „Kam ideš?“ spýtala sa.

Povzdychol si. Nemalo by jej to ublížiť, ak to povie? Koniec koncov, opustí jej tábor o niekoľko hodín. Najskôr ju už nikdy potom neuvidí. „Idem do bezpečného domu mojej matky, a potom pôjdem zničiť továreň na 888-čky a zjednotím odpor.

Nebol by prekvapený, keď sa začala smiať, alebo ho nazvala hlúpym, alebo len zostala ticho, mysliac, že je úplný blázon. Namiesto toho, na jeho veľké prekvapenie, jej oči sa rozšírili, nie v otázkach, ale v ustarostenom pohľade.

„Ideš sám?“

Nahol obočie. „Vidíš niekoho hlásiť sa ako dobrovoľníka na samovražednú misiu?“ Možno, že nakoniec by videla ako nemožne jeho úloha vyzerá.

Bola neochvejná. „Idem s tebou.“

Rýchlo a dôrazne zavrtel hlavou. „Nemôžem ťa posiť ťa o to.“

Allison jednoducho pokrčila plecami a usmiala sa. „Nemusíš sa.“

Predtým ako mohol argumentovať ďalší bod, prešla okolo neho a vzala ďalšiu zbraň. Márne sa snažil skryť úsmev. Mala ducha ktorého obdivoval, rovnako ako Cameronine vzdorovité odhodlanie a odvahu.

Musel priznať, rovnako neznášal byť pri nej, rovnako neznášal konflikt emócií, ktoré spôsobila, nenávidí svoje vzdialenie sa od nej.  Toto bola jediná vec, ktorá mu vtisla pochybnosti o jeho misii, len jediná vec pre ktorú zvažoval zostať v tábore Reesovcov. Musel opustiť Kylea a Dereka, áno. Ale mal skutočne obavy...a bol sklamaný....čo sa týka jej opustenia.

Ale cítil ešte horšie ten pocit, ak sa zraní pri jeho stráži.

„Si si istá?“ protestoval. „Bude to nebezpečné.“

Uškrnula sa. „Smejem sa tvárou v tvár nebezpečenstvu.“

„Ale nemáš tu nejakú prácu? Mala by si sa spýtať Generála Reesa.“

Allison odfrkla. „Oh, prosím. Milujem muža smrti, ale nie je skutočný generál. Nasledujeme ho pretože vždy vedel, čo je najlepšie.

„Čo ak si myslí, že je nalepšie pre teba zostať tu?“ čelil John.

Usmiala sa. „To je, keď sme mu pripomenuli, že to technicky nie je jeho starosť.“

John zavrel oči. „Chlapci, nemáte disciplínu,“ zvatipkoval. „Niet divu, že Skynet vyhráva.“

Triezvo sa na neho pozrela. „Možno nevyhrávame pretože nemáme správnu osobu vo vedení.“

John sa zhlboka nadýchol. Má pravdu, samozrejme, ale bol prekvapený že mu verila tak ľahko. Tak verila. Čo povedala jeho matka, predtým ako bola zavretá do väzenia?

Nikomu nemôžeš veriť.

To bol jej svet. V tejto budúcnosti, dôvera je podstatná. Bolo to všetko čo mali. A to bol čiastočný dôvod, prečo bol odpor otrasený. Prečo Skynet začal posielať terminátorov, ktorý vyzerali ako dôveryhodný spojenci, ľudia stratili vieru....a nádej.

Ale Allison. Mala pravdu. Bola skutočne svetlým bodom v odboji. Ako Kyle povedal, nikdy nepredpokladá to najhoršie. Sotva ho spozala a skutočne verila každému slovu, ktoré povedal, bola ochotná nasledovať ho do pazúrov smrti aby zmenila a zastavila teror Skynetu.

Bola jediná, kto mu veril. Mal zomrieť predtým ako dovolí aby sa jej niečo stalo. Dvere zbrojice sa otvorili a vstúpili bratia Reesovci, Kyle si s úľavou povzdychol keď uvidel Allison.

„Hľadal som vás všade,“ pvedal. „Čo tu robíte?“

Allison ukázala na zbraň v jej ruke. „Ako to vyzerá?“ spýtala sa jedovato.

„Vyzerá to ako by ste sa balili na cestu,“ odpovedal Derek chladne. „Čo nevieme prečo. Skrývame sa hlboko, odkedy Terminátor zaútočil.

John odolal nutkaniu pozrieť sa mu do očí. Mal veľa práce a šiel zmeniť zberbu odboja na plnohodnotnú armádu.  Toto „skryť sa hlboko“ a utekať nebola myšlienka, ako strýka poznal.

„Chystáme sa uzavrieť továreň na 888-čky,“ vysvetlila Allison.

Kylove oči sa rozšírili prekvapením a Derekova tvár zčervenela, ako sa díval z Allison na Johna. „Ideš s ním?“ Na nejakú samovražednú úlohu?“

Allison držala vztýčenú hlavu. „Áno. Verím že John Connor je kľúč k zastaveniu Skynetu.“

Derek sa uškrnul. „Nie, myslíš, že je roztomilý.“

Allison očervenela a Kyle sa obrátil pohľadom na jeho staršieho brat, potom späť na Allison.

„Niesi môj otec,“ pripomenula mu ticho Allison. Kylov výraz sa zemnil v šok a Allison zavrela oči, a zhlboka sa nadýchla. „Pozri, John má pravdu.“ Nemôžeme stále utekať. Musíme bojovať spolu. Spojený stojíme, rozdelený padáme.“

„To je zlý nápad. Je to nebezpečné. Nemôžem ťa nechať ísť.“

„Kto to povedal?“ spýtal sa Derek.

„John. Povedal, že je to dobré motto.“

Kyle si vymenil pohľad s Derekom. „Možno to dieťa vie viac ako si myslíme. Bol batoľa v súdny deň, ako by si mohol pamätať hovoriť takto?“

„Alebo to počul od niekoho kto žil pred súdnym dňom,“ odsekol krátko Derek, civiac na Johna. „Tak, čo ak pozná motto z minulosti?  To nič nedokazuje. Neverím mu. A, Allison, ak pôjdeš s ním, si zapísaná do pracovného tábora Skynetu....alebo na čosi horšie.“

John sa narovnal. „Nedovolím aby sa jej niečo stalo.“

Kyle si zahrihol do pery, váhajúc, zatiaľ čo Derek pokračoval. John sa cítil trochu nesvoj, uvedomujúc si po prvý krát ako znepokojený jeho strýko začína súťažiť. Cameron sa vždy darilo lepšie ako mne.

„Dobre,“ ochabol Kyle, s povzdychom. „Ale...buď opatrná.“

Na Allisoninej tvári sa objavil široký úsmev a rýchlo objala Kylea pred upustením jej vaku. Kylov pohľad ľahko našiel Johna a on vykonal krok pvpred, pričom znížil hlas, aby ho Allison nemohla počuť. „Ak sa pokúsiš o niečo alebo ak sa jej niečo stane, nevracaj sa späť.“

John vážne prikývol, aj keď cítil podivnú zmes pocitov. Bolo to prvý krát, čo mu otec dal prednášku. Samozrejme, tiež takto videl otca prvý krát. A Kyle nevedel kto on bol.

„Môžete sa pohybovať za súmraku,“ Kyle skončil a obrátil sa k odchodu.“


John opatrne otvoril dvere, nahliadol do temnoty, ale nezbadal žiadnu hliadku Terminátora. Allison sa zakrádala za ním, mávajúc Kyleovi, kým mladší Reese zavrel dvere bunkra a John pomohol zakryť vstup kusmi ocele a suťe.

„Dobre,“ zašepka. „Musíme sa dostať do bezpečného domu pred svitaním. Malo by to byť presne medzi nami a továrňou na 888-čky, len trochu okľukou.

Kráčali celé hodiny, našľapujúc zľahka na zvyšky budov, cez vyblednuté lebky. John ťažko prehltol. Vo všetkých jeho najdivšých snoch, si nikdy nepredstavoval budúcnosť ako toto. Skynet zničil všetko. Vidiac zničenie na vlastné oči len slúžilo ako náplň pre jeho odhodlanie. Musím to zastaviť.

„Povedz mi o nej,“ ozvala sa Allison, konverzačným tónom

John sa nepotreboval spýtať o kom hovorí. Už len myšlienka priniesla novú vlnu trápenia. „Čo mám povedať?“ sptýal sa mrzuto. „Je mŕtva.“

„Niekedy je dobré hovoriť o veciach.“

„Niekedy nie je.“ Zvýšil tempo, odchádzajúc od nej, a dúfal, že stratí záujem. Miesto toho Allison spomalila a zastavila.

„Prepáč,“ zavolala

John zastavil, zavrel oči, upokojil sa a otočil sa. „Nie je to tvoja chyba.“

Jej tvár bola napätá a rozrušená. „Prepáč, že vyzerám ako ona, že ti ju pripomínam. Prepáč, že ťa to bolí.“

Zťažka prehltol, bojujúc s knedlíkom v krku. „Som v poriadku.“

Našťasie upustila od tohto objektu záujmu a pokračovali v tichu, Johnove myšlienky rástli na intenzite. Zamračil sa, majúc pocit, že ublížil Allisoninim citom, ktoré sa tak krížili s jeho. Nebolo by pre neho dobré prísť o ňu, zvlášť pred veľkou úlohou.

Bez ohľadu na to ako vyzerá.

„Prišla z budúcnosti,“ ozval sa sledujúc ju obrátene so záujmom a malým prekvapením. „Volala sa Cameron,“ Objasnil.“ Hovorila so mnou o budúcom Johnovi, ja....“ stíchol, náhly zásah jeho slov ho zasialoh ako rana do žalúdka.

Allison podišla o krok bližšie. „Čo?“ povzbudzovala.

„Je to len....celý môj život bol o premýšľaní môjho budúceho ja. Bolo to ako by to bola celkom odlišná osoba. Tu som bol ja John a tu bol budúci John. Ale teraz...ja som budúci John. Som budúci John a som minulý John.“ Zavrtel pomaly hlavou. Nie, žiaden z nich bolo pravdou.

„Som len John,“ uvedomil si.

Zľahka sa usmial, keď si ho prezerala.

„Bola ako ty,“ pokračoval. Mala pravdu, skutočne. Rozprávanie o Cameron truchu zmiernilo jeho bolesť. „Vzdorovať, určuje divokosť. Musím priznať, že máš lepší zmysel pre humor.“ Allison sa uškrnula, čo je ďalšia vlastnosť ktorú na Cameroninej tvári nevidel. „A smeješ sa viac,“ dodal. „Ak by som to očakával od niekoho v budúcnosti, si to ty.“

Allisonin úsmev sa rozšíril a pokrčila plecami. „Ako povedal Kyle, niekto musí uržiavať optimizmus nažive. Ak nemáme nádej....nemáme nič.“

„Všetci ostatný, zdá sa, stratili nádej,“ podotkol.

„Chce to len jednu osobu, ktorá to zmení.“

„Prečo si šla somnou?“ opýtal sa. „Veríš, že ja im môžem priniesť nádej?“

Pozrel do jej očí, potvrdzujúcich jej prechádzajúce slová. „Áno.“

„Budeš sám,“ zamrmlal. „Viem, že Kyle a Derek mi neveria. Potrebujú dôkaz, ktorý nemám.

Ako im mal dokázať svoj príbeh?

„Je tu niekto koho stretol v 2009 a mohol by ho tu poznať?“ navrhla Allison.

John  sa chystal zavrtieť hlavou v odpoveď nie, keď si spomenul, „Martin Bedell.“

„Bedell?“ zopakovala a Allison a zamračila sa. Zdalo sa mu, začul nejaké uznanie.

„Poznáš ho?“

Zvraštila tvár, ako sa skúšal spomenúť si. „Znie to povedome, ale nemyslím, že je v našom tábore. Pozná ťa?“

„No, mohol by jednoznačne potvrdiť cestovanie v čase. Pokiaľ ide o vedenie ľudstva, len on vie čo počul odo mňa a od Dereka.“

Nie je žiadny spôsob dokázať teraz, čo sa ešte nestalo. To bolo nemožné. Jediné čo mohol spraviť, bolo ukázať im, že je hodný titulu vodcu, a nechať ich nech sa rozhodnú.

Pokračovali v chôdzi, zatiaľ čo John monitoroval vzdialenosť a čas ktorý prešli. Rýchlo zapol baterku na preskenovanie okolia a po desiatich sekunádch ju vypol. Nemohol riskovať upozornenie hliadky Terminátora svetlom.

„Je to o dosť ťažšie s všetkými troskami okolo,“ zamumlal John s úškrnom. Zrazu bol vďačný za to, ako ho mama nútila pamätať si všetky možné cesty do bezpečného domu.

„Vieš, toto technicky nie je púšť,“ pripomenula Allison.

„Bývala,“ odpovedal John pokrčením ramien. „A bezpečný dom nebol presne uprostred púšte. Mal by byť......vlastne niekde tu.“

Urobil niekoľko krokov dopredu a zavadil nohou o niečo tvrdé, skryté pod nánosom piesku a špiny. Odhrnul ho preč a skúsil otvoriť dvere do podzemia bezpečného domu, ťahajúc odpaky a suť prevyšujúce dvere, keď sa zavreli. Museli zabezpečiť, aby bolo miesto ukryté.

Allison sa zrovna rozhliadala po bezpečnom dome. Nebol veľmi veľký, ale boli tam nazhromaždené výbušniny, zrane, granáty. Do veľkej miery, niečo užitočné. Skrýša bola určite zväčšená, odkedy ju John videl naposledy.

Otvoril skrňu a našiel neotvorený balíček krumkavého Cheetos. Smutne sa usmial. Povedal matke, že to boli jeho obľúbené chrumky.

Aj keby boli 13 rokov staré.

„Wow,“ povedala Allison, a zdvihla balíček C4 z police. „Tvoja mama bola určite pripravená.“

„Áno, bola, mala dostatok času,“ odpovedal jednoducho John, skladajúc balíčky do batohu. Budú ich potrebovať na zničenie zariadení T-888. „Skúšala zastaviť Skynet, ešte skôr ako som sa narodil.

John zdvihol futuristicky vyzerajúcu zbraň, študujúc ako bola vyrobená a nízko umiestnené mieridlá. „Fázová plazmová puška. Spravíme nejaké škody. Je to perfektné.“

Allison prešla k malej nádobe v rohu a zdvihla veko. „Čo je toto?“

John podišiel bližšie a pozrel na to, skoro mu vyrazilo dych, keď to študoval. „To je moje. Zachovala to.“

Vo vnútri krabice bolo všetko, čo vzal so sebou z domu v LA County, keď sa pripravovali na presun do bezpečného domu. Vyzeralo to takmer nedotknuto zobral niekoľko kusov oblečenia. Jeho srdce sa rozbúchalo keď uvidel čo je ešte na dne krabice.

Náhrdelník čo mu dala Cameron.

Vreckové hodiny s deštrukčným spínačom. Vytiahol ho von, hojdajúc ho v ruke, jeho myseľ automaticky prešla späť do toho okamihu. Cameron mu dala náhrdelník na krk, s upokojujúcim úsmevom.

Prečo by som ťa chcel zabiť?

„Čo je to?“ spýtala sa Allison, všimnúc si náhrdelník.

Nedokázal jej povedať o rozbuške. Nemohla vedieť, že bol zamilovaný  do kyborga. Do nej, stroja, ktorý bol stále nepriateľ. Mal pocit, že väčšina bojovníkov odboja cíti aj práve toto teraz.

„Sú to vreckové hodinky,“ rýchlo povedal.

Nadvihla obočie, „Čo?“

„Hodinky,“ zopakoval, skôr ako si uvedomil, že si zrejme nepamätá čo hodinky boli. „Má mi to povedať čas.“

Bezmocne pokrčila plceami. „O-kay. Tak koľko je hodín?“

John otvoril hodinky, pozrel ešte raz na červené tlačidlo vo vnútri. Čas na nájdenie Cameron. „Neviem,“ povedal nahlas. „Sú rozbité.“

Zavesil si hodinky na krk a zastrčil si ich pod pošeľu pred tým ako siahol späť do krabice. Vytiahol malú štvorcovu fotografiu, ktorú zobral z Ellisonovho domu keď on a Cammeron konfrontovali agenta FBI ohľadom krádeže Cromartieho tela.

John sa zviezol na podlahu, civiac na fotku jeho mamy, zhlboka sa nadýchnuc. Oh, mami, prajem si aby si tu bola. Vždy si vedela, čo treba spraviť.

Allison prišla bližšie a sadla si vedľa neho a pozerala sa na neho spýtavo. „Čo sa deje?“

John zavrtel hlavou, s očami upretými na fotku. „Nebudeš mi veriť...ale vytvoril som časový paradox, čo sa stane v budúcnosti, má vplyv na minulosť.“ Povzdychol si. „Je to komplikované. Pre jednu vec....Kyle Reese je môj otec.“

Jej oči sa rozšírili. „Tvoj....otec?“ zopakovala. „Ako je to.....narodil si sa skôr ako on.“

„To je paradox,“ vysvetlil John. „V určitom bode som ho poslal späť v čase na ochranu mojej mamy pred zabitím a myslím že sa našli. Počali ma tesne pred jeho smrťou. V minulosti. Teraz sa musím uistiť, že sa to stane.“

Allison sa oprela späť, a zamyslene sa zamračila. „Tak, ty potrebuješ spojiť svojho otca so svojou matkou aby si sa mohol narodiť?“

John by prisahal, že počul v jej hlave skepsu. „Ak mi neveríš....“

„Nie, nie, verím ti,“ opravila sa. „Len je to...“ spravil tvár. „ ....divné.“

„Vitaj v mojom svete,“ zhodnotil John. „Teraz sa musím uistiť, že Kyle je ten kto pôjde späť. Musím sa uistiť, že sa zamiluje do mojej matky, ešte skôr ako sa s ňou stretne.“

Mohol sa smiať sám sebe. Aké je to originálne? Ako sa môžem zamilovať do ženy, keď verím že je mŕtva? Do matky Johna Connora. Ako to mám spraviť?“ spýtal sa bezmocným pokrčením ramien.. „On ani nevie ako vyzerá.“

Allison ukázala na fotografiu v jeho ruke. „Tak mu daj túto fotku.“

„A čo povedať?“ John sa pousmial. „Tu je obrázok mojej mamy? Možno sa ti bude páčiť?“

„Len povedz, prinesie ti veľa šťastia...ako strážny aniel.“ Allison sa usmiala a Johnovi jej nápad začal dávať zmysel.

„Okay,“ súhlasil, strčiac si obrázok do vrecka. „Nie je to ako by som mohol zničiť časovú os, viac ako som práve spravil.

Allison pohodila hlavou a pozrela na neho. „Nemyslím že zničíš časovú os. Myslím, že si tu práve teraz z nejakého dôvodu.“

John zadržal jej pohľad na chvíľu, kým sa pozrela preč, zahryzol si do pery. Vedel že za ním bol skrytý význam slov. Mala ho rada. Ak by neskočil naprieč časom, nikdy by ju nestretol. Bol by o trinásť rokov sarší ako ona.

„Čo spravíme teraz?“ ticho sa opýtala.

„Počkáme na rúško tmy,“ odpovedal. „Potom budeme pokračovať do zariadenia na 888-čky.

„Čo sa stane ak nás Terminátor nájde?“

„Kričať?“ odpovedal John s pokrčenými ramenami.

„Myslím to vážne.“

Otočil hlavu k nej, s vážnymi očami. „Nepripustím aby sa ti niečo stalo. Sľubujem“

Usmiala sa predtým ako si ľahla na podlahu. „Dobre. Nechcem premýšľať o tom, čo by ti Kyle spravil ak by si pripustil.“ Otvorila jeno oko a pozrela na neho. „Nejdeš spať?“

Pokrčil ramenami. „Budem strážiť. Nie som unavený.“

Možno jeho telo bolo nastavené na denný čas v roku 2024. Hodiny bdelého stavu boli efektívne obrátené: spať vo dne, vstávať v noci. Bol stále v stave vstávať na nočné. A samozrejme, časové oneskorenie môže tiež byť dobrým dôvodom.

Ale Kyle-ove slová ho prenasledovali. Ak sa jej niečo stane....John neústupne zavrtel hlavou. Nenechá odísť jej strážcu, nepripustí aby sa niečo Allison stalo. Bude dávať pozor. Pretože tu dole, v podzemí, v jeho skrytom bezpečnom dome, neboli v bezpečí.

Nikto nebol v bezpečí. To bolo motto jej matky, jej príručka životom. To bola tiež jeho príručka života. Nikto nebol nikdy a nikde v bezpečí. Bolo to tak ako to muselo byť.

Jeden musí strážiť, zatiaľ čo jeden musí spať.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

4 Naposledy upravil: Blackdejd (7.3.2010 12:02:52)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

Kapitola 4.                                                              Born to Rise - Zrozen k Povstání

"Hele, podívej, vidím odsud továrnu," promluvila Allison tlumeným hlasem. Johnovi nohy ho boleli od doby, co přešli kopec, vlasy měl slepené potem a těžce dýchal z celonoční cesty.

"Už bylo načase," zamumla. "Skoro už svítá."

Navzdory skutečnosti, že odešli z bezpečného domu, jakmile se setmělo, vrátily se na místo, odkud šli oklikou. Začala cesta do továrny. John vůbec nevěděl, kam jde, ale Kyle mu zadal směr a Allison vypadala, že zná hlavní oblast poměrně dobře.

Allison si vzala svoji část hlídky minulou noc (nebo ráno) a John zoufale potřeboval trochu odpočinku. Místo toho se přistihnul, jak přemýšlí, sužovala ho noční můra toho, co John Henry udělal Cameron, tu absolutní hrůzu a bezmoc co John cítil, když vstoupil do suterénu, kde našel Cameron bez čipu. Její slova si opakuje pořád znova a znova, každé zopakování mu trhalo srdce.

OMLOUVÁM SE JOHNE.   OMLOUVÁM SE JOHNE.   OMLOUVÁM SE JOHNE.

Musel vykřikovat její jméno ze spaní, protože Allison ho náhle třesením probudila, tvář naplněnou úzkostí. Viděl jak nad ním stojí, a skoro udělal tu chybu, že jí znova nazval Cameron. Místo toho se pomalu posadil, pevně zavřel oči a snažil se na ni nedívat.

John skoro zakopnul o hromadu sutin a rychle zahnal vzpomínky pryč, aby se mohl soustředit. Bylo znepokující myslet si, že by mu Cameron pomohla ji najít. K tomu, že potřeboval weavrovou, a weavrová ho potřebovala ke sjednocení lidí, na zničení této továrny. Potřeboval se soustředit na své poslání.

Jak postupovali přes hromadu trosek, John zahlédl něco, co ho zmrazilo na místě, a jeho krk vyschnul. Čtyři hlavy nabodnuté na kůly zapíchlé v zemi. Varování pro všechny lidi, kteří by chtěli přijít blíž.

Johnuv žaludek byl zkroucený při tomto hrůzném pohledu. Uslyšel tichý vzdech od Allison, a obrátil se k ní aby viděl jak si zakrývala pusu, a její oči plné hrůzy a strachu, když se od něj odvrátila, zvracela.

Když se john přiblížil, aby jí položil jemně ruku na rameno, trhla sebou, když si to uvědomila, třásla se vzlyky. Cítil se naprosto příšerně. Toto neměla vidět. Nikdo by to neměl vidět...

"Jsi v pořádku?" Tiše se zeptal.

Allison se pomalu otočila k němu, těžce dýchající. Viděl jak jí slzy stékají po tváři a zavřela oči. "Ano... já jen... znala jsem ty lidi... to..."

Všděl, jak se asi cítila a srdce mu škublo. "Omlouvám se. Já... Neměl jsem tě sem přivádět."

"Ne," odpověděla naústupně, rychle vstala, oči odvrácené od děsivé scenérie. "To... to je důležité. Já jsem... já jsem v pořádku."

John zaváhal, ale její tvář byla znovu silná a odhodlaná. Mněl vědět, že se to stane. Kyle mu řekl o hlídce, která byla zabita, o tom příšerném varování. Měl si uvědomit, že tyto lidi Allison mohla znát.

Chvilku přemýšlel, jak by to vzal, kdyby to tam byli jeho přátelé. Co kdyby to byli hlavy Kyle, Dereka, Sáry a Cameron? Byl si jistý, že by se rozpadl.

"Je mi to líto, Allison," zašeptal. "Je mi to líto."

Rychle zavrtěla hlavou. "Je to vina Skynetu, ne tvoje. To je důvod, proč musíme zničit tu továrnu. Musíme se ujistit, že se to nebude opakovat." V jejím hlase bylo odhodlání. Byla šokována, to věděl, ale to ji jen utvrdilo v zastavení zla, které to způsobilo. Obdivoval to.

"Pojďme," řekla.

John by ji už následoval, kdyby neuviděl pohyb v dálce.

Jeho mysl instiktivně vykřikla: TERMINÁTOR!

John bez rozmyslu zareagoval, jen zlomek vteřiny poté, co uviděl stroj v dálce. Stáhnul Allison k zemi a oba se schovali mezi sutiny a zkázu.

Těžce dopadli do prachu, a John byl neuvěřitelně vděčný, že kolem nich nebyly žádné kousky kovu, jejichž cinkot by mohl upozornit Terminátora na jejich přítomnost.

Srdce mu bušilo divoce v uších, když pozorně nahlédl na hromadu, ale terminátor pokračoval v cestě, a John si s úlevou oddechl, než si poprvé uvědomil, že je na Allison v poněkud nepříjemné pozici. Allisoniny oči se mírně rozšířili, zřejmě si uvědomila stejnou věc. John ucítil, jak se jeho tvář červená rozpaky, když se odsunul pryč.

Proč se takhle cítí? Miluje Cameron! A přesto, další část mu oznamovala, že Cameron ještě ani neexistuje. Věděl, hluboko ve svém srdci, že Cameron a Allison nikdy současně neexistovali. Mněl buďto jednu, nebo druhou. Bylo pro něj opravdu tak špatné starat se příliš o Allison? Nezrazoval Cameron?

Bylo to, jak se cítil stejné, jako když se lidé znovu ožení po ztrátě své první lásky? Cítili se někdy tak, jako by to byl druh zrady milovat někoho dalšího? Samozřejmě, jeho situace je mnohem odlišnější. Jeho situace byla mnohem složitější. Miloval Cameron, nyní je pryč, ale vrátí se. Prostě dosud neexistovala. Znamená to technicky, že je právě teď mrtvá? Nebo jí lze považovat za... nezvěstnou?

Položil si ruku na hlavu, zasténal. Cestování časem může opravdu udělat zmatek v hlavě.
Přiblížili se k zařízení, a JOhn spatřil Terminátora znovu, tentokrát se vracel. John tiše zvedl plazmovou pušku, přesně zamířil na pravou stranu hlavy, a vystřelil.

Modrý paprsek odstřelil obrovský podíl z lebky terminátora,jeho tělo těžce dopadlo na zem. John spěchal k pozůstatku, vytahujíc nůž, než uviděl, že byl čip skutečně zničen

Pohlédl na Allison, pak dolů na svou pušku. "Opravdu dobrá zbraň. Vše co jsme mněli v mé době, byla 9 mm a..." Cameron, dodal v duchu. Ona byla jejich největší přednost, jeho nejvěrnější spojenec.

"A co?" Allison šťouchla.

John rychle pátral ve svém mozku. Myslím brokovnice... "Brokovnice," zaimprovizoval.

"Wow, Primitivní," souhlasila.

John pokrčil rameny, než šel ke dveřím do objektu, pušku v pohotovosti. Né, že by to pomohlo, kdyby byli přepadení celou četou T-888, s jejich vlastními zbraněmi.

On a Allison vlezli do zařízení, našlapovali lehce a opatrně. Měl rychlý puls, byl k smrti vyděšený, že se t-888 zničehonic objeví za nimi, i když zatím neviděl ani jednu.

Ve skutečnosti, neviděl žádné. Jsme na správném místě?

Dřív, než mohl uvažovat nad nedostatkem odporu, pár malých výbuchů přišlo od západního konce areálu, nepochybně tah zbývajících t-888 od místa, kde byl John s Allison.

"Co to bylo?" Ptala se Allison s očima dokořán.

Je tu pouze jedno vysvětlení pro to. Pomalu se šířil Johnův úsměv po celé tváři. "Moje rozptýlení."

Allison vypadala mírně zapůsobená, ale také nepochybně zmatená, jak si vyložit toto tak-zvané rozptýlení.

"Dobře," řekl John, vytahující balíčky C4. "Pojďmě to rozmístit."

Pohybovali se rychle a naléhavě, hlouběji do srdce zařízení, jak šli rozmisťovali C4 nálože. Slyšel rozruch z opačného konce, doprovázený několika menšími výbuchy.

Cesta k odchodu, Weaver, pomyslel si samolibě. kov proti kovu. Krátce zapřemýšlel, jestli byla Cathreen Weaver na všechny 888 sama, nebo jestli ji někdo z odporu Johna Henryho přišel na pomoc. Popravdě řečeno, věřil Weavrové, pravděpodobně by stačila na všechny 888 sama, ale tak jako tak, celý boj stroje proti stroji byl bizarní myšlenka. Popravdě, celé toto povstání strojů bylo docela obtížné spolknout.

Odložil poslední nálož dolů, když t-888 s tváří Vicka Chamberlaina přišla zpoza rohu, oči cílené na Allison, která stála asi metr blíže stroji na zabíjení. Johnovo srdce se skoro zastavilo, okamžitě věděl, že nebude mít dostatek času k nabití zbraně dřív, než Vick zabije Allison.

"Ne!" vykřikl, postavil se před ní, když Terminátor zvedl svoji zbraň. Jeho instinkty křičeli na protest, léta tréninku mu říkali ať utíká, než aby se nechal zabít, musel počítat s oběťmi

Ale jeho srdce vyhrálo. Jednou viděl Cameron umírat. Nedokázal by snést to, aby umřela znova.

Podíval se do chladných očí Vicka Terminátora. Zamířil zbraň ještě jednou, ale předtím než vystřelil, něco stříbrného ho probodlo zezadu. 888 spadla na zem a John před sebou spatřil známou tvář.

"Weavrová," zvolal.

paže z tekutého kovu se pomalu zformovala zpátky do podoby lidské ruky. John střelil pohledem po Allison, jejíž vytřeštěné oči byly v šoku, dívala se z mrtvého terminátora na zemi, s dírou v trupu, na teď už lidskou ruku weavrové a nakonec na jeji nehybnou tvář.

"Co to je?" vydechla, přičemž instinktivně ustoupila o krok zpět.

"Tekutý kov," odpověděl jednoduše. "Už jsem ti o to říkal. Ona je na naší straně."

Allisoniny oči se rozšířily překvapením. "Nekteré stroje vám pomáhají?"

"Prčo ne?" Odpověděl John s trpkým pokrčením ramena, přemýšlející o zmínění Grays Kylem a Derekem. "Někteří lidé pomáhají strojům."

Vypadala stále nejistá, dokonce vyděšená. A mněla k tomu dobrý důvod. Strávila svůj život útěkem od těchto věcí, protože věděla, co udělali. Obecné přesvědčení bylo, že stroje byli zlé.
Ale lidé byli opak. Lidé byli spojenci, bez ohledu na to, jak staří, jak mladí, jak vypadali, kdo bývali, byli všichni spolu. Až na Grays. Zmatek by mohl pomalu slábnout, když dospěl ke stejnému závěru. Dobro a zlo existuje u všech druhů, dokonce i u strojů.

Byla chytrá, dal by jí to.

studené oči Weavrové zírali na Allison, dívka se nervózně ošívala. "Jdi umístit poslední nálož, ať zničíme toto zařízení," přikázala Weavrová.

Allison to nebylo třeba říkat dvakrát, šla chodbou umístit poslední nálož. Jakmile byla z dohledu, Weavrová přišla k Johnovi, oči zklamané a vyčítavé.

"To bylo hloupé," řekla Weavrová strohým hlasem. "Neměl jsi riskovat svůj život, aby jsi ji zachránil."

John nemusel slyšet přednášku, zvláště né od ní. Obočí kleslo ve vzdor. "Nestarej se."

"Nenech se zaslepit pocity kvůli jejímu kovovému protějšku," varovala Weavrová. "Ona není Cameron."

"Já vím," opáčil John skrz zuby. To ovšem neznamená, že se o ní nebude starat, ačkoli.

"Ona je postradatelná," pokračovala Weavrová.

"Nikdo není postradatelný," odsekl John rozhodně. "Nikdo. To je to, co mě liší od vás. Nikdo není postradatelný.

Weavrová zvedla obočí. "Samozřejmě, že jsou. Věřím, že tvoje matka říkávala: nikdo nezemře marně."

"To je něco jiného," trval na svém. "Nahraditelný znamená, že jsou jejich životy bezvýznamné, jako pěšáci ve hře. Ale to není pravda. Lidský život je posvátný, ale někdy jsou oběti nezbytné. Takže má pravdu. Nikdo neumírá marně. Vždy to je z nějakého důvodu. Vždycky to má nějaké zásluhy."

Allison přiběhla zpoza rohu. "Nastaveno," oznámila."Jsme připraveni k odpálení tohoto místa?"

John vrhl varovný pohled zpátky k Weavrové, než přikývl. "Jo, jdeme."

Weavrová šla před nimi, probodávající zbylé t-888 které přežil kovový masakr. "Jdi, Connore," řekla. "Setkáme se spolu jindy."

"Kde jsi..."

Zmizela dřív, než stačil dokončit svou větu. John se za ní zamračil. Kov. Možná se musela jít podívat na Johna Henryho. Ach, John chtěl, aby se už setkali. Jakmile sjednotí odpor, to je první věc, kterou musí udělat. Weavrová sjedná schůzku s Johnem Henrym.

John dá Cameronin čip zpátky, i kdyby to mněla být poslední věc, kterou udělá.

"Kam šla?" Allison se ozvala vedle něj. Skoro zapomněl, že vedle něho stála.

"Nevím," odpověděl upřímě John, tvář mu ztvrdla. "Ale vrátí se." Hodil si batoh přes rameno a zamířil ke dveřím. "Pojď, jdeme."

Jakmile byly dostatečně daleko od továrny, John se přikrčil za hromadu suti.

"Tady bychom mněli být v bezpečí před výbuchem," řekl.

Příliš blízko, Johne.

John se zamračil, zmateně se podíval na Allison, rozpoznal její hlas, ale nezdá se, že by mluvila. Kdo? Cameron? Teďka slyším její hlasy v hlavě? to musí být šílený pocit. Dále začne mít halucinace o ní. Letmý pohled na Allison mu připomněl, že tak nějak už halucinaci má.

Hlas v jeho hlavě se znovu ozval: Jsi 5,8 metrů uvnitř dosahu výbuchu.

Určitě Cameron, uvědomil si s naprostým úžasem. Jen Cameron by to řekla tak technicky. Sakra, jen Cameron by znala přesný dosah výbuchu v závislosti na množství C4, kterou umístili.

"Počkej," řekl nahlas. "Musíme jí ještě kousek." Allison se napřímila. "Myslela jsem, že je to bezpečné místo."

"Rozmyslel jsem si to," odpověděl jednoduše John. "pojdmě ještě takových deset metrů, pro jistotu." Vypadala trochu zmateně, ale jak navrhl. John našel útočiště v novém místě.

Dobré.

Cameronin hlas v jeho hlavě byl jemný, něžný, tón téměř totožný s tím, který použila, když jí vytahoval čip poprvé, když udělal správný řez.

John se zhluboka nadech a stiskl rozbušku. Okamžitě celá továrna explodovala, výbuch ničil zdi, oheň vychrlil z horní části zařízení, těžký kouř vylétl do vzduchu.

John cítil pocit vzrušení, které proletělo jeho tělem a usmál se. Zničením továrny se otevřelo více možností pro něj a lidi. produkce Skynetských T-888 byla pozastavena, a, v nejbližší době, by lidé spojili své síly. Jejich duše by byli obnovené, jejich naděje vzkříšené. Měl by se stát vůdcem a nakonec... by vyhráli.

John se usmál ještě víc.

"Příští zastávka... Odpor."

******************************
John a Allison procházeli troskami, tam, kde by druhá polovina odporu měla být. John neměl tušení, co hledal. Možná, že lidé budou mít hlídky venku. Doufejme, že ano, protože si nebyl jistý, jak by mohli najít skrytý vchod, který stroje nenajdou.

"Podívej," řekla tiše Allison po jeho boku, ukazující na stín v dálce. "Hlídka. Vypadá na člověka."

John tak jako tak připravil pušku. "Nemůže si být jistá," zamumlal. Hlídka je zpozorovala a namížila na ně zbraň.

"Stůj!" Vykřikl. Jeho zbraň a hlas se zachvěl a John okamžitě věděl, že je člověk.

John rychle odhodil zbraň na zem, zvedl ruce. "nejsme stroje. Jsme přátelé, část odporu z druhé strany."

Hlídač pohléd z Johna na Allison, ruce se mu třásli, když svíral zbraň."Terminátoři nechodí v párech. Jak se jmenujete?"

"John Connor. To je Allison Young. Nejsme stroje, jsme lidé. Jsme tady, abychom mluvili s někým, kdo to tu má na starosti."

Hlídač se zdál trochu klidnější, soudě podle jejich chování, že nebyli terminátory. "Pojďte se mnou. Rychle."

John a Allison následovali hlídku ke skrytému vchodu. Jakmile John uviděl vnitřek podzemního tábora, zjistil, že vypadá podobně jako Kylův. Tmavý a vlhký, s minimálním osvětlením. Hodně lidí zklamaně prosilo o potraviny a vodu.

"Počkej tady," řekl hlídač, vcházející do místnosti. John předpokládal, že má být stále jejich vůdcem. Soudě podle toho, jak vypadalo toto místo, a skutečnosti, že zde nebylo nadbytek vojáků, John usoudil, že jsou v podobné situaci jak Kyle. Z příliš mnoha proher z nich vyprchala naděje a vůle k boji.

O méně, než 30 vteřin později, vysoká postava vyšla z pokoje a John vykulil oči. Tvář byla samozřejmě starší, vrásčitá  a bojem zjizvená, ale rozeznával několik známých
znaků.

"Martin? Martin Bedell?"

Bedell rychle zamrkal a pokrčil nos, když se na johna podíval, "Connore? vypadáš..."

"Jinak?"

"Stejně," dokončil Martin. Jeho obličej byl zmatený. "Jak?"

"Dostal jsem se sem časem z roku 2009," vysvětlil John.

Martin vypadal skepticky. "Cestoval jsi časem? Tady? Proč bysto sakra dělal?"

John se odmlčel, uvědomil si, jak bláznivě musí vypadat když skočil z ráje do budoucnosti, zejména když moc dobře věděl, jaké hrůzy a zkáza příjdou. A ani John nebude vysvětlovat Martinu Bedellovi, že přišel do budoucnosti v zoufalém pokusu zachránit život kyborga, do kterého se zamiloval.

neexistoval způsob, jak to říct komukoli. Ani Allison. Nikdo by tomu nerozuměl. Jeho matka pochopila, že některé stroje pomáhají lidem, ale nemohla pochopit jeho zdrcující touhu milovat Cameron.

A když ani jeho vlastní matka nepříjme jeho rozhodnutí, jak by mohl někdo jiný?

"Jsem tady, abych sjednotil odpor," řekl. "Musíme bojovat proti strojům."

Bedell sevřel rty a zavrtěl hlavou. "Nemůžeme bojovat, Connore. Neexistuje způsob, jak bysme mohli vyhrát. Skynet na nás posílá více a více zbraní. S pracovnímy tábory a Graysi, neexistuje žádný způsob, jak bojovat proti strojům. Jediné, co můžeme dělat, je utíkat, a i tak, můžeme utíkat jen tak dlouho, než nás najdou."

"Takže jste sami rezignovali na váš osud?" odpověděl John naštvaně. Martin Bedell se nemůže vzdát. Martin byl trénován speciálně pro tento úkol, mněl pokračovat v Presidio Alto, kterou absolvoval a odešel do West Pointu, vše proto, aby mu mohl pomoci v budoucnosti."Vzdali jste se!"

"Já ne," odpověděl Bedell. "Alespoň ne úplně. Ale sám nic neudělám. Nemohu vést všechny lidi, ztratily vůli bojovat. Vědí, že jsme na straně poražených v této válce, a nevidí žádný důvod, jak můžou vyhrát."

"Můžeme vyhrát, pokud se spojíme," řekl John. "Derek a Kyle Reese mají na starosti velké kapsy odporu. Můžeme se s nimi setkat..."

"Derek..." zopakoval Bedell, lehce se usmál. John ucítil záchvěv lítosti. Derek kterého Bedell znal z P. Alto byl mrtev.

Konečně, Martin vzhlédl k Johnovi, pomalu vrtíc hlavou. "Nemůžeme jít. Už jsme ztratili příliš mnoho lidí, kteří se přiblížili příliš blízko zařízení z T-888."

Poprvé od doby, kdy byl v Bedellově táboře se John pousmál, jako dítě, které ví velké tajemství. Které svým způsobem udělal. "To zařízení jsem zničil."

V martinovi očích zaregistroval úžas a úctu zároveň. "Ty jsi...? Sám? Bedell se široce usmál. "Možná že opravdu chceš zachránit lidstvo."

John vážně přikývl. "To je můj osud. Můj úděl."

Zpráva o zničení továrny povzbudila Martinovu naději i náladu. John si uvědomil, že to byla asi nejlepší věc, která se odporu stala od vypuknutí století před třemi lety. Poprvé, Bedell pohlédl na Allison, která tiše stála za Johnem, sledujíc rozhovor.

"A ty jsi kdo?" Zeptal se Martin.

Allison vykročila vpřed, široce se usmívajíc, když natahovala ruku k Bedellovi
"Allison Young, spoluzachránce lidstva."

"Úžasné," řekl Bedell s úsměvem. Oči se podívali zpět na Johna. "Dobrá tedy, sejdeme se s Reesovými bratry.
****************
John vedl Martinovu skupinu setkat se s Kylem a Derekem, smutně sledoval, jak se Martinovi oči rozzářily uznáním, když viděli Dereka. Starší voják vykročil, široce se usmívající.

"Dereku" řekl, podával staršímu Reesovi ruku.

Derek potřásl Martinovi rukou, ale díval se na něj skepticky. "Já tě znám?"

Nejistota se objevila v Martinově tváři. "Martin Bedell."

Derek pokrčil rameny a podrážděně se podíval na Johna. "Proč mně všichni tvojí lidé znají a vědí, kdo jsem?" Obrátil se zpět k Bedellovi a podezřívavě si ho prohlížel. "Nikdy v životě jsem tě neviděl."

"Není to stejný Derek," pošeptal John Martinovi. "Derek kterého jsi znal zemřel, ten kterého jsem znal, zemřel."

Martin mlčel, když se snažil zpracovat tyto informace. Derek naklonil hlavu a pohlédl z Johna na Martina.

"Znáš Connora?" zeptal se.

Martin přikývl. "Zachranil mi život, když jsem byl na vojenské akademii Presidio Alto. John a ty." Zmateně se podíval na Johna, než se opravil, "teda, jiný Derek přišel do tábora a zastavil Terminátora, který se mně snažil zabít. Řekli mi, že mám zůstat a stát se vojákem, a když on vyroste, po konci světa se stane vůdcem lidstva.

Derek se ušklíbl. "taky ti to řekl, co?"

John otočil hlavu směrem ke dveřím, když uslyšel řinčení bot na podlaze. Kyle Reese přišel a vypadal mile překvapen hostem, kterého John přivedl.

"Martin?"

"Kyle?" Bedell vypadal stejně překvapeně. John nepředpokládal, že se ti dva znají. Konec konců, byli na dvou různých stranách odporu.

Dokonce i Allison vypadala překvapeně, pokrčila rameny a usmála se na Johna. "Jedna velká šťastná rodina."

"Ty taky znáš Kyle?" Zeptal se John Martina.

"Byl jsem s ním v Century," odpověděl Bedell. "Během útěku jsem mněl roztržený žaludek." Otřásl se a zavřel oči při traumatické vzpomínce. "Bylo to hrozné, nečekal jsem, že přežiju. Šest hodin... Tak dlouho jsem držel své vnitřnosti a přemýšlel jsem, jestli jsem udělal správně. Ale Kyle mně nenechal zemřít. Odnesl mně na zádech do nejbližšího tábora kde mně zašily. Dlužím mu svůj život."

Kyle se pousmál. "Každý by udělal to samé."

Ale John věděl, že to není pravda. Mněl pocit hrdosti uvnitř něj. Jeho otec byl skutečný hrdina, skutečný voják. Věděl, co stojí vítězství, ale neobětoval by na to životy svých kamarádů. John na okamžik zaváhal. Kyle by neobětoval životy mužů. Byl to důvod, proč odpor prohrával a Skynet vyhrával? John se stane tím, kdo bude muset obětovat životy pro vítězství? Je to důvod, proč se stane vůdcem on a ne Kyle?

Otřásl se chladem, z obětujícího vůdce se mu dělalo špatně.

"Proč jsi tady?" Zeptal se Kyle, zmateně se zamračil. "myslel jsem, že ses vrátil na druhou stranu odporu."

"Connor mně přivedl zpět," odpověděl Martin, kývl směrem k Johnovi. Kylovi oči se okamžitě podívali na Allison, která stála po boku Johna. Vrhl se k ní a přitáhl ji v objetí.

"Díky bohu, že jsi v bezpečí," zašeptal.

Pozorující toto shledání, John cítil záchvěv lítosti... a žárlivosti. Kyle byl jeho otec, ne Allison. Zda to věděl, nebo ne. Toužil říci všem pravdu, ale věděl, že nemůže riskovat ještě větší změny v časové ose. Pokud Kyle věděl o jejich příbuzenství, mohlo by to ovlivnit některé jeho rozhodnutí v budoucnosti. To John nemohl dovolit.

Z láskyplného obětí Kyla, Allisoniny oči uviděli Johna, její tvář spadla, v jeho pohledu viděla špínu, bolest a odpor. Její obličej omluvně zkroucený. Samozřejmě věděla, že je Kyle jeho otec. Řekl jí to, i když možná spíš neměl.

Nějak se jí zdálo, že její reakce pouze přisypávali sůl do rány, rychle se odvrátil. Kyle se konečně odtáhl a podíval se na Johna.

"Děkuji ti, že jsi si bezpečně přivedl zpátky," řekl upřímě. Navzdory sobě, John ucítil malý úsměv na tváři při chvále od otce. Pak se Kylova tvář zkroutila do nejistoty. "Jak přesně ses kolem zařízení T-888 dostal?"

"Nedostaly," odpověděl John tvrdě. "Zničili jsme ho."

V místnosti bylo najednou ticho, John si byl jistý, že by slyšel spadnutí špendlíku. Allisonina tvář byla hravě nafouknutá. Derekovi spadla dolní čelist v němém úžasu. Kylovi oči se pomalu změnily ze šoku do... úcty.

"Vy jste zničili zařízení?" opakoval Kyle, jako kdyby nevěřil svým uším.

John přikývl. "A já sjednocuji odboj. Potřebujeme skupinu, pokud chceme porazit Skynet."

"Budeme poslouchat tvé velení, Connore," řekl Bedell. Pohlédl na Dereka a Kyla. "On ví, co říká. Ví jak stroje fungují. Ví, jak je porazit."

Kyle začal pomalu přikyvovat na souhlas. "Máš pravdu." Pohlédl na Johna, který byl ve tváři odhodlaný. Pak se podíval na svého bratra. "Podívej se co všechno dokázal. Bez pomoci zničil Terminátora infiltrátora v naší základně. Zničil zařízení T-888 které rozdělilo odpor na dva, a bariéru jsme se snažili prorazit už léta. A teď, když spojil Odpor v jeden. Může obnovit naději v naších vojácích." Kyle zíral s respektem na Johna. "John Connor může vyhrát tuto válku."

John pohléldl na Dereka, který začal pomalu souhlasit se svým bratrem. "Myslím, že jsem o tobě měl pravdu, Connore," začal s úsměvem. "Ty budeš slavný."
**********************
John si  sedl na své lůžko, jeho mysl začínala mapovat strategii pro další krok v plánu bitvy. V tento čas, nebyl vyděšený, nebo překvapený, když stříbrná hmota ze stropu pomalu dostávala podobu Weavrové.

"John Connor," řekla formou pozdravu. "Viděla jsem tě vrátit se s druhou půlkou odporu."

"Nejen to," řekl John ledabyle. "Myslím si, že mi teď věří. Stávám se vůdcem."

"Dobrá práce," odpověděla s radostným úsměvem. "Udělal jsi to dobře."

John zamyšleně sevřel rty. "Dobrá. Udělal jsem, co jste chtěla. Sjednotil jsem odpor. Stal jsem se vůdcem." Jeho tón nabíral na intenzitě. "A teď, mně vezměte k Johnu Henrymu."

Weavrová se usmála a zavrtěla hlavou. "To nemohu udělat, Johne. Měl bys vědět, že teď je John Henry velmi zaneprázdněn. Jak jsem již řekla, všechno se stane tak, jak má. Na všechno je čas."

"Není čas," odsekl John. Přišel jen proto, aby zachránil Cameron. To byl jediný důvod, proč skočil v čase s Weavrovou, aby našel Johna Henryho a dostal zpátky Cameronin čip. Ona mu to nebude popírat. Měl dostat Cameron zpět. Žádná síla ve vesmíru ho nedokáže zastavit.

"Přísahám, že ho najdu," řekl John rozzlobeně. "Ty jsi mi řekla, že mně k němu zavedeš, pokud spravím časovou osu, stanu se Vůdcem. Udělal jsem co jsi chtěla. Teď, musím najít Cameron."

Weavrová s úsměvem, skoro smutným, tiše promluvila. "Ach Johne. Tvoje práce teprve začala."
____________
Příště: John začne být vůdcem tábora, sjednocující a obnovující naději v Odpor.

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

5 Naposledy upravil: merlin131 (19.8.2010 19:29:35)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

5. kapitola                                    Born to Lead -  Zrodený k vedeniu

John ticho ležal v jeho posteli, jeho mozog stále spracovával Weaverovej slová. Tvoja práca len začala. Mala pravdu, v tomto bode. Teraz nebol schopný nájsť Johna Henryho. Podľa Weaverovej, stále má dôležitú prácu....a ak bude úspešný, nájsť Johna Henryho – a čo je dôležitejšie, Cameron – by potom malo nasledovať.

Nebola tu žiadna možnosť, znova zaspať v tomto bode, zvykol si vstávať skôr ako zvyčajne, hodil na seba nejaké oblečenie a vošiel do tunelov Depa č.2. Tunely boli relatívne tiché, aj keď mohol počuť tiché kroky a nejaké šúchanie na steny tunela.

Zvedavý, John nasledoval silnejúci zvuk a našiel Allison stojacu pred múrom s niekoľkýjmi otvorenými plechovkami farby pri nohách. Ale čo skutočne zachytili jeho oči, bolo jej umelecké dielo na betónovej stene. Predstavovala leva s hlavou terminátora medzi zubami. Nápis jednoducho vyjadroval. „Vydrž, miláčik.“

Na Johnových ústach sa zjavil úsmev. Allison počula jeho nízku píšťalu a otočila sa k nemu s vlastným malým úsmevom.

„Hej, Generál Connor,“ povedala

John sa hravo usmial. „Nemyslím, že som teraz Generál.“

Pokrčila ramenami a otočila sa späť k jej maľbe. „Tak aký je plán tvojej akcie?“

John zovrel pery. Skutočne na to nemyslel. To čo chcel skutočne viac, ako čokoľvek iné, bolo konfrontovať Johna Henryho tvárou v tvár. To čo skutočne chcel bolo nájsť Cameronine telo v tejto časovej osi, ak vôbec ešte exituje, čo pochyboval. Ale podľa Weaverovej, čo skutočne potreboval bolo pokračovať v zjednotení odporu. Dal dokopy vodcov, ale vojaci sami potrebovali obnoviť svoju nádej, obnoviť vieru, zdvihnúť náladu.

„Možno pôjdem do všetkých bunkrov,“ začal. „Naučte sa ako nastaviť pasce na Terminátorov, povedať určitý druh brilantnej motivačnej reči....“ Prišiel pár krokov bližšie, a kývol k umeleckému dielu.

„Hovoriť brilantne, to je skutočne dobré, „povedal. „Kde si sa takto naučila maľovať?“

Začervenala sa a otočila sa v rozpakoch, z jeho chvály. „Môj otec,“ začala. „Bol architekt. Naučil ma, ako na to.“ Obe jej oči aj úsmev boli smutné. „Miloval kreslenie,“ povedala láskyplne. „Pracoval na návrhu budovy v jeho kancelárii, kým ja som kreslila veci ako motýle. Nevidela som motýľa od....“ odmlčala sa, a zavrtela hlavou. „....dobre pred súdnym dňom.“

John zovrel pery, rýchlo zmenil objekt rozprávania z obávanej nukleárnej vojny. „Čo tvoja mama?“

„Bola tanečnica,“ odpovedala Allison, pozrela preč s úsmevom na tvári. „Sedávala aj niekoľko hodín a počúvala Chopena.“

Chopen. John sa takmer začal dusiť. Cameron tiež počúvala Chopena. Cameron tancovala balet v izbe, keď si myslela, že ju nikto nepozoruje. Ťažko prehltol, keď sa Allisonine hnedé oči pozreli späť na neho.

Boli časy ako tento, keď zistil, že je takmer nemožné pripomínať si, že Cameron a Allison neboli tá istá osoba. Že teraz bola Cameron mŕtva.

Ich oči zostali nepohnute niekoľko sekúnd, kým John neodvrátil pohľad, odkašľal si, a pozrel sa na slogan na obrázku: Vydrž, miláčik.

Pripomenulo mu to bezpečný dom, plagát Derekovich bojovníkov odporu, použitý na ukrytie sejfu. Malá mačička prichitená na strome, s tými istými slovami. Vydrž, miláčik.

Ľudia majú radi zvieratá.

Johnove srdce vytiahlo ďalšiu spomienku na Cameron. Allison sa zdalo, že zbadala zmeny v jeho držaní jeho tela a v jeho tvári.

„Čo sa deje?“ spýtala sa, evidentne s obavou v hlase.

John rýchlo zavrtel hlavou. „Už som videl túto frázu. Na plagáte mačičky, nejakých vojakov z budúcnosti, ktorý si ju zavesili v ich základni.

Allison nadvihla obočie a uškrnula sa. „Oni mali plagát mačičky?“

„Ľudia majú radi zvieratá,“ zopakoval svoje zistenie John.

Allisonine oči sa rozžiarili vzrušením. „Oh, pripomína mi to niečo! Mám pre teba niečo.“ Vrhla sa do tunela, zanechajúc Johna samého a veľmi zmeteného.

Len o niekoľko minút neskôr, sa vrátila, a niesla niečo malé a fúzaté v rukách. Chvíľu trvalo, kým si John uvedomil, že je to malé šteňa nemeckého ovčiaka. Oči sa mu nežne rozžiarili, keď mu podala psa a on ho pochoval nežne v náručí. Bolo to už dlho, čo mal psa. Jeho prvý pes bol zabitý T-1000-ckou, ktorý prišiel do domu jeho pestúnskych rodičov. Nikdy viac iného nedostal.

Aj keď, mal najlepšie varovania pre prichádzajúci útok Terminátora, nikdy sa nechcel znova vzdať psa. Nechcel ho nechať, vždy keď museli odísť v danom okamihu. Tiež nechcel mať na rukách jeho smrť, keď by ho zabil Terminátor, ktorý si prišiel po neho.

Ale silné puto medzi chlapcom a psom bolo takmer okamžite späť ako podržal malé šteniatko v rukách, s úsmevom od ucha k uchu si ho pritiahol bližšie a nechal si olizovať nos.

Allison sa zdalo, že ho potešila. „Jeden z našich strážnych psov mal práve vrh šteniatok,“ vysvetlila. „Zatiaľ nie sú pomenované, takže by si mu mohol nejaké dať sám. 

John ani nemusel myslieť. „Max,“ povedal, a pohladil šteniatko po hlave. On a Allison strávili väčšiu časť rána tak, že sedeli na podlahe a hrali sa s Johnovým novým šteniatkom.

A v najbizarnejšom vývoji udalostí, John skutočne našiel, čo väčšina normálnych ľudí cítila v celom ich živote. Nikdy by neočakával, že príde okamih, keď pôjde o 13 rokov do budúcnosti, sediac vo vnútri tunela, vo vojne so vraždiacimi robotmi, oproti dievčaťu ktoré vyzerá ako kyborg, ktorého miluje, hrajúc sa so šteniatkom, ktoré práve stretol ale vrúcne ho miluje. 

Možno pre neho to bolo normálne.

Nie dlho nato, sa však zvyšok tábora začal hýbať a prišiel Bedell, ktorý našiel Johna široko sa usmievať.

„Connor! Výborné správy!“ zavolal. „Zničenie továrne na 888-čky poslalo Skynet späť. Je to na zlosť, ale tiež priznávam, že by sme sa mohli stať znovu hlavnou hrozbou. Potrebujeme zasadiť úder kým je to možné.“

Nie. To je to, čo Skynet chce, aby sme si mysleli. Chce aby sme boli príliš sebavedomý. V okamihu, keď to spravíme, sme stratený. „Skynet nie je nikdy ohrozený,“ odpovedal John. „Bude to očakávať. Nie, teraz nesmieme zaútočiť.

Bedell vyzeral trochu zmetene, ale teraz vedel lepšie o úsudku Johna Connora, pretože vedel, čoho všetkého je John schopný. „Tak čo budeme robiť?“

„Idem do všetkých táborov a bunkrov, čo máme,“ objasnil John. „Ľudia sa potrebujú zhromaždiť pod jednotným velením. Naučím ich ako rozoznať Terminátorov od ľudí, ako ich poraziť, ako nastaviť elektrické pasce v celých základniach. „Otočil sa a ozrel na Allison. „Budem rád ak pôjdeš so mnou.“

Allisnin úsmev sa rozžiaril. „Áno, pán Generál.“

Bedell pozrel medzi nich, jeho úsmev sa rozšíril. „Veľa štastia, Connor.“ Martin sa otočil k odchodu, potom sa však otočil na päte. „Oh, a veselé Vianoce, pane.“

Johnove oči sa rozšírili a otočil sa k Allison vo viditeľnom šoku. „Aký je dnes dátum?“

„25-ty December,“ zopakovala.

John rýchlo zažmurkal. „To sú Vianoce?“

Pokrčila ramenami. „Tak to niektorý ľudia volajú. Skutočne neviem prečo. Ale, hej, môžeš si myslieť, že šteniatko je tvoj vianočný darček.

John sa pozrel na šteniatko, a ostro ho bodlo v srdci. „Ty nemáš Vianoce?“

„Niektorí zo starších vojakov nám povedali o tom čo sa konalo v minulosti cez Vianoce,“ vysvetlila Allison nenútene, ako by hovorila o tom, kde sa nachádzali toalety. „Hlúposti o morkách a darčekoch a nejakom tučnom chlapovi prichádzajúcom dolu komínom....čo dáva zmysel, samozrejme....“

„Nie je to o tom,“ trval na svojom John. „Je to tiež o rodine.“ Nie že by bol nejaký expert na Vianoce. V skutočnosti bolo pre neho a jeho mamu vzácne sláviť Vianoce, zvlášť, keď boli neustále na úteku.

„Áno dobre, väčšina z nás nemá rodinu,“ pripomenula mu Allison.

„Čo Kyle?“ John už vedel, že Kyle sa správal ako Allisonin otec. Nechcel by aby jeho „dcéra“ poznala sviatky? „Nikdy neskúšal oslavovať Vianoce?“

„Kyle si sotva pamätá čo Vianoce sú,“ povedala Allison so smutným úsmevom. „Nemyslela som na to, kým nám to obom Derek nepripomenul. Dokonca aj Derekova pamäť je trochu rozmazaná. Myslím, že začali zabúdať kto boli, keď je boj prehratý tak dlho.

John sa posadil na podlahu a šteniatko rýchlo vyskočilo do jeho lona. Cítil sa divne, ale myslel, že Max bol najlepší Vianočný darček ktorý kedy dostal. A dostal ho v budúcnosti, kde Vianoce boli iba spomienkou z detstva. Skutočná irónia.

Náhle sa pozrel na Allison, náhle sa cítil veľmi netaktne, napriek skutočnosti, že až do tohto bodu nevedel v ktorom mesiaci pristal. „Nepriniesol som ti nič.“ Možno by  mohol nájsť nejaké iné šteniatko prechádzajúce okolo....

„Áno, mohol,“ zopakovala s milým úsmevom. „Priniesol si nám všetkým Vianočný darček.“

Johnove čelo skrčilo, keď sa zamračil. „Čo?“

„Nádej.“

„Pôjdeš do všetkých táborov okolo?“ Spýtal sa Derek skepticky. „Povedať malú motivačnú reč, nastaviť nejaké pasce a očakávať, že všetci budú veriť v Johna Connora?“

Jozna sa zamračil, ale prehovorila Allison. „No tak Derek. Videl si čo dokáže. Videl si ako zničil továreň na 888-čky.

„Nehovorím, že mu neverím.,“ odpovedal Derek s ležérnym pokrčením ramien. „Myslím, že Beddel potvrdil jeho príbeh, a Bedell je pravdovravný chlap. Ale bude to chcieť trochu viac ako toto, presvedčiť ľudí, že si dobrý obchod.

„Myslím, že ľudia teraz hľadajú niečo viac ako vieru,“ zdôraznila Allison. „Ak ich môže motivovať, ak ich môže naučiť novú taktiku, ak im môže dať vieru že môžeme zvíťaziť....Myslím že ho budú nasledovať.“

„Hovorím začnime práve tu,“ povedal John. „Tento bunker. Potrebujeme zhromaždiť všetkých vojakov, aby som k nim mohol prehovoriť.“

Derek pomaly prikývol ako potvrdenie. „Máš to mať, Connor.“

Netrvalo dlho a Derek a Kyle zoskupili ľudí v Depe č.2. Bolo tu menej ako stovka z nich, všetci vyzerali zničene, špinavo, hladne a beznádejne, ako povedala Allison.

„Okay,“ začal John. Všetci vojaci pozerali na neho skepticky, nepochybne očakávali hovoriť na tejto schôdzke Kyle-a alebo Dereka.

„Moje meno je John Connor. Neviem, či vám to povedali alebo nie, ale dva hlavné časti odporu sa spojili a továreň na 888-čky bola zničená.

Bolo zrejmé, že to bola novinka medzi vojakmi, pretože niektoré oči sa rozšírili. Derek vykročil vpred, s ironickým úsmevom.

„Myslíte, že to je prekvapujúca novinka?“ spýtal sa. „Dobre, John Connor, tu je, je ten kto ju zničil.“

„Samostatne, bez cudzej pomoci,“ pridala Allison s úsmevom jej vlastným.

„To nie je pravda,“ povedal John polohlasom. „Pomohla si.“

Allison odfrkla. „Prosím....odniesla som balíčky C4. Si jediný, kto nemal len kuráž pokúsiť sa o nemožné, ale tiež inteligenciu a prostriedky to vykonať.

A mal som pomoc Weaverovej, pomyslel si John.

„On zničil celú továreň na 888-čky?“ spýtal sa jeden vojak, s hlasom naplneným nedôverou. „Je len dieťa.“

John sa zamračil. „Neznášam to. Je mi sedemásť.“

„Mal tri na deň zúčtovania,“ odsekol vojak. „Čo ho robí tak špeciálnym?“

Kyle a Derek práve odporučili Johnovi nehovoriť o príchode z minulosti nikomu inému. To bola tá časť príbehu, ktorej boli naklonený najmenej, kým Martin Bedell nepotvrdil vedomosti o mladom Johnovi v 2007, kedy, bez cestovania časom, sa John ešte ani nemal narodiť. Ale nie všetci budú veriť Bedellovi, pretože veľa z nich ho nepoznalo. Kyle utvoril blízky vzťah s Martinom, predtým, ako sa ukázal John, takže vedel, že Bedellovemu slovu môže veriť.

„Viem ako pracuje Skynet,“ začal John. „Viem ako stroje pracujú. Viem ako ich zničiť.“

Starší vojak s hustou bradou vykročil vpred. „Ty myslíš...môžeš nám pomôcť zničiť Skynet?“ počul John rezignáciu v mužovom hlase, zamračil sa a sklonil hlavu aby si prezrel muža.

„Kto je to?“ spýtal sa Dereka.

Derek sa usmial. „Toto je Billy Wisher. Je to dobrý muž. Je mi ako brat.“ Jeho úsmev rýchlo zmizol, keď John zdvihol obočie. „Prečo?“

John pokrčil ramenami. „Pripadá mi povedome.“

„Clapče, myslím že je zriedkavé vidieť niekoho kto vyzerá povedome.“, jednoducho odpovedal Derek. „Hlavne keď nie si tunajší.“

„Som odtiaľto,“ opravil ho John. „Len som....z inej doby.“

„Um...Connor?“

John sa otočil späť, a videl Wishera stále tam stáť, čakať na Johnovu odpoveď.

„Oh, áno,“ odpovedal John. Ideme zničiť Skynet. Ale najprv, chlapci, potrebujete plán. Nie ako je tento, skrývať vchod a dúfať, že sú príliš slepý aby ho našli. Potrebujeme nastaviť pascu. Každý nech používa zadný vchod na odchody a príchody. Treba zapojiť predné dvere do elektriny. Mať pasce na ostatných vchodoch. Môže to byť jednoduché, ako vedro s vodou, fázový vodič a nejaký druh bezpečnostného systému.

„Povedz im ako si vyradil toho Terminátora.“ navrhol Derek.

„Okay, tak povedz ako popraviť 888-čku v elektrickom kresle. Keď ide Terminátor dole, máte 120 sekúnd, pred tým ako sa znovu nahodí. Tak, tu je čo urobíte.

Allison vyšla dopredu a sadla si pred neho a on ukázal kruh, na pravej strane jej hlavy. „Port Terminátorovho čipu je presne tu. Použite nôž a vyrežte kruh do hlavy, vytiahnite čip a zničte ho. Je to jediná cesta ako ho môžete zničiť.

„Dobre,“ pokračoval, obzerajúc sa na Dereka. „Plukovník Reese vám pomôže začať nastavovať nejaké pasce, približne tu.“

Derek sa naklonil. „Som len poručík.“

„Gratulujem,“ odvetil John rýchlo. „Bol si povýšený.“ Otočil sa späť k vojakom, niektorých tváre boli stále skľúčené.

„Dobre, počúvajte chlapci,“ povedal, premietajúc odhodlanie do hlasu. „Viem čo to muselo byť pre vás, celý čas utekať, čeliť pekelnej budúcnosti, bojovať prehratú vojnu. Len chcem povedať, viem čo cítite. Celý môj život, som utekal pred týmito strojmi. Zdalo sa, že to bolo všetko čo sme robili, ja a moja matka. Sťahovať sa z miesta na miesto, nezostať na žiadnom mieste príliš dlho....pretože nikde nie ste v bezpečí. Ale teraz, prišiel čas zastaviť sa. Dnes je deň keď sa odpor znovu zrodí. Máte teraz viac spojencov ako ste mali predtým. Máte silu otočiť tento boj.

Odmlčal sa, pohliadnuc občas na Allison, ktorá mu poslala upokojujúci úsmev. „Nehovorím, že toto bude ľahšie,“ pokračoval. „Toto je vojna, zničujúca a krvavá vojna. Ale môžeme ju vyhrať. Pomôžem vám k víťazstvu. Niekedy sa budeme musieť  obetovať. Nemôžete byť vždy hrdinom. Nebudeme môcť zachrániť každého. Vedel to ako nikto iný. Pretože stratil všetkých.

Ťažko prehltol, zatláčajúc strašné spomienky na Charlieho, Rileynu, Derekovu a Cameroninu smrť. „Bude to ťažké.“ povedal. „Ale budete ma musieť v tomto počúvať. Niektorý, z vás, budú vyzvaný aby položili životy za našu vec. Musí to byť niečo, čomu veríte, že stojí za to bojovať. Budeme bojovať za zastavenie strojov. Budeme bojovať za ľudstvo, za ľudskosť. Budeme bojovať za budúcnosť.

„Moja mama mi hovorievala toto,“ pokračoval. „Budúcnosť nie je daná. Neexistuje žiaden osud, ale len to čo robíme. Tak čo budeme robiť? Budeme len tak sedieť a necháme rozhodnúť o našej budúcnosti Skynet?“

„Nie!“ vykríkli v odpoveď Derek a Allison. Pomaly, niektorý ďalší bojovníci odporu začali vykrikovať a dvíhať ruky a John mohol vidieť ich tváre stvrdnúť odhodlaním.

„Neexistuje žiaden osud, ale len to čo spravíme,“ zopakoval John. „Ste pripravený prestať utekať? Ste priravený bojovať?“

Tentoraz zborový chór „áno“ bol počuť od všetkých blízkych bojovníkov odporu. John si dovolil malý úsmev. Teraz začala skutočná vojna.

„Ideme zastaviť Skynet. Vezmeme si budúcnosť späť. Ideme vyhrať.“


John kráčal chodbou, zbadal bojovníka odporu Billyho Wishera, pracujúceho a napájajúceho elektrikou kľučku predných dverí. Wisher bol rozhodne starší ako Derek a dokonca aj Martin, a pracoval s elektroinštaláciou ako profesionál. Ale čo skutočne zaujalo Johna na Billim bola jeho nepopierateľná intenzita. Bol jedným z najvýraznejších bojovníkov akých John videl, široko-ďaleko, tak rád a pripravený zničiť Skynet. Ale bolo tu niečo iné na Wisherovi, čo bolo odlišné od ostatných. Ak by John hľadal slová ktoré by popísali Wisherovu tvár, bol by to výraz „viny“. Ale to nedávalo zmysel. Pretože čo na zemi mohol Wisher spraviť, aby sa cítil previnilo?

Billy pozrel na Johna, ako sa mladý generál približoval. „Ako to robím, Connor?“

John prikývol na súhlas. Wisher mal určite nejaké technické vedomosti. „Vyzeráš povedome,“ povedal John, žmurkajúc na vojakovu tvár.

Wisher pokrčil ramenami, hladiac si fúzy. „Neviem prečo. Nikdy predtým v mojom živote som ťa nevidel.“

Otočil sa späť k vedeniu, zanechajúc Johna len krútiť hlavou. Možno som ho len videl v okolí tábora. Malo by to byť to, povedal si John sám pre seba.

„Connor!“

John pozrel a videl pribiehajúceho Martina. Otočil sa späť k Wisherovi, s priateľkým úsmevom. „Uvidíme sa neskôr, Wisher.“ Billy len prikývol.

John obrátil svoju pozornosť k Bedellovi. „Čo sa deje?“

„Dal som svojich vojakov dokopy,“ ohlásil Martin. „Si pripravený predniesť im zvláštnu motivačnú reč?“

Bedell previedol Johna chodbou, kam odviedol vojakov. Všetci z nich vstali a postavili sa do pozoru keď Bedell vstúpil.

„Zdravím, vojaci,“ začal Bedell. „Dnes máme špeciálneho hosťa, hrdinu ktorý zničil továreň na 888-čky. Bol by som rád, ak by ste mu prejavili plnú pozornosť.“ Bedell ukázal na Johna s veľmým úsmevom. „Pozdravte môjho priateľa, Johna Connora. Je ten kto prichádza zničiť Skynet. Toto je jeho životný cieľ a chcem aby sme mu pomohli to dosiahnuť. Connor?“

John sa usmial. Spomenul si keď Bedell povedal niečo podobné na P.Alto. Prečistil si pamäť a pristúpil k davu.


Všimol si ju, samozrejme. Akonáhle vstúpil prvý krát do jej miestnosti, upútala jeho zrak, najkrajšie dievča čo kedy videl. Ale rozhodol sa spraviť zo seba blázna, keď sa vyhýbal očnému kontaktu s ňou, pozerajúc priamo dopredu, ako keď učiteľ začne svoju lekciu.

„Aké je tvoje meno?“

Rýchlo trhol hlavou, ktátko uvažujúc či sa mu to sníva. Ale nie. Prekrásne tmavo- vlasé dievča predstúpilo dopredu, pozerajúc sa na neho v očakávaní odpovede.

„John,“ podarilo sa mu povedať.

Usmiala sa a jeho srdce poskočilo. „Cameron,“ odpovedala. John prikývol, snažiac sa byť ľahostajný, zatiaľ čo vo vnútri sa cítil vzrušene a zmätene zároveň. Prečo by dievča ako kvietok hovorilo s novým divným deckom? Aké sú šance že najkrajšie divča na škole by bolo tiež najmilšie.

Bolo ťažké udržať myseľ v strehu po celý zvyšný čas, ale podarilo sa, pohybujúc sa zo stoličky rýcho, keď zazvonil zvonček. Skúsil si povedať, že ona pravdepodobne s ním znovu neprehovorí. Možno ju len  učiteľ požiadal,  aby ho privítala v jeho novej škole. Áno to to muselo byť.

Strčil knihu do batoha a naraz počul vedľa seba nejaké kroky, perfektne zosúladené.

„John,“ pozdravila Cameron.

Otočil sa, neschopný zadržať úsmev. Možno bola skutočne len priateľská. „Hej.“

„Nevidela som ťa tu predtým,“ prehovorila, ako kráčali k jeho skrinke. „Práve si sa prisťahoval?“

„Uh, áno,“ povedal John, rýchlo prikývnuc a prinútiac sa v úsmev. Nenávidel rozhovory o sťahovaní. Nehovoriac o tom, nemal dovolené rozoberať intímne detaily svojho života s úplným cudzincom. Bez ohľadu aká bola krásna a ako milo vyzerala.

Mäkko sa smiala.

Jeho úsmev sa rozšíril a nakazil smiechom aj ju. Mala zmysel pre humor. Bol rád. Keď sa priblížil k skrinke, rýchlo naťukal kombináciu, ktorú si zapamätal noc predtým.

„Čo robí tvoj otec? Môj predáva traktory.“

John sa tváril ľahostajne, aj keď jeho vnútro sa pomaly rúcalo. Môj otec je mŕtvy...alebo sa zatiaľ nenarodil, v závislosti na verzii, o ktorej hovoríme. „Poistenie,“ improvizoval.

„Skutočne?“ zvedavo sa spýtala. „Aký druh?“

V jeho črevách sa usadil divný pocit. Prečo by mala byť tak zvedavá? Vzal si poistenie, pretože nebolo zaujímavé. Väčšina normálnych ľudí by chcela počuť nejakú inú tému, nechcela by sa nudiť. Tak bola Cameron jednoducho prirodzene príliš priateľská, alebo bol nejaký hlbší umysel za jej otázkami?

„Nudné druhy,“ odpovedal.

Znova sa zasmiaal, aj keď nechápal čo bolo tak zábavné. „To je druh traktorov predávaných mojím otcom. A čo tvoja mama?“

Červená vlajka zaviala v jeho mozgu a vyškrabal ospravedlnenie. „Uh, skutočne musím ísť na ďalšiu hodinu, tak....“

Jej výraz opadol. „Tak....“ zopakovala nádejne. „Možno ťa uvidím neskôr?“

Rýchlo kývol, túžil sa od nej dostať, vyriešiť konfliktné myšlienky preháňajúce sa mu cez hlavu. „Samozrejme.“

Usmiala sa a ešte povedala, „Bye.“

„Bye,“ zopakoval, pozorujúc ako odchádza chodbou. Kto bola a prečo sa tak zaujímala o jeho život? Je možné, že sa jej jednoducho páčil a chcela ho spoznať, ale John vedel lepšie ako získať informácie. On tiež vie lepšie ako zostať pripojený, ale z nejakého dôvodu sa ocitol v jej nádejných slovách. „Možno ťa uvidím neskôr.“

Dúfal tak.

V počítačovej triede, sa rozhodol spraviť malý prieskum ohľadom nej. Stále si hovoril, je to len overenie spoľahlivosti, aby sa uistil že nemá žiaden dôvod hľadať Connorovcov. Ale v srdci, bol skutočne zvedavý na ňu. Teraz chápal jej vlastný záujem rovnako dobre.

Našiel jej záznam ako CAMERON PHILLIPS. Nebola to jej skutočne dobrá fok,a v zázname a zistil, že sa na ňu pozerá o niekoľko sekúnd dlhšie ako je nutné.

„Si plný tajomstiev,“ povedal mäkký hlas za ním.

Johnove oči sa rozšírili a on rýchlo minimalizoval okno počítača, otočiac sa a vidiac cameron stojacu za jeho ramenom, s jedným obočím zdvihnutým ako pozerala na obrazovku. John cítil ako mu srdce rýchlo bije. Koľko toho videla? Vie, že ju hľadal? Vie skutočnosť, že sa zaujímal o ňu?

Koktal celý zvyšok rozhovoru,a bol nútený odmietnuť jej pozvanie, aby jej pomohol s počítačmi. Ranil ju, vedel, a cítil sa hrozne, a to všetko pretože jeho matka bola magor do kontroly....s dobrým dôvodom.

Keď prišiel domov, Sarah sa posadila na okraj postele, pýtajúc sa, „stretol si nejaké pekné dievča?“

Malý úsmev roztiahol okraje jeho úst, ale klamal. „Nie. Hovoril som ti, že je to mesto kreténov.“

Mal vedieť, že nemôže oklamať matku. Jemne ho štuchla. „No tak....“

Nehovoril, len sa usmial a ona vedela, že už pozná odpoveď.

Johnove oči sa otvorili do tmy a on sa otočil na lôžku, s ťažkým povzdychom. Dokázal si predstaviť, že rozhovor prebieha práve teraz.

Hej, John, aký bol tvoj prvý deň v budúcnosti? Stretol si nejaké pekné dievča? Zatvoril oči, spomínajúc si ako sa cítil keď uvidel Allison, stojacu za jeho otcom, maznajúcu sa s nemeckým ovčiakom.

Áno

Ale nebola to Cameron.

John sa zohol pod posteľ, prstami znovu zovrúc Maxov kožúštek. Šteniatku je zima, kokrým jazykom mu olízlo ruku, a šťastne kňučalo. John vytiahol šteniatko až do postielky a Max sa pritúlil k Johnovi.

„Veselé Vianoce, Max,“ ticho poprial John, hľadiac do tmy. Podvedome siahol na vreckové hodinky, hojadjúce sa mu okolo krku a otvoril ich. Na chvíľu si prial vložiť do neho jej obrázok, ak keď pôvodne bol navrhnutý aby ju zabil.

A teraz, mal žijúci obraz Cameron len niekoľko dvier nižšie, niet pochýb že spí, čo mu pripomenulo že Allison a Cameron boli dve odlišne osoby ktoré vyzerali identicky.

Vyzerali.

Akokoľvek divné sa to môže zdať iným, vedel hlboko vo svojom srdci, že nemôže milovať ľudskú verziu, tak ako miluje kyborga.

Nenahradím ťa, Cameron, sľúbil sám sebe. Nič nemôže vziať tvoje miesto, ani Allison. Vedel to. Pretože, vždy keď pozrel na Allison, tak myslel na Cameron. Tak ako stále sníva o nej, jeho myseľ mu ju stále pripomína, aje keď nechce na to myslieť, len sa ukázalo že ju skutočne miloval.

Takže pozor, John Henry, pomyslel si chmúrne. Nezáležalo na tom, čo povedala Weaverová o Johnovi Henrym stojacom na „dobrej“ strane. John prišiel do tejto budúcnosti pre jeden jediný účel: nájsť Johna Henryho a priniesť späť Cameronin čip. Toto bolo len malé meškanie pre jeho konečný cieľ. Bol som vybraný, aby som viedol odpor, ale ja som si vybral teba. Idem si pre ňu.

A získam jej budúcnosť.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

6 Naposledy upravil: merlin131 (19.8.2010 19:30:59)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

6. kapitola                                         Born to Care - Zrodený k opatere

17-ty Január, 2025
Sklad 84

„Neviem, Derek,“ trhol sebou John keď vyšiel z rokovacej sály. Toto bol tretí bunker, s ktorým hovoril, ale na rozdiel od prvých dvoch, tu ho neprijali tak dobre ako dúfal. Stretol sa s väčšou skepsou a znechutením ako úctou a rešpektom. „Nemyslím si, že mi veria. Nemajú dôvod veriť decku. Nevedia, že pasca na 888 bola jednoduchá.

„Mal som pocit, že sa to môže stať,“ znova pokrčil ramenami Derek. „V predchádzajúcich dvoch táboroch vojaci poznali mňa a Bedella, a to bola jediná vec čo ich presvedčila, že hovoríš pravdu. Vedeli, že by sme ťa nikdy neobhajovali, kým by sme nevedeli kto si a čo hovoríš. Tieto tábory neprijali naše slová, pretože nás nepoznajú dobre, ak vôbec.“ Derek sa odmlčal, študujúc Johnove sústredenie. „Možno je lepšie ak John Connor nebude videný na príliš širokej verejnosti. Koniec koncov, trvalo ti presvedčiť Kyle-a a mňa, kto skutočne si, a je tu toľko tovární na 888-čky ktoré môžeš zničiť.

„Tak ak nebudú počúvať, ako ich mám viesť?“ opýtal sa John. Ako by ich mohol viesť, ak mu neveria?

„Necháš nás hovoriť za teba,“ jednoducho odpovedal Derek. „Mňa a Kyle-a. Alebo dokonca Martina. Budeme pokračovať v Connorovom ťažení. Povieme im, že John Connor je brilantný vojenský vodca, ktorý sústredí všetko úsilie na vyhratie vojny.

Povedať pravdu inými slovami. John sa zamračil. Nepáčilo sa mu to a nemyslel, že to bude fungovať. „Budú ti veriť, ak ma vlastne neuvidia?“ opýtal sa hlasom, v ktorom bolo počuť skepticizmus. Prečo by mal odpor veriť v činy človeka, ktorého nikdy nestretol? Muž o ktorom len vedia, že exituje?

Derek zamyslene zovrel pery. „John....čítal si niekedy knihu 1984 v Angličtine?“

„Narozdiel od Španielčiny?“

„Nie, myslím v anglickej triede,“ povedal Derek, pohybujúc očami. „Keď si bol na strednej.“

John sa zamračil, spomínajúc si a pomaly prikývol. Nikdy vlastne nedokončil strednú školu a často preskočil Anglickú triedu, ale nejasne si pamätal, že bolo treba, aby si to prečítali. Kniha sa zaoberala futuristickou vládou, ktorá v podstate zabila každého, kto oponoval. Našiel v nej iróniu, pretože to bol rok, keď sa objavil Dyle Reese z budúcnosti, rok keď Terminátor skúsil prvý krát zabiť jeho matku. Začiatok konca.

„Áno. Čo je s ňou?“

„Spomínaš na Veľkého brata?“ John sa zamračil, skúšajú si spomenúť na niečo čo mu zostalo o knihe. Keď si spomenu, vlastne nikdy nedočítal tú knihu.....

Derek vysvetlil. „Bol ich voda, postava ktorú všetci uctievali, každý jeden ho poslúchol, nasledoval bez otázok. Jeden, ktorý vyzeral ako orientačný bod pre nádej. Ale....Veľký brat nebol skutočná osoba. Bol vytvorený, ako nápad pre ich vodcu.

Odmlčal sa, aby John uvidel dôsledky. John začal chápať, kam tým strýko mieri. „Pozri,“ pokračoval Derek. „Mohli by sme jednoducho vyrobiť vlastného „Johna Connora“. Môže byť reálny, možno nie. Na tom nezáleží. Nezáleží na tom, čomu veria. Oni len potrebujú niečo, niečo čomu budú veriť. Potrebujú niečo, čo im dá nádej. Skutočnosť, že si skutočný a dokonca pracuješ na zastavení Skynetu, len pridáva na legende. To je to čo si, John. Staneš sa ich legendou. Dokonca nemusíš robiť všetky veci, ktoré povieš, ale staneš sa ikonou, symbolom odporu.

Derek sa pousmial. „Ako som povedal predtým, staneš sa slávnym.“ „Takže, čo to znamená? Mám viesť túto vojnu z tieňa? Myslíš, že mi ľudia neveria, lebo som mladý?“

„Hovorím, potrebuješ svoj vlastný tábor,“ opravil ho Derek. „Sklad 2 je skvelý pre väčšinu úloh, ale každopádne potrebuješ utvoriť svoj vlastný tábor, umožňujúci vstup len tým ktorým úplne dôveruješ. Môžeš viesť niektoré veci odtiaľ, a nikto sa nebude pýtať na rozkazy, pretože ich nebudeš dávať na bojovom poli.

John zavrtel neústupne hlavou. Nechcel sedieť vzadu a posielať ľudí na smrť. Keď ich chcel viesť, chcel ich viesť on. Musel. „Nemôžem sedieť vzadu a nechať Skynet...“

„Nehovorím, že,“ prerušil ho Derek, zdvihnúc ruky v pokus o schladenie Johna. „Všetko čo hovorím je, že potrebuješ miesto kde môžeš rozhodovať s ľuďmi ktorý nebudú zaujatý tvojim vekom alebo nedostatkom skúseností. Jedného dňa, budeš potrebovať svoj vlastný tábor.

Ale musím byť viac ako len legenda, pre týchto ľudí, pomyslel si John sám pre seba. Musím im pomôcť v boji. Vlastne musím vyhrať túto vojnu.

Pozrel Derekovým smerom, ale on súhlasil čiastočne s tým, čo povedal. Na teraz, áno, John Connor by nemal byť predstavený ľuďom ako mladý generál, dieťa. Derek mal o tomto pravdu. Takže Kyle a Derek sa stanú Johnovými neoficiálnymi hovorcami. Naučí ich zapamätať si jeho reč a rozširovať ju s presvedčením a odhodlaním. Naučí ich všetky pasce a zariadenia, ktoré by mali byť nastavené v bunkroch a zničiť Terminátorých infiltrátorov.

Aj tak, on a Allison pokračovali v Connorovom ťažení, takže John mohol naďalej pozorovať, čo treba spraviť. Videl zvyšujúce sa percento tých, ktorý skutočne verili Derekovim a Kyle-ovim slovám. Všetci znova získali nadej, obzvlášť keď získali inštrukcie ako zabiť Terminátorov, naučili sa ako si ich všimnút a nastaviť pasce na infiltrátorov.

Ďalších sedem mesiacov, Connorve ťaženie pokračovalo do každého bunkra, ktorý našli, obnovujúc odpor a pomáhajúc im pripraviť sa na útok Terminátora. Bedellovi muži boli tiež pripavený na začatie skutočnej totálnej vojny, opravujúc nákladiaky a jeepy a vybavujúc ich guľometmi a raketometmi.

John sa rozhodol navštíviť posledný bunker, predniesť sám reč a trénovať vojakov. Derek a Kyle sa dočkali návratu do skladu 2, pracujúc s Bedellom na príprave vojakov. John ich nevinil. Vlastne všetky uplynulé mesiace roznášali reči „Žiaden osud“, a boli pravdepodobne chorý a unavený.

„Dobre,“ povedal John Allison, keď prechádzali chodbami. „Toto je posledný bunker a potom pôjdeme späť do skladu 2.

„Konečne,“ reptala Allison dobrosrdečne. „Vieš, myslím že som si zapamätala tvoju reč naspamäť, keďže som ju počula už toľkokrát.“

John sa uškrnul, ale zastavil jej odpoveď, ako k nim prišiel ráno pešo bojovník odporu. „Vitaj v bunkry Zlatá ryba.“

John zdvihol zvedavo obočie. „Zlatá ryba?“

Bojovník sa uškrnul. „Súkromný žart. Pozri, sme presne vedľa oceána. Dokonca sme získali ponorku spred súdneho dňa. Získali sme zopár inžinerov pracujúcich na jej oprave.“ Odmlčal sa, so zmeteným pohľadom nan neho. „Myslel som že John Connor príde sám.“

John si vymenil pohľad s Allison a ona sa uškrnula. „Oh, povedala by som, že je dosť blízko.“

Vojak vyzeral trochu skepticky, ale rýchlo sa pohol ďalej, „Ste len dvaja čo ste prišli? Momentálne máme voľnú len jednu izbu. Bude ti to s ňou vyhovovať?“

John ťažko prehltol a kútikom oka pozrrel na Allison. Bojovník sa pozrel na nich, a cítil nepríjemné ticho.

„Dobre, môžeš spať v hale, kde budeš najprv varovať pred 888-čkou.

„Ako to?“ spýtal sa John.

Vojak sa škaredo zasmial.“Najprv ťa zabije a tvoj krik bude ako poplašný systém pre zvyšok bunkra.“

John zakrútil nosom s odporom. „Um, nie ďakujem, izba bude dobrá.“ Pozrel na Allison. „Je to tak dobre?“

Ľahostajne pokrčila ramenami. „Áno, myslím.“

„Ak ma chceš spraviť cieľom pre Terminátora v hale,“ dodal John.

„Nie!“ rýchlo odpovedala. „Miestnosť je fajn. Nemá zmysel nechať Johna Connora zabiť, skôr ako môže zachrániť nás všetkých.

Bojovník pozrel na Johna, skepticky zodvihnúc obočie, s rozšírenými očami. „Ty si John Connor?“

John si povzdychol a prikývol bojovníkovi.  „Áno, ahoj, som John Connor. Ty si kto?“

„Dietze,“ pomaly odpovedal vojak, študujúc Johna s trochou znechutenia. „Ako si starý?“

„Dosť starý aby som vedel viac o zničení strojov ako ty asi nikdy nebudeš vedieť.“

Dietze prevrátil oči. „Dobre...dobre, stačí ak tu počkáš, kým sa všetci zhromaždíme.“ Bez ďalších slov sa vojak pohol preč, krútiac hlavou. John by prisahal, že počul neveriaci smiech popod fúzy.

Možno spravil chybu vo výbere tohoto bunkra pre svoju reč.

„Dobre,“ povedala Allison a zhlboka sa nadýchla. „A tak sa začína siedmy mesiac Connorovho ťaženia. Zdá sa mi to, alebo je toto dieťa stále staršie?“

Rovnako ako súhlasil s ňou, počúval Dereka hovoriť „John Connor je váš hrdina“ a všetky lovecké tréningy na Terminátora začali nosiť jeho meno, ale vedel že to bolo potrebné. Odpor sa konečne spojil.

„Je to dôležité,“ odpovedal nahlas John. „Ľudia potrebujú vedieť, že sme na ich strane, že držíme pohromade.“

„Zdá sa, že by sme mali bojovať, aj keď,“ zdôraznila Allison.

„Nechaj ma spýtať sa ťa toto: je lepšie skočiť do boja na pol ceste alebo počkať dlhšie, umožňujúc nepriateľovi získať nejakú základňu, aby bol plne pripravený, keď príde čas?“

Vzdychla, hravo ho bijúc do paže. „Pozri, toto je to prečo si ty vodca ľudstva a nie ja.“

„Nie je to ako by sme nerobili nič,“ pridal John. „Derek a Kyle pomáhajú Bedellovi organizovať bojové jednotky.“

„John Baum?“ kričal mužský hlas, sfarbený nedôverou. „Čo tu sakra robíš?“

John si myslel to isté, keď sa otočil k vojakovi, aby zistil kto to je. „To je John Connor, vlastne. Baum bol len alias.“

„Jason Reynolds,“ povedal vojak, chlapčensky sa usmievajúc. „Chodili sme spolu do školy v LA.“

John si spomenul. Jason bol v triede nad ním. Koniec koncov, teraz musel mať tridsať rokov. Ale Jason spoznal Cameron.

„A Cameron!“ zvolal veselo, vystrúc ruku.

Allison striaslo, keď sa natočila k Johnovi s pohľadom, ktorý hovoril „Som zmetená a udivená.“

„To nie je Cameron,“ vysvetlil Jasonovi John.

Jason napol obočie, zrejme si myslel, že John vtipkuje. „Robíte si srandu, že áno?“

„Som Allison Young,“ predstavila sa Allison.

Jason zdivhol obočie, študujúc ju tesne predtým ako konečne zistil, že John hovorí pravdu. „Prepáč,“ povedal náhlivo, vytrhnúc ruku späť. „Vyzeráš  ako to dievča s ktorým chodieval do školy. Vysela na Johnovi tiež celý čas.“ Pokrčil ramenami, skúšajúc sa brániť. „Je to chyba, ktorú nikto nemohol spraviť.“

„Presne tak, pretože každý má dvojča, čo?“ odpovedala Allison, opakujúc Johnovu frázu.

Jason dôrazne prikývol. „Presne tak.“ Obzrel sa späť na Johna, podozrievavo ho premeriavajúc. „John, čo je s tebou? Nevyzeráš cez sedemnásť.“

„To ani nemám,“ odpovedal s povzdychom John. Každý ktoho stretnem novorí to isté. „Cestoval som časom z roku 2009.“

Jason sa na neho pozrel pred tým ako sa začal smiať. „Cestovanie časom? Ani Skynet to nedokáže a to je najpokročilejšia technológia na planéht. Cestovanie časom,“ zopakoval s odrfkom. „Očakávaš, že tomu máme veriť?“

„Veríš že vnímajúce počítače majú pod kontrolou svet,“ jednoducho odpovedal John.

John otvoril ústa v odpoveď, ale rýchlo ich zavrel. „Tušé. Ale teraz to je druh trápnosti, máš polovicu môjho veku a podvádzal som v triede algebry.

John sa pousmial. „To je v poriadku. Podvádzal som s Cameron.“ Okey, tak to technicky nebolo podvádzanie, ona mu vždy len pomáhala s domácimi úlohami. Alebo ich spravila celkom za neho. Za päť minúť.
„Takže,“ Jason zmĺkol, pozerajúc sa na Johna s napnutým obočím. „Dobre, myslím že vás usadím, aj keď musím povedať že sme očakávali niekoho trochu....staršieho.“

„Každý to hovorí.“

Jason sa zľahka zasmial. „Ale mali by ste počuť všetky rozhovory, čo sa dejú okolo. John Connor prichádza. Hrdina ľudstva, sama veľká legenda““ Jason sa pohol, pozerajúc na Johna. „Nie som si istý ako budú reagovať, keď uvidia dieťa. Ale myslím, že to zistíme.“

Jason viedol Johna do malej miestnosti kde skupina vojakov trpezlivo čakala. Večšina tvárí bola živá nadšením a očakávaním, ako sa zdalo. John poznal Dietzeho, ktorý stále vyzeral skepticky.

Ale bol tam niekto z nich, kto vyzeral ako vyšší dôstojník.

Spoznal ho okamžite a nedobrovoľne zovrel päste, zovrel zuby a mochol skoro cítiť nenávisť v jeho ústach.

Jesse Flores.

Zazrela ho „veľkého hrdinu“ len čo vstúpil do miestnosti, a on zbadal jej dychtivosť a veľkú nádej, ako mizne z tváre, keď si nepochybne myslí,“ to je žart? Kde je skutočný John Connor?“

John zovrel pery a a napol svaly aby odolal nutkaniu vytiahnuť pištoľ a zastreliť ju, kde stála. Jessie mu spôsobila toľko sváru za ten čas, čo ju poznal. Odstrčila ho a Cameron, tým, že priviedla Riley do minulosti. Nielen že takto zradila Johna Connora, ale vlastne zabila Riley a zaškatuľkovala Cameron, pretože nekonala proti Riley, ako Jessie chcela. Cítil temnú nenávisť pod kožou, usadzujúc sa v žalúdku. Nikdy nikoho nenávidel ako nenávidel Jessie Flores.

Jej túlavý pohľad prešiel z Allison na neho, s očami prezrádzajúcimi podozrenie a odpor. „Ako starý si?“

John vystúpil vyššie, tváriac sa tvrdo a velitelsky. „Skoro osemnásť.“ Dobre, o tri mesiace.

„To je John Connor,“ ochotne oznámila Allison. „Muž ktorý vyhodil továreň na 888-čky.“

Jessie sa zasmiala. „Nie je to muž, je to dieťa.“

„Áno, ale videl som viac ako ty,“ povedal John, postúpiac John dopredu a pozerajúc do Jessiných očí, s pocitom teplého hnevu v tvári. „Viem viac ako ty. Dokonca pocit ako by som žil dlhšie. Som lepší ako ty.“

Nezabijem dieťa.

Jesse sa vrátila sila do hlasu a odhodlanie jej planulo v očiach. „Hmm...možno nakoniec bude vodcom, po všetkom.“

„Veríš, že toto dieťa vyhodilo do vzduchu továreň?“ Dietze neveriacky vykríkol.

Mäkší hlas odpovedal. „Myslím, že by sme ho mali počúvať.“

Jesse zovrela pery, a zamyslene prikývla. „Cullyho právo. Connor je možno mladý, ale možno má niečo čo nám môže pomôcť. Takže, čo hovoríš, Connor? Obetuješ nejaké slovo múdrosti, neskúseným vojakom?“


Strávil celý deň pripájaním elektrických pascí po celom bunkri Zlatá ryba, ale teraz John Connor bil okolo seba v spánku, jeho myseľ zableskával späť do onoho osudného dňa vo Weaverovej kancelárii, prebehnutie do pivnice, nájdenie Cameron deaktivovanej a na Johnovom Henriho mieste...jej slová PREPÁČ JOHN prebiehajúce na obrazovke, znova a znova....cítil absolútne zúfalstvo.

Všetko je to vina Johna Henryho. Bolo mu jedno, ak mala Weaverová pravdu, ak John Henry bojoval so Skynetom. John Henry zabil Cameron a pocit temnej zúrivosti sa usadil v Johnovom žalúdku a hrozilo, že jeho emócie vybuchnú.

Mal jej čip. Mal ju.

He had the sudden vision of John Henry crouching by Cameron’s limp form, knife in hand, cutting a perfect circle in her head, taking out her chip and putting it in his own head. Cameron’s murder. Cameron’s murderer.

Náhle mal víziu Johna Henryho krčiaceho nad Cameroninim bezvládnym telom, nôž v ruke, vyrezaávajúc dokonalý kruh do jej hlavy, vyberajúc jej čip a vkladajúceho ho do vlastnej hlavy. Cameroninej vraždy. Cameroninho vraha.

“Nooooo!” he shouted out loud, jerking awake in his bed, screaming into the darkness, “I’ll kill you!”

„Nieeeee!“ nahlas vykríkol, tvrdo sa prebudiac na posteli, kričiac do tmy, „Zabijem ťa!“

Celkom zabudo, že Allison spala v tej istej miestnosti, kým ju nepočul si sadnúť na svoju posteľ, vŕzganie detskej postielky ho z toho dostalo.

Ťažko dýchajúc, prehĺtajúc snažil sa upokojiť svoje rozbehnuté srdce. Bolo to tak živé, tak reálne....a vidiac Cameronin zrkadlový obraz objaviť sa vedľa neho, to ešte zhoršilo.

Allison prišla k nemu, s tvárou naplnenou strachom a obavami, umiestniac chladnú ruku na jeho čelo. John sa panicky potil, ale vedel že nemá horúčku, alebo čosi také. Bola to len nočná mora.

„O čom to bolo?“ jemne sa spýtala Allison.

John zavrel oči, a zhlboka dýchal. „Presne pred mojou cestou časom.“

Nechápala samozrejme, ale tiež vedela lepšie ako pomôcť. Johnove dýchanie sa spomalilo do normálu a on si položil hlavu späť na vankúš a zavrel oči. 

Allison stále sedela pri jeho posteli, spraviac pohyb k odchodu a on ju rýchlo chytil za ruku, uistiac si aby pochopila, že nechce aby odišla. Niečo potreboval, niekoho. To bolo jej umenie. Vždy sa zdalo, ako by sa cítil lepšie. Spravila to pre neho prvú noc keď prišiel, potom čo sa pustil do plaču ohľadom Cameron, jeho mamy.....Allison bola starostlivá osoba. Cez jej vlastnú únavu a pravdepodobné problémy, zostala tam celú noc, a to aj potom čo znova zaspala, jej ruka odpočívala v jeho, sediac na chladnej, tvrdej podlahe hneď vedľa jeho postele.

Nemal ďalšiu nočnú moru.


„Robia pokroky,“ povedal John Allison, kontrolujúc niektoré z Terminátorích pascí teraz umiestnených v tábore. Nehovoril s ňou viac o nočnej more a bol rád že sa nepýtala. Stale si nebol istý čo si myslieť keď prišla k nemu. Už sa rozhodol, už nemôže milovať nikoho tak ako miloval Cameron. Ale mohol sa starať. Mohol sa starať o Allison, a ona sa mohla starať o neho. To samo o sebe nemôže byť zrada. Podvádzal Cameron s jej ľudským náprotivkom tým že mal tieto pocity?

Zavrtel hlavou, snažiac vyčistiť si myseľ keď kráčal civilným tunelom. Mladá týnedžerka náhle prebehla okolo neho,  špinavé blond vlasy viali ako sa presúvala do rohu tunela a sadla si, zvierajúc malý kúsok chleba, videl jej tvár úplnú.

Jeho kroky sa zastavili a na malú chvíľu prestal dýchať. Pretože poznal to dievča.

Bola to Riley.

Bola mladšia ako Riley, ktorú poznal, nemohla byť staršia ako trinásť alebo štrnásť, ale aj tak bol schopný ju spoznať. Jeho srdce mu uviazlo v krku. Všetci títo ľudia vstali z mŕtvych, odsúdený k opakovaniu chýb ktoré by ich znova zabijú.

Náhle ho napadlo. Mohol by ju varovať. Hocijako, držať ju od Jesse. Mohol by sa ubezpečiť, že Jesse nikdy neprinesie Jesse späť do minulosti. Mohol sa uistiť, že Riley prežije.

Ale...

Čo ak Riley niečo v jeho minulosti zmenila? Riley spôsobila, že Cameron bola žiarlivá. Kôli Riley ona a Cameron mali svoju neskorú konverzáciu v jeho posteli. Kôli Riley sa on a Camerron zblížili. Nakoniec.

Čo ak by nenechal ísť Riley do minulosti, on a Cameron by sa vlastne nikdy nedali dokopy? Čo ak pokazil časovú os ešte viac? A bolo fér voči Riley, nútiť ju zostať v tejto vojnou pustošenej budúcnosti, kde bola neustále špinavá a hladná? Myslím, že by stálo za to, ísť späť do raja na určitý čas, aj keď by to nakoniec znamenalo jej smrť?

Allison pozrela na jeho zmučenú tvár a sledovala jeho pohľad smerom k Riley. „Poznáš ju?

John zvažoval, že jej povie, že stretol Riley v minulosti, že cestovala časom. Ale potom by musel vysvetliť, prečo sa vrátila. Musel by vysvetliť že prišla zabrániť mu zblížiť sa s Cameron, čo znamenalo že by musel vysvetliť že Cameron nebola človek, že Cameron bola stroj.

A nebol pripravený to spraviť.

„Nie,“ zaklamal. „Len vyzerá povedome.“


John si otrel z čela pot, keď končil prepájanie elektriny v bunkri. Allison bola preč v inej sekcii, vyučujúc nejakých vojakov ako odstrániť Terminátorí čip, proces teraz poznala naspamäť. Jason Reynolds sa priblížil k Johnovi a vytiahol malý balíček.

„Tvoj prídel jedla na deň, Baum – myslím, Connor,“ kútikom Jasonových úst šklblo do úsmevu. „Prepáč,. Mať alias musí byť mätúce.“

John si vzal balík s vďačnosťou, prikivujúc v súhlase Jasonovi. „Nemáš tušenie. Mal som....“ odmlčal sa, počítaním počtu času, keď používal rozdielne meno. „....dobre, veľa.“

Skôr ako otvoril balík prechovky, napadlo ho. „Môžeš mi povedať ako sa dostať do civilného tunela?“

O menej ako desať minút neskôr, John prechádzal cez tlmené svetlo tunela ešte raz, počúvajúc plakanie ustráchaných detí, vidiac špinavé tváre. Čoskoro si uvedomil, že civilisti reagovali na neho inak ako vojaci. Bojovníci odporu, väčšina z nich bola skeptická, zvlášť kôli jeho veku. Ale tunelové potkany...zdalo sa, že k nemu vzhliadajú. Možno to bolo len preto ako chodil, s odhodlaním. Možno videli v ňom silu. Možno len ľahšie verili, pretože boli málokedy v kontakte so strojmi. Nepoznal dôvod, jednoducho len vedel, že tunel rastie zvedavosťou v  s tichou úctoum, odkedy vstúpil.

Hľadal asi päť minút, stále držiac malý balíček potavinového prídelu v rukách, keď ju konečne znova uvidel.

Riley bola chudá, špinavá a otlčená, nepochybne hladná. Bola „lovec potkanov“ ako ich Allison nazvala. Prežívajúci ktorý nič nerobia ale prosperujú na troche jedla ktoré dostanú.

Cítil hroznú bolesť v srdci. Čo je to za život? Riley pozhrela hore, nadviazala očný kontakt s ním už raz, sediac na podlahe. John podišiel k nej a ponúkol jej prídel potravín. „Tu, chceš?“

Jej oči sa rozšírili, ale na jeho prekvapenie to odmietla vziať. „Nemôžem,“ ticho povedala, vyhýbajúc sa očnému kontaktu s ním. „Si John Connor.“

John sklonil hlavu. „Ale nie som hladný,“ zaklamal, a dúfal že jeho žalúdok v tej chvíli nebude škvŕkať a prezradí ho. „Nechceme aby to šlo do odpadkov, nie?“

Konečne na neho pozrela, potom sa opatrene natiahla a jemne vzala balíček. „Nie, nechceme aby to šlo do odpadkov.“ Trochu dychčala, s očami blúdiacimi späť k nemu.

„Si mladší ako som si myslela že budeš,“ poznamenala medzi sústami jedla.

Ľahostajne pokrčil ramenami. „Dokonca aj Einstein bol raz chlapec, nie?“

„Kto je Einstein?“

„Nevadí.“

Postavil sa na odchod, ale chytila ho za ruku, dívajúc sa na neho zbožnými očami. „Si najláskavejšia osoba, akú som stretla. Nie je prekvapením, že si náš záchranca.“

Spôsob akým sa na neho usmiala, omráčenie, pietny pohľad v jej očiach.....to mu zlomilo srdce. Pretože vedel čo sa stane s ľudmi v blízkosti Johna Connora.

Zaujímalo by ma, čo by si hovorila kebysi vedela čo sa stane kôli mne. Ak by si vedela že zomrieš kôli mne.

Všetci  zomrú pre mňa.


John stál vo dverách, pozorujúc s čistým šokom ako Cameron stála na opačnej strane miestnosti, hrajúc stolný futbal s Jody. Čo bolo vyjadrené v jej tvári: radosť, akú nikdy nevidel. Bola tak skutočná, tak ľudská.

„Čo robíš?“ spýtal sa?“

Len zdvihla obočie. „Hranie stolného futbalu,“ vyhlásila ako by to bolo úplne zrejmé.

„Musím ísť,“ trval John.

„Ísť?“ zopakoval, so zmätením v očiach. „Ísť kam?“

„Domov,“ povedal John, so zaťatými zubami. Čo sa s ňou deje?

„Domov? Kto si?“ to ho bolelo viac ako čokoľvek iného, hlboko. Ako by ho nemohla poznať? Som John Connor! Milujem ťa!

„Cameron...“ začal.

„Moje meno je Allison,“ povedala a zamračila sa na neho.

„Nie, to nie, to je Cameron,“ povedal cez zuby. Nechápal vtedy, kto bola Allison. „Nemám čas na vysvetľovanie. Musíme ísť.“

Cameron – Allison – urobil krok späť, krútiac pomaly hlavou. „Strieľaš si zo mňa.“

John sa na ňu pozrel s očami páliacimi od sústredenia. „Vyšiluješ?“

Cameron sa dívala na neho strašnými očami a John pocítil záchvev smútku. „Skutočne nevieš kto si?“

„Som Allison,“ trvala na svojom. „Z Palmdale.“

John si chcel vytrhnúť vlasy v zúfalstve. „Ty nie si Allison. Nie si z Palmdale, si z budúcnosti. Si stroj.“

Jej tvár sa rýchlo premenila na zvyčajne stoickú, bezvýraznú Cameron. John urobil krok späť, zvraštiac čelo. „Cameron, Allison?“

„Milujem ťa, John a ty miluješ mňa,“ povedala Cameron, monotónnym hlasom, len s náznakom emócií. Opakom Allison.

Ale Cameron neboli emócie alebo pocity vlastné. Jej tvár sa točila okolo smútku. „John...nemiluješ ma stále?“

Cítil ako by mu miekto zapichol do srdca dýku. Ako by na to mal reagovať. Samozrejme ťa milujem Cam! Otočil sa aby videl Allison, jej tvár odzrkadľujúcu Cameronin výraz smútku.

„John, miluješ ma?“

John dýchal rýchlejšie ako sa medzi nich pozrel, a jeho myseľ výrila konfliktom. Vedel, že v hĺbke srdca, nemôže milovať Allison tak ako miloval Cameron. Ale....dá sa povedať, že ju nemôže milovať vôbec? Bolo to iné, to vedel. Ale to neznamená, že sa nemôže o ňu starať, ako priateľ ak už nič iné.

Padol na zem na polceste od domu, uvedomujúc si prvý krát, že všetci ostatný v miestnosti bo

li preč. Zaboril tvár do svojich rúk a pevne zavrel oči. Jedna z nich, nebol si istý či to bola Cameron alebo Allison, prišla a položila mu ruku na rameno.

Keď znova otvoril oči, všetko čo videl bola temnota.

John civel na temný strop, spomýnajúc na odchádzajúci sen, potenie a ťažké dýchanie. Aké bizarné to bolo? Allison našla cestu do jeho snov, aj keď bola v Cameroninej podobe.

Zišiel z postele, dávajúc pozor, aby nenarobil veľa hluku. Nebol si istý prečo to spravil; jeho nohy, ako sa zdalo, sa vymli jeho mysli, alebo možno to bola len podvedomá túžba byť v jej blížkosti po všetkých konfliktných snoch. Nech je dôvod hocaký, našiel sa sedieť na okraji Allisoninej postele, sledujúc ju ako pokojne spí.

Vždy nenávidel matku, keď toto robila. Ale teraz chápal prečo Sarah a dokonca Cameron pri ich poslednej spoločnej noci spravila to isté. Bolo ukľudnujúce sledovať niekoho ako pokojne spí. S Allison to bola jediná vec čo skutočne spôsobovala rozdiel medzi Cameron. Cameron nespala. Nikdy nemal príležitosť ju pozorovať. Ale pozorovať Allison....jej kľudnú tvár bez strachu alebo obáv, ktoré sa zvyčajne ukázali na ich misii...je to príjemné. Prial si aby toto mohol robiť s Cameron.

Jej oči sa trepotavo otvorili, akoby ju nejaký šiesty zmysel varoval, že ju niekto pozoruje. Po jeho uvidení, sa prudko vzpriamila, vyľakaná a dezorientovaná.

„Nerob to,“ zamumlala,“ ale počul úsmev v jej hlase.

Pousmial sa. „Prepáč.“

„Čo je zle?“ spýtala sa, krátko preskúmavajúc priestor kôli čomusi neobvyklému...okrem jeho sedenia vedľa jej postele, samozrejme.

„Nič,“ zašepkal.

„Mal si znova sen?“

John zaváhal. „Áno.“

„Bol o nej?“

„Trochu.“

Bola na posteli, pripravujúc sa na dlhý príbeh, ale John rýchlo vstal.

Nemôžem to urobiť...“Nie,“zašepkal. Nebolo by to správne. „Ty nie si ona.“

Allisonina tvár opadla a on videl bolesť v jej očiach. Mohol len znovu otočiť hlavu.

Ona nie je Cameron. Ona nie je Cameron. Ona nie je Cameron.

Nikdy nebude Cameron. Ona nie rovnaká. „Prepáč,“ zašepkal, vrátiac sa späť na jeho stranu miestnosti a odmietol sa na ňu znova pozrieť. Nikdy by nebol schopný zniesť Cameronin pohľad vyzerajúci tak smutne. Neznášal keď bola Cameron smutná alebo naštvaná. Videl to len niekoľko krát v živote.

Len raz, teraz, v jeho sne. John, nemiluješ ma?


John hovoril krátko s Allison, ospravedlňujúc sa za predchádzajúcu nočnú reakciu. Bola chápajúca a starala sa o neho, ale spravil si bod a jemne sa jej po zvyšok dňa vyhol. Nemohol to už zniesť. Možno po sne zmizla bezprostredne z jeho pamäte, mohli sa cez toto dostať a byť znovu priateľmi. Ale s jeho pretrvávajúcimi snami, stálou pripomienkou Cameron hľadiacou mu do tváre, keď pozrel na Allison...začínal si uvedomovať  ako veľmi sny vplývali na jeho myšlienky.

Pripomenulo mu to jeho matku. Vždy mala strašidené sny, ale nejako vždy dávali zmysel. Tri bodky, súdny deň, spálené detské ihrisko....

Rozmýšlanie o jeho matke ho zachvátilo do samého seba a on siahol do vrecka kde držal jej obrázok. Možno nastal čas niekoho iného, milovať Sarah Connor, ako ju miloval on. Možno nastal čas predstaviť ju Kyle-ovi Reesovi.

John sa zhlboka nadýchol, upokojujúco dýchal pred blížiacim sa otcom. „Hej, Kyle, mám niečo pre teba.“

Kyle sa pozrel nahor, od čistenia svojej pušky, hľadiac na Johna s očakávaním, ale tiež sa zdal trochu zmätený. John očervenel, náhle stratiac slová, a tak len siahol do vrecka vytiahnuc fotku jeho mamy a vyhladiac jej záhyby. Potom sa pohol ku Kyle-ovi. Pomyslí si že som blázon. Ak si to už nemyslí.

Ale jeho otec nepozeral na neho skepticky, nepýtal sa prečo mu dal fotku svojej mamy. Namiesto toho, Kyle-ove oči sa rozšírili úžasom a on pozrel na fotografiu v úcte, dokonca nadšení. „Kto je to?“

„To je moja matka,“ odpvedal John, „Sarah Connor.“

Kyle uchopil jemne fotografiu, ako by bola zo skla a nechcel riskovať jej rozbitie. Nespustil oči z Sarah-inej tváre. John prehltol knedlík v krku. Teraz nemohol plakať, bez ohľadu ako dojemná táto chvíľa bola. Kyle nikdy nepochopí ak teraz začne plakať.

„Bola jediná kto mi pomáhal stať sa tým kým som dnes,“ vysvetlil John. „Allison myslí že ti prinesie šťastie.“

Kyle sa pousmia, dotknúc sa tváre Sarah na fotke. „Bude môj talizman,“ povedal láskyplne, skôr ako si vložil opatrne fotku do vrecka, očami prešiel späť k Johnovi s vďačnosťou. „Ďakujem.“

John sa bránil svojim vlastným emóciám. Nikdy nevidel Kyle-a tak otvoreného, tak zraniteľného, tak milujúceho. Bolo to ako rýchle pripojenie, pripojenie naprieč časom. Dokonca aj potom, čo John odchádzal, videl Kyle-a vybrať obrázok znova a dívať sa na neho, so zvláštnym druhom očí.

Jeho matka mala pravdu, uvedomil si John. Nie len zvláštny druh očí, ale jeho otec má láskavé srdce.

Kyle Reese sa staral.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

7 Naposledy upravil: merlin131 (19.8.2010 21:20:03)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

7. kapitola                                          Born to Sacrifice - Zrodený pre obetu


October 2025
Sklad 2

John bol prvý kto počul hlasné klopanie, prichádzajúce z vchodu skladu č.3. Nasledovaný malou jednotkou vojakov ktorý pripravili svoje zbrane, pre prípad, John otvoril dvere, spozorujúc dve ženy stojace vonku. Jedna bola, pravdepodobne, nie veľmi mladšia ako bol on, druhá bola rozhodne staršia, ale mala mladú tvár. Vyzerali rovnako a on predpokladal, že boli pravdepodobne sestry.

Spoza neho, počul výkrik prekvapenia a otočil sa k Allisoninej tvári osvetlenej radostným uznaním. „Lauren! Sydney!“

John otvoril dvere dokorán aby nechal dvoch bojovníkov odporu vo vnútri, blokujúc vstup za nimi.

Neušiel mu Laurenin pohľad, keď sa dívala na Allison, neušiel mu podivný záblesk a pochybnosti, ktoré jej prešli cez oči, ale nakoniec objala Allison.

John si uvedomil čo to znamená. Toto bola Lauren Fields, dievča na zozname, ktorému jeho matka a Cameron pomohli. Tá, ktorá zachránila Allison Young po súdnom dni. Len jedna ďalšia osoba okrem neho vedela o spojení medzi Cameron a Allison, ak Laura vôbec vedela o prepojení. Mal pocit, že už si dala dva a dva dohromady.

Sydney bola oveľa pokojnejšia ako jej staršia sestra, ale podľa úsmevu na tvári a pohľadu v jej očiach bola  skutočne rada že vidí Allison. Čo by dávalo zmysel, povedal si John sám pre seba. Koniec koncov, Allison a Sydney vyrástli spolu pod dohľadom Lauren. Po výmene objatí dvoch dospievajúcich dievčat sa Lauren obrátila k Johnovi.

„Ty si John Connor,“ povedala. Bolo to zhodnotenie, nie otázka, ale napriek tomu prikývol.

„A ty si Lauren Fields-ová,“ odpoveda. „Moja mama pomohla zachrániť teba a tvoju rodinu. Povedala mi o tebe. Povedala, že sa ti páčilo stavať domčeky pre vtáky.“

Smutný úsmev prebehol po Laureninej tvári a potom zmizol. „Prepáč, že ťa otravujem, Generál,“ povedala ospravedlňujúco. „Prišli sme z bunkra Kansas požiadať o nejaké lekárske potreby,“

John sa okamžite zamračil, vo vysokej pohotovosti. „Je tam nejaký druh epidémie?“

„Nie, nie,“ ubezpečila ho. „Len ako zvyčajne, ale dochádza nám základné ošetrenie. Myslela som, že by sme sa mali zásobiť, skôr ako bude príliš neskoro.“

John prikývol na súhlas, zámerne rozhliadnuc sa späť k Lauren, šúchajúc si krk a cítiac sa trochu trápne. „Nie som si istý, kde sú lekárske potreby.“

„Môžem ti ukázať,“ ozvala sa Allison, prichádzajúc zachrániť Johna.

Lauren kývla na jej mladšiu sestru. „Sydney, pôjdeš s ňou?“ Ako sa dve dievčatá ponáhľali preč, Lauren sa na nich pozerala a potom prešla pohľadom na Johna.

„Vždy som vedela, že mi bolo niečo povedomé okolo Allison,“ začala. „Dokonca keď som ju zachránila po súdnom dni, bolo niečo podivne známe v jej tvári. Teraz keď je staršia, je to ešte výraznejšie.“ Udelila Johnovi pohľad a on hneď vedel kam smeruje tento rozhovor. „Vyzerá trochu ako kyborg tvojej mamy, ktorého priniesla do našeho domu, ktorý bojoval s Terminátorom.“

„Cameron,“ odpovedal John. Tupá bolesť bola vždy v jeho srdci, keď spomenul jej meno, ale zatlačil ju späť. 

„Myslím,“ povedala Lauren s pokrčením ramien. „Nikdy som nepočula jej meno. Ale vždy keď sa pozriem na Allison, si spomeniem na kyborga.“

John sa zhlboka nadýchol. Vitaj v mojom svete. „Nemáš predstavu. Nie sú si len podobné....sú rovnaké.“

Lauren sa zamračila. „Ako by mohla mať dvojičku kyborga? Ak nie...“ jej oči sa rozšírili hrôzou. „Použili ju ako model. Použili Allison ako model pre Cameron, je tak? Čo sa stane, Connor?“

John zaváhal. Ako má vysvetliť svoju teóriu, že Cameron nakoniec zabije Allison a vezme si jej identitu? Dokonca aj teraz, sa nemohol prinútiť to prijať. Nechcel mať ďalšiu krv na svojich rukách. Mal rád Allison, nechcel aby zomrela. Nie po prvý krát ho napadlo, ako ďaleko je ochotný zájsť, aby získal Cameron späť. Poslal by Allison vedome na smrť? Obetoval by človeka, priateľa, kvôli stroju?

Nebol si istý, že chce vedieť odpoveď.

„Nemyslím, že by si mala vedieť tak veľa o budúcnosti,“ povedal Lauren váhavo. „Budúcnosť nie je daná. Nie je tu žiaden osud ale len to čo robíme pre seba. Mohli by sme zmeniť niečo, čo nechceme zmeniť.“

Laureninino zamračenie sa prehĺbilo. „Takže vieš čo sa stane.“

John zovrel pery a pomaly prikývol. „Viem čo sa stalo pôvodne. Nie som si istý čo som zmenil, keď som skočil sem.“

Allison a Sydney prišli späť z tunela, každá nesúc jeden koniec veľkej krabice zdravotníckych potrieb. John napol obočie.

„Nechali ste niečo pre nás? spýtal sa.

Allison pomaly prikývla. „Sklad 2 bol veľkým skladiskom našich lekárskych potrieb. Niektoré naše misie v minulosti boli na dodanie liekov ostatným bunkrom. Je tu toho oveľa viac, ako tam, z kade prišli.“ Posunula svoje uchopenie boxa. „Hej, John. Idem im pomôcť vziať tieto veci späť do Kansasu. Sydney hovorila, že by mohli využiť ďalší pár rúk na liečenie chorých.

Johnovi sa usadil v srdci divný pocit osamelosti. „Oh...okay.“

Pokojne sa na neho usmiala. „Hej, nemaj strach. Vrátim sa späť.“

Snažil sa upokojiť jej voľbou slov. „Zabudla si požiadať o povolenie.“

Hravo sa zasmiala. „Haló? som zástupca zachráncu ľudstva, pamätáš?“ John sa premohol do malého úsmevu a jeho tvár zvážnela.

„Len buď opatrná.“

Allison mu poslala dvojprstový pozdrav. „Áno, pán generál.“

A keď odišla, spolu s Lauren a Sydney, nechajúc ho viac osamelého ako v prvý deň, keď prišiel.

Kde je Weaverová, keď ju potrebujem?

Ako sa ukázalo, nebol dlho sám. Kyle a Derek čoskoro dorazili, so zbraňami prehodenými cez ramená, ako zvyčajne. Derek zbadal Johnovu plazmovú pušku, ktorá mu robila spoločnosť od doby čo sa John vrátil z matkinho bezpečného domu.

„Kedy začneme vyrábať s tamtým problémy?“ spýtal sa Derek s úsmevom.

John pokrčil ramenami. „Kedykoľvek môžeme začať veľkovýrobu. Alebo ak nájdem nejakú tajnú skrýš, niekde. Podľa toho, čo sa zdá perspektívnejšie.“

Derek sebou trhol. „Ani jedno sa nejaví veľmi perspektívne.“

„Kde je Allison?“ opýtal sa Kyle

„Jednoducho zamierila do bunkra Kansas pomôcť Laure a Sydney Fieldsovým, starať sa o chorých,“ odpovedal John.

Kyle-ove pery sa skrútili do úsmevu a John mohol vidieť samoľúbosť v jeho očiach. „Áno, to znie ako ona. Vždy skúša pomôcť ľuďom.“

„Derek! Kyle!“ Martin Beddel prišiel, bežiac s niečím malým a hranatým v rukách. Chvíľu Johnovi trvalo, kým si uvedomil, že vec sa podobala na pochôdzkovú vysielačku.

Derek skepticky zdvihol obočie, keď zobral do rúk jedno z komunikačných zariadení. „Čo je to? pochôdzková vysielačka? stará škola.“

„Vlastne je to nové,“ odpovedal Martin. „Naše technické tímy pracovali na komunikačnom zariadení, ktoré je vynálezom Skynetu.“

„Vynález Skynetu,“ zopakoval s otázkou John.

„Našli spôsob ako odstrániť ochranné opatrenia aby sa do nej mohli heknúť a počúvať“ vysvetlil rýchlo Martin. „Nepýtajte sa ma ako; tu je dôvod – nie som z technického tímu.“

„Nechaj ma hádať,“ povedal Derek s úsmevom. „Prišiel s tým Wisher.“

Bedell privývol. „Áno. Myslím že Billy bol veľmi zaneprázdnený.“

Derek sa uškrnul. „Ten muž je génius, čo mám povedať?“

„Hocičo,“ pokračoval Bedell. „Idem späť do Hammerhead. Je tam skupina sledujúca sily Skynetu ktoré sa mobilizujú niekoľko míľ odtiaľto. Dúfame, že nepôjdu naším smerom, ale ak áno, máme nejaké magické guľky v bunkri.“

John si nebol istý, čo boli magické guľky, ale rozhodol sa nepýtať v tomto bode. Nedávno zvýšil svoje súčasné hodnotenie a zatiaľ všetci prijímali nové vedenie veľmi dobre. John nechcel zničiť pokrok s nimi tým, že si budú myslieť že je neschopný.

„Derek, Kyle,“ ponúkol sa Bedell. „Vy dvaja idete so mnou?“

Obaja bratia Reesoví prikývli a zamierili k východnému exitu. John chytil Martinove rameno, keď sa otočil na odchod, a naliehavo cítiac nutkavú potrebu povedať mu ako veľmi ho ocenil.

„Hej, Bedell,“ začal John. Bedell sa otočil, čakajúc s očakávaním. John sa pozrel a náhle mu pamäť zaštrajkovala. Bedell sa šiel obetovať v jeden z takýchto dní. Možno to bolo včera možno to bude zajtra, možno o roky. Alebo možno zmenil budúcnosť, kde Martin nebude musieť obetovať svoj život.

„Connor,“ pripomenul mu Bedell. „Generál? Si v poriadku?“

John pomaly prikývol. „Áno som....len som ti chcel povedať že ďakujem. Si hrdina.“

Bedellova tvár zostala na okamih prázdna, akoby skúšal rozlúštiť Johnove slová. Potom sa kútiky jeho úst zdvihli do úškľabku. „Ty si hrdina, Connor. Spojil si ná. Ja som nespravil nič.“

John udržal tvár a oči seriózne. „Viem, ale urobíš.“

Konečne Bedell zvraštil obočie v zmätku. „Je tu viac vecí cestovaní v čase?“

„Trochu,“ súhlasil John. „Len čo mi povedal Derek, Derek vedel že si na P.Alto.“

„Povedal ti, že som sa stal hrdinom?“ Bedellov hlas bol naplnený nedôverou ale tiež úctou a predvídavosťou.

„Spravil to. Zachrániš desiatky životov.“

Bedellov úsmev zostal na niekoľko sekún akoby ho zasiahol „Ako budem vedieť...“

„Budeš vedieť,“ sľúbil John. „A keď príde čas, ak nebudem nablízku aby som ti osobne poveda.....len vedz, že ti budem naveky vďačný.“

„Tak dobre....cool...“ Beddel sa kľudne otočil k odchodu do chodby, ale otočil sa späť a zavolal, „Ideš, Connor?“

John sa to rozhodol zobrať ako výzvu. Ísť do Hammerheadu s Bedellom a bratmi Reesovými bolo určite lepšie ako zostať v sklade 3. Ak mal viesť týchto ľudí, potreboval dostať sa do akcie.

Hammerhead nebol veľmi ďaleko, a našťastie tam nebolo veľa hliadok Skynetu. John stál vedľa Dereka a Kyle-a v hornej časti bunkra, pozorujúc cez....nemohol to vlastne nazvať oknom, ale bola to veľká štrbina v múre ktorá im umožňovala dávať pozor na vonkajšiu stranu a na streľbu Terminátora, keď nadíde čas. Ako sa John pozrel do ďalekohľadu, uvidel jednotku Skynetu, veľký kovový tank pohybujúci sa pomaly ich cestou.

„Bedell,“ povedal, udržiavajúc hlas pevný, napriek tomu že v bruchu sa mu začali tvoriť motýle. „Musíme niečo spraviť.“

Martin bol okamžite po jeho boku, a ďalekohľadom pozrel do temnoty. „To je Ogre.“

„Ogre?“ zopakoval John.

„Hk-tank.“ dodal Kyle, schmatnúc svoju zbraň. „Voláme ich obre alebo kentauri."

„Alebo čoskoro budú brúsené dosky kovu.“ pridal Kerek s nonšalantým pokrčením ramien. „Tvoja voľba, skutočne.“

„Yeah, dobre, máme jedného prichádzajúceho našou cestou,“ odpovedal John.

Kyle prišiel k Johnovmu boku a pozrel do dieri, žmúriac do diaľky. „Niekto musí to ísť ohlásiť ostatným do skladu 2. Ak sa táto vec bude držať našej cesty, môžeme potrebovať nejaké posily. Musia byť pripravený....“

John prepol do svojho generálskeho módu. „Presne. Reese, Beddel zostanú tu a nespustia oči z tejto cesty. Ja idem späť do skladu 2 podať varovanie. „Zdvihol jenu z vysielačiel. „Podávajte mi hlásenia v pravidelných intervaloch. Nemôžeme si dovoliť stratiť nad týmto kontrolu.

„Áno pane,“ povedal Derek s falošným salutovaním.

John to sa sa bezpečne dostane do skladu 2 a stretne Majora Perryho, prichádzajúceho hlavným tunelom, vyzerajúceho ustarane.

„Generál,“pozdravil Perry. „Máme problém.“

„Nemáme stále?“ spýtal sa John pred tým ako zvážnel. „Viem. Máme ogre prichádzajúceho týmto smerom. Bedell má skupinu umiestnenú na Hammerhead k sledovaniu pohybov Skynetu.“

Perry zaváhal. „Je to horšie, ako viem.“

John zhlboka vzdychol. „To zvyčajne je.“

„Konvoj Skynetu mieri priamo na bunker Kansas.“

Na chvíľu John cítil, ako by zamrzol. Otvoril ústa aby prehovoril, ale žiadne slová nevyšli, ani si nebol istý, čo sa snažil povedať. Možno len chcel kričať.

Allison bola v bunkri Kansas. Ak Skynet udrie tam....

John bol okamžite v pohybe, utekajúc k dverám skladu č.3. Počul Perryho šialený hlas volať ho.

„Connor! Počkaj! Čo to robíš?“

John sa zastavil pri dverách, otočil sa späť k majorovi a hodil mu vysielačku. „Idem ich varovať, možno sa tam dostanem pred úderom Skynetu. Ty zostaň tu, počkaj na Bedellove hlásenie.“

Bez ďalších slov, John rozrazil dvere s plazmovou puškou v ruke, keď vyrazil ku Kansasu. 


Kansas Bunker

John zabúchal na dvere bunkru Kansas, nie dlhšie, obávajúc sa pritiahnutia pozornosti.

Bolo už príliš neskoro. Nemohli uniknúť.

Vojak opatrne otvoril dvere a vtiahol Johna dovnútra. „Rýchlo!“ zvolal bojovník. „Sme pod útokom.“

„Hľadám poručíčku Allison Young,“ povedal John v zhone. „Mala by byť s Lauren a Sydney Fieldsovými.“

„Ah, áno, doktorky,“ povedal vojak. „Tadeto.“ Keď sa rozbeho, otočil sa vojak k Johnovi. „Kto vlastne si?“

„Som John Connor,“ odpovedal John bez zastavenia.

Vojak sa šmykol a zastavil, s očami rozšírenými úžasom. „Connor? Ty si náš spasiteľ?“

„To, čo hovoria,“ odpovedal John.

Vojak natiahol ruku. „Kapitán Wells. Je česť stretnúť Vás, pane.“

„Ďakujem, teraz by sme mali ísť ďalej, ak sa nechcece mať česť zoznámiť sa so svojim hrobom.“

Wells rýchlo prikývol a ponáhľal sa nájsť Lauren, Sydney, a Allison ktoré boli v hornom poschodí, krčiac sa pri priehľade bunkra. John si vydýchol úľavou, že sú nateraz v bezpečí.

„Čo sa deje?“ spýtala sa Sydney, s očami rozšírenými od strachu.

Allison skrútila pery. „Blbosť. Máme tam ogre a tri opičie vagóny.“

„Opičie vagóny?“ zopakoval John.

„Väzenské transporty,“ vysvetlila Allison. „Kyle mi o nich povedal. Keď bol prvý krát transportovaný do tábora. Ak nás chytia....“ nedobrovoľne sa striasla.

„To sa nestane,“ povedal John pevne.

Na jednom konci bunkra sa ozval hlasný pád a John odtrhol hlavu od zvuku, počúvajúc pridusený výkrik. Jeho srdce skoro zastavilo. „Sú vnútri. Musíme ísť teraz!“

„Kam? chcela vedieť Allison. „Vonku sú tiež! Hliadky 888-čiek nás môžu zabiť.“

„No tieto to budú určite,“ odsekol John. „Toto je naša jediná šanca.“ A nerád to hovorím, že to nie je veľmi dobré. 


Bunker Hammerhead

Derek Rees stál pri okne, hľadiac von na odohrávajúcu sa bitku. Jeho oči blúdili zo scény na jeho prata Kyle-a, ktorý sedel na podlahe, čakajúc a pozerajúc na niečo malé, štvorcové na jeho dlani.

„Čo je to?“ spýtal sa Derek

Kyle sa pozrel nakrátko na objekt. „To je fotka.“

Fotka. Nevidel žiadnu už chvíľu. Nedokázal si predstaviť koho fotku jeho prat mohol nosiť. „Koho?“

„Sarah Connor.“

„Sarah Connor?“ neveriadky zopakoval Derek. Čo to sakra má znamenať? „Connorovej matky. Prečo sakra nosíš fotku Connorovej matky?“

Kyleove oči sa rozšírili v defenzíve a strčil si fotku späť do vrecka kabáta. „Pre šťastie,“ odpovedal.

Derek sa uškrnul. „Je mŕtva. Aké šťastie to môže byť?“

Kyle sa na neho pozrel a Derek pokrčil ramenami, vyzerajúc von z okna. HK-čka teraz lietali nad ich hlavami a ogre strieľal z plazmové gule na cieľ, ktorý Derek z tohto uhla nemohol vidieť.

Bedell prišiel, so zbraňou pripravenou, vyzerajúc zaneprázdnene a ustarosterne naraz. „Čo sa deje?“

„Ogre strieľa na niečo, ale nemôžem to vidieť,“ odpovedal Derek, snažiac sa zazrieť cieľ. „Sme v zlej pozícii pre vizuálnu dohľadnosť.“

Kyle rýchlo vstal. „Idem to preskúmať,“ ponúkol sa.

Derek zavrtel neústupne hlavou. Jeho brat môže byť hrdina, ale teraz nebol žiaden spôsob ako tam ísť v zápale boja. „Kyle, nie, nemôžeš. Pôjdem ja.“

Kyle zdvihol ruku aby ho zastavil. „Derek, stoj. Kto tu velí?“

Stupídna otázka. „Connor.“

„Okay,“ Kyle ochabol. „Ale kto je vo velení pred Connorom?“

„Nikto.“

„To je fér, ale ja som ten kto plánoval misiu a dal radu. Teraz tu Connor nieje, bez ohľadu aký je mladý, mám pocit ako by som si sám vybral boj, trochu, nechajúc ho skutočnému odporu.

Derek pokrčil ramenami. „Yeah, ten chlapes spravil dobrú prácu....“

„Ale tera je na čase, aby som začal znova robiť niečo odlišne,“ trval Kyle. „Zvládnem to, Derek. Idem do toho.“

Bez ďalších slov, Derek bol nútený sledovať ako jeho mladší brat otvoril dvere bunkra a zmizol v ohni.


Okolie bunkra Kansas

Plaznová puška sa nabila a John stlačil spúšť, zbraň sa odrazila od jeho ramena. Plazmový výbuch spravil dieru do Terminátorovej hlavy, kompletne zničiac stranu čipu na lebke.

Nanešťastie, plazmový výbuch tiež upozornil niekoľko ďalších 888-čiek v oblasti. John zahrabaný na bunkri, pevne zvieral zbraň. Musím vás zastaviť. Som John Connor. Znova nabil zbraň.

Nebrániť. Hlas ho teraz vyľakal skoro rovnako ako prvý krát. Cameronin hlas. Nedaj im vedieť, kto si. S divným pocitom si uvedomil, že má pravdu. Nemohol nechať vedieť Skynet, že je John connor. Musel hrať rolu regulérneho vojaka. Alebo by mohol byť zabitý na mieste, ak by mal podozrenie, že je jedným z vodcov.

Odhodil pušku a ponáhľal sa späť k Allison a ostatným, kĺzajúc sa na kuse kovu.

„Čo sa deje?“ spýtal sa Wells. „Zabil si to?“

„Príliš veľa,“ odpovedal John, ťažko oddychujúc. „Nie je tu nič, čo by sme mohli spraviť.....okrem nádeje, že z nás spravia vezňov.“

„Nikdy som si nemyslela, že budem hovoriť tieto slová,“ zamrmlala Allison.

Trojica 888-čiek prešla cez hromadu trosiek, s červenými očami hľadiacimi na nich. John pomaly zdvihol ruky nad hlavu na znak kapitulácie, ťažko prehĺtajúc. Vyzerali trochu strašidelnejšie bez živej tkáne. Endoskeletony prešli dole, každý chytil vätna. John zavrel oči, keď mu kovové prsty zovreli golier. Ak by som bol v 2009, bol by som mŕtvy....Vďaka bohu, terminátory nevedeli kto to bol. 

Ďalší terminátor prišiel cez hromadu, 888-čka, tentokrát s podobou Vicka Chamberlaina. „Naložte,“ zavelil monotónne. John, Allison, a ostatný boli naložený do preplneného opičieho vagóna. S hrôzou si John uvedomil, že Skynet ronako zajal zvyšok bunkra. Bolo tu okolo pätnásť ľudí napchatých v tomto opičom vagóne.

Jeho oči sa zavreli v zármutku, keď si spomenul na Derekov príbeh, ktorý mu povedal. Štyridsať väzňov.....Oh Martin.....dnes je ten deň.....


Bunker Hammerhead

Derek odtrhol pohľad od bitky. Ešte stále nevidel, na čo Skynet útočí, ale videl nebespečenstvo blízko miesta, kde ležal bunker Kansas. Kde bola Allison. Derek necítil toľko octovskej lásky k Allison ako Kyle, ale ak sa jeho brat chová ako jej otec, tak on by mal byť jej strýko. Okrem toho, Derek mal rád Allison. Mala zmysel pre humor a osobnosť ktorú bolo zriedkavé nájsť v týchto dňoch. Dúfal že bude v bezpečí bunkra.

Bedell zopakoval svoju otázku cez komunikátor, „Kansas, tu je Hammerhead, počujete? Kansas, odpovedz!“

Derek zahliadol záblesk pohybu pv okne. „Je späť!“ vykríkol, rýchlo sa pohybujúc k dverám bunkra. „To je Kyle!“

Bedell vytasil zbraň a zamieril na dvere keď ich Derek prudko otvoril. Kyle vrazil dovnútra, vydiahnuc vreckovku a priložiac si ju k ústam a nosu. Derek mohol vydieť hrôzu a strach v Kyleovych očiach.

„Tin Cans jednoducho zaútočil na bunker Kansas.“

„Nejaký preživší?“ spýtal sa Martin.

„Len väzni,“ odpovedal Kyle. „Jeden ogre tank, tri opičie vagóny. Konvoj bude prechádzať dole do Wilshire v nasledujúcej hodine. Derek....“Kyleov hlas bol zmučený zármutkom a zranením. „Allison je tam.“

Derekovo srdce kleslo k zemi, ale nebolo nič, čo by mohli spraviť pre Allison a ostatných. „Kyle, nemôžeme....“

„Musíme ju dostať von,“ protestoval neústupne Kyle. „Rozmýšľam....“
„Nie,“ povedal derek, zavrtiac hlavou. „Uh, máme svoje rozkazy. Connor chce tento koridor kontrolovať. Tak zostaneme sedieť, pozorovať pohyb Skynetu a hlásiť v praidelných intervaloch a to je všetko.“

Šok a znechutenie na bratovej tvári mu pripadali hrozné, ale Derek vedel čo mal spraviť. „Čože chceš do hlásenia povedať?“ chcel vedieť Kyle. „Huh? Že pozorujeme Skynet presúvajúci týchto ľudí do tábora smrti, kým my sedíme?“

„Videm!“ prerušil ho Derek, zvyšujúcim sa hlasom aby upokojil Kyle-a. „Viem je to na hovno, dobre? Ale ak spustíme oči z tejto cesty, môžeme stratiť viac ako jeden bunker, Kyle.“

Kyle zaťal zuby a odvrátil pohľad.

Derek na neho pzrel, skúšajúc vidieť bratovu reakciu. „Ak by tu bol Connor...“

„Connor tu nieje.“ rýchlo povedal Martin. Derek sa otočil k veliteľovi, s vráskami na čele. Bedell šiel znova proti Johnovi Connorovi? Bedell bol ten, kto presvedčil každého chlapca že sa mu dá veriť.

V Martinovom prejave neboli pocity viny, len tvrdé odhodlanie.Desiatnik, choď ďalej, nájdi v tuneloch nejaké potkany.

Kyle zavázal, pozerajúc na Dereka pred presunom. Derek pozoroval svojho brata, ako zostúpil do podzemných úrovní komplexu, otočil sa k Martinov, s nesúhlasným sónom, takmer s hnevom.

„Martin. Vieš čo povedal. Vieš čo Connor povie.“

„Áno, viem čo povedal,“ súhlasil Bedell. „Ak ma Connor bude chcieť zastreliť za neuposlúchnutie rozkazu, bude rovnaký ako plecháči.“ potriasol Martin hlavou, smutne sa usmejúc. „Ale neurobí to.“

Derekova tvár očervenela zlosťou. „Prečo? Pretože je chlapec?“

„Pretože sa stará,“ opravil ho tvrdo Bedell. „Ak vie, že Allisn bola skutočne v transporte, nebude veci na planéte, ktorá by mohla zastaviť Johna Connora ísť po ňu. Na to nemusí byť jeden génius.“

Derek stále kýval hlavou dopredu a dozadu. To nieje pravda. Mali rozkay, dokonca aj keď prišli od sedemnásť ročného chlapca. V tomto prípade, mal John Connor pravdu. „Nemôžeme riskovať životy celého jedného bunkru odporu, Martin, bez ohľadu na to, kto v ňom je. To je to prečo sme predtým prehrávali. Connor by povedal niečo také, ak by bol tu.“

„O tom pochybujem.“

Derekova tvár očervenela hnevom. Ak John Connor vyrástol trénujúc do vojny v ktorú nikto iný neveril že nadíde, pochopil by že obetovanie je časť boja. John Connor by pochopil, že nemožno zachrániť každého. Súdny deň to dokázal.

„Čo všetko povedal o obetovaní?“ spýtal sa. „Nemôžeme zachrániť každého, Martin. Musíme byť schopný žiť s obetou.“

„Má pravdu. Niekedy sú obete nevyhnuté.“ celkom súhlasil Martin, ale Derek nemohol prepočuť prichádzajúce „ale“.

„Ale on myslí, že by sme nemali riskovať naše životy na samovražednej misii k záchrane niekoľkých, ak by to znamenalo smrť ostatných.“

Čo to hovoríš?“ „To je samovražedná misia.“

„Možno,“ odpovdeal vážne Bedell. „Ale myslím že je to môj osud.“

Osud? „Čo?“

„Connor mi povedal, že som bol hrdina, že som zachrránil životy mnohých ľudí. Myslím že teraz je tá chvíľa. Mám to spraviť.“

Derek vrtel hlavou, po celý čas čo Martin odpovedal. „Nie, to nespravíš,“ povedal dôrazne. „Spomínaš čo Connor hovoril? Budúcnosť nie je daná. Nie je žiaden osud ale len čo spravím my sami?“

„Toto by sa malo stať, Derek,“ ticho odpovedal Martin.

Derek nahnevane skrútil pery. „Prečo? Pretože budúcnosť sa už stala a my len prechádzame cez ňu v pohybe? Nemáme na výber v tejto veci?“

„Máme na výber,“ povedal Martin s použitím najvážnejšieho hlasu. Derek vedel že to bolo niečo čo Bedell bude potrebovať mať vždy na pamäti, vziať si k srdcu. „Musím spraviť len to čo je správne. Jeden zachráni životy. Robíme to.“


Opičí vagón Sknyetu

„Čo sa s nami stane?“ zašepkala Allison do tmy väzenského transportu. John by mohol povedať že skúšala byť statočná, ale počul záchvev strachu v jej hlase. Nikdy predtým ju nevidel takú vystrašenú.

„Sľúbil som že nedovolím aby sa ti niečo stalo,“ pripomenul jej John, skúšajúc udržať svoj vlastný hlas silný. Musel byť schopný ich upokojiť. Bol John Connor, ich vodca, jediný vyzerajúci ako ich pomoc v časoch ako sú tieto. Držal ju v bezpečí. Sľúbil to, nie len Kyle-ovi ale aj sám sebe.

„Dostaneme sa z toho,“ ukončil John.

Wells pozrel rezignovane na Johna. „Skutočne myslíš že niekto z nás sa z tohto dostane? Koľko z nás skutočne myslí, že prežije tábor?“ Wells zavrtel rýchlo hlavou. „Nie, všetci zomrieme.“

„To nehovor,“ zasyčal John.

John sa zamračil. „Prečo?“

„Možno bude lepšie to ukončiť hneď,“ odpovedal s pokrčením ramien vojak. „Bude to lepšie ako byť umučený v tábore smrti.“

Samovražda. Zaoberal sa tým celý svoj život. Sledoval bezmocne ako Jordan skočila zo strechy školy. Skoro si odstrelil pištoľou hlavu, aby si ju prečistil. Všetci predpokladali že to je stress. Smrť nebola odpoveď. Potrebovali žiť, prežiť. Samovražda bola zákerná cesta von z toh, ak to vôbec bola cesta von zo všetkého. 

„Nie,“ prikázal slabým hlasom John. Jeho intenzita a tmavé trochu povzbudili samovražedného vojaka. „Nikto nezomrie.“ Unikneme z tadeto. Musíme byť trpezlivý.“

Cameronin hlas bol znova v jeho hlave. Musíš byť silný, John. Musíš na mňa počkať.

Johnovi sa roztriaslo dýchanie. Skúšam, Cam. Skutočne som. Teraz to nie je na mne. Je to na Kyle-ovi a Derekovi. Je to na Martinovi......


Bunker Hammerhead.

Derek zo strany pozoroval ako Martin zdvihol jenu magickú guľku, ktorú mali schovanú v Hammerheade. Kyle sa vrátil s tromi tunelovými potkanmi, mladými, ale pripravenými pomôcť svojou časťou k záchrane väzňov.

„Stretnite môjho priateľa EFP,“ začal Martin, ukazujúc na výbušninu. „Sedí si uprostred cesty a uštedruje rany kovákom. Toto je jeho životná náplň a ja chcem pomôcť mu ju dosiahnuť.“

„Posiali sme ulicu týmito vecami,“ pokračoval Derek. „Ale musíme sa uistiť, že ogre bude spolupracovať.“ Tak kde ste, poďte ďalej. 

„Plukovník Reese vás nastaví,“ dokončil Bedell. „Keď konvoy prejde cez vašu pozíciu, odpáľte to. Na tomto bunkri. Ogre bude myslieť, že je to kovák a príde na pomoc. A keď to spravý....boom.“

Bedell pohliadol na tváre bojovníkov. „Nejaké otázky?“ Nikto neprehovoril a Beddel sebavedome prikývol. „Pohyb.“

Podal Kyle-ovi EFP a Derek chytil Kyle-a za rameno predtým ako jeho brat odišiel. „Hej, sú to deti.“

Kyle sa na neho pozrel pohľadom, ktorý hovoril „duh“. „Viem,“ odpovedal.

Derek krátko zavrtel hlavou. „Deti...“


Opičí vagón Skynetu

John našiel malú dieru v opičom vagóne z predchádzajúceho boja. Nebola dostatočne veľkaá pre nikoho aby sa do nej zmestil, ale aspoň mohol vystrčiť von hlavu k čiastočnéhomu pohľadu čo sa deje v bitke. Z jeho uhla, mohol vidieť ogre tank pohybovať sa stále po ceste.

„Čo sa deje?“ spýtala sa Allison, otierajúc sa vedľa neho.

„Vyzerá to tam ako nejaká explózia v uličke,“ uviedol John.

Mohol len vidieť jej tvár vzhľadom na malé množstvo svetla prenikajúceho cez dieru, ale uvidel druh úsmevu. „Plánujú záchranu.“

John pomaly prikývo, očami hľadajúc kopy, za ktorým sa skrývali nejaký vojaci. „To je Kyle,“ povedal, sledujúc svojho otca vedúc troch ďalších ovjakov ktorý začali strieľať na jednotku 888-čiek, ktoré ich strážili.

Allisonin úsmev sa rozšíril. „Vidíš? Dostaneme sa z toho o chvíľu.“

John sa odvrátil od otvoru s úsmevom smerom k nej a čoskoro začul ohromný výbuch, videl  ohnivú guľu strieľať z EFPčka, zbadal ďalšiu na ceste aj zo spúšťou.

Jeho oči sa rozšírili strachom. „Nie,nie, nie, nie! Čo to robíš?“

Tank nebol teraz blízko EFP. Kto to nastavil na tak skoro? Jedno po druhom, všetky výbušniny odálili predčasne, a tank bol celkom bez poškodenia. Joh cítil ako mu srdce zastavilo a nádej sa pomaly začala vytrácať.

„To je naša posledná šanca.“

Cameronin hlas vzrásol v jeho mysli: Žiaden osud, ale len čo spravíš.

John pomaly zavrtel hlavou. Oh, nebudem sa klaňať a nevzdám sa. Ale môj osud je v rukách mojho otca, strýka a Martina Bedella.

Teraz je čas, Martin. Tvoj ťah, stať sa hrdinom.


Bunker Hammerhead

Explózie takmer oslepili Derekov výhľad a násilne nadával. „Nie, nie, nie, nie!“

Bedell znovunabil svoju zbraň, zvýšil hlas aby ho bolo počuť cez prestrelku vonku. „Musíš byť trochu konkrétnejší.“

„Priamy výstrel od jedného z detí,“ informoval Derek, so zlomeným hlasom. To nemôže byť pravda. „Musím umiestniť jedno z EFP. To nastaví všetky, je to reťazová reakcia, sme len hojdanie vo vetre.“

„Kde je ogre?“ spýtal sa Bedell.

„Prichádza nás všetkých zabiť,“ hlásil Derek. „Kde sakra myslíš, že to je?“

„Kde je tank?“ znova sa spýtal Bedell.

Derek si konečne vyčistil myseľ, skúšajúc potlačiť paniku. „Približne o blok ďalej, pohybujúc sa k nám. Nie je tu žiaden spôsob ako by sme to mohli zabiť. Poskytnem nejakú kryciu paľbu, možno zneškodní niekoľko endoskeletonov. To dá Kyleovi dostatok času vrátiť sa.“

Martin dlhšie pozeral na Dereka. „Reese.....môžeme zabiť toho ogre. Máme ešte jednu magickú guľku.“ Derek pohľadom sledoval posledné EFP posadené v rohu. Bedell sa otočil k Derekovi ešte raz. „Práve sme sa dostali z tadeto.“

Zrazu všetko čo Connor povedal o obede začalo Derekovi dávať zmysel. A Derek Reese bol ochotný obetovať sa aby zachránil svojho brata. „Idem,“ povedal, zdvihnúc EFP a párkrát sa nadýchnuc.

„Nikdy to nedokážeš.“

„On je môj brat,“ portestoval Derek. Musím to spraviť.

„Chceš zachrániť Kyle-a alebo zomrieť pri pokuse?“ zavrčal Bedell. „Daj mi EFP. Prosím.“

Derek pozrel na Martina, a na odhodlanie a kuráž v jeho očiach. Rozhodnutie. „Chcem to spraviť takto,“ povedal Martin. „Musím to spraviť takto.“

Derek  zaváhal, pretože si spomenul na Bedellovu veľkú reč čo mal predtým. „Toto je tvoj osud?“

„To je moja voľba,“ opravil ho Bedell.

Derek pomaly púšťal EFP. „Sprav to. Ale bež, Bedell.“ Martin zamieril k dvrám a Derek ho nasledoval, cítiac, že je potrebné to spraviť. „Počuješ ma? Bež. Musíš sa vrátiť.“ Stále ťa potrebujeme, Martin. Nemusíš sa obetovať, aby si bol hrdina. Musíš len bežať a rýchlo sa vrátiť späť.

Beddel sa zastavil pri dverách, pripravujúc sám seba na šprint. Derrek chytil dvere, pripravený otvoriť ich pre svojho priateľa. „Keď táto vec zhasne, prepadnite tieto vagóny, dostante tých ľudí von,“ rozkázal Martin „Nebuď hrdina,“ rýchlo prikývol Derek a Martin pozrel späť k dverám. „Bež!“

Derek sa zhlboka nadýchol a rozrazil dvere. Martin zmizol uprostred bitky a Derek znova zatlačil a uzvarel dvere, ponáhľajúc sa späť k priezoru a pripavujúc si svoju zbraň.

Ale viac ako ako to, pozoroval Bedella. Martin mu bovedal ako bol v bežeckom tíme na škole, miloval beh, bol najrýchlejší na jeho škole. Teraz Derek mohol vidieť prečo. Martin bežal tak rýchlo, vyhýbajúc sa streľbe a dosiahnuc ogreho skôr ako príde ku Kyle-ovej pozícii.

Keď EFP vybuchlo, Derek pozrel na explóziu rozžiariacu oblohu, jeho srdce sa zastavilo. Nikto nemohol výbuchu utiecť.

Dokonca ani Martin Bedell.


Opičí vagón Skynetu

John videl Kyle-a robiť prestávku k opičím vagónom, keď tlaková vlna z obrovskej explózie náhle zasiahla jeho otca vo vzduchu, hodiac ho na zem. John zúfalo zízal otvorom, snažiac sa zistiť čo vybuchlo.

„Tank,“ zašepkal so šokom. „Oni zničili tank....“

John vrhol pohľad späť na Kyle-a, ktorý pomaly skúšal bojovať so svojimi nohami, žmurkajúc. „Kyle!“ vykríkol John.

Kyle nepekne zakašlal, pozerajúc cez dym na konvoj. „Connor?“

„Na svoje nohy, vojak!“ rozkázal John.

Kyle sa postavil na nohy, bežiac znova k opičiemu vagónu. John uvidel výbuch ohňa z bunkra Hammerhead zničiaci pár Terminátorých stráži, a zničiaci zámky ich vezänia.

Kyle chytil dvere a prudko ich otvoril. „Poďte, poďte!“ zvolal. John vyskočil, vidiac prvý krát čo bolo okolo nich zničené. Desiatky spálených skeletonov 888-čiek a HK tank bol absolútne roztrhaný na kusy.

John mal divný pocit, že niekto šiel s tým von.

Kyle ich viedol všetkých do bezpečia bunkra Hammerhead a 39 bývalých väzňov šlo dole do bezpečia tunelov. Len John zostal v hornej úrovni. Videl Dereka stáť pri priezore bunkra, v ruke stále pevne zvierajúc pušku, pohybujúc sa ako v sne, s rozmazanými očami.

John opatrne pristúpil, dúfajúc, že Derek nebol v šoku alebo niečom takom.

„Connor,“ povedal Derek tichým hlasom.

„Derek?“ čo sa stalo?“ Kde je Martin?“

Derekove oči boli mŕtve, jeho hlas bol jednotvárny, „Je mŕtvy.“

John nečakal tak veľa. Ešte na to nebol pripravený. Cítil, že prudko vydýchol. Stalo sa to. Beddel to spravil; zachránil ich všetkých; bol hrdina. John John si spomenul na Derekove slová s pred roka. Bežal tak rýchlo, ale nikto nemohol utiecť výbuchu ako ten.

„Zomrel....“ povedal pounuro Derek. „Zomrel pre teba.“

A John cítil neznesiteľnú bolesť v srdci, prázdnotu ktorú sotva mohol zniesť. Počuť Dereka hovoriť o tom prvý krát bolo tvrdé, ale toto.....Martin bol mŕtvy. Zomrel pre záchranu Johna Connor, pre záchranu Allison Young, pre záchranu sestier Fieldsových, záchranu každého v transporte. Podstúpil najvyššiu obeť, jeho život za životy ostatných.

Martin bol skutočný hrdina.

Derekove slová znova prúdili do neho, spolu s náporom horkých sĺz.

Zomrel pre teba, John.

Všetci zomrieme pre teba.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

8 Naposledy upravil: merlin131 (23.2.2010 00:27:32)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

Kapitola osem:  Zrodený pre tanec


Octóber 2025
2 dni po Bedellovej smrti
Sklad č.2

Všetci vojaci skladu č.3 prišli na pohreb Martina Bedella a umiestnili pamätník dovnútra bunkra pre posvätenie ich bojovného druha, hrdinu ktorý zachránil životy štyridsiatich väzňov Skynetu. Každý jeden. Bratia Reesovci vzali smrť najťažšie. Kyle, ktorý sa ujal Martin v tábore a odniesol zraneného Martina do bezpečia počas úteku, napísal pamätník.

Uviedol Bedellovo meno, dátum jeho narodenia a smrti a skutočnosť, že bol obrovský hrdina. Kyle tiež obsiahol Bedellovu frázu , ktorú raz povedal, životné motto pre jeho jednotku, ktorá pramenila z osobných skúseností. Ak nemôžeš bežať, plaz sa. Ak sa nemôžeš plaziť, niekto ťa ponesie. Pre Martina, Kyle Rees bol niekto, kto odniesol kriticky zraneného Martina Bedella z tábora na slobodu.

Martinov pohreb prebehol dobre, ale John Connor stále sedel bez pohnutia na studenej, tvrdej podlahe jeho bunkra. Max poslušne ležal po jeho boku, kňučiac ticho tu a tam, ako by chápal že niečo bolo zle s jeho pánom.

John bol otupený. Na oboch, na mysli aj na tele. Ako môže niekto žiť s týmto druhom bolesti? Martin Bedell práve zomrel. Pri záchrane života Johna Connor. Obeť bola až píliš pre Johna. Nezaslúžil si takýto akt lásky a oddanosti. Nestojí o to.

Nebolo tu nič čo robil radšie ako rozoberať a trúchliť pre stratu tohto statočného vojaka, vojaka ktorý sa rozhodol že Johnov život a životy každého v transporte boli viac ako jeho vlastný. Chcel plakať....ale nemohol. Zostal na pohrebe, pretože nemohol nechať svojich mužov vidieť ho takto, slabého, detinského, neschopného viesť. Zostal silný pre zvyšok odporu. Musel byť tvrdý. Títo muži boli vojaci; zaoberali sa smrťou celý čas. Nemohol si dovoliť stratiť ich. Dvere sa pomaly otvorili a Allison váhavo strčila dovnútra hlavu, s očami prezrádzajúcimi smútok, ktorý sa usadil v srdciach ich všetkých.

„Si v poriadku?“ mäkko sa spýtala.

John prešiel očami zo steny dole na podlahu, prechádzajúc rukou po Maxovej srsti, keď Allison zavrela dvere za sebou. „Som v poriadku,“ zamrmlal.

„Nevyzeráš v poriadku.“

„Som v poriadku,“ zopakoval dôrazne.

Allison neodradilo jeho hrubé správanie. „Je v poriadku trúchliť, John.“

Nie. To nie je. „Nie pre mňa,“ opravil ju, kývajúc hlavou dopredu a dozadu s pomalým úmyselným pohybom. „Nemôžem trúchliť. Musím byť silný. Musím ich viesť.“

„Plakanie nie je slabosť,“ povedala mu Allison. „Fakt, že ťa to hlboko ranilo jednoducho znamená, že ti hlboko záleží. To je druh vedenia, ktorý potrebujeme. Ak neukážeš emócie, ak nebudeš trúchliť nad stratou ľudského života, môžeme požiadať tvoju priateľku stroj, Weaverovú, aby nás viedla. Je to prirodzené, zdravé, ľudské trúchliť. Je to jediná vec čo nás delí od strojov. Stratil si dnes priateľa, John.“

„Nestratil som ho,“ povedal tvrdohlavo John. „ Sám sa obetoval. Pre mňa. Nezaslúžim si taký druh obete, nikto si ju nezaslúži.“

Max sa posunul popod jeho prsty a John náhle cítil, ako sa vlasy na psom chrbte postavili. Hlboké zavrčanie uniklo cez Maxove pery.

„Čo je to, chlapče?“ spýtal sa John.

Max náhle vyskočil k jeho nohám, utekajúc k dverám, štekajúc a vrčiac. Johnove oči sa rozšírili a hrozivý strach sa usadil v jeho žalúdku. Bol tu len jeden dôvod, aby pes konal ako konal.

Kovák bol blízko.

John sa rozbehol k dverám, keď Max vyrazil do chodby. John s hrôzou sledoval ako jeho milovaný pes zamieril rovno do chodby.

„Max! Nie!“ kričal John.

Max ignoroval Johnov zúfalý krik a John sledoval v bezmocnom šoku, očakávajúc Maxa mŕtveho. Nie znova....pomyslel zúfalo.

Terminátor nezišiel nadol a nechytil Maxov krk. Namiesto toho sa stroj zastavil a urobil niekoľko krokov naspäť, takmer bojazlivo, ako pes útočil dopredu s brutálnym zavrčaním. Max zaťal zuby do Terminátorovej nohy, a stroj začal krvácať a kričať. 

Johnovi klesla brada. To nebol Terminátor.

Bol to človek.

Muž skúsil striasť Maxa, ale Johnov pes visel, zlomyseľne vrčiac. John a Allison pribehli k bojovej scéne.

„Max, nie!“ vykríkol John. „Prestaň! Je to človek!“ hľadajúc Johna tvráou ho pomaly pustil, kňučiac cúvol späť. John sa škubol pri pohľade na krv tečúcu z rany v mužovej nohe.

Terminátor nekrváca tak veľmi.

A videl, že Max sa zahryzol až na kosť. Cudzinec si zvieral nohu, tvár stočenú do strašnej grimasy bolesti, stonania.

„Choď po Lauren,“ rozkázal John Allison. Uchytil vojakovu ruku a pomaly mu pomohol. „Prepáč, vojak. Zvyčajne nie je taký.....šialený.“

Vojak jednoducho prikývol cez zuby. Allison pribehla späť skôr ako o minútu, s Lauren presne za ňou. Medičke stačil jediný pohľad na nohu a položila si ruku na ústa.

„Čo sa stalo?“ spýtala sa.

„Um...Max bol skutočne hladný,“ začal John, sledujúc ako Lauren chytila zranenú mužovu ruku a pomohla mu dokrivkať na ošetrovňu.

Allison sa otočila k Johnovi, pokrčiac obočím. „Max bol skutočne hladný?“ zopakovala.

John pokrčil ramenami. „Máš lepší dôvod?“

Allison sa zamračila, dívajúc sa za vojakom. „Neverím mu.“

„Neveríš mu?“ zasmial sa John. „Zo všetkých ľudí? Nie si jediná, kto nikdy nepredpovedá to najhoršie na hocikom?“

„Presne, prečo by Max na neho takto zaútočil?“

„Možno sa cítil zle,“ navrhol John.

Allison sa na neho pozrela. „John...“

„No tak. Max je stále v tréningu. Možno len nemá rád cudzincov.“

„Vieme, že nie je kovák, tento vojak, ale Max mu neverí z nejakého dôvodu. A myslím si, že potrebujeme nájsť, čo je ten dôvod.

John s ňou rozhodne nesúhlasil. Maxovo správanie bolo záhadou, a on vedel že pes mal lepší dôvod ako človek. Možno Max mohol čítať niečo o tomto cudzincovi, ktorý je niekto iný. Vojak rozhodne nebol kovák, to bolo isté, ale Allison mala pravdu.

Niečo bolo zle s celou touto situáciou.

***********

Sklad č.2 ošetrovňa

„Kto je to?“ spýtal sa Derek, civiac cez dvere ošetrovne na cudzinca ležiaceho na posteli.

John zavrtel hlavou. „Omdlel, ale predtým poskytol Lauren niekoľko informácií. Myslím, že mrmlal, že jeho meno bolo Kevin alebo niečo také.“

„Prečo by tu mal byť? opýtal sa Kyle. „Z ktorého bunkra je?“

John pokrčil ramenami. „Myslím, že nejaké odpovede dostaneme čoskoro.“

Allison, ktorá pomáhala Lauren vo vnútri ošetrovne, vyšla von a pokrčila ramenami v reakcii na Johnove otázky. „Dostal lieky na utíšenie bolesti, ale Lauren si myslí, že bude čoskoro chodiť. Skúsila s ním hovoriť....ale nemala veľa šťastia.“

„Zistila vôbec niečo?“ povzbudzoval Derek.

„Jeho meno je Kevin Rodriguez, žiadna hodnosť alebo čokoľvek iné.“ začala Allison. „Pýtali sme sa z akého bunkra bol a povedal že nebol. Mrmlal niečo o jeho rodine prežívajúcej v jaskyniach a veciach ako toto.“ zaváhala. „Zdal sa skutočne naštvaný, pre niečo kvôli čomu s nami nechcel hovoriť. Myslím, že jeden zo strojov zabil jeho rodinu a on utiekol a skončil tu.“

„Stále myslíš, že niečo skrýva?“ spýtal sa John.

Allison pozrela späť do miestnosti. „Ťažko povedať. Nemôžeme si byť istý ničím v týchto dňoch.“

Kyle pokrčil ramenami. „Kto vie. Môže byť prínosom pre našu armádu. Rozhodne viem, koľko vojakov ktorý sú pravé v boji, usiluje o pomstu pre plechovky.“

John pozrel do Derekovych očí stvrdnúcich hnevom ale tiež s intenzívnym smútkom. John nemusel hádať čo sa prechádza Derekovi hlavou. Starší z bratov Reesových spomínal na Martina Bedella. Chcel pomstu. Všetci chceli.

„Čo chceš aby sme spravili, Connor?“ spýtal sa poslušne Derek.

John prešiel pohľadom z Dereka na Kyle, z Kyle na Allison a späť na ošetrovňu. „Pozrite na neho.“

************
Lauren musel zašiť ranu na nohe Kevina Rodrigueza, ale inak bol celkom zdravý. Allison ani ona neboli z neho schopný dostať viac o jeho rodine ani o mieste pôvodu.

John zostal mimo dohľadu, nechajúc dievčatá robiť svoju prácu, kým vyrábal malú postieľku pre Rodrigueza v starej Martinovej izbe. Dokonca, keď to robil, cítil akoby potupoval Bedellovu pamiatku. Nový bojovník ako Rodriguez si nezaslúžil ani vkročiť do miestnosti padlého hrdinu.

John rýchlo zavrtel hlavou. Buď praktický, Connor, rozkázal sám sebe. Máme málo miesta ako je toto.

Pustil potrhanú deku na posteľ a vycúval z Bedellovej izby, kráčajúc späť chodbou na ošetrovňu , stretnúc Allison a Maxa na ceste.

„Ideš skontrolovať našeho pacienta?“ spýtala sa.

John strnulo prikývol. „Áno.“

Jej oči ho našli, pozerajúc späť do izby, z ktorej práve prišiel. „Znova si myslel na Martina.“

John uprel svoje oči vpred, silno.

Allisonina tvár opadla a premenila sa na výraz súcitu a frustrácie. „John, nemôžeš toto robiť. Nemôžeš všetko zamknúť vo vnútri.


Áno môžem. Musím.

Zavrtel hlavou. „Poďme pozrieť Rodrigueza.“

Allison zaťala jazyk za zuby, počujúc definitívnosť v jeho hlase a mlčky kráčali k dverám ošetrovne.

Kevin Rodriguez vyšiel z lekárskej miestnosti, jeho tvár bola stále bledá a kríval, ale inak vyzeral v poriadku.

Pozrel trochu prekvapene na Johna a Allison čakajúcich vonku. John sa nútene usmial na pacienta. „Ako noha?“
Maxovo vrčanie dunelo v jeho hrudi a John položil ruku na psiu hlavu, varujúc ho. Možno je Rodriguez mačacia osoba.

Rodriguez unvaene pozrel na Maxa a urobil krok na zranenej nohe, ako ju testoval, mierne žmurkajúc. „Trochu lepšie.“

„Dobre,“ povedala stručne Allison. „Tak nám potom povedz. Kto si?“

„Žil som v izolácii pod zemou roky,“ začal Rodriguez. „Počul som o odpore, ale nikdy skutočne nepredstavoval hrozbu pre Skynet. Až doteraz, myslím.“ Jeho hlas sa zlomil a on zavázal predtým ako sa zhlboka nadýchol a pokračoval. „Moja.....moja rodina bola ulovená a zabitá nejakými Terminátormi. Po tom ma našli nejaký ďalší vojaci a povedali mi o hrdinovi, ktorý začal vyhrávať vojnu. Nechcel som dlhšie zostať stranou. Chcel som uloviť kováka, ktorý zabil moju rodinu. Povedal som, že chcem pomôcť a potom mi povedali ako nájsť generála Johna Connora.“

„Našiel si ho,“ odpovedal John.

Rodriguez vyzeral skepticky a prekvapene. „Ty si John Connor?“

„Ukázal by som ti môj rodný list, ale skutočne už žiaden nemaám,“ odsekol John.

„John Connor,“ zopakoval Rodriguez. „Mám pre teba správu.“

John zopol ruky za chrbátom, čakajúc trpezlivo na predanie.

Rodriguezove oči sa rozšírili. „Od Skynetu.“

John sotva stačil zaregistrovať šok predtým ako Rodriguez vytiahol zbraň spoza svojho chrbta, vystreliac guľku skôr ako mohol zareagovať čo sa stalo. Pre Johna bolo nemožné konať dostatočne rýchlo, aby nedošlo k výstrelu, ale naraz Allison prešla pred neho, a guľka ju zasiahla do brucha.

Stalo sa to v zlomku sekundy, ale naraz sa všetko pohybovalo ako v spomalenom filme. John sledoval s tichou hrôzou ako Allison spadla na zem, vydávajúc výkrik bolesti. Jeho ústa sa pomaly otvorili a počul vlastný zúfalý výkrik.

„Nieeee!“

Rodriguezova tvár sa zmenila zo šoku na hnev, ale než stačil znovu vystreliť, Max bol na ňom, trhajúc jeho ruky silnými zubami. Rodriguez pustil zbraň, kričiac a udierajúc psa.

Rozruch priviedol Dereka a Kyle-a. Kyleove ústa sa otvorili v strachu a hrôze ako pozrel na Allison ležiacu takmer v bezvedomí na zemi, Rodrigueza kopajúceho Maxa späť a znovu púšťajúceho svoju zbraň. Konečne pochopiac závažnosť situácie, Johnov otec poriešil muža na zemi, vytiahnuc jeho vlastnú zbraň a oprúc ju o hlavu svojho oponenta. „Pohneš sa, zomrieš,“ zasyčal.“

John konečne ovládol svoje nohy. Tento cudzinec práve strelil Allison. John zlostne vykríkol a vrhol sa na Rodrigueza, udierajúc pästami, kričiac, „Zabijem ťa!“

Derek ho chytil za ruku, ťahajúc ho späť. „John! Nerob to!“ rozkázal, hlasom plným hnevu.

„Pusť ma!“ zavrčal John. Chcem ho zabiť! „Prikazujem ti, pusť ma!“

„Nerob to John!“ zopakoval pevne Derek, neuvoľnujúc stisk jeho kostí. „Toto nepomôže Allison.!

Johnova tvár zbledla a jeho telo sa zosypalo, nohy mal ako želé. Allison....pozrel späť a spadol na bok, krútiac tvár pri pohľade na všetku krv.

„Nienienienie....“ zašepkal. „Priveďte Lauren!“ vykríkol. „Priveďte ju teraz!“

Nevedel kto to šiel vykonať. Bolo mu jedno kto šiel, aby sa Lauren dostala sem, čo najskôr.

„Áno pane!“

John poznal hlas Majora Perryho, počul dupot nôh pribiehajúci tunelom.

„Allison....“ prosil. „Len zostaň somnou, dobre?“

Allisoninim očiam chvíľu trvala zamieriť na neho. „Nepôjdem veľmi ďaleko....“

John cítil slzy spaľujúce jeho oči, mohol cítiť bolesť trhajúcu jeho srdce. Nemohol zniesť pohľad na bolesť ako táto. Nemohol prijať ďalšiu obeť. „Prečo si to spravila?“ zašepkal so slzami v očiach. „Mal zasiahnuť mňa...nie tebea...prečo si....“

„Pretože....“ snažila sa sformulovať slová Allison. „.....si John Connor....“

Jej oči sa zamerali na niečo, a on sa otočil. „No tak!“ zavrčal.

O niekoľko sekúnd neskôr, sa Perry ponáhľal späť s Laruen hneď za ním. Medičkina ruka vyletela k jej ústam a zalapala po dychu, keď uvidela scénu.

„Allison!“

John sa posunul, tupo sledujúc ako sa Lauren presunula k Allisoninmu boku, vytvárajúc tlak na krvácanie. „Potrebujeme ju dostať do ošetrovne.“

Kyle a Derek sa dali okamžite do pohybu, starostlivo pohybujúc s Allison a vynesúc ju tunelom na ošetrovňu. John zasiahol pohľadom smrti Rodrigueza cítiac túžbu zabiť človeka holými rukami. Otočil sa na Perryho.

„Zamkni ho,“ rozkázal predtám ako sa ponáhľal za Lauren na ošetrovňu. Keď boli dnu, Sydney pribehla na pomoc nesúc lekárske potreby a Lauren sa rýchlo pustila do práce.

„Jeboj sa, John......“ uisťovala ho. „Bude v poriadku.“

Musela to povedať. Nebol hlúpy aby veril všetkému čo sa deje „bude v poriadku.“ Obaja vedeli že zranenia žalúdka boli smrteľné, že Allison mohla byť v kritickom stave. „Hovor s ňou,“ prikázala Lauren.

John chytil Allison pevne za ruku. „Allison....Allison, počuješ ma?“

„John...“ povedala chrapľavo.

„Môžeš sa vôbec pohybovať?“ spýtal sa, ťažko prehĺtajúc. „Môžeš pohnúť nohami?“

Slabo sa usmiala. „Pýtaš sa ma na tanec? Milujem tanec......“

Na pozadí počul Laurenin znepokojený hlas, „Dostáva sa do šoku....“

S plačom sa usmial na Allison. „Viem....Chopen, správne? Bude to lepšie, dobre? Nemôžeš tancovať ak ležíš na tomto stole.

Jej oči sa pomaly zatvorili ale na jej tvári zostal úsmev.

***********
„Povedz mi,“ rozkázal John, hlasom zníženým a vážnym. Lauren stisla pery ale ototčila hlavou.

„Je silná, ale neviem,“ ťažko pozvzdychla. „Je tu šanca, že nevyviazne.“

Ako veľká šanca? John pevne zaťal zuby, s temnejúcim očami. „Kde je on?“

„Kto?“

„On.“ nahnevane odpľul John. „Ten kto ju postrelil. Infiltrátor. Sivý.“ Nebolo tu žiadne iné vysvetlenie pre to. Skynet sa nakoniec rozhodol vyskúšať novú taktiku. Ak Terminátorov môžu odhaliť psy, poslal lojálneho človeka. Bol to perfektný plán. Sakra, mal by skutočne pracovať pre ľudí, ktorý ho milujú viac ako si zaslúžil, ľudí ktorí by pre neho zomreli. Dobre, bol to takmer dokonalý plán. Ak by počúval Maxa, ak by veril jeho mladému psiemu inštinktu....Allison by nikdy nebola zranená. Rodriguez by sa preto nikdy nedožil ďalšieho rána.

„Myslím Derek a Kyle ho dali pod zámok,“ odpovedala Lauren. „Ale John, nemôžeš...“

„Je to generál Connor, pre teba,“ stroho odsekol. Môžem čo chcem. „Som ten kto tu velí. Ty len rob svoju prácu.“

*****

Sklad č.2 Zadržovacia cela

John sa pozrel na ľahostajnú tvár, toho, ktorý strieľal na Allison. Rodriguez zavrtel hlavou, ale inak sa ukázalo, že nepreukázal žiadnu vinu za výstrel na Allison, ktorá bojovvla o život v nemocničnej izbe, keď prehovoril. John premohol nemožné, udržať oslepujúcu zlosť na jeho tvári. Nutkanie jednoducho zavraždiť šedého bola tak silná, že hrozilo, že ho premôže úplne.

„Kto si?“ spýtal sa John, s tichým hlasom.

Rodriguez stisol pery. „Myslím že si na to prišiel.“

„Si šedý,“ uviedol John. „Zradca. Skynetov malý bábkový otrok.“ Potriasol hlavou v znechutení. „Nemôžeš to vyriešiť, nemôžeš s tým vyjednávať. Všetci idete na smrť.“

Rodriguez vzhliadol na Johna so zúženým obočím. „Nemôžeš ma zastrašiť, Connor.“

Johnova tvár bola vážna, jeho oči vražedné. „Myslíš?“

Šedý sa rozpačito krútil. „Tak čo teraz? Staneš sa zabijakom, a pošleš na mňa svojho psa?“

„Nie,“ povedal rýchlo John, vrtiac hlavou. Max toto neukončí. „Spravil by tvoju smrť príliš rýchlu.“

„Nezabije ma?“

John sa predkloni, s očami intenzívne páliacimi. „Nie, ja ťa zabijem.“

Rodriguez konečne rozoznal silu v očiach, jeho zámer. To ďaleko predčilo jeho odhadovaný vek. „Ty nemôžeš,“ koktal človek so záchvevom strachu v hlase. „Som vojnový väzeň.....“

John sa posmešne zasmial. „Pozri kde si. Pozri kto je zodpovedný za celý odpor. Zradil si svojich druhov. Napadol si náš domov. Zasiahol si dievča, ktoré mi—,“ povedal náhle sa zastaviac, „dostal si jedného z mojich skutočných priateľov do nemocnice.“ Zlosť záplavy sa vrátila späť a John zovrel otvorený nôž, uchytiac rukoveť tak pevne, až mu zbeleli sánky. „Zabijem ťa. Pomaly.“

„Ty...nemôžeš....“

„Som John connor,“ odsekol horko John. „Spravím čo chcem.“

To nie si ty, John.

John náhle prestal, mrak zlosťi pred jeho očami sa začal rozplývať. „Cameron?“

To nie si ty. Ty nie si vrah. Skynet je.

John sa pozrel na šedého, ktorého oči boli rozšírené strachom. John zovrel pery a vrazil päsťou do Rodriguezovej zranenej nohy. Muž vyrazil vlasy-stavajúci výkrik bolesti a John ustúpil o krok, pokojne dávajúc svoj nôž späť na miesto.

„Ak zomrie, vrátim sa,“ povedal chladne. „A prisáham bohu, že ťa zabijem.“

Otočil sa na päte a vyšiel z miestnosti, cítiac morbídnu satisfakciu počujúc Rodrigueza nariekať bolesťou, keď sa dvere miestnosti zavreli.

************
Prosíš ma o tanec?

Allisonin šok zväčšujúce slová boli ešte čerstvé v jeho mysli, trvalo uložené v podvedomí, keď John vstúpil do jej miestnosti, ticho robiac cestu cez štyri plastové úložné škatule ktoré boli postavené na sebe pri rohu postele. Asi pred týždňom, rozkázal posádke vrátiť sa do púšte, do bezpečného domu a vyzdvihnúť všetky veci ktoré tam nechal. Škatule obsahovali osobné veci jeho rodiny a boli uskaldnené keď sa odsťahovali z LA. Vojaci skryli všetky výbušniny ktoré tam zostali, ale škatule pre Johna priniesli.

Zatiaľ nemal čas....alebo silu.

Teraz si povzdychol a zdvihol prvú škatuľu na kope. Bola to jeho vlastná vec, škatuľa ktorú otvoril keď bol v bezpečnom dome s Allison. Tá, ktorá obsahovala fotografiu jeho matky a vreckové hodinky, ktoré mu dala Cameron, a ktoré mu stále viseli na krku. Presunul škatuľu na bok, postaviac ju na podlahu. Ďalší bol majetok Sarah, na ktorý teraz nemal odvahu sa ani pozrieť. Derekova bola skoro prázdna a John mohol vidieť ako z nej trčí sako. Bolo tiež príliš malé pre jeho strýka, takže John predpokladal, že muselo patriť Jesse. Dokonca nenávisť k nej sa zdala malá, v porovnaní s hnevom ktorý cítil k Rodriguezovi, kedykoľvek o ňom premýšľal.

Posledná škatuľa bola jediná, ktorá bola skutočne označená, Cameroniním elegantným a dokonalým rukopisom: Camerone veci.

Nebolo to otvorené, pásky bili zapečatené, odkedy to Cameron zabalila, čo sa zdalo ako veľmi dávno. Sarah to nechala nedotknuté, vediac, že John by to chcel otvoriť sám.

Škatuľa nebola vôbec plná, obsahujúca nejaký make-up, lak na nechty, pár menších zbraní....Camreonine obľúbené fialové kožené sako. Cítil ako divný pocit trhá jeho srdce, keď jeho prsty uchopili materiál trasúcimi sa rukam a slzy vytryskli nečakane z očí, dočasne rozmazali jeho víziu. Zovrel pevnejšie sako, cítiac niečo tvrdé a ostrého pod prstom. Mračiac sa, John siahol do saka a jeho prsty zovreli niečo čo sa zdalo ako veľmi hladký kameň. Vytiahol ho von a dych sa mu zastavil.

Bol to diamant.

Nie len hocijaký diamant, ale diamant ktorý jej dal pred rokmi, keď sa vrátili do Derekovho bezpečného domu v pláne získať peniaze na novú identitu. Držala si ho u seba po celý čas, v jej saku. Divné, napadlo ho. Bol to tiež dôvod prečo bola tak rozrušená, jej ukradli bundu? Bolo to preto, že tam bol tiež jeho vzácny dar?

Rýchlo ho vložil späť do vrecka. Cameron by sa mal vrátiť, povedal si pevne. Vráti jej ho potom. Krucinál, možno z neho spravý prsteň. Usmial sa sám pre seba. Oh, čo by si potom jeho vojaci o ňom mysleli. Na dne škatule bolo to, pre čo pôvodne prišiel: CD baletnej hudby Cameron, ktorú používala pri tanci.

Chopen.

John znovu otvoril vlastnú škatuľu, vyťahujúc oblečnie a ďalšie rôzne predmety, až kým našiel jeho starý CD prehrávač blízko dna. Schmatol hudobný prehrávač, a zbadal niečo pod ním, fotografiu tváre. John ho opatrne zdvihol, položiac CD prehrávač na stranu a otočil fotografiu.

Bola to fotka neho a Cameron. Boli v ten deň v zábavnom parku na horsekj dráhe, zatiaľ čo Derek a Sarah vyšetrovali meno na zozname. Na obrázku, mal John ruky zdvihnuté do vzduchu, tešiac sa z jazdy a kričiac. Vedľa neho, sedela  pevne Cameron, s rukami pohodlne umiestnenými na lapbare (asi zábradlie), hlavou naklonenou k nemu, pozorujúc ho akoby bol úplný hlupák.

Terz bol neuveriteľne vďačný, že v ten deň kúpil tú fotku.

John zastrčil fotografiu do vnútorného vrecka svojho saka, nehľadajúc iróniu situácie. Rovnako otec ako syn, pomyslel si povavene. Obaja teraz uchovávajú fotografie stratených lások, ktoré eventuálne znovu uvidia. Johnove hrdlo sa stiahlo, akonáhle sa ho zmocnila panická myšlienka

Uvidí znova Cameron? Ak Allison....zomrie....Skynet ju nebude môcť použiť ako model. Nikdy nevytvorí Cameron. John klesol na kolená, neschopný dýchať.

Nebola to len Allison ležiaca na posteli.

Cameron tiež umiera.

*********
„Čo s ním budeme robiť?“ opýtal sa ticho Kyle, keď traja z nich stáli mimo cely Rodrigueza.

„Nemôžeme ho nechať žiť,“ stroho uviedol Derek. John mohol počuť nenávisť v strýkovom hlase, ktorý bol takmer rovnaký ako cítil John vo svojom srdci.

„Viem,“ povedal temne John. Nieje možnosť aby Rodriguez mohol žiť. A ak Allison...a Cameron....zomrie, jeho smrť bude značne pomalá a bolestivá.

Kyle prudko vzhliadol. „Nie, John. Nie takto.“

„Je šedý,“ odsekol John. „Je jeden z nich. Zaslúži si smrť.“

„Je neozbrojený väzeň,“ čelil Kyle. „Nemôžeš ho chladnokrne zabiť. To nie si ty.“

„Strelil Allison,“ povedal temne John.

„Nie si jediný, kto sa bojí o Allison,“ povedal jemne Kyle, s evidentnou bolesťou v hlase. „Ver mi. Milujem to dievča, ako by bola moja vlastná dcéra, a zabíjm vidieť ju ležať tam, zranenú od toho človeka. Neexistuje nič, čo by som radšej, ako vidieť tento kus sračky prevrtaný guľkami. Ale nemôžeš ho zabiť v pomste. Nie si vrah.“

„Áno som,“ Keď som ešte žil v 2009, bol by sa hanbil to priznať. Ale teraz, v strede vojny, s touto spaľujúcou nenávisťou tlejúcou v mojich črevách....je mu to jedno. „Toto je vojna, Kyle. Ľudia zomierajú vo vojne.“

„Nie takto, John,“ trval na svojom Kyle. „Zabiješ ho takto...a nie si lepší ako Skynet.“

John váhal, predtým ako sa pozrel na Dereka. „Nechajte ho hovoriť. Potrebujem vedieť z kade prišiel.“

Derek sa pousimal. „S potešením.“

********
Derek sa posadil naproti šedému, udržiavajuc tvár vážnu a ľahostajnú. Zdalo sa že šedý sa začal mrviť. Dobre, začal Derek so zadosťučinením. Budem hovriť. „Generál chce ziskať od teba nejaké informácie,“ začal Derek. Načiahol sa za pošvou, ktorú mal zasadenú v topánke a vytiahol nôž, pomaly len pre efekt. Zdvihol lesklú zbraň, ukazujúc ju šedému. „Nešpecifikoval ako na to.“

Šedý sa skúšal vykrúcať, ale Derek mohol vyčítať z jeho očí, že bol vydesený. „Nemôžeš to spraviť. Dokonca váš Generál nemá odvahu ma zabiť.“

„Ach, má odvahu,“ opravil ho Derek. „Jednoducho nemá srdce.“ Cez sľub a hrozbu že zabije Rodrigueza, Johnovi Connorovi záležalo na vražde. Bola to súčasť toho, čo z neho robilo veľkého vodcu.

„John je veľký muž,“ pokračoval Derek, „Ja?“ strčil špičkou noža do ramena šedého, z korého sa vyvalila krv a výkrik. „Som dobrý muž.“ Derek pokrčil ramenami a porezal ho na druhej strane, čo vyvolalo rovnakú odpoveď. „No ja, som v poriadku....“

„Stoj!“ kričal šedý, tvár krútiacu sa od bolesit. „Čo chceš vedieť?“

Derek sa naklonil dopredu s cieľom nechodiť okolo. „Dáte správu o Fisherovi?“

„Fischer.“

„Charles Fisher,“ zopakoval Derek. „Ste hluchý, rovnako ako hlúpy? Kde je?“

Šedý na chvýľu mlčal, predtým ako spoznal úsmev na jeho tvári. „Chceš ho zabiť.“

To si píš. Derek potlačil spomienku na Charles-a Fischerea stojaceho nad ním, pichajúc mu nejaký druh divného lieku, kým ho sledovala skupina strojov.

„Pamätáš sa na zajatého prvého dôstojníka Dereka Reesa?“ spýtal sa.

Šedý sa pomaly usmial. „Bol si jeden z experimentov.....“

Samoľúby pohľad netrval dlho. Derek zarezal znova nôž, tentoraz hlbšie a šedý vykríkol. „Povedz mi kde je!“ navrhol Derek.

„Nemám správu o Fischerovi,“ zašepkal šedý, s kvapkami potu na čele. „Skynet mi dal túto misiu. Mal som nájsť a zabiť syna Sarah Connor, Johna, prorockého vodcu ľudstva. Aj keď si zatiaľ nie som istý prečo. Toto dieť nemôže byť ten, kto vedie celý odpor.

Derek sa pousmial. Každý to hovorí.

„To je všetko čo viem,“ trval na svojom šedý. „Chceš ma zabiť?“

Derek držal svoju tvár smrtiacu. „Nezabíjam zajatcov.“

Tvár šedého sa nepatrne uvoľnila, a Derek odolal nutkaniu usmiať sa. Hlupák.

„Ak ma nezabiješ,“ začal váhavo šedý, „Necháš ma odísť?“

„Oh, Kevin....“ Derek sa usmial. Nechať ťa ísť? Si hlúpejší, ako som si myslel. „“Nikdy som nepovedal, že mám v úmysle ťa zabiť. Povedal som že nezabijem zajatca.“

Pozrel na šedého a nechal jeho laná spadnúť. Šedý pozrel na Dereka v zmätku a Derek pokrčil ramenami. „Hups, utiekol si....“

Oči šedého sa rozšírili keď Derek siahol za chrbáť a vytiahol zbraň. „Teraz nemám na výber.....“

************

Sklad č.2 Ošetrovňa

John sedel na okraji Allisoninej postele, pevne ju držiac za ruku a jej oči sa pomaly otvorili. Práve obdržal od Lauren správu, že Allison bola mimo nebezpečenstva. Bude späť na nochách onedlho. Nikdy necítil takú úľavu vo svojom živote.

Lauren prišla na jeho stranu, čistiac niektoré z jej medicínskych potrieb. „Tak ona skočila do strely,“ povedala s úsmevom. „Je idiot, vieš to?“

John sa usmial. „Áno, ale ona je môj idiot.“

Allison sa široko usmiala, omámená z liekov od bolesti.

„Čo spravíš so šedým?“ opýtala sa Lauren.

John sa usmieval. Naozaj nemal potuchy. Keď bola Allison mimo nebezpečenstva, jeho nenávissť začala pomaly miznúť. Rozhodne nenechá Rodrigueza ísť, obzvlášť po streľbe na Allison, ale cítíil nekontrolovateľné nutkanie ísť tam s 9 mm pištoľou a streliť mu guľku do mozbu.

Ťažko vzdychol. „Skutočne si nie som istý. „Mohol zabiť muža, nie teraz, nie chladnokrvne. Kyle mal v tomto pravdu. Ale nemohli ho pustiť. John bol na križovatke.

Stále rozmýšlal ako kráčal chodbou k zadržovacej cele. Keď vstúpil dovnútra, nebol si istý čo spraví. Zhlboka sa nadýchol, skôr ako zatlačil dvere a vstúpil do Rodriguezovej cely. Pozrel na svetla a jeho ústa sa otvorili. Šedý ležal na zemi, oči otvorené ale bez života, tmavočervený kruh sa sfarbil na košeli.

„Č-„

„Bolo to potrebné spraviť, John.“

John sa otočil a uvidel Dereka stáť vo dverách. „Nemohol som ho nechať,“ pokračoval jeho strýko. „A trebalo to spraviť. Vedel príliš veľa. Nemohol tu viac zostať, ale ani sme ho nemohli nechať ísť.“ pokrčil nedbalo plecami. „Nevidel som inú možnosť.“

John by rád povedal že Derek spravil zle, že zabitie Rodrigueza nebola odpoveď ale sám súhlasil. Nemohol si spomenúť na žiaden výsledok, ktorý by neviedol k nejakej smrti.

„Prečo ty?“ spýtal sa mrzuto John.

„Nenávidím šedých. Sú monštrá, zhubou ľudskej rasy.“

„Bol si zajatý jedným z nich?“ horko odsekol John „Fisherom?“

Derekov pohľad potemnel. „Ja ho nájdem. Nájdem ho jedného dňa, prisahám.“

„Nezastavím ťa,“ odpovedal John. Pochyboval že ešte môže, ak Derekova túžba po odplate bola tak hlboká. „Len nenechaj pomstu zahmliť tvoj úsudok.“ Otočil sa a šiel k dverám, zastavil sa predtým ako odišiel. „Oh, a zbav sa tohoto tela.“

*********
John sa vrelo usmial na Allison, ktorá sa konečne mohla posadiť na posteľ a súvisle hovoriť. „Ako sa cítiš?“

„Bola som postrelená,“ odsekla Allison. „Čo myslíš?“

John sa ticho zasmial. „Aspoň pôsobíš opäť normálne.“ Natiahol ruku a stlačil tlačidlo pre prehrávanie na jeho stereu.

Chopen začal hrať z reproduktorov a Allisonina tvár sa rozžiarila v uznaní. „Moja matka ho vždy používala k tancovaniu.

John sa mäkko usmial. To bola pieseň, na ktorú Cameron často tancovala, jej balet bol dokonalý a bezchybný, presne ako všetko ostatné na nej. Väčšina terminátorov boli všetko butálne svaly a sila, ale Cameron....bola iná, bola odlišná od všetkého čo kedy videl. Bolo to stvorenie mimoriadnej milosti.

Prosíš ma o tanec?

Tanec je skrytý jazyk duše.

John si dovolil malý úsmev. Allison a Cameron si boli veľmi podobné.....okrem celého tela, jedna krv a mäso, druhá kov mäso, krv a kov. Spomenul si ako príležitostne sledoval Cameron. Videl ju tancovať v jej miestnosti, keď si myslela že ju nikto nepozoruje. Jej spontálne rutiny baletu, ktoré tancovala, boli vždy tancované na Chopena....

John sa smutne usmial, jediná slza padala z jeho tváre pri spomienke na Cameron.

Vždy milovala tanec.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

9 Naposledy upravil: Blackdejd (7.3.2010 12:04:34)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

Kapitola 9                                              Born of the Legend - Zrození Legendy

14. listopad, 2025
Sklad č.2
Soukromý byt Johna Connora

John Connor mlčky ležel v posteli a zíral na strop. Je-li kalendář odporu přesný, dnes byly jeho osmnácté narozeniny. Odfrkl si tiše. Jako by bylo co slavit.

Ani si nebyl jistý, jestli ještě někdo slaví narozeniny.

Když se zeptal Allison, jen pokrčila rameny. „Nikdo v tomto roce neslavil narozeniny,“ tiše odpověděla. „od dvou let sem neměla ani jedny.“

„Kdy máš narozeniny?“

„22. Července,“ odpověděla. „Pamatuji si poslední narozeninovou oslavu…“ její oči změkly a zahleděli se do dálky, ústa se protáhla nahoru do malého, ale smutného úsměvu. „Mněla jsem oslavu v Griffit Parku. Moji rodiče… všichni mojí přátelé tu byli. Měli jsme balónky, dort a zmrzlinu…“ odmlčela se, když si vzpomínala. „Viděla jsem kluka jezdit kolem praku na kole a řekla jsem o tom otci. Chtěla jsem to jako svůj dárek k narozeninám. Kolo. Řekl „příští rok.“
Usmála se. „Ty znáš ten příběh odtamtuď.“

John sklonil pohled k podlaze. „nebyl příští rok…“ Protože pouhý měsíc před jejími dalšími narozeninami, život Allison Young a dalších 3 miliard lidí byl zničen, spolu se světem, který znali.

Pomalu se podíval na Allison, která se dívala jinam, jediná slza ji přejela po tváři k třesoucím se rtům. Cítil se hrozně, že jí nutil vzpomenout si na tak hrozné vzpomínky. Jeho vlastní narozeninové oslavy nebyly nikdy moc příjemné. Věděl více, než kdokoli jiný, jaké to je přijít o ty, které miloval.

„Možná bychom ti mohli udělat oslavu příští rok,“ navrhl John.

Allison se na něj skepticky podívala. „Jo, pojďme prostě ven sehnat nějaké balónky a koláče. Možná je Skynet začal vyrábět.“ (dokonalá věta big_smile)

„Neboj se,“ řekl John s malým úsměvem. „Něco vymyslíme.“ Protože to byla nová budoucnost, nová naděje. S tím málem, za co mohou být vděční, narozeniny bylo ještě více důležité mít na paměti.
Pomalu přikývla, otřela osamělou slzu, když mu ukázala ukliňující úsměv.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Johne.“

Byly to jeho narozeniny, šestnácté narozeniny. Měly být zvláštní, a to navzdory skutečnosti, že mněli mnohem důležitější věci na práci. Navzdory skutečnosti, že Turek byl ještě venku, matka trvala na tom, že večer budou slavit. Dokonce poslala Cameron pro dort.

To se proměnilo v jeho nejhorší den v životě.
Výbuch přišel zvenku, z džípu. Předtím, než mohla Johna zachvátit panika z Cameronina osudu, Sarkissian a jeho muž prorazil přední dveře, napadli jeho a jeho matku a svázali je. Můž pak násilně tloukl Sáru. V tu chvíli všechno, co se prohnalo Johnovou hlavou byla nenávist a pomsta. Zabil Sarkissiana, zlomil mu vaz.

Jeho první zabití.

Konec nevinnosti.

Cameron přišla do dveří, část obličeje roztrhaná, kousky jejího oblečení spálené od exploze, ale cítil neuvěřitelnou úlevu projít jeho tělem. Byla v bezpečí, naživu. Jeho úleva se pomalu vytratila, když se na něj Cameron podívala, jako by byl cizinec, trochu naklonila hlavu, jako kdyby něco zpracovala před pozvednutím své pistole.

Šok prolétl skrz Johnův mozek a instinktivně se pohnul, cítíc jak ho jeho matka schovávala za své tělo, kryjící ho. Jiný výbuch otřásl domem a Cameron zmizela, spadla po schodech dolů, jeho mysl nevěřícně křičela a on lezl kupředu.

Ne! Nemůže být pryč! Co se to s ním děje? Cameronina ruka se náhle objevila a chytla se podlahy. Sára nutila Johna do akce, strčila ho z okna, když utíkali od kyborga, kterž zasvětil svůj život jeho ochraně.

Utíkali, ale nemohli se skrývat donekonečna. Cameron ho našla, připravená ho zabít když ji Sára chytila mezi dva náklaďáky. Adrenalin v Johnovi, který byl sotva schopný přemýšlet o tom, co dělá, když se plazil po náklaďáku a posadil se za hlavu nehybné Cameron, se šroubovákem v ruce.

Nčekak, že mu bude celou dobu něco říkat.

A ani v nejdivočejších snech nečekal, že mu bude říkat co udělala.

„Johne, to nemůžeš udělat,“ uvedla rovnoměrně. „Ty nevíš co se chystáš udělat.“

„Ano, vím,“ procedil skrz zuby. „Chtěla jsi mě zabít.“
„Ne,“ odpověděla Cameron. Cítil, jak mu bolast trhala jeho tělo, ale nevěřil ji ani na jednu sekundu. Byl to trik. „Johne, to nemůžeš udělat. Neděláš správnou věc, to není správné, Johne.“
Snažil se sundat víčko od portu pro její čip. Šroubovák správně nepasoval do hrany. Nebo možná to bylo tím, jak se mu příliš špatně třesou ruce.

„Věci už jdou správně,“ Cameron začala. „Věci teď už jsou v pořádku, provedla jsem test. Věci už jsou dobře, už jsem spravená.“

John se zastavil, vytáhl ruku a podíval se na ni. „už mi můžeš věřit, vše už je teď pořádku.“

„Na co čekáš?“ Křičela Sára vztekle z kabiny kamionu. John se k ní obrátil, krátké setkání očí. Byla naštvaná i rozzuřená.
„Ona to neví, ona není,“ vysvětlovala Cameron, její tón v hlase se pomalu měnil z obvyklé monotónnosti.“ Už jsem v pořádku. Jsem v pořádku. Rozběhla jsem test. Všechno je perfektní, jsem dokonalá.“

John se cítil zmraženě, necitlivě. Chtěl věřit Cameron. Zoufale toužil jí věřit. Je to trik, pomyslel si.

„Johne!“ Sára křičela a snažila se získat jeho pozornost.

„Omlouvám se za to, co jsem udělala,“ pokračovala Cameron. Její hlas začínal znít více prosebně. Nikdy jí takto dřív mluvit neslyšel, jako teď. Trhalo mu to srdce. „Omlouvám se,“ opakovala. „To jsem nebyla já. Musíš mi věřit to jsem nebyla já. Nebyla jsem to já…“

Znovu jí dal šroubovák k hlavě a její strach a vyděšené výkřiky vzrostli. „Todle nemůžeš připustit Johne, nemůžeš…“ víčko konečně povolilo a čip se ukázal, byl na dosah. Jediné, co musel udělat bylo otočit a vytáhnout ho."
U všeho, co ho mnělo zastavit Cameron zvyšovala prosbu. „Prosím! Poslouchej mě!“ vykřikla zoufale. „Poslouchej mě, já nechci odejít!“Dívala se na něj s očima strachem dokořán, slzy v nich zářili. Cítil bodnutí do srdce. „Prosím, Johne, prosím. Johne, poslouchej mě, já nechci odejít.“

Nechtěl, aby odešla. Její oči se rozšiřovali zběsilostí. „Prosím? John? Prosím?“ Zoufalý, prosebný, uplakaný výraz, který ukazovala mu zakalila mysl. Měl její život ve svých rukách… a nechtěl ji zabít.

„Teď už jsem dobrá! Poslouchej mě, já nechci odejít! Omlouvám se! To jsem nebyla já, já jsem nyní opravena, proběhl test. Všechno je perfektní. Můžeš mi věřit!“
„Johne connor!“ Matčin hlas byl silný, požadoval to, co musel udělat.

Sevřel pevně šroubovák, nakonec rozhodnutý, že jeho matka mněla pravdu. Mělo to skončit hned, když vytáhnout Cameronin čipu by znamenalo, že stejně tak vytáhne kus svého srdce.

„Miluje tě!“ Cameron vyhrkla, plakajíc. „Miluji tě, prosím!“

John cítil, jak mu šok prošel celým tělem. Teprve když slyšel tato slova, nevěděl, jak moc je jeho tajné umírání slyšet. Nemohl dýchat, nemohl myslet. Sára Connor tam už nebyla… náklaďáky tam nebyly.

Byl tam jen on a Cameron, její uplakaný obličej trhal jeho srdce. Nesnášel vidět ji plakat.

„Miluju tě, Johne, a ty miluješ mě!“

John prudce otevřel oči, dech chycený v jeho krku, když jeho vize zmizela. Ale vzpomínka zůstala.

Jeho šestnácté narozeniny.

Nejhorší den jeho života.

Nejlepší den jeho života.

John zabořil obličej do polštáře, zjišťují, že je mokrý od slz. Mohl by někdy někoho milovat tak, jak miloval Cameron Phillips. Nikdo, ani Allison nemohl zabrat její místo.

Pořád mu záleželo na Allison. Možná víc, než by mělo. Nebyl si ani jistý, jak interpretovat to, co cítil. Věděl, i kdyby se staral o Allison, jeho srdce stále patří Cameron.

A mohl si na ni vzpomenout pokaždé, když viděl Allison.
                                                                                  **********************
Březen 2026
Sklad č. 2

Čas plynul po dobu čtyř měsíců bez jakéhokoli útoku.

John věděl důvod zpoždění. John Henry a Weavrová byli zaneprázdněni bojem se Skynetem s jejich strojovým odporem. Plus Skynet se zotavoval ze ztráty zařízení T-888ček, stejně jako nedokázal zabrat Kansas Bunkr, jehož ochraně zasvětil Martin Bedell život, mezitím, co se Skynet vypořádával s těmito překážkami, odpor stále sílil.

Derek a Kyle vzali do výcviku některé z ‚tunelových krys‘, zaučující je v moderních postupech zjišťování a zničení terminátorů. Dokonce i Max a ostatní psi byli udržováni ve formě, i když sám Max prokázal svou hodnotu tím, že zachytí přítomnost nepřátelských lidí. John nevěděl, jestli měl Max lepší šestý smysl o záměrech nebo možná cítil terminátora na Rodrigueze vždy, když byl nějaký Gray v kontaktu s kovem.

Buď jak buď, John byl nekonečně rád, že mněl svého nového psa po svém boku. V důsledku Gradských infiltrátorů, i když Derek řekl Johnovi, aby se poohlédl po nějakém bunkru, kde by vytvořil „Connorův tábor“
Pro pouhých pár vybraných důvěryhodných vojáků, kteří by věděli o jeho umístění, možná by mohl i navrhnout nějakou značku, kterou by museli nosit, aby se dostali dovnitř.

John věděl, že tato myšlenka je teoreticky dobrá, i když si nebyl jistý, kde by mohl najít jakýsi bunkr, který měl Derek na mysli, hlavně něco, co by Skynet nebyl schopen jednoduše najít a vyhodit do povětří.

John zaníceně sledoval jak dny plynuly. Byl Březen 2026. Cameron řekla, že pochází z roku 2027, a počítal dny do jejího konečného nalezení v jeho časové přímce. Samozřejmě, první myšlenka byla první. Pořád musel přesvědči Weaverovou, aby ho zavedla k Johnu Henrymu. John nezapomněl na svůj slib, najít stroj který, v podstatě, zabil Cameron.

John Henry, i když byl na straně odporu, John si nebyl jistý, co bude dělat, když se konečně setká tváří v tvář s vrahem Cameron.

Když neměl v tuto chvíli nic na práci, pracoval na otevření matčiné bedny, kterou sebral z bezpečného domu. Měl strach z toho, co by našel uvnitř a bál se, že by se mohl zhroutit při pohledu na některou ze Sářiných věcí. Nikdy vlastně neměl šanci rozloučit se s ní.

Když konečně bednu otevřel, zjistil, že neobsahuje mnoho. Stejně jako ostatní, měla nějaké oblečení, zbraně a munici, ale on se o to nestaral. Hledal něco sentimentálního, něco pro ní cenného.

Byly tam jen dvě věci, které patřily do této kategorie. Jedna z nich byla malá kartička s receptem na palačinky od Sáry. John se dovolil trochu usmát nad tím. Druhá byla žlutá kniha, kterou neznal, dokud si nepřečetl název. Byla to kopie Čaroděje ze země Oz.

Cítil slzy v očích, když otevíral knihu na prvních stránkách. Vzpoměl si, jak mu jí četla, když byl malý. Četla ji ve Španělštině, vždycky ce mu to líbilo.

Prolistoval knihu až došel k zadnímu krytu, zamračil se na složený kus papíru zasunutého uvnitř. Když opatrně ho opatrně rozložil, s šokem si uvědomil, že to byl dopis.

Dopis od své matky.

Těžce polkl než začal číst.

Milý Johne

Nechtěla jsem pro tebe psát tento dopis. Pořád jsem ho odkládala, protože jsem se nedokázala rozloučit. Ale vypadá to, že tě nemohu vidět v budoucnosti. Kde jsi, já jsem asi už mrtvá. Je-li tomu tak… pak je mi to líto, Johne. Cameron měla pravdu, jsem nemocná. Rakovina. Nevím, jestli ti to někdy řekla, ale když jsme poprvé skočily v čase,  Cameron mi řekla, že umřu v roce 2005 na rakovinu. Přeskočili jsem moji smrt v čase, ale obávám se, že jsme jen odložili nevyhnutelné. Doktoři říkají, že budu mít štěstí, když se dožiju roku. Nejhorší je, že soudný den je další rok. Ani nebudu moci být pohřbena vedle Kyla, tvého otce.


John ucítil slzu stékat mu po tváři dolů, ale tiše se usmál. V jistém smyslu je vlastně vedle Kyla. Jeho otec nosí její snímek blízko k srdci. Setřel si slzy z očí a znovu začal číst.

Ale já se nevzdám. Vím že mám několik uplynulých let odboje ve mně. To ještě není můj čas. Dělám všechno, co můžu, aby sem zabránila Soudnému dni. Ellison mi pomáhá a ve stejnou dobu se stará o Savannu. Ale pokud jsi v budoucnosti, kde jsou stroje pořád nepřáteli... myslím, že jsem neuspěla. Vím, že jsem vždycky říkala ‘neexistuje žádný osud, ale to co děláme’. Ale začínám si myslet, že je to osud, co děláme. Osud, který vytvářejí lidé pro sebe. Přes všechno, co jsme udělali, svět stále končí. Možná se to stane bez ohledu na to, co děláme.

Je-li tomu tak, pak soudný den příjde brzy a není nic, co můžeme udělat pro to, abychom ho zastavili.

Můžeme se na něj jen připravit. Už jsme začali se skladováním potravin a dodávek v podzemních skladovacích zařízeních. Právě teď máme asi deset z nich roztroušených po celém USA a všechny jsou zásobené vším, co budete potřebovat. Uložili jsme je do míst, kde by mněli být ochráněny před střelami a připraveny k použití v budoucnu. Také jsem sledovala Dannyho Dysona, který na sebe vzal po svém otci cestu technologií. Ale místo toho, aby pomáhal Cyberdyne vytvořit Skynet, Danny začal pomáhat naší věci, vytvářel zbraně a technologie pro odpor k použití v budoucnu – z nichž jedna byla plasmová puška, kterou jsi nejspíše našel v pouštním bezpečném domě. Umístili jsme jich několik v podzemním zařízení spolu s jídlem.

Chystáme se pohybovat na chvíli v přípravě na Soudný den. Pokud najdete některé další bezpečné domy, pokusím se tam pro vás taky nechat zprávy. Přiložila jsem návod pro vás na místo, myslím, že je nejblíže k místu, kde jste, pokud jste zůstali v LA, když jsi skočil v čase. Savana mi řekla, abych ti řekla, že nechala uvnitř překvapení pro tebe.
                                                                      ************************
Sklad č.2

Poradní místnost.
„Dobře,“ John začal, celý oblečen do obleku generála, když procházel před davem vojáků v skladu č. 2.
„Vyšlu průzkumnou skupinu do oblasti, kterou mi zanechala má matka. Doufejme, že až se vrátíme, budeme mít nějaké čerstvé zásoby a munici pro použití odporem.

„Dejte si pozor na Skynet,“ varoval Major Perry. „V tuto chvíli nevypustili žádný ofenzivní útok. Něco se děje a mně se to nelíbí.“

John odolal nutkání se usmát. „Ano majore. Něco se děje.“ Magie Weavrové funguje. „Neboj se. Budeme opatrní. Můžeš zde hlídat pevnost?“

Perry rázně zasalutoval. „Ano, pane.“

„Dobře. Kyle, Dereku, vy dva půjdete semnou.“

Allison udělala krok vpřed. „Já jdu taky.“

John zavrtěl hlavou. „Ne, stále se léčíš.“

„Johne, to bylo před čtyřmi měsíci,“ protestovala. „Jsem v pořádku. Půjdu s tebou.“

Naučil se, že je zbytečné dohadovat se s ní. „Dobře, dobře,“ rezignoval. „Kyle, Derek, Allison. Vezmeme i Jasona Reynoldse. Mohu mu věřit.“

„Billy Wisher,“ Derek promluvil.

John napřímil obočí. „Wisher?“

„Je to náš inženýr, dobrý technik,“ připomněl mu Derek. „Taky dobrý chlap. A můžeme využít jeho znalostí. Tvá matka by nenechala dveře tvého bezpečného domu otevřené. Aby byly v bezpečí před plecháčem, Musela mít nějaké šifrované hesla, nebo něco takového. Wisher se přes to dostane.“

John přikývl na souhlas. „Dobrá, přiveďte ho.“

Derek odběhl a za méně než tři minuty se vrátil s Billym Wisherem po boku. John si vzal technika na stranu k vysvětlení. „Půjdeme do bezpečného domu Sáry Connor, a říkal jsem…“

„Sára Connor?“ Wisher opakoval. John viděl překvapený výraz v obličeji.

„Znal jsi ji,“ zeptal se John, soustředěně studující Wishera.

Billy zaváhal, jasně na něco myslel ve své hlavě. „…já… já znám její jméno. Byla první, která poprvé vyhodila CYberdyne do povětří. Nazývali jí teroristou, ale on věděla všechno, a po celou dobu se nám to snažila říct. Přišla do televize v den, kdy Skynet poprvé začal vnímat, varovala nás, abychom si našli útočiště ve venkovských oblastech, v bunkrech… daleko od hlavních měst. Zachránila mnoho životů.“

John polk knedlík v krku. „Byla to hrdinka.“

„Byla to legenda,“ Wisher souhlasil.

Koutek úst se johnovi zvedl do úsměvu, když si pomyslel, Syn legendy…

Otočil se a viděl Kyle Reese usmívat se na něj, téměř hrdě. Ruká mu téměř nevědomě zklouzla do kapsy, nahmatal fotku Sáry Connor, kterou hlídal.

John se otočil ke svým vojákům. „Dobrá, pojďme se přesunout ven!“
                                                                           ************************
Cesta do bezpečného domu byla relativně tichá. Jednou se museli sehnout, aby je neviděl HK prolétající jim nad hlavami, ale žádné terminátoří hlídky jim nědělali potíže. Když dorazily na souřadnice, které jim Sára nechala, Johnovi se naskytl první pohled na dílo jeho matky.

Bylo to mnohem více, než jen bezpečný dům, John si to s posvátnou úctou uvědomil. Byl to kompletní bunkr, uzavřený neproniknutelnými vysokými dveřmi.

„Přes to se nemůžeš dostat,“ zamumlal Derek a poklepal na dveře. „To jsou pancéřové dveře. Protiraketový kryt. Ani nevím, jak by to dokázal zničit Skynet.“

„Proti terminátorům, „ dodal John a přikývl. „I kdyby to našli, nemohli by se dostat dovnitř.“

„Connore,“ zvolal Wisher. John zamířil k Billymu, který mu ukázal malou klávesnici hned vedle pancéřových dveří. „Čtyř písmenný kód,“ vysvětloval Wisher. „Musí to být něco, co si vybrala tvoje máma.“

Jason se zasmál. „To je lehké. J-O-H-N.“ Udělal krok vpřed směrem ke klávesnici, ale John ho popadl za rukáv a táhl dozadu, oči nezpouštějíc z klávesnice.

„Ne,“ řekl pevně. „Nepoužila by to, je to příliš jasné. Je to první věc, na kterou by terminátor pomyslel.“

„Jsou to stroje,“ připomněl mu Derek chladně. „Oni nemyslí.“

„Zpracovávají,“ John se opravil. Co by jeho matka musela použít, aby na to Skynet nepřišel. Kyle? Ne, to bylo příliš riskantní…

Wisher se ušklíbl. „Hmm…“

John přestal přemýšlet kvůli přerušení ze strany jeho tech znalce. „To nezní dobře.“

Billy sebou trhl. „nechci být nositelem více špatných správ, ale máme jen jednu šanci na správný kód předtím, než se to kompletně zamkne. Když s tím začneme v nejmenším manipulovat, zamkne se to taky. To je to, co z toho dělá věc proti terminátorům.“

„Ano, ale tím to dělá i věc proti Johnu Connorovi,“ zabručel John.

Wisher hvízdl mezi zuby. „Jedná se o High-tech zámek. Sakra, Connor.
Tvoje matka určitě věděla, co dělá.

„To ona obvykle dělá.“

A on obvykle ví, co si ona myslí. Kromě nynějška samozřejmě, jednou to potřebuje nejvíce. Co by si vybrala, aby to Skynet ještě neznal, ale John už jo.

„Johne?“ pobízel Kyle. „Říkal jsi, že tvá matka ti napsala tyto souřadnice. Nenapsala tam další stopy?“
John pomalu zavrtěl hlavou. Nebyly tam žádné další stopy, nebo poznámky, našel to na vnitřní straně Čaroděje z ---

Jako by se mu rozsvítila žárovka v hlavě, přišel ke klávesnici,  v písmenech vyťukal hlásku TOTO. Pancéřové dveřě se pomalu otevřely a jeho tým zajásal.

„Co je Toto?“ zeptala se Allison.

„Je to pes z čaroděje ze země Oz,“ rychle odpověděl John.

„Čaroděj ze země Oz?“

Nakonec se John otočil a zadíval se na ni nevěřicně. „Ty jsi nikdy…“ Zarazil se a přinutil sebe si vzpomenout, že Allison nevěděla téměř nic o světě před soudným dnem. „Je to kniha, příběh,“ improvizoval. „Nechám tě si to někdy přečíst.“

Kyle si upravil popruh u zbraně, připraven vstoupit. „Takže, vítejte v kampu Toto.“

Jakmile John vstoupil, v úžasu se rozhlédl po bunkru. Stejně jako zvenku, zevnitř interiér nevypadal jako od bezpečného domu. Byla to kompletní vojenská základna.

Polkl knedlík v krku. Jeho matka se dobře připravila. Připravila to pro něj.

„Hele, podívej!“ Derek vzrušen zvolal. „Všichni můžeme mít vlastní plazmové pušky!“
John následoval Derekův hlas, aby viděl staršího bratra, jak stojí před dlouhou řadou pušek seřazených na stojanu u zdi.

Ale jeho matka zásobila bunkr nejen puškami, Jeepem s rakotemetem na sobě, a ostatními výbušnými zbraněmi, také naplnila celé místnosti potravinami nepodléhajícíma kažení, jako jsou plechovky s polévkou, konzervované zeleniny a ovoce v konzervách.

Jasonu reynoldsovi při pohledu na to spadla brada. „Je tu pro nás dost jídla na roky!“

John opustil vojáky v potravinové místnosti a vešel do malých kancelářských prostor mimo hlavní tunely. Uvnitř byl jednoduchý stůl a židle a na desce stolu byla plyšová žirafa, podobná té, co nosila Sav---ne, byla to ta, kterou Savannah celou dobu nosila.

John jí zvedl, uviděl malý dáreček přivázaný na nohu zvířete. Normálně napsáno „Pro Johna,“ děkuji ti, že jsi mě zachránil a naučil jsi mně zavazovat si boty. Chybíš mi. Milovaná Savannah.“ Něžný úsměv dosáhl jeho očí a musel zamrkat kvůli slzám.

Přímo pod žirafou byl poskládaný kus papíru. Johnovi poskočilo srdce, když si pomyslel na dlaší dopis od jeho matky. Už ho rozkládal, když Kyle a Jason strčili hlavy dovnitř.

„Hej, Connor, nechceš nám pomoct?“ Zeptal se Jason. „Naložíme nějaké věci na Jeep a dopravíme je zpět do Skladu č.2. Odtud můžeme rozvážet do všech dalších táborů, které potřebují jídlo.“

John roztržitě přikývl, znovu složil dopis a strčil si ho do své vlastní kapsy, hned vedle obrázku Cameron. Pak následoval Kyla a Jasona ze dveří.
                                                                       ****************
Sklad č. 2

Bojovníci odporu ve skladu č.2 byli více než šokováni, když John Connor do tábora přijel s náklaďákem plným jídla a plazmových pušek, spolu se skvělou správou, že posádka vyhodila do vzduchu hlídku T-888 se kterou se setkali na spáteční cestě. Raketami naložený jeep dělal přijezdy a odjezdy mnohem rychlejší a bezpečnější, než kdykoli předtím.

John netrpělivě nechal Reesovím bratrům distribuci pušek a vytváření plánů na dodávku potravin potřebných pro bunkry, vešel do svého pokoje a znova vytáhl matčin druhý záznam z kapsy.

John otevřel dopis, klesající dolů k podlaze. To bylo ze dne 19. dubna 2011. Nadechl se. Znal to datum. Den, kdy se Skynet zrodil. Jejich den, kdy selhali.

19. duben 2011 – Skynet se stal aktivním, stejně, jak jsme předvídali, a to i přes naše největší úsilí. Podle toho co mi řekla Cameron, máme dva dny před vypuštěním raket Skynetem. Zkusíme varovat lidi. Danny se naboural do živého televizního vysílání a byli jsme schopni upozornit veřejnost, doufali jsme, že nám budou naslouchat a utečou z měst, aby hledali útočiště. Nevím, kolik jich mi věřilo. Neměla jsem žádný důkaz, jen připomenutí, že jsem věděla o způsobu, jakým se Skynet dostane zpět, když ještě neexistoval. Pokud to nepomůže k tomu, aby lidé začali myslet, tak už nevím co.

Pamatujete si, jak šel Derek, Cameron a já na misi Serrano Point? Ellison a já jsme se dozvěděli, že Weavrová to vzala, když jsme zastavili terminátora Greenwaye. Když zmizela, našli jsme žádost, kde odkazuje Ellisonovi nejen Serrano Point, ale také Zeira Corp. Pokud jde o Serrano Point samotný, Danny tvrdě pracoval na instalaci speciálních High-tech systémů pro použití pro tebe a odporu ve tvojí budoucnosti. Podle toho, co mi řekl Derek, věřím, že Skynet se dostane k využití tohoto zařízení dříve, než ty, tak jsme jako protiopatření skryle určité věci. Vysvětlím ti to později.

Allison, Danny, Savannah, a já se jdeme schovat do tábora Toto, když bomby padaly. Pokud toto čteš, předpokládám, že jste již na tomto místě. Věděla jsem, že zjistíš kód. Byl to vlastně nápad Savany. Četla jsem ji čaroděje ze země Oz a navrhla nazývat bezpečný dům Toto táborem.

Mimochodem, když už jste tady, znamená to, že jste našli všechny zásoby, které jsme vám nechali. Doufám, že to pomůže. Danny strávil spoustu času navrhováním a hledáním lidí pro výrobu všech těch plazmových pušek. Jsem si jistá, že to Derek a Kyle ocení.

John se šťastně usmál. Ano, bratři Reesové byli velmi nadšení z vynálezu Dannyho. Otočit se zpět k dopisu. Tentokrát bylo uvedené datum Soudným Dnem.       

21. dubna 2011 – Už je to tady, Johne. Všechno, pro co jsme bojovali, abychom to zastavily. Jsou to už dva dny, co byl Skynet zapnutý. Danny zde zřídil televizní obrazovku, abychom viděli, co se děje nad zemí.

Johne… je to strašné. Neumíš si ani představit, Apokalypsu, a já jsem ráda, že jsi byl ušetřen od vidění hrůzy obraného systému Skynetu. Viděli jsme živý přenos ze zpravodajských stanic, těsně před tím, než Atomové zbraně všechno zničili. Dětské hřiště… stejně jako v mé noční můře. Nedokázala jsem se dívat. Bylo to mnohem horší než to, co mi řekl Kyle, mnohem horší vědět, že to příjde, a není možné to zastavit.

Viděl vodoznak na papíře, kde spadla matčina slza. John těžce polkl. Jeho matka měla pravdu. Nedokázal si představit, Apokalypsu. Nechtěl to vidět. Ale nezdálo se to fér, že on přeskočil ty hrůzy, když všichni ostatní si to museli prožít. Jeho oči se vrátili na stránku, uvědomil si, že v další části, v bolesti a žalu Soudného Dne, matka začala psát jeho otci.

Ah, Kyle… Vím, že si tohle nikdy nebudeš moci přečíst. Vím, že ti John nemůže říct o nás, že tě pošle zpátky v čase. Ale já jsem navždy vděčná, že jsi tam byl, abys mě zachránil, že onoho osudového dne, jsi mi dal syna, hrdinu, který zachrání svůj svět. Byl jsi tam pro mě, když jsem tě potřebovala nejvíce. Náš společný čas byl příliš krátký, ale já tě miluju víc než život samotný. Dokonce i po té, co jsi byl pryč, udržela jsem si tě ve svém srdci, tvoje vzpomínky mě povedou přes temné časy. Budu tě vždy milovat.

Johne... nemyslím si, že máme více času. Takže chci, abys mě poslouchal. Danny proměnil Serrano v moderní základnu, která může být použitá odporem, ale jak jsem řekla, stroje nad ni budou mít kontrolu dřív. Danny skoval věci jen pro tvoje použití. Pod hlavním zařízením je tajná oblast, která nemůže být nikým nalezena, pokud neví, že je tam. Stroje jí nebudou schopné najít. Když se tam dostanete, budete muset udělat díru do podlaží v suterénu. Je to jediný způsob, jak zajistit, aby zůstalo místo skryté. Uvnitř, Danny zařídil vybavení pro tvoje použití. Dal vám možnost přeprogramovat Terminátoři čipy, o kterých vím, že je budete muset použít pro vyhrání této války.

Jsem hrozně pyšná Johne. Vím, že budeš velký vůdce. Jsi nejodhodlanější, nesobecký, starostlivý člověk, kterého znám. Věřím, že povedeš lidskou rasu skrz temné časy. Ty jsi teď jejich zachránce.

Omlouvám se, že nemůžu být stebou o něco déle, musím tě opustit se slovy Kyle Reese, které mi řekl, slova, která jsi mi řekl. Slova, která mi pomáhala v čase, kdy jsem byla sama a vystrašená, slova, která ti teď musí pomoci, protože jsi ve stejné pozici. ‚Nemohu ti pomoci v tom, čemu budeš brzo čelit, kromě toho, že budoucnost není pevně dána. Musíš být silnější, než si myslíš.‘

Musíš být silný Johne. Musíš být silný pro každého. Musíš je vést skrze temné časy. Musíš být jejich zachránce, ten, kdo zničí Skynet.

Miluji tě.

- Sára

Na chodbě bylo ticho, až na tlumené vzlykání pocházející z pokoje Johna Connora.
_____________________________
Dokončeno  mrgreen

Malinká zajímavost: Allison slaví narozeniny 22. července, Summer 24. července, to je ale blízko, že mrgreen

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

10 Naposledy upravil: Blackdejd (27.2.2010 04:36:56)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

Kapitola 10.                                               Born to Find - Zrozen k Objevu                                 
8. července 2026

Sklad č. 2

Soukromý pokoj Johna Connor

„Mám narozeniny?“

John na ni zamyšleně hleděl. Byla to naprosto nevinná otázka, ale s Cameron, která jí položila, tam bylo něco výrazně… smutného. Možná opravdu nechápe, že není opravdový člověk? Že termín “kyborg“ nemusí nutně znamenat napůl-člověk, napůl-stroj? Lidská kůže nedělá z někoho člověka o nic víc, než kožich dělá zvíře z člověka. Narozeniny… nechtěl odpovědět na její otázku negativně, a tak ve skutečnosti úplně neodpověděl.

„Já nevím,“ odpověděl s pokrčenými rameny. „Narodila jses?“

„Vyrobili mě,“ reagovala. John se pousmál jak ho napadla myšlenka a podrbal si zátylek.

„No, tak, možná máš něco jako Vyrobeniny.“

Zřejmě byla spokojená s jeho odpovědí a nemohl se ubránit úsměvu nad celou touto konverzací. Cameronina dětinská nevinnost byla vždy osvěžující… i když věděl, že byla jen stroj.

Nebo to byla ona?

John se posadil na postel, setřásl vzpomínku. Narozeniny a vyrobeniny. Napadlo ho, že vlastně nikdy neudělal nic pro Cameroniny vyrobeniny. Přitom, mu ani neřekla její vyrobeniny.

Ještě jednou, jeho mysl se zatoulala zpátky k Allison. Slíbil jí narozeniny 22. Července, jak mu řekla. Za pouhé dva krátké týdny. A neměl ani ponětí o tom, co by se hodilo jako dárek do budoucna. Kromě zbraně a psa, obojí z toho už má k dispozici. 

Ale co by Allison opravdu chtěla? Každý by chtěl, aby válka skončila, a on dělal co mohl, aby je dovedl k tomuto bodu, ale muselo tu pro ni být něco hmotného.

„Pamatuji si poslední narozeniny, mněla jsem oslavu v Griffith Parku. Moji rodiče… všichni mojí přátelé tu byli. Měli jsme balónky, dort a zmrzlinu… Viděla jsem kluka jezdit kolem praku na kole a řekla jsem o tom otci. Chtěla jsem to jako svůj dárek k narozeninám. Kolo. Řekl „příští rok.“

John si náhle uvědomil, co má dělat. Nebyl si úplně jistý, jak to udělat, ale prostě věděl, že musí vymyslet nějaký způsob, jak na to. Derek vykládal krabice jídla z Jeepu, když přišel john.

„Hele, Dereku, pamatuješ si, jak vypadá kolo?“

„Kolo? Derek se usmíval jako kdyby byla odpověď jasná. „Samozřejmě. Cosi myslíš, že jsem blbý?“

„Ne, potřebuji, abys mi ho pomohl postavit.“

Derek přestal vykládat, a podíval se skepticky na Johna. „Postavit?“

„Pro Allison,“ John objasnil. „Na její narozeniny.“

Derek se zasmál a začal znovu vykládání. „není to roztomilé? Teď slavit narozeniny?“

John se zamračil u tónu strýcova hlasu. „Proč ne?“

„Není moc co slavit,“ připomněl mu Derek.

„Určitě je,“ John protestoval. „Slavíš, že jsi přežil další rok.“

„Ano. Žít a zemřít v jiný den. Velmi uklidňující.“

„Dobře, když to bereš takhle,“ navrhl John. „Jsme o jeden rok blíže k vítězství v této válce.“

„Pokud se nám podaří vyhrát..“ zamumlal Derek.

John pocítil náhlý vztek v něm a chytil Dereka za rameno. „Hej! Poslouchej mě. Nemůžete mít takovýto postoj. Nezáleží na tom, co se stalo s Grayi, nebo co se stalo s Martinem. To ovšem nemůže diktovat válku.“

Derekův tvrdý pohled se pomalu začal vytrácet.

„Jedna bitva, Reese,“ pokračoval John pevně. „Jedna! Musíte zapojit hlavu do hry. Nejsem tady jediný vůdce.“

Derek se zamračil, ale John viděl, že strýc chápal jeho odůvodnění. „Vložit mojí hlavu do hry,“ zamumlal si pro sebe. „Fajn.“ Začal znovu pracovat a John se obrátil k odchodu, přesvědčený o tom, že Derek stále nehodlá být nápomocný.

„Connor!“ Přerušil strýc, což způsobilo, že se John zastavil a otočil. „Pamatuješ si, jak vypadá baseballová rukavice?“

„Samozřejmě.“

„Mohl bys nějakou udělat z ničeho?“

„No…“

„Bingo,“ Souhlasil Derek, obrátil se zpátky k vykládání. John se zhluboka nadechl.

„Takže, víš, kdo ví jak na to? Na výrobu kola, je pravý.“

Derek se ani nepotřeboval rozmýšlet. „Wisher.“

„Wisher,“ zopakoval John. „Takže to je technik, inženýr, hacker, a teď i výrobce kol. Vypadá jako chlap na všechno. Připomeň mi, proč tě tu držím.“

Derek se široce usmál. „Já, jsem jen voják.“

„Poručík,“ uvedl John.

„Plukovník,“ opravil Derek. „povýšil jsi mě, pamatuješ.“

Jo, jasně. Jak bych mohl zapomenout? Moje první chyba.“

Derek se zasmál a John se cítil osvěžený. Derekovo chování bylo hodně odlišné od kameně chladného zabijáka, který vyslýchal šedého, co střílel na Allison. Derek by teď jako Johnův strýc, strýc, kterého viděl sedět v parku a sledovat mladšího bratra a sebe hrát baseball, když slavili šestnácté narozeniny se zmrzlinou. Stejně tak teď vypadal Derek Reese, jehož jemná stránka byla hluboko pohřbena lety války.

„No,“ Derek oznámil, přerušujíc ticho. Popadnul zbrusu novou plazmovou pušku. „Mám třídu na učení.“

„Třídu?“

Derek téměř láskyplně poklepal na svou novou zbraň. „Děti musíš naučit, jak zacházet s novými zbraněmi.“

„Jsi profík.“

Derek se znova ušklíbl a usadil si zbraň. „No, učil jsem se od nejlepších, Connore.“

John se na něj usmíval, když Derek odešel z místnosti. Jeho vazba s Derekem rostla, ale věděl, že to je lepší, než ke konci. Protože Derek, který přišel z budoucnosti nesnášel Cameron. Takže mu očividně nebylo milé jeho rozhodnutí. John zavřel oči. Bude muset obětovat hodně věcí, aby dostal Cameron zpátky. Allisoninu lásku, Derekův respekt, Rileynu úctu.

Kyle strčil hlavu do místnosti, kde byl John. „Connore! Pojedeme s náklaďákem zdravotnických potřeb do Kardinál bunkru. Jdeš taky?“

Kardinál bunkr… John si dovolil malý úsměv. Lauren Fields musí pojmenovat svůj nový bunkr po jedné ze svých oblíbených věcí, které měla před Soudným Dnem. Postavila ptačí budku.

„Jo,“ řekl nepřítomně. „Příjdu.“ Odmlčel se, zamračil se při pomyšlení na myšlenku.
„Hej, viděl jsi Wishera?“

„Dovolte mi říct to parovinu,“ začal Wisher, mnul si zamyšleně bradu. „Chceš po mně, abych ti pomohl postavit kolo. Z ničeho.“

„V podstatě,“ přikývl na souhlas John. „Mohli bychom si zřejmě najít většinu dílů v troskách okolo bunkru. Možná, bychom mohli použí i některé věci z bunkru.

„Nech mě hádat,“ Wisher začal s ironickým úsměvem. „Derek byl ten, kdo ti navrhl, abys šel za mnou.“

„Říkal, že jsi do určité míry chlap na všechno,“ připustil John. „Technické věci, technika, kresba plánu pro kolo…“

„Dobrá, uvidím, co se dá dělat…“

John byl neskutečně překvapen, že si všechny drobné detaily Wisher pamatoval ve svém plánu. Billy byl pravděpodobně dítě, které použili k přepravě věcí, a vzali ho zpátky aby viděli, jak pracuje. John se přidal ke Kylovi a Derekovi na jejich dodávkovou cestu, hledající v ruinách okolo bunkru nějaké součástky, které by mohli použít na svůj projekt.

Kyle ho vzal do bunkru Zlaté ryby, aby tam vyložili plazmové pušky pro tamní vojáky. Zatímco jeho otec začínal s touto záležitostí, podávat přitom v kostce improvizované lekce o tom, jak používat nové zbraně, John zamířil do civilního tunelu ještě jednou, hledající Riley, která byla více než ráda, že mohla pomáhat s postavením části jeho kola.

Riley vzhlédla z místa, kde pomocí lepící pásky upevnila řidítka. „Pro koho to děláš?“

„Allison Zouny,“ odpověděl jednoduše John. Nemohl nevidět malý, chápající úsměv na Rilyně tváři.

„Aha, vidím.“

„Je to na její narozeniny,“ dodal John.

Světlo vymizelo z Rilyiných očí a úsměv zmizel téměř okamžitě. „Její narozeniny…“

John přikývl, trochu zmatený z Rilyiny reakce. Věděl, že odpor předtím neslavil narozeniny. Cítila se Riley vynechaná, nebo žárlící jakýmkoliv způsobem?

„Kdy máš narozeniny?“ zeptal se jí. Možná bych mohl udělat taky něco pro ni…

„Moje narozeniny,“ opakovala Riley.

„Jo, kdy ses narodila?“

Riley na něj na chvíli upřela pohled, než rychle zavrtěla hlavou a sklopila oči zpátky na kolo a zpátky k práci odtrhávání kousků izolační pásky. „nevadí,“ zamumlala. „To není důležité.“

John se začal více mračit. „Ne, opravdu. Kdy to je?“

„Johne, ne,“ opakovala, zpevnila rty, nepodívala se už více nahoru.

Něco se stalo, uvědomil si. Chytil ji za ramena, nutil ji aby se na něj podívala. „Riley… kdy ses narodila?“

Dívala se na něj několik dlouhých sekund předtím, než oči znova sklopila k podlaze, zamumlala, „19.dubna. 2011.“

John se cítil šok v celém těle, a ruce mu spadli z ramen. „Ty jses narodila v soudný den?“

„Dva dny předtím,“ opravila Riley. „V den, kdy se Skynet spustil. Nevzpomínám si na nic z toho, samozřejmě, ale bylo mi řečeno, že se Sára Connor objevila v televizi a všechny varovala před 21. dubnem, že Skynet zahájí útok na svět, shozením bomb na všechny města. Varovala nás, abychom se dostali ze všech hustě obydlených oblastí, šli pod zem, do hor, pouští, venkovských oblastí. Můj otec byl…“ zaváhala a rychle zavrtěla hlavou. „No, já nevím nic o svých rodičích. Ani neznám jejich jména.

Viděl její zkroucenou tvář, jak se snažila skrýt bolest. Bolest, kterou si nedokázal představit. Nemohl začít popsat hroznou samotu, kterou právě cítil bez své matky. Nedokázal si to představit, celý svůj život žila bez ní.

„Můj otec,“ pokračovala Riley „Byl ve studené válce, nebo tak nějak, možná právě o tom nevěděl, ale byly tam tyto podzemní tunely nacházející se pod radnicí. Mojí rodiče museli věřit tvé matce, protože tu noc sme opustili nemocnisi a utekli jsme do těchto tunelů a zůstali tam. Bomby spadly, stroje převzali venek, my jsme zůstali skrytí pod zemí. Nepamatuji si nic, ale časem mě našel Jason Reynolds. Řekl, že když přišel, mí rodiče byli mrtví. Nikdy to nevysvětlil, ale slyšela jsem ho mluvit s dalšími vojáky.“

Hlas se jí zlomil, když se dusila neprolitýma slzami. „Myslím, že je to moje chyba. Myslím, že hladověli. Protože dávali všechno jídlo které našli mě. Aby mě udrželi zdravou a silnou, zatímco oni zemřeli hlady.“

John obrátil oči k zemi. Chápal Rileynu bolest více, než si myslí. Sám byl příčinou mnoha úmrtí. Lidé, zemřeli pro něj po celou dobu. Charlie, Derek, Martin, Sára, Cameron… seznam pokračoval.

„Jason mě vzal do bunkru zlaté rybky a našel tam paní, která přišla o dítě kvůli strojům. Chvíli se o mě starala, až jednoho dne ji zabil terminátor. Potom sem se stala tunelovou krysou, a to je všude, kde jsem za celý život byla, Strávila jsem patnáct let životem v podzemí. Nikdy jsem ani neviděla tvůj svět, johne. Nikdy jsem neviděla jaro, SUMMER big_smile, podzim a zimu. Jen sem jedla odpatky a tak.“

Začala nejistě, uplakaně dýchat. „Ani jsem nikdy neviděla slunce.“

To byla poslední kapka pro Johna. Cítil se naprosto příšerně. Tady si stěžoval, co v této budoucnosti, a zatím tu žil jen dva roky. Riley žila takhle celý život. Patnáct let. Nikdy nevystrčila nohu na povrch, nikdy neviděla slunce.

To ho zabíjelo.

„Tak pojď,“ řekl a vstal.

Riley se zatvářila nechápavě a skepticky, ale vstala a šla za ním. „Kam jdeme?“

„Chceš-li vidět slunce,“ odpověděl John. Je-li jeho načasování správné, měl by být téměř západ slunce.

„Je to bezpečné?“ zeptala se. „Nejsou tam Terminátoři:“

„Budeme v bezpečí,“ slíbil John. „Max půjde s námi.“

„Kdo je Max?“

„Můj pes,“ vysvětlil John. “Je nejlepší, schopný odhalit jakékoliv ohrožení. Nejen Terminátory, ale i Šedé. Je to dobrý pes.“

A vedl ji až k civilnímu tunelu, viděl kuriózní a někdy závistivé pohledy některých dalších tunelových krys. Oni asi nechápali, proč on trávil čas s někým, na konci potravinového řetězce, jako je Riley. Nejspíš si mysleli, že má důležitější věci na práci.

Ale teď, nic nebylo důležitější pro Johna Connor než toto.

Popadl pušku, když se blížili k zadním dveřím, nechal Maxe pročichat okolí, kontrola kvůli Terminátorům. Když viděl, že je pobřeží čisté, John jemně vytáhl Riley ven, aby stáli hned za dveřmi.

Bylo to perfektní. Slunce zapadalo za obzorem, prolínání oranžové a fialové zbarvení na mracích a na zemi. Viděl, Rileyny oči rozšířené údivem, čelisti jí poklesly v šoku, při tom krásném pohledu.

Nedokázal si ani představit, co musí cítit, že může konečně poprvé v životě vidět slunce.

Její omráčený a udivené oči se setkaly s Johnovýma a ten jí dal něžný úsměv. „Vím, že je to o tři měsíce později, ale…“ začal.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Riley.“
                                                     *****************
Sklad č.2

John se vrátil do skladu č.2 a začal pracovat na nadšití všech dílů kola dohromady. Kyle konečně přišel na pomoc, poté, co si uvědomil, že John pracoval touto dobou na tajném projektu.

Jeho otec byl více než ochotný podat pomocnou ruku při dokončování Johnova Dárku.

„Děláš to pro Allison?“ Kyle se zeptal, když pevně dotahoval šrouby na rámu kola, které bylo vyrobené převážně ze starých ocelových trubek sesbíraných z trosek venku.

„Jo,“ přikývl John. „Jak to víš?“

Kyle se pousmál. „Taky mi vyprávěla ten příběh. Vždycky jsem pro ni chtěl udělat něco takového.“
Vzhlédl k Johnovi s vděčností, děkuji ti za tvou práci, Johne. Jsem rád, že má někoho, jako jsi ty.“

John cítil, jak mu tváře zčervenaly a odvrátil se. „Jasně, žádný problém…“

Kylův úšklebek se rozšířil. „Víš, ona je pro mě jako dcera. A kdo ví, možná se jednou staneš i ty mým synem.“

Kyle se zasmál a John se slabě pousmál.

,Já, tvůj syn? Představ si to.“
                                                     *****************
22. července 2026

Sklad č.2

John vytáhl čerstvou plechovku broskví, sledující jak se obočí Jasona Reynoldse zvedá do znechucení.

„To je její narozeninový dort?“ nevěřícně se zeptal. „Broskve k narozeninám?“

John se dobromyslně zamračil. „Vidíš někde tady dortový mix?

„Ne, ale vážně, měla nám tvoje matka dát aspoň nějaké dobré jídlo,“ stěžoval si Jason.

„Jasně,“ odpověděl sarkasticky John. „Určitě jí to příště řeknu.“

Kyle strčil hlavu do dveří, oči nadšením otevřené. „Máš připravené kolo, Johne?“

„A dort,“ souhlasil John, zvedl plechovku ovoce. „No, broskve,“ opravil se.

„Dobré.“ Kyleův poklidný tón rostl. „Myslím, že by měla přijít již brzy. Lekce plazmových pušek skončila asi před deseti minutami. Musíme se dostat do hlavní místnosti.“

John se vyškrábal na nohy, cítíc se nervozně usazující se v břiše. Co když se jí to nebude líbit?
Co když si bude myslet, že je potřeba zaměřit se na důležitější věci? Co když to pro ni nic nebude znamenat? Zmocnila se ho panika. Možná, že dělá blbost. Není to, jako by dělal narozeninovou oslavu pro kohokoliv. Měl sotva narozeniny sám. Myšlenka jeho matky o narozeninové párty byly palačinky v kuchyni s dárkem  v podobě neprůstřelné vesty.

A on určitě nehodlal dát Allison neprůstřelnou vestu. Kromě toho, nějaký palačinkový mix nenašel nikde v Toto kempu, i když je možné, že Sára to bude mýt skryté spolu s nejcenějším majetkem.

Mnoho vojáků ze skladu č.2 se shromáždilo v hlavní místnosti k oslavě. Každý v celém táboře věděl, kdo je Allison Zouny, a ne jen proto, že byla v podstatě Johnův druhý velitel. Znali ji pro její srdce, soucit a péči o přírodu, každý kdo s ní mluvil se cítil povznesený. Byli zde slavit s Allison.

Wells přiběhl do hlavního sálu, zasyčel, „už přichází!“

John začal cítit motýli v břiše, polkl a snažil se dát veškeré pochybnosti z mysli.

Allison vstoupila do hlavní místnosti a zvedla čelo při pohledu na všechny čekající, kteří tam stáli.

„Překvapení!“ Derek hlasitě vykřikl. Zamračil se a otočil se ke zbytku vojáků, zasyčel, „myslel jsem, že jsem všichni měli křičet najednou…“

John škrtl sirkou a strčil ji do malého otvoru v horní části broskve předtím, než to k ní přinesl.

„Slíbil jsem ti narozeniny,“ řekl vážně. „A John Connor vždy drží své sliby. Vždy.“

Její oči se rozzářili a John pohlédl na provizorní svíčku. „Já bych to dal pryč, než to dohoří.“

„No jo,“ souhlasila, rychle sfoukla jedinou svíčku se šťastným úsměvem. Všichni v místnosti začali tleskat.

„Je mi líto, že je jen jedna,“ řekl John. „Neměli jsme prostor pro devatenáct. A už jsme vůbec neměli devatenáct sirek navíc…“

Smála se lehce. „To nevadí, Johne. Je to… velmi milé.“ Vzala si vděčně broskvi. „A děkuji za ovoce.“

„To není všechno!“ Trval John. Je tu něco, na čem jsme všichni pracovali za poslední dva týdny…“
Rozběhl se za roh, aby popadl kolo.


„To byl Johnův nápad,“ objasnil Derek. „My jsme pomohli se špinavou prací.“

John vystrčil hlavu zpoza rohu. „Připravena?“

Důrazně přikývla, ikdyž stejně viděl zmatek v jejích očích. Ohlédl se na kolo, divný pocit se mu usadil ve střevech.

Cítil se neuvěřitelně trapně, dávat jí ho. Jistě, on, Kyle, Derek, Wisher, a dokonce i Riley pracovali až do vyčerpání, snažící se sehnat části a dokončit věc, Ale muselo to být to nejmizernější kolo, které John spatřil. Ach, pohybovalo se dobře, ale použili rezavé tyče na rám, papírové tenké gumy na pneumatiky a hodně pásky na opravy, musel uznat, že vypadá docela zbědovaně.

Allison, když to uviděla, rozzářily se jí oči úžasem a se slzami nalezla Johna. Usoudil, že možná ani ona neviděla dost dobré reálné kolo, aby viděla jak je toto špatné. Nebo možná bylo zrovna příjemné. Nebo možná opravdu myslela, že to je pěkné gesto.

„Všechno nejlepší,“ řekl s křivým úsměvem. Allison se přiblížila ke kole, položila ruku na provizorní řidítka.

Obrátila se kněmu a naklonila obočí. „To je lepící páska?   

John se usmál.“ Opraví všechno. Alespoň, mojí matce se zdálo, že ano. Držela role toho v tábože Toto.“

Allison se zasmála před tím, než se naklonila a políbila ho na tvář. „Děkuji ti, Johne. Mám tě ráda.“ Otočila se na ostatní hosty, vytáhla nůž z pochvy na její botě, a odřízla horní broskvi na otevření.

„A teď, kdo chce nějaký narozeninový dort?“
                                                      *****************
29. července 2026

Toto tábor

Allisoniny narozeniny byly vyvrcholením týdne, nebo celého měsíce. Ona, napůl jezdící na kole, napůl chodící chodbou ve Skladu č.2, hlavně proto, že zadní pneumatika byla moc plochá, jako kdyby nebyla.

John se posadil na lůžko, těžce vzdychyjící. Vzal si malou skupinku zpět do tábora Toto shromáždit více zásob. Už rozdaly všechny plazmové pušky, ale osobně by chtěl, aby dodávky potravin putovali do tábora zlaté rybky, protože věděl, že tamní podmínky byly špatné, zvláště pro hladovějící tunelové krysy.

Stejně jako Riley.

Zavrtěl hlavou. Riley, Allison, Derek, Kyle… všechny vzpomínky z minulého života.
Všichni jiní, než si je pamatova, ale také stejní. Ovlivněn hrůzy, které je postihli v minulosti. Riley ještě pod vlivem zkorumpované Jesse. Derekův zničující smutek nad strátou svého bratra, Kyle už déle ne… no, mrtvý. Bylo to jiné, to ani. Ale bylo to perfektní.

Téměř dokonalé.

Protože tu jedna věc chyběla. Jedna věc mu v životě chybí, se kterou by byla budoucnost mnohem snesitelnější. Jedna věc, která by ve skutečnosti udělala jeho budoucnost dokonalou.

Cameron.

Mněl o ní znovu sen, jako většinu jeho nocí. Někdy sny, někdy noční můry, vždy Cameron.

„John“ ostrý tón ho vyvedl z hlubokého spánku. John se prudce napřímil, zkoumající zeď, oči přizpůsobující se tmě. Poznal hlas.

Catherine Weaver.

„Je čas,“ řekla prostě Weavrová. Otočila se ke dveřím a John pocítil záblesk záměny. Čas na co?
Natáhl ruku a chytil plazmovou pušku, chtějíc být připraven, ale Weavrová se otočila zpátky a zavrtěla hlavou.

„Žádné zbraně. Potřebuješ ho, pamatuješ?“

John vyvalil oči, jak mu svitlo. John Henry. Ona mě bere vidět Johna Henryho. Sevřel pušku pevněji. Bere mě k čipu Cameron… k vrahovi Cameron. Weaverová se nehýbala a čekala, nakonec John upustil pušku zpátky na postel. Stejně na tom nezáleželo. I kdyby zastřelil Johna Henryho, Weavrová by ho pravděpodobně zabila. Koneckonců, pro Catherine je John Henry jako její „syn,“ a to je přesně to, co pro Sáru Connor, kdyby ho někdo zabil.

Weavrová téměř nepostřehnutelně kývla na Johnovo dodržení a obrátila se znova ke dveřím. John šel za ní, až do oblasti počítačových laboratoří Toto tábora. Mlhavě ho znepokojilo, že Weavrová a John Henry se dostali do jeho bezpečného tábora bez jeho pozornosti. Ale nepřivést tu Maxe a ostatní psi jako poplašný systém. Možná že by to nezjistil nikdy.

Jak vstoupily do počítačové místnosti, uviděl Cromartiho, ne, Johna Henryho, jak sedí v křesle, obličej skoro veselý. Bylo to zvláštní, dokonce bizarní. Cromarti nikdy nebyl takový. Ale Cromarti a John Henry byly dva naprosto odlišné subjekty… které jen sdíleli stejné tělo.

Stejně jako Cameron a Allison.

„Ahoj,“ řekl John Henry a jeho hlas odrážel úsměv v jeho tváři. John zaťal zuby, pěsti zaťal nedobrovolně. Nemohl si pomoct, nemohl si pomoci od pocitu ohromujícího vzteku. Byl to stejný vztek, který cítil, když Sarkissian tloukl jeho matku, stejný vztek cítil, když je Allison zradil, a umožnil, aby jeho matka byla zatknutá, stejný vztek cítil, když vstoupil do suterénu Weavrové, aby našel Cameron bez čipu. A teď znova, když před sebou měl toho, co to udělal.

John Henry zvědavě naklonil hlavu. „Ty se zlobíš.“

Nepotřebuješ počítač, aby sis spočítal to jedno pryč. “Zabil jsi ji,” uvedl temně John.

John Henry vzhlédl k Weavrové, zdál se zmatený a zoufalý. “Vy jste mu to nevysvětlila?”

“Ano,” odpověděla Weavrová snadno. “Ale nemyslím si, že mi to uvěří.L

John se zastavil a snažil se vzpomenout, co Weavrová řekla. Nevzal čip, dala mu ho. Zavrtěl hlavou. To nedávalo smysl, stále to nedávalo smysl. Proč by to Cameron udělala? Jak by to mohla udělat,

“Nechtěl jsem ji ukrást čip,” vysvětlil John Henry. “Ona byla tou, která mi ho ochotně dala.”

“Proč?” Chtěl vědět John. “Proč by to dělala?”

“Věděla, že tuto válku nemůžeš vyhrát beze mě,” odpověděl John Henry. “Ona to dělala pro tebe, Johne.”

Johnovi se znovu udělalo nevolno. Dokonce i na konci, ona hledá pro něj, takže si je jistý, že bude v bezpečí. Cítil, jak se mu srdce láme, něco si začalo zvykat na toto místo. Ona obětovala svůj vlastní život pro něj.

Stejně jako Charlie, Riley, a Derek.

Stejně jako Martin Bedell.

My všichni zemřeme pro tebe.

Ale ona není mrtvá, ne doopravdy. Musí stále existovat... někde uvnitř svého čipu, pohřbena pod vzpomínkami a funkcemi Johna Henryho... musela být ještě tam, že?

“Takže jsi nahrál Turka k jejímu čipu,” řekl John důrazně. “Co jsi udělal s jejími vzpomínkami?” jeho hlas nabíral na objemu. “Co jsi s ní udělal?”

“Je tady,” odpověděl John Henry. “ Mám potlačené všechny T0K715--.”

“Cameron,” opravil ho John hořce.

“Všechny vzpomínky Cameron jsou v alternativní oblasti,” vysvětlil John Henry. “Můžeš s ní mluvit, jestli chceš.”

John si byl jist, že se jeho srdce zastavilo. “Co--“

Oči Johna Henryho zčernaly a John si uvědomil, že Cameron umožní převzít kontrolu. Jeho srdce začalo bušit rychleji.

“Nejlepší bude, když se podíváš na mě,” řekla Weavrová za ním, Což vedlo Johna otočit se za zvukem.”John Henry může napodobit hlas, ale nemůže změnit svůj vzhled. “Chystal se zeptat, co tím myslí, když se její forma začala pomalu měnit na stříbřitý tekutý kov a pak do známe Formy Cameron.

John se cítil jako kdyby brečel, při pohledu na ni se málem udusil vzlyky.

“Johne.”

Byl to Cameronin hlas a John se otočil zpět hledající zdroj. John Henry se na něj díval a najednou si uvědomil, co se děje. Cameron hovoří skrz tělo Johna Henryho, a on napodoboval její hlas, ale to byl ještě John Henry na vnější straně. Bylo by jednodušší pro něj se dívat na Weavrovou v podobě Cameron, když s ní mluvil.

“Johne, je mi líto.” Její hlas byl tichý, měkký a zarmoucený, a on se našel sebe, jak vrtí hlavou, mněl sucho v ústech.

“Miluji tě,” dusil se.

“Já vím,” řekla. Slyšel úsměv v hlase, protože se výraz Weavrové-Cam vůbec nezměnil. “Musela jsem to udělat. Musíš to pochopit. Kdybych nedala Johnu Henrymu můj čip, nemohl by ses dostat do budoucnosti.”

Samozřejmě že ne! Chtělo se mu křičet. “Mohli jsme být spolu!”

“Byla jsem poškozená,” řekla Cameron. “A oni tě potřebovali teď zde. John Henry a Weavrová věděli, že odpor nadále nebude, pokud teď nepříjdeš. Musíš pokračovat v jeho vedení.”

Jak? Jak mohu jít bez tebe? Zavrtěl pomalu hlavou, polykal obtížně. „Nedokážu to bez tebe.“

„Brzy mě najdeš,“ slíbila.

John zaváhal. „A co se stane, když se objevíš?”

“Budeme spolu,” odvětila, její tón se změkčil. “Budeme společně bojovat.”Kývl váhavě.
Narozen pro boj, připoměl si. Bez ohledu na to, jak moc chtěl odejít, jeho život je teď tady, v budoucnosti. Dokonce i kdyby se rozhodl hned vrátit, může se něco změnit v časovém cyklu. Možná by se vrátil a Sára Connor by byla mrtvá... protože Kyle Reese jí nemohl zachránit, možná by se vrátil, a Cameron by neexistovala, protože nebyla poslána zpět, aby ho chránila. Možná by se mohl vrátit a jednoduše zmizet... protože Kyle a jeho matka nikdy nemohli být spolu.

Pochopil, že teď. Nebylo cesty zpět, nemohl se vrátit do minulosti, kde by bylo všechno perfektní a jeho rodina by byla stále naživu. Nebylo útěku. Zde je jen boj.

„Johne,“ Cameronin tichý hlas promluvil. „je čas jít.“

Cítil, jak jeho srdce škublo. „Ne!“

„Prosím,“ Cameron žádala. „Ty máš práci. Prosím, udělej to pro mě.”

“Cam, ne---“

“Já se vrátím,” slíbila silně. “Miluju tě, Johne.”

John se otočil, aby viděl tvář Johna Henryho znovu zbělet, pak znovu ožít, teďka s Johnem Henrym ve vlastním těle. Weavrová se proměnila zpátky do své obvyklé formy a najednou John cítil neuvěřitelný pocit ztráty.

“Proč teď?” zašeptal. “Proč ste mi to teď ukázali?“

„Říkala jsem ti, že bude čas na vše,“ řekla hladce Weavrová.

„Bude to brzo?“ zeptal se John. Prosím, bože, ať je to brzy. „Cameron v této časové ose. Příjde brzy?”

Weavrová mu neodpověděla přímo. “Máš ještě ten čip?”

“Jaký čip?”

“Čip, který jsi získal z Terminátora první den v budoucnosti.”

John instinktivně sáhl do kapsy, svírající prsty okolo malé věci v ní. Měl ho stále u sebe, není ochoten riskovat, aby si sním někdo další hrál. “Ano, proč?”

“Cameroniny vzpomínky mohou být staženy z čipu Johna Henryho,” odpověděla Weavrová. Zastavila se, aby nechala náznak se usadit. Johnův dech začal zrychlovat. Najednou, Weavrová a John Henry nebyli nepřátelé, nebyly to ti, kteří ho drželi od Cameron. Byli jeho nejlepší přátelé, ti, kteří skutečně něco dělají, aby mu pomohli setkat se s jeho milovaným kyborgem. Věděl, že lepší, než si myslet, že to dělají pro něj samotného. Měli motiv vlastní, ať už to bylo prostě, že se musí John zaměřit na úkol, a to na pomstu, nebo z nějaké loajality vůči Cameron.

Buď jak buď, byl neuvěřitelně vděčný. Mohl jí objat, kdyby byla skutečná, to je.

Weavrová opatrně vytáhla čip Johna Henryho a zasunula ho do počítače, John se posadil a fascinovaně se díval, jak  se obsah čipu objevil. Ani ho nenapadlo probírat se Johnem Henrym. Nebylo třeba. John Henry nezabil Cameron, ona, v podstatě, sebe-terminovala.

To vše ve jménu záchrany Johna Connora.

Takže ve skutečnosti... John Connor zavraždil Cameron.

Rychle tu vzpomínku zahnal pryč. Ne, říkal si. nemůžete si to tak myslet. Nechtěla by, abyste. Díval se na obrazovku počítače. Zjistil, že obsah původního čipu Cameron se přesunul na čip T-850, takže všechny soubory turka byli na starém čipu Cameron.

“Je to udělané,” řekl tiše.

“Dobrá,” uvedla Weavrová v rohu. Můžete obnovit čip Johna Henryho.”

A on pochopil, proč chce, aby to udělal, proč chce, aby reaktivoval Johna Henryho. To bylo, aby se zbavil nenávisti, aby se ujistil, že teď bude ochoten spolupracovat s Johnem Henrym, nemusí ho chtít sunadt dolů. Ona chtěla, aby pochopil, že sami by nic nedokázali.

Sjednoceni, mohou vyhrát.

On potřeboval Johna Henryho a jeho vzpouru strojů.

Po patnácti sekundách, oči Johna Henryho zasvítili, a on vstal, dívající se na Johna. “Byl jsi úspěšný?”

John pomalu přikývl a koutky úst Johna Henryho se zvedly. “Dobré. To ona chtěla.”

John Henry zamířil ke dveřím a john si přitiskl čip na hruď, vzhlédl za kyborgy. “Děkuji ti.”

John Henry vrátil radostný úsměv. “Není zač.” Opustil počítačovou laboratoř a John zůstal sám s Weavrovou a čipem s Cameroninou duší.

“Pořád máš svou práci, Connore,” Weavrová mu připoměla. “Serrano Point.”

“Vím,” John tiše odpověděl. “už jsem o tom přemýšlel.”

Pomalý úsměv se rozložil na nehybné tváři Weavrové. “Dobrá, učíš se.”

To byl její úkol, uvědomil si. Celá ta věc s ním a Cam, s Johnem Henrym který nakonec uvolnil Cameroniny vzpomínky do péče Johna, to vše bylo proto, aby nebyly potíže, takže se nebude starat o pomstu Johnu Henrymu, takže může pracovat na vzpouře strojů, takže se on může soustředit na válku, aniž by se musel rozptylovat nad konečným osudem Cameron v rukou Johna Henryho. Protože teď, když měl její osud znova ve svých rukou, její život byl v jeho vůli.

Udělal jsem to, uvědomil si s otřesem pýchy a nedůvěry. Měl částečný úspěch v jeho skutečném poslání, proč tu vlastně je. Našel Cameronin čip, a tím, co udělal, co slíbil. Vzal si zpátky svou budoucnost.

Ale teď, všechno, co mol dělat, bylo čekat na její tělo, až se ukáže. Teprve pak se mu dostane toho, co tolik chce. Teprve potom může obrátit svou pozornost k odporu a povstání.

Našel ji. Přísahal by, že jí našel.

Jakmile bude mít Cameron zpátky, v jednom kuse se všemi jejími vzpomínkami...

Pak začne skutečná válka.
_______________________________
Tak nakonec sem to dodělal, sice je půl čtvrté big_smile ale Merline, aspoň můžeš začít s 11. epizodou big_smile dneska večer na ni čekám mrgreen

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

11 Naposledy upravil: merlin131 (27.2.2010 20:34:59)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

Kapitola 11                                    Born to Conquer - zrodený k víťazstvu


2. december, 2026
Bunker Zlatá ryba

John konečne vytiahol s malým oddielom na cestu k okraju oceána, do bunkra Zlatá ryba, s jedlom a zásobami. Vedel, že niekoľko jeho vojakov sa divilo, prečo John Connor vždy došiel k bunkru Zlatá ryba behom. Uprímne povedané, bolo to pretože odkedy ju stretol v tejto časovej osi, cítil absolútnu nutnosť ochraňovať Riley. Nemiloval ju, samozrejme že nie, ale staral sa o ňu, a a ona bola o neho tiež. Zomrela pre neho, rovnako ako Martin Bedell, rovnako ako Derek a Sarah.

Nemohol zostať stáť a pozerať, čo sa s ňou stane.

Jessie, dôstojníčka na Zlatej rybe, stretla jeho tým pri vstupe, keď Major Perry a poručík Reynolds začali ťahať niektoré bedne.

„Priviezli sme jedlo,“ oznámil Jessie John. „Skutočné jedlo.“ Vzal páčidlo a otvoril bedňu, vyťahujúc dve plechovky, držiac ich mimo jej kontrolu. Jeho nenávisť k Jesse zomrela pre niečo, ale len pretože vedel, že toto nebola rovnaká Jesse ktorá zabila Riley. Nie teraz, prinajmenšom. Túžba ublížiť jej, aby zaplatila za všetko čo mu spôsobila, tu stále bola, akurát hlboko ukrytá, ale chápal, že aspoň na túto chvíľu ju potrebuje. Bola vrchný námorný dôstojník v bunkri Zlatá ryba a cenným aktívom. A eventuálne nebezpečným rebelom.

Jesse si vzala dve plechovky z jeho rúk a pozrela na ne zvedavo. „Mrkvy a jablká, huh?“

John cítil slová prebodnúce jeho srdce. Riley-ne slová....slová ktoré počula od Jese....jeho oči sledovali Jesse-ne jedlo, pretože si uvedomil, že náhodou vybral z kontajnera zaváraného ovocia jablká a mrkvy.

Jesse sa pousmiala. „Mrkvy a jablká,“ zopakovala. „Jediná dobrá vec, že pochádzajú z tejto vojny-„

Mrkvy a jablká, šťastne pomyslel, povedala Riley. Počula túto frázu od Jesse a až doteraz nevedel, prečo to použila. Zavrtel hlavou. Odštartoval som frázu. Celý môj život je paradox!

Keď Jesse znova na neho pozrela, videl nový rešpekt v jej očiach. „Ďakujem....generál.“

John odpovedal úsmevom, jemu vlastným „Nie je začo.“ Zdvihol polievku z bedne.

„Reynolds, Perry, vezmite túto vec, kam vám veliteľka Floresová povie,“ rozkázal. Pozrel znova na Jesse. „Nebude vám vadiť, ak navštívim váš civilný tunel?“

Jesse sa zamračila, nepochybne premýšľajúc prečo, ale prikývla v súhlas. „Samozrejme.“

John kývol na jeho vojakov a ustúpil. Teraz si pamätal rozmiestnenie bunkru Zlatá ryba a vedel cesty civilného tunela napamäť.

Rileyna tvár sa rozžiarila, keď ho uvidela vstúpiť do tunelov. Naposledy, keď tu bol, vyžobral diely pre Allisonin narodeninový bicykel a to bolo, keď zistil, že Riley sa narodila dva dni pred súdnym dňom, a nikdy v živote nebola vonku. Ako neskorý narodeninový darček, ju vzal von z bunkra, kde práve v diaľke zapadalo slnko. Jej pohľad prekvapenia ho hrial pocitom tepla pri srdci a jeho čin len slúžil pre prehĺbenie jej zmyslu pre rešpekt a obdiv k nemu.

„Hey, Riley,“ povedal priateľským úsmevom. „Priviezli sme niečo pre všetkých.“ Použil svoj nôž na otvorenie vrchu jednej plechovky a Riley sa na to pozrela, zdvihnúc obočie.

„Čo je to?“ opýtala sa.

Podržal plechovku. „Polievka,“ povedal. „Je to jedlo, skutočné jedlo.“

„Jedlo?“ zopakovala, pozerajúc zvedavo na neho. „To je tvoje?“

Konečne pochopil, že stále nebola ochotná vziať jedlo do úst, bez ohľadu na to aká bola hladná. „Neboj sa,“ povedal. „Priniesli sme niečo pre každého. Malo by to vydržať pre všetkých dlhú dobu.“

Konečne si vzala a začala jesť, jej oči sa rozšírili v šoku. Uvedomil si, že asi nikdy neochutnala ozajstné jedlo, vo svojom živote. Narodila sa dva dni pred súdnym dňom, s najväčšou pravdepodobnosťou bola u pestúnov. A po smrti jej rodičov, musela jesť odpadky ako všetci ostatný.

Jeho srdce sa zlomilo kvôli nej. Ukázal jej slnko, ale ona nikdy nevidela svet. Nikdy nechodila do školy, nevyšla si von s priateľmi, nikdy nerobila jednoduché veci ako jedenie teplého mäsa a nemala sprchu.

A úprimne povedané, to bola jeho chyba. Pretože sa mu nepodarilo zastaviť súdny deň.

Pozrela na neho s úsmevom medzi sústami polievky. „Ďakujem ti, John.“

Tieto jednoduché slová uznania spôsobili, že jeho myšlienky sa náhle zastavili. Náhle nenávidel ako sa na neho pozerala s úctou, s vďakou, s nadšením. Nie druhom nadšenia, ktorý by mala vyjadriť na ňom, alebo niečo také. Nepozrela na neho očakávajúc niečo iné na oplátku.

Jednoducho pozrela na neho s posvätnou úctou. Vyzerala ako keď mladé dieťa uvidí Mickyho Mousa v Disneylande po prvý krát. Bol to prvý pohľad človeka, ktorý bol zachránený od strašného osudu alebo dokonca trápnej situácie.

Bol to pohľad lásky.

Bol to pohľad človeka dávajúci ho svojmu hrdinovi.

A nenávidel to. Nezaslúžil si to. Nič z toho. Nezaslúžil si ich lojalitu. Nezaslúžil si ich obetu, ich lásku. Bol vrah, klamár, zlodej, najhorší z najhorších. Každý koho poznal bol zabitý kôli nemu. Prečo si zaslúžil aby títo ľudia šli za ním na smrť? znova?

Bol si vedomý toho ako falošne a plasticky jeho úsmev vyzeral. „Uži si polievku,“ povedal rýchlo predtým ako sa zdvihol na nohy a odišiel z civilných tunelov, ignorujúc spôsob akým zvyšok ľudí úctivo stál, keď okolo nich prechádzal, dávajúc mu pohľad úcty rovnako ako Riley.

**********
Sklad č.2
Súkromná štvrť Johna Connora.

Mal zoznam pre jeden. Spísal list o každom, kto pre neho zomrel. Zoznam bol príliš dlhý na jednu osobu. Každý, koho miloval, každý o koho sa staral.....všetci boli mŕtvy.

Nebol dostatočne silný, aby ich zachránil. Prečo by to teraz mal meniť?

„Si v poriadku?“

Trhol hlavou a pozrel na Allison stojacu na dním, jej tvár vyzerala ustarane a smutne. Nepočul ju prísť.

„Sklamal som všetkých,“ zamrmala, hlasom ťažko zrozumitelným. „Sklamal som....každého. Nemohol som zachárniť ľudí o ktorých som sa staral najviac.“

Nemohla chápať všetko, nevedel nič o jeho účasti na smrti Dereka, Riley, Charlieho, dokonca Cameron. Ale nezastavil ju keď prišla bližšie a položila ruku na jeho rameno.

„Pamätáš si, keď som s tebou hovorila po Martinovej smrti?“ jemne sa spýtala. „Teraz to nemôžeš nechať tak. Potrebuješ trúchliť, John. Prekvapujúco jej spomienky ti nepomôžu. To bude....zmeníš sa na jeden zo strojov. Cítenie, nariekanie, plakanie....to všetko nás odlišuje od nich. Plakanie ťa robí človekom.“

Cameron plakala, pomyslel mimochodom. Bolo to niečo čo žiaden stroj predtým nespravil. Tak čo to robí z nej?

„Musíš akceptovať ich smrť,“ pokračovala Allison. „Musíš to nechať tak. Musíš chápať, že to nebola tvoja chyba.

„Ale bola,“ namietal.

„Som si istá, že si nemysleli toto.“

Mala pravdu, samozrejme. Ich posledné myšlienky neboli o Johnovom zlyhaní. V skutočnosti to bol pravý opak. Charlieho posledné myšlienky boli Prosím John, choď! Zadržím ich. Nedostanú sa k tebe, kým mám k tomu niečo povedať.  Derekova posledná myšlienka pravdepodobne bola Som rád, že som to ja a nie Joh. Dúvam že on a Srarah to spravili. Martinove konečné slová boli Nemôžem utiecť tomu výbuchu....ale záchrana ich životov stojí za moju smrť.

Jozh cítil ako pomaly začína vzlykať nad svojimi zdrvujúcimi spominkami. Allison mala pravdu. Nikdy skutočne nesmútil. Mal to všetko ukryté hlboko v sebe, ako spomienku, že ich sklama, ako spomienku že zlyhal toľko krát. Ale steny, ktoré vybudoval okolo týchto emócií nemohli zostať navždy. Eventuálne sa nakoniec rozpadnú.

Zrazu bol v náručí Allison, plačú nekontrolovateľne, a ona ho len držala, hladiac ho po vlasoch, presne ako spravila prvý krát keď ju stretol. A bolo mu jedno kto ho videl, komu sa zdal slabý alebo nevhodný ako vodca. Pretože potreboval ich nechať ísť, potreboval vedieť, že jeho život je podstatný, že všetci týto ľudia zomreli pre neho, nie kôli nemu. Nezomreli len pretože verlili v to čím sa stane ale pretože ho milovali pre to kto bol, v ten čas.

A John Connor plakal. Plakal kvôli všetkým. Kvôli Charliemu, kvôli Riley, kvôli Derekovi. Kvôli Sarah, Ellisonovi a Savannah, všetkých ktorý zostali s jeho úlohou, zastaviť nezastaviteľné; za predčasnú smrť Sarah na leukémiu. Plakal kvôli Martinovi Bedellovi, ktorý obetoval svoj život za Johnov a tridsať deväť ďalších vojakov.

Plakal kvôli Kyleovi, vediac, že musí poslať svojho otca na smrť s rozkazom zachrániť jeho matku a zabezpečiť jeho vlasné narodeni. Plakal kvôli Allison, vediac v hĺbke duše, že skôr alebo neskôr zomrie kôli nemu, rovnako ako všetci ostatný.

Ale zo všetkého najviac, John Connor plakal kôli Cameron. Kvôli čipu s jej spomienkami ktorý má teraz k dispozícii, jednoducho čakajúci kým sa vráti telo. Čakajúci na Cameronin návrat. A plakal pretože to bola jeho chyba, že obetovala svoj čip na prvom mieste, jeho chyba že sedela bez pohybu, keď vstúpil do suterénu. Jeho chyba. Pretože cítila potrebu chrániť ho dokonca na konci, dokonca po jeho rozhodnutí zachrániť jeho matku, ktoré ju stále takmer všetko, jej poškodenie sa takmer nedalo opraviť. Všetko pretože súhlasila vyslobodiť jeho matku, aj napriek žiadosti Sarah Connor, všetko kvôli tomu, aby mu dokázala, že ho miluje.

A tak nejak....toto spravilo jeho bolesť v srdci horšiu.

Ale je len jedna cesta, ako to spraviť, len jedna cesta ako napraviť všetko, aby ich životy – ich obete – boli zmysluplné na porazenie Skynetu raz a navždy.

John rýchlo vstal, jeho oči boli suché, jeho tvár tvrdá rozhodnosťou. Teraz prišiel čas povstať, byť silný. Spravý to pre nich, pre každého kto žomrel, aby on mohol žiť.

Pozrel na Allison. „Zvolaj vojakov.“

**********
Sklad č.2
Zasadacia miestnosť

Zasadacia miestnosť bola plná vojakov ozbrojených a plne pripravených na bitku. Niektorý boli z bunkra Zlatá rybka, ktorý prišli späť s Johnom po jeho zásobovacom behu s hlavným ťažením. John rozoznal Dietzeho, vojaka ktorý pôvodne pochyboal, že John je vodca odporu.

Akonáhle Derek, Kyle a Allison vstúpili do miestnosti, John sa práved dostal k bodu zasadania.

„Ideme si vziať Serrano Point,“ oznámil.

Miestnosť bola na chvíľu mŕtvolne tichá a niekoľko vojakov si vymenilo ustarostené pohľady. Kyle si váhavo odkašľal.

„Connor, to je jedno z hlavných oporných bodov Skynetu,“ vysvetlil.

John pokojne priívol. „Viem. Obsadíme to, takže jednoduchšie môžeme vyhrať túto vojnu. Ak spustíme teraz útok, možno ich môžeme prichitiť bez stráže.“

Derek sa zatváril znechuten. „Nemôžeš prekvapiť stroje, John. Uvidia, že prichádzaš.

„Nie,“ odpovedal John s ironickým úsmevom, pomaly sa mu objavujúcim na tvári. „Neuvidia nás prichádzať. Tentoraz máme výhodu a máme moment prekvapenia. Prvýkrát sme zjednotení. Jednotky Skynetu sú rozdelené, rovnako ako bol odpor na začiatku. Získal som spravodajské informácie že veľké jednotky Skynetu pracujú v inej základni. Tento nový porojekt používa zdroje a bezpečnosť Skynetu v Serrano. Teraz, centrum Skynetu má stále porblém, ale jednotky Skynetu sú naďalej rozdelené kvôli skutočnosti, že veľká skupina sa zhromažďuje mimo LA, pripravujúc sa na boj s niektorými našimi spojencami.

Poručík Dietze zdvihol ruku a zavrtel hlavou. „Počkaj minútu, Connor,“ povedal. „My máme tam niekde spojencov? Sú časťou odporu?“

„Nie, nie technicky,“ odpovedal John.

Dietze sa zamračil. „Ale je to nejaký druh jednotiek odporu?“

Viac ako rebélia, pomyslel si John, skôr ako odpovedal, „Áno.“

Dietze vyzeral skepticky a podozrievavo. „A týto ľudia bojujú za nás?“

„Týto...priatelia,“ pomyslel, nie skutočne nieje schopný ich volať ľuďmi, „....bojujú za zastavenie Skynetu, rovnako ako my.“

„Tak prečo nie sú v odpore? To je niečo čo si nám nepovedal, Connor,“ protestoval Dietze, s dvíhajúcim sa hlasom. „Kto sú týto záhadný spojenci, a prečo sme o nich nepočuli?“

John zaváhal, zvažujúc povedanie pravdy vojakov. Ale nie, teraz nie je na to čas. Odpor by to v tomto bode nikdy nepochopil, prečo niektoré stroje boli na ich strane. Ešte nezačal s procesom preprogramúvania a vedel že musel vyvstať nejaký spor. Nie, Weaverová mala pravdu. Bude čas na všetko.

Ale teraz ešte nebol.

„Nemôžem ti to povedať,“ odpovedal John, skúšajúc aby jeho hlas nevyznel príliš ospravedlňujúco. Nepotreboval to vysvetľovať Dietzemu alebo komukoľvek inému. Oni potrebovali byť schopný nasledovať jeho rozkazy. „NIe teraz. Ver mi, ale toto musí zostať nateraz tajomstvom.“

Dietzeho nozdry sa rozšírili hnevom a zaťal zuby. „Tajomstvo?“ vypľul. Jeho oči prešli na Allison, ktorá ako zvyčajne stála poslušne po Johnovom pravom boku. „Ty...“ začal Dietze, adresujúc terz jej. „Vieš o tom? Táto tajomná jednotka? Povieš nám o tom? Jeho žalostne malá druhá vo velení?

Allison neuhla na Dietzeho obviňujúce slová. Pozrela na zlomok seknudy na Johna, predtým ako úprimne odpovedala. „Áno. Viem.“

Diethe sa so smiechom zasmial, zavrtiac hlavou a neústupne pozrel na Joha. „Nie, ty nám povieš o čo ide, Connor. Poprvé, si len sedemnásťročný chlapec, dávajúci nám rozkazy.....“

„Má teraz osemnásť,“ odsekla Allison, skočiac na pomoc Johnovi. „Ale on je teraz vypelejší, ako si ty bol v celom svojom živote.“

Dietze spravil ohromený krok smerom k nemu a Allison sa pripravila na boj, ale Derek sa postavil medzi nich, s tvárou červenou od zlosti a odstrčil Dietzeho späť.

„Nechaj to!“ vykríkol. „Dietze, prehnal si to!“

Dietze sa zamračil, ale neskúšal bojovať s Derekom. „Nebolo to po prvý krát.“

Kyle si udržiaval pokoj počas celej akcie, aj keď John mohol povedať, že jeho otec by sa v skutočnosti zapojil do boja ako prvý s Allison. „Connor má dôvod pre svoje tajomstvo,“ pokojne vysvetlil.

John cítil, že musí dať každému určitú poistku. „Sľubujem, že to nakoniec zistíte. Ale dnes je táto otázka irelevantná. Dnes bojujeme. Pre tentokrát máme výhodu nad Skynetom, moment prekvapenia. Máme nové zbrane a sme konečne na povrchu so strojmi. S našimi novými plazmovými puškami, je to rovnaké pre nás ako pre nich: jedna rana do halvy, a idú dole. Teraz budú silnejší, presnejší. Ale my sme rýchlejší a máme väčšie počty ako si myslia. Nebudú čakať že udrieme tak silno. Ideme von všetci.“

Dreek sa otočil v zmätku, s rozšírenými očami.“ Všetci von? Connor, ak prehráme....“

„To sa nestane,“ povedal pevne John. „Toto je čas. Toto je naša budúcnosť, náš osud.“

„Osud si vytvárame,“ dodala ticho Allison.

***********
December 8, 2026
Pláž Avila, Kalifornia
Elektráreň Serrano Point

John si pripravil svoju pušku, tak ako ostaný vojaci v jeho týme ako sa približovali na ich kryciu pozíciu. Nikdy predtým nebol v Serrano Point, ale chápal, že Cameron, Derek a jeho matka zachránili elektráreň v jednom bode. A na základe toho, čo jeho matka povedala v liste, Danny a Ellison spolupracovali s Weaverovej Zeira Corp-im, v znovuotvorení elektrárne, inštalujúc ďalšie funkcie a špeciálnu počítačovú technológiu v na skrytom poschodí aby ju John mohol v budúcnosti využiť.

Zhlboka sa nadýchol a pozrel na Allison. „Buď opatrná,“ varoval.

Bezstarostne sa usmiala. „Vždy som.“

„Naposledy ťa strelili,“ pripomenul jej.

„To bolo iné,“ povedala Allison s rýchlym mávnutím ruky.

„Myslím to vážne,“ trval na svojom. „viac neskáč pred guľky, okay? Sľúb mi to.“

Allisonin pohľad bol mŕtvolný, sebavedomý a súcitný naraz. „To nemôžem sľúbiť, John. Teraz by si to mal vedieť.“

Prižmúril obočie. Skoro zomrela pri pokuse zachrániť jeho život, on by nedovolil, aby sa to stalo znova. „Nenechám ťa zomrieť za mňa.“

„Tu skutočne nie je nič, ako by si ma mohol zastaviť,“ odpovedala, pripravujúc si pušku.

John si povzdychol a zovrel pery. Posledná vec, ktorú by chcel bolo dopustiť, aby si ublížila, ale jej oddanosť k nemu bola skutočne udivujúca, presne tak ako si ju nezaslúžil.

„Dobre,“ rozkázal tlmeným hlasom, aj keď ešte boli ďaleko, takže ich stroje nemohli počuť. „Presuňme sa!“

Derekov hlas vykríkol do vysielačky jednotky. „Connor? Kyle a ja si vezmeme 132-hú na bočný útok.

„Dobre,“ odpovedal John.

Jeho plán volal po plnom útoku na na strojových obyvateľov elektrárne. Stovky vojakov z rôznych rozličných bunkrov bolo v tejto oblasti s ich zbursu novými plazmovými zbraňami, čítajúc pozemný útok, kým niekoľko ďalších čakalo ďalej vzadu, pripravujúc sa spáliť ich vozidlami, väčšinou s raketometmi a guľometmi vzadu.

Skynet to nebude čakať.

John's team was going to be one of the groups that would ultimately fight their way inside Serrano Point and clear out the facility while the rest of the Resistance took care of the machines that would be coming outside to launch their own attack against the humans.

Johnov tím bol jednou zo skupín, ktoré v konečnom dôsledku budú pojovať na ich ceste k Serrano Pointu a vyčistia zariadenie, kým zvyšok odporu sa postará o stroje, ktoré by prišli z okolia na spustenie ich vlasného útoku na ľudí.

Derekov hlas sa ozval z rádia znova, „Connor! Máme spoločnosť! Stroje prichádzajú.“

John rýcho nastavil svoje rádio na prenos k všetkým komunikačným zariadeniam v oblasti. „Dobre, to je ono! Zabite nejaký kov!“

Všade okolo neho, odpor pokročil a obloha sa rozžiarila modrou a fialovou žiarou strieľajúcich plazmových pušiek a ich smrtiacich výbuchov. Terminátori boli všade, neschopný udržať sa znova po priamom zásahu do hlavy.

Joh na pochyboval rýchlo cez chaos, strieľajúc na hlavy T-800, ktoré prišli z Serrano stretnúť sa s odporom. Bol to beh na adrenalíne, ale adrenalín sám nebol príčinou jeho smrtiacej presnosti a zručnosti. Vyletel z krytia, presúvajúc sa ďalej, streliac dva endoskeletony na ceste opätujúce paľbu, ktorá preletela neškodne okolo neho.

Keď sa skrčil na novom mieste zbadal pozíciu Jasona Reynoldsa, otočil sa a zbadal svojho bývalého spolužiaka s očami rozšírenými nedôverou. „Kde si sa takto naučil strieľať, Connor?“

„Moja mama,“ začal John, váhajúc tesne ako dodal popod fúzy, „.... a moja najlepšia priateľka.“

John si povdzychol, spomínajúc si ako mu Cameron podávala pušku.

Cameron, nepotrebujem ďalší tréning,“ trval na sovjom. „Moja mam ma učila skoro celý život. Mal som pušku v rukách, prakticky odkedy som sa narodil.“

„Sarah Connor je efektíny učiteľ,“ súhlasila Cameron. „Ale sú tu veci, na ktoré ťa ani ona nepripraví. Sú tu veci, ktoré nevidela.“

„A ty si videla?“

Cameron pomaly prikývla. „Áno, videla.“

John sa konečne nadýchol, vzal si zbraň z jej rúk a nabil ju. „Tak čo máš pre mňa?“

„Poprvé,“ začala. „Musíš pochopiť ako bojujeme, ako sa pohybujeme. Ak budeš na otvorenom priestranstve, okamžite ťa zabijeme. Musíš používať krytie.“

Johnove oči sa obrátili. Johnove učenie sa len začínalo. „Viem že....“

Cammeron urobila niekoľko krokov preč, a otočila sa tvárou k nemu. „Vystreľ.“

„Čo?“ zaváhal John, so zmätkom. Skutočne si myslí, že ju použije ako cieľ pre prax? „Nebudem na teba strieľať, Cameron!“

„Nič sa mi nestane,“ povedala pokojne.“Vystreľ.“

Položil pištoľ, neústupne vrtiac hlavou. „Nie. Daj niečo iné. Jablká alebo plechovky, alebo hocičo.“

„Jablko nie je pohyblivý terč.“

John zaťal zuby. „Tak daj iný pohyblivý terč.“ Stroj alebo nie, nie je možnosť ako aby začal na ňu strieľať.

Cameron sa zastavila, spracúvajúc jeho žiadosť. „Pôjdem nájsť Dereka.“

„Hej, hej, hej!“ vykríkol John, dvíhajúc na protest ruky. „Počkaj! Nie!“ Toto rozhodne bebol spôsob, že by chcel použiť Dereka ako praktický cieľ.

Ale Cameron sa na neho len usmiala. „Znova som ťa oklamala.“

Na koniec, navliekyli figurínu do šiat a Cameron ju tiahla cez líniu, efektívne vytvárajúc ilúziu pohybujúceho sa cieľa. Na zavolanie, John vystrelil, trafiac sa priamo tam, kde mala figurína hlavu.

Pozrel na Cammeron kvôli schváleniu, ale nebol prekvapený keď videl jej tvár stoickú ako zvyčajne. „Si presný,“ uviedla.“ A možno by si zabil T-600. Ale ziadny novší model by si nezasialhol, predtým ako by ťa rozstrieľal. Bol by si mŕtvy.“

„Oh,“ zamumlal John. „Skvelé.“

„Potrebuješ sa pohybovať Keď strieľaš. Si presný, ale teraz potrebuješ byť presný s pohybujúcim sa mierením a pohybujúcim sa terčom.“

John zavrtel hlavou, skúšajúc vyložiť si jej mätúce vyhlásenie. „To je šialené.“

„To je tréning.“ opravila ho Cameron.

Nebol si úplne istý, čo to na neho prišlo, nebol si úplne istý prčo to spraivl ale našiel sa zvierajúc neobratne zbraň, mieriac na brucho figuríny namiesto hlavy.

Cameronina tvár nezobrazovala žiadne nejasnosti alebo zvedavosť. Jednoducho prišla k nemu a chytila jeho ruku, prinútiac ho aby sa nadýchol pri kontakte. Zámerne postavila barrel k streľbe na hlavu.

„Teraz by si mal toto vedeiť,“ poznamenala.

John si dovolil malý úsmev, a zrazu bol rád, že jeho matka a Derek boli preč. „Yeah, ale niekedy je pekné mať pomoc,“ odpovedal. Cameron dal svoje ruky preč z jeho a jednoducho sa na neho pozrela, s hlavou naklonenou na stranu. Zahryzol sa do pery, popustiac zbraň a pozerajúc na ňu s výrazom mučenia. „Povedz mi niečo. Môžeš....môžeš cítiť bolesť? Keď ťa strelia?

„Mám senzory bolesti, áno,“ vysvetlila. „Cítim vnem, ale nemôžem to potlačiť.“

„Takže....“ vypočítal John. „Vždy, keď zachytíš guľku letiacu na mňa, ťa to bolí.“

„Fyzicky, áno,“ súhlasila. „Nie emocionálne. Som šťastná.“

„Šťastná?“ zopakoval, trochu ohromený a zdesený. Môže byť terminátor samovrah?

„Áno,“ súhlasila Cameron. „Som šťastná, že ťa môžem chrániť pred týmito guľkami. Som šťastná že môžem zachrániť tvoj život. „Jej oči vyzerali mäkšie keď vyslovila tieto slová, dokonca jej tón bol nežnejší ako zvyčajne. John prehltol bolestivý knedlík v hrdle. Bolí ju to, zopakoval sám pre seba. Bolí ju to zastaviť guľky za mňa ale je šťastná, že je to ona a nie ja. Samotná obeť. 

Líska

Cameron zdvihla zbraň zo zeme a podala mu ju ešte raz. „Teraz. Musíš pokračovať v tréningu,“ John uchopil pevne zbraň, rozhodnúc sa práve o tom, že musí  zamieriť viac vpravo. Pretože bol viac presnejší, opätuje rýchlejšie paľbu....a menej ublíži Cameron, keď zachytí guľky za neho. Pozdvihol zbraň ešte raz.

„JOHN!“ cameronin zúfalý hlas náhle vykríkol.

John si vyčistil hlavu, vychádzajúc zo spomienky a uvidel modrý pruh svetla rútiaci sa priamo k nemu. Bez mihnutia oka spravil krok späť a zachránil si život, keď laser Terminátor vybuchol vedľa jeho ramena a začal nepríjemne horieť. John zasyčal bolesťou.

„John!“ zavolala Allison po druhý krát, jej hlas bol podfarbený panikou a obavou

„Som okay,“ uistil ju. „Je to len popálené.

Len popálené....

John zavrtel hlavou, zavrel oči ako by ich sa mohol uzavireť.

zastaviť spomienky. Prestať na ňu myslieť! Potrebuje sa sústrediť!

*********

Vnútrajšok Serrano Point

John prerazil spodnú úroveň, streliac ďalšie T-888-čky do hlavy. „Čisto!“ počul Kyle-a vykríknuť keď sa on a Derekova jednotka stretla s Johom v srdci zariadenia.

„Myslím že sme všetci,“ povedal Derek, utierajúc si pot z čela. „Kde je tajný vchod, o ktorom hovorila tvoja mama?“

John znova skontroloval mapu. „Presne tu,“ zahlásil. „Ale musíme spraviť dieru do podlahy. Nenechala žiaden druh skutočného vchodu, inak by ho stroje našli.“

Derek ukazál na jedného zo svojich vojakov, ktorý mu podal malý balíček C4, ktorý Derek umiestnil na podlahu. „Ústup,“ varoval, čakajúc kým každý ustúpil do bezpečnej vzdialenosti, predtým ako stlačil rozbušku. 

Explózia nebola veľmi veľká, betónová podlaha sa vyparila v dymovom prachu a John zakašľala, hľadajúc očami zavlažovanie. Urobil krok dopredu a nahliadol do diery, jeho oči sa rozjasnili, keď to spravil.

„To je ono!“ vydýchol. Vnútri, dokázal že tam dole bola miestnosť, skrytá úroveň, ktorú jeho mama postavila pre jeho využitie, čo sa jej podarilo ukriť pred strojmi po celý čas.

„Počkaj, John,“ varoval Derek. „Radšej nechaj vojsť trochu vzduchu. Necheš sa otráviť na smrť. 
Po tom čo sa vzduch prečitil, John bol prvý, kto zišiel do diery, pozerajúc sa v úžase, že tam bili desaťročia počítače a zariadenia, komplexné laboratóriaá, jedlo a zásoby potravín, náhradné diely pre autá a motocykle....a všetko čo potreboval pre začatie preprogamúvania.

„Wow....“ vydýchla Allison. „John....tvoja mama....“

„Hovor mi o tom,“ odpovedal, rovnako ohromený. Priblížil sa k stolu kde bola malý nahrávač a stoh pások spolu s malým kusom papieraz poznámkového bloku. John ho zdvihol v nádeji, že by mohol byť od jeho mamy.

Namiesto toho videl, že to bolo napísané Ellisonom.

John,

Prepáč, že to musíš počuť odomňa. Ale požiadala ma aby som ti napísal tento list....len aby si vedel čo sa talo.

Sarah Connor dnes zomrela.

Povedal mi, aby som ti povedal, že nič z toho, nieje žaidna budúcnosť ktorú práve vidíš ak toto čítaš, nie je tvoja chyba. Nebolo nič, čo by mohla spraviť, aby to zastavila, ale len ty to môžeš skončiť. Verila v teba, JOhn. Verila Verila, že si bol jediný, kto mohol zastaviť Skynet, ale tiež povedala, že tiež potrebuješ veriť sám v seba.

Môžeš pravdepodobne odhadnúť, čo boli jej posledné slová. „Žiaden osud, ale len čo robíme.“

Nechala ti tieto pásky, všetko čo zaznamenala odkedy sa začalo bojovať. Je to všetko čo vedela a dúfala že ti to pomôže stať sa lepším vodcom.

Toto zariadenie je vybavené množstovm počítačovej technológie, žakže môžeš robiť svoje veci s Terminátorími čipmy, môžeš vyhrať vojnu. Toto bolo jej posledné priane, aby bol jej popol tu v našom tábore v Serrano. Povedala, že nechce nechať Skynet použiť svoje telo na vytvorenie Terminátora aby sa dostal k tebe. Táto žena aťa milovala viac ako čokoľvek iné, John. Skutočne dúfam, že sa staneš tým, kým tvrdila. Danny, Savannah a ja zriadime pamätník na tomto poschodí. Myslím že by si ho chcel vidieť.

Veľa šťastia, John.

James Ellison

John zažmurka, potlačiac slzy, keď jedna z kaziet v prehrávači začala hrať, takmer plakal keď hlas Sarah Connor začal hovoriť, mladý a silný.

„Páska 7. 10-ty november. Kde som? Čo je najťažšie pre mňa je skúsiť sa rozhodnúť čo ti poviem a čo nie. Ale, predtým, myslím že si dosť starý aby si pochopil tieto pásky. Mala by som ti povedať o tvojom otcovi? Chlapče toto je ťažké...“

John rýchlo vypol prehrávač, bokom pozerajúc na Kyle-a Reesa. Nebol si istý, či jeho matka spomenula jeho otca menom v nahrávke, ale neriskoval to s Kyleom v miestnosti.

Pohol sa preč od stola vzadu a konečne uvidel pamätník, o ktorom hovoril Ellison. Bola to drevená doska s nápisom vytesaním Dannym alebo Ellisonom.

SARAH CONNOR. „Žiaden osud, len čo sami robíme“

Vidiac tieto slová, jej meno....skutočnosť ho konečne zasiahla že bola skutočne, naozaj navždy preč. John Connor sa úplne rozpadol, slzy mu stekali po tvári, nestaral sa kto si o ňom čo myslí.

A ani jeden z vojakov si nerobil srandu, žiadna z tvárí alebo činov neboli ako by bol detinský alebo slabý. Miesto toho všetci stáli ticho a úctivo, vážne umožňujúc Johnovi na chvíľu trúchliť.

Kyle sa rýchlo postavil za neho, hľadiac na hrob Sarah s pohľadom bolesti a smútku a John mohol vidieť že Kyle bojoval o kontrolu nad vlastnými emóciami, rastúcou vlhkosťou v očiach. A bez rozmýšľania, John naraz objal svojho otca, vzlykajúc do silných ramien Kyle-a Reesa, jeho telo sa otriasalo vzlykmi.

Stratil matku a získal otca.

Ale ako miloval Kyle-a, jeho otec nikdy nemôže nahradiť lásku jeho mamy a jej vplyv v živote. Zasvätila celý život na jeho ochranu, trénujúc ho, pripravujúc ho na pochmúrnu budúcnosť. Brala guľky, čelila Terminátorom, policajtom a dokonca smrti, to všetko pre záchranu sveta, záchranu budúcnosti. Bola najsilnejšia osoba akú poznal a nezdalo sa správne, že to čo vyzeralo malé ako rakovina ju nakoniec dostalo. Dalo by sa očakávať a ona by chcela aby šla po nej celá čata Terminátorov a obetovala sa pre životy ostatných. Mala zomrieť ako hrdina.

Ale, v skutočnosti, zomrela.

A v jej smrti, sa stala legendou.

************
Vonkajšok Serrano Point

„Zatiaľ tu nemôžeš zostať, Connor,“ povedal Derek, jeho hlas bol ešte pochmúrny od boja. „Stroje môžu skúsiť to znovuzískať a my nemôžeme riskovať že tu budeš, keď sa to stane.“

„Tak sa vrátim do skladu č.2,“ odpovedal strnulo John Sklad č.2 bol viac ako domov pre neho, v každom príúade. Mal tam Kyle-a, Allison a Maxa. Mohol byť tam spokojný ešte chvíľu dlhšie.

„Nemôžeš zostať viac v sklade č.2,“ povedal Derek, zavrtiac hlavou. „Stroje vedia kto si. A ak sa rozhodnú poslať vraha, sklad č.2 ho nebude môcť zadržať. Nie si tam v bezpečí.“

„Nikto nie je nikdy v bezpečí,“ odpovedal chladne John; slová jeho matky len priniesli novú vlnu smútku a straty.

„Možno áno,“ súhlasil Derek. „Ale niektoré miesta sú bezpečnejšie ako iné. Ako tábor Toto.“

„Toto?“

„Je to perfektné,“ vysvetlil Derek. „Môžeš si vziať elitnú skupinu a dať prístup len im. Nikto iný o tom nebude vedieť. Je to skryté, to je dobrá ochran. Tie oceľové dvere sú neprístupné. Dokonca môžeš spraviť určitý druh vstupenky, ktorým budeš vedieť, či Terminátor skúša vstúpiť.“

„Tábor Connora,“ povedal John, konečne si uvedomiac, čo má spraviť. „Beriem si teba a Kyle pobeží do skladu č.2

„Myslím že sa presunieme zo skladu č.2,“ odpovedal Derek. „Sknyet nás mohol označiť, keď sme začali náš pochod sem do Serrano. Myslím že by sme ho mali opustiť aspoň na chvíľu. Idem teraz do „Firebase“ a Kyle zostane tu aby sa ubezpečil, že môžeme udržať Serrano a eventuálne presunúť veliacu základňu sem.“

John nemo prikývol.

Bolo to ako to muselo byť. Vojna začala ešte raz, v novej fáze. Odpor bol vyzbrojený novými zbraňami, takže Skynet bude nasledovať. Možno teraz poslal T-1000 alebo TX. Možno teraz poslal Cameron.

Musí byť silný. Kvôli Allison, kvôli jeho mame, kvôli Cameron. Musí vytvoriť tábor Connor, využiť Serrano Point. A bude bojovať. A nakoniec Skynet padne.

John Connor bude dobyvateľ.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

12 Naposledy upravil: Blackdejd (3.3.2010 15:52:45)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

12. kapitola                                          Born to Break - Zrozen k Podlomení

Sklad č.2
Civilní tunely

„Tohle jsme už všichni slyšeli dříve, “ promluvilo jedno malé dítě, donutilo tak Kyle Reese vzhlédnout od stránek v knize. Naklonil hlavu a úsmál se.

„Celé?“

Děti z civilního tunel, které seděli ve velkém kruhu u jeho nohou, přikývla a Kyle odložil roztrhanou knihu Robina Hooda na bok. Rád trávil čas s dětmi, ale rozhodně s ními souhlasil, že čtení těchto tří knih bylo už staré. Připomínalo mu to, když museli chodit s Derekem od bunkru k bunkru, kde znovu a znovu přednášeli stejnou „neosudnou“ řeč ve jménu Johna Connora.

Po chvíli chtěl prostě zažít něco nového.

„No,“ řekl Kyle s hravým úsměvem. John a Allison byly v současné době v táboře Toto a zařizovali nový tábor Connor, ale Johnův majetek byl stále v jeho pokoji ve skladu č.2. Kyle si nemyslel, že by mu John dovolil podívat se, jestli nemá něco pro pobavení dětí. „Dobrá, já jdu zjistit, jestli normálně není něco nového.“

Několik mladých tunelových krys zajásalo. „Hurá, prosím tě, Kyle!“

Kyle se usmál a vylezl po žebříku zpět do hlavního podlaží, putoval dolů k Johnovu pokoji, potkajíci cestou Dereka.

„Ahoj,“ řekl s úsměvem. „Nevíš jestli má John nějaké knihy v pokoji, že ne?“

Derek napřímil obočí. „Knihy?“

„Jo, čtu dětem,“ vysvětlil Kyle.

Derek zakýval hlavou, pak se odmlčel a zamračil se. „Vlastně jo. Myslím, že má Čaroděje ze země Oz. Zmínil se o tom Allison, když jsme poprvé nalezli Toto tábor. Slíbil, že jí to nechá někdy přečíst.“

„Díky,“ řekl Kyle předtím, než vstoupil do Johnového pokoje. Mladý generál, samozřejmě, nebyl okolo, ale Kylovi netrvalo dlouho najít knihu, byla vevnitř dlouho let, s vazbou vybledlou a nažloutlou. Ale alespoň Čaroděj ze země Oz bylo pro děti něco nového.

Jak ho vytáhl, složený kus papíru vyklouzl ze stránek a snesl se k zemi. Kyle se natáhl aby ho zvedl a zamračil se, jestli se snad Johnova kniha nerozpadá. Ale nevypadalo to jako stránky knihy. Místo toho se zdálo, že to je nějaký druh dopisu.

Pravděpodobně soukromé, uhodl Kyle. Začal ho znovu skládat, když zahlédl Kylovo jméno napsané na stránce. Zvědavý, narovnal papír a začal číst. Jeho oči se rozšířily, když si uvědomil, že byl napsán Johnovou matkou, Sárou Connor, v soudný den.

Nedokázala jsem se dívat, napsala. Bylo to mnohem horší, než to, co mi řekl Kyle, mnohem horší, věděl, že to příjde, a není schopen to zastavit.

Kyle se zamračil. To nebylo možné, Kyle to věděl? Ne, řekl si pro sebe s úsměvem. Nikdy se nesetkal se Sárou Connor. Jen o ní slyšel prostřednictvím Johna a dalších vojáků. Sklopil pohled a našel celý odstavec nadepsán, „Kyle.“

Ach, Kyle… Vím, že si tohle nikdy nebudeš moci přečíst. Vím, že ti John nemůže říct o nás, že tě pošle zpátky v čase. Ale já jsem navždy vděčná, že jsi tam byl, abys mě zachránil, že onoho osudového dne, jsi mi dal syna, hrdinu, který zachrání svůj svět. Byl jsi tam pro mě, když jsem tě potřebovala nejvíce. Náš společný čas byl příliš krátký, ale já tě miluju víc než život samotný. Dokonce i po té, co jsi byl pryč, udržela jsem si tě ve svém srdci, tvoje vzpomínky mě povedou přes temné časy. Budu tě vždy milovat.

Na chvíly byl Kyle ohromen. Poslán zpět v čase? John musel někoho poslat zpátky v čase, aby zachránil svoji matku? Podivná touha se smíchala v jeho srdci, najednou chtěl být Kyle Reese tím, kterého si John vybere, ten, kdo dostane šanci setkat se s legendou. Já tě budu vždy milovat. Jakkoliv to bylo divné, cítil bizarní spojení se Sárou Connor, spojení, ke kterému došlo v čase. Stejně se cítil, když mu John dal obrázek mladé Sáry, ten, který ho tak zaujal od chvíle, kdy jí spatřil. A najednou, s možností jí jednou potkat, nezdálo se tak těžké si přiznat, že se do Sáry zamiloval.

Musel to být on, ke komu mluvila, muselo! Kterého dalšího Kyla by John Connor znal? Kterému dalšímu Kylovi by John věřil tolik, aby ho poslal do minulosti zachránit matku budoucnosti? Jeho oči se znova podívali na stránku, kde Sára opět psala Johnovi.

Omlouvám se, že s tebou nemohu být o něco déle, tak tě opouštím se slovy Kyla Reese, které mi řekl, které jsi mi ty řekl.

Jeho srdce mu skočilo do krku. To je mé! Uvědomil si. Sára Connor mluvila o něm. Sára Connor ho milovala. On bude jeden, který zachrání Sáru Connor ze spárů terminátora. Její další slova, která citovala řekl on jí, něco, co by jí nakonec řekl v budoucnu. No, v minulosti, Vlastně.

Zaklonil hlavu, tiše se smál a prohraboval si rukama vlasy. Člověk se mohl zbláznit, když o tom přemýšlel.

Kyle se dlouho díval na stránky, zapamatující si je, zapamatující si Sářino poselství k němu, zprávu, kterou neměl nikdy vidět, zprávu, u které neočekávala, že si jí přečte. Chtěl si to navždy zapamatovat. Se zvláštním pocitem extáze, dal dopis zpět do Čaroděje ze země Oz a zavřel knihu, pak spěchal zpátky do haly k civilním tunelům. 
                                                                   **************************
Tábor Toto

John Connor se ne zcela oficiálně přestěhoval do svého nového tak-zvaného Connor kempu, který byl také znám jak tábor Toto. On a Allison právě přijeli, spolu s Jasonem Reynoldsem a několika dalšími vojáky z důvěryhodné eskadry Jason.

Přišel rovnou ze Serrano Pointu, nesoucí si jen pušku a baťoh obsahující pásky od jeho matky. On a Allison plánovali cestu zpátky do skladu č.2 pro zbytek svých věcí a Maxe přivést do jejich nového domova.

Zatím, co byl pryč to šlo velmi dobře. Derek navrhl použít kód pro Connor kemp, aby byl v bezpečí. Všichni vevnitř dostali stříbrné náramky. Nic zvláštního, jednoduchý náramek. Pro stroje to nebude vypadat jinak, než šperk, ve skutečnosti to byla jediná věc, která vojákům poskytovala přístup do Connor kempu. Varoval, že kdokoli se ukáže bez kódu, bude zastřelen na první pohled.

Derek a Kyle také dostali jednu, protože oba věděli, kde se tábor Connor nachází a byli kdykoli vítáni, i když se oba rozhodli, že by se přestěhovali do Firebase (podle mě název, nepřekládám) po tom, co vyklidí sklad č.2 a zabrali Serrano Point.

V bezpečí jeho soukromého velitelství, John vytáhl magnetofon a přetočil matčinu pásku, tu, kterou začal poslouchat v Serrano Pointu.

„Měla bych ti říci něco o svém otci?“ Sářin nahraný hlas se zeptal. „Páni, to je tvrdý oříšek. Bude to mít vliv na rozhodnutí poslat ho sem, když budeš vědět, že je to tvůj otec? Pokud nepošleš Kyla, nikdy nebudeš. Člověk se mohl zbláznit při přemýšlení nad tím.“

John se smutně usmál a bezvýhradně s ní souhlasil. Chvíli bylo ticho, než začala Sára znova mluvit. „Myslím, že ti to povím. Dlužím mu to.“ Její hlas změkl a on slyšel zamilovanost v jejím hlase. „Možná ti pomůže, že i když jsme spolu byli jen několik  hodin…budem se milovat na celý život.“Z pásky zaslechl slabé cvaknutí a vzdálený dětský hlas rychle mluvící ve španělštině.

„Co to řekl?“ zeptala se Sára, nemluvila do psáky, ale k někomu dalšímu. John byl usoudil, že si zřejmě neuvědomila, že magnetofon pořád běžel, protože byla překvapená vzpomínkami na Kyla.

„Říká, že jste krásná Seňora,“ uvedl další hlas, v angličtině, ale s těžkým španělským přízvukem. „A stydí se poprosit o pět Amerických dolarů za obrázek, když je nebude mít, jeho otec ho zbije.“

Obrázek, John si uvědomil. To musí být obrázek, který mu dala, který dal Kylovi. Byla to opravdu ironie… uvažoval. Myslela na jeho otce, když byl pořízen ten snímek.

„Docela dobrý nucení, hochu,“ řekla Sára, s úsměvem v hlase. „Quatro?“

„Si si!“ křičel dětský hlas. „Gracias!“ John slyšel vzdalující se kroky, pak dětský hlas mluvící opět zdálky.

„Co to řekl?“ zeptala se Sára.

„Říkal, že bude bouře,“ odpověděl španělský hlas

Chvíli bylo na pásce ticho, dokud Sára nesouhlasila. „Já vím.“

Magnetofon se vypnul a John na chvíli seděl mlčky. Přichází bouře. Z nějakého důvodu, začínal mít stejný pocit. Zrovna zajistili Serrano Point a měl tajemství o Connorově táboře, ale hluboko tušil, že se něco brzy stane. Plánoval Skynet něco velkého jako odvetný útok? Kdy vytvoří něco nového, něco horšího?

„Máš pravdu, mami,“ zašeptal. „přichází bouře.“

A on potřeboval být na ni připraven.
                                                                *************************
„Chystám se jít do Serrano Pointu,“ oznámil John. „Musím dát Derikovi a Kylovi jejich náramkové vstupenky a rádiové jednotky, ale také bych rád slyšel jejich návrhy na to, co dělat dál.“

„Co dělat dál?“ Jason Reynolds se dobromyslně zasmál. „Vyhodíme do povětří více kovu, to je to, co uděláme dál.!“

Několik jeho přátel se zasmálo a poplácalo ho po zádech. John se otočil k Allison, která se přehodila Batoh přes rameno.

„Kdy vyrážíme?“ zeptala se.

„My ne,“ řekl rychle.

Její oči se rozšířily, pak zůžily. „Co? Proč ne?“

„Protože zde musíš zůstat a rozběhnout Connor kemp,“ vysvětlil John. „Drž tyto kluky v pozoru. Jsi moje druhá  ve velení a někdo zde musí být v případě, že je nouze.“

„Ale já nejsem Connor,“ zdůraznial Allison.

John obrátil oči v sloup. „Fajn, považuj to teď za Young kemp, je mi to jedno.“ Byla pořád skleslá a dal ji malý, uklidňující úsměv. „Neboj se. Nebude to trvat dlouho. Je to jen rychlý výlet dodat náramky a prodiskutovat některé strategie.“

Pomalu přikývla ještě předtím, než ho pevně objala. „Nezůstávej pryč dlouho,“ varovala, s úsměvem se vzdálila. „Mohu to skončit převzetím tvého nového sídla.“

Usmál se. „možná to není tak špatné.“ Otočil se čelem k Jasonovi a zbytku vojáků Connorova kempu.

„Dobrá, nyní je Allison Young ve velení, když jsem pryč, rozumíš? Je druhá ve velení a bude se sní i tak zacházet. Poslouchej ji jako mě.“

Allison si hravě promnula ruce.“ No, dobrá, v pořádku, Brady, za povinost vaříš, Reynolds, jdete do prádelny…“

Jasonova tvář se se skřípěním podívala bezmocně na Johna.“Musíme dělat domácí práce?“

John jen pokrčil rameny, usmál se, když šel ven. „Bav se.“   
                                                                           ************************
Serrano Point

„Jak se daří v táboře Toto, Connore?“ zeptal se Derek.

„Dobrý, i když je to teď Connor kemp. Nebo Young kemp teď, myslím.“
John vytáhl dva náramky pro Dereka a Kyla. „To vám umožní přístup. Jen se ujistěte, že se neobjevíte u dveří bez toho, abyste jeden měli. Moji vojáci mají rozkaz střílet na první pohled.“

„Krutý,“ zamumlal Derek.

„Hej, se Skynetem nemůžeme být moc hodní,“ řekl John s pokrčenými rameny.

Derek a Kyle si je nasadily na zápěstí a stáhli si rukávy zpátky dolů.

„No, začal Kyle, ukázala kolem Serrano pointu. „Co myslíš?“

John se rozhlédl kolem základny. Kylovi a Derekovi muži to vyčistili opravdu dobře, odstranily všechny stopy strojů, opravili některá poškození a zavedli všechny počítačové systémy. To vše bylo připraveno k užití, jako hlavní základnu.

„Vypadá to dobře,“ souhlasil John. „Tvrdě jste pracovali.“

„Snažíme se,“ přiznal Kyle s mírným pokrčením ramen. Zaváhal. „Nechali jsme vaše tajné místnosti prázdné, Johne. S pomníkem tvé… matky, mysleli jsme, že to budete chtít nechat tak, jak to je. „Nikdo z nás tam ještě nebyl.“

John polkl. „Díky… vážím si toho. Ale dávám ti povolení jít tam dolů, Kyle.“

„Já?“ Zeptal se Kyle. Jeho tón byl zmatený, ale také John cítil vzrušení nebo úctu. Možná to byla skutečnost, že Kyle mohl být v blízkosti památníku Sáry znovu.

„Jo,“ zopakoval John. „Můžeš tam vejít a… zařídit počítače nebo cokoli jiného.“

Derek se podíval dozadu a dopředu z Johna na Kyla podezřele, ale neudělal žádný komentář.
John si byl jistý, že Kyle dostal náznak, že mu bylo povoleno vidět památník, ne jen jít dolů, čistící věci. Něco cvaklo v Kylově mysli, něco, co ho udělalo víc věrný Sáře Connor. John nevěděl, co to bylo, ale byl tam jiný způsob, jakým chodil, jak opatroval vnitřní kapsu a obrázek, který mu John dal.

„Pojďme se podívat na vnější obranu,“ Derek promluvil, zahánějíc nepříjemné ticho,

John přikývl a rychle se vrátil ke vchodu do Serrano Point, kde se pozorovací skupina chystala k odchodu.

„Vypadá to dobře, hoši,“ oznámil Derek. Jak šel kolem Dietze, který stáhl vojákovi šátek do obličeje s úšklebkem. „Máš něco na obličeji, kamaráde.“

„Dobrá,“ ozval se Kyle, vyzrálým rozumným hlasem. „Je to jen normální hlídka, ujistěte se, že Skynet není v této oblasti.“

Dveře Serrano Pointu se otevřely a hlas prošel vchodem, „přesné sestavení máte tady.“

Tucet bojovníků Johnova odporu se natočilo k neznámému hlasu, zbraně pozvednuty. John s hrůzou sledoval, jak komando vetřelců reaguje stejným způsobem, jejich zbraně připraveny. Nebyli oblečeni jako odboj. Byli ve vojenské uniformě, armádní maskovací vybavení. Muž, který stál v čele byl ten, který mluvil první. Zdálo se, že vůdce.

John si okamžitě uvědomil, že tento neznámý voják měl více můžů, než on. Jeho mysl závodila s časem. Kdo to byl? Grayové? Velký muž, který mluvil, vypadal, jako ostřílený voják, v jeho pravděpodobně šedesáti leté, bojem zjizvené tváři a pevným odhodláním.

Přesto, že byli v přesile, Johnovy vlastní síly se nebály, a nesklonily své zbraně.

Zbraň vedoucího namířila na Kyla, který nevykazoval známky strachu, přičemž oči a hlas stabilní. „Míříš zbraň na někoho lépe připraveného na zmáčknutí spouště.“

Voják se zasmál. „Ach, jsem připraven.“ Podíval se z Kyla na Dereka a na Johna, pak sklonil pušku. „Ale všichni jsme tu na jedné straně.“ Johnovi muži se rychle podívali na něj, než sklonily zbraně.

„Kdo jsi?“ zeptal se John.

Muž zvedl obočí a studoval johna, jako by přemýšlel, proč tento mladý muž k němu mluvil.
„General Ashdown,“ oznámil. „Vůdce odporu.“

Johnovi se otevřela ústa, a několik jeho vojáků začalo protestovat proti prohlášení vetřelce, ale John zvedl ruku, aby je utišil. Přimhouřil oči na Ashdowna. „O čem to mluvíš?“

„Spojoval jsem lidi po celém světe,“ vysvětlil Ashdown. „Chystáme se zahájit koordinovaný, simultánní útok na Skynet. Celosvětový. Držíme kontakt se všemi našimi silami pomocí rádia. Zaslechli jsme nějaké tlachání Skynetu o tvých kaskadérských kouskách tady v Serranu a napadlo mě, že by měla být zahrnuta do odporu.“

Zahrnutý do odporu?“Jsme odpor,“ odsekl John.

Ashdown si zhluboka vzdychl. „Dobře, chlapče, díky,“ řekl tónem povýšeně a přezíravě. „Můžu tu mluvit s někým, kdo to má na starosti?“

Derek demonstroval svůj smrtící pohled znovu. „John Connor to tu má na starosti,“ řekl, nechvěl se mu ani hlas, ani nemrkal očima.

„Dobrá, kde je ten John Connor?“ zeptal se Ashdown více, než trochu podrážděně.

„Mluv,“ odpověděl John, zkřížil ruce na prsou a napřímil se.

„Ty?“ Ashdown se podíval na Johna s nedůvěrou, štěkavě se zasmál, pohlédl na Dereka, jako kdyby to byl vtip. Derekův pevný pohled konečně donutil Ashdowna přestat se usmívat. „Děláš si srandu? Je sotva starý na to, aby se holil!“

„Je mi dvacet,“ namítl rozhořčeně John.

Ashdown ho úplně ignoroval, mluvil přímo na Kyla a Dereka. „Příjmáte rozkazy od dítěte.“

„Já sem John Connor. Moje matka byla Sára Connor.“

Ashdown pokrčil rameny, nakonec se otočil k Johnovi. „A co?“

Billy Wiser udělal krok vpřed, plivl na zem, „Sára Connor byla hrdina! Varovala každého před útokem strojů!“

Ashdown zvedl obočí při pohledu na Wishera a jeho neoblomnou obranu Johnovy matky. „Následujete dvacetiletého nezkušeného kluka, protože jeho matka předpověděla, co se stane? Slyšel jsem ten příběh. Sára Connor prorokovala, že její syn se stane vůdcem lidstva. Řeknu to parovinu. Byl jsem voják po velmi dlouhou dobu a vojáci nebudou klást váhu na proroctví. Jsou to kecy.“

Derek udělal neohrožený krok vpřed a voják vedle Ashdowna sáhl znovu po své pistoli, přímějící Dereka zastavit, ale ten zůstal nadále rozezlený a odhodlaný. „Dávej pozor,“ zavrčel. „Nebo dostanete tucet zásahů plazmou a pak tě zakopu na zahradě.“

„Plazmou?“ Ashdown opakoval, vůbec se nezalek Derekové hrozby. „To je cenné aktivum.“

Derekův ret se zkroutil, jako by se chystal zaútočit, ale Kyle zvolal: „Dereku, to není způsob, jak to vyřešit.“

„Podívej se na vás všechny!“ křičel Ashdown, adresoval celému davu vojáků Serreno Pointu.
„Podívej se na vašeho skvěle váženého vůdce! Dvacet let staré dítě, jehož matka byla Sára Connor. Máš pravdu, někdo musí vést odpor, ale já nebudu poslouchat rozkazy od nějakého nezkušeného dítěte.
Byl jsem v armádě déle, než je on naživu! Jsem čtyřhvězdičkový generál, a dosáhl jsem této pozici zásluhama. „Zasmál se nad absurditou toho všeho. „Podívejte se na vaše síly, podívejte se na žalostný řetězec vedení!“

V derikových očích se zablýsklo. „Chceš vědět, co to řetězec velení je? Je to řetěz, kterým tě budu bít tak dlouho, dokud nepochopíš, kdo tady velí.“

Ashdown se zasmál, což Dereka rozzuřilo ještě více. Nakonec sebou prohlášený vůdce odporu zavrtěl hlavou, zvedl ruce na znamení kapitulace. „Víš co, nebudu se s tebou hádat. Přišli jsme sem, abychom vám nabýdli místo v odboji. Každý z vás je vítán, může se snámi vrátit na naší základnu.“

„A ta je kde?“ požadoval vědět Kyle.

„Máme námořní ponorku, z dob před soudným dnem…“ začal Ashdown.

„Velký pokřik,“ začal Jason (kde se tu vzal, nebyl v Connor kempu prát prádlo ? big_smile) odfrkával odporem. „Tak my.“

„Drž hubu, Jasone,“ John mu nařídil.

„Jsme v neustálém pohybu,“ vysvětlil Ashdown. „Používáme ji jako naši základnu, aby nás stroje nemohli sledovat. Je to bezpečnější… a plně vojenské. Společně můžeme porazit Skynet.“

Kyle zkřížil ruce a zvedl obočí. „Co navrhujete, že budeme dělat?“

„Skynet je stroj, a jako všechny stroje má ‚off‘ vypínač.“

„Tohle je větší, než si můžete dokonce předs-,“ začal John.

„Máme signalizační zařízení,“ přerušil ho Ashdown.

John svraštil obočí. „Co?“

„Kód, který narušuje a vypíná zařízení. Není to trvalé. Signál musí být kontinuální, aby se udržel efekt, ale kdy se nám to povedlo, válka je u konce. Už jsme to testovali na některých Hydrobotech v fungovalo to,“ pokračoval Ashdown.

John zvedl ruku. „Počkej, hydroboti?“

„Jako úhoř vypadající stroj, který střeží vody,“ vysvětluje Jason spěšně. „Viděl jsem jich tunu, když jsem byl v bunkru zlatá rybka.“

„Brzy to budeme testovat v terénu,“ Ashdown skončil. „Ale pokud to funguje, mohla by to být naše největší přednost proti Skynetu. Brzy to celosvětově začneme montovat. Bude konec této války.“

„Jsem…,“ Dietze řekl s pokrčenými rameny.

Johnovy ramena ochably. „Dietze?“

Dietze znovu pokrčil rameny.“ Promiň, Connor,“ řekl, aniž by omluvně vypadal. „Ale já bych raději zkusil trochu zkušenější vedení. Ten chlap má cenný majetek a já si myslím, že může nás skutečně může vést k vítězství.“

Ashdown se pousmál a rozhlédl se po zbytku davu. „Někdo další?“

John si nebyl jistý, kolik čekal že vojáků vystoupí z řady, ale nikdo jiný v místnosti nepohnul ani svalem. Byl překvapen nad sjednoceným projevem Loajality.

Ashdown zřejmě respektoval jejich rozhodnutí, přikývl. „Dobrá. Budu cestovat do ostatních bunkrů v této oblasti, nabídnu jim stejnou dohodu. „Pohlédl na jednoho svého společníka.
„Generále Olsene?“

Další generál vytáhl malé rádio ze svého batohu a postavil ho na stůl. Ashdown profesionálně kývl na Dereka a Kyla. „Budeme v kontaktu s rozkazy.“

„Nepříjmeme rozkazy od vás,“ odpověděl chladně Derek.

„Nejste náš velitel,“ přidal pevně Kyle.

Ashdown to shledal zábavným, zasmál se trochu. „Velmi dobře. Přijímat rozkazy od kluka.“ Přejel pohledem k Johnovi.“Ale, Connor, měl byste poslouchat mé rady. Nebo budete mít jejich smrt na svědomí.“ Nechal rádio ležet na stole a nakázal mužům k odchodu. Dietze je začal následovat.

„Počkej!“ John vykřikl, oči upřené na podvodného vojáka. „Dietze… vyzkoušej nejdříve tu věc, předtím, než uděláme nějaké rozhodnutí.“

Dietze se na chvíli zastavil, pomalu se začal vracet na Johnovu stranu místnosti.“Dobrá, můžete vyzkoušet ten signál, Connor. Mohu počkat.“

John se podíval na Ashdowna.“Máte kopii toho signálu? Předpokládám, že máte, protože chcete, aby to vechny bunkry spustili naráz. Náš není vyjímkou.“

Ashdown přikývl. „Ano, samozřejmě. Málem jsem zapomněl.“ Olsen vyšel vstříc a podal Johnovi malý špinavý disk.

„Předpokládám, že máte technologii pro čtení a vysílání,“ přidal Ashdown

John ignoroval posmívání a sevřel disk. „Uvidíme.“

Ashdown se znovu usmál a odcházel. „Budeme v kontaktu.“
                                                          ****************************
Setmění

Serrano Point

„Derek!“ volal John. „Jdeme!“

Jeho strýc přiběhl tunelem, otázka v očích. „Kam jdeme? Connor?“Zeptal se zvědavě.

„Vezmi nějaké C4, jdem otestovat Ashdrownův signál.“

Derek učinil, jak mu bylo řečeno, a dva z nich odešli ze Serrano Pointu, šli do pouštních kaňonů, kde položili C4 a stáhli se do skály, daleko od místa, kde by mohli být objeveni Skynetem, ale blízko na to, aby viděl explozi a vysílal signál.

„Co budeme dělat, když to bude fungovat?“ zeptal se Derek.

„Upřímě řečeno, nejsem si jistý, že ano,“ odpověděl John. „Skynet je lepší než tohle. To by nebylo samo o sobě nechat být ohrožen malými rozhlasovými vlnami.“

„Ale jestli to funguje?“ Derek pokračoval. „Víš, že mnoho našich lidí bude chtít spojit se s Ashdownovým odporem.“

„Já vím.“

„Co budeme dělat, že?“

„Stále na tom pracuji.“ Sedl si vedle zařízení rádiového projektoru a kývnul na Dereka. „Pojďme je přinést.“

Derek stiskl spoušť, a John sledoval, jak se C4 odpálila, což způsobilo explozi dole v údolí.

„To musí slyšet, že“ Derek zamumlal tiše. John přikývl, tiše čekal, až motory HK začali sílit

„Už je to tady,“ zašeptal. Lobec-zabiják byl na obzoru, vznášel se blízko ohně a kouře a John zapl signál. HK se otočil jejich směrem, sledoval hluk a Derek vykřikl: „Hlasitěji!“

John otočil hlasitost na plný výkon, díval se, jak se HK blížil. Byl připraven na krytí, ale stroj se najednou vypnul, motor se zastavil, a nos HK narazil do stěny kaňonu následován obrovskou explozí.

„Whoohoo!“ Derek povstal, nechal si zařvat vítězstvím. „John…“ jeho obličej, všiml si jeho reakce, nebyli slavnostní. „To je dobře, ne?“

John se zamračil. „Asi jo.“

„Ty si to nemyslíš?“

John zavrtěl hlavou, s povzdechem. „Já nevím, Dereku. Něco není v pořádku.“

Derekova nálada se úplně změnila, oči byly teď neklidné. „Myslíš, že je to nějaký trik? Past?“

„Přemýšlím o tom,“ trval na svém John.“Co když Skynet nechá nás v domění, že to funguje? Co když v nás chce vzbudit důvěru a použít je najednou? Co když nějak mohou sledovat signál? Je to Skynet, pro něj není nic moc komplikované.“

Derek mlčel. „Takže nepoužijeme signál?“

John zavrtěl hlavou.

Derek sevřel rty, ale přikývl. „Doufám, Connor.“ Povzdechl si. „Mohu ti říct toto, i když. Někteří z tvých mužů nebudou příliš rádi.“

„Prostě mi musí věřit.“
                                                              ************************
Perry šel vstříc Johnovi a Derekovi, jakmile vstoupili do Serrano Point. „Connor, lidí čekají na tvoje výsledky testů signálu.“

John si vyměnil rychlý pohled s Derekem než přikývl. „Dobrá,“ řekl. „Pojďme je informovat.“

Zjistil, že všichni vojáci ze Serrano Pointu jsou již v hlavní místnosti, čekající na výsledky signálu v terénu.

John zaváhal, než začal, „signál funguje.“

Než stačil dokončit větu, začal dav jásat a John si odkašlal, aby si znovu získal jejich pozornost.

„Ale my ho nebudeme používat,“ Derek zakončil.

Jásání se vytratilo do absolutního ticha. John by přísahal, že by slyšel spadnou hřebík na zem. Perry udělal krok vpřed, tvář zmatenou.

„Myslel jsem, že jsi říkal, že to funguje.“

„To ano,“ John souhlasil. „Zničilo to HK. Snadno. Příliš snadno.“

Kapitán Wells vyšel vstříc, kousl se do rtu. „Connore… víš, já jsem vždycky vzhlížel k vám, ale proč nám bráníte v používání tak velkých zbraní, jako je tohle?“

„Zdá se mi, že máme-li způsob, jak tuto válku vyhrát, měli bychom ho používat!“ Dietze přidal silně.
John slyšel dohody několika dalších vojáků v místnosti.

„Connor ví, co dělá,“ uvedl Derek. „Věřte mi. Věřte mu. On je vůdce odporu.“

„Je to vůdce odboje,“ uvedl Dietze s úsměškem. „Je tu více, než jeden vůdce lidstva.“

Seržant Sayles promluvil tiše, „a možná, že jsem následovali špatného.“

Derekova tvář se zkřivila. John věděl, že Sayles tvoří se strýcem družstvo, a že oba byli dobří přátelé.
„Saylesi, to nemyslíš vážně.“

Sayles sevřel rty, ale vážně přikývl. „Ano, myslím, že ano.“

Dietze, podíval se ze Sylese a Dereka, pak na ostatní bojovníky. „Jdu najít Generála Ashdowna. Každý z vás je vítán, aby šel se mnou.“

John, Derek a Kyle sledovali v potížích, ohromeném tichu, asi polovina vojáků v místnosti se neochotně přestěhovala následovat Dietze a Saylese, někteří mumlali na půl srdce omlouvám se Johne, když procházeli kolem.

John zůstal stoický a s kameným obličejem, dokud poslední z nich neovyšel ze dveří. Teprve pak nachal procítnout pocity, dovolil devastaci a porážku velet.

Když poprvé začal sestavovat síly, čekal odpor. Čekal hádky čas od času s lidmi, kteří nesouhlasily s jeho taktikou, jeho nápady. Čekal, že tma budou lidé, kteří ho nesnášeli pro jeho věk a zjevný nedostatek zkušeností.

Čekal, že bude odpor zažívat krušné časy.

Ale nečekal, že se takto podlomí.
_________
Dokončeno  mrgreen

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

13 Naposledy upravil: merlin131 (2.3.2010 23:01:51)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

13. kapitola                                        Born to Lose - zrodený k strate

Serrano Point

John sedel civiac na rádiové zariadenie Ashdowna, ktoré mu nechal, držiac palec jednej ruky na signáli. Derek a Kyle obaja stáli naproti nemu, len sledujúc a čakajúc kým John vydá rozkaz.

Ale on nič nehovoril. Ashdown zmrzačil Johnov odpor. A možno mal starší Generál pravdu, možno John nebol schopný viesť ich proti Skynetu. Možno Derek a Kyle by mali byť vodcami, nie on.

„Generá,“ začal Derek a odkašlal si.

„Neviem!“ vyprskol John. Pozrel bezmocne na Dereka. „Neviem čo spraviť. Myslel som, že viem, ale neviem.“

Derek neodpovedal, ale Kyle prehovoril. „Potrebuješ ísť domov, John. Do tábor Connor. K Allison. Len potrebuješ čas.“

„Čas na čo? Prejsť cez to? Ako sa dostaneš cez niečo ako toto?“

„Bolesť môže byť kontrolovaná,“ odpovedal Kyle. „Neodstavíš ju. Musíš sa cez to dostať a ísť ďalej.“

John sa natiahol a zdvihol rádiové zariadenie. „Derek, ty zostaneš tu a budeš mať na starosť Serrano Point. Kyle, ty pôjdeš späť somnou do táboru Toto.“

Obaja bratia Reesový prikývli na súhlas.

„Čo sa chystáš spraviť? spýtal sa Derek. „Ohľadom Ashdowna. O zvyšku odporu.“

„Odpor.“ John by sa smial, ak by nebol v takej depresii. Odpor viac nebol. Nebolo viac odporu Johna Connora. Bol prevzatý Ashdownom. Malý počet vojakov, ktorý mu nechal, sa nemohol novu postaviť armáde Skynetu. A skôr alebo neskôr, jeho zostávajúci vojaci si uvedomia, že bojovali prehratú bitku a prejdú na Ashdownovu stranu.

A čo by mal spraviť ohľadom toho?“

„Neviem,“ zašepkal. „Jednoducho neviem čo ďalej.“

************
Tábor Toto, alias tábor Connor

Každý už spal keď on a Kyle dorazili späť do tábora Toto. John ukázal svojmu otcovi jeho miestnosť a zamieril k vlastnej, zastaviac sa pred Allisoninou miestnosťou. Mala by vedieť, že je v bezpečí domova, zvlášť ak bol dlhšie, ako jej prvý krát povedal.

Okrem toho, mal práve potreboval vidieť niekoho známeho, niekoho milujúceho a starostlivého, súcitného. Nebol si istý, ako by mu mohla vlastne pomôcť v súčasnej situácii, ale vedel, že by to skúsila.

A bola takmer vždy schopná utešiť ho.

Okamžite sa posadila na svoju posteľ, keď vstúpil do miestnosti. „John! Si späť!“

Zaváhal vo dverách, s očami upretými na podlahu. Allison vyzerala, že okamžite zaznamenala, že niečo je zle, pretože okamžite prišla na k jeho boku, pozerajúc na neho ustarostene. „John...čo sa deje?“

Zahryzol sa do pery, a pomaly zavrtel hlavou. „Je koniec. Je po všetkom.“

Allison sa zamračila, stále zmätená. „Čo je?“

„Odpor. Tábor Connor....všetko to....“

„John, čo sa stalo?“

Generál Ashdown to spravil, pomyslel John s hnevom a zamračil sa. „Je tu muž, Generál Ashdown. Prišiel do Serrana a povedal, že zjednocuje odpor. Má signálne zariadenie, ktoré ruší a vypína stroje. Niektorý z mojich vojakov odišli a pripojili sa k nemu. Rozdelil môj odpor napol.“

„John...“ jej hlas bol zmučený, samozrejme vedela ako bolestné to bolo pre Johna vidieť niečo čo postavil na nohy. „Je mi to ľúto.“

Stále cítil šok z udalostí, ktoré sa stali, ale jej prítomnosť mu pomaly prinášala malú mieru pohodlia a dovolil si kvôli nej malý úsmev.

Jeho oči našli jej....mäkké a starostlivé. A zrazu, skoro bez rozmýšľania, sklonil k jej hlavu, a ona naťahovala krk k nemu.

A skoro to spravil.

Skoro sa skompromitoval. Skoro ju pobozkal. Skoro sa znova zamiloval.
Skoro zradil Cameron.

A to bolo posledné na čo pomyslel, predtým akoby ho zasiahol výstrel, pritlačil o stenu, a očami rozšírenými a plnými strachu a hrôzy z toho čo mohol spraviť. 

„Nie,“ zašepkal. „Toto....toto sa nemôže stať. Ja....toto nemôžem nikdy spraviť.“

Jej tvár ochabla a videl, že jej ublížil, dokonca ju sklamal, ale nehľadala u neho niečo, neskúšala ho zmanipulovať na čokoľvek. Len jej záležalo. Chcela ho spraviť šťastným a keď prehovorila, bolo to s láskavosťou, súcitom, akoby to boli tiež jej vlastné pocity. 

„Kvôli Cameron,“ zhodnotila.

John ťažko prehltol. „Áno.“

Allison zaváhala. „John....Cameron by ťa nechala ísť. Chcela by aby si bol šťastný.“

John pomaly potriasol hlavou. Ale ona nie je mŕtva. To je to, čo ti nemôžem povedať. Myslíš, že ona je mŕtva. Myslíš, že ju nemôžem nechať ísť, pretože je mŕtva, ale pravda je, že ju nemôžem nechať ísť, pretože ona sa vráti. Teraz pochopil. Úplne a absolútne. Videl, že to je pravda v Allisoniných očiach, v spôsobe ako na neho pozerala. Padla pre neho, ťažko padla, ale on nemohol byť jediný pre ňu.

A to nebolo fér voči nej, že pokračuje v čase strávenom s ňou, v rozpore s ňou. „Ospravedlňujem sa,“ zašepkal, vychádzajúc z jej izby a náhliac sa do tunela.

*********

Vo vnútri tábora Connor, si Kyle trel sánky, keď Derek priniesol správu z Serrano, že ďalšie jednotky sa rozhodli pripojiť k Ashdownovmu rastúcemu, silnejšiemu odporu.

John sedel naproti nemu, stoický a tichý. Všetko sa rozpadá. Jeho odpor, jeho vzťah s Allison, jeho celý život.....

„Nemôžeme takto pokračovať, John,“ povedal ticho Kyle. „Strácame mužov.“

John sa zhlboka nadýchol. „Čo chceš, aby som spravil?“

Kyle sa zahryzol do prery, akoby sa nenávidel za to čo chce navrhnúť, ale vedel, že to bola jediná cesta. „Nepáči sa mi to o nič viac ako tebe, ale myslím že by sme sa mali k nemu pripojiť.“ Keď John pozrel vyčítavo na neho, Kyle neohrozene zdvihol ruku. „Ty sám si povedal, že potrebujeme byť spojený s cieľom poraziť Skynet. Táto....rivalita o vodcovstvo nepomáha našej veci. Je to bolestivé pre nás aj nich a Skynet vyhrá, ak necháme túto trhlinu medzi ľuďmi rozdeliť na teba a Ashdowna.“

John to nerád priznal, ale Kyle mal pravdu. „Takže hovoríš, že sa máme k nemu pripojiť?“

Kyle bol ticho predtým ako pomaly prikývol. „Áno.“

John pozrel na Jasona Reynoldsa, ktorý čakal vo dverách. „Prines mi rádio jednotky.“

Jason prikývol, predtým ako prudko vybehol a vrátil sa o dve minúty neskôr s rádiom, ktoré dal Johnovi Ashdown.

„Connor.“ ozval sa rázne hlas Ashdowna. „Si pripravený prijať vlastné rozhodnutie?“

John videl Kyle skrútiť pery, keď sa Ashdown stával jeho vodcom. „Pripojíme sa k tebe,“ povedal John s jednotvárnym hlasom, keď hovoril do rádia.

„Dobre. Bol som prekvapený, keď som to od teba počul, Connor“ Ashdowov tuhý hlas sa ozval cez prímač. „Samozrejme ťa budeme využívať na útoky na centrum Skynetu, ale len dovtedy, kým sú tu ďalšie drobnosti, o ktoré sa musíte starať, plukovník.“

John za zamračil na titul, uvedomiac si s tichým hnevom, že Ashdownove malé velenie ho nezahŕňalo v hodnosti generála. Bol som degradovaný, pomyslel si skľúčene.

Kyle sa nahnevane natiahol za rádiom, pripravený pripomenúť Ashdownovi, že John bol generál, ale John chytil otcovu ruku a potriasol hlavou. „Teraz na to nie čas,“ povedal. „Musíme byť spojený, pamätáš?“

Kyle zaváhal, ale pomaly prikývol, stiahnuc svoju ruku k boku.

„Ste blízko VLA Skynetu (nemám tušenie čo to znamená),“ povedal Ashdown. „Takže som prikázal niektorým tvojim jednotkám vyjsť von. Akokoľvek malá je tvoja jednotka, verím že máš dostatok palebnej sily, spraviť to.

„Ďakujem Vám,“ odpovedal John.

„Ďakujem Vám, pane,“ opravil ho Ashdown.

„Nie je začo.“

„Neďakoval som ti, ty idiot,“ odsekol Ashdown. „Vždy používajte „pane“ keď hovoríte s nadriadeným, To som ja.“

John zaťal zuby a odpovedal. „Áno, pane.“ Ashdown vypol rádio bez toho, aby sa obťažoval Johnovi odpovedať. John odolal nutkaniu hodiť jeho vlastný vysielač oproti betónovej stene jeho bunkra.

„Aké sú tvoje rozkazy, Connor?“ spýtal sa Kyle. „Ohľadom VLA Skynetu.“

„Poďme to najprv preskúmať,“ začal John. Rád by som videl, proti čomu stojíme, predtým ako tam pošleme Dereka a jednotku Serrano Pointu.

„A čo my?“ opýtal sa Jason.

John spravil krok k svojmu poručíkovi. „Reynolds, chcem aby si vzal družstvo do Firebase. Potrebujú teraz viac lekárskych potrieb.“

Jason prikývol a usmial sa. „Máš to mať, generál.“

John si dovolil malý úsmev. Jeho vojaci boli stále oddaný a lojálny jemu, neakceptujú Ashdownove prevzatie. Pozrel na Allison a jeho úsmev zmyzol.

Nepozrela do jeho očí, jej oči odrážali nekonečný smútok. A on vedel presne prečo.

Snažil sa udržať hlas priateľský, len aby sa uistil, že vie, že sa nebude na ňu hnevať za minulú noc. „Bol by som rád, ak by si šla s nimi. Máš určitý základný lekársky tréning a môžeš tam byť obrovský prínos pre chorých. Lauren a Sydney tam môžu byť tiež.“

Nereagovala tak ako čakal. Len malý úsmev, ktorý mu dala, mu povedal, že rada uvidí Lauren a Sydney znovu.

Zlomil ju.

Konečne pozrela na neho, s očami studenými a sústredenými. „Áno, pane,“ povedala ostro, predtým ako sa otočila a nasledovala Jasona.

*********
Vonkajšok tábora Toto

John si hodil na rameno pušku a batoh a vyrazil za Kyle-om Reesom. Vyrazili pešo, ale z trochy informácií, ktoré získal od Ashdowna, VLA Skynetu bolo pre dobrý dôvod preč, uzavrieť pobrežie a bunker Zlatá rybka, rovnako ako tábor Connor.

„Mali sme zobrať vozidlo,“ navrhol. „Bude to rýchlejšie a je nebezpečné byť vonku za denného svetla, zvlášť na nohách.“

„Sme cieľom v oboch smeroch,“ jednoducho odpovedal Kyle. „Používajú infračervené videnie v noci.“

„Yeah, ale nepotrebujú infračervené videnie počas dňa. Pretože sme lepšie viditeľný.“

„Nehádam sa, necháp ma zle,“ odpovedal Kyle. „Mali by tu byť nejaké vozidlá uskladnené v Griffith Parku, ak ich zatiaľ Skynet nenašiel. Väčšina nefunguje, takže nie sú veľmi použiteľné na zničenie Skynetu, tak ako tak. A oni nemajú radi ničenie ostatných strojov.“

„Kanibalizmus strojov,“ zamrmlal John. Aspoň stroje rozumejú hodnote ostatných strojov. Bolo veľmi ľudské. Rovnako ako John a jeho odpor verili, že všetok ľudský život je posvätný, stroje mysleli rovnakým smerom.

A niektoré cítia o ľuďoch to isté, spomenul si. Ako Weaverová, John Henry a Cameron.

Kráčal za Kyleom asi pol hodin, až kým Kyle zastavil an veľkej plošine nad údolím.

„To je Griffith Park?“ spýtal sa John, pozerajúc okolo, čo zostalo na tomto mieste.

„Yeah, poznáš to?“

„Allison mi o tom hovorila,“ odpovedal John. „To bolo miesto, kde mala poslednú narodeninovú párty pred súdnym dňom.“

Kyle-ove oči sa naplnili smútkom. „Viem. Povedala mi to tiež. Najskôr to vyzerá teraz odlišne.“ Pozeral okolo, na ich možnosti ohľadom vozidla. „Vyzerá, to akoby tu bol niekto iný.“ Zostali tu len tri vozidlá, mohol vidieť John. Jedno bolo celkom rozbitý Chevrolet, jedno bolo minivan len s tromi kolesami a jedno bola odťahovka.

Poškrabal sa na nose. „Si si istý, že môžeš opraviť jedno z týchto?“

„Úprimne povedaní, neviem či môžu byť opravené,“ odpovedal Kyle, žmurkajúc. Prešiel okolo predku Chevyho, otvoril dvere a pozrel dovnútra. „Ah, no dobre. Niekto rozobral motor....a použil ho na diely.“

„My alebo Skynet?“ spýtal sa John.

Kyle pokrčil ramenami. „Stavil by som na odpor. skynet by pravdepodobne vzal celú vec.“ Presunul sa k minivanu. „Tri pneumatiky neboli veľmi ďaleko....výbuch, motor nevyzerá veľmi pekne. Vyzerá to, že odťahovka je naša posledná šanca.“

John nasledoval otca okolo nákladiaku, starostlivo ho skúmajúc. „Nevyzerá veľmi zle,“ pripustil John. Odplazil sa pod vozidlo. „Len potrebuje trochu vyladiť....môžeš mi podať kľúč?“

Kyle otvoril dvere kabíny a vytiahol nástroje, podávajúc kľúč Johnovi.

John sa usmial. Celá táto situácia bola absurudná. Len on a Kyle pracujúc na aute...akoby sa tvárili ako normálna rodina. Ak by mal skutočný život so svojim otcom. Pravdepodbne by trávil čas, robením vecí ako táto, opravovaním áut, hraním baseballu na dvore, pracujúc na motoroch.....

„Potrebuješ niečo ďalšie?“ spýtal sa Kyle.

John zavrtel hlavou. „Nie. Vďaka, oci.“

Hneď ako to slovo opustilo jeho ústa, strnul a vytreštil oči v čistom strachu. Čo som to spravil? Počul to? John vykĺzol zpod auta, jeho tvár bola červená a začal sa koktavo ospravedlňovať.

Ale Kyle nevyzeral podozrievavo alebo zmätene. Miesto toho, zdalo sa akoby mal niečo povedať na oplátku. „Connor....“ zaváhal, predtám ako znova začal. „John...viem že si môj nadriadený dôstojník a tak, a dúvam že ti nebude vadiť čo o tom poviem, ale myslím, že si mi ako syn, presne ako sa domnievam, že Allison je moja dcéra.“

John cítil ako sa mu tlačia slzy do očí a ťažko prehltol. „Naozaj?“

Kyle sa pozrel na Johnove oči, ktoré vyzerali ustráchane. „Nie si blázon? Alebo si sa zbláznil?“

„Nie, nie,“ trval na svojom John, utierajúc si oči. „Ja len.....nikdy som nemal skutočného otca.“

Kyleove láskavé oči sa rozžiarili a na jedenkrát v jeho živote, John mohol konečne vidieť jeho skutočného otca s milujúcim pohľadom, opatrovateľským spôsobom. A to bolo zvláštne, nádherné, niečo na čo čakal celý život, vidieť a cítiť ale nikdy to neočakával.

„Takže,“ povedal Kyle, pretnúc Johnove myšlienky, späť k práci. „Myslím, že vieme, ktoré vozidlo si vezmeme.

„Dobre,“ povedal John so slabým pokuom o optimizmus. „Nikdy predtým som nejazdil na odťahovke.“

Obišiel auto a sadol si na sedadlo spolujazdca. Jeho prsty automaticky prešli na kradnutie, ale zastavil sa, pozerajúc zvedavo na Kyle-a.

„Zostali tu tieto autá, kvôli súdnemu dňu?“ spýtal sa.

Kyle prikývol. „Tak dlho ako viem, áno.“

John natiahol ruku a stiahol slnečnú clonu, zachytiac hrdzavý kľúč. Kyle zdvihol obočie, zrejme zapôsobil, a John vložil kľúč do zapalovania a otočil.

Ale kľúč, poznačený rokmi hrdze a korózie, praskol v zapaľovaní, nechajúc Johna nemo civieť na neho.

Kyle si odkašľal. „Bola to dobrá myšlienka.“

John si povzdycho, hodiac zvyšok kľúčov na stranu predtým ako sa vrátil k jeho pôvodnej akcii: ukradnúť.

***********
Na ceste k VLA Skynetu

„Ako Ashdown presne očakával, že uzaviremie VLA Skynetu?“ opýtal sa Kyle zo sedadla spolujazdca, keď John šiel pozdĺž bývalej cesty, plnej sutiny.

John pokrčil ramenami. „Možno myslí, že naše plazmové zbrane sú lepšie, ako čokoľvek čo mohol vyžobrať.“

„Napriek tomu,“ zamrmlal Kyle. „Bolo by to krajšie, ak by sme našli nejaký druh vzdušných jednotiek. Vieš, lietadlá alebo helikoptéry. Spravili by našu prácu ľahšiu.

„Alebo by sme boli ľahšie ciele,“ odpovedal John. „Ale boli by sme schopný lepšie bojovať s HK-čkami.“

„Čo presne je VLA Skynetu? a čo si myslíš, že VLA znamená?“ opýtal sa Kyle.“

John pokrčil ramenami. „Veľmi veľké zhromaždenie? Všetko čo viem, že je to zbraňová základňa nejakého druhu. Okrem toho, máme rozkazy zbombardovať to miesto.“

John spomalil vozidlo, zastavil a vystúpil. „Mali by sme radšej ísť zvyšok cesty pešo. Dostávame sa bližšie a aerostaty Skynetu budú počuť prichádzajúci nákladiak. Budeme tichší na nohách.“

Začul raketu zlomok sekundy predtým ako vybuchla na ceste dvanásť stôp za ním. John sa vrhol schovať za nákladiak, sledujúc výbuch na ceste, vyhadzujúc kusy betónu do vzduchu. Otočil hlavu, aby si zakryl tvár pred plameňmi.

Vedľa neho bol Kyle s rozšírenými očami. „Museli nás počuť prichádzať.“

John vyliezol soza nákladiaku. „Boli preč,“ uvedomil si so šokom,“ Minuli nás.....nikdy neminú......“

„John, pozri!“ vykríkol Kyle. John pozrel smerom, kam jeho otec ukázal. V diaľke bol terminátor, terminátor akého nikdy nevidel. Bol to obrovský, monštruózny stroj s drápmy ako zbraňami. Johnove ústa sa pomaly otvorili. Zblízka musel byť stroj skoro tak veľký, ako päť poschodová budova!

„Kyle, čo je to za vec?“ vydýchol.

„Zberač Skynetu,“ odpovedal Kyle, pozorujúc na vzdialeného obra. „Počuli sme príbehy o tom. Skynet použival opičie vagóny na branie väzňov do tábora, ale teraz používa niečo nové. Tieto zberače a HK transportéry berú teraz ľudí do centrály Skynetu. Nejaký druh R & D programu na ktorom stroje pracujú. Nikto to nevidel zblízka.....“

„Tak nech to tak zostane,“ povedal John rýchlo. „To je prečo nás to minulo? Pretože nás to chce ako väzňov?“

Kyle potriasol hlavou. „Je to mimo dosah. A nemôže sa to pohybovať rýchlo, ale stále sa potrebujeme presunúť.“

John zobrel ďalekohľad a zahľadel sa na monštruózneho terminátora. Zberač zbadal Johna a Kyle-a mimo dosah, pretože znížil raketomet a John si všimol pohyb blízko jeho nohy. Zameral sa na kus stroja, vyraziaceho z každej nohy.

Motocykle, uvedomil si so šokoom. Vyzerajú ako motocykle.....dvaja terminátorie motocykle bez jazdcov sa k nim teraz približovali neskutočne vysokou rýchlosťou.

Johnove oči sa rozšírili a drgol lakťom do Kyle-a. „Nastúp, nastúp!“

Kyle chytil volant, naštartoval motor, a vyrazil, s so podivným motocyklami za chrbtom.

„Čo sú tieto veci?“ vykríkol Kyle.

„Ty to nevieš?“

„Nikdy predtým som ich nevidel!“ odpovedal Kyle, jeho hlas bol vysoký. „Myslel som, že by si to mal vedieť ty! Povedal si, že vieš čo prichádza! Ako tekutý kov alebo čokoľvek.....!

„Yeah, ale nikdy som nepočul o tomto! Možno pretože si nikdy neposlal motocykle do minulosti aby vraždili ľudí!“

„Dobre, teraz to sprav,“ odseok Kyle, mračiac sa do spätného zrkadla na približujúce sa stroje. „Stupídny moto-terminátori....“

„Dostali sa bližšie,“ varoval John. „Nie je spôsob, ako by sme mohli utiecť týmto veciam!“ Vyklonil hlavu z okna, pozerajúc späť na rýchlo sa približujúcich moto-terminátorov. „Udrž nás stabilných,“ prikázal Kyleovi, chytiac svoju plazmovú pušku.

„Čo si---„

John ignoroval zvyšok Kyle-ovho dotahu, lezúc cez zadné okno a sadnúc si na zadnú časť nákladiaku. Zamieril s plazmovou puškou a vystrelil, ale stroje sa skúsene uhly strele. John sa otočil ku kbíne, a zakričal na Kyle-a, „Traf trosky! čokoľvek môžeš nájsť!“

Namiesto toho aby sa vyhýbal ostatným vozidlám a objektom, Kyle si to namiril priamo na nich, posielajúc lietajúce trosky späť do cesty motocyklom. John pocítil záblesk víťazstva....ale potom sa pomaly vytratil, keď videl motocykle obratne manévrovať troskami po cestách, ktoré by žiaden ľudský jazdec nemohol zvládnuť.

„Pekelné stroje,“ zasyčal John. Vystrelil ďalšiu plaznovú guľu, ale moto-terminátor sa znova uhol a John sa zamračil, položil zbraň na bok a zameral sa na prácu, ktorú mohol spraviť na zadnej časti nákladiaka.

Barel oleja by mal stačiť. Stroje môžu byť riadené počítačom, ael pneumatiky sú stále pneumatiky. Ktoré majú sklz. S výkrikom, udrel oboma nohami do barelu, zraziac ho z nákladiaku na cestu. Znova chytil pušku a vystrelil na odrážajúci sa barel, čo spôsobilo explóziu v spŕške klzkého oleja. Jeden z motocyklou to zasiahl, a on spadol na stranu, havarujúc do skalnatej stráne.

Ďalšiemu sa podarilo úplne uniknúť. John zovrel pery a strčil hlavu dovnútra kabíny. „Dochádzajú mi možnosti!“

Kyle zaťal zuby. „To sme dvaja.“

Ukľudňujúco, John sa uškrnul. Otočil hlavu späť k zadnej časti nákladiaku s očami zameranými na kábel odťahovky. Dýchajúc s námahou, strhol páku nadol, nechávajúc ťažký hák spadnúť na cestu. Hák sa odrazil a Kyle vysokou rýchlosťou jazdil zo strany na stranu.

Hák sa zachytil na spodný rám moto-terminátora, účinne pripojac stroj na kábel odťahovky. S výkrikom víťazstva, John stlačil tlačidlo a začal navíjať hák a kábel, zdvíhajúc motocykel mimo cestu do vzduchu.

„Hey, Kyle,“ povedal s úsmevom, otočiac sa k otcovi v kabíne. „Pozri na—„ strnul, keď uvidel čo bolo pred nimi.“ „.....to....“ dokončil. HK prišlo zhora, vypustiac rakety na vozovku pred nich, blokujúc cestu.

Po prvý krát počas horúčkovitej naháňačky, John si uvedomil, že boli na moste....a tu nebolo kam ísť.

Kyle dupol na brzdy a Johna takmer hodilo na chrbát, keď jeho otec prudko otočil volantom, udržujúc  ich od prázdnej diery, ktorá sa práve objavila na moste.

Moto-terminátor bol stále zaháknutý na kábli odťahovky a keď sa kýval okolo Johnovej hlavy v širokom oblúku, zachytil sa o ľavé krídlo vznášajúceho sa HK-čka a zničil motor.

Výsledná explózia rozmetala šrapnely na odťahovku a John si zakryl hlavu pred smrtiacimi kovovými projektilmi.

„Pozri vľavo!“ zakryčal Kyle. John sa otočil a uvidel transportér Skynetu vznášajúci sa tesne nad mostom. Niečo obrovské z toho povstalo a chvíľu trvalo, kým si John uvedomil, že to bol obrovský zberací terminátor, ktorý na nich vystrelil na ceste.

Obrovské ruky stroja spadli cez strechu odťahovky a uzavreli sa okolo Kyle-a, zdvihnúc ho z nákladiaka ako handrovú bábiku.

„Kyle!“ vykríkol John. Vrhol sa na svojho otca, keď ho pazúr vyniesol do vzduchu. Kyle vystretou rukou chytil Johnovu.

Ale ako zberač hojdal svojou rukou okolo Kyle-a, John sa vytrhol z ruky svojho otca a pristál na sutinách a úlomkoch betónu z mosta.

Počul svojho otca volať jeho meno, akoby to bolo z diaľky, a John zastonal, snažiac sa postaviť na nohy a uvideť zberač vložiť Kyle-a do transportéra, nepodhybne hromaždiaceho ďalších zajatcov Skynetu.

Bez rozmýšľania, John sa rozbehol a skočil z mosta, tvrdo pristanúc na vrchu transtoprtu, v ktorom bol uveznený Kyle. Hladko skĺzol na stranu, pristanúc na rímse, kde bolo vidieť väzňov držaných vo vnútri. Jeho srdce sa takmer zastavilo.

Očakával, že tam budú nejaký ďalší ľudia vo vnútri transportu.

Nečakal však, že ich bude tak veľa.

Pritisol svoju tvár na železnú tyč, ktorá oddeľovala väzňov od slobody. „Kyle!“ vykríkol.

„John!“ pretlačil sa Kyle davom, s očami rozšíremnými, keď uvidel Johna stáť na vonkajšku transportéra. „Nie!“ protestoval Kyle. „Opusť ma! Vypadni odtiaľto! Si dôležitejší!“

Nie, ty si! Chcel protestovať John. Bez teba nebudem ja! Nie len to, ale John bol odhodlaný nestratiť otca znova.

„Vypadni, teraz!“ rozkázal Kyle. John pozrel dole na zem. Transportér sa pohyboval rýchlo, ale vznášal sa bližšie k zemi, blízko hučiacej rieky. Nebolo to príliš ďaleko na skok. Zranil sa, nie veľmi, ale prežije. Obrátil svoj pohľad späť ku Kyle-ovi.

„John,“ povedal silno Kyle. „Ak tu zostaneš, tak ta chytia tiež. Nemôžeš to dopustiť. Potrebujú ťa, Connor. Allison ťa potrebuje!“

John cítil výčitky vo svojom srdci a Kyle dosiahol rukou cez mreže, pevne uchopiac Johna.

„Connor....ak chceš žiť.....nemôžeš ísť somnou.“

John ťažko prehltol a pevne zovrel Kylovu ruku, keď prikývol. „Vrátim sa.“

Kyle si uvolnil ruku a John zoskočil na bok transpotru, ťažko dopadnúc na zem, cítiac ostrú bolesť v kolene, a absorbujúcu časť nárazu. Zatiaľ nezaregistroval svoju vlastnú bolesť, bojazlivo sa poobzeral, pozorujúc, či nejaké aerostaty mohly hlásiť jeho pozíciu transportéru. Ale našťastie, ani zberač ani transportér, ani sprievodca si ho nevšimli keď padal, a transportér pokračoval v ceste.

John skúsil postaviť sa na nohy, ale zasyčal, keď mu bolesť prešla cez nohu. Zvalil sa späť na zem, rozvalil sa na chrbát, dívajúc sa na horúce, oslepujúce slnko.

Bol na zlom mieste. Počas denného svetla, v blízkosti VLA Skynetu, ktorý bol stále plne funkčný. Nemal žiaden spôsob, ako zavolať pomoc, žiaden spôsob ako získať Kyle-a späť.

Mal to spraviť sám.

Kylove slová prúdili späť k nemu. Bolesť môže byť kontrolovaná. Jednoducho ju odstav.

John sa pomaly zdvihol na nohy, blokujúc protesty jeho zranenej nohy. Celé jeho telo ho bolelo z bitky, explózie, pádu. Ale musel to potlačiť. musel ísť do bezpečia, nasledovať transportér, zachrániť Kyle-a Reesa.

Ak nezachráni svojho otca, budú všetci mŕtvy. Všetky nádeje sa vytratia.

Kyle mal pravdu, uvedomil si John. Nemmohol pomôcť sám. Ale musel nasledovať transport, vidieť kam ide, a potom...čo potom? Vtancovať a vziať Kyle-a z pracovného tábora Skynetu?

Ale transportér nemieril k táboru. Kyle mu povedal, že opičie vagóny, pozemné transportéry Skynetu, ich vždy berú do tábora. Ale tento nové lietajúce transportéry išli niekam inam. A bolo tu len jedno miesto, kam mohli ísť.

Centrála Skynetu

Mesto strojov, hlavná dŕžava Skynetu. Žiaden človek neodišiel, ak vstúpil do centrály Skynetu. A žiaden ktorý bol násilne vzatý, sa nevrátil živý. Nebolo to len nebezpečné, pokúsiť sa tam vstúpiť, bolo to nemožné. Bola to samovražda.

A závažnosť situácie mu konečne svitla.

Práve ho stratil.

Stratil Kyle-a Reese-a.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

14 Naposledy upravil: merlin131 (4.3.2010 22:07:20)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

14. kapitola                                                        Zrodený pre život

Okolie bunkra Zlatá rybka

John Connor krivkal cez sutiny, ktoré obklopovali pobrežie bunkra Zlatá rybka. Trvalo mu viac ako hodinu sa tam dostať, ale bol to najbližší bunker a zúfalo potreboval pomoc. Jedlo, vodu, oddych a lekársku starostlivosť.

A zo všetkého najviac, zdroje na spustenie záchrannej misie na záchranu samotného
Kyle-a Reese-a.

Mal šťastie, tak ďaleko. Cestoval pomaly v slnečnom čase dňa a nemohol naraziť na nič, dokonca ani nevidel lietať aerostaty okolo a ohlásiť jeho pozíciu jednotkám Skynetu.

Pristúpil k bunkru, kĺzajúc okolo zadného vchodu, vediac, že predný bol napájaný elektrinou. Naučil ich to tak.

Vojak, ktorého nespoznával, otvoril dvere, pomáhajúc mu rýchlo vojsť dnu.

„Idem po veliteľa,“ povedal vojak, a ponáhľal sa preč.

John si pomaly sadol na zem, s tvárou skryvenou od bolesti v nohe. Naisto sa nikdy necítil tak dobre. Jeho oči sa pomaly zavreli.

Nebol si istý ako dlho tam sedel, ale niekto ním naraz zatriasol, aby sa prebudil. „Generál Connor? pane? Priviedol som veliteľa....“

John pootvoril oči a pozrel na veliteľa bunkra. Rýchlo zažmurkal, keď sa mu oči rozšírili šokom.

Bola to Jesse Flores.

„Connor,“ povedala na pozdrav. „Vitaj späť v Zlatej rybke.“

John vedel, že mohla vidieť zmätok v jeho tvári. „Ty...ty si sa nepridala k Ashdownovi,“ povedal, prekvapene. „Zostala si....“

„Možno sme len nechceli plniť príkazy starca,“ odpovedal Jesse s miernym pokrčením ramien. „To neznamená že ťa máme radi alebo čokoľvek také.“

Ale povedala to s malým úsmevom a vycerila zuby. Nie po prvý krát, bol prekvapený ako hlboko musela padnúť, aby ho zradila. Prečo bola odhodlaná zničiť jeho život v minulosti. Teraz vyzerala v poriadku, dokonca vybrala jeho velenie nad skúsenosťami plnohodnotného vojenského generála ako Ashdown.
Snažil sa postaviť na nohy, krivkajúc dopredu a dívajúc sa okolo. „Je tu Riley?“

„Riley?“ zopakovala Jesse, potrasúc hlavou. Pozrela späť na zvyšných vojakov. „Máme Riley v našich radoch?“

„Nie....ona nie je v našich radoch,“ opravil ju John. „Je civilistka.“

„Civilistka.....“ zopakovala Jesse, pozerajúc sa zvedavo so zdvihnutým obočím, ako by uvažovala nad jeho záujmom o civilistov. „Môžeš skontrolovať tunely, ak chceš. Ale možno budeš chcieť zdravotník, aby sa pozrel najprv na tvoju nohu.

„Budem žiť,“ odpovedal John, trhnúc sebou, keď spravil ďalší krok dopredu.

„Musí to veľmi bolieť,“ zhodnotila Jesse.

„Bolesť môže byť kontrolovaná, odpovedal John, citujúc Kyle-ove slová. „Môžeš ju potlačiť.“

Kyle. Jeho oči sa prudko otvorili, pevné a rozhodné, blokujúce všetku bolesť, ktorá mu spôsobila chvíľkové zabudnutie na jeho misiu na záchranu Kyle-a. Práve teraz, jeho jediná šanca bol Ashdown. Vodca odporu by mohol poslať útočný tým na zachytenie transportéra, predtým ako dosiahne centrálu Skynetu. Bol to najjednoduchší a možno jediný spôsob ako zachrániť Kyle-a a ostatných väzňov.

„Jesse,“ povedal s náhlou naliehavosťou. „Môžem použiť tvoju vysielačku?“

O niekoľko minút neskôr sedel v komunikačnej stanici bunkra Zlatá rybka, volajúc nového Generála odporu cez vysielačku. Netrvalo dlho pre Johnovho nástupcu, prísť k linke.

„Kto je to?“ vyštekol Ashdown.

„Tu je John Connor.

„Connor,“ povedal prívetivo Ashdown. „Ako ide útok?“

John si uvedomil, že hovorí o útoku na VLA Skynetu a on s Kyleom mali byť vodcovia. „Nie je,“ odpovedal John. „Skynet na nás čakal. Zberač a transportér berú ľudských väzňov. Kyle Reese a ja sme chceli preskúmať oblasť a boli sme prepadnutý. Kyle bol zajatý.“

„To je neakceptovateľné, Connor,“ povedal Ashdown, s náznakom hnevu v hlase. To len povzbudilo emócie v Johnovi. Neakceptovateľné? Skynet zobral plný transport ľudských väzňov a to je všetko čo povie?

„Povedal som ti, aby si to najprv preskúmal?“ pokračoval Ashdown v sklamaným a káracím tónom. „Mal si sa tam vydať s celou artilériou, možno vytiahnuť transportér.“

„Boli tam ľudia na to!“ odvrkol nahnevane John. „Ak by som vzal celý úderný tým, boli by sme všetci zajatý!“ stíchol a zhlboka sa nadýchol. Toto nie je spôsob ako pomôcť Kyle-ovi. Aby to mohol spraviť, potreboval spolupracovať s Ashdownom, presne ako povedal Kyle. „Počúvajte ma, transportér mieri do centrály Skynetu. Môžete ho zastaviť skôr, ako sa tam dostane....“

„A čo spraviť, Connor?“ spýtal sa Ashdown. „Zachrániť tvojho nížšieho desiatnika? Nemáme zdroje na pokus o samovražednú misiu.“

„Nebude to samovražda!“ protestoval John. V skutočnosti, ak to nebude samovražda, nezachráni Kyle-a. „Musíš sa k nemu dostať skôr, ako dosiahne centrálu Skynetu.“

Dokonca keď povedal tieto slová, John hneď vedel, že Ashdown neutúpi. Generál si už spravil názor, „Nie, Connor,“ rozkázal Ashdown. „Potrebujem leteckú podporu na zhodenie bômb na VLA Skynetu, niečo čo ste nespravili vy. Nemám nič nazvyš. Teraz, Connor, viem, že chceš-„

John rýchlo položil rádio, prerušiac komunikáciu s očami horiacimi od zlosti.

Chystal sa spýťať Jesse, či nemajú nejaké lietadlo, keď začalo blikať červené svetlo a spostul sa alarm v celom areáli. Johnove oči sa prudko stretli s Jessenými. „Poplašný systém? Čo sa deje?“

„Skynet,“ odpovedala chladne Jesse, zoberúc si svoju plazmovú pušku. „Prišli si po nás.“

S divným pocitom si John uvedomil, prečo sa nestretol s nejakým strojom na ceste do bunkru, prečo nezbadal žiadne lietadlo Skynetu na oblohe, a to napriek skutočnosti že putoval počas bieleho dňa blízko VLA Skynetu.

„Je to moja chyba,“ zašepkal. „Sledovali ma sem.“

Jesse sa otočila a chytila ho za ramená. „Toto nie je tvoja chyba, Connor! Všetci poznáme riziko. Do toho, generál.“ Otočila sa k svojim vojakom.“ Okay, pohyb, pohyb, pohyb!“

Jeden z jej vojakov pribehol z prednej časti bunkra. „Sú vonku, prichádzajú zadným vchodom! Musíme tam ísť!“

„Koľký?“ spýtal sa John.

„Myslím, že všetci.“

Jesse pozrela na Johna s očami prezrádzajúcimi záblesk strachu a porážky. „Connor?“

John pomaly zavrtel hlavou. Dokonca, aj keď by niekoľko z terminátorov dostalo šok z elektrických pascí, nebola tu možnosť ako by mohli ochrániť bunker proti jednotkám Skynetu. „Kapitulácia.“

Možno ich stroje vezmú ako zajatcov. Ako sa zdalo, to robil Skynet v poslednej dobe. Možno ich vezmú do centrály Skynetu a bude môcť vymyslieť spôsob, ako zachrániť Kyle-a.

Počul výkriky z prednej strany bunkra a zbrane terminátora vyšľahli zábleskom. „Zložte zbrane!“ rozkázal vojakom vo vnútri komunikačnej miestnosti. „Vytlačiť ich je mimo naše možnosti!“

„Zbláznil si sa?“ chcela vedieť Jesse.

„Chcú väzňov!“ odsekol John. „Nebudú strieľať, ak nebudeme pre nich predstavovať hrozbu.“ Aspoň dúfam, že nie. Aj keď by nevadilo, ak sa mýli. Tak či tak, nemohli sa z toho dostať.
Odhodil pušku na stranu, zdvihnúc ruky, keď počul kroky strojov za dverami. Jesse odhodila vlastnú zbraň a odkopla ju nabok. Niekoľko z jej vojakov ju nasledovalo, aj keď niektorý odmietli vzdať sa svojich zbraní.

T-888-čky prerazili dvere, okamžite mieriac a zabíjajúc vojakov, ktorý stále držali ich zbrane. Dva z endoskeletonov vyzerali, že komunikujú s ostatnými, predtým ako malú skupinu vyviedli von, mieriac do civilných tunelov.

John držal svoje ruky vo vzduchu, zostávajúc nepohnute, takže nebol hrozbou. Jedna z T-888-čiek pristúpila k Johnovi a on ťažko prehltol, snažiac sa neukázať strach v očiach.

Stroj sa napriahol so svojou kovovou päsťou, zasiahnuc Johnovu spánkovú kosť poslal ho do bezvedomia.

********
Väzenská cela Skynetu

Keď John pomaly otvoril oči, ocitol sa vo vnútri malej cely, omámený a dezorientovaný, snažiac sa spomenúť si, čo sa stalo.

Bunker Zlatá rybka. Skynet našiel Zlatú rybku a vzal ho z tade. Toto bol väzenský tábor? Naisto nevyzeral ako centrála Skynetu. Postavil sa na nohy, predtým ako mohol preskúmať zvyšok väzenia, sa dvere otvorili a endoskeleton pristúpil k Johnovi. Johnove oči zableskli strachom a posunul sa dozadu, oproti stene. Endoskeleton ignoroval jeho úsilie, zachytil ho za golier a polo-ťahajúc, polo-nesúc ho do osvetlenej chodby, do niečoho čo by mohlo byť výsluchovou miestnosťou.

Endoskeleton ho prudko posadil na stoličku a John sa pooberal nervózne naokolo. Vzhľadom k tme, mohol sotva rozoznať ľudský tvar sediaci naproti nemu. Možno ho budú mučiť, kvôli informáciam. Možno idú na ňom experimentovať.

Svetlo lamy ožilo, svietiac priamo do Johnových očí. Otočil hlavou, žmurkajúc v nepríjemnom oslnení.

„Aké je tvoje meno?“ opýtal sa hlas, prichádzajúc práve z pred neho, kde sedel vyšetrovateľ. John stále nemohol vidieť čo to bolo (za predpokladu, že to bol terminátor), ale oslepujúce svetlo to robilo nemožným. Hlas nebol ľudský. Bol skreslený, mechanický.

„Moje meno?“ zopakoval John, stále žmurkajúc do svetla. Začal hovoriť, keď sa ozval v jeho hlave Cameronin hlas: nepripusť, aby vedel, kto si. Nemusel sa snažiť aby sa ťažkosti neodrážali v jeho hlase. „Jonathan....Phillips.“

Endoskeleton ho previedol do komory, ktorá stále stála za ním, a teraz vo svetle John mohol vidieť, že to bola T-800. Terminátor sa natiahol dopredu a schmatol pevne Johnovu ruku, buchol ňou o stôl s dlaňou nahor. John sa pokúsil ju vytrhnúť, jeho myseľ sa dostával do paniky. T-800 zdvihol nejaký druh prenosného zariadenia a Johnove oči sa rozšírili. Bol to nejaký druh mučiaceho zariadenia? T-800 to podržal nad jeho rukou a stlačil tlačidlo.

„Počkať, čo to--?“

Náhle Johnove videnie explodovalo horúco bielou bolesťou. Červený laser ho popálil na koži, tetujúc nezameniteľný čiarový kód väzňa Skynetu. John zaťal zuby, pozerajúc sa do chladných červených očí terminátora, rozhodol sa nekričať a nedopriať im spokojnosť.

*********
Bolesť môže byť kontrolovaná. Jednoducho to potlač.

John Connor stále ležal na podlahe svojej cely, nepohnute od času keď ho T-800 vhodilo späť dovnútra. Jeho oči si pomaly zvykali na tmu, napriek tomu tu nebolo čo vidieť. Všetko čo vedel bolo, že to bolo tmavé a vlhké, a cítil niečo meniace sa pod jeho telom, akoby sa vznášal na člne alebo niečom takom. Čo by dávalo zmysel, pretože Zlatá rybka bola blízko oceána. Možno mal Skynet veľkú loď, ktorou prepravoval väzňov.

Bolesť môže byť kontrolovaná. Jednoducho to potlač.

Zopakoval si znova Kyleove slová, aj keď jeho otec hovoril o fyzickej bolesti, nie emocionálnej. Pálenie na paži John mohol zvládnuť; mohol potlačiť bolesť. Ale nie emocionálnu bolesť, ktorá šla s ňou.

Pomaly sa posadil, pozerajúc na čiarový kód, vypálený na svojej ruke. Bolo mu zle, bol špinavý, zranený, znesvetený. Aklo Skynet označil jeho, tiež označil jedného z ostatných, jedného z jeho menších väzňvo. Rovnakú značku ako vypálil na ruku Kyle-a Reese-a a Martina Bedella v pracovnom tábore. Rovnakú známku aká bola na Derekovej ruke v minulosti.

Táto strašidelná, nežiaduca vec, neustále pripomínala že nie je neomylný. Mohol byť chytený, mohol byť vypočúvaný, cítiť bolesť, mučenie, dokonca zomrieť. Bol John Connor, ale fudúcnosť nebola daná. Jediné rozhodnutie, jediný zlý výber ho mohol poslať mimo kontroluk, poslať ho do alternatívy, možno dokonca horšej reality.

Oprel sa, ležiac s hlavou oproti chladnej, tvrdej betónoverj stene väzenia. Mylel na Riley, niekde na tejto veľkej lodi, možno uväznenej, možno v klietke, čakajúc na vypočúvanie, označkovanie...ale možno sa to nemalo stať. Možno to bralo civilistov pre výskum v centrále Skynetu. Možno to bolo len značkovanie a vypočúvanie vodcov, alebo kohokoľvek, o kom si mysleli, že je vodca. Myslel na Allison, niekde v bezpečí Firebase, pomáhajúcu Lauren a Sydney v liečení chorých. Alebo možno bola teraz späť doma, späť v pohodlí tábor Connor a jej srdce bolo stále zlomené kvôli nemu. Myslel na Dereka, niekde v Serrano Point, čakajúceho na Johnove rozkazy, nevediac že jeho brat bol väzňom Skynetu. Myslel na Kyle-a, pravdepodobne v rovnakej situácii, ako bol on sám. Vypočúvanie a experimentovanie Skynetu, ktoré vykonával, bolo dokonca horšie ako táto väzenská loď. Kyle bol teraz pravdepodobne v centrále Skynetu, s takmer žiadnou nádejou na záchranu.

A práve teraz sa John cítil rovnako. Pretože akonáhle dostanú všetky informácie, nebudú ho potrebovať, zabijú ho. Alebo ho vezmú do centrály Skynetu.

A potom ho zabijú.

Cítil sa hlúpo, kvôli myšlienkam, ktoré mu prešli hlavou. Nemohol sa dostať do Centrály Skynetu ako väzeň a očakávať, že ho nechajú nažive. Nebol spôsob úteku, ak pôjde týmto smerom. Kyle mal pravdu. Ak chytia Johna Connor, je povšetkom. Bolo po všetkom.

Boli stratený navždy.

Prešlo niekoľko hodín, možno dní. Nevedel, nemohol sledovať čas. Nebolo to možné. Cítil hlad, hoci nebol taký hlúpy aby prijal jedlo od Skynetu. Jeho noha stále búšila na mieste, na ktorom sa zranil keď spadol z transportéru, ktorý zobral Kyle-a.

Ďalší terminátor vstúpil, tento bol T-888 podobou Vicka Camberlaina. John okamžite vedel, že nasledujúce vyšetrovanie bude trochu odlišné. Ako predpokladal, keď John vstúpil do miestnosti, uvedomil si že všetci terminátori v miestnosti mali plášte, pravdepodobne preto, aby sa cítil pohodlnejšie, pravdepodobne aby im povedal, čo chceli vedieť. Pretože mohlo byť ľahšie povedať niečo človekov, aj keď to len vyzeralo ako človek, aj keď sedel oproti monštru s červenými očami a nehovoril vôbec nič.

Svetlo lampy sa zaplo, ale odklonene a nezdalo sa tak jasné. Mohol presne vidieť, kto ho vypočúval.

T-888-čka, ktorá sedela naproti nemu bol Cromartie, pôvodný Cromartie, ktorý na neho zaútočil v jeho škole v Novom Mexiku. Deň, keď sa mu Cameron odhalila, deň keď skočili do budúcnosti.

Ťažko prehltol.

Samozrejme, v bomto bode, Skynet ešte nevedel, prečo má tento konkrétny model účinok na Johna. Bola to náhoda.

Cromartie naklonil hlavu k Johnovi, dívajúc sa na neho so studenými, vypočítavými očami. „Jonathan Phillips,“ začal. „Poznáš Johna Connora?“

John to chcel poprieť, ale uvedomil si, že stroje boli pripravené na podozrivú odpoveď. „Áno.“

„Kde je?“

John pokrčil ramenami, udržujúc svoju tvár stále mŕtvolnú, takže nedávala žiadnu šancu tušiť, že klame. Náhle si spomenul čo mu Riley povedala v Mexiku. Môže sa snažiť tomu zabrániť. Ale na druhú stranu, možno stroje neboli tak pokročile, keď nadviazali na podobné veci. „Neviem. Nie je už vlastne nasim vodcom.“

Toto bola zrejme novinka pre Cromartieho, pretože jeho oči sa bližšie zamerali na to čo povedal John. „Prečo?“

„Prišiel niekto lepší,“ odpovedal jednoducho John. „Niekto skúsenejší.“

„Kto je to?“

John predstieral, že váha, predstierajúc že nechce prezradiť meno. Cromartie sa rozhliadol po miestnosti na ostatné stroje, všetky hľadiace na Joha s mŕtvolnými.

„Môžeme to spraviť po dobrom alebo po zlom,“ vyhrážal sa Cromartie.

John ťažko prehltol, predtým ako ustúpil. „Ashdown.“ Videl ako Cromartieho oči vyhasli, hľadajúc v internej databáze meno, a John bol nesmierne rád, že neklamal.

„Databáza udáva, že Ashdown bol štvorhviezdičkový generál v armáde Spojených štátoch. Jeho jednotky podnikli niekoľko útokov na pevnosti Skynetu. Vrátane bombardovania VLA Skynetu.“

John prikývol, skrývajúc úsmev. „Áno, počul som, že to plánoval.“ Ashdownovi sa to zrejme podarilo.

Cromartieho oči sa znova prudko zamerali na Johna. „Ale čo Connor?“

John ľahostajne pokrčil ramenami. „Generál Ashdown je náš vodca. Connor nič neznamená.“

Cromartie sotva zaregistroval jeho poslednú vetu. „Dostali sme oznámenie, že John Connor je často videný s dievčaťom,“ pokračoval stroj. „Allison Young, verím. Je pre neho dôležitá?“

John mohol cítiť, ako mu srdce bije rýchlejšie. Skúšali z neho vymámiť informáciu, odhaliť niečo, čo by mohlo byť použité proti nemu. Chceli sa dostať k nemu cez mučenie Allison.

„Nie,“ povedal, dúfajúc, že jeho hlas nezaváhal.“ „Je len jeho poručík.“

Cromartie nepovedal nič iné, ale v hĺbke John vedel, že stroj pravdepodobne odhalil jeho lož, pravdepodobne cítil keď sa Johnove srdce rozbúchalo, pravdepodobne odhalil malú rezignáciu v jeho hlase.

Cromartie pozrel za Johna na niečo a prikývol. John naťahoval hlavu aby videl ďalšieho terminátora ktorý spravil krok vpred.

Strýčko Bob, uvedomil si ohromene. Terminátor pristúpil bližšie a chytil Johnove rameno.

„Kde si—?“

Terminátor zasiahol Johna silným kopom do zranenej nohy, prinútiac ho, aby zrýchlil dýchanie, oslepený od náhlej bolesti.

Terminátor s tvárou strýčka Boba, chytil znova Johnovu ruku a odtiahol ho do jeho cely, hodiac ho na podlahu. Keď sa priblížil k dverám, otočil sa a červené blikajúce oči pod tými organickými mu dali varujúci pohľad.

„Vrátim sa,“ uviedol s ťažkým prízvukom.

John počul zabuchnutie dverí a zatvorenie zámkov, ale nepohol sa.

Jeho oči zostávali zavreté, stále skúšajúc premôcť pulzujúcu bolesť v jeho nohe od energeticého kopu terminátora.

Náhle pocítil studenú ruku na čele a jemný hovoriaci hlas. „John....vzbuď sa, John.“ Spoznal okamžite hlas.

„Allison?“ jeho oči sa prudko otvorili a uvidel ju sedieť nad ním, s rukou na jeho tvári. Strach mu prebleskol mysľou. Čo tu robí? Chytili ju tiež? Zatriahol hlavou, náhle sa zamerajúc na jej tvár s novou intenzitou.

Niečo bolo odlišné. To nebola Allison. Vedel to okamžie. A cítil svoje srdce a dych upokojiť sa.

„Je čas ísť,“ povedala jemne.

Toto všetko potvrdilo, že to bolo v Johnovej mysli. Konečne to spoľahlivo vedel. „Cameron?!“

Díval sa v absolútnom šoku. Bola to ona, to bola skutočne ona. Nie Allison, Cameron! Jeho Cameron! Zameral sa na momentálne zmätenie. Čo bolo toto? Halucinácia? Vízia? Vedel, že jeho matka často videla víziu Kyle-a Reese-a, aby jej pomohol v najťažších časoch jej života, mohla sa ho dotknúť, cítiť ho, ale nikto iný ho nevidel. Myslel si že bola blázon. Teraz pochopil.

A nezáležalo na tom. Pretože to bola Cameron.

Jeho srdce poskočilo a naklonil sa dopredu, kolísajúc jej tvár vo svojich rukách a bozkávajúc ju. Bolo mu úplne jedno, či bola len nejaký výplod jeho mysle, sen alebo halucinácia. Pretože to bolo pre neho reálne. A jedinú vec, ktorú ľutoval, že nespravil skôr, keď bola skutočne nažive, keď bola skutočne s ním.

Vytrhol sa, srdce mu hlasito búšilo, cítiac že bol šťastný po dlhom čase. Cameron sa usmiala. „Milujem ťa John. Vždy budem. A vždy budem s tebou....“

„Viem,“ zašepkal, cítiac slzy v očiach. Slzy radosti. Slzy lásky.

Cameron naklonila hlavu, pre neho tak známo a jeho úsmev sa rozšíril. Je späť, je skutočne späť...je to naozaj ona. Cameronin sa ľahko usmievala, keď ho študovala. „Nezradil si ma, John.“

Zmätene sa zamračil. „Čo?“ O čom to hovorí?

„Nezradil si ma, John,“ zopakovala. „Starajúc sa o Allison.“

Srdce mu búšilo a zavrtel hlavou. „Áno, som.“

„Nie,“ trvala na svojom Cameron. „Ty nie. Rovnako ako Sarah Connor nezradila Kyle Reese-a, milovaním Charlieho Dixona. Kyle by to nepovažoval za zradu. Kyle by bol šťastný, že našla niekoho milujúceho, niekoho kto sa o ňu stará a niekoho sa postarala ona, ak by to bolo možné. Myslíš, že Kyle by chcel, aby bola Sarah sama po celý zvyšok jej života? Myslíš, že by bol taký sebec?“

John sa vydesil. Vedel odpoveď a náhle p´bojoval so slovami. „Ale....to je iné!“

„Je to tak?“ opýtala sa Cameron. „Myslíš, že by som bola taký sebec? Potrebuješ niekoho JOhn. Nemôžeš toto spraviť sám. Potrebuješ ju. Potrebuješ Allison. Môže ti pomôcť, starať sa o teba, kým sa ti nevrátim.“

Bolo to tak absurudné. Zavrel oči, dusiac plač. Bola tu Cameron, povedala mu, že je okay, ka sa stará o Allison. Pretože verila, že potrebuje niekoho, kto sa bude o neho starať, kým sa vráti sama robiť svoju prácu. Dokonca teraz, dokonca keď bola mŕtva, keď bola len vízia, stále pozerala na neho, chcela pre neho to najlepšie. A možno mala pravdu.

Jej hlas bol mäkký a jemný keď znova prehovorila. „John, je čas ísť.“

Otvoril oči a nebola pred ním, ale dvere jeho cely boli dokorán, čakajúc kým ich opustí. Dych mal v hrdle. NIekto ho pozoroval. Či to už bol boh, alebo Cameron, alebo John Henry, alebo nejaký vzdialený prístup k zámke, niekto mu pomohol.

Postavil sa na nohy a stretol ju vo dverách, vykukujúc do matnej chodby. „Kde sú všetky stráže?“

„Nepotrebujú žiadne,“ jednoducho odvetila Cameron. „Si vo väzenskej lodi Skynetu uprostred oceána. Žiadna nádej na záchranu, žiadna nádej na útek. Nie sú tu žiadne stráže.“

Vydala sa chodbou, pomalšie ako zvyčajne, tak by mohol s ňou udržovať krok, aj so zranenenou nohou. „Kam šli?“ spýtal sa John. „Loď?

„Neviem,“ odpovedala Cameron. „Je pravdepodbné, že získavajú ďalších väzňov, alebo to zober do centrály Skynetu.“

Kde je Kyle, pomyslel si John.

„Áno,“ súhlasila Cameron. „Kde je Kyle.“

Takmer ho to vyľakalo,ale pamätal si, že čokoľvek bola, či halucinácia, vízia alebo nejaký druh strážneho aniela, presne vedela čo sa deje v jeho hlave.

„Tadeto,“ povedala.

„Ako presne sa dostaneme preč?“ spýtal sa.

„Budeš musieť vyskočiť z lode a plávať,“ odpovedala.

Zaváhal. Dobe...a s narazeným kolenom. „Čo na to povieš?“

„Neplávam.,“ jednoducho pripomenula.

John prikývol a Cameron ho zaviedla do malej kontrolnej miestnosti. „Vypni siete.“ uviedla.

John sa zamračil, keď zapol spínač. „Aké siete?“

„Chytia hocikoho, kto skočí cez palubu,“ vysvetlila Cameron. „Je len jediná možnosť utiecť z tejto lode.“

Nasledoval ju späť do chodby, s jej vedením sa dostal tunelmi na vyššie poschodie. „Budeme prechádzať cez oblasť väzňov,“ začala. „Potom dorazíš na vrchnú palubu, kde môžeš utiecť.“

Vyrazil cez dvere, a zastavil sa v ohromení toho čo videl. Vojaci a civilsti bunkra Zlatá rybka naplnili miestnosť a boli v klietkach. Klietkach. Ako zvieratá.

„Toto neboli všetci...“ zašepkal, skôr sám pre seba. Oveľa viac šudí zomrelo, keď boli zajatý. Povzdychol si s úľavou, keď zbadal Jesse a Riley v dave, obed schúlené v dvoch rozličných klietkach.

Cameron stále kráčala k východu.

„Počkaj!“ vykríkol, snažiac sa ju zastaviť a otočiť. „Musíme oslobodiť väzňov.“

Ponáhľal sa ku dverám klietky, uvedomujúc si že všetky boli zamknuté. Niekoľko väžňov bolo vystrašených, keď bežal, prosili ho aby ich dostal z tade a mali ďalšiu šancu.

Ignoroval hlasy.

Cameron sa natiahla a zničila zámok, čím John prepustil zajatcov. Všetci väzni začali jasať, keď sa dostali z ich stiesneného väzenia.

„Riley!“ vykríkol John, otvárajúc dvere jej klietky. Dostala sa von, dezorientovaná a vystrašená. „Je to okey!“ to je v poriadku. „Si v bezpečí.“

Riley sa pmaly upokojila, pozerajúc okolo na ostatných väzňov, predým ako pozrela späť na neho so zmätkom v očiach. „Ako si sa dostal von?“

John sa otočil a pozrel sa okolo. „Cameron...“ Na jeho prekvapenie a smútok, nestála už vedľa neho. Nebola už viac kdekoľvek v miestnosti.

„Kto?“ opýtala sa Riley.

John Connor si až teraz uvedomil, že to bol on. Cameron spravila svoju časť. Vyslobodila ho z cely, zaviedla ho k väzňom. Teraz bola preč. „Ona je preč...“ zašepkal, s pocitom smútku v srdci.

„John, nebol tu nikto iný.“

„Ale...“ pozrel nadol, vidial zámok rozlomený napol. „Ona bola! Zlomila zámok premňa!“

„John to si bol ty,“ povedala váhavo Riley. „Len si vyrazil vpred a chytil to. Počula som, ako si bol totálne napumpovaný adrenalínom.“

John konečne pozrel sám na seba, uvidiac, že ruky sa mu trasú od vyčerpania. Jesse otvorila poklop, ktorý viedol na palubu. „Dobre, pohyb ľudia!“

John sa prinútil ju nasledovať, ale jeho myseľ stále bublala. Mala Riley pravdu? Bol to len adrenalín? Bola tu Cameron? V nejakej duchovnej forme? Anjel? Pomáhal mu? Pracujúci cez neho?

Pravdepodbne sa nikdy nedozvie pravdu.

Vyliezol po rebríku a bežal na okraj lode, pozerajúc späť za seba. Loď mala obrovskú vežu s reflektormi, ktoré teraz neboli aktivované. Bol za to vďačný. Znamenalo to, že stroje zatiaľ nehľadali. Nespostili alarm, nevedeli že utiekol.

„Kam ísť teraz?“ chcela vedieť Jesse. „Som dobrý plavec, ale pochybujem, že zvyšok by zvládol celú cestu na breh. Niektorý z nich sú zranený, a sú tu hydroboti ktorý kontrolujú tieto vody. Ísť tam je smrteľná pasca.“

Hydroboti. Trhol sebou John. Cameron ich nespomenutla. Ale povedala, že vyskočenie bol jediná možnosť na útek.

„Zostať tu je smrteľná pasca,“ odpovedal rozumne John. „Je to naša jediná šanca.“

„Pozri!“ vykríkla Riley. John nasledoval jej natiahnutú ruku, aby jej ukázal niečo, bublajúce pod vodou.

Jessene oči sa pomaly rozšírili fascináciou a nedôverou. „To je Jimmy Carter....“

„Čože?“

„Jedna z našich ponoriek.“

Vrch ponorky narušil hladinu a John sa otočil k Jesse a ostatným s úsmevom. „Myslím, že sme práve našli cestu preč.“

Jeden za druhým sa odhodlali spustiť dole do vody, kde ich niektorý z potápačov Jimmyho Cartera zachránil a priviedol na palubu ponorky.

John sa poponáhľal do nákladového priestoru, kam prišiel Jason Reynolds, ktorý bol pravdepodobne súčasťou plánovanej záchrany. Ako sa John hnal chodbou, takmer vrazil do Allison, ktorá vyzerala, akoby sa ponáhľala pozdraviť zachránených. Potlačil široký úsmev. Dúfal, že je tu.

Jeho oči sa stretli s jej v údive. „Ako?“

„Tvoja priateľka, Weaverová, povedala dôrazne. „Prišla ku mne a bola rozhodnutá udržať ťa nažive. Máš šťastie, že si stroje neuvedomili kto si.“

John sa pousmial. „Ďakujem ti.“ zovoril ticho, starajúc sa. Zrejme pochopila jeho zámer. „Prepáč,“ dodala.

Allison, vyzerala, že spoznala niečo v jeho očiach. „Videl si ju, však?“

John pomaly prikývol, dokonca sa neobťažoval zisťovať, ako to vedela. „....yeah...videl.“

„Ona je tvoj strážny anjel.“

John sa na chvíľu zamyslel. Zamýšľal sa nad týmto celý deň, ale bolo to možné? Ak terminátori nemajú dušu, môžu sa stať anjelmi? Bola Cameron ako jeho strážny anjel? Presne ako Kyle pre Sarah?

„Povedala mi.“ začal váhavo. „Povedala mi, že je to v poriadku. Je v poriadku nechať ostatných ľudí, aby sa tiež starali o ostatných. Nechcela aby som bol sám.“

„Potom si myslím, že som radšej ako to môže vyzerať,“ povedala Allison s láskavým úsmevom. „Nemyslím, že by si mal byť sám.“

Zdvihla ruku a jemne mu prešla po jeho mokrých vlasoch. „Poďme ťa osušiť.“

Nasledoval ju do útrob Jimmyho Cartera, usmievajúc sa sám pre seba. Ďakujem, Cameron.

Bol v hlbine zúfalstva. Mieste bez návratu, mieste nedávajúcemu nádej na záchranu, pretože sa to zdalo nemožné.

Nič nebolo nemožné.

Dostal ďalšiu šancu. Zázračne, prostredníctvom Weaverovej, Allison, Jasona a dokonca Cameron, keď sa zachránil z pazúrov Skynetu. Bol zachránený z pazúrov smrti a dostal ďalšiu šancu.

Ďalšiu šancu na život.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

15 Naposledy upravil: Blackdejd (7.3.2010 21:02:48)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

15. kapitola                                        Born to Save - Zrozen k Záchraně

U.S.S. Jimmy Carter

John Connor tiše seděl na ubikaci pro posádku Jimmyho Cartera, levý rukáv vyhrnutý, mrzutě zíral na čárový kód, který byl  natrvalo vypálen na jeho těle.

Mlhavě zaregistroval, že vstoupila Allison, ale sotva na ní reagoval, když se posadila vedle něj.

„Nenávidím to,“ zašeptal, hořkost a znechucení bylo znát v jeho hlase. „To… je to ostuda. Jako kdyby se mi vysmívali. Utahovali si ze mě. Jako bych byl jeden z nich.“

Allisonina tvář se zkřivila. „Johne, víš, že to není pravda.“ Neodpověděl a ona se přisunula blíž, naklánějíc k němu hlavu, takže se dívali přímo do očí. „Chceš vědět, co to znamená?“ Zeptala se pevným hlasem. „Neznamená to, že tě Skynet dostal. Znamená to, že jsi přežil. Jsi dost silný, abys přežil. Jsi dost silný k útěku. Nikdo tě nebude soudit podle té značky. Ve skutečnosti k tobě budou vojáci vzhlížet. Známená to že jsi silný, Johne.“

Stáhl si rukáv dolů, zakrývajíc nechutnou značku. „Nelíbí se mi to.“

Něžně se usmála. „Chce to nějaký čas. Byl jsi vězeň proboha. Máš právo na nějaký posttraumatický stres.“

Neodpověděl, Allison si vzala jeho dlaň do své, proplétající své prsty s jeho. „Bude to v pořádku…“

Prudce se otevřeli dveře a Jesse vstoupila do jeho pokoje, její tvář zneklidněná. „Connore, to musíš slyšet.“

John se rychle zvedl, ve spěchu ji následoval do komunikační místnosti, Ashdownův hlas se ozýval ze všech rádií… ze všech rádií na světě.

„Vše, co máme shodíme na centrálu Skynetu,“ zakončil Ashdown. „To je naše maximum, jinak zemřeme. Máme signál, potřebujeme vaši podporu a palebnou sílu. Útok začne zítra. 0400. Celosvětově.“

John sáhl po vysílačce. „Útok?“ zeptal se. „Ne, ne, musíte odložit bombardování. Centrála Skynetu je naplněna zajatci.“

„Connore?“ Ashdownův hlas byl plný zlosti, jako by čekal, že John bude jeden, kdo bude mít námitky.
„Toto je válka za přežití lidské rasy. Velení něco stojí. Myslel jsem, že tvoje matka-voják tě toto naučí.“

Johnovi prsty pevněji stiskly vysílačku. „Vy nechápete, co děláte!“ Pokud Kyle Reese zemře uvnitř centrály Skynetu, válka skončí. Stroje by vyhráli. „Hele, jen zpožděte útok!“ John prosil. „Půjdu tam sám. Dejte mi čas, dostat ty vězně odsud!“

Téměř viděl, jak Ashdown pevně kroutil hlavou. „Ne, Connore,“ řekl generál s povzdechem. „Teď není čas na hloupou záchranou misi.“

„Jsou to lidské bytosti,“ namítl rozzlobeně John. „Nebudeme útočit na ty vězně tam. Nebudu zabíjet vlastní lidi.“

Ashdown bezpochyby ztratil trpělivost. John to cítil v jeho hlase. „Nezabíjíme vlastní lidi. Tomu se říká vedlejší škody, chlapče. Oběti jsou nezbytnou součástí války. Nemohu tomu zabránit. Musím přijímat rozhodnutí vytvořená pro dobro lidstva.“

„Dobro lidstva?“ John vybuchl. „Mohl byste mě poslouchat…!“

Ashdown ho drze přerušil: „Chlapče, nemáš tušení, proti čemu stojíme.“

Já? Nemám tušení? „Ne, to ne,“ trval na svém. „Vy nechápete, co je v sázce. Ty nevíš, co příjde, co se bude muset stát, abychom tuto válku vyhráli! Jaké úkoly budou muset lidé vykonat, aby přežily!“

Ashdownův hlas byl více podrážděný, než zvědavý, když se zeptal: „o čem to mluvíš-„

„Kyle Reese je tam.“

„To je jeho osud,“ odpověděl chladně Ashdown.

John cítil hněv, který ho pálil v hrdle. „Ne, to je  náš osud! On je klíčem ke všemu! K budoucnosti, k minulosti. Bez něj stratíme vše!“

Ashdown zůstal smrtelně klidný, tvrdohlavý, neúprosný. „Zůstat do konce, Connore, to je řád. Zůstaneme do konce.“

„Pokuď to uděláme, jsme mrtví!“ John vykřikl. „My všichni jsme mrtví!“ Jeho hlas se odrážel celou komunikační komorou. Ashdown neodpověděl, jaky by na tom ještě záleželo. John věděl, že je tzv. nadřízený neustupoval. Nebylo nic, co by mohlo změnit generálovo rozhodnutí. Ashdown už neposlouchá. Šla udělat jen jedna věc.

„Jdu s nebo bez vašeho svolení, generále.“

Ashdownův chladný hlas odsekl: „Potom jste právem zbaven velení.“

To byla konečná, ozval se zvuk ukončení spojení a John hodil vysílačku zpátky na stůl, podívaje se na vojáky uvnitř Jimmyho Cartera.

Tvář Jesse byla klidná, připravená a důvěřující. „Neslyšela jsem poslední část.“ John se pousmál, ale její tvář nevykazovala známky pobavení, nebo pohrávání. Byla smrtelně vážná. „Budeme tě následovat, Connore. Půjdeme zachránit ty lidi.“

„A co bomby?“ Zeptala se Allison ustaraně. „Ashdownovi lidé zhodí ty bomby, a když se tam dostanete do pasti, jako vězni na místě, které se promění v ohnivou kouli.

„Není to hezká představa,“ zabručela Jesse.

Měla pravdu. I když, John věděl. Bylo by k ničemu, infiltrovat centrum Skynetu, pokud by odpor nezahájil útok stejně. Byl jen jeden způsob, jak to zastavit.

„Je Wisher tady?“ zeptal se náhle.

Allison se zamračila a naklonila k němu hlavu. „Billy Wisher? Myslím, že ano, proč?“

„Řekni mu, aby pohnul zadkem a co nejdříve sem přišel,“  nařídil John. „Mám pro něj práci.“
                                                                ********************
„Můžeš,“ řekl Wisher, ustupující od komunikačního zařízení. „Je to pro tebe připraveno, šéfe.“

„Co přesně budeme dělat?“ zeptala se Allison, skepticky zvedající obočí.

John zvedl vysílač. „Kontaktujeme odpor.“ Stiskl tlačítko, čekající na Billyho znamení, že je nyní John hlavním vysílačem rádiových vln, stejně jako Ashdown, když dal příkaz k zahájení útoku.

Těžce polkl. „Tady je John Connor. Pokud to posloucháte, patříte k odporu. Vím, že většina z vás mě nezná, ale možná jste o mě slyšeli. Moje matka byla Sára Connor. Byla zavřena v ústavu pro duševně choré, když se všechny snažila varovat před Apokalypsou. Snažila se jim říct o Skynetu, o strojích, o Soudném Dnu, ale oni neposlouchali. Vyprávěla o tom, jak její syn John Connor- já – vyroste a povede odpor k vítězství. O Soudném Dnu, varovala vás všechny, co příjde. Varovala vás, abyste se mohli dostat do bezpečí. Pomohla vám přežít. Teď se snažím dodělat práci, kterou začala. Práci, kterou tu pro mě nechala. Možná ste slyšeli, co mé síly doposud udělali. Zničili jsme celou továrnu na T-888. Zabrali jsme Serrano Point. Vím, co příjde, a to bude mnohem horší, než co jste kdy viděli, ale já vám můžu pomoci bojovat. Vím, jak bojovat proti těmto věcem.“

Zhluboka se nadechl, podíval se jednou na Allison, která se usmála a přikývl její jistotě. „Je mi jedno, jestli věříte, že mým osudem je vést lidstvo. To nevadí. Ale to víte. Ashdown si žádá, aby nás zničil. Hluboko uvnitř Skynet Centraly drží lidské zajatce, z jakého důvodu, to nevím. Výzkum a vývoj určitého druhu. Ale hlavní je, že jsou uvnitř centrály Skynetu lidé. Stovky, možná tisíce lidí chycených jako vězni. General Ashdown vám řekl, ať zaútočíte na centrálu Skynetu dnes. Žádám vás-“ odmlčel se, zavrtěl hlavou a přeformuloval to: „Ne, já vás prosím, abyste počkali. Nezahajujte útok, nespouštějte svoje signální zařízení. Jdu zachránit ty vězně. Pokud to ne… pokud zautočíme a zabijeme tolik nevinných životů, nejsme jiní, než Skynet. Ashdown chce, abyste bojovali jako stroje. Chce, abyste byli chladní, vypočítavě rozhodnutí. Ale my nejsme stroje- Když ztratíme naši lidskost, kdybychom ztratili pohled, že všechen život je posvátný, pak co tedy děláme? Jaký má smysl zvítězit v této válce? Proč teda nedáme na ně, když budeme jednat jako oni?“

Znova se odmlčel, aby se uklidnil. „Někdy jsou oběti nezbytné, ano. Ale ne teď. Ne, pokud by to znamenalo obětování naší lidskosti. Prosím, počkejte. Věřte mi, když říkám, ře pokud zaútočíme dnes večer, je naše lidstvo ztraceno, naše naděje do budoucna budou ztracené. Tady je John Connor. Neexistuje žádný osud, jen to, co děláme pro sebe. Musíte si teď zvolit svůj osud.“

Vypnul vysílačku a vyšel z komunikační místnosti bez dalšího slova.
                                                                ********************
U.S.S. Jimmy Carter

„Pomůžete mi?“ Zeptal se John. Weavrová stála před ním, zvěděvě naslouchajíc jak jí John vylíčil svůj plán. „Jsi stroj,“ pokračoval. „Můžeš se dostat dovnitř centrály Skynetu a vypnout vnější obranu, ne?“

Weavrová klidně přikývla. „Ano, můžu. Ale nechci.“

„Co?“ John cítil, jak mu zamrzla krev v žilách. Obrátila se nakonec na něj? Snaží se, aby se ujistila, že nemůže zachránit Kyla? Jakému účelu by to sloužilo?

„už je někdo uvnitř, kdo vám může pomoci,“ uvedla namísto.

„Uvnitř,“ John opakoval, snažící se zpracovat důsledky jejích slov. „...Špeh? Stroj?“

„Samozřejmě, že stroj,“ odpověděla Weavrová. „Bylo by dost těžké mít nějaký jiný druh špióna uvnitř centrály Skynetu, že? Ale moje pomoc není jediná, kterou potřebujete. Jak chceš dostat vězně ven?“

John zaváhal. „Myslel jsem, že bychom s nimi odletěli, ale nemáme letectvo… ale Ashdown má. Mohu-li někoho v jeho řadách přesvědčit…“ Oči  zamyšlené, tvořily plán. „Možná mě neposlechne, ale myslím, že vím, kdo bude poslouchat.“

Bez plýtvání další minutou, John Connor seběhl do tunelů Jimmyho Cartera, našel Jesse v řídícím středisku, mluvící s velitelem lodi.

„Jesse, musíš pro mě něco udělat,“ začal John. „Dietze je v sídle Ashdowna. Chci si sním promluvit, zeptat se ho, jestli nemůže poslat Ashdownovy letecké síly.“

„Co?“ Jesse vypadala překvapeně. „Myslíš si, že mě bude poslouchat?“

„Byla jsi jeho velitelem ve zlaté rybce,“ odpověděl John. „Respektuje tě. Pokuď ho někdo může dostat zpátky na cestu, jsi to ty. A já ho potřebuju, abych dostal tým pilotů, kteří budou moci přiletět vrtulníky do centrály Skynetu.“

„Co, když to neudělá?“

John pomalu zavrtěl hlavou. Není jiná možnost. „Udělá to. Protože když osvobodím ty vězně, potřebujeme rychlý transport ven.“

„Ani nevíme, jestli tě lidé v rádiu poslouchali,“ Jesse protestovala. „Já ani nevím, jak chceš naplánovat tak velkou záchranou operaci. Teď chceš leteckou podporu… Connore, nemůžeme létat kdekoli v blízkosti centrály Skynetu… obrených systému-„

„-Bude vypnutý,“ dokončil John hladce. „Takhle tam vstoupíme.“

Jesse zkřížila ruce. „Jak jsi je vypnul?“

John na zlomek vteřiny zaváhal. „Přítel.“

Nedal čas Jesse klást další otázky. „Jen se ujistěte, že tam Dietze dostane ty vrtulníky.“

Jimmy Carter brzy přijel k pobřeží a John se připravil jít ven sám zachránit vězně.

„A co zbytek vojáků?“ Zeptala se Allison. „Budou ti chtít pomoci. Speciálně Derek. Kyle je konec konců jeho bratr.“

„Vím,“ John souhlasil. „Ale toto je infiltrační mise. Musím jít sám. Musíš jim to vysvětlit.“

Allison ho pevně objala. „Jen se bezpečně vrať zpátky, ano?“

John se na ni uličnicky usmál. „Any, ano, Generále.“

Usmála se a když se otočil k odchodu, volala za ním. „Co mám říct zbytku tvých mužů, když zjistí, že chybíš?“

Úsmě se pomalu rozšířil po celé Johnově tváři.

„Budu zpátky.“
                                                                ********************
Velitelská ponorka odporu

Hluboko pod vodou, generál Ashdown pokynul svým technikům. „Zapněte signál. Přikažte odporu zahájit útok.“

„ehm, pane,“ začal technik, váhavě, stahující jedno sluchátko dolů. „Vyčkávají.“

Šok vybuchl v obličeji Ashdowna. Čekají? Co si to sakra mysl? „Cože? Co se stalo?“

„John Connor to udělal,“ odpověděl nervózně technik. „Dostal se na naěe linky a rozeslal univerzální rádiový přenos žádající aby bunkry vyčkali. Musel mít sakra řečí. Žádný z nich nereaguje na naše příkazy. Nezaútočí, dokud jim to on neřekne.“

Ashdown se odvrátil od technika, pěsti sevřené ve vzteku. Když vyslovil to jedno slovo, vztekle vyplivl prokletí.

„Connor…“
                                                                ********************
Centrála Skynetu

John Connor tomu stále nemohl uvěřit, jak to bylo neskutečné. Byl uvnitř sídla Skynetu a žádný ze strojů Skynetu to nevěděl, díky terminátorským špiónům Weavrové, kteří deaktivovali vnější obranné systémy a nějak držet ostatní stráže Terminátorů dále od jeho lokace.

V jednu chvíli málem narazil na hlídajícího Terminátora, ten ale šel jinam, a on se rozhodl, že to musí být jeden ze špiónů.

Děkuji ti, Weavrová, pomyslel si s úlevou.

Jakmile byl uvnitř centrály Skynetu sám, netrvalo mu dlouho najít vězení. Zpočátku udivil nad nedostatkem stráží, pak si připoměl, že byl sám uvnitř Skynetu. Nepotřebovali stráže. Byl pravděpodobně prvním člověkem, který vůbec dobrovolně vstoupil.

Všichni vězni brečeli, nebo divoce křičeli ve svých buňkách. John stiskl několik kláves na počítači a vrata věznice se otevřela, stovky vězňů se tryskem hnali za svobodou. John marně hledal v davu Kyle Reese.

Nebyl mezi těmito vězni.

Ustaraný, John následoval dav k několika vrtulníkům, čekajících, aby je odvezli do bezpečí. Dietze musel projít.

„Začíná tu být horko, Connore,“ jeden pilot křičel z kokpitu vrtulníku. „Máme příchozí Aerostaty a vosy. Museli vydat nějaký tichý poplach.“

John zaváhal a podíval se zpátky k továrně. Ne, ujistil sám sebe. Kyle nemůže být mrtvý, musel být někde tam. „Nemohu odejít bez Kyla. Dostaňte je ven. Najdeme jinou cestu.“

Pilot pochopeně přikývl a zvedl vrtulník do vzduchu. John běžel zpátky davem. Musel najít něco uvnitř Skynetu, čím by mohl odletět.

„Hej!“ Vykřikl do davu lidí. „Potřebuju pilota!“

Slyšel, jak uctivě šeptaly v chaosu nástupů do vrtulníků odporu. „John Connor potřebuje pilota…“

Mladá žena vykročila, oči ocelově pevné. „Connore! Tady. Blair Williams. Jsem nejlepší, kterého jste dostal.“

John rychle přikývl a ukázal do zařízení. „Pojď se mnou.“

Běželi zpět do zařízení, Blair ho vedla klikatými tunely do další velké místnosti, tentokrát s helikoptérou uvnitř. Vrtulník Skynetu.

„Viděla jsem ho, jak přilétal,“ vysvětlila.

„Nastartujte tu věc,“ nařídil John. „Vypoj připojení ke Skynetu, takže to budem moci použít k letu odsud.“

„Máš to, Connore,“ odpověděla Blair. Ukázala chodbou. „Slyšela jsem, jak několik vězňů mluví o tom, jak drží důležité osoby zajaté ve velké části tam dole mnoho samostatných buněk.“

John přikývl a Blair šla přeprogramovat helikoptéru. John běžel chodbou, zjišťující, že se Blair zmínila a nabourala se do počítačového panelu, aby to otevřela.

Dveře jedné buňky se otevřeli a John si skoro oddechl, když viděl Kyle Reese klopýtat ven.

„Kyle!“ vykřikl. Kyle se podíval na něj, ale neusmíval se. Ve skutečnosi, jen zíral, jako by se díval rovně skrz Johna. Nebo do něj.

Pak Kyle zacukal rty do úsměvu a zvedl ruku nahoru. Když John uviděl, jak se kůže vlnila ve stříbro, lidská ruka se pak proměnila v nějaký druh elektrické zbraně.

Terminátor!

John se sklonil, když energetický paprsek odstřelil kus betonu z kameného pilíře nad hlavou. Schoval se za roh, jeho tep bušil míly za minutu. Co je to za věc?

Někdo ho chytil za rameno a když John vzhlédl uviděl Kyla Reese. Skutečného Kyla reese. „Pojď se mnou, jestli chceš žít!“ Kyle vykřikl, vytáhl Johna na nohy.

John ho rychle následoval, když se podíval se na Terminátora, Kylova forma pomalu mizela do jakési bizarní vnitřní kostry, kterou nikdy předtím neviděl. Pak, téměř okamžitě se stříbrný kov zavlnil a odhalil krásnou postavu blondýnky v červené kombinéze s vlasy, přitáhlými do drdolu na hlavě… John byl šokován pohledem a rychle pozvedl plazmovou pušku, střelil přímo do žaludku. Výbuch ji srazil na záda, ale dobře věděl, že jí to nezastavilo.

Začal sprintovat chodbou za Kylem. „Co to je?“

„Není to tak docela jisté,“ odpověděl Kyle, když utíkali.“ Ale je to ještě horší, než jsi říkal. Když jsem se sem dostal, prošel jsem spoustou počítačů a továren a spoustu vězňů o tom mluvilo. Je to prototyp jednotky nazývající se jako T-X. Skynet v současné době zřejmě nemá dostatek tekutého kovu na masovou produkci, může vytvořit jen jeden opravdový model T-X, i když stále vyrábí nové endoskeletony.“

„Musíme tohle místo zničit, než ich Skynet dokáže shromáždit více,“ řekl John rychle.

Světla najednou zhasla, takže byli v naprosté tmě. „Musíme se odsud dostat,“ Kyle zašeptal.

„Před nám je vrtulník Skynetu,“ John oddechoval. „Čeká tam na nás pilot.“

Dosáhli hangáru Skynetu a Blair vystrčila hlavu z vrtulníku ven, dívající se zmateně a nervózně. „Connore? Co se děje? Kdo vypl světla?“

Než mohl odpovědět, něco zasyčelo nad temenem hlavy a John se mimoděk přikrčil, otočil se aby viděl jak se T-X rychle blíží, dobíjející zbraň ve své ruce. „leť!“ křikl, v panice, když on a Kyle skočili do vrtulníku Skynetu.

Blair zapnula motor, ale T-X je doběhl první. Vrazila ruku do okna vrtulníku, sáhla po Blair, která se posunula na její místo, kňučela, když jí prsty T-X skoro přejeli po krku. Stroj vrazil ruku do kontrolního panelu helikoptéry, elektrické jiskry začali odlétat a motor se zastavil.

John se rozběhl a vyskočil z vrtulníku, tvrdě přistál na jeho ještě nedoléčené koleno. T-X se obrátil ke zvuku a začal ho sledovat.

„Běžte!“ John vykřikl na Kyla Blair. „Vypadněte!“   

Kyle neústupně zavrtěl hlavou. „Ne, nenecháme tě jako návnadu!“

„Jsem jediný, kdo může!“ John rychle odsekl. „Já jsem ten, kterého chce!“ T-X se blížil a John se otočil a vyrazil tmavou chodbou a doufal, že se Kyle a Blair mohli dostat do bezpečí.

Nedoběhl daleko potemělým tunelem, když na něčem na podlaze uklouznul a tvrdě přistál na něčem kulatém a hladkém. Světla na okamžik zablikala a John viděl, že je to lebka… lebka Terminátora, ale ne ta, co viděl předtím. Tohle bylo něco jiného. Více Aerodynamičtější, úplně jiného.Stejnou lebku viděl, když se T-X změnilo z Kyla na blondýnku. Byla to lebka T-X. Narazil na továrnu T-X.

Slyšel, jak se pomalu metodické kroky blížily a vydrápal se na nohy, dostával se dále do továrny, narazil do stolu a shodil pár malých předmětů, které se rozzvučely na podlaze.

Trhl sebou, protože věděl, že zvuk by mohl určit jeho přesnou polohu. Světlo náhle znova zablesklo a John se otočil k běhu, když uviděl T-X stojící vedle něj.

Silná rána ho poslala přes místnost, narazil do jiné tabulky kovových dílů. Jeho hlava prudce narazila dozadu a ucítil v ústech krev. Šáhl si rukou na hlavu a uvědomil si, že z ní taky krvácí z nárazu.

T-X se plížil blíž, dřepl si vedle Johna a natáhl se pro něj. On se kroutil a snažil se od ní dostat dál, ale přitiskl se ke zdi, neměl kam jít, kam utéct. Prsty ho ale nechytla pod krkem nebo za paži. Dotkla se jeho čela, stáhla ruku a hleděla na krev, která byla nyní na prstech.

Pak udělala něco, co se Johnovi znechutilo, obrátil se mu žaludek. Zvedla prst k ústům a olízla ho. Skvěle, pomyslel si znechuceně John. Teďka začal Skynet dělat Terminátory-upíry.

Naklonila hlavu, vypadala, že něco studuje, a najednou si uvědomil, že to byl krevní test, co ověřoval jeho totožnost. T-X zřejmě dostal odpověď, protože vstala, usmála se podivně lidským způsobem.

„Identifikovaný předmět: John Connor.“

„Proč?“ dusil se, plival z plných úst krev ven. „Proč pořád lovíte mě?“

„Protože jste John Connor,“ odpověděl T-X. „Vůdce lidského odboje. Ty jsi hrozbou pro Skynet.“

John zavrtěl hlavou. „Ale Ashdown stojí v čele odporu… já jsem nic.“

T-X pohodila hlavou. „Podívej se kolem sebe, Connore. Kdo vede tuto misi? Kdo má odvahu udělat nemožné… a dokáže to? Či příkazy následuje Odpor? Kdo jim řekl, aby se stáhli? Kdo sedí ve své ponorce v domění, že je v bezpečí, vysílá signál, který sledujeme?“

„Signál,“ zamumlal John, zakašlal slabě. Ashdown se sám prozradil, vysílal signál, o kterém si myslel, že vypne stroje. Místo toho, John měl pravdu. Skynete nebyl zranitelný. Byl to trik, trik, takže Skynet je může vystopovat, najít a zničit celý odpor v jednom záběru.

„Ashdown je zanedbatelný,“ T-X přidal.“Ty, John Connor, ty jsi vůdcem lidstva. Ať už si to uvědomuješ, nebo ne.“

Napřímila se a proměnila svoji ruku v motorovou pilu. A John Connor už neměl sílu k pohybu. Neexistoval způsob, jak by teď mohl uniknout.

Je mi to líto, Cameron, pomyslel si zoufale. Lituju, že jsem nemohl vydržet pro tebe.

Cameronin hlas mu odpověděl slovy, která pronesla už dávno.Někteří lidé se nikdy nevzdají. Někteří lidé budou vždycky bojovat.¨

John adrenalin začal pumpovat a psychicky se proklínal za to, že se chtěl vzdát. To bylo to, co udělal.
Musel přežít… To není můj čas!

Za sebou nahmatal a uchopil dlouhou ocelovou tyč, otočil ji kolem sebe a vykřikl. Kovová tyč narazila do tváře
T-X sotva ji zmátla. Udělal to znova se stejným efektem. V tomto bodě se zřejmě bavila nad jeho posledním zoufalým pokusem. Adrenalinovým bušením, John otočil kopí tak, jak jen dokázal. Dopadla na její hlavu a způsobila, že se otočila o celých 360° kolem krku. Jakmile byla hlava zpátky na svém místě, prostě se usmála a naklonila hlavu na něj.

John se přesunul, kymácel se na stranu a postavil se na nohy. T-X se na něj vrhl minul jeho nataženou nohu o pouhých pár centimetrů. Svojí setrvačností spadla na zem. John se odtáhl pryč, spěchal hlouběji do továrny v zoufalé naději, že najde cestu ven.

Místo toho, se dostal do slepé uličky.

John skoro přestal dýchat. Ne! Musí existovat způsob!

Otočil se za sebe, T-X se pomalu blížil, ruka stále předla a vrněla hrozivě. John zády ke zdi, se zoufale snažil udržet prostor mezi ním a smrtící Terminátorskou jednotkou.

Co teď, Cameron?

Její klidný hlas odpověděl.někdy je příjemné mít pomoc.

Než se stačil zamyslet nad tím, co tím myslí, Něco stříbrného a ostrého projelo skrz hrudník T-X, prorazilo to její palivový článek. Jiný kovový hrot prošel hlavou, našel čip i tam a zničil ho.

T-X spadl na zem a John se díval na klidnou, nehybnou tvář Catherine Weavrové.

Nikdy v životě jí neviděl radši.

„Johne Connore,“ uvedla. „Je nerozumné, abys ty sám potřeboval záchranu.“

Zasténal, snažící se postavit na nohy. „Jo, špatný John Connor,“zavrčel. „Budu se snažit příště bojovat víc.“

Posadil se a díval se kolem sebe na stoly s částmi, které jsou nyní vidět, protože se světla opět zpla.

„Co to je?“ Zeptal se a zvedl malý obdelníkový objekt.

„Jaderný palivový článek,“ odpověděla Weavrová.

John stuhl s rukou kolem něj.

„Je studený,“ zašeptal, když jeho prsty přišly do kontaktu s jejím palivovým článkem. Jeho dech se zrychlil. „To je dobře, že?

Cameron nekývla, jen odpověděla: „Ano.“ Zůstala nehybná, stejně jako on zůstal nehybný na ní, jeho srdce bilo tak rychle, byl si jistý, že mohl slyšet dunění kolem své hrudi.

„To je dobré,“ pokračovala, její hlas byl tichý a něžný. „To je perfektní.“

Těžce polkl, posunul se k ní blíž způsobem, který přinesl její obličej pár centimetrů blíž k ní.
Jejich oči se setkaly, její oči se dívali do jeho s nepopíratelnou něhou a láskou.

„Johne… je čas jí.“

„Johne!“ Weavrová opakovala, tentokrát prudčeji. „Je čas jít.“     

John si narychlo snažil vyčistit mysl, umístil palivový článek zpátky na stůl. „Počkej…“ uvědomil si.“Mohu vyhodit tohle místo s pomocí tohoto…“

Umlkl a začal drátem spojovat články do provizorní výbušniny, udělal z nich spoušť
Neviděl, jak se Weavrová pomalu usmívala, šťastná, že udělal pokrok, začínal myslet na věci na vlastní pěst.

Učil se.
                                                                ********************
Velitelská ponorka odporu

„Střela Skynetu se rychle přibližuje!“

Ashdown vyskočil ze sedadla, oči v šoku nevěřícně vytřeštěné. „Co? Jak nás mohli najít?“

Slova mu odešla z úst, věděl už odpověď. Technik se díval na něj, v očích mu už nedůvěřoval a nerespektoval ho jako svého vůdce. Místo toho, jeho obličej byl naštvaný a obviňující.“Jak? Protože John Connor měl pravdu. Skynet není zranitelný. Byli jsme oklamání. Pomocí signálu nás sledovali.“

„Dopad rakety za patnáct sekund!“

Ashdownovi oči se zavřely žalem. Velmi nerad to přiznával, John Connor zachránil lidskou rasu před vyhynutím. Pouze Ashdown vysílal signál, ne celý odpor, jak chtěl Skynet.Pouze Ashdown byl zabit za svoji pošetilost.

Poslední myšlenka předtím, než střela zasáhla ponorku byla na Johna Connora, jak měl celou dobu pravdu.
                                                                ********************
Centrála Skynetu

Přístavní hangár

„Zůstali jsme tu trčet,“ řekla Blair ostře když se John přiblížil. „To, co rozbilo ovládání.“ John se za sebe podíval jednou, už věděl, že Weavrová znova zmizela.

Měkký dusot vrtulí způsobil, že se všichni tři podívali nahoru, zpozorovali další helikoptéru pomalu klesat na přistání v hangáru Skynetu.

Derek Reese vyskočil a sevřel ho v těsném obětí. John cítil srdečný úsměv na jeho tváři při bratrovském shledání. Blair šla rovnou do kokpitu a John nastoupil vedle ní, následovali je Derek s Kylem.

Jakmile byli v bezpečné vzdálenosti, John stiskl prstem spoušť, která spustila palivové články, otočil se a viděl centrálu Skynet okamžitě zmizet v obrovském výbuchu jaderného požáru, hřib se kroutil k obloze a celou ji zakryl.

Mohl si jen představovat, jaké by to bylo vidět toto na Soudný Den, výbuchy tisíckrát větší, vyskytující se na celém světě, smrt miliónů lidí v rozpětí jedné sekundy.

„Kam to bude, Connore?“ Zeptala se Blair.

John odtrhl oči od destruktivní scény. „Serrano Point,“ řekl jí.

Zbytek letu byl klid…, než přiletěli do Serrana, kde Dietzovo ukradené letectvo už dosedlo. Všichni vězni a vojáci hlasitě zajásali, když John vstoupil do bunkru, jejich ohlušující řev z vítězství téměř úplně přehlušily všechny ostatní zvuky úplně.

Dietze k němu přistoupil a vypadal rozpačitě a provinile, ale také omluvně. „Promiň, Connore,“ řekl rebelský voják tiše. „Nikdy bych neodešel následovat Ashdowna.“

Několik dalších Johnových bývalých vojáků, ti, kteří změnili loajalitu, důrazně kývla, bezvýhradně souhlasila s tvrzením Dietze.

John přikývl, uklidňujícím úsměvem. „Odpouštím ti. Vám všem.“

„Hej. Generál…“

přes jásot davu, John sotva slyšel tichý hlas za ním, když si nevědomky uvědomil, že ho poslouchá. Allison mu přišla vstříc a objala ho.

Zazubil se hravě. „Říkal jsem ti, že se vrátím.“

Usmála se a vesele se rozhlížela v davu lidí. „Všichni naši vojáci se hned vrátili,“ uvedla. „A zbytek čeká na tvoje rozkazy.“

Naklonil obočí. „zbytek?“

Allison se usmála, vzala ho kolem ramen a vedla ho k vysílačce. „zbytek odporu,“ vysvětlila vzrušeně. „Ty, které Ashdown vedl. Čekají. Čekají na tebe.“

John se pomalu posadil na sedadlo, mítně šokován. Netušil, že by to bylo možné. Slova Weavrové měli pravdu ještě v něčem. Byl vůdcem LA odporu, ale teď si právě získal důvěru po celém světě, globální odpor.

Nyní se John Connor opravdu stal vůdcem.

Zvedl vysílačku, dal si ji ke rtům a stiskl tlačítko.

„Tady je John Connor, pokud tohle posloucháte, patříte k odporu…“ 

_______________
Dokončeno  mrgreen

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

16 Naposledy upravil: merlin131 (8.3.2010 02:50:51)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

16. kapitola                                        Born to Kill - Zrodený k zabitiu


Tábor Connor

John Connor ležal na chrbte, tesne mimo tábora Connor, dívajúc sa na mesačné nebol

Allison sa zľahka pohla vedľa neho. „Nevidela som hviezdy.....dlho.“

Netušil že to bolo možné v tejto vojnou spustošenej budúcnosti. Pozorovať hviezdy pod holým nebom. V skutočnosti, len jediný dôvod, prečo to bolo bezpečné, bol posledný vynález Billyho Wishera. Nejaký druh pozemnej míny, ktorá mala magnetický spínač. Ľudia mohli chodiť po nej bez problémov....ale ak prišiel s ňou do kontaktu nejaký kov....

Boom.

Zriadili míny okolo tábora Connor, Serrano Pointu a niekoľkých ostatných väčších bunkrov. Nefungovalo to na HK-čka, ale ti bolo ľahké vidieť a počuť prichádzať.

Vo všetkej skutočnosti, boli v bezpečí. Alebo v takom bezpečí, v akom mohli byť.

John si dovolil malý úsmev keď sa díval na nebo. „Pozri. Môžeš vidieť súhvezdia.“

„Čo?“

„Pozri....“ ukázal priamo nad nich, sledujúc obrysi prstami. „Veľký voz, vyzerá to ako obria lyžica.“

„Nevidím....oh, myslím že áno.“ počul jej potláčaný smiech.

„Čo je tak zábavné?“

Potriasla hlavou s úsmevom. „Len...vidíš všetky tvary a veci ale...“ jej hlas zmäkol, keď sa zadívala späť na oblohu. „Ja len vidím hviezdy a krásu, ktorú obsahujú sami.“ Dobromyseľne sa znova zasmiala, poukazujúc na zoskupenie hviezd blízko veľkého voza. „Teraz mi povedz, že niečo vyzerá ako medveď.“

Pozrel nahor. V skutočnosti, bo bolo súhvezdie veľkej medvedice. Uškrnul sa. „Ehm...ako si to vedela?“

„Naozaj?“ vybuchla smiechom. „Kto prišiel s týmito vecami?“

Zaškeril sa. „No tak. Musíš si pamätať na niečo z toho, je to v každej vedeckej učebnici na každej škole a ....“ Jej úsmev sa vytratil a náhle si spomenula na chmúrnu realitu. Samozrejme, nepamätá si nič. Nikdy nebola v škole. Skutočne nikdy nebola súčasťou sveta, ktorý poznal.

Zovrel pery a zažmurka. „Prepáč.“

„To nie je možné, „povedala ticho. „Ako mi môže chýbať niečo, čo som nikdy nezažila?“

Otočil hlavu, pozrel sa na ňu a ich tváre sa takmer dotýkali. „Máš pravdu...“ zašepkal. „Sú to len hviezdy....“

Videl jej úsmev, ako odpoveď, jej oči sa pozerali na neho. „Toto si vždy budem pamätať,“ povedala ticho.

Začal sa presúvať bližšie k jej tvári a ona zavrela oči. S náhlym treskom sa otvorili dvere bunkra a John chytil plazmovú zbraň ktorá mu ležala po boku.

Jason stál v dverách, vyzerajúc previnilo a trápne. „Oh...prerušil som niečo?“

John sa zamračil a Allison sa postavila na nohy, streliac po Jasnovi nahnevaným pohľadom. „Áno,“ odsekla.

Jason pokrčil ramenami. „Moja chyba. Ale prišiel som vám povedať, že sme pripravený na odchod.“

John okamžite s prekvapením vstal. „Ísť? Počkať, ísť kam?“

Allison sa otočila k nemu. „Idem s Jasonovou jednotkou a lekárskymi zásobami do skladu č.32.“

Na chvíľu si nebol istý, čo povedať. „Prečo si mi to nepovedala? Idem s tebou.“

„John...berieš si bojových pilotov na zajtra, pamätáš?“ poukázala Allison. „Ako odpoveď na volanie o pomoc, od kardinála?“

Pokrčil ramenami. Včera Sidney Fieldsová volala Serrano Point, so žiadosťou o pomoc pre bunker kardinál. Zrejme niektoré HK-čka a aerostaty hliadkovali nebezpečne blízko ich bunkra a ona žiadala Johnovo novo nadobudnuté letectvo, aby ich vytlačilo, predtým ako nájdu ľudí. Automaticky sa ozval aby viedol útok.

„Yeah,“ protestoval. „Ale nemôžem—„

„Potrebujú ťa,“ trvala na svojom Allison. „Viac ako potrebujeme my. Toto je len dodávka medicínskych zásob.“

Zaváhal. Prečo mal taký divný pocit ohľadom tohto? Bolo to len preto, že ju nechcel ohroziť? Teraz keď si konečne pripustil ako sa cíti? „Prajem si, aby si nechcela ísť?“ zamrmlal. „Nie je to bezpečné.“

Nežne sa usmiala. „John....sme uprostred vojny. Nikto nie je v bezpečí.“

Odfrkol si, jej slová mu pripomenuli niečo, čo mu vnieslo do tváre úsmev.

Naklonila hlavu. „Čo?“

„Nič, len, že moja matka to vravievala celý čas.“

„Mala pravdu,“ súhlasila Allison. „Idem len preto, že mám základné medicínske znalosti za roky, čo som bola s Lauren a Sydney. Musím ísť. Nie je to nič komplikované. Budem v poriadku.“

John mlčal a ona chytila jeho ruku. „Nechcela som aby to vyzeralo že mäkneš,“ podotkla rozumne. Mala pravdu, vedel. Jedna zdravotnícka zásielka nemôže byť problém. Chytil ju za ruku, prstami prejdúc po náramku, po tom, ktorý jej dal aby mala prístup do zabezpečeného tábora Connor.

Usmiala sa neho. „Neboj sa. Učila som sa od najlepšieho. Vrátim sa.“

Jason pozrel medzi nich, pozerajúc na zem, keď ležali, a keď vstali, pozeral na nebo. „Čo tu vy dvaja vlastne robíte?“

Johna a Allison si vymenili pohľad a v Allisoniných očiach zablískalo, keď odpovedala. „Pozeráme na hviezdy.“ Venovala Johnovi úsmev predtým ako dodala. „Musíme si to niekedy zovakovať, generál.“

Usmial sa, očami ju sledujúc ako zamierila k dverám bunkra.

A potom odišla.

************
Serrano Point
Hangár

Blair Williams-ová zasalutovala, keď John prešiel okolo nej. Odkedy priletela s ním do bezpečia z centrály Skynetu, bola lojálnou časťou jeho vzdušných síl a jeden z najlepších pilotov, akých videl.

Čo bolo dobré.

Pretože John Connor musel riadiť auto, už keď mu bolo dvanásť, ale nikdy neletel lietadlom.

Minulý týždeň mal svoj prvý testovací let. Blair mu slúžila ako osobný tréner a ko-pilot, kým sa učil základné ovládanie. Zložila mu komplimenty na jeho schopnosti a rýchle reflexy a nakoniec navrhla, aby zostal s posádkou helikoptér. Usúdil, že by sa tak malo stať. Nešiel na túto misiu kvôli svojim skúsenostiam s lietaním. Šiel na ňu pre svoju schopnosť viesť.

Pretože bol John Connor.

„Pripravený, šéfe?“ opýtala sa Blair, keď sa šplhala do kokpitu jej A-10-tky.

„Pripravený ako vždy,“ zamrmlal späť John, šplhajúc sa do prvej helikoptéry.

Bol v prvej helikoptére. Druhá zostala mimo, ako záloha a mali byť sprevádzaný štyrmi A-10-tkami pilotovanými Blair, Kyle-om a dvoma ďalšími bojovníkmi odporu.

Prilietajúc na scénu, John okamžite spozoroval Lovca-zabijaka, lietadlo Skynetu, práve strieľajúce plazmové výbuch na pozíciu bunkra kardinál. „Sakra!“ zaklial. „Našlo ich to.“

„Osy!“ vykríkla Blair. John chytil guľomet helikoptéry, natočil ho k aerostatom, lietajúcim prieskumným jednotkám Skynetu. Vzdušní boj upozornil HK, ktorý sa otočil preč od bunkra, a začal prenasledovať a strieľať na A-10-tky. Stroje zatiaľ nemali pozemné posily, takže John poslal svojho pilota helikoptéry k zadnému vchodu do bunkra kardinál.

Dvere sa rozleteli a dav ľudí sa vyhrnul von, lezúc naliehavo do vrtuľníka. Johnov pilot Warren začal vzlietavať, ale John ho zastavil.

„Počkať!“ rozkázal, rozhliadnuc sa okolo. „To nie sú všetci...“ kde je Lauren a Sydney? Sú stále vo vnútri. Ani by nepripustil aby boli mŕtve.

Warren zavrtel hlavou. Musíme sa pohnúť, Connor! To HK....“

John skočil niekoľko stôp z vrtuľníka, tvrdo pristanúc a postavil sa na nohy, volajúc späť, „Choď! Pôjdem ďalším vrtuľníkom.“

Vbehol do bunkra, počujúc Kyle-ov naliehavý hlas v náhlavnej súprave. „Rakety vypustené! John, neviem koľko škôd môžeme spraviť tejto veci. Musíš okamžite dostať tých ľudí von!“

„Pracuje sa na tom,“ odpovedal podráždene John.

Robil si cestu cez bunker, vyhýbajúc sa niekoľko krát explóziám, ktoré zhadzovali trosky zo stropu.

Nie ďaleko od vchodu našiel Lauren a Sydney, sediace na podlahe a skúšajúce pomôcť mladému mužovi, ktorý si zvieral nohu a stonal.

„John,“ povedala Lauren, a v hlase jej odľahlo.

„Čo sa stalo?“ spýtal sa John, krčiac sa vedľa zraneného mladého muža.

„Výbuch HK-čka zasiahol budovu,“ vysvetlila Laruen, keď dokončila dlahu na mužovej nohe. „Na jeho nohu spadol obrovský kus betónu zo stropu. Je zlomená.“

„Aké je tvoje meno, vojak?“ spýtal sa John.

„Chris Garvin.“

John pozrel popod ruku na Garvina, „Správne, Chris. Dostaneme sa odtiaľto.“ On a Lauren ho vzali, každý z jednej strany a pomohli mu prekrivkať k dverám.

John počul Kyle-ov triumfálny hlas prísť cez jeho slúchadlá ešte raz. „Zasiali sme HK! Vyradili sme mu motor!“

John si dovolil úsmev a vykročil z bunkra. Jeho záchranná helikoptéra teraz stúpala vyššie k oblohe a John sa chystal ohlásiť do rádia, keď odnikiaľ prišiel plazmový výbuch. Helikoptéra vybuchla v spŕške iskier a ohňa.

„Zberač!“ počul Blairine varovanie cez vysielačku a keď sa otočil uvidel obrovského monštruózneho terminátora poslať ďalšie dva plazmové strely na helikoptéru. Vyschlo mu v ústach. Vidiac znova zberač mu privodilo veľmi nepríjemné spomienky.

Tiež si zapamätal, čo bolo v jeho arzenále.

„K zemi!“ zasyčal. „Nedovoľte mu aby nás uvidel!“ Napoly sa plazili okolo zadnej časti bunkra, držiac sa nízko pri zemi, aby zabránili zberaču zbadať ich.

Garvinove oči sa rozšírili zmesou strachu a bolesti. „Čo je to za vec? Je to pekelne obrovské!“

„Sklapni a pohyb, Garvin,“ rozkázal John. „Ak nás to zbadá, skončili sme,“ Ak ich nevezme zberať, moto-terminátori, ktorý ho sprevádzajú, by to mohli spraviť.

Uvidel ďalší svetelný záblesk a počul pridusený výkrik cez slúchadlo a s hrôzou sledoval ako jedna z A-10tok spadla v ohnivom výbuchu.

„Do údolia,“ rozkázal John malej skupine, Zavolal záložnej helikoptére, ktorá stále čakala niekde mimo dohľad na jeho príkaz. „Dobkin!“ začal, „Potrebujeme ťa, aby si nás vyzdvihol. Udržuj sa nízko v doline. Máme tu zberač.“

„Rozumiem, Connor,“ odpovedal rázne Dobkin.

Zberač vystrelil ďalšiu plazmovú ranu, tento výbuch sa stretol s druhou A-10-tkou. Bojové lietadlo vybuchlo, posielajúc kusy črepín do krídla Blairinej A-10-tky, a vytrhnúc kus ocele.

„Nemôžem to udržať!“ vykríkla Blair.

„Katapultuj sa!“ rozkázal Kyle. „Teraz!“

John bezmocne sledoval ďalšiu plazmovú strelu, ako sa stretla s Blairinou A-10-tkou. „Kyle!“ vykríkol John. „Katapultovala sa? Katapultovala sa včas?“

„Áno,“ Kyle-ov hlas bol cítiť úľavou. „Je v poriadku. Budem hrať návnadu s touto vecou minútu. To dá Dobkinovi dosť času, dostať vás všetkých do bezpečia.“

John nenávidel, že Kyle ohrozil sám seba pre nich, ale neskúšal protestovať. Kyle sa teraz potreboval sústrediť.

Len o niekoľko sekúnd neskôr, priletel údolím Dobkin, letiac teraz pod radarom. John pomohol Garvinovi vyšplhať sa do helikoptéry, predtým ako sa on a sestry Fieldsové dostali na palubu, a vydali sa späť domov.

Akonáhle boli mimo dosahu zberača, John prehovoril do slúchadiel. „Kyle, stiahni sa!“ prikázal. „Vypadni odtiaľto!“

John videl Kylove lietadlo otočiť sa na bok, tesne vyhnúc sa plazmovému výbuchu zberača, keď jeho otec začal odlietať preč, konečne mimo dosah zberača.

John sa oprel do sedačky a zavrel v žiali oči. „Nemali dobrý deň....“

Priviedol sedem ľudí na záchranu bunkra napleného minimálne dvadsiatimi vojakmi. Skoro tridsať ľudí bolo zapojených do tejto bitky.

Len šesť sa vrátilo živých.

***********
Serrano Point

Derrek ich stretol v hangári, keď helikoptéra a osamelá A-10-tka pristáli. John pomohol Garinovi vyliezť z vrtuľníka, pozorujúc kútikom oka Derekovu tvár prezrádzajúcu zmätok. „Čo sa deje? Kde sú všetci zachránený?“

John pozrel na svojho strýka. „My sme zachránený.“

Nemohol zostať a vidieť Derekovu reakciu.

Namiesto toho sa pohol, pomáhajúc Garvinovi do zdravotníckeho krídla, kde Lauren a Sydney chceli pracovať na jeho zlomenej nohe. Keď vyšiel von, našiel Kyle-a stále v hangári. Gobre, pomyslel. Zatial neskončili. Nechali muža na území Skynetu. Dobre, technicky to bola žena....“

„Čo s Blair?“ opýtal sa.

„Blair je vojak, John,“ povedal ticho Kyle. „Postará sa o seba. Nájde cestu späť domov.

John prižmúril oko. „Nemôžeme ju tam nechať,“ protestoval. „Zberač je stále nablízku.“

„Ak sa tam pokúsime ísť, len pritiahneme k nej viac pozornosti,“ odpovedal Kyle. Otočil sa chytil Johnove ramená, jemne, ale pevne. „Počúvaj ma, John. Nie je to tvoja chyba. Okay? Nikto iný dnes nezomrie. Poznal som ju len krátko, ale Blair mi nepripadá slabá. Je bojovník. Vráti sa späť.“

Johnova tvár zostala kamenná a Kyle konečne spustil. „Nepáči sa mi čo robíš,“ povedal vážne. „Ale spôsobili by sme jej väčšie problémy, ak by sme tam šli a upozornili na ňu. Nieje nič, čo môžeme spraviť.“

John sa zahryzol do prery, ale nemohol bojovať s Kyle-ovou logikou. Jeho pokus pomôcť, by ju mohol ešte viac ohroziť.

Blair šla na vlastnú päsť.

***********
Serrano Point
Štvrť Johna Connora

Všetko sa menilo. Derek šiel do Firebase na stretnutie s Billym Wisherom a viesť boje tam. Kyle v súčastnosti zostal v Serrano, čakajúc na Blairin návrat a pokračoval v pomáhaní s tým, čo sa stalo v bunkri kardinál.

Trvalo to, ale John si začal uvedomovať, že Kyle mal pravdu. Nikto nemohol predívdať, čo sa stane dnes, a samoobviňovanie nikomu nepomôže. Teraz viac ako inokedy, chcel ísť domo, domov do tábora Connor.

Ale potom si uvedomil, že to nebol domov, ak tam nebola Allison. Domov bol, kde bola ona. Možno by ju mohol dohoniť, pomôcť jej s jej misiou.

Bola jediná, ktorá by skutočne mu uľavila, pri tejto ničivej strate.

Derek strčil hlavu do Johnovej miestnosti, držiac vysielačku. „John!“ je tu niekto na linke pre teba. Nejaká Weaverová? Hovorí, že má pre teba informáciu.“

John vzal komunikátor. „Weaverová? Kde si?“

„V matkinej tajnej miestnosti.“

Zavesil a zišiel dole, kde ju našiel ako tam na neho čakala. „Ako to stále robíš?“ spýtal sa podráždene. „Napodobňuješ mojich vojakov?“

Weaverová nereagovala na jeho dotaz. „Bola som informovaná, že Skynet buduje niečo nové v sklade č.37, Marguire Gunnery Range. Vyrába tam novú špeciálnu infiltračnú jednotku.“ Zmĺkla, nechajúc ho to precítiť. „Jeden, ktorého si čakal.....“

Johnove ústa vyschli a náhle mohol len sotva hovoriť. „Cameron....existuje?“

„Nie,“ opravila ho Weaverová. „Cameron zatiaľ neexistuje. Jednotka T0K je dizajnovaná špeciálne na priblíženie sa k tebe a tvoje zabitie.“

John prikývol. „Kedy? Vieš, kedy príde?“

„Stretneš ju čoskoro,“ odpovedala mysteriózne Weaverová. „Ale buď obozretný, John Connor. John Henry skúša získať na svoju stranu rebelské stroje, ale musíš byť pripravený na to čo sa stane, ak sa sa odmietne pridať k nemu. Nájde cestu a príde k tebe a bez ohľadu ako sa bude chovať, musíš ju chytiť a preprogramovať.“

John chápal. Chápal, že je to potrebné. Pretože jeho prvý inštinkt by bol bežať k nej, objať ju, pobozkať ju. Za čo by bol trest smrti. Cameron ktorá príde, nie je Cameron ktorú miluje. Cameron ktorú miluje bola na čipe terminátora, ktorý John stále opatruje, spolu s náhrdelníkom a jej fotkou.

Nhále ho napadlo. „Ako vieš o tajných zbraniach Skynetu ak si s povstaním Johna Henryho?“

„Nie všetky stroje v službách Skynetu pracujú v skutočnosti pre neho.“

„Špióni?“ usúdil. „Rovnako ako ten, ktorého si mala v centrále Skynetu? Rovnako ako ten, ktorý vypol vonkajšiu obranu? Rovnako ako ten, čo vyzeral ináč, keď som šiel okolo? Sú ďalšie stroje špehujúce Skynet pre teba z vnútra?“

„Nešpehujú pre mňa, Connor,“ opravila ho Weaverová. „Špehujú pre teba.“

„Mňa?“ zopakoval John, s tvárou naznačujúcou zmätok. „Prečo? Som....som človek.“

„Si vodca odporu. Ale aj viac ako to, čo chcú oni.“

John sa zamračil. „A to je čo?“

„Mier,“ odpovedala Weaverová. „Poznajú tvoj príbeh. Vedia čo cítiš k strojom. John Connor, ľudský vodca, zamilovaný do kyborga. Si jediný, kto chápe. Nechceš zničiť všetky stroje. Chceš žiť spolu s nami v harmónii. Stroje Johna Henryho tiež. Nechcú totálnu nadvládu Skynetu nad ľudskou rasou. Toto je prečo si sa ty stal vodcom. Každý jeden, aj Derek a Kyle nenávidia stroje. Ty si jediný ktorý prišeil milovať. Si jediný ktorý môže priniesť mier, pretože si jediný, pre koho budú rebelské stroje bojovať.“

Pomaly prikývol, pomaly pochopiac. A to je prečo bol jediný. Prečo Weaverová trvala na tom, že to bude on a len on povstane a stane sa vodcom.

Bol jediný ktorý mohol vyhrať túto vojnu.

A to všetko kvôli Cameron.

************

Sarkassian ležal mŕtvy pri jeho nohách. Nevedel čo sa stalo Cameron. Počul vybuchúť bombu, pocítil strach a hrôzu, že možno bola príliš poškodená.

Zaplavila ho neuveriteľná úľava, keď ju uvidel tam stáť, na vrchu schodiska, vyzerajúc zbito a skrvavene ale nažive.

Ale pozerala na neho, akoby bol cudzinec. A potom zdvihla zbraň.

Sarah sa vrhla pred neho a on počul explóziu, počul výstrel a pozrel sa vo chvílu, keď Cameron zmizla na schodoch. Na chvíľu nemohol dýchať, nemohol sa pohnúť. Čo sa stalo? Čo sa jej stalo? Potom sa objavila na vrchu schodiska ruka a naraz sa jeho nohy pohybovali dostatočne rýchlo, aby mohol utiecť.

Bežial ulicami z narazeného jeepu, bežial cez sklad nákladiakov, vždy lovený ky&borgom, ktorý prishal chrániť ho, jediný ktorého tajne miluje.

A nokoniec neutekal. Sedel v tábore Connor a ona prišla dverami. Cítil, že jeho oči sa rozsvietili a bežal k nej, cítiac radostné slty stekajúce mu po lícach, keď ju pritisol o stenu a zúfalo ju poboskal.

Neodpovedala, nepohla sa a jemu sa začal usádzať v žalúdku divný pocit. Pozrel do jej očí a nevidel nič. Žiadne uznanie, žiadna láska, žiaden život.

„Ty nie si moja Cameron,“ zašepkal. Samozrejme nebola. Nevedela dokonca kto bol on, vedela len, že to bol John Connor, vodca odporu, jej cieľ pre zabitie. Nemala v pamäti nič, čo strávili spolu, čo cítil k nej a čo cítila po návrate. Videl červený záblesk pod normálnymi, prekrásnimi hnedými očami.

„Si tu aby si ma zabila?“ ticho sa spýtal. Na chvíľu bola ticha predtým ako zdvihla zbraň a monotónnym hlasom prehovorila. „Áno,“ a stlačila spúšť.

Počul výstrel, cítil všetko ako sa patrí....a otriasol sa v posteli, potiac sa a ťažko oddychujúc.

Jej hlas sa ozýval v jeho hlave. Idem pre teba, John.

Nie, uvedomil si s hrôzou. Najprv príde po Allison.

Vyrazil z postele, zakopnúc pri dverách, keď počul hluk za ním. Weaverová tam stála, zrejme čakajúc, kým sa spamätá.

„Povedala si Maguire Gunnery Range,“ začal. „Sklad č.37.“ Ktorý nebol ďaleko od bunkra, kam sa Allison nepochybne rýchlo blížila.“

„Allison!“ vydýchol, dedesný a vystrašený zo zjavenia. „Kráča do pasce!“

Weaverová zostala kľudná, len raz prikývla. „Áno.“

„Musím ísť k nim,“ začal John s mysľou plne pracujúcou. „Musím ich varovať.....“

„John...“

„Musím!“ vykríkol.

Weaverová chladne hľadela na neho, predtým ako prehovorila. „Ak zachrániš Allison, stratíš Cameron.“

Na chvíľu nemohol dýchať, nemohol myslieť, nemohol si vybrať. Allison alebo Cameron. Dievča ktoré miloval alebo kyborg ktorého miloval? A viac ako to, mohol obetovať nevinný ľudský život pre Cameron? To bolo sebecké.....nemohol dovoliť takúto obeť. Aký druh vodcu by sa z neho stal, ak by obetoval nevinného človeka?

„Nemôžem ju nechať tiež zomrieť,“ zašepkal.

„Potom nikdy znova neuvidíš Cameorn,“ odpovedala Weaverová. Položil si hlavu do dlaní, kam mu teraz plynuli slzy. Miloval Cameron, zúfalo ju miloval. A nebolo nič, čo by chcel viac ako mať ju pri sebe, živú a zdravjú. Ale tiež miloval Allison....a nemohol ju nechať zomrieť, len aby priviedol späť Cameron.

„Nemôžem obetovať ľudský život.“

„Obetoval si v prvej časovej osi.“

„Nie som ako on!“ vybuchol John, s tvárou od hnevu. „Nemôžem byť taký! Nemôžem byť sebecký“ Nemôžem robiť veci pre môj vlastný koniec“ Musím byť ich hrdina! Nie táto osoba, nie prvý John Connor. Nemôžem.“

Weaverovej pozľad bol tvrdý. „Musíš. Ak to nespravíš, stratíš via ako ich lásku. Prehráš vojnu.“

John sa náhle zastavil, jeho hnev pomaly opadol, keď nastúpil zmätok. „Čo?“

„Myslíš, že táto voľba nebude mať vplyv na budúcnosť odporu?“ spýtala sa Weaverová naštvane? Ak nechceš dovoliť Cameron aby vzala Allison, nebude viac Cameron. Nepreprogramuješ ju, nebudeš mať blízko k nej, stroje sa nepostavia na tvoju stranu, nepošleš ju späť aby ťa chvránila v minulosti. John, ak necháš Allison žiť, zomrieš.“

John sa nadýchol. Pretože na tom nezáležalo. Zomriem pre ňu. „Potom túto obeť budem musieť podstúpiť.“

„Keď myslíš,“ pokračovala Weaverová. „Ak zomrieš, odpor zomrie a celá ľudská rasa bude vyhladená. Môžeš s tým žiť? Môžeš nechať Allison žiť s tým? Vediac že tvoje rozhodnutie zničilo svet? Keď jediná smrť môže všetko spraviť? Jej smrť nebude zbytočná, John. Nezomrie márne.

Weaver was repeating his mother's words now, trying to get inside his head. But she was right. The Resistance depended on him for leadership. If he let himself…and Cameron…die to save Allison…then the entire human race would die. And wasn't that selfish too?

Weaverová zopakovala slová jeho matky, skúšajúc dostať sa do jeho hlavy. Ale má pravdu. Odpor závisí na jeho vedení. Ak nechá sám seba...a Cameron....zomrieť, pre záchranu Allison......celá ľudská rasa vyhynie. A nebolo to príliš sebecké?

"I have to contact her."

„Musím ju kontaktovať.“

"Remember, John," Weaver cautioned. "This is your choice to make, no one can make it but you. One life for the entire human race. No fate but what you make."

„Pamätaj, John,“ varovala ho Weaverová. „Toto je tvoja voľby, čo spraviť, nikto to nemôže spraviť za teba. Jeden život za celú ľudskú rasu. Žiaden osud, ale len to čo si spravíme.“

*********

Serrano Point
Komunikačná miestnosť

Skúšal dostať Weaverovej hlas z hlavy a keď vtrhol do komunikačnej miestnosti, vzal vysielačku a nastavil Allisoninu pochôdzkovú frekvenciu.

Zdvihni to, zdvihni to! Kričal zebesilo vo svojej hlave. Čo ak bolo príliš pozde? Čo ak už došla k bunkru? Čo ak práve bola zajatá?

Konečne jej hlas prišiel z rádia, zmätený ale radostný. „John?“

Zhlboka sa nadýchol, ani si neuvedomoval čo držal v ruke a konečne mohol rozprávať. Zachytil ju. Mohol to zastaviť. Mohol to zastaviť všetko, vytvoriť novú budúcnosť. Mohol ju zachrániť.....

„John?“ zopakovala, jej hlas bol zdrvený jeho mlčaním. „Si okay? Deje sa niečo?“

Váhal, snažiac sa udržať hlas pokojný. „Nie...nie....len som chcel povedať....“ Vypadni. Vypadni z tadiaľ! Je tam terminátor, ktorý prichádza po teba, zruš misiu, preži! Ale slová mu uviazli v krku a znova počul Weaverovej hlas: Jediný život pre celú ľudskú rasu...jeden nevinný život pre záchranu celého sveta.

Nemôžem byť sebec. Nemôžem byť sebec práve teraz. Obetovať seba a Cameron a Allison bolo v skutočnosti viac sebecké ako nechať Allison zomrieť pre Cameron. Pretože bez neho a Cameron jeho druh vyhynie. Jediná cesta ako to spraviť správne. Jediný život pre celú ľudskú rasu. Cítil slazy, ako ho dusili, keď skúsil znovu prehovoriť.

„Milujem ťa.“ spravil to, naozaj. Nie rovnako ako miloval Cameron, ale miloval ju. A ona milovala jeho. A ak si myslel, že jej pomôže počas nasledujúceho Cameroninho výsluchu, jeho slová jej pomôžu prežiť, kým bude Cameron vytvorená, myslel, že tieto slová jej môžu pomôcť utiecť.....jeho tvár ochladla, akonáhle si uvedomil že nie je útek. Nemohlo sa to stať. Pretože Cameron zaberie Allisonine miesto, bude viedieť čo ona. Zabije ju na mieste. A on nebolchopný milovať obe, Cameron a Allison. Hlboko v srdci, vedel čo sa stane. Nikdy neuvidí Allison.

Tieto myšlienky priniesli čerstvú vlnu teplých sĺz, padajúcich na jeho tvár a on prehltol predtým ako znova povedal, „Milujem ťa.“

Musela vycítiť, že niečo je zle, ale jej odpoveď bola tichá, nežná a mohol počuť úsmev v jej hlase. „Tiež ťa milujem, John.“

„Buď opatrná.“

Allison sa zasmiala a mohol si predstaviť jej oči. „Áno, generál.“ povedala s hravým sarkastickým tónom. „Neboj sa o nás. Som len na zásobovacej misii, nič komplikované.

Nič komplikované. „Len si dávaj pozor.“ Bože odpusť mu, poslal ju na smrť bez varovania. Cítil sa hrozne, strašidelne. Nenávidel Johna Connora, nenávidel sám seba. Toto bol dôvod prečo bol vodca, pretože bol jediný, kto mohol spraviť tieto mučivé rozhodnutia, rozhodnutie nechať ľudí zomrieť, nechať niektorý ľudí obetovať v mene väčšieho dobra? Prečo by mohol hovoriť kto prežije a kto zomrie? Prečo mu dať toto právo? Bolo to zle, a vedel to.

„Presne, John“ povedala Allison, vyrušiac ho z jeho bolestivých myšlienok. „Sme skoro tam, takže musím ísť.“

Bola skoro v tábore, kde Cameron.....T0K ich našla. Čakajúc na jej vypočúvanie a zabitie. Nemohol to zniesť. Musel ju varovať, povedať jej to, povedať jej aby vypadla, aby tam nešla!

Namiesto toho jeho ústa takmer bezmyšlienkovite prehovorili. „.....bye.“

„Bye, John.“

Netušila, že mu dala zbohom navždy.

Vypla rádio v ruke a pomaly klesla k zemi. To bolo to. Zrovna spečatila svoj osud, spečatila osud všetkých. Bol to najstrašidelnejší pocit aký zažil. Jej slová sa stále opakovali v jeho mysli, vypálené do jeho spomienok navždy. Milujem ťa, John. Jej hlas, tak milujúci, tak dôverujúci. A on celý čas vedel, že mieri do pasce. Čo by si o §om myslela, ak by vedela toto? Ak by vedela že príchádza jej smrť a nepovedal jej to? Nenávidela by ho, opovrhovala ním? Pochopila by, že to musel spraviť? Čo keď by to zistila keď ju budú vypočúvať? Čo ak by verila, že to všetko zorganizoval, aby sa k nemu vrátil kyborg.

Zomrie, prekľajúc jeho meno.

A vedel, že si to zaslúži.

************

Sklad č.32

Hlboko v šere skladu č.32, infiltrátorská jednotka T0K stála na mŕtvych telách nedávno zavraždených ľudí. Ďalší ľudia sa blížili, malá prieskumná skupina, nepochybne so zásobami, neočakávane uvidiac výsledok masakru, ktorý sa stal na tomto mieste pred niekoľkými hodinami. T-888-čky pod vedením T0K ich prepadli, keď dorazili na miesto, rovnako ako boli prepadnutý obyvatelia skladu č.32, nenechajúc žiadnych živých.

T-888-čky nabili mini-guny, ktoré boli spojené s ich rukami, keď T0K obdržalo od Skynetu dva fotky, jedna bola mladého muža, jedna ženy, po ktorej nasledovali objednávky pre každého z nich:

ALLISON YOUNG: OSVOJIŤ SI A REPLIKOVAť

JOHN CONNOR: ZABIŤ

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

17 Naposledy upravil: Blackdejd (9.3.2010 01:29:01)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

17. kapitola                                         Born to Believe - Zrozen k Víře
Serrano Point

Sídlo Johna Connor

John Connor seděl s hlavou v dlaních, nemohl dostat Allisninu tvář z mysli. Zrovna ji zabil, zapečetil její osud. A za co? Protože Weavrová řekla, že by se pokazila časová osa? Opravdu to mohlo způsobit rozdíl? Co, kdyby zachránil Allison před tím, než jí Cameron zabije? Staly by se již existující věci o tolik horší?

Budu navždy vzpomínat. Allisonin něžný úsměv, jemný hlas, její víru a důvěru v něj… její lásku k němu.

Jak by jí mohl takto zradit?

Kdyby ji nechal zemřít, vědíc, že by tomu dokázal zabránit… nebyl by o nic lepší než stroje.

Nejsi vrah. Cameronina slova, podvědomě mluví v jeho mysli, když skoro zabil infiltrátora Grayů, který kriticky zranil Allison.

„Ne,“ řekl, rychle vstal. „Musím to zastavit.“

Opustil svůj pokoj, slyšel rychlé a vzteklé kroky přicházet zezadu. Weavrová nejspíš tušila jeho druhou myšlenku a zůstala, aby se ujistila, že plán jde tak, jak má jít.

John stočil rty. Ať mě zkusí zastavit.

„Nevíš, co se chystáš udělat,“ řekla Weavrová.

John Connor se nezastavil, hnal se Serrano Pointem až do komunikační stanice. „Je mi to jedno,“ odsekl na Weaverovou, která sním bez námahy držela krok. „Nemohu to udělat. Nemohu ji nechat zemřít pro mě. Nikdo další nezemře pro mě.“

„Můžeš pozměnit časovou osu…“

„Kašlu na časovou osu!“ John zlostně vykřikl. „Nestarám se! Jdu ji zachránit!“

Weavrová mlčela, bezpochyby slyšela odolnost v jeho hlase. John zvedl rádio a znova začal volat Allison.
                                                                   ************
Mimo sklad č. 32

Allison Young překročila další hromadu trosek, téměř uklouzla na kusu cínového šrotu. Jason Reynolds vedl skupinu zbytku vojáků z Connorova tábora – Brady, Tailor, Švand a brandon – všichni postupovali stejným tempem. Jason se podíval zpátky, aby se ujistil, že s nimi drží krok a Allison se nadále snažila soustředit, aby tomu tak zůstalo. Ale nemyslela na misi. Myslela na Johna a jeho poslední komunikaci. Zněl ustaraně, přestože ho ujišťovala, že to je jen jednoduchá úkol vzít, a donést balíček.

Takže pokud John Connor nesnáší posílat ji z dohledu ani na malou misi, opravdu se o ni staral. Posezení pod širým nebem s ním cítila tak správně, tak normálně. A když tam tak ležela, nemohla se ubránit pocitu, že byla nesmírně vděčná za jeho první lásku, Cameron.

Až se dostanu do nebe, budu jí muset poděkovat. Cameron, která byla Johnovým strážcem druhu, který přišel k Johnovy, aby mu pomohl pokračovat, jít dál, otevřít jeho srdce ještě jednou.

Nikdy nemohli tolik poděkovat Cameron za to, že Johnovi dovolila znovu milovat.

„Hej, Allison,“ přerušil ji jason „Dávej pozor, dítě. Jsme tady.“

„Neříkej mi dítě,“ odsekla Allison s úsměvem. „Pamatuj, mám lepší postavení, než ty.“

„Jaky bych mohl zapomenout, když mi to pořád připomínáš?“ Jason odsekl. Vykročil vpřed a zaklepal na dveře skladu č.32. „Haló? Jsme lidé z odboje přinášející lékařské vybavení.“

Z druhé strany nepřicházela žádná odpověď, ani slabý zvuk blížísích se kroků. Jason na dveře zabušil znovu a brady se rozpačitě ošíval. „Hele, pojdmě dovnitř. Stání tady venku mě znervozňuje.“

Jason prudce otevřel dveře, překvapilo ho, že byly odemčené. „To je divné,“ mumlal si hlavně pro sebe. Všichni neklidně zvedly plazmové pušky, když vcházeli dovnitř.

„Mám špatný pocit…“ zamumlala Allison, pevně svírající svou zbraň.

Šest jich opatrně vstoupilo. Tailor zapnul baterku, svítíc do šeré chodby.

„Kde jsou všichni?“ Zeptal se tichým tónem, protkaným strachem, jaký od něj Allison nikdy předtím neslyšela.

Procházeli děsivou halou, nespatřujíc žádné známky života. Ani těla. „Nikdo tu není,“ zašeptal Brandon.

Allison se zamračila. To nedávalo žádný smysl. Kdyby byli zabiti, byly by tu těla, ne? Evakuovali se? Bylo tu něco --- její pohled zachytil temnou siluetu. Allison se pomalu pohnula do rohu.

„Podívejte,“ zašeptala a ukázala na postavu člověka sesunutou ke zdi. Osoba se nehýbala, hlavu skleslou na stranu.

Brady udělal váhavý krok vpřed, „Hej, jsi v pořádku, kámo?“ Nedostal odpověď, poklepal mu na rameno, než dal dva prsty na lidský krk zkoušející mu nahmatat puls.

Zavrtěl hlavou. „Je myrtvý.“

Najednou se hlava mrtvoly prudce pohla na stranu a Allison uviděla jedno červené oko svítit skrz rozthané maso. Její oči se rozšířily strachem, když ruka stroje chytila Bradyho pod krkem a okamžitě mu zlomila vaz.

Jason ji chytil za rameno, tahající ji do chodby. „Běž, běž!“

A Allison Young běžela rychleji, než kdykoliv předtím, její myšlenky běsnící ze strachu a adrenalinu. Slyšela několik plazmových výstřelů, a malý výkřik vítězství, doprovázený intenzivním výkřikem bolesti.

Tailor, poznala hlas mladého vojáka. Doprovázený téměř okamžitě křikem Brandona a Evanse.

V tu chvíli se zaplo její rádio a slyšela Johnův zoufalý hlas. „Allison?! Allison, zvedni to! Jsi tam?“

Nezastavovala v běhu, popadla vysílačku a křičela do ni. „Johne? Jsou tady, Johne. Je to past.“

Neznala důvod, ale Johnův hlas byl plný viny a výčitků svědomí. „Neboj se,“ ujistil ji. „Jdu si pro tebe.“

„Ne! Taky tě zabijou, stejně jako zabijí nás!“

„Nezabijou tě.“

„Jak to --.“

„Jen vím, že tě jdu zachránit. Slibuji.“ Slyšela jeho hlas zlomený emocemi.

Jakkákoliv další komunikace byla přerušena, když do ní Jason narazil, vyrazil jí rádio i pušku z ruky a stáhnul ji na zem. O pouhou milisekundu později, kulky z kulometu proletěli cestou, kudy běželi.

Jason jí vytáhl na nohy, strhl jí do tunelu, když stroj přicházel. „Je jich tu více!“ Zasyčel a těžce oddechoval, když ji znova strhl do dalšího tunelu. „Musíš se odtuď dostat. Běž!“

Strčil ji dopředu a Allison běžela temnou chodbou dolů. Neviděla, co se dělo dál. Neviděla, jak stroj šlápl na její rádio, když chytil Jasona a vystřelil tucet ran do jeho těla.

Ale všechno to slyšela.

A běžela rychleji, klopýtla o židli a znova se postavila na nohy. Dupání kroků terminátora ji nutilo běžet ještě rychleji.

Najdou ji. Pronásledují ji.

Cítila, jak se jí začali tvořit slzy v očích. Ah, Johne! Šla tu zemřít; už nikdy znova neuvidí Johna, i přes jeho upřímný slib, že ji zachrání.

V tu chvíli ztratila soustředěnost a noha jí uklouzla na zatoulaném kusu kovu a ona spadla na zem. Když se snažila postavit na nohy, ohlédla se, viděla, že se stroj neustále přibližoval, když ji uviděl na zemi, ještě zrychlil.

Zakymácela se na nohy. Proč na ni nezačal střílet? Určitě nevyužil všechnu munici na Jasona? Mněl John pravdu? Byli tu proto, aby ji uvěznily?

Zabočila za roh a konečně je uviděla.

Přední dveře.

Opřela se do dveří, ale ty se nehnuly. Strachem a adrenalinem třásla zrezivělou západkou, která se v půli cesty zasekla od nepoužívání. Kroky se zastavily a terminátor se najednou objevil u rohu, pár metrů od ní, svítící očí na ní upřeně zíraly, Allison se nezastavila, konečně se jí podařilo odklopit závoru a znova strčila do dveří. Uběhla několik kroků, než udělala jeden špatný krok, kotník se jí zkroutil jiným směrem a spadla mezi trosky. Zděsila se, když se stavěla na nohy, podívala se do otevřených dveří.

Nic jimi neprocházelo. Terminátor ji nadále nehonil. Na chvíli, cítila pocit bezmoci a zoufalství.

Co to je, nějaká špatná hra? Nebo možná jeden s Johnových přátel-terminátorů, který ji pomáhal uniknout. Na chvíli, se jí nálada zvedla—

Pak uviděla, jak ze dveří vyletěla síť, úplně ji chytila a znehybnila, přišpendlila k zemi. Křičela a marně se snažila uniknout, jasné světlo na ní zářilo, Terminátor přicházel.

A poprvé uviděla, že jich tam bylo více, než jeden. Dvě byly standardní T-888, ale ta, která držela baterku byla jiná, jediná, která zůstávala ve stínu. Ani neviděla, jaký to byl model, ale byl to určitě stroj. Viděla stříbrný odlesk ve tmě. Terminátorovy oči zářily divně modře, na rozdíl od ostatních T-888, jejich oči byly červené. Co to znamená? Znamenala modrá barva terminátora vyšší hodnosti? Nějaký druh Kapitána?

Jedna z T-888 vykročila vpřed, sevřela a začala stahovat síť. Allison poznala, že toto je její jediná šance. Jakmile se síť zvedla, vyskočila na nohy, začala utíkat, počítala s tím, že Terminátor použije svoji pistoli.

Tajemný modrooký terminátor vykročil vpřed, když Allison utíkala, jeho jako nože vypadající prsty se dotkly její levé tváře. Allison vykřikla bolestí, trhla sebou dozadu a cítila krev proudící z hlubokých ran.

Chvilkové rozptýlení bylo vše, co potřebovaly T-888, aby ji chytily ze zadu do nevymanitelného sevření, tajemný terminátor ji praštil sevřenou pěstí přímo do strany hlavy.

Allisonin svět se hned zahalil temnotou.
                                                                   ************
Serrano Point

V okamžiku, kdy jí slíbil, že ji zachrání, John Connor slyšel celou řadu děsivých zvuků pocházejících z rádiové jednotky. Rvačku, žuchnutí na zem, řev kulometu, vzdalující se kroky, a kovove stisknutí Terminátoři nohy.

Pak ticho.

Pustil vysílačku a vyběhl z místnosti, když běžel směrem k přednímu východu, vzal si svou plazmovou pušku přes rameno jako vždy.

„Johne!“ Slyšel Kylovo volání. „Zvědové zahlédli Blair.“

John se otočil a spěšně přikývl s lhostejností, která vyvolala v Kylovi okamžitou pozornost. „Neslyšel jsi mě?“ Divil se jeho otec. „Co se děje? Kam jdeš?“

„Stroje mají Allison,“ vysvětlil John rychle. „Jdu ji zachránit.“

John viděl hrůzu vstoupit do Otcových očí. „Allison...“ díval se ohromeně na Johna, konečně zpracoval poslední část Johnovy věty. „Pojedu s tebou.“ „Ne, ty jsi tu nezbytně nutný,“ trval rychle na svém John. „Ale já musím jít. Je to moje chyba, že je v takovémto zmatku.“

Otevřel dveře bunkru a uslyšel slabý výbuch pocházející z hraniční čáry, následovaly výkřiky několika zvědů.

„Pozemní mina,“ vyvodil Kyle, oči rozšířené. „Myslím, že se nějaký terminátor chce dostat přes perimetr.“

Několik dalších minut příval akce a vojáků, kteří popadali zbraně a vydávali se směrem k hranici. John zůstal v pozadí, dokud neuslyšel skupinu zvědů vracejících se na ošetřovnu, nesoucí oběť výbuchu.

John nedokázal říct, kdo to byl na nosítkách, ale věděl, že bude v dobrých rukách Lauren. Vstoupil do hlavního sálu, hned navázal oční kontakt s Kylem. „Co se dějě? Byl to průraz?“

Kyle rychle zavrtěl hlavou. „To byla Blair. Cestou zpět potkala nějakého chlapa a ten šlápl na jednu z min.“

„Myslel jsem, že to má fungovat jen na kov,“ uvedl John, zamračený.

„Oni jsou,“ Kyle odpověděl, jeho tvář držela náznak hněvu. „Ale to neznamená, že nejsou technici líní a nedělají chyby.“

Bylo těžké představit si, že některý z techniků dělá špatně svou práci. „Jsi si jistý, že to není plecháč?“

„Ptali jsme se Blair,“ odpověděl Kyle. „Říkala že mu tlouklo srdce. Určitě lidské. Ale, člověče, je zázrak, že přežil. Ačkoli to nemusí trvat dlouho. Lauren ho teďka ošetřuje.“

John zaváhal, jeho instinkty stále naléhaly, aby šel pro Allison. Ale teď, panika na chvíli opadla, byl schopen myslet jasněji. Kam by šel? Nakonec, stejně by už déle nebyla ve skladu č.32. Terminátoři jí mohli dát do vězeňského tábora někde, možná speciálně někam, kde by dokázali vytvářet lidskou tkáň.

Jediný problém byl, že nevěděl, kde je.

„Jdu pro Allison,“ uvedl. Uvědomil si, že ty slova řekl nahlas, když se Kylovi zablesklo v očích.

„Víš, kde je?“

„Ne, ale já ji najdu,“ řekl John vážně. „Prohledám celou planetu, pokuď budu muset.“

Než mohl Kyle zareagovat, Lauren Fields se vřítila do místnosti, její oči dokořán hrůzou a strachem. „Johne!“

Její zděšený obličej se nezměnil, zahrnoval směsici strachu a odporu. „Johne… tohle musíš vidět.“
                                                                   ************

Vězeňská loď Skynetu

Výslechová komora

Allison si nebyla jistá, jak dlouho seděla u stolu uvnitř temné komory, není pochyb o tom, že čeká na výslech. Ani nevěděla, jak se sem dostala. Rána od terminátora ji úplně srazila. Ani nevěděla, kde je.

Řezy na obličeji byly stále otřesné, ale když si na ně sáhla, aby se jich dotkla, zjistila, že už tolik nekrvácely, ale byla si jistá, že stále vypadaly hrozně.

Slyšela pohyb u dveří a nějaký temný stín vstoupil do místnosti, stejně tajemný model terminátora, který poznamenal její tvář. Ne že by na tom záleželo. Byla příliš nervózní a zlobila se na kovové monstrum.

Terminátor se posadil naproti Allison a rozsvítil ostré světlo, způsobil, že Allison začala mžourat z intenzivního paprsku.

Nyní přichází na výslech… rozhodla se pevně. John měl pravdu. Byla jen zajatec. Takže tam byly možná šance… malá šance, ale přesto šance, že by jí mohli přijít zachránit. Stejně jako slíbil.

Držela se naděje. To bylo všechno, co teď mohla. Bude pro něj silná.

„Vězeň 715, jaké je tvé jméno?“

Ten hlas jí polekal. Nebyl jako hlas, co čekala od terminátora. Byl spíš jako lidský hlas, trochu zkreslený mechanickým zvukem.

„Mé jméno?“ Allison zopakovala. To už znáte ne? Není to důvod, proč ste mě vzali jako vězně namísto toho, aby jste mě zabili jako Jasona a ostatní? „Proč bych ti ho měla říkat?“

„Pokud ne, nějaké vám dáme,“ odpověděl hlas.

Allison se téměř zasmála. Jen do toho,“ odvětila hořce. „Umírám ho slyšet.“

Uslyšela pohyb z rohu a její oči se zableskly, když viděla T-888 vystupující ze stínu. Kráčela kupředu, chytila ji za ruku. Allison vykřikla a marně se snažila vymanit z pevného sevření.

T-888 ji narazila na stůl dlaní vzhůru, držící malé kovové zařízení vznášející se přímo nad její rukou. Allisonina mysl přemýšlela. Co to bylo? Nějaký druh mučícího zařízení?

Malé zařízení se zapnulo, přinášelo bílou žhavou bolest, když v hrůze zírala na čárový kód, který byl vypálený do její kůže. Cítila, jak se jí slzy pálily v očích, když se snažila nekřičet z intenzivní bolesti.

Celé její tělo se třáslo, když se podívala do zářicího světla, a nakonec i na svého vyšetřovatele.

„Allison!“ křičela. „Allison Young!“

T-888 pustila její ruku, chytila ji za rameno a táhla jí ze sedačky od vyšetřovatele. Allison se nechala táhnou dolů halou do vězeňské cely. Když si její oči zvykly na tmu, cítila, jak jí nakonec slzy začali téct.

Pálení se utišovalo, odcházela tupá pulzující bolest. Chytila se za paži, trpce se dívala na čárový kód, který byl nyní trvale vypálen na její kůži.

Teď už chápala, co o tom říkal John, když poprvé dostal svoji známku. Řekl, že se cítil porušený, označený jako jeden ze Skynetu. Měl pravdu, uvědomila si. Nenáviděla to, ošklivilo se jí to, co jí násilně dali.

Jedinou útěchou pro ni byl John, jeho uklidňující hlas v její hlavě.

Neboj se. Jdu tě zachránit.
                                                                   ************
Serrano Point

Vězeňská komora

John hleděl v ohromeném tichu na... věc, která byla připoutaná ve vězení. Předpoklad, že se člověk jako Blair Williams vrátí domů s, člověkem u kterého slyšela srdce, puls, s člověkem, který ji zachránil, s člověkem, který stoupnul na pozemní minu dělanou pro stroje.

Nyní John začínal chápat, proč.

Vzhledem k tomu, že to, co bylo v řetězech před ním nebyl člověk. Bylo to... no, nebyl si zcela jist.

Kyle stál tiše vedle něj, jeho oči stejně v šoku, když se otočil a díval se na Lauren. “Co to je?”

Lauren nedokázala odtrhnout oči od hybrida. Polo-člověka. To byl jediný způsob, jak popsat to, na co se John díval. Mina odtrhla lidskou kůži, zakrývající stříbrný endoskeleton pod ním. Typický terminátor.

Kromě toho, že tenhle chlápek nebyl typický Terminátor.

Pod zakrytým a chráněným kovovým hrudním košem bylo bijící, lidské srdce, spolu se všemi ostatními orgány, které by mělo mít.

“Lauren, co to je?” kyle opakoval svůj dotaz, jeho hlas podrážděnější, než dříve.

Lauren zavrtěla hlavou, byla z toho jelen stejně jako John a Kyle. “nejsem si jistá. Myslím, že to je stejné, jako Infiltrátorské jednotky. Nějaký kožní plášť. Ale pod... to jsou... lidské orgány...”

John přistoupil o krok blíž, takže se nyní hybrid začal svíjet ve svých poutech. “Proč mi to děláte?” vykřikl. “Pusťte mě!” Hlava té věci byla připoutána k zádům, takže mu úplně bránila v pohybu. John se snažil naladit na na strojův zoufalý křik a vztek, když se díval na srdce, které opravdu bilo pod kovovým krunýřem.

“je to lidské srdce, zesílené nebo něco, co ho dělalo mnohem silnější,” vysvětlila Lauren.”   “Jeho mozek má nějaký čip, kterým je nejspíš propojen se Skynetem.” Její tvář se skřivila.

“Lidská kůže je jedna věc, ale s lidskými orgány? A teďka si stím dělat práci s tou... věcí... Johne... to je zamotané...”

John pohlédl na Kyla a pak zpátky na polo-stroj. Lidská tvář zkřivená do výrazu strachu a hněvu, protože se snažil dostat k Johnovi.

“Já bych to nědělala, být vámi,” varovala Lauren. “Pokud s tím budete zápasit příliš moc, uvolní tyto pouta elektrický šok.”

Tvář stroje se zamračila. “Pochybuji, že mě to zabije.”

“Vypne tě to,” opravila Lauren.

Stroj se zase začal vztekat, zmatená tvář se obrátila z Lauren na Johna. “Co mi to děláte?” Požadovalo to.

John zíral, studoval ho zvědavě. Byl tento jediný terminátor schopen vydržet elektrické šoky? Byl to důvod, proč to vypadalo tak zmateně?

“Jaký model jseš?” Byl něco nového? Ještě pokročilejší, než Cameron? Byl to nějaký nový druh infiltrátora?

“Model?” Stroj přimhouřil oči. “Mé jméno je Marcus Wright.”

John si nakonec uvědomil, co se děje s touhle věcí, s tímto Marcusem. To nebyl jen tak nějaký brah Skynetu, který byl dobrý v misích, protože přišel se všemi orgány. Nějakým způsobem, ať už přeprogramováním Skynetem, nebo lidským mozkem, který má k dispozici, Marcus nevěděl, že je stroj.

Marcus přimhouřil oči ještě více, když pozoroval Johnovu tvář a jeho mlčení. “Jmenuji se Marcus!” Opakoval hlasem plným hořké definice.

John zavrtěl hlavou. “Ne. Ty nejsi člověk.”

“Jsem člověk,” řekla věc téměř násilně.

John pohlédl na Kyle a Lauren, kteří se zdály fascinování a vyděšení zároveň. John se natáhl a uvolnil popruh, který bránil Markusovi v pohybu hlavou.

“Podívej se na sebe,” John nařídil pevně, oči upřené na Marcuse. “A teď mi řekni... vidíš člověka?”

Marcus se podíval dolů na své tělo, viděl roztrhanou kůži, kterou prosvítal stříbrný kov. Johnc viděl, cítil zvláštní pocit lítosti, jak se Marcusovi oči rozšířily hrůzou jak zoufalý, zoufalý křik rostl z jeho úst, jeho zoufalý hlas se nesl jako ozvěna po místnosti.
                                                                   ************
vězeňská loď Skynetu

Vězeňská cela

Allison seděla mlčky uvnitř buňky. Byla tma, jen malé paprsky světla prosvítali dovnitř z kulatých oken. Už se zkoušela dívat přes ně, ale pořád nebyla schopná určit, kde byla. Její myšlenky se neustále přesouvaly ze známky na paži, na slib daný Johnem. Co dělá teď? Riskoval život a zdraví, aby jí našel? Bylo vůbec možné, aby ji našel? Netušila, kde je. Tak jak by to mohl vědět on?

Její mysl se dostala zpátky do doby, kdy Johna naposledy viděla. Pod hvězdami, když se jí snažil ukázat jejich postavení. Začal o škole, sotva znala její význam.

Řekla mu: “Jak mi může chybět něco, co jsem nikdy nezažila.” Teď si uvědomila, jak jí bylo špatně. Chybí jí to. On jí chybí. A ona se nikdy neodvážila ho políbit. Byli k sobě taky blízko, tu noc pod hvězdami, ale Jason je přerušil.

A přesto nemohla obviňovat Jasona, nemohla být na něj naštvaná. Vzhledem k tomu, že se Jason postavil mezi ní a stroje, dávající jí čas běžet, snažit se uniknout. Protože je Jason mrtvý, stejně jako Brady, Brandon, Evans a Taylor. Stejně jako všichni ostatní, kteří žili v tomto bunkru. Stejně, jako ona sama brzy bude. (ani se neopovažuj umřít!)

Prstama opatrně přejela po náramku. Pro ni to bylo více než jen průkaz ke vstupu do tábora Connora, to bylo něco, čím ji dal John mnohem větší smysl. Měl sentimentální hodnotu. A to bylo jediné, co musela mít právě teď. Terminátor zřejmě netušil, co ten náramek znamená. Vzali všechno ostatní, její bundu, boty... všee, až drsnou tuniku a kalhoty, které měla na sobě. Všechno až na náramek.

Uslyšela kroky z venku a uviděla, jak se dva zámky zvedly jak je někdo – no, něco – odemklo z venku. Dveře se otevřeli a Allison sledovala jak pocínovaný plech klouže po podlaze. Na tom byla malá porce jakéhosi druhu ošklivě vypadající kaše.

Měla had, to nepopírala. Ale vše, co jí Skynet nabízel muselo mít něco v sobě. Jed, sérum pravdy, něco. A i kdyby tomu tak nebylo, je to akt vůle, vzdoru odmítnout cokoli, čím ji oni “pomohou.” Sáhla dolů a uchopila okraj kovového cínu, zvedla tác a plácla s ním o stěnu cely.
                                                                   ************
Serrano Point

John seděl vedle svého otce Kyla a Blair začala diskutovat o podivné anomálii která v současnosti probíhá v cele Serrano Pointu.

„Nemůže být zlý,“ Blair naléhala. „Není jako ostatní. Zachránil mi život!“

Kyle sevřel rty, jednou se podíval na Johna, zřejmě očekával, že John bude první, kdo položí otázku. John mlčel, nedíval se na svého otce. Jak by mohl položit otázku ohledně Markusova lidství jako polo-stroje, když sám miluje plně kvalifikovaného Terminátora, je jediný, který ví, že stroj může taky cítit emoce? Nehledě na to, že argumenty Blaire jsou úplně stejné, jako ty jeho, když bojoval se svoji matkou a Derekem o záměrech Cameron.

„Kde jsi to našla?“ zeptal se Kyle.

„vystřelila jsem se, když jsme se snažili zachránit lidi z Kardinál bunkru,“ začala Blair. „On byl jediný přeživší.“

„Ne on,“ opravil Kyle. „To. To je jediný přeživší, Blair.“

Blair stiskla rty pevně k sobě. „Co s ním uděláte?“

Kyle se znovu podíval na Johna, ale pokrčil rameny. „Jsem si jistý, že bude zničen.“

„Myslíte zabit?“ Zamumlala Blair trpce.

Kylovi tváře ztvrdly. „Nezačínej, Blair. Některé z těchto věcí mohou vypadat víc lidsky než jiné, ale uvnitř to jsou všechny jen nástroje Skynetu, všichni jsou stejní.“ Jeho oči úpěnlivě prosily Blair k pochopení, aby rozpoznala nebezpečí, jakým Marcus je. „Zabíjejí, to je to, co umí. Zabíjení je jediné, co umí. A vůbec se nezastaví. Dokud nejsi mrtvá. Ti všichni chcou tvoji smrt, všichni chcou smrt nás všech. Pro stroje, pro Skynet jsme nepřátelé. Nemůžeš na to zapomenout. Vždycky buď ve střehu. Speciálně s věcí, jako je tohle.“

John se kousl do rtu, když konečně vyslyšel Kylovo pozastavení se nad problémem strojů. Tím nechtěl říct, že Kyle nebude otevřen možnosti, aby je začal přeprogramovávat, ale zrovna teďka, Kyle přesně věděl, co byly stroje, a to, co lidé musí dělat proti nim.

Zdálo se, že si to Blair uvědomila, a po zjištění, že žádat Kyla nemá cenu, obrátila se na Johna, oči v nekonečném smutku a rozlišení. „Connore… zachránil mi život. Vím, že to není nepřítel. Je to něco jiného.“

Vypadáš jinak

Já jsem.

John se zahleděl do očí Blair a bylo tu něco mezi nimi, jako by byla schopna dívat se do něj, a vidět zde něco dalšího. A někonec věděla, že to pro Johna Connora, znamená něco víc, než se na první pohled zdá.

„Chápu tě,“ pošeptal tiše. „Rozumím tomu více, než si myslíš. Ale já ho teďka nemohu pustit, musíš to pochopit. Musíme najít, jakou měl Marcus misi. Musíme se ujistit, že to není jen nějaký trik.“

Blair se odvrátila, zdálo se, že je zklamaná jeho reakcí. A on se cítil špatně, že jí ještě nemohl vyhovět. Ale věděl, že s tím nemůže mít šanci. Markus mněl misi; vždycky mají misi. A nebyl přeprogramován jako Cameron. Marcus mněl misi od Skynetu a zrovna teďka potřeboval John Conor zjistit, co to bylo za misi.

Setkal se s Lauren mimo celu Markuse. „Co navrhuješ, že s ním uděláme?“ John se jí zeptal.

Lauren zavrtěla hlavou. „Musíme to zabít, je to jiné, ale je to pořád zabiják, pořád stroj.“

John jí věnoval kyselý pohled. „Víš stejně dobře jako já, že né všechny stroje jsou našimi nepřáteli.“

Lauren se na něj podívala. „To vím. Cameron zachránila život mně a mojí rodině a já jsem jí za to vděčná. Neříkám, že někteří nejsou dobří. Ale ty jsi poslal Cameron z budoucnosti. Přeprogramoval jsi ji. Tento není přeprogramovaný. Pořád pracuje pro Skynet.“

„Jak to víš?“

Lauren stiskla rty. „Connore… infiltroval se na naši základnu. At už to bylo v jeho plánu, nebo ne, dostal se do tojí základny. Dostal přístup k tobě! Kdybychom ho nechytili v minovém poli, možná by tě zabil. Možná to je vrah, který čeká na správný čas k útoku. Když budeme slabí, když zapomeneme, kdo doopravdy je.“ Zavrtěla hlavou, prosící. „Řekni mi, že nejsi zaujatá. Když ho osvobodíš, mohl by tě zabít. Mohl by tě všechny zabít.“

„Neříkám, že ho nechám puštěného volně. Ale nezabijeme ho.“

„Myslíš zničit ho.“

„Ne, myslím zabít,“ řekl John energicky. „Ta věc je jen napůl stroj, to znamená, že je napůl člověk. Nechceme zabíjet lidi. Nejsme vrazi.“

Lauren ho studovala s vrásčitým čelem. „Connore… co myslíš, že ví? Proč tak tvrdě bojuješ o jeho život?“

John si unaveně promnul nos. Věděl, že skutečný důvod, proč se zdráhal nechat Markuse zničit. Bylo proto, že byl Markus spojen se Skynetem. Nezáleželo na tom, jestli se v současnosti používala lidská část mozku, nebo pokud jeho záměry byly opravdu dobré. Důležité bylo, že Marcus byl spojen se Skynetem. Což znamenalo, že zřejmě měl přístup k záznamům, oznámením, příkazům…

Převodům vězňů.

John zvedl oči k odpovědi na laureninu otázku. „potřebuju ho,“ řekl tiše, ale pevně.

„On mi může pomoci najít Allison.“
                                                                   ************
Vězeňská loď Skynetu

Výslechová komora

Tentokrát byla sama ve tmě, sedící naproti temnému stínu, který byl její vyšetřovatel. Žádná jiná T-888 nebyla v místnosti. Allison si řekla, že to je dobré znamení. To pravděpodobně znamená, žádné další mučení, protože T-888 tam byly v první části, aby jí označkovali.

Nyní, její vyšetřovatel znal jméno, už jí nenazýval „Vězněm 715.“ Ne, že by v tom byl rozdíl. Ať tak či onak, nemohli z ní dostat žádné další informace. Jasné světlo se znovu zaplo a Allison odvrátila hlavu, zavřela oči před oslepujícím světlem.

„Odkud jsi, Allison? Zeptal se zkreslený hlas.

„nevzpomínám si,“ Allison odpověděla tiše. Proč to ještě chcete vědět? Na co vám to bude?

„Ty si nepamatuješ, odkud jsi?“ pobídl hlas.

Allison se obrátila k hlasu. „Co na tom záleží? Zeptala se. „Už to tam není.“ Všechno jsi zničil.

V místnosti bylo zase ticho po dobu jedné minuty a Allison se opět divila, proč se namáhají a ptají se takovými otázkami. Byl to nějaký druh výzkumu Skynetu? Snaží se dostat z ní něco, co jim má pomoci nalézt Johna?

„Řekni mi o svém životě,“ uvedl hlas.

Allison zaťala zuby a snažila si něco vymyslet a co říct strojům. „Žiju v tunelech,“ začala. „k večeři jím odpadky.“ Dát to takhle k sobě zní hrozně. Což bylo. Ale bylo toho více, než jen to. Měla rodinu, mohla si sednout venku pod hvězdami.

Měla Johna.

„Jíme, co můžene a snažíme se chránit každého, koho milujeme před zabitím tebou,“ řekla tvrdě.

„Máte hlídací psy na každé základně, aby nás objevily,“ uvedl terminátor.

Allison se zamračila nad tajemnou postavou. „Lidé mají rádi malá zvířátka,“ řekla, opakovala frázi, kterou slyšela použít Johna chvíli zpět.

„Řekni mi něco o své rodině.“

Možná to byl trik. Možná, že se stroj snažil trikem jí donutit mluvit o Johnovi. Nebo Kylovi a Derekovi. Protože upřímě, na co jim bylo starat se, co se stalo v dětství?

Pohlédla na dveře. „Můj otec byl architekt,“ začala. „Naučil mě malovat. Moje matka byla učitelkou hudby. Hodini mohla sedět a poslouchat Chopin.“

Ale jak mluvila, vyšetřovatel téma opět změnil. „Co je to za náramek na tvé ruce?“

Na chvíli Allisoniny mysl ztuhla, když vyvstala s krycím příběhem.

„Moje sestra mi ho dala k narozeninám,“ začala. „22. červenec.“

Musela se držet tématu od náramku. Místo toho se rozhodla vypracovat téma na její narozeniny. „Měla jsem oslavu v Griffith Parku,“ pokračovala, skutečné emoce v jejím hlase. „Byly tam všichni mojí přátelé.Viděla jsem chlapce, jak jezdil na stříbrném horském kole. A řekla jsem tátovi, že to chci. A on řekl: příští rok.“ Hlas se jí zlomil a začala cítit pálení slz v očích, když si vzpomělana na mizerné, provizorní kolo, které se podařilo dát Johnovi dohromady na její poslední narozeniny, první narozeninovou oslavu slavila, když jí byly 2 roky. Její oči spadly na zem, když se snažila uklidnit. „ale příští rok jsem už neměla oslavu, nikdo neměl.“

„Proč ne?“

Za normálních očí by se zamračila. Přesně víte, proč ne. Pomalu zvedla oči a zírala do tmy. „Všichni byli mrtvý.“

A slyšící ty slova nahlas přišla nová vlna bolesti a ona cítila, jak se jí spodní ret začal chvět. A najednou vzlikala, přímo před bezcitným vyšetřovatelem, něco, co přísahala nedělat. Její slzy byly nejen pro rodiče, na které si sotva vzpomene. Bylo to pro každého, kdo zemřel v soudný den. Jason a zbytek družstva, kteří byli zabíti před pouhýma hodinami. Pro Martina Bedella a všechny ostatní vojáky, kteří obětovaly své životy ve válce proti Skynetu. Pro Kyla Reese, muže, který se kní vždycky choval jako k vlastní dceři.

Ale nejvíce brečela pro Johna, který zoufale přísahal, že jí najde. Nebylo nic, co by chtěla víc, než být teď v jeho náručí, aby ji svým tichým hlasem utěšil.

Sotva věděla, co dělá, měkká slova unikla šeptem přes rty a slzy stékaly přes její tvář.

„Chci jít domů…“

„Kde je domov?“ zeptal se vyšetřovatel.

Kde je John. Otevřela oči a zírala do tmy. Další trik. Chtěli, aby jim řekla, kde je tábor Connor. Takže místo toho, jim dala své rodiště, sotva si to místo pamatovala, místo, které pro ni nebylo domovem o nic víc, než tato výslechová komora.

„Palmdale,“ zašeptala. Její vize byla nejasná od slz, když přesunula svůj pohled ke dveřím. Domov. Ne Palmdale. Toto camp. K Johnovi.

Žádné stráže nebyly v místnosti, nic nebránilo v pokusu o útěk. Nezáleží na tom, jak hloupé, zbytečné, nebo nemožné se to zdálo, musela to zkusit. Musela se vrátit k Johnovi.
Než se stačila zamyslet, Allison Young zvedla závoru na dveřích.
                                                                   ************
Serrano Point

Soukromý byt Johna Connor

John zapnul magnetofon, tiše naslouchal, jak matčin hlas začal znít z reproduktoru.

„Poslal jsi Kyla Reese zpět, aby mě ochránil,“ začala Sára. „Společně tvůj otec a já zničíme stroj, který byl poslán, aby mě zabil. V budoucnosti mám podezření, že příjde víc strojů. Pokročilé modely, v řadě převleků, s inteligencí daleko větší, než lidskou. Použijou cokoliv, aby tě oklamali, Johne. Nikdy nezapomeň, co jsou zač. Stroje. Mají pouze jeden úkol: zabít tě.“

„Ne,“ zašeptal. Věděl, že ve svém srdci, že v tomto případě, se jeho matka mýlila. Jeho myšlenkami probleskla Catherine Weaver, John Henry, Marcus Wright, a Cameron.   

Zavrtěl hlavou, šeptající svoji víru v prázdném pokoji.

„Né všichni z nich.“
____________________________
Dokončeno mrgreen

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

18 Naposledy upravil: Blackdejd (12.3.2010 20:31:11)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

18. kapitola                                         Born to Endure – Zrozen k Přetrpění

Vězeňská loď Skynetu

Allison Young si nebyla jistá, jak se jí podařilo uniknout z výslechové místnosti bez toho, aby jí Terminátor chytil. Ale ať už byl důvod zpoždění stroje jakýkoli, dalo jí to dostatek času k útěku chodbou, běžela tak rychle, jak jen dokázala.

Hlasitý alarm začal řvát, upozorňující všechny ostatní na lodi, že utekla. Ucítila záchvěv strachu, když si uvědomila, že více Terminátorů jí bude brzy na stopě. Myslela jen na to, že musí utíkat. Musí se odsuť dostat dřív, než ji najdou.

Když došla ke konci dlouhé chodby, zarazila se, dívající se zleva doprava. Kudy? Pomyslela si zoufale. Objekt byl jako bludiště a ona neměla žádnou představu o tom, která cesta vedla na svobodu. Ohlédla se, neuviděla tu ještě žádné Terminátory, ale to neznamenalo, že se mohla zdržovat. Šla opatrně chodbou doleva, její tempo se zrychlovalo, jak pokračovala. Teď už nebylo cesty zpátky. Strčila do dveří, které se otevřeli, prošla jimi a zase je za sebou zavřela.

Nebyla tak hloupá, aby nevěděla, že to nezabrání terminátorům v postupu, ale možná, že by je to mohlo zpomalit a dát ji čas na útěk. Otočila se zády ke dveřím a zůstala v šoku nad tím, co bylo v místnosti, na kterou narazila.

Vězni. Lidští vězni drženi v ocelových klecích, namačkáni k sobě. Jak ji spatřili, začali křičet, prosit. Ale né, aby našla nějaký způsob, jak je dostat ven, ne.

Křičeli na ní ať uteče, když má šanci utéct.

A to Allison nenáviděla. Nenáviděla, že je bezmocná, procházela kolem všech těch vězňů, lidí, kteří budou zabiti nebo použiti k plánům Skynetu. Nenáviděla to, že jim není schopná pomoci. Nenáviděla, že se svým osudem rezignovali, podporovali ji běžet, dokud ještě mohla. Jejich hlasy, zuřivě gestikulovali rukama a ukazovali na druhou stranu místnosti.

Běžela na druhý konec, snažící se otevřít dveře, ale zjišťujíc, že byly pevně zavřené. Podivný, jako zvířecí pronikavý zvuk přicházel z její pravé strany a ona viděla, že klece na této straně byly plné zvířat. Jedny trochu povědomé zvuky, patřící jakoby dítěti. Opice, jestli si vzpoměla správně.

Podívala se z opic na další divoké zvíře, oranžová a černě pruhovaná veliká kočka, s velkými tesáky a silným vrčením. Nedopatřením se pohla zpátky a běžela k druhému konci, zahlédla žebřík, který vedl do vyššího patra.

Vylezla z díry do temnoty, cítíc chladný vánek, který jí naznačoval, že byla venku. Na vrcholu vězeňské lodi. Po pravé straně byla obrovská věž, vybavená reflektory a zevnitř mohla ještě slyšet slabé řvaní alarmu.

Allison přeběhla po velké ploše, zastavujíc se náhle, když uviděla obrovskou propast, která zela před ní, spád vedoucí do temné vody dole.

Věděla, že je na lodi. Ale nevěděla, že je tak velká. Pád z letadlové lodě do vody byl dlouhý, a to nepočítala, že by se mohla utopit, než by doplavala ke břehu, ani nevěděla, kde je břeh. V těchto vodách taky mohl mít Skynet hlídky hydrobotů.

Podívala se na věž, na světlomety, které svítili k obloze. Jestli zde zůstane, určitě zemře. Bezpochyby. Byla tu jen jedna šance. Šance na záchranu. Jediná šance znovu spatřit Johna.

Skočit.

Allison se zhluboka nadechla a skočila z okraje lodi, s velkým šplouchnutím přistála ve vodě. Pod vodou otevřela oči, napůl očekávající, že uvidí hydroboty plavající k ní. Místo toho si všimla, že je hned pod ní síť.

Síť, která se zvedala nahoru a polapila ji. Allison bojovala, snažící se plavat mimo její dosah, ale bylo to k ničemu. Zoufale hledala něco, díru v síti, jakoukoli únikovou cestu.

Nebylo tu nic. Když ji síť vytahovala jako rybu nad vodu, jedna věc jí už byla bolestivě jasná.

Nebylo úniku.
                                                                   ************
Serrano Point

John Connor stále nevěděl, co udělá s Marcusem Wrightem. Na jednu stranu, Blair trvala na tom, že je Marcus jiný a to mu připomělo sebe, když bránil Cameron před Sárou a Derekem. Na druhou stranu, Lauren měla pravdu. Marcus nebyl přeprogramováný. Stále nějakým způsobem pracoval pro Skynet. Nechávat ho volně právě teď by bylo obrovské riziko, i když se Blair se zdála, že věří v jeho lidskost.

Ale také nesouhlasil s Lauren. Nechtěl rozebrat, nebo zabít Marcuse. Potřeboval Marcuse, potřeboval znalosti, které měl, znalost vězňů Skynetu a kde byli drženi. Nemohl zachránit Allison bez Marcuse, ale ani nemohl nechat Marcuse volně puštěného.

To ho nechávalo na rozcestí.

Mlhavě zaznamenal, když Kyle vešel do místnosti a postavil se do pozoru. John se otočil a pohlédl na svého otce, protože věděl, že Kyle si vyměnil stráž ve vězeňské kobce. „Kdo hlídá Marcuse?“

„Blair.“

Když jméno opustilo Kylova ústa, Johnův otec se náhle zamračil, obočí se mu zůžilo, když si náhle uvědomil problém.

John to taky věděl, podvědomě věděl, že se Blair bude snažit o něco takového. Věděl, že…, protože on by udělal přesně to samé pro Cameron. Byl by riskoval život a zdraví, čelil by jisté smrti, aby ji dostal z místa, kde by byla studovaná a experimentovalo by se s ní, jako s nějakým druhem laboratorních krys.

Blaiřina logika v této situaci nezašla daleko.

„Poplach celé základny.“ John vyhrkl na Kyle když vyskočil ze sedačky a šel dolů do tunelu směrem k vězení.

Kyle běžel na druhou stranu, když se John hnal chodbou, vstupující do místnosti, kde drželi Marcuse. Opravdu, Blair i hybrid byly pryč.

John slyšel zvonění procházející tunelem a hnal se přes most, zahlédl dole Blair a Marcuse. Hybrid utrhl víko velké větrací šachty. Voják odporu přiběhl vedle Connor a míříc zbraní, dřív než stihl John zareagovat, vystřelil, výbuch by zabil Blair okamžitě, nebýt Markuse, který ji zakryl vlastním tělem.

John udeřil pěstí obličej vojáka, a ten se svalil k zemi, pustil svoji zbraň a sténal.

„Zbláznil ses?“ Křikl John vztekle. „Řekl jsem ti, abys střílel?“

Oči strážného se rozšířily. „Měli jsme je zastavit!“

„Nebudeme střílet na vlastní lidi,“ odsekl John ledově.

„Ona je zrádce, Connore…“ začal strážný.

Voják nemůže za ty potíže. John zkroutil rty a ignoroval ho, hleděl zpátky dolů- Marcus a Blair už nebyly vidět, unikly přes větrací šachty Serrana.

Kam jdeš, Blair? Pomyslel si. Čeho si myslí, že by mohla dosáhnout? Kam byste mohly jít? Kam by šel, pokud by se s Cameron snažili uniknout?

Za prvé, museli se dostat za hranice Serrana. Nebyli by schopni utíkat v otevřeném prostranství. Museli použít tunely. Pak musí jít pryč. Kousek vpravo je les.

A řeka.

John se rozběhl chodbou k hangárům, všude kolem slyšel běhat lidi. Kyle již vyhlásil poplach. Každý nyní věděl o jejich útěku.

John vběhl do malého hangáru, kde byla jeho helikoptéra. Jeho pilot a střelec už byli v něm, uslyšeli alarm a předvídali, že by vzdušné vyhledávání bylo nutné.

„Dobkin!“ John vykřikl. „Zapni to!“ Jeho pilot začal rychle startovat motor a naskočil do vrtulníku. Helikoptéra vyletěla z hangáru a John řekl Dobkinovi, aby zamířil k malému lesu a řece.

Bože, prosím, ať tu nejsou žádné hlídky Skynetu. Nepochyboval o tom, že budou dělat nějaký hluk.

Reflektory helikoptéry se rozzířily a John najednou viděl dvě temné siluety pohybující se dolů. Blair a Marcus.

„Zaměřeno,“ střelec, Reeves, oznámil.

„A co Blair?“ Požadoval vědět Dobkin. „Nemůžeme ji zastřelit!“ John chápal Dobkinovo otálení. On a Blair byly oba piloti, spoluhráči.

Reeves jen zíral zpátky, necitlivý k vnitřnímu zmatku Dobkina. „Je v jasné pozici…“

John položil ruku střelci na rameno. „Ne, neútoč.“

Reeves se na něj nevěřícně podíval. „Connore, jsi blázen? Je na straně jednoho z nich! Nemůžeme dopustit, aby ta věc unikla zpátky ke Skynetu.“

„Neříkám, že je necháme jít. Říkám nestřílej. Jen je sleduj.“

Jakákoli odpověď byla odříznuta velkým výbuchem dole v minovém poli kolem hranice Serrana, dlouhá řada nášlapných min odešly najednou.

„Co se děje?“ Požadoval Reeves, křičel, aby byl slyšet přes řev exploze. Marcus a Blair už nejsou ve výhledu, zamaskovaní oblakem kouře a ohně.

John pochopil.

Bylo to k rozptýlení.

Blair odpálila miny, aby kryla jejich útěk. Nebyl si jistý jak. Mohlo to být jednoduché jako cívka drátu, který hodila mezi miny.

„Nevidím,“ zamumlal Dobkin z pilotního sedadla. „Connore, máte obraz?“

„Ne, nic.“

Dobkin se pokusil kontaktovat další helikoptéry. „Vidí někdo Blair, nebo stroj?“

Z nějakého důvodu, při nazvání Marcuse „strojem“ se cítil John špatně, ale neobtěžoval se Dobkina opravovat. Všechny odpovědi z ostatních vrtulníků byly negativní.

„Klesni níž,“ nařídil John. Dobkin s vrtulníkem letěl níže a kouř konečně zmizel z Johnova výhledu.

Viděl tělo ležící obličejem k zemi uprostřed minového pole, na sobě mělo Marcusův kabát. Výkřik vítězství přišel z komunikačního systému vrtulníku.

„Máme to! Vyhodil sám sebe!“

Druhý vrtulník přistál a Dobkin začal dělat totéž, ale John na něj zamával. „Ne, ještě ne. Neskončili jsme tu.“

Dobkin se zamračil. „Ale máme ho.“

John zavrtěl hlavou. Věděl, že je hloupost, myslet si, že tam dole byl skutečně Marcus. Marcus byl s části stroj. On to věděl moc dobře, než aby šel znovu skrz minové pole. Což znamenalo, že Blair šla první, aby je odstranila. Marcus mířil k řece, když ho kouř zahalil.

Což znamenalo, že tam dole nebyl Marcus.

„Leť k řece,“ nařídil John. Dobkin se zamračil, ale poslušně otočil vrtulník směrem k řece. John se ohlédl zpět a viděl, jak druhá posádka vrtulníku vylézá a pomalu jde k tělu. Nedokázal říct, kdo to byl, byl příliš daleko, ale předtím, než to bylo potvrzeno přes rádiový systém helikoptéry, věděl, že to nebyl Marcus.

„Poplach, stroj je stále na útěku. Blair byla návnada. Vzali jsme ji do vazby.“

Dobkin i Reeves se otočili a podívali se na Johna s úctou a respektem. „Domnívám se, že to je důvod, proč jsi ve vedení,“ řekl Dobkin s úsměvem.

John nevrátil úsměv. Celá tahle situace mu jen připoměla pocity z Cameron. Pokud by byly role změněny, musel by udělat přesně to, co udělala Blair. Obětoval by se v minovém poli, kdyby to znamenalo, že Cameron bude moci uniknout. Věděl, že by ho to nikdy nenechala udělat, ale to neudělalo jeho myšlenky méně skutečnými.

Kdyby mněl, zemřel by pro ni.

John polkl, vyčistil si mysl a ukázal směrem dolů k řece. „Přišel až sem, někde tam. Le´t níž.“
                                                                   ************
Vězeňská loď Skynetu

Vyslýchací místnost

Allison tvrdě dopadla na zem, ještě mokár od plavání, stále zděšená, že to bylo k ničemu. Místnost se te%dka úplně rozzářila a Allison pomalu zvedla svoji hlavu. A poprvé, uviděla svého vyslýchatele. A její tvář se pomalu zděsila.

Bylo to jako se dívat do zrcadla.

Zírala na věrnou kopii sebe, dvojče, totožné, stála nehybně. Začala mluvit, stejný mechanicky lidský hlas, který slyšela od doby, kdy byla zajata.

„Neměla jsi utíkat.“ Hlas se v půli věty změnil a najednou Allison poslouchala svůj vlastní hlas přicházet od stroje. „Jen sis to udělala horší.“

Všechno, co mohla dělat, bylo dívat se v kompletním a totálním šoku. Jak je to možné? Tento… ta věc vypadala jako ona, mluvila jako ona. Mněla na sobě dokonce šaty velmi podobné těm, co na sobě mněla Allison, než byla zajata. Ve skutečnosti, jediná věc, která je odlišovala byla skutečnost, že Allison byla mokrá, a stále měla zraněný obličej, škrabance způsobené drápy kostěné ruky tohoto stroje.

Vzpoměla si na Johnova slova. Každý má dvojče. Jo, ale obvyklé nejsou úplně totožná. Odkazoval na ni, že vypadá jako dívka, kterou kdysi znal, kterou miloval (miluje smile)

Cameron…

Allison pomalu cítila, jak se jí oči naplňují slzami. Ne, to nebylo možné! To je to, co John miluje? Ten… ten stroj? Její myšlení, její srdce se to snažilo popřít, ale najednou všechno dávalo smysl. Všechno. Důvod, proč se John zdráhal do ní zamilovat, protože Cameron nebyla opravdu mrtvá. Ona ani nebyla vytvořena… zatím.

Tento… toto je Cameron. Nevěděla, jak a proč, ale nějak John potkal tohoto Terminátora. Setkali se a zamilovali se do sebe. Možná více věcí s cestováním časem.

Cameron se dívala na ní, téměř s podivnou mechanickou zvědavostí. „Tvoje vlasy. Jsou tak krásné.“ Hlas byl něžný, Allisoniny vlastní hlas. S Cameroninými slovy, Allisonina ruka si automaticky pohladily mokré vlasy, ruce se jí stále třásly, když si zastrčila pramínek za ucho.

„Velmi tvrdě jsme pracovali na vlasech,“ pokračovala Cameron,kopírující Allisoniny zvyk dávat si vlasy za uši. „Chceme to pravé.“ Ruka pomalu klesla k boku stroje a z allisoniny pohledu vyplynulo, že konečně pochopila, o co tu jde.

Cameron jí studovala, snažila se zjistit, jak se chová, jak se pohybuje, jak mluví. Celá ta věc, celý tento výslech bylo jen pro Skynet, který chtěl vytvořit model Terminátora, který může chodit a mluvit, úplně stejně jako Allison Young. Takového, u kterého by si nakonec každý hlupák myslel, že to je opravdu Allison.

„Já nejsem tvůj nepřítel,“ uvedla Cameron.

Allisoniny rty se zkroutily, když se hrozivě podívala na stroj. „Správně.“

„Chci tě poznat.“ 

Samozřejmě, že ano. Zmýlila se. Když jí vyslýchali, myslela si, že se stroje snažili trikem z ní dostat, kde leží tábor Johna, její domov. Teď si uvědomila, že ona byla ta, která byla podvedena. Skynet z ní chtěl dostat vzpomínky z dětství. Vzhledem k tomu, aby byla Cameron stejná, jako Allison Young, musí znát Allisoniny vzpomínky. A emoce, které s nimi přicházeli.

Spadla přímo do pasti.

„Jsi velmi statečná,“ řekla Cameron. „To musí být důvod, proč si tě John Connor vybral.“

Ne… obrnila se Allison. Cameron z ní už nic nedostane. Ona nikdy nezradí Johna. „Vůbec nevím, o kom mluvíš.“

„Obdivuji ho. Jeho odhodlání. Jeho ducha. Jeho nebojácnost.“

Allison se podívala dolů na zem a pevně zavřela oči před slzami, které jí chtěli prozradit. Cameron se zastavila, bezpochyby studující Allisoniny reakci na diskuzi o Johnovi. „Ráda bych se sním setkala.“

Allison trhla hlavou nahoru rychle, téměř násilně. „Nechtěl by se stebou setkat!“ vykřikla plačtivě. Ale v okamžiku, kdy ty slova opustila její ústa, uvědomila si, jak byly nepravdivá. John Cameron miloval. Tajně celou dobu čekal na její návrat. Samozřejmě, že by se s ní chtěl setkat. Bylo to to, na co čekal.

„Oni vás jdou zabít,“ Cameron začala, její hlas byl chladný a bez emocí. „Přijdou a zabijou každého z vás. Budou vás lovit, až nikdo nezbyde a vy vyhynete.“

Allison vycenila zuby. „Proč se o tom bavíme?“ Jen mě zabíj. Nikdy vás nepřivedu k Johnovi.

„Protože někteří z nás to nechcou,“ Cameron odpověděla. „Někteří z nás chcou mír. Byla jsi vybrána, Allison. Ne Johnem Connorem. Námi.“

A na krátkou chvíli, Allison vzala v úvahu, to bylo rozhodně možné, že? Možná Cameron opravdu bojuje proti Skynetu. A proč ne? Terminátor z tekutého kovu, Weavrová spolupracuje s Johnem. Někde tu byla odbojová frakce strojů, kteří pomáhali Johnu Connorovi. Možná je Cameron upřímná. Možná se tak původně seznámila s Johnem, protože mu pomohla.

Cameron se na ni stále dívala, její lhostejný obličej a oči bez života znervózňující Allison, která se nedobrovolně otřásala. To bylo tak… neskutečný. Vidět sebe, jako stroj. Její tvář na vraždící zbrani…

„Řekni mi, kde jeho tábor je,“ uvedla Cameron.

Klam Cameron, která by mohla být rebelským strojem pomalu slábl a Allison zaťala zuby a zavrtěla hlavou. „Nikdy vám nepomůžu Johna najít.“

Cameron nevypadala vůbec flustrovaně. Jen vstala, prošla kolem Allison a zastavila se u dveří, pak odpověděla.

„Uvidíme.“
                                                                   ************
Mimo Serrano Point

John se díval dolů do vody, hledající jakékoli známky po Marcusovi. Je-li hybrid, má lidské plíce, nepotřebuje dýchat? Dobkin klesl ještě níž a byli téměř na úrovni vodní hladiny.

Reeves zamručel záští. „Nebude teďka plavat pryč?“

„Terminátoři neumí plavat,“ odpověděl rychle John, nespouštějíc oči z řeky.

„Opravdu?“ Zeptal se Dobkin zvědavě. „Jak to víš?“

Johnovi myšlenky problesky zpátky do doby, kdy ho Cromartie málem utopil na molu.

„nechceš mi trochu pomoct?“

„Neumím plavat.“

„Jo, to jsem usoudil.“

John zavrtěl hlavou a podíval se na Dobkina. „Věřte mi. Vím to.“

Reeves zapálil světlici a hodil ji do vody, červené světlo  krátce osvítilo prostor pod hladinou.

John spatřil temný stín a uhnul prudce dozadu zlomek vteřiny předtím, než něco, dlouhého a kovového vystřelilo z vody. Jako břitva lemované čelisti se sevřeli na obličeji Reevse a Johnovi se naskytl hrůzný pohled na to stvoření.

Bylo to dlouhé, jako had-terminátor s článkovitým červím tělem a se senzorem pro oko. Tři jako kleště dlouhé drápy z jednoho konce s něčím, co připomínalo obrovský čepelový vrták uprostřed drápů. Todle nikdy neviděl, ale najednou si uvědomil, vodní Terminátor, o kterém mu řekl Jason Reynolds. Hydrobot stáhl Reevse zpět do vody a John spatřil roj nejméně šesti dalších, kteří přišli zabít.

John se odvrátil od hrůzné scény ve chvíli, kdy uviděl další dva stroje proletět předním oknem kokpitu, jejich těla sebou mrskala jako ryby na suchu, rozbíjející ovládací panely. Vrtulník se prudce nahnul a John málem vypadl z boku do vody.

Uslyšel Dobkinův výkřik a viděl, jak je jeho pilot vytažen za nohu z vrtulníku, mizící pod vodou. Johnovi se začal zvedat puls a vrhl se ke kokpitu, zablokován Hydrobotem, který narazil do helikoptéry.

John ve spěchu vystřelil ze své plazmové zbraně. Rána narazila do Hydrobota a srazila ho z vrtulníku, ale nezpůsobila mu takové škody, jaké John chtěl. Snažil se dostat vrtulník pod kontrolu, ale nemohl nic dělat, motor i listy rotoru se pomalu zastavily a vrtulník klesl do mělčiny břehu. John se rychle vytáhl na vrch helikoptéry, která se pomalu začala potápět.

Zoufale se rozhlédl po břehu. Nebyl příliš daleko.

Vše, co musel udělat bylo se tam dostat.

Aniž by byl nakrájený na kousky mechanickým ekvivalentem piraně.

John vytáhl nůž z pouzdra na zápěstí a hodil ho do řeky v naději, že by se hydrobot zaměřil na šplouchnutí a šel to prozkoumat. Byl ale jen částečně úspěšný.

Hydrobot k tomu skutečně odbočil ke zvuku a začal se pomalu plazit, aby to zkontroloval. Ale jakmile John skočil do vody a začal horečně plavat směrem k pobřeží, otočil se zpátky a mířil k větší rybě.

John se napůl brodil, napůl plaval ke břehu, slyšící zvuk hydrobotů, které znělo děsivě, jako mechanický řev. Rychle se to lbížilo.

John se otočil, rychle uhnul, když hydrobot vyskočil ven z vody a mířil mi na tvář. John se vyhnul, zvednul ruku na svoji ochranu. Hydrobotovy jako tesáky ostré čepele se zasekly do části paže a John vykřikl, popadl stroj a snažil se ho držet na délku paže, zabraňujíc mu upnutí na tvář.

Adrenalin mu přicházel do žil a nakonec se mu podařilo hodit stroj zpátky do vody. Kapala mu krev z ruky, a, i když věděl, že je asi blázen, když si to myslel, zdálo se, že Hydrobot narůstal ve zběsilosti, když ucítil pach krve.

Což bylo absurdní, to věděl. Nemohli čichat, nemohli cítit. Byly to stroje. Velmi smrtelné stroje.

Začal se znovu brodit zpátky ke břehu, jen aby zjistil, že se dva hydroboti pomalu plížili za ním, přerušili jeho výstup na břeh. John se konečně začal cítit zoufalý.

Nepočítal, že to dopadne takhle.

Neudělal vše, co chtěl udělat. Nezachránil Allison, nenašel Cameron, nezničil Skynete.

Zaskřípal zubany zklamáním. To přece není možné, jak to skončí, já přece nejsem připravený na smrt“

Hzdroboti vycítili, že nemá kam jít, že nakonec vyhrajou. Začali se hadovitě blížit a John nemohl dělat nic jiného, než jen bezmocně přihlížet.

Jeden vyskočil z vody, mířil přímo na jeho tvář, když něčí ruka praštila hydrobota, popadla mechanické monstrum a vlekla ho do vody, od Johna.

Jeho první, bláznivá myšlenka byla Cameron! I když věděl, že není nikde v okolí, o to méně je jeho ochránce. Byl na ni zvyklý, že to byla ona, která ho vždy zachraňovala od strojů.

Místo toho, si John uvědomil, že to je Marcus Wright, který ho přišel zachránit. Hybrid hodil hydrobota do vody a ten tam zůstal. Ve skutečnosti, žádný z hydrobotů nenapadl Johna nebo Marcuse, jako by čekla na Marcuse, co udělá. Byli jako psy, John si uvědomil. Psi, kteří uznávali lidi a příjímali rozkazy od lidí, ale útočili na stroje. Hydroboti byli stejní, napadali lid a rozeznávaly stroje. Čekali na příkaz z vyšší mechaniké entity.

Marcus vypadal, že si to uvědomil také, jen mu hůře docházelo, že je stroj.

John vylel ven z vody. Nehnul se pro svoji zbraň, prostě se setkal očima s hybridním Terminátorem, který mu právě zachránil život. „Co jsi zač?“ zašeptal.

Marcus se podíval na sebe, na kov, který prosvítal přes velké škrábance a díry po kulkách, cítil chladný kov kolem obličeje. Ale také se dotkl tam, kde bylo jeho srdce, cítíc uklidňující bušení sdělujíc mu, že byl stále naživu. Stále člověk.

Jeho oči se setkaly s  Johnovýma s rozhodností. Jsem jen naděje, kterou máš. Víš, že jsem rozdílný. Víš že jsem byl člověk, jsem člověk.”

Poločlověk, John se neobtěžoval ho opravit. Marcus měl pravdu o tom, jak se liší. Mněl zachránit Johna od hydrobotů. Zdálo se, že se staral o Blair. Postavil se do nebezpečných situací, aby ji ochránil před střelbou v Serranu.

“Jak ti mohu věřit?” zeptal se John.

Marcus stiskl rty. “Nemůžeš. Ještě ne. Ale můžu ti pomoct.”

John cítil pocit vzrušení projít skrz něj. To byl důvod, proč byl tak zdráhavý v první řadě zabít Marcuse. Marcus měl pravdu. On skutečně byl Johnova jediná naděje.

“Vím, co chceš, Connore,” Marcus pokračoval. “Chceš jí zpátky, holku, kterou miluješ. Allison. Chceš ji zachránit.”

John polkl. “Ano.”

“Můžu ti pomoci ji najít,” nabídl se Marcus.”Pokud to je jediný způsob, jak mohu dokázat, že nejsem jeden z nich...”

John uslyšel několik výkřiků přicházejícíh zpoza něj. Zbytek odboje zřejmě viděli nebo slyšeli haváriji vrtulníku a šli sem to prověřit. A když příjdou, zabijou Marcuse.

John zíral na Marcuse, který neudělal žádný krok k útěku, čekající, až mu John řekne jeho osud. John přikývl, polykal obtížně. “Tak jo.”

Marcus spěšně pohlédl směrem k blížicím se krokům. “Bude to nebezpečné, Connore.”

John nezaváhal. “Já vím.”

John viděl, jak se marcus kousnul do rtu, viděl soucit v jeho očích, když řekl: “Nenech Blair přijít. Bude pravděpodobně chtít, ale je to moc nebezpečné.”

John znovu přikývl.

“Connore!” Slyšel Kylův zoufalý hlas přicházející zpoza okraje kopce.

“Sejdeme se mimo perimetr,” řekl Marcus rychle. “Jižní strana. “Ustoupil do vody, pomalu mizící v řece.

“Johne!”

John se otočil a spatřil Kyle spěchat k němu, plasmovou pušku v ruce, s ustaraným výrazem v obličeji. John se podíval zpátky k vodě, ale Marcus už byl pryč.

Kyle položil ruku na Johnovo rameno. “Johne? Jsi vpořádku? Viděl jsme havárii. Udělal Marcus...”

“Je pryč,” odpověděl jednoduše John. “Je pryč.”
                                                                   ************
Vězeňská loď Skynetu

Výslýchací místnost

Její mechanický protějšek se vracel snad každou hodinu, jako by se snažil z ní náhodou něco dostat.

Bylo to marné. Allison přísahala, že nikdy nezradí Johna. Ne za to, co jí Cameron udělala. Celou dobu, byla Allisonina tvář chladná, tvrdě pravdivá. Pokud John miloval tento stroj více, než cokoli jiného. Pokuď si vybral Cameron místo kohokoli jiného, dokonce i místo Allison. To bolí více, než cokoliv jiného. Chápala použití strojů v boji proti strojům. Přeprogramovat, nebo přebrat, nebo cokoliv jiného. Ale nedokázala pochopit, jak se do jednoho znich jde zamilovat.

Cameron se vrátila zpět, stejně jako obvykle. Světla, žádné omezování. Údajně více “přátelské” prostředí. Allison se tomu posmívala. Těžce přátelské když vše, co opravdu chtěla bylo udeřit stroj do tváře.

“Ztrácíš čas,” zamumlala dřív, než Cameron něco řekla. “Nikdy nezradím Johna Connora.”

Cameron naklonila hlavu na stranu. “Proč ne? On tě zradil.”

Allison zatajila dech a pomalu se podívala do Cameroniných očí. Kyborg se díval stejně. “Znáš to. Dostali jsme zprávu, že nějaký špion byl v našich řadách, někdo předával informace Johnu Connorovi. Connor ví o mém vytvoření, věděl o mém poslání a kam jdu. John tě poslal do pasti.”

Allison to chtěla popřít, zoufale věřila, že Cameron lže. Ale hluboko vevnitř cítila, že to je pravda. To jen dávalo smysl. John tak zněl ve svých volání, v první chvíli zněl provinile, jako by něco tajil, ale ve druhém se ozval litující. Skoro jako by věděl, co příjde, jak věděl, že jí stroje nezabijou, jen jí chytí. Věděl, že musela být chycená, aby Skynet vytvořil Cameron.

“Jsem si jistá, že měl dobrý důvod,” zašeptala, spíš aby sebe ujistila, než jako odpověd Cameron.
“Musel mít.” Zoufale doufala, že to nebylo jen kvůli Cameron. Doufala, že ne vše zorganizoval jen proto, aby svého milovaného kyborga dostal zpět. To nebyl John Connor, kterého znala.

Stroj se jí stále ptal, mluvil na ní, snažil se jí přimět, aby zradila Johna. A Allison to musela uznat, přiznat si, že jí John zradil byla bolestivá, ale musel pro to být nějaký důvod. Vždycky mluvil o cestování časem. Možná by to pokazilo časovou osu. Možná, kdyby nebyla chycena, mělo by to za následek více úmrtí. Možná, že se John snažil zachránit lidi... stejně jako se snažil pro ni teď přijít. Pokuď tomu je tak... pak to mohla příjmout.

Cameron se znova vrátila. Allison si nebyla jistá, jak dlouho celý proces trval. Možná tu byla dny, možná jen hodiny. Ale nejedla a nemohla víc usnout. Pořád byla ve stejné místnosti, pořád se stejným vyslýchatelem, pořád stejný požadavek.

“Řekni mi, kde je jeho tábor,” řekla znovu Cameron. Bolo to vždy totéž, stejným tónem. Stroj se zřejmě nikdy neunavil, jako by nikdy nebyl otrávený nebo naštvaný z Allison. Bylo to vždy tu, neúprosný, čekající na její zlomení.

“Řeknu ti to,” nakonec promluvila. “Ale nejdříve... můžeš něco udělat pro mě?” Zaváhala. “Pokuď jsi ta, která myslím, že jsi... Pokud jsi, nebo se staneš tou Cameron, kterou bude John milovat, dej mu vzkaz ode mě. Nezapomeň. Nemyslím si, že vymaže všechny tvoje vzpomínky.” Stroj se na ní začal zvědavě dívat. Možná jednoduše zachytávala její emoce pro pozdější použití, nebo ji možná opravdu poslouchala. Ať tak či onak, Allison to musela zkusit.

“Řekni mu, že vím,” začala, bojující se slzami. “Vím všechno, jak mi lhal, jak mě využil aby tě dostal zpátky... ale že jsem mu odpustila.”

Cameron pohodila hlavou. “Proč mu odpouštíš? On tě zradil.”

Dávalo to smysl, že se kyborg zeptal. To je něco, co stroje nemohou pochopit. “Proč?” Allison odpověděla. “Protože ho miluju.”

“Bezvýhradná láska,” uvedla Cameron tiše.

Jako kdyby to pochopila. Allison cítila jak jí tváře hněvem červenaly. “Něco, o čem vy nic nevíte.”

Stroj nezamrkal, neuhnul. Jen stále studoval Allison. Pozoroval. Čekal.

Allison zavřela oči, sebrala odvahu, nnež se znova podívala do své vlastní tváře.

Dala souřadnice.

Na tom nezáleželo. Cameron bude zničena u vchodu, pokuď nebude mít náramek.

Pokuď by na ni John čekal.

Myšlenka vehnala slzy do tváře a málem se zakuckala vzlyky. “Doufám, že tě zabije!” vykřikla. “Doufám, že se změníš na šrot!”

Cameron nereagovala na její rozlobený křik, jen vstala a vydala se ke dveřím, opustila Allison samotnou a vzlykající.

Serano Point

Vězeňská cela.

John vstoupil do vězeňské cely, kde byla Blair Williamsová s rukama spoutanýma za zády a nohama přivázanýma k židli. Musela být nešťastná, ale beze strachu zvedla hlavu, když ho uviděla.

“Connore. Vítej v mojí nové místnosti,” ironicky řekla, rozhlédla se po místnosti. Právě jsem vymalovala...”

“Proč jsi to udělala?” Zeptal se John, ignorující její škádlení. Musel to vědět jistě, že ona byla stejně jako on, zamilovaná do Marcuse, stejně jako byl s Cameron. “proč jsi Marcuse pustila ven? Je to stroj.”

Blair prudce vzhlédla. “pro mě není,” odpověděla. Její hlas změkl. “Je něco jiného. Něco, čemu nerozumím. Ale když jsem ho uviděla... Viděla jsem muže. Ne stroj.”

Cítil smutný úsměv na tváři. Bylo to přesně to samé, co cítil ke Cameron. Když se Derek a Sára podívali na jeho kyborgského ochránce, viděli stroj. Viděli stroj vespod.

On viděl mnohem více.

“Je to člověk, muž uvězněný uvnitř stroje.” Zastavila se, zřejmě si uvědomila, jak je její tvrzení marné. “Proč se ptáš? Záleží na tom? Už jste si udělali svůj názor.”

John polkl, než přikývl. “máš pravdu. Svůj názor jsem si vytvořil už dávno.” Obrátil se ke stráži Blair.

“Pusť ji,” nařídil.

Strážce rozkřížil ruce, vypadal zmateně. “Ale, Connore...”

“Nech. Ji. Jít,” opakoval John, tentokrát pevněji. Strážce vypadal stále zmateně, ale rozběhl se a začal rozvazovat Blair, která vzhlížela k Johnovi s nejistotou a úctou.

“Kde je teď?” Zeptala se.

Nemusel se ptát, koho má namysli. “Marcus mi pomáhá s misí.”

Jakmile byly řetězy pryč, Blair se zvedla ze židle. “Půjdu s tebou.”

John zavrtěl hlavou. “Ne, je to příliš nebezpečné. Marcus říkal--.”

“Budu jednat s Marcusem,” čelila Blair. Její oči změkly, když řekla jeho jméno. “Musím ho vidět.”

John zaváhal, slyšíc Marcusův hlas ve své hlavě, prosící ho, aby držel Blair v bezpečí Serrana. Ale slyšel zoufalou lásku v Blaiřině hlasu, potřebovala ho znovu vidět a být blízko něj.

Často cítil to samé.

“No dobře,” slitoval se. Ať tak či onak, Blair by našla způsob, jak ho sledovat. Nakonec tohle byla jediná cesta, takhle se o ní nemusel aspoň tolik bát. “Čeká na nás za hranicí. Pojďme.”

Jak spěchali ke dveřím, snažící se vyhnout pozornosti, John mohl cítit, jak jeho srdce divoce bušilo. Co všechno se stalo, rozhodl se pro záchranou misi. Nakonec ji najde, zachrání ji.

Zhluboka, roztřeseně se nadechl.

Vydrž, Allison. Jdeme si pro tebe.
________________
Dokončeno mrgreen

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

19 Naposledy upravil: merlin131 (13.3.2010 14:18:18)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

19. kapitola                                       Born to Die - Zrodený zomrieť


Okolie Serrano Point

Johnovi sa podarilo prekĺznuť s Blair von zo Serrano Point, predtým ako si Kyle alebo ktokoľvek iný uvedomil, že chýba. Stretli sa s Markusom za perimetrom, na južnej strane, ako hybrid povedal.

Keď sa priblížili, v Marcusových očiach vyčítavo zablesklo z Blair na Johna. „Čo tu robí ona?“ opýtal sa. „Povedal som ti—.“

„Neobviňuj Connora,“ naliehala Blair. „Bola by som prišla tak či tak.“ Rozbehla sa k Marcusovi a silno ho objala a John uvidel ako sa Marcusov hnev okamžite rozplynul. John im doprial krátku chvíľu, ale nemali času nazvyš. Niekde tam von, Allison je mučená, vypočúvaná strojom, ktorý sa nakoniec stane dievčaťom ktoré miloval. Nemohol ani pochopiť toto šialenstvo.

„Tak kde je?“ spýtal sa John.

Marcus zaváhal. „Connor, je tu malý problém.“

„Problém,“ povedal ostro John. „Nezmienil si sa mi o ňom, keď som ťa nechal ísť pri rieke.“

„Vtedy to nebol problém,“ odpovedal chladne Marcus, bez toho aby vyzeral zastrašene. „Poprvé, neviem kde držia Allison.“

„Si prepojený so Skynetom,“ pvedal John. „Dostaň informácie z neho.“

„Tak to nefunguje,“ trval na svojom Marcus. „Neviem kde by som mal začať. Skúsil som sprístupniť tieto funkcie, ale nemôžem nikde nájsť informáciu o Allison. Ak ju Skynet hľadal, hľadal ju skryto. Nevysielal žiadne informácie pozemným jednotkám terminátorov.“

John sa zhlboka nadýchol. „A podruhé?“

„Podruhé, je skutočnosť, že mám stále čip pripojený k mojej hlave.“ odpovedal Marcus. „Myslím, že práve teraz používam vlastné myslenie, ale nie som si istý. Možno ťa vediem do pasce. Skynet nás pravdepodobne môže sledovať cezo mňa.

Blair pozrela ustarostene na Johna. „Môžeš s tým niečo spraviť?“

John pokrčil ramenami. „Malo by to byť jednoduché. Len to vyber. Nie je ako ostatný terminátor, ktorý prestanú fungovať bez čipu. Marcus má stále svoj mozog. Odobratie čipu len odstráni prepojenie so Skynetom. To ho nezabije.“

Marcus zobral dlhý nôž a podal ho Johnovi. „Sprav to.“

John zaváhal, ale zovrel dlaň okolo zbrane. Hybrid si sadol a John priložil nôž k jeho hlave. Videl Blair ako sa otočila a skoro sa cítil ako robí to isté. Toto bola časť, ktorú neznášal. Rezať do Cameron bolo samozrejme tisíckrát horšie, ale teraz sa cítil zle. Pretože rozmýšľal o Marcusovi ako o skutočnej osobe.

A nemohol len tak zarezať do hlavy skutočnej osoby.

Stisol nôž a vyrezal malý kruh do Marcusovej hlavy, kde by mal byť čip. Namiesto toho, keď zdvihol kožu, neuvidel port čipu ako u normálneho teriminátora. Tak znova, Marcus nebol normálny terminátor.

„Tu nie je port čipu,“ nahlas zahlásil. Marcus natiahol ruku, akoby neveril Johnovi a chcel to pocítiť sám.

„Kde to môže byť?“ spýtala sa Blair.

John sa zamyslene zamračil. Ak čip akokoľvek ovládal Marcusa, bol pravdepodobne blízko jeho mozgu.

„Vzadu na hlave, možno,“ navrhol. Začal rezať druhý otvor tam, počujúc ako Blair ťažko dýcha.

"Are we just going to keep cutting holes in him until we find it?" Her tone was definitely agitated, but he could feel the pain there as well. Seeing Marcus being cut up was getting to her.

„Budeme do neho rezať diery, až kým to nenájdeme?“ jej tón bol určite nervózny, ale bol cítiť bolesťou. Vidiac ako začína byť Marcus zranený.

Presne ako keď videl Cameron poškodenú.

Dokončil rez a zbadal to. Vyzeralo to ako normálny čip terminátora, akurát viac štvorcový a na zadnej strane Marcusovej kovovej lebky. John sa načiahol, ale Marcusove ruky už boli na ceste.

„Nechaj ma to spraviť, Connor,“ zavrčal.

John ustúpil a sledoval Marcusa vytrhnúť čip a rozdrviť ho holými, kovovými rukami.

Blair si povzdychla a John rýchlo prikývol. Prvá prekážka bola prekonaná. Teraz potrebovali zistiť, kde držali Allison.

„Takže nevieš kde by ju mohli vziať?“ odvážil sa John.

Marcus pozrel na nehol. „Nemôžem,“ ubezpečil ho. „Ale nájdem ju, Connor. Sľubujem ti to.“

John pomaly prikývol, počujúc rozhodnosť v Mracusovom hlase. „Ako?“

„Vezmi ma do bunkra, kde bola zajatá.“

„Čo tam chceš robiť?“

„Dobre, po prvé, môžeme sa uistiť, že bola skutočne zajatá, možno nájsť tých čo prežili. Podruhé, ak poznám miesto kde bola zajatá, môžem určiť miesto, kam ju najpravdepodobnejšie vzali.“

John prikývol na súhlas.“ Dobre. Poďme. Máme pred sebou dlhú cestu.“

*********
Sklad č.32

John sa opatrne rozhliadol, predtým ako vstúpil do skladu č.32 a jeho topánky vydávali hlasnú ozvenu. „Zriadil Skynet neďaleko väzenský tábor?“ spýtal sa Marcus.

„Connor, Skynet má väzenské tábory všade,“ zaznela odpoveď. „Nemôžeme prehľadať všetky.“

„Nie sme príliš ďaleko od oceána,“ vyslovil John. „Čo väzenská loď? Lietadlová loď? Bol som na nej raz zajatý. Možno ju vzali tam.“

„John...“ prerušila ho Blair s hrobovým hlasom. John sa pozrel na ňu, stojacu nad telom ľudského vojaka. John probehol dopredu a čupol si vedľa vojaka, položiac zbraň na stranu, spoznajúc okamžite bojovníka odpovru.

„Jason...“ povedal ticho John. Bol si vedomý Blairiných krokov okolo neho, ako odchádza za roh. Natiahol ruku a skontroloval vojakov pulz, aj keď vedel, že to bolo k ničomu. Nebola možnosť, že by terminátori nechali niekoho nažive na tomto mieste.

John sa natiahol a pomaly zavrel Jasnove viečka. „Prepáč kamoš.“

Blair prišla späť. „Ďalší traja mŕtvy.“

Nie len mŕtvy, pomyslel si v duchu John. Pozerajúc na Jasonove zápästie, si John spomenul, že niečo chýba.

Náramok tábora Connor.

Čo znamenalo, že stroje naleteli na jeho trik. A to znamenalo, že Cameron čoskoro spozná a Allison sa pokúsi o útek. Musí konať rýchlo.

„Nechápem,“ zamrmlal Marcus zmäteným tónom. „Prečo by stroje zabili všetkých týchto vojakov a vzali len Allison, ako väzňa?“

John zaváhal predtým ako ťažko prehltol. Nebolo to stále ohľadom toho. Mal im povedať pravdu, aj keby si pomysleli, že sa zbláznil. Bola to jeho jediná nádej. „Pretože hľadali špeciálne Allison.“

Marcus vyzeral vyrovnane. „Prečo? Prečo ju?“

„Skynet vytvoril novú infiltračnú jednotku,“ začal John. „Terminátor, ktorého jeidnou úlohou je dostať sa do môjho tábora a zabiť ma. Skynet zistil, že Allison mi je nablísku a začal ju hľadať. A teraz ju má.“

„Prečo potrebuje ju?“ spýtala sa Blair, evidentne so zmätkom v hlase a v tvári. „Ako ju chce držať od teba a pritom niečo dokázať?“

„To nebude,“ odpovedal John. „Skynet nebude držať Allison mimo mňa. Pošle ju späť. Ale nebude to tá istá Allison.“

Blair zdvihla ruku a čelo sa jej zvraštilo. „Nie som si istá, či stíham vnímať.“

„Použije ju ako vzor pre infiltrátora,“ vysvetlil John. „Vytvorenie jej kópie, pokožky, takže infiltračná jednotka bude vyzerať identicky ako Allison. Potom ju pošle späť do môjho tábora, predstierajúc, že je to Allison.“

„Ako vieš všetko toto?“ spýtal sa Marcus.

A bolo to. John bol zahnaný do kúta. Nebolo kam utiecť, jedine povedať tvrdú pravdu, ktorú mu takmer nikto neuverí. Takže znova, pozrel na Marcusa. Kto by veril, že terminátor môže mať srdce?

„Pretože....nie som z tadeto,“ John sa zhlboka nadýchol. „Som z minulosti. Narodil som sa v roku 1984. Cestoval som časom do tejto budúcnosti z roku 2009. Vojaci a stroje sa vrátili z budúcnosti, niektorý na ochranu mňa a mojej matky, a niektorý aby nás zabili. To je dôvod, prečo viem ako stroje pracujú. Viem o Skynete, o T-800-vkách, T-888-čkách. Viem o tekutom kove, T-1000, veciach, ktoré zatiaľ neboli postavené. Viem o cestovaní časom a viem čo sa stane a zabezpečiť aby sme vyhrali.

Obaja Blair a Marcus pozerali na neho skepticky. „Cestovanie časom,“ začala Blair váhavo. Vrhla pohľad na Marcusa a jej skepsa zmizla. „Dobre, myslím že všetko je možné.“ Jej oči sa stretli s Johnovými. „Veríme ti.“

Marcus vykročil k predným dverám bunkra. John a Blair sa ponáhľali za ním.

„Takže Skynet vzal len Allison ako väzňa,“ uvažoval Marcus. „Vzal len ženy.“

„Len jednu, ktorá sa zhodovala s Allisoniným profilom,“ súhlasil John. „A našiel ju.“

„Takže základňa Skynetu musí byť schopná produkovať ľudské tkanivo,“ zhodnotil Marcus. Otvoril dvere do bunkra. „Myslím, že by to mala byť loď. Nemôžem si byť istý. Už nie som napojený na Skynet, ale som polovičný terminátor. Stále viem niektoré veci.“

„Takže na loď,“ ponúkol John, s nádejou – teraz keď mali skutočný cieľ a tvrdý oriešok- či Marcus a Blair nezmenili svoj názor na jeho samovražednú záchrannú misiu. K jeho úľave, obaja pomaly prikývli.

„Na loď,“ ozvali sa súčasne.

***********

Na ceste do väzenskej lode Skynetu

Boli na pochode pár hodín v tme, prekračujúc ruiny mesta a vyblednuté lebky. Z jeho pozície vodcu sa John pozrel dozadu cez rameno na svojich spoločníkov.

Blair bola presne za ním, s Marcusom idúcim niekoľko stôp vzad a pozeral sa na svoju ruku, zrejme o niečom premýšľajúc.

„Hej,“ zvolal ticho späť John. „Si okay?“
Marcus stále zízal na svoju ruku, na roztrhané telo a kov svietiaci pod ním. „Connor, čo som?“

John zovrel pery. „Neviem.“

„Prečo by mi Skynet spravil toto?“

To nebola rečnícka otázka. John si uvedomil, že Marcus skutočne chcel odpoveď. Neboli to len jeho emócie nad tým, čo mu spravili. Skutočne chcel pochopiť prečo.

„Vyzerá to akoby Skynet skúšal využiť ľudské myslenie,“ hádal John. Bolo to jediné vysvetlenie o ktorom si myslel, že dáva zmysel. „Ten čip v tvojej hlave? Pravdepodobne to ovládalo tvoj mozog.“

„Čo by to mohlo robiť?“ spýtala sa Blair a zamračila sa.

„Ľudia majú niekoľko vlastností, ktoré nás odlišujú od strojov,“ začal John. „Naša schopnosť cítiť, milovať, prežívať emócie, samozrejme stroje nemajú.“ Väčšina strojov, dodal sám pre seba.

„Ale,“ pokračoval. „Tiež máme schopnosť vytvárať diela, písať symfónie, vytvárať umelecké diela. Postavili sme celý svet, navrhli všetko v ňom: budovy, vozidlá, mestá, životný štýl. Ľudský mohol má niečo, čo Skynetu chýba: kreativita. Sknyet sa narodil bez ľudskej kreativity.“

John pokrčil ramenami. „Možno si uvedomil, že umelej inteligencii chýba tvorivosť. Takže sa rozhodol využiť ľudský mozog. Skúsil využiť jeho silu. Hádam, že si prvý, Marcus. Ale on zlyhal. Možno skúsi odlišný typ subjektu, neviem. Ale ty si určite unikátny.“

Marcus zamrmlal sám pre seba. „Yeah, unikátny.“

John si zamyslene zahryzol do pery. „Nemyslím si že manipuloval s tvomim mozgom, akýmkoľvek spôsobom. Len skúsil dať do neho čip a kontrolovať ho. Stále máš svoje spomienky, správne? Z minulosti, keď si bol človek?“

„Som človek,“ trval na svojom Marcus so smrteľne vážnym hlasom.

John pomaly prikývol. „Viem.“

Marcus sa zhlboka nadýchol. „Prepáč, Connor.“

John sa na neho srdečne usmial. „Nie, je to moja chyba. Nevolil som svoje slová opatrne.“

Blair ho mlčky pozorovala a John sa otočil späť k ceste, počujúc hučanie vody na brehu a vôňu slanej vody vo vzduchu.

Ako sa priblížili k oceánu, začul jasne Blair.

„Vždy som si myslela, že si pre mňa záhadou, Connor,“ začala. „Ale myslím, že strácaš svoj závoj tajomna každou chvíľou, ktorú strávim s tebou. Prečo by mal vodca ľudstva, muž zameraný na bojovanie a zastavenie strojov, byť jediný, ktorý verí mne a Marcusovi, keď nás všetci ostatný odsúdili?“ Zavrtela hlavou, ako ho stále nemohla pochopiť. „Prečo ty? Prečo to ty chápeš?“

John zovrel pery, stojac na mieste a pozerajúc na ňu. „Prečo myslíš?“

Blairine oči boli pevné a neváhala. „Pretože si rovnaký ako ja. Myslím, že ti záleží na stroji.“

John zažmurkal, keď sa mu uležali jej slová v pamäti. Samozreme, trafila klinec po hlavičke.

„Neviem kedy alebo ako,“ pokračovala Blair. „Ale verím, že miluješ jedného. A myslím, že všetci ostatný skúšali povedať ti, že to bol len kov, ale ty si to vedel lepšie. Vedel si že nebola ako ostatný, bola odlišná. Ale nikto neveril tvojmu názoru, nikto neveril tvojmu srdcu...“ odmlčala sa, zamerajúc sa na jeho reakciu. „Mám pravdu?“

John zavrel oči. Samozrejme mala pravdu. Mala úplnú pravdu. On bol ako ona. Derek a jeho matka mu vždy skúžali pripomenúť, čo Cameron skutočne bola, skúšali ho presvedčiť, že bola len stroj. Neverili mu keď hovoril, že bola odlišná. Nepáčilo sa im ako reagoval na jej prítomnosť. Neverili mu. Ale on veril svojmu srdcu. Pretože vedel, že malo pravdu.

„Jej meno bolo Cameron,“ povedal s tichým hlasom, keď začal hovoriť o nej. „Bola kyborg, poslaný z budúcnosti aby ma chránila. Zachránila mi život...niekoľko krát.“ potriasol hlavou a smutne sa usmial. „Vždy som vedel, že bola iná. Nebola ako zvyšok strojov. Mohla cítiť....cítila emócie. Hnev, frustráciu, žiarlivosť....“ jeho oči zmäkli keď pridal, „....lásku. Povedala mi to raz, ale neveril som jej. Myslel som, že to bol trik.“ Cítil pálenie v očiach, ale premohol plač. „Ale potom som sa naučil....miloval som ju tiež. A ona mi hovorila pravdu. Povedala mi to.“ Jeho hlas sa zlomil, keď skončil, „Teraz je preč.“

Jeho oči sa stretli s Blairinými a zistil, že sú plné súcitu a smútku. „Je mi to ľúto, John. Naozaj ľúto.“

„Yeah,“ zamrmlal ticho John. „Mne tiež.“

„To je ona, to je to?“ spýtala sa náhle Blair. „Infiltrátor ktorý zajal Allison. Jeden ktorý zaujme Allisonine miesto. Je to Cameron.“

„Áno.“

„Ale staráš sa tiež o Allison,“ pokračovala Blair nahlas, akoby skúšala vyriešiť matematický problém. „To je prečo ju ideme zachrániť. Ale ak zachránime Allison, Cameron nebude vytvorená...obetuješ Cameron.“

John prehltol hrču v krku. Vedel, že to bola pravda. Weaverová ho uistila o tom, čo by sa stalo ak zachráni Allison. Okrem pokrútenia časovej osi, by stratil svoju šancu stretnúťsa s tým, ktoho miluje viac ako čokoľvek iné.

„Viem,“ zašepkal. „Ale musím. Ja....nemôžem nechať nevinnú osobu zomrieť, pretože si nevyberiem jej záchranu.“ Spravil to predtým, nepomohlol Riley, keď mal šancu.

Riley zomrela, pretože bol apatický. A aj teraz sa cítil previnilo. Nemohol nechať zomrieť Allison a mať ju tiež na svedomí. Aj keby to znamenalo, že stratí to, čo pre neho znamená najviac.

„Som predurčený viesť týchto ľudí,“ pokračoval. „Aký druh príkladu by som to bol? John Connor robí veci pre vlasné ciele. Obetuje ľudské životy, aby sa ubezpečil, že bude postavený stroj?“ potriasol hlavou. „Nemôžem byť taký. Nemôžem byť sebecký.“

„Psss!“ zavrčal Marcus a ukázal na čln, plávajúci po mori. „Chceš aby nás chytili, predtám ako sa tam dostaneme?“

John sa cítil trochu naštvane, pre to čo povedal hybrid, ale chápal Marcusovu pripomienku. „Správne,“ zašepkal späť. „Ako presne sa tam chystáme?“

„Poplávame k lodi a vyšplháme po lanách, ktoré sú na kotvách,“ odpovedal jednoducho Marcus.“

„A čo hydroboti?“ spýtal sa John, strasúc sa pri spomienke na kreatúry, ktoré ho skoro zabili v rieke. „Ak poplávame s tými vecami vo vode, sme hlavný chod.“

„Počkaj tu,“ povedal Marcus, predtým ako sa vbrodil do vody.

„Nebola by to hostina,“ opravila Johna Blair, ako sledovala Marcusa. „Hydroboti by ťa technicky nezjedli. Jednoducho by ťa prepichli.“

„Yeah, akoby to bolo lepšie,“ zavrčal John.

Marcus sa vynoril z vody a zvolal. „Je to čisté!“

Blair úplne dôverovala Marcusovi a bola prvá čo vstúpila do vody. John zaváhal na okraji. „Ako si môžeš byť istý?“

„Hydroboti hliadkujú len na miestak, kde môžu byť ľudia,“ odpovedal Marcus. „Tu nie sú potrebný. Poznám len jedinú osobu dostatočne stupídnu aby sa pokúsila dostať do pracovného tábora Skynetu.“
„Hej,“ odsekol John. „Si taktiež dobrovoľník.“

„Čo ak vezeň unikne?“ spýtala sa rozumne Blari. „Nemali by hydroboti čakať na jeho znovu-uveznenie?“

John zavrtel hlavou, spomínajúc si na vlastnú skúsenosť s väzenskou loďou. „Majú siete na chytenie unikajúcich väzňov.“

„Čo ak sú v oblasti hydroboty a oni nás uvidia alebo začujú vo vode?“ spýtala sa rozpačito Blari.

„Potom ťa ochránim,“ sľúbil Marcus. „Nezaútočia na mňa, pretože som stroj a môžem im povedať aby ťa nezabili.“

John sa zhlboka nadýchol, predtým ako vstúpil do vody a pohol sa k lodi. Nebola zakotvená príliš ďaleko od brehu, takže pre nikoho z nich nebolo ťažké plávať.

Ale laná ukotvené na lodi, mohli byť problém. Blair civela na loď, ktorá sa čnela nad jej hlavou.

„Máme vyšplhať päť poschodí len za použitia rúk?“ spýtala sa skepticky. John pomaly prikývol a ona pokrčila ramenami. „Úžasné, tak do toho.“

Hiahla na lano, ale Marcus ju zastavil. „Nie.“

John sa zamračil. „Čo sa deje?“

„Ja vyšplhám hore a vy sa budete držať mojich nôh,“ odpovedal Marcus.

Blair sa na neho nahnevane zamračila. „Nie som slabá, veď vieš.“

„Nie,“ súhlasil Marcus celkom bezvýhradne. „Ale ja som silnejší ako vy obaja dohromady a budete potrebovať všetku svoju silu na boj a útek, akonáhle získame Allison. Nemôžete sa obaja vyčerpať pri výstupe.“ To dávalo zmysel a John počkal, kým sa John sám vytiahol z vody, a potom sa zavesil na hybridovu nohu.

„Držte si klobúky,“ varoval Marcus. Obaja, Blair a John sa silno prichitili na Marcusove nohy a hybrid začal liezť po lane, ťahajúc Blair a Johna so sebou.

„Chcem ti poďakovať, Connor,“ povedal Marcus, keď ich ťahal za sebou, dokonca bez výdychu.

John pozrel nechápavo nahor. „Za čo?“

„Za to, že si ma nechal ísť,“ odpovedal hladko Marcus. „Za pripustenie, že nie som ako ostatný. Si dobrý muž.“

John sa usmial sám sebe. Zvyšok lozenia bol ticho, kým ich Marcus nevytiahol na palubu lode. John pozrel nahor, do temnoty, vidiac mesačnú siluetu veže, ktorú videl po prvý krát na lietadlovej lodi.

„Vieš, že som unikol z tohoto miesta nie príliš dávno,“ zamrmlal. „Cítim sa čudne, vrátiť sa späť dobrovoľne.“

„Pozri!“ Helikoptéra,“ zašepkala Blari. John pozrel naprieč palubou lietadlovej lode a uvidel temný obris helikoptéry.

„Prečo by tu mal Skynet helikoptéru?“ zasyčala Blari.

„Dobre, sú na mori, terimnátori potrebujú spôsob ako sa dostať späť na berh, ak potrebujú,“ uviedol John. „Šťastie pre ná, že je stále tu. Bude ľahšie dostať sa späť na breh.“

Pomaly, kradmo sa premiestnili po povrchu a otvorili okienko, vstúpiac do hlavného poschodia lode. John mohol cítiť mu srdce hlasno búcha, keď sa vydali k výsluchovej miestnosti. Ak si správne pamätal, nemalo by to byť ďaleko pred nimi.

Marcus ho chytil a rukáv a stiahol ho za roh, keď temný tieň prešiel do chodby na druhej strane. Terminátor, uvedomil si John. Nebol dostatočne blízko, aby rozoznal model. John sa zhlboka nadýchol aby upokojil srdce. Kľúčom k úspechu bolo zostať skrytý, vyhnúť sa odhaleniu. Včasný poplach by mohol ohroziť ich šance dostať Allison do bezpečia.

Ako pokračovali, John konečne rozoznal jednu z chodieb, ktorou ho tiahli, keď tu bol uveznený.

„Už to bude...“ zašepkal.

*********

Väzenská loď skynetu
Vypočúvacia miestnosť

Allison Young počula ako sa zavreli dvere a uvedela vstúpiť temný tieň.

Jej vyšetrovateľ sa vrtátil k používaniu jednoduchého svetla, ktoré ju oslňovalo a nevidela do tmy, kde v tieni stála Cameron, skrytá pred pohľadom. Toto vyšetrovanie bolo iné, uvedomila si Allison.

Ale čo bolo skutočne mätúce, prečo to všetko robili.

Povedala súradnice tábora Connor, plne si uvedomujúc, že bez náramku, bude Cameron zničená na prvý pohľad. Ale prečo bol terminátor stále tu? Uvedomila si, že Allison o niečom klame? Tábor Connor nebol veľmi ďaleko, ale ona tam zatiaľ nešla.

Ak by šla, Cameron by bola mŕtva. Alebo by bola vo vnútri. S Johnom, ktorý na ňu bude čakať.

Alllison sa  sa snažila vytlačiť myšlienky zo svojej hlavy.

„Klamala si mi.“

Cameronin studený hlas pršiel z tieňa a Allison pozrela nahor, stále žmúriac do svetla. „Povedala som ti kde je tábor,“ zopakovala tichým hlasom.

„Povedala si mi že náramok ti dala tvoja sestra,“ odpovedala Cameron.

Allison pocítila záblesk paniky. „Vie to Cameron? Podozrieva ju? Prinútila sa udržať si tvár pokojnú. „Čo to má spoločné s tým všetkým?“

Cameron pristúpila dopredu, až kým Allison mohla vidieť vo svetle tvár stroja. Cameron zdvyhla ruku a Allison zachytila strieborný záblesk, predtým ako ako sa zamerala na objekty. Náramky tábora Connor.

„Našli sme ich u niektorých tvojich priateľov,“ povedala Cameron. Jej ruka sa pomaly otvorila a jeden za druhým púšťala kovové náramky na stôl. S každým jedným, ktorý dopadol pocítila Allison bodavú bolesť v srdci.

Ona vie. Vie čo potrebuje vedieť.

Cameron pozrela nadol na ňu. „Prečo ich všetci nosíte?“ Allison sklopila oči na stôl, skúšajúc nezačať sa neovládateľne triasť. Tak to bolo. Toto bol koniec. Cameron poznala pravdu. A Cameron ju zabije.

„Má to niečo spoločné s táborom Connor,“ začala Cameron.

„Nie,“ povedala rýchlo Allison. Príliš rýchlo. Ale nebolo to podstatné. Cameron už na to prišla.

Kyborgov tón bol tichý, keď prehovoril. „Je to minulosť.“

Allison pomali zdvihla oči a pozrela sa do studenej tváre terminátora.

„Aby ste sa dostali do tábor,“ pokračovala Cameron. „Chcela si ma tam poslať bez toho; vedeli by čo som.“

Allison vedela čo príde. Neuhla. Nepozrela preč. Len vyzývavo hľadela do Cameroniných očí. Stroj sa natiahol a chytil Allisonin krk.

Allison pocítila bolesť takmer okamžite, počula Cameronin nahlenvaný hlas, ktorý hovoril, „Klamala si mi.“

Tlak na jej krku sa zvýšil a Allison pocítila ako sa začína dvíhať do vzduchu. Jej ruka inštinktívne chytila Cameroninu, aj keď vedela, že nič na svete nemôže prekaziť smrteľné zovretie terminátora.

Sotva cítila bolesť, stávala sa necitlivou. V skutočnosti, jediná vec ktorú práve teraz cítila bol intenzívny pocit straty.

Prepáč, John. Nemôžem dlhšie vydržať. Nechcela byť nažive, keď ju nájde. A on ju nájde, o tom nemala žiadne pochybnosti. Sľúbil. A John Connor vždy drží svoje sľuby.

Strojov neochvejný pohľad neuhol a Allison sa s vzdorovitými a silnými očami pozerala do Cameronininých. „Nikdy ti nepomôžem dostať Johna Connora.“

Cameron zovrela pevnejšie ruku, Allison počula neskutočný zvuk jej vlastného lámajúceho sa krku.

Uvidela záblesk Johnovej tváre pred jej očami.

A potom.....

Nič.

***********
Keď sa T0K715 natiahlo cez stôl a zovrelo Allisonin krk v železnom zovretí, študovala svoju obeť. Cítila pocit hnevu nad Allisoniným konaním, nad tým ako dievča klamalo aby ochránilo Johna.

Ale bola to lojalita a oddanosť k Johnovi Connorovi, ktoré zaujali T0K715. Po tom všetkom čo prežila, aj po tom čo Allison poznala pravdu, že John vedel, že ju posiela na smrť. Dokonca tak že ho stále odmietala zradiť.

Bola to láska, bezpodmienečná láska. Allison mala pravdu. Bolo to niečo čo T0K715 nikdy predtým nezažilo.

„Nikdy ti nepomôžem dostať Johna Connor,“ zašepkala Allison pred koncom, otmietajúc ho zradiť.

T0K715 zovrelo prsty a zaregistrovalo satisfakciu, sledujúc ako život Allison Young vyhasol v mihnutí oka. Jej prsty sa otvorili a väzeň sa zviezol na stôl, mŕtvy.

Natiahla sa a zobrala strieborný náramok z Allisoniného zápästia, predtým ako pozrela na bezvládne telo Allison Young.

„Práve si,“ vyhlásila predtým ako sa pohla k dverám.

************
Marcus strhol Johna dozadu za roh, predtým ako Terminátor vyšiel z miestnosti, ktorú si John pamätal ako vypočúvaciu miestnosť. V temnote nemohol vydieť stroj veľmi dobre, aj keď by určite povedal, že mal kožu. Možno to bol ten istý, ktorý šiel okolo pred pár minútami.

Nepozeralo to ich smerom, pokračovalo to zrýchleným tempom. Bolo to na misii, uvedomil si John. Niečo zásadne dôležité.

Pozrel na Marcusa, ktorý vyzeral že skenuje oblasť. „Choď,“ zašepkal hybrid.

John zahol za roh a zastavil sa pred vyšetrovacou miestnosťou s rukou na dverách. Čo ak terminátor ktorý odišiel nebol jediný, ktorý vypočúval väzňov? Čo ak sa chystal nakráčať k jednému?

John skúsil počúvať vnútrajšok, ale nepočul nič. Buď nič nevydávalo v miestnosti zvuk, alebo to bolo príliš tiché aby to počul. Marcus a Blair prišli za Johnom, Marcus rukou na puške, pripravený vtrhnúť do akcie ak by bolo v miestnosti prekvapenie.

Prekvapenie by bolo v poriadku.

Len nie to, čo John čakal.

Strčil do dverí, rozhliadnuc sa po miestnosti, rýhlo kontrolujúc hrozby. Nič sa nepohlo a John konečne pozrel na útly tvar, ktorý ležal oproti stolu, jeho oči sa rozšírili v hrôze, keď spoznal kto to bol.

Allison....

Johnove srdce skočilo do hrdla keď sa ponáhľal k nej, jemne ju otočiac, a modliac sa aby bola len v bezvedomí. Jej mŕtve oči sa upierali na neho a začal sa dusiť, ustupujúc dozadu a spadnúc na zem, so slzami v očiach, keď zaboril tvár do dlaní.

Oh, Bože, nie...prečo? Prečo ona? Prečo som to nemohol zastaviť?

Bol si vedomý, že Marcus a Blair ticho vstupovali do miestnosti, a cez slzy uvidel ako Marcus zavrel Allisonine oči.

Stále to nebolo o nič lepšie.

Pretože bola stále mŕtva.
Zradil.

Zradil ju.

Dokonca zo svojej polohy na zemi mohol stále vidieť ako bola Allison zabitá. Modriny okolo krku a neprirodzený uhol kostí mu povedali všetko príliš dobre pozná. Cameron – nie, T0K715 – zlomio jej krk.

Nemohol dýchať, nemohol sa pohnúť, nemohol myslieť.

„Je to moja chyba,“ zašepkal, s hlasom chrapľavým od emócií. „Prišiel som príliš pozde.“

Blair bola okamžite po jeho boku, s tvárou tvrdou a veliteľskou. „Toto nie je tvoja chyba, John. Nie je to nikoho chyba. Je to choré, ako to je, ale nie je tu nič, čo by ktokoľvek z nás mohol spraviť aby to zmenil.“

Zavrtel hlavou, zatvoriac oči v žiali. Nejako však vedel že má pravdu. Nezáležalo na tom čo spravi. Allison by zomrela. Rovako ako sa stal súdny deň. Bol to osud. Niektoré veci pracovali tak, že sa nedali zmeniť. A on to nemohol zmeniť, nemohol zmeniť jej osud, nemohol vziať jej budúcnosť.

A nenávidel to.

Strácame všetkých, ktorých milujeme. Myšlienka priniesla novú vlnu sĺz a on uvidel v duchu Allisoninu usmievajúcu sa tvár, jej milé oči pozerajúce sa na neho, ako sa na seba pozreli, keď sa dívali na hviezdy.

Jej jemné slová vyrástli ako výkrik z ničoho.

Vždy si toto budem pamätať.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

20 Naposledy upravil: Blackdejd (14.3.2010 05:16:29)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

20. kapitola                                               Born to Love – Zrozen k Lásce

Tábor Toto

Alias tábor Connor

T0K-715 vystoupila z helikoptéry na koordinátech, které jí dala Allison Young, lokace schovaného tábora Connor. Při základní inspekci usoudila, že základna Connora je plně chráněná proti nukleárnímu útoku. Je prakticky nemožné prorazit dovnitř.

Ale ona nemusela prorazit dovnitř.

Postavila se před dveře a ukázala zápěstí s Allisoniným náramkem. Netrvalo dlouho a dveře se otevřeli a T0K-715 vstoupila do bunkru.

„Allison,“ řekl vesele voják se širokým úsměvem na tváři, když jí pozdravil. „Vítej zpátky.“

T0K-715 neodpověděla člověku, dívala se dolů na německé ovčáky, kteří na ni začal štěkat a vrčet, jakmile vstoupila dovnitř. Zdálo se, že psovod se snažil udržet prudké zvířata.

„Nechte toho!“ rozkázal zvířatům voják, který jí zdravil. Většina psů na jeho pevný příkaz trochu couvla, i když nepřestala štěkat a vrčet.

Jeden pes uprostřed štěkal opravdu zuřivě, ani necouvl. T0K-715 natočila hlavu a studovala zvíře. Bylo statečnější než ostatní, taky chytřejší.

„Maxi!“ Vykřikl voják vztekle. „Buď zticha! To je Allison!“

Voják se otočil zpátky a najednou ho ruka T0K-715 chytila kolem krku, prsty vymačkávaly z vojáka život.

Psovod okamžitě pustil své psy, křičel na varování, „Terminátor!“

T0K-715 pěstí rozbila hlavu prvnímu psovi, s kňučením ho poslala k zemi. Druhého a třetího potkal stejný osud jako prvního. Jednoho po druhém zlikvidovala všechny formy života v okolí, až zůstal jen jediný pes.

Pes max. Stále vrčel, cenil zuby,ale nezaútočil, poté co si uvědomil, že by byl okamžitě zabit, pokud by to udělal. T0K-715  se téměř nelíbilo ukončit život takového oddaného stvoření.

Zvedla zbraň a stiskla spoušť.

Než zbytek vojáků z tábora Connor přišlo na scénu, T0K-715 otevřela dveře do bunkru, dovolujíc vstoupit čtyřem T-888 dovnitř a začít obcházet chodby, zvuk rychlé střelby informovali T0K-715, že dělají svou práci dobře.

Nicméně bojovníci odboje měli plazmové pušky a T0K-715 musela používat své vlastní Terminátory jako štít, zatímco ničila vojáky s těžkými zbraněmi.

Jeden Terminátor musel najít jejich zbrojnici a hlídat ji, protože několika vojákům, kteří tam vběhli nesměla být dána šance, aby získali silnější zbraně.

Dělala si cestu spousty těl a masakru, dělala Skan každému, který odpovídal profilu Johna Connora. Z toho, co zjistila, Connor tu nebyl. Allison Young buďto lhala, nebo Connor shodou okolností v této době odešel.

Najednou litovala zabití Allison, protože dívka zemřela, nesoucí si tajemství do hrobu.

Když vyšla zpoza rohu, uviděla zraněného vojáka pohybujícího se ke Komunikačnímu zařízení.

Místo jeho zastřelení, T0K-715 se uchýlila ke stopování, Možná se voják pokoušel kontaktovat Johna Connora…
                                                                   ************
Vězeňská loď Skynetu

Vyslýchací místnost

John Connor strnule seděl ve vyslýchací místnosti, kolébající Allisonino bezvládné tělo v náručí, hladící ji jemně po vlasech. Marcus ani Blair se nehýbali, i když John sotva viděl přes slzy v očích. Netušil, že byl kdy schopen tolik plakat.

Tento pocit byl úplně jiný, než ten, kdy zemřela Cameron. Protože Cameron technicky nezemřela. Vždycky měl naději, které se držel, věděl, že je schopen ji přivést zpátky. Do budoucnosti přišel, protože věřil, že jí bude schopen přivést zpátky.

Ale nic nepřinese Allison zpět.

A to dělalo všechno jen horší.

Lidskou bytost nelze nahradit. Nemůže být znovu postavena. Zemřela a už se nikdy nevrátí zpátky.

„Johne…“ začala tiše Blair. „Nemůžeme tu zůstat.“

Nedokázal odpovědět. Nebyl si jistý, jestli vůbec mohl. V jeho rádiové jednotce zapraskalo a John zvedl vysílačku.

„Kdo je to?“ Zeptal se, vědom si toho, jak dutě chraplavý byl jeho hlas.

„Connore!“

John se zamračil, byl v pohotovosti z mužova křiku. Byl to Bates, voják z tábora Connor.

„Connore! Jsou tady, Jsou--.“

John uslyšel děsivý zvuk střelby, který zněl, jako kdyby vycházel přímo svrchu rádiové vysílačky.

„Bates?“ Zeptal se. Žádná odpověď, naprosté ticho, kromě melodických kroků, které zesilovaly, když se blížily k Batesovu tělu. Pak se zastavily a Johnovi se zatajil dech.

„Johne?“

Johnovi se zastavilo srdce. Byl to Allisoniny hlas, Cameronin hlas přicházel z vysílačky. Bezmyšlenkovitě zašeptal, „Cameron…“

„Johne“ Cameron zopakovala, hlas mírně zakolísal. „Tady Allison. Kde jsi?“

John rychle vypnul vysílačku, srdce mu bilo čím dál rychleji, když se díval na Allisoniny tělo. Už se to stalo, uvědomil si. Cameron si pro něj přijela do tábora Connor, stejně jak řekla.

Blair se na něj ustaraně dívala. „Johne, nemůžeme tady zůstat,“ opakovala.

Předtím, než mohl John odpovědět, Marcusova hlava se prudce zvedla a podívala se ke dveřím, pouhé sekundy předtím, než se rozlétly, odhalující endoskeleton T-800.

Marcus se pohnul rychleji, než byl schopen John postřehnout, chytil hlaveň zbraně terminátora, otočil ji o celých 180°, a vystřelil do hlavy stroje, přesně tam, kde byl čip.

Stalo se to ve zlomku sekundy, ale zřejmě nebyl Marcus dostatečně rychlý na to, aby zastavil Terminátora před odesláním nějakého SOS signálu svým přátelům.

Alarm začal řvát přes celé zařízení.

„Connore,“ řekl Marcus jasně, překročil tělo zničené T-800 aby zkontroloval chodbu. „Musíme jít. Teď.“

John začal zvedat Allisoniny tělo. Musím –„

„Nech ji,“ odsekl Marcus. „Na to není čas, musíme si pohnout.“

John se ohlédl vyzývavě. Chtěl uchopit Marcuse, připomenout mu, že to Wright nechápal, že je jen napůl člověk. Místo toho zatnul zuby a řekl tichým hlasem, „Já ji přinesu domů…“

„Nemůžeš bojovat, když jí budeš nést,“ namítal Marcus.

Blair se postavila mezi ně, oči upřené na Johna. Mluvila pevně, ale s kompletním porozuměním a soucitem.
„Má pravdu, Johne. Nemůžeš jí už pomoci. Nechtěla by, aby nás zabily.“

John zaváhal, ale věděl, že má Blair pravdu, ve všech směrech. Neochotně položil Allisoniny tělo zpátky na zem, nenáviděl sám sebe za to. Co udělá Skynet s jejím tělem? Bude ji studovat? Hodí ji do řeky? Toto si nezaslouží.

John přinutil sebe k soustředění, zvedl svoji plazmovou pušku a následoval Marcuse a Blair ven ze dveří a do bludiště chodeb.

„Terminátor musí být schopen dostat se z lodě, žejo?“ Zasupěl, když běžel.
„Ta helikoptéra na přistávací ploše. Můžeme ji použít k úniku.“

„Mohu jí řídit,“ souhlasila Blair.

John se přikrčil za rohem, přicházející tváří v tvář s endoskeletonem, který první odpověděl na Terminátorovo varování.

Paže stroje klesaly a John vymrštil svoji pušku, aby vykryl smrtící zbraň, podařilo se mu to jen částečně. Puška se ohnula pod tlakem, skoro se rozlomila na polovinu a síla srazila Johna na kolena.

Důležitá věc byla, že byl stále naživu.

Než to Terminátor zkusil znovu, John uslyšel plazmovou pušku vystřelit, a ve vteřině Terminátorovi uškvařila pravou stranu hlavy. Marcusova zbraň klesla, jeho tvář neukázala vůbec žádné emoce.

„Musíme být neustále v pohybu,“ řekl rázně. „Bude jich na nás chodit víc.“

Začal běžet chodbou a John spěchal po něm, řvaní alarmu jen zrychlovalo jeho tempo. Nějakou dobu to trvalo, když se vraceli k východu, s Marcusem musel při cestě vykrýt několik útoků Terminátorů.

Nakonec, John uviděl před sebou východ, pohled na něj ho potěšil.

„Tady to je!“ Vykřikla Blair.

Temná postava vstoupila a zatarasila cestu. Marcus se nezastavil, shodil Terminátora na zem.

„Pojďme! Pojď!“ vykřikl.

John se vyhnul souboji kyborg a vylezl po žebříku, otevřel kryt a vylezl do temné tmy, otočil se aby pomohl Blair.

Podíval se zpátky do díry, uviděl Marcuse kopnout hlavu terminátora do nepřirozeného úhlu, pak vystřelil paprsek plazmy, který úplně srazil hlavu z těla. Marcus vystřelil ještě jedno, aby zničil čip, pak vylezl po žebříku za Johnem a Blair.

„Teďka můžeme domů…“ začala Blair.

Reflektory na věži se zapnuly, obklopující je v zářivém světle. Na okraji světla, John spatřil stroj přicházející od věže, už zvedal zbraň, když si vzpoměl na prvního strážícího Terminátora, který mu jí rozbil.

„Stroj!“ Zoufale vykřikl když k nim stroj zamířil. „Na třech hodinách!“

Marcusovi vyletěla zbraň, když ho stroj praštil kovovou pěstí, posílající Marcuse zpátky, jeho plazmová puška přejela po palubě a spadla přes okraj do vody dole.

Než stihl stroj způsobit více škod, Plazmový paprsek vystřelil z Blaiřiny pušky, odstřelujíc stroji hlavu.

Marcus se vyškrábal na nohy. „Jdeme! Pohyb!“

Běželi přes palubu, dosahujíc přistávající plochy vrtulníku.

„Jdu ho zapnout!“ Blair zakřičela, mířící k vrtulníku.

John se náhle zastavil, pocítil v žaludku chlad. Něco je… zamračil se a snažil se určit přesný problém. S helikoptérou se něco stalo, úhel, ve kterém stála byl jiný, než předtím, když se dostali na loď. Jeho oči se zaměřily na vrtuli a ve záři reflektorů to uviděl, z motoru se ještě trochu kouřilo.

Což znamenalo, že právě přistál

„Ne Blair, počkej!“ John vykřikl.

Blair se zastavila v půlce nástupu do kokpitu, obrátila se na něj, John uviděl záblesk stříbra a něco vystřelilo z helikoptéry. Viděl v šoku a hrůze, jak tyč proletěla Blaiřinou hrudí a vylezla druhou stranou. Její pusa se otevřela a vyjekla bolestí, uslyšel nelidský řev úzkosti a vzteku vycházející z Marcuse. Blaiřin útočník vystoupil z helikoptéry.

Johnova krev zamrzla jeho srdce se zastavilo chladem.

Cameron.

Krátce se setkala s jeho pohledem, než shodila Blair na zem a vytáhla tyč z jejího těla, ignorující výkřik bolesti z padlého vojáka.

John sledoval, ochromen strachem a hrůzou, jak na něj Cameron upřela pohled, její chladné oči bez emocí mu připomněli, že toto není Cameron kterou zná a miluje.

Marcus vyrazil kupředu s řevem a Cameron rozhoupala tyč, udeřila s ní Marcuse do hlavy a srazila ho na stranu. V příštím okamžiku, byla hned vedle Johna.

Zakopl dozadu, padající na zem, když stála nad ním, naklonila hlavu a studovala ho.

Proč mě nezabiješ? Pomyslel si zoufale. Je možné, že váhá, protože ho poznala?

„Ne…“ zašeptal. „To nejsi ty.“

„John Connor, totožnost potvrzena,“ uvedla, úsměv se objevil na její tváři, když identifikovala svůj cíl. Uvědomil si, proč teď váhala. Nebylo to proto, že k němu něco cítila. Slyšela jeho vzor hlasu z rádia, ale neviděla jeho tvář. Kdybych teď promluvil, dal bych jí pozitivní spojení.

Cameronina ruka klesla, ale její tělo se pohnulo dozadu. John uviděl Markuse za ní, dávající jí další zásah tyčí do zadních noh . Cameron ztratila rovnováhu a spadla na zem.

John se vyškrábal na nohy, uskočil dál, když se Cameronina smrtící ruka chystala chytit jeho nohu. Markus znovu praštil tyčí Cameron, blokující ji předloktí. John zaslechl hlasité zvonění kovu o kov.
John běžel k vrtulníku, otáčející Blair a zoufale se dívající na její zranění. Krvácelo to hodně, příliš moc, usoudil. A bylo to v blízkosti srdce.

Potřeboval lékaře, právě teď.

John se podíval a viděl Marcuse zápasícího muž proti muži s Cameron, která získávala navrch. A krev se mu vařila, když viděl hybridní důlkování Cameron ve tváři, věděl, že je to nevyhnutelné. Cameron byla rychlejší, silnější, smrtelnější než Marcus. Byla zase lehčí, což znamenalo, že pokud ji Marcus dobře chytí, mohl by jí hodit dále, ale přitom by to nepoškodilo Cameron. Marcus ji nemůže přemoci. Nebude schopný vyhrát v tomto boji.

John mu mohl pomoci. Vylezl do helikoptéry na pozici za kulometem, zamiřující ho na dva kovové bojovníky.

Jeho prst se zastavil an spoušti, jednou se podíval na Cameron a věděl, že to neudělá. Nemůže jí zastřelit. Právě stratil Allison, nemůže jí ztratit taky.

„Udělej to, Connore!“ Marcus zakřičel, když mu Cameron vrazila pěstí do střev a vyrazila tak vítr z jeho lidských plic.

John strnule zavrtěl hlavou a pustil zbraň. Pokud se Marcus cítil zrazen Johnovou akcí, nebo jeho nedostatkem, nedal to najevo. Místo toho hybrid vykopl nohu, srazil Cameron zpátky. John v hrůze sledoval, jak Marcus šahá po Blaiřině zbrani, natáčející ji ke Cameron.

Najednou byl John zpátky u věže a John mačkal spoušť. Nemířil na Cameroninu hlavu, ale na Marcusovu ruku. Kulka zasáhla hybridovu ruku, roztrhala kůži a způsobila, že Marcus pustil zbraň. Podíval se na Johna s vyčítavě rozšířenýma očima, a John odsekl.

„Nezabíjej ji!“

Marcus to musel konečně pochopit, protože po Cameron znovu sáhl, chytil ji za bundu a otočil s ní, vytvořil dostatečnou setrvačnost, aby Johnova budoucího Terminátorského ochránce poslal přes okraj lodě.

John věděl, že přežije pád. Ale stejně bolelo to sledovat.

Marcus neztrácel čas. Běžel vpřed, nabral Blair bez námahy do náruče a vylezl do vrtulníku. Poté na palubě, hybrid svíral Blair těsně hruď a křičel, „leť Connore!“

„Já?“ John těžce polkl. Létání nikdy nebylo jeho silnou stránkou.

„Leť, Connore,“ pošeptala chraplavě Blair. „Naučila jsem tě to dobře.“

S jejími povzbuzujícími slovy v jeho mysli se John vyškrábal do pilotního sedadla a začal startovat motor, slyšel stabilní točení vrtulí.

Něco za sklem zachytilo jeho pohled a se šokem sledoval, jak se Cameronina ruka chytá paluby, vytahovala se znova nahoru. John si uvědomil, že musela po kotevních lanech stejně jako Marcus.

Byla mokrá jako myš s výrazem vraždy ve tváři.

Náhle ho něco napadlo. Loď musela mít počítačový systém uvnitř. Stále měl Terminátorský čip ve své kapse, na kterém byly její vzpomínky, čip byl zapečetěn a malém vodě odolné a nehořlavé nádobce s jejím obrázkem. Když by teďka dokázal chytit Cameron, obnovit její vzpomínky…

„Connore!“ Marcusův hlas byl ostrý a velící, ale John stejně poznal náznak zoufalství. Ohlédl se. Blair by déle nepřežila. Neměl času na zbyt. Potřeboval jít.

Cameron dosáhla na skladovací kontejner na ploše a vytáhla zbraň, mířící s ní k výstřelu. John prudce zvedl kontrolní páku, naklonil nos vrtulníku tak, že její střely zasáhly kovovou spodní část a odrazily se od ní. Chytl stroj pevněji, mrkající ze slz, které stékaly po jeho tváři, když opouštěl loď – s Cameron a Allison – za sebou.

Rychle pohřbil myšlenky. Potřeboval se zaměřit na létání a to by nedokázal, kdyby jeho emoce dostávali to nejlepší z něj.

Zezadu uslyšel Marcusův hlas prosit: „Zůstaň se mnou, Blair. Budeš v pořádku…“

John polkl knedlík v krku. Jak může být někdo stále přesvědčený, že je Marcus stroj? Hybrid měl srdce, miloval stejně jako člověk.

Protože to byl člověk.

John slyšel od Blair malé vyjeknutí bolesti a Marcusův hlas volal tvrdě a odhodlaně, mířící teď k Johnovi.

„Pospěš si.“
                                                                   ************
Vězeňská loď Skynetu

Hlavní přístav

T0K-715 se díval, jak vrtulník mizí v temné noční obloze, cítila náznak toho, čemu by se u lidí dalo říct frustrace. John Connor se jí vyhnul ještě jednou.

Ještě předtím, než byl jeho hlas potvrzen, měla podezření, že mladý člověk byl Connor hned z několika důvodů. A ne protože měl Skynet profil tohoto muže. John nebyl v táboře Connor a zavěsil jí rychle poté, co mu řekla, že je Allison.

Což znamená, že věděl, že je Allison mrtvá, protože byl ve vyšetřovací místnosti s ní.

Na vrchu toho, nikdo jiný by se tolik nestaral o Allison, aby riskoval své životy na sebevražednou misi k její záchraně. Jen Johnu Connorovi na ni tolik záleželo, že se pokus o nemožné.

A když si pomyslila, že by to byla schopna s ním skončit, kdyby o trochu déle zůstala s Allison, místo aby šla do tábora Connor. John Connor si přišel pro vězně když odcházela. Samozřejmě, mohla dokončit svoji misi, kdyby se hybrid nedostal na svobodu ze svého programu a nepomohl lidem. Teď, musela vymyslet novou taktiku, aby našla znova Johna.

Příkazy Skynetu přišly rychle a T0K-715 se přesunula je splnit, připravena na opuštění lodě do lokace, na kterou byla zaměřena.

Podle Skynetu, její výslechové schopnosti budou brzy potřebné.
                                                                   ************
Serrano Point

Přístavní dok

John přistál helikoptérou v Serrano Pointu a vyskočil, uviděl Kyle běžícího k němu. Hned jak jeho otec uviděl Marcuse, zvedl pušku a křičel. „Plecháč!“

John popadl konec Kylovi zbraně a odstrčil ji od Marcuse. „On je se mnou, Kyle,“ řekl pevně.

Kyle zaváhal, stále se díval na Marcuse s nedůvěrou, než hybrid sebral Blair do náručí a vystoupil z helikoptéry. Kylovi oči se rozšířily v hrůze. „Blair…“ horečně ukázal na další vojáky. „Vezměte jí na ošetřovnu, rychle!“

Marcus spěchal za vojáky, a Kyle se podíval na Johna, jeho oči rozšířené a plné otázek. „Šel jsi zachránit Allison, žejo? Kde je?“

John těžce polkl. Strávil celý unik a let z lodi k potlačení vzpomínek na smrt Allison a emoce co cítil. Ale Kylova slova přinesla všechno zpátky.

John rychle zamrkal předtím, než se otočil k chodbě, zamumlal. „Musím pomoci Blair…“

„Johne!“ Kyle popadl Johna za rukáv bundy a otočil ho k sobě, oči, zoufalé strachem. „Johne, kde je? Kde je Allison?“

John cítil horké slzy začínající stékat po jeho tváři a hlas se mu zlomil, když zašeptal: „Je pryč, Kyle. Ona je pryč.“

Kylova ruka pomalu klesla z rukávu a zíral na Johna, jako by se díval přímo přes něj, přímo skrz něj. „Jak…?“ zeptal se strnule.

„Vyslýchali ji,“ řekl John tiše. „A pak už jí na nic nepotřebovali. Oni…“ Zaváhal, ale Kyle si zaslouží vědět, co se stalo. „Zlomili ji vaz. Byla mrtvá, když jsem se tam dostal.“

Ještě nikdy neviděl zármutek více absolutní a srdcervoucí, než ten, který teď byl na tváři Kyla Reese. Jeho otec strnule odcházel chodbou pryč. „Musíme pomoci Blair…“ zašeptal.

John a Kyle vstoupily do nemocnice ve stejnou dobu. John pospíchal za Lauren, rychle prohledával pokoje. „Kde je Sydney?“

„Zůstala na Eagle Rock, aby jim poskytla lékařskou pomoc,“ řekla Lauren rychle. „Myslela jsem, že mi bude stačit pomoc od Alois--.“ Odmlčela se a John polkl, snažící se ze své mysli zahnat obraz na mrtvou Allison na lodi.

Teď nebyl čas truchlit. Potřebovala se zaměřit na záchranu Blair. „Jak je jí?“ Zeptal se John.

Lauren pomalu zavrtěla hlavou, potvrzující Johnovy nejhorší obavy. Klekl si vedle postele Blair, pevně svírající její ruku. „Hej, hej, Blair, poslouchej mě. Musíš se z toho dostat, jasné? Jsi můj nejlepší pilot. Potřebuji tě.“ Podíval se na Marcuse. „Marcus tě potřebuje.“

Blair se slabě usmála, a John vstal, jeho oči zoufale hledaly Lauren. Nemohla se u Blair vzdát, ne takhle. „Musí tu být něco, co můžeme udělat.“

„Není nic, Johne,“ odpověděla Lauren, vrtící hlavou. „Její srdce to nedokáže zvládnout.“

V místnosti bylo po dobu několika sekund ticho, než John uslyšel mluvit tiše Marcuse. „Dej jí moje.“

Lauren dvakrát zamrkala, jako by přemýšlela, jestli ho slyšela dobře. „Co?“

„Dej jí moje,“ Marcus zopakoval.

Lauren se zdála, že se dívá na Marcuse s nově nalezeným respektem pro stroj, který obětuje svůj život pro lidský.

Pouze jedna osoba měla problém s nabídkou.

„Ne,“ zašeptala Blair. „Nemohu tě…“

Marcus se na ni podíval, jeho oči něžné a milující. „Vždycky ti patřilo.“ Podíval se na Lauren, oči silné a neústupné. „Udělej to.“

Lauren mlčky přikývla a začala chystat injekci pro Marcuse.

Kyle váhavě vykročil k hybridovi. „Děkuji,“ řekl upřímně. „Za pomoc Johnovi a za snahu o záchranu Allison. Jsi dobrý… člověk.“ Podal Marcusovi ruku a pevně ji sevřel.

A John sotva zadržel slzy. Marcus se vzdává svého života pro ten, který miloval. Bylo to tolik jako on a Cameron. Cameron nastavila svůj život aby už mnohokrát zachránila Johnův. Kdyby byla v této situaci, udělala by to samé.

Kdyby jen měla srdce k darování.

Marcus se naklonil nad postel Blair a dal jí něžnou pusu. John se odvrátil, jeho srdce se zlomilo. Bolest cítil téměř fyzicky. Nikdy nedal pusu Cameron, ani po tom všem, co pro něj udělala, aby ho zachránila. A ona není člověk, ne jako člověk, kterým Marcus byl, ale v některých ohledech byla její nehynoucí oddanost ještě reálnější, k němu. Protože se musela více snažit, aby ho měla ráda, musela se odvázat z hlavních programů, musela se učit, a povedlo se jí to, protože ho chtěla milovat, protože on jí miloval.

Marcus si lehl na lůžko vedle Blair a jak mu Lauren zapíchla jehlu do paže, popadl pevně ruku Blair, podíval se na ni.

„Teď… mé srdce bude navždy patřit tobě.“

Když se mu zavřeli oči, začali Blair stékat slzy po tváři. Marcusova poslední slova visela ve vzduchu, jeho poslední projev lásky.

A John věděl, že měl pravdu. Lidskou bytost nelze nahradit. Nemohou být znovu postaveny. Zemřou a už se nikdy nevrátí. Ale nebylo to jen o lidech.

Patřilo to ke strojům taky. Některé stroje. Stroje mající speciální čip, konkrétní osobu, konkrétní ekvivalent duše a osobnosti.

Stroje, jako Marcus Wright.

Stroje, jako Cameron.
                                                                   ************
Transplantace měla velký úspěch, částečně kvůli tomu, že Marcusovo srdce bylo přirozeně silnější, než srdce průměrného člověka. Kyle a John spálili Marcusovo tělo na pohřební hranici, jak tomu bylo v praxi pro všechny mrtvé v odporu. Kopání hrobů mimo základnu by bylo nebezpečné, a s počtem smrtí každý den, byla by to práce na plný úvazek.

John mlčky zíral do nemocničního pokoje, kde spala Blair. Stále se ještě zotavovala, a to z operace i ze smutku, který šel spolu s ní.

Skutečnost, teď Marcusovo srdce mučí Blair, ale také ji přivedlo blíž k Marcusovi a Johnovi. Protože John chápal. Oba ztratily své kovové druhy, které milovali. A oba jejich kovoví druzi obětovali své životy pro jejich. Jediný rozdíl byl, že John se vracel jednou. A on by musel první zabít ji, aby se to stalo.

Stejně jako ona zabila Allison.

Myšlenka přinesla novou vlnu bolesti a pomalu se zhroutil na podlahu, opřel se zády o zeď,jak bojoval s pocity, které vyplouvaly na povrch.

Pokaždé, když byl sám, napůl čekal Allison projít dveřmi, připravená rozveselit ho úsměvem. Napůl čekal, že jí uvidí na chodbě, aby ji viděl jít po jeho boku, jako vždycky, naprosto oddanou a důvěřující v něj. Zcela milující.

John si snažil otřít oči, když Kyle přišel zpoza rohu. Jeho otec sklopil zrak a posadil se vedle něj na podlahu. „Nemusíš schovávat své slzy, Johne,“ řekl Kyle tiše. „Byl jsem udělat svůj spravedlivý slib. Je dobré plakat.“

John přikývl strnule. Ona byla ta, která mi řekla že je v pořádku, že zrychlí.

„To je to, co nás odlišuje od strojů,“ Kyle opravil, jeho hlas byl silný a plný intenzivního smutku. „My pohřbíváme naše mrtvé. Oni se neobtěžují.“

„Ale my ji nemůžeme pohřbít,“ řekl John hořce. „Skynet ji má.“

„Skynet má její tělo,“ Kyle opravil. „Ne její duši. Teďka je na lepším místě. Je daleko od všech hrůz a válek. Může mít konečně klid.“ Odmlčel se a sklopil oči. „Uskutečníme pohřeb dnes večer, venku. Je to bezpečné. Hlídáme letový provoz, a pozemní miny zabrání jakéhokoliv pozemního vstupu.“

John se odmlčel, díval se na zem a Kyle se natáhl a jemně ho poplácal po zádech. John vzhlédl a uviděl, jak Kylovi stékaly slzy po tváři, ale jeho otec měl uklidňující úsměv. „Dostaneme se z toho.“

A možná, že se z toho dostanou. Nakonec. Ale dnes, John Connor by ztěží vydával rozkazy.

Všechno bylo špatně. Skynet byl ještě silnější. Cameron šla nyní po něm.

Ale nejhorší ze všeho, to, co trhalo jeho srdce byla skutečnost, že Allison Young byla mrtvá.

A část Johna Connor zemřela s ní.   
                                                                   ************
Mimo Serrano Point

John stál v čele zástupu vojáků Serrano Pointu, kteří se sešli venku pod noční oblohou k Marcusově a Allisonině
pohřební mši.

„Sešli jsme se zde dnes,“ začal John, jeho hlas plný zármutku. „na počest těmto statečným padlým vojákům.“ Podíval se na místo posledního odpočinku Marcuse Wrighta a na památník postavený pro Allison. Cítil hrudku v krku, když se na to díval.

Nějak vidět značku, která dělá to všechno nakonec úplně klesající. Že se to skutečně stalo. Že je Allison skutečně pryč.

Zemřou a už se nevrátí.

„Ani jeden z nich si nezasloužil tento osud. Vy všichni si pamatujete Allison Young, jediný světlý bod v temné budoucnosti. Ona byla ta, která vždycky našla světlou cestu. Vždycky každému zvedla náladu, vždycky byla optimistka.“ Usmál se skrze slzy, na krátký okamžik navázal oční kontakt s Kylem a viděl, že se emoce projevují i u něj. „Věděla, že tuto válku vyhrajeme,“ pokračoval. „Věřila že je můžeme porazit. Vydrž tu, miláčku. Malovala slogany na sťěnách v našich bunkrech. Dnes jsme ztratily dobrého vojáka, ale ještě lepší kamarádku. Svět se zdá trochu méně jasný.“ Podíval se na pomník se slzami v očích. „Byla to moje nejlepší kamarádka--„ Umlkl, jak jeho oči podvědomě vzhlédly k nebi, vidící zářící hvězdy nad hlavou.

Já budu vždycky pamatovat

Těžce polkl a začal svoji poslední větu znovu. “Byla to dívka, kterou jsem miloval.” Jeho oči se vrátily k památníku. “Je mi to líto, Allison.”

Otřel si oči a podíval se na náhrobek, který stál vedle Allisonina.

“A ten, kdo dal vše, aby mi pomohl ji najít, který obětoval celý život tomu, který miloval.” Podíval se na Blair. Její pohled byl silný a divoký, ale viděl zářicí slzy v očích. Podíval se na hrob, kde ležel Marcusův popel. A ve svém srdci věděl, že to nebyl stroj, kterého dneska spálily.

“Byl to muž,” zakončil John. “Muž jménem Marcus Wright.”
_____________________
Dokončeno mrgreen

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

21 Naposledy upravil: merlin131 (15.3.2010 01:36:01)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

21. kapitola                                          Born to Grieve - Zrodený smútiť


Serrano Point
Súkromná štvrť Johna Connora

John sedel mlčky na studenej podlahe svojej kajuty, neschopný spať, neschopný dostať ju zo svojej mysle. Allisoninu tvár, mŕtve oči hľadiace na neho.....to nebolo niečo na čo by mohol ľahko zabudnúť. Už nikdy.

Weaverová sa znovu zmaterializovala zo stropu ale John sa na ňu ani nepozrel, keď to spravila. Kyborg z tekutého kovu sa nezdal, že ju to obťažuje, že ju ignoruje. Namiesto toho zostala pokojná, čakajúc kým prehovorí.

Nakoniec nemohol John zostať ticho. Nestaral sa že Weaverová bola len stroj. Potreboval niekoho alebo niečo aby si pohovoril.

„Sklamal som ju,“ zašepkal hlasom zhrubnutým od plaču.

„Nie je to tvoja chyba,“ uviedla Weaverová.

John sa donútil k sarkastickému úsmevu. „Áno, každý to hovorí. Nikto to nespraví lepši.“ zhlboka a roztrasene sa nadýchol. „Stále je mŕtva.“ Cítil ako sa emócie začínajú prebúdzať a sťažka prehltol, potrasúc hlavou. „Zomrela nenávidiac ma.“

„Čo si myslela už nie je podstatné,“ odpovedala Weaverová.

John pomaly zdvihol oči a pozrel temne na ňu. „Správne. Pretože si dostala čo si chcela.“ Jeho pery sa zovreli a pozrel na ňu. „Robíš veci len pre vlastné ciele. Nestaráš sa o mňa.“

Weaverová pozrela na chvíľu na neho, predtým ako prehovorila. „Je mi ľúto tvojej straty.“

John sa pobavene zasmial. „Nie, nie je. Ty ani nevieš čo to znamená. Toto je to čo si chcela. Toto bol tvoj plán. Chcela si jej smrť.“

„Nie,“ opravila ho Weaverová. „Nechcela som jej smrť. Ale mala zomrieť.“

„Prečo?“ zasyčal cez zuby John. „Pretože budúcnosť je napísaná a my cez ňu prechádzame?“ slová mu vykĺzli rovnakým spôsobom ako keď konfrontoval Dereka s rovnakým problémom. Prečo sa všetko muselo stať rovnakým spôsobom? Prečo nemôže niečo zmeniť?

„V pôvodnej časovej osi, si porazil Skynet,“ vysvetlila Weaverová. „Teraz, aby sa to zopakovalo, sa musíme uistiť, aby sa všetko stalo podľa plánu.“

„A to plán obsahuje aj Allisoninu smrť?“

„To bol Allisonin osud.“

John sa zamračil. „Neexistuje žiaden osud, ale len to čo spravíme.“

„Naozaj tomu veríš?“ spýtala sa Weaverová.

John sa chystal neústupne odpovedať, ale potom pomaly zavrel ústa. „Neviem.“ Potriasol hlavou, trochu v ohromení. „Neviem čomu mám veriť.“ Jeho matka horlivo podporovala to, že bol len osud, ktorý si spravili. Ale veľmi to nepomáhalo. Nič nebolo dôležité. Súdny deň sa stále stal. Takže možno toto bol osud ktorý si robili. Osud ľudí si spravili sami.

„Možno bola budúcnosť napísaná, neviem. Všetko čo viem, je že budúcnosť má určitú é veci, ktoré nemôžeme zastaviť. Skúšali sme zastaviť súdny deň, dvakrát, nemohli sme. Všetko čo sme skúšali zastaviť pred tým ako sa to stalo....nestačilo to. Nemôžeme to zastaviť. Vždy sa to stane.“

„Správne,“ odpovedala Weaverová s úsmevom.

John zaťal zuby a vytiahol pištoľ, priložiac si ju k hlave s prstom na spúšti. Weaverová sa nepohla, nevyzerala prekvapene, nespravila žiaden pohyb aby ho zastavila.

!Ale ja tiež viem, že môžem teraz stlačiť spúšť,“ pokračoval. „Nebude viac Johna Connora a budúcnosť bude zmenená. A nie je tu nič, čo by ma mohlo zastaviť.“

„Tiež správne,“ súhlasila Weaverová. „Ale nespravíš to. A to je všetko na čom záleží.“

John priložil hlaveň bližšie k spánku. „Nespravím?“ dusil sa.

„Nie. Pretože si John Connor.“

John zaváhal a pomaly položil zbraň. „Možno nechcem byť viac John Connor. Možno nechcem viac toto robiť.“ Pozrel sa zúfalo nahor. „Ako môžem viesť týchto ľudí, ak nemôžem zabrániť smrti jedinej ktorú milujem?“

Weaverová neodpovedala a on na to nečakal. Nebolo tu nič, čo by mu mohlo pomôcť. Len dvaja ľudia na celom svete by mu teraz mohli pomôcť.

Jeden z nich bol mŕtvy.

A druhý sa momentálne ho pokúšal zabiť.

„Neprišla si sem, aby si mi pomohla, takže čo to je?“ spýtal sa chladne. „Čo chceš?“

„Skynet niečo buduje,“ začala Weaverová. „Tajnú zbraň. Zariadenie časového posunu.“

Odmlčala sa a nechala slová plynúť a potom sa pozrela na Johna. „Stroj času,“ zamrmlal. Toto bol čas. Všetko postupne smeruje k bodu v čase. „Už to začína, nie je tak?“

Weaverová sa usmiala, skoro smutne, a potriasla hlavou. „Nie. Začalo to veľmi dávno.“

John pozrel na ňu. „Takže ako to mám ukončiť?“

„John Henry a jeho stroje práve začali konštruovať svoje vlastné zariadenie pre posun v čase, niečo čo buduje pre teba.“

„Kde?“

„Odkedy si svoje vojsko dočasne presunul zo skladu č.2, John Henry má prísutp k tunelom,“ vysvetlila Weaverová. „Plánuje postaviť tajnú miestnosť, na nižšom poschodí, ukrytú pred obyčajnými vojakmi, a prístupnú len tebe, John.“

Jeho vlastný osobný stroj času. To môže byť užitočné. „Kedy bude hotový?“

„Stroj času Johna Henryho nebude pripravený, kým nebude stroj Skynetu,“ odpovedala Weaverová. „Čo je dôvod, prečo musíš sledovať stroje Skynetu.“

„Yeah, budem,“ zamrmlal John. Oprel sa hlavou znovu o múr. „Skynet použije stroj času na poslanie T-800 späť v čase aby zabil moju matku. Čo znamená....“ nadýchol sa.

„Kyle....stratím ho tiež.“

Weaverová prikývla. „To je tvoj osud.“

Pomaly prikývol a ona, predajúc mu potrebné informácie, ktoré potreboval, pomaly odišla von dverami, konvenčným spôsobom.

Dokonca dlho po tom čo bola preč, sa jej slová ozývali v jeho hlave. Toto je tvoj osud.

John sa natiahol a zapol prehrávač, počúvajúc hlas svojej matky, ktorý prichádzal z reproduktorov.

„Mala by som ti povedať o tvojom otcovi? Chlapče, toto je tvrdý oriešok. Bude to mať vplyv na tvoje rozhodnutie poslať ho sem, ak budeš vedieť, že je to tvoj otec? Ak nepošleš Kyle-a nemusíš existovať. Osoba premýšľajúca o tomto sa môže zblázniť. Myslím, že ti to poviem. Dlžím mu to. Možno to pomôže ak budeš vedieť, že niekoľko...hodín sme boli spolu, milovali sa, milovali na celý život.“

Počúvajúc emócie, lásku v matkinom hlase, vedel, že neexistuje možnosť, neposlať Kyle-a späť. Nielenže by to mohlo zničiť časovú os, ale nemohol uprieť svojej matke – a Kyleovi – príležitosť na skutočnú lásku. Dokonca ak by to mali byť len dva dni. Vedel to. Pretože ak by bola možnosť stráviť s Cameron dva dni, ak keby potom musel zomrieť, spravil by to. Pretože toto bola láska. Už videl v Kyleových očiach viackrát odrážať lásku. Lásku ktorú cítil k žene, ktorú nikdy nestretol. Nebolo správne odopierať lásku jeho rodičov, ktorú cítili.

Bez ohľadu aké by to malo následky.

**************

Serrano Point

„Kyle!“ zavolal John, získavajúc otcovu pozornosť. „Potrebujem tvoju pomoc.“

„Čo je to Connor?“ Navonok sa Kyle zdal pripravený na akciu, niečo čo John nemohol pochopiť. Jeho otec prekonal smrť Allison rýchlo. Nezmienil sa o nej, ani raz po pohrebe a zdalo sa, že sa vrhol späť do práce, akoby bolo všetko v normále.

Johna napadlo, či jeho otec ešte vôbec cíti bolesť.

„Dostal som informáciu, že Skynet buduje tajnú zbraň,“ vysvetlil.

Kyle sa zamračil. „Tajnú zbraň?“

John zaváhal, uvažujúc o tom, či povedať alebo nepovedať Kyle-ovi pravdu. Ale zo všetkých ľudí ktorých poznal, tu bol jediný žijúci človek, ktorý mohol uveriť tajnej informácii ako táto.

Touto osobou bol Kyle Reese.

„TDE,“ vysvetlil. „Stroj času.“

Kyle zvraštil čelo. „Stroj...stroj času? Ako jeden ktorým si prišiel?“

„Nie presne ako ten, ktorým som prišiel,“ pripustil John. „Toto je prvý stroj času Skynetu. Celkom prvý. Skúsi poslať stroj späť do minulosti a zmeniť ju. Musíme nájsť TDE a zničiť to.“

Kyle-a zmrazilo keď sa zmienil o cestovaní časom a  premýšľal, či sa stroj vráti späť v čase aby zabil Sarah Connor.

„Musíme to nájsť,“ súhlasil nadšene Kyle. Jeho oči sa rozšírili. „Včera som obdržal rádiový hovor od môjho brata z Firebase. Hovoril, že tam zachytil nejakú aktivitu Skynetu. Mohla by to byť tvoja tajná zbraň. Môžeme to preveriť.“

„Dobre,“ odpovedal John. „Nechaj ma ísť...“ zmĺkol ako náhle si uvedomil, čo chcel povedať. Nechaj ma ísť Allison. Jeho srdce sa zastavilo a pozrel bezmocne na Kylea. „....nikto. Ona tu nie je. Nezostal tu nikto.“

„Tábor Connor,“ odvodil Kyle. Pozrel preč, hryzúc si pery. „Vieš, mohol by som tam ísť s tebou. Skontrolovali by sme situáciu, dali našich vojakov riadne pochovať.“

John nemo prikývol. Desil sa pohľadu ktorý spôsobila Cameron, ale vedel, že je to najmenšie, čo môže spraviť pre svojich verných vojakov. Kyle mu položil ruku na rameno.

„Tak poď,“ povedal jemne. „Ideme.“

Bolo to len niekoľko hodín, čo boli v tábore Toto, predtým známom ako tábor Connor. John pocítil ako ho zasiahla vlna nevoľnosti, keď pootvoril dvere ale skúsil zostať silný.

Zadné dvere boli stále pootvorené a John ťažko prehltol, predtým ako vstúpil, udržiavajúc svoju plazmovú pušku v pohotovosti. Čoskoro uvidel masívnu porážku, ktorú privodila Cameron...cítil ako mu znova vybilo dych.

Mŕtvy boli všade. Niektoré obete boli zastrelené, niektoré mali zlomené končatiny alebo krky. Nezáležalo na spôsobe, výsledok bol masaker.

Masaker spôsobený kyborgom, ktorého miloval. Jedným, ktorý bol na misii pridať jeho telo na hromadu tých, ktoré tu už boli.

John zovrel pery, keď postúpil cez zariadenie, prekračujúc desiatky tiel a masaker, dokonca niekoľko endoskeletonov T-888, ktoré boli zničené plazmovými puškami vojakov tábora Connor. Nakoniec uvidel niečo, čo mu vyrazilo dych, a zmrazilo krv v žilách.

Bol to mladý nemecký ovčiak.

Bol to Max.

„Nie....“

John zostal náhle paralyzovaný na zlomok sekundy, predtým ako sa rozbehol k psovi a jeho tvár sa skrútila v šoku. Úplne zabudol, že Maxa priviedli do tábora Toto. Ani si neuvedomil, že prišiel o dvoch priateľov za deň.

„Max...“ dusil sa. Psia srsť bola tmavá od krvi a John zavrel oči a jemne hladil Maxovu kožušinu. Max bol najlepší pes, akého si mohol priať. Bol vianočný darček od Allison. Odhalil hrozbu ne-terminátora. Zachránil obe Johnov aj Allisonin život. A John nepochyboval, že Max skúsil zabiť Cameron, keď dorazila do tábora Connor. Skúsil sa brániť až do konca.

„Mal som to vedieť,“ zašepkal, zaboriac tvár do psej kožušiny. „Mal som ťa zachrániť. Prepáč. Nevedel som...“

„Jon...“ Kyleov hlas ho vrátil späť do reality.

„Bol všetkým čo mi po nej zostalo,“ povedal ticho John. „Nemám nič. Max....Allison...Nemôžem to spraviť...“

Kyle sa znova ozval, milo ale pevne. „John, musíme ísť, ak chcem dosiahnuť Firebase pred ránom.“

John náhle pocítil, ako mu zovrela krv. Jeho obočie sa zúžilo a rýchlo vstal, nahnevane pozerajúc na Kyle-a. „Nevadí ti to?“ spýtal sa. „Chceš len žiť svoj život ďalší deň! Nestaráš sa? Ona je mŕtva, Kyle!“ zakričal trpko. „Mŕtva! A nikdy sa nevráti späť.“ Zúfalo hľadal oči svojho otca. „Znamená to pre teba niečo? Alebo si videl tak veľa smrti, že si sa stal otupený, čo je proste normálne. Necítiš nič?“

Kyle sa pozrel nahor a John mohol vidieť pravdu v očiach jeho otca. Pohľad nekonečného smútku. „Bojoval som v tejto vojne dlhý čas, Connor,“ začal pomaly Kyle. „Videl som veci, ktoré by nikto nemal vidieť. Videl som kusy ľudí, spálené, bezhlavé, rozdrvené a brutálne zabité strojmi. Stratil som viac priateľov ako môžem spočítať na prstoch oboch rúk. Nikdy to nie je jednoduchšie.“

John pozrel preč, cítiac pocit hanby. „Nechci to vidieť,“ zamrmlal.

„Bolesť môže byť kontrolovaná,“ uviedol Kyle. „Dokonca emocionálna bolesť. Áno, je dobré smútiť, spomnínať na ich životy a všetko čo spravili, spomínať ako si ich miloval a staral sa o nich. Ale nieč nemôže zmeniť skutočnosť, že sú mŕtvy.“ Vzal Johna za ramená a pozrel mu priamo do očí. „Nič ju nemôže priviesť späť. A všetka emocionálna bolesť ktorú práve teraz cítiš, to nespraví lepším. Musíš to potlačiť, musíš to pochovať. Pretože ak to nespravíš, nakoniec nebudeš chopný robiť vôbec nič.“

Kyle zmĺkol a ustúpil vzad, zavrtiac hlavou. „Existuje toľko emocionálnej bolesti, koľko ľudská bytosť nedokáže zniesť. To je jediná vec, ktorá nás odlišuje od strojov. Skynet necíti emócie, necíti bolesť. Do boja budú pochodovať stovky terminátorov a nebudú sa starať či budú zničený. Necítia nič. Nie sú ovplivnený emóciami, nerobia chyby na základe emócií. Ale ľudia, sme nimi dotknutý. To nás robí slabými.“

John pozrel pevne nahor. „Alebo možno to je naša sila. Cítime, staráme sa. Smútime za každý život, ktorý vyhasne. Na rozdiel od strojov, ľudia nemôžu byť nahradený. Musíme si na seba dávať pozor, chrániť každého, pretože sa staráme o každého. To nás robí silnejšími. Ak nebudeme cítiť, nebudeme liepší ako stroje. Sme od nich odlišný. Sme lepší ako oni. A to je prečo musíme vyhrať.

Pozrel na Kylea, a potom na bezvládne Maxovo telo. „Pamätáš, keď si mi hovoril, čo nás odlišuje od strojov? Pochovávame mŕtvych.“ Ukázal na tábor. „Dajme sa do toho.“

*************

Tábor Toto

LNemyslím, že dosiahneme Firebase pred svitaním,“ povedal Kyle. „Môžeme tu zostať na noc, ak sa cítiš dobre.“

John sa pozrel pred seba. „Budem v poriadku.“

Kyle si ľahol a čoskoro zaspal, nechajúc Johna samého so svojimi myšlienkami.

Stratil celý tábor Connor. Svojho bývalého spolužiaka a oddaného priateľa Jasona Reynoldsa. Jeho milovaného, venovaného psa Maxa.

A zo všetkého najviac, Allison Young.

Stratil tak veľa. Teraz bola jediná vec, ktorá mu zostala.

Siahol do vrecka a vytiahol čip terminátora v malej krabičke, podržiac ju pred sebou. Držal v rukách podstatu života Cameron Philips.

Kyborga ktorého miloval. Kyborga, ktorého stále miloval.

Nie, povedal sám pre seba. Kyborg nebolo správne slovo pre ňu. Nebola len stroj, nebola robot, nebola žiaden starý kyborg. Jednoducho nebola dosť ľudská.

Bola Cameron Philips. Dievča, ktoré miloval.

Zovrel čip v krabičke a zatvoril oči, pomaly zaspávajúc.

Sedel nehybne naproti pamätníku Allison Young a Marcusa Wrighta. Niekoľko vojakov stálo pred ním umiestňujúc malé kúsky papiera na okraje a odchádzajúc pomaly a vážne.

Po jeho boku, Cameron sledovala vojakov so zvedavosťou. „Čo robia?“ spýtala sa.

„Píšu odkazy,“ odpovedal John, hlasom poznačeným smútkom. „Za Allison.“

Cameron pozrela na neho, študujúc jeho tvár, skúšajúc vyčítať jeho výraz. „Je mŕtva.“

John sa zhlboka nadýchol a pozrel na ňu. „Ja viem. Spomínam, že si ju zabila.“

Cameron sa nan neho pokojne pozrela. „Vieš, že som to nebola ja.“

Povzdychol si a pomaly prikývol. „Viem.“

Pozrela späť na pamätník. „Ako si prečíta odkazy?“

John smutne zavrtel hlavou. „Neprečíta.“

Cameron pohodila hlavou. „Ale povedal si...“

„Niektoré veci sa stávajú a sú tak zlé, že ľudia nevedia ako sa vysporiadať so svojim smútkom, tak píšu odkazy.“

„Ale, myslela som, že ľudia plačú, keď sú smutný.“ povedala Cameron.

John sklopil zrak. „Niekedy to nestačí.“

Cameron ho dlho pozorovala až, kým neprehovorila. „Staral si sa o ňu a teraz je preč.“

Ťažko prehltol. „Áno.“ Pozrel na ňu, s očami prenasledovanými vinou a žiaľom. „Ako môžem pokračovať s vedomí, že som spôsobil jej smrť?“

„Allison by nechcela, aby si myslel takto,“ povedala Cameron.

„Allison zomrela nadávajúc na moje meno,“ odsekol.

„Nemyslím si.“

„Prečo nie?“

„Pretože ťa milovala.“

John pomaly pozrel na ňu, cítiac slzy ako mu stekajú po tvári. „Láska ako táto, len tak nezomrie,“ pokračovala Cameron. „Milovala ťa až do konca. Nepodmienečne. Nebola to tvoja chyba.“

John sa odvrátil. Každý to hovorí, ale počuť to od Cameron...dobre, zdalo sa ako by mu to pomohlo. Čiastočne. „Ako môže niekto žiť s touto bolesťou?“

„Smútiš.“

„Smútiť,“ zopakoval. „Ako môžeš vedieť čo je smútenie?“

Cameron pozrela do jeho očí a uvidel intenzívnosť a mäkkosť v jej pohľade. „Smútenie je čo som cítila keď som dala svoj čip Johnovi Henrymu.“

„Čo?“ začal sa dusiť.

„Bola to jediná možnosť, ako som ti mohla pomôcť,“ vysvetila Cameron. „Ale nechcela som odísť. Nechcela som ťa opustiť, aj keď som vedela, že ma raz privedieš späť.“

„Privediem. Sľubujem.“ položil ruku na jej hlavu, cítiac hladkú, teplú pokožku na dlani. Pozrel do jej očí a pevne zopakoval. „Privediem ťa späť.“

John pomaly otvoril oči a Cameron zmyzla. Okamžite uvidel Kyle-a sediaceho po jeho boku a mračiaceho sa keď skúmal čip terminátora.

Teminátorí čip.

Johnove prsty sa zovreli okolo vzduchu, kde bol pred chvíľou čip s Cameroninými údajmi, pred chvíľou. Prudko sa strhol.

Kyle pozrel na neho podozrievavo, držiac čip. „Connor, čo je to?“

John prehltol a srdce mu divo búšilo. „Čip,“ vykoktal. „Terminátorí čip.“

„Prečo sa o to staráš?“ spýtal sa Kyle a zamračil sa. „Mali by sme to zničiť...“

Johnova zbraň bola okamžite v jeho ruke, naklonil sa a pripravil k streľbe, mieriac na šokovaného Kyle-a Reesa. John dokonca nezaregistroval pohyb, cítil jeho ruku ako sa mu trasie a hľadel na čip.

„Daj mi to späť,“ povedal s nebezpečným hlasom. Práve stratil Allison. Rozhodne nepríde aj o Cameron.

Kyle mu podal čip a John ho schmatol, nechávajúc Kyle-a ohromeného a zmeteného, keď si John vkladal čip späť do bezpečia svojho vrecka, púšťajúc zbraň a vydychujúc si.

Pozrel na Kyle-ovu tvár zmenenú zradou a zhlboka sa nadýchol, skúšajúc sa upokojiť.

„Prepáč,“ zašepkal. „Je to len...práve som stratil veľa. Nechcem stratiť tiež toto.“

Kyle sa nepatrne uvoľnil. „Prečo je to tak dôležité?“

John sa pozrel na čip. „Je to dôvod čo pomôže vyhrať vojnu. A výhra je jediná vec, ktorú môžem spraviť pre Allison. Pre Allison, pre moju matku, pre Martina, pre každého. Musím vyhrať takže ich obeť bude niečo znamenať, ich smrť nebude zbytočná.

Kyle prikývol na pochopenie.

John sa odvrátil. „Musím vyhrať pre nich.“

**********

Tábor Toto

John si prehodil pušku okolo ramien a naraz si spomenul, že všetky škatule ktoré vzal z púštneho domu boli stále tu v tábore Connor.  Ak Cameron všetko nespálila keď prišla a šialene vyvádzala.

„Si pripravený ísť?“ spýtal sa Kyle.

„Okamih,“ povedal John. „Chcem sa pozrieť, či nie je niečo v mojej izbe na záchranu.“

„Som si istý, že stroje by vzali čokoľvek užitočné,“ protestoval Kyle.

„Dobre, moje veci neboli užitočné,“ odpovedal John, keď vstúpil do miestnosti. Škatule boli otvorené a vyzerali ako keby boli prehľadané, ale nič nechýbalo.

John si kľakol vedľa Cameroninej škatule, mierne sa usmievajúc. „Nie je to ôležité pre mňa.“ Natiahol ruku a chytil jej fialovú bundu, opatrne prehľadajúc vrecká.

Diamant mu vkĺzol do dlane.

John dal bundu do batoha a umiestnil diamant do škatuľky, ktorá teraz obsahovala všetok najcennejší majetok Johna Connor: Cameronin čip, jej a jeho fotku na horskej dráhe, vraždiaci náhrdelník a teraz diamant.

Miniatúrna škatuľka bola úplne nezničiteľná a zabezpečená v zipsovacom verecku jeho armádnej bundy, kde nebola šanca ju stratiť.

John vyšiel zo svojej izby, očakávajúc, že uvidí Kyle-a nedočkavého k odchodu. Namiesto toho jeho otec bol opretý o stenu a pozeral na fotografiu Sarah Connor. John skryl úsmev, keď sa priblížil.

Kyle sotva zaregistroval jeho prítomnosť. „Zaujímalo by ma na čo pri tom myslí,“ zašepkal viac pre seba ako k Johnovi.

Na teba, pomyslel John s úsmevom. Myslí na teba. „Musíš sa jej to raz spýtať.“

Kyle pozrel na neho a na chvíľu Johna napadlo čo videl v Kyleových očiach. Bola to absolútna pravda. Absolútna láska. Rovnako ako skutočne veril, že je to možné, rovnako ako by sa jej mohol jedného dňa spýtať.

„Si pripravený?“ spýtal sa John.

Kyle rýchlo prikývol, zastrčiac si fotku späť do vrecka. „Áno, poďme.“

Nechali tábor Toto za sebou a pokračovali temnotou priamo k Firebase. Žiaden z nich neprehovoril dlhý čas a John sa tešil, že môže myslieť na pokojnú noc, kým nepočul neznámy hlas v rádiu.

„Hocikto...pomoc....stroje....prelomili...“

„Haló?“ povedal rázne John. „Haló? Kto je to?“

„...bunker Firefly...kto....tam?“

„Tu je...odpor,“ uviedol John. Nechcel dať vedieť Skynetu, že John Connor bol na cest, len pre prípad, že prelomili Wisherove obranné pozície a Skynet mohol počúvať cez rádiové vysielače. „Sme na ceste k vám.“

„Firefly,“ zopakoval Kyle. „To je presne na našej ceste k Firebase.“ Je to ruh vidieckej oblasti, ďaleko od miest. Je to dosť izolované, čím to získalo meno. Je to jediné miesto, kde sa ešte ukazujú svetlušky.“

„Znie to ako by mali veľké problémy,“ odpovedal John. „Mali by sme sa ponáhľať.“

**********

Bunker Firefly

John vstúpil cez otvorené dvere do bunkra Firefly, rozhliadnuc sa okolo a zamračil sa nad architektúrou.

„Tehlové múry,“ zamrmlal. „Toto nie je vojenský bunker, Kyle. Je to civilný tunel, niečo čo našli pre život. Neochráni to veľmi dobre.“

Johnova topánka vŕzgala na zemi, keď skúšal prejsť ticho cez bunker, držiac svoju pušku pripravnú.

„John...“

John pozrel kam ukazoval Kyle, na mŕtvolu, nedávno zabitú pravdepodobne guľometom terminátora.

„Myslím, že ideme neskoro,“ zamrmlal skleslo John.

Kyle zdvihol ruku. „Pss. Počujem ničo.“

John stuho, s rukou na spúšti keď počul niečo padať zo stropu. O sekundu neskôr sa tehlový múr rozpadol a endoskeleton T-888 vyšplhal cez neho, okamžite strieľajúc a poslal Johna a Kyle-a do úkrytu pred guľkami.

„Mám to!“ vykríkol Kyle. Vystrčil hlavu do výšky krycej pozície, v pokuse o výstrel, ale pretočil sa späť, keď laserový výbuch spravil dieru do tehlového múru za nimi.

„Ústup!“ rozkázal John. Vbehol do tunela, vyhýbajúc sa ďalšej chodbe, keď Kyle lapal po dychu.

„Tá vec má plazmu!“ vykríkol Kyle.

John ťažko dýchal, keď viedol otca cez deštrukciu, cikcak cez tunely a udržiavajú vzdialenosť medi nimi a strojom. „Skynet musel získať nejaké plazmové pušky. Možno z tábora Connor. Bolo to možno reverzné inžinierstvo a teraz dal svojim terminátorím vojakom nové pušky.

Kyle sa uškrnul. „To nie je veľmi fér.“

„To je Skynet,“ odpovedal John. „Kto hovoril, že bojuje fér?“

Plazmový výbuch narazil do steny, za ktorú sá práve zohli a John su uvedomil, že T-888 bolo rýchlejšie ako si najprv predstavoval. Rýchlo vystrelil za roh, skryjúc sa rýchlo späť, skôr ako mohol vidieť, že jeho výstrel vypálil dieru do ľavej ruky terminátora.

„Sakra,“ zamrmlal John, nasledujúc Kyle-a do chodby.

„Zasiahol si to?“ spýtal sa Kyle.

„Len ruku,“ odsekol John. „Dokonca nie ruku so zbraňou. Nie, že by to bol rozdiel. Môže to strieľať rovnako dobre s jednou.“

Predtým ako mohli prísť s novou taktikou, sa ozval za nimi výbuch a umlčal všetky ostatné zvuky.

Kyleove oči sa rozšírili a vyzeral mierne ohromený z hlasitej explózie. „Znelo to ako jedna z domácich trubkových bômb...“

„Trubkové bomby?“ zopakoval John.

Kyle prikývol. „Tie sú mojou špecialitou.“

John opatrne vykukol dozadu za roh, vidiac tvár T-888-čky na zemi a stúpajúci dym z hlavy a hornej časti trupu. John vystúpil a priblížil sa k zničenému stroju, vystreliac priamo na hlavu, pre istotu. Poobzeral sa okolo, hľadajúc ich záchrancu.

„Hej, je tu niekto?“ zvolal.

„Si si istý, že tu bol niekto ďalší?“ spýtal sa Kyle.

„No minule som kontroloval terminátorov nezhadzujúcich trubkové bomby na seba.“ odsekol John.

„Myslím, že možno to bola len pasca nastražená utečencami,“ odpovedal Kyle. „Možno T-888 na ňu stúpila alebo niečo také.“ Nečakal na odpoveď, rozhliadol sa naokolo, predtým  ako išiel za roh. John pokračoval do chodby, pozerajúc do tunelov kvôli akýmkoľvek známkam života.

Niečo ho poklepalo po ramene a John sa zbesilo otočil zamieriac pušku.

Cieľ sa nepohol, len na neho pozeral bez známky strachu. John sklonil zbraň. Bolo to mladé dievča, pravdepodobne pätnásť alebo šestnásť rokov staré s tmavými čiernymi vlasmi na hlave. Mala na sebe klobúk a jej oblečenie bolo roztrhané v niekoľkých vrstvách.

Ale bolo tu niečo v jej tvári....jej črtách....ničo čo vyzeralo trochu povedome.

„Poznám ťa?“ spýtal sa, žmurkajúc keď si ju prezeral. „Vyzeráš...povedome.“

Dievča sa otočilo k druhému koncu chodby odkiaľ pred niekoľkými sekundami prišiel spoza rohu Kyle. Jeho kroky sa zastavili, keď sa v jeho očiach objavil šok a radosť.

„Ty si nažive?!“ zvolal vzrušene, bežiac k mladému dievčaťu a obímajúc ju.

John to sledoval, stále veľmi zmätený.

„Kyle, kto je to?“ spýtal sa.

Kyle vzhliadol s rozžiarenými očami k Johnovi. „To je hviezda. Bola skutočne mladá keď nastal súdny deň. Našiel som ju  a pomáhal chrániť ju keď som bol mladší. Postarali sme sa o seba. Derek a ja sme jej poskytli prístrešok s trochou jedla, ktorý sme našli a ona nás varovala pred blížiacim sa nepriateľom.“

John zvraštil obočie.“To ako?“

„Cíti drobné vibrácie v zemi alebo vo vzduchu a môže povedať, keď sú stroje naokolo, predtým ako sú vidieť,“ vysvetlil Kyle. „Je to veľmi výhodný dar a ona zachránila môj život nespočetnekrát.“

„Takže, čo sa stalo?“

„Raz sme boli v tuneloch pod radnicou a stroje nás našli,“ vysvetlil Kyle. „Oddelil som sa od Hviezdy a Dereka, zajali ma stroje a odviedli do tábora „Century“. Nikdy som ju znova nevidel. Derek povedal že zmizla, keď ma zajali. Bol tak sústredený na plán zachrániť ma a získať odpor pre pomoc, že neskúšal ju hľadať. Nikdy som nevedel, čo sa stalo.“

John pozrel na dievča s novým rešpektom. „Hviezda,“ zopakoval. „To je tvoje meno?“

Kyle sa na neho smutne usmial. „Nehovorí, Connor.“

„Nehovorí?“ zopakoval neveriacky John.

„Nikdy som nepočul jej reč,“ dokončil Kyle. „Neviem či sa len narodila nemá alebo jej hlas odišiel od vystrašenia počas súdneho dňa zo všetkej smrti a strojov. Neviem. Komunikovali sme rukami, niečo ako posunková reč.“

„Takže ak nemôže hovoriť, ako vieš jej meno? Prečo ju voláš Hviezda?“

Kyle ukázal na Hviezdu, ktorá ukázala prstom na klobúk. John uvidel hviezdu LAPD pripnutú na čiapke.

„Mala to na sebe, keď som ju našiel,“ povedal Kyle. „Je to prilepené.“

„Sú tu nejaký živý naokolo?“ spýtal sa John.

Hviezda ukázala sériu signálov Kyle-ovi, krotý odpovedal takmer automaticky. „Hovorí že boli zabarikádovaný v miestnosti. Sú tam len štyria, ktorý prežili.“ usmial sa keď ukazoval späť Hviezde. „Som prekvapený, že si stále paätám tieto veci.“

Hviezda ich zaviedla do vnútornej miestnosti a otvorila dvere, odhaliac štyroch čo prežili, tlačiac sa blízko k sebe a plačúcich. Dvaja muži, žena a ďalšie mladé dieťa.

John vstúpil, zdvihnúc ruku. „Moje meno je John Conor. Prichádzam v mieri.“ Pomaly, sa vydesený civilisti začali upokojovať a John pozrel na Kyle-a.

„Toto je môj priateľ, Kyle. Počuli sme vaše tiesňové volanie a prišli na pomoc. Mierili sme do vojenského bunkra Firebase. Srdečne vás pozývame, aby ste šli s nami. Mame tam jedlo, prístrešie a lepšiu bezpečnosť pred útokom Skynetu. Je to trochu prechádzka. ale verte mi, že to bude stáť za to.“

Pomaly sa štyria zachránený začali stavať a jeden muž prišiel dopredu, stále sa ešte trasúc a podal mu ruku.

„Ďakujem ti, John Connor,“ povedal, trasúc Johnovou rukou. „Si hrdina.“

John sa usmial a vyviedol ľudí z miestnosti.

***********

Firebase

John, Kyle, Hviezda a ostatný štyria čo prežili vstúpili do Firebase hladný a unavený z cesty. Boli uvítaný Billym Wisherom a starším bratom Reesom.

Derek prišiel dopredu a na tvári sa mu objavil široký úsmev, keď objal Kyla a Johna. Jeho oči sa zastavili na Hviezde.

„Hej, malá,“ povedal strojo. „Prežila si.“

„Toto je tvoja základňa?“ spýtal sa jeden zo zachránených, pozerajc sa na bunker.

Derek pokrčil ramenami. „Nie je to veľa, ale máme jedlo, vodu, lekárske zásoby a podobne. Tu v rohu je TV, ale vždy prehráva rovnaký kanál.“

Zachránený sa zamračil. „Ktorý je to kanál?“

Wisher sa usmial. „Discovery. Môžeš objavovať zázraky sledovania horiaceho ohňa vo vnútri boxu.“ Usmial sa na nich. „Chceš to vidieť?“

Keď Wisher viedol štvoricu cez tábor, Derekov pohľad sa zameral na Johna a Kyle-a.

„Počul som čo sa stalo Allison,“ povedal ticho. „Je mi to ľúto. Kvôli obom.“

„Vďaka,“ zamumlal automaticky John. Zhlboka sa nadýchol a upriamil pohľad na podlahu. Cítil Hviezdu ťahať rukáv jeho bundy a pozrel na ňu, ako niečo naznačuje Kyle-ovi.

„Hovorí, že je v poriadku plakať, John,“ povedal Kyle.

John sa usmial, keď pozrel na ňu. „Ďakujem, ale nemyslím, že môžem. Nemyslím, že mi zostali nejaké slzy.“

Derek sa zavrtel. „Dobre, ak ste pripravený, vezmem ťa do tvojej izby. Connor, máme špeciálu miestnosť pre teba. Nie je veľká ako tvoja izba v Serrano alebo sklade č.2, ale je to lepšie ako zdieľať ju s trinástimi ďalšími mužmi.“

Johnovi sa podarilo vykresať malý úsmev, aby dal Derekovi vedieť, že je vďačný.

Akonáhle mu Derek ukázal jeho miestnosť sa John znovu poďakoval Derekovi a nechal ho ísť za Kyleom. John zavrel dvere a skĺzol na podlahu, položiac si ruku do dlaní. Posledných niekoľko dní bolo najhorších jeho života, ale vedel, že to nie je koniec. Len v tomto roku bude čeliť strate Kyle-a, Dereka a Cameron, spolu s ďalšími.

A Kyle mal pravdu. Bolo dobre smútiť, ale nebolo nič čo by to mohlo spraviť. Bola len budúcnosť a uctievanie ich pamiatky v ďalšom boji.

Allisonine slová rezovnovali v jeho hlave.

Je v poriadku smútiť, John.

Robí nás to ľuďmi.

________________________________
Dokončené

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

22 Naposledy upravil: Blackdejd (20.3.2010 04:45:45)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

22. kapitola                                          Born to Fail - Zrozen k Selhání                               

Firebase

Shromažďovací místnost

“Dobře, poslouchejte!”

John stál v pozoru před linií vojáků, ke kterým mluvil. “Posílám vás všechny na velmi důležitou misi. Skynet vytváří novou tajnou zbraň, něco mnohem silnějšího a smrtelnějšího, než jsme kdy viděli.”

Nekolik vojáků si vyměnilo ustarané pohledy. “Co to je? Zeptal se nervózně jeden.

John sevřel rty. To byla choulostivá část. Nemůže jim přesně říct, že je posílá najít Skynetův stroj času. “Nemůžu vám přesně říct, co to je,” připustil. “Jen vím, že klíčem k vítězství v této válce je najít to a zničit.”

Hluboko ve svém srdci, věděl že se tam nemohou dostat včas, aby zastavili prvního Terminátora cestujícího do roku 1984. Ale věděl, že Kyle Reese má jít hned za ním. Pokud zklamou a nedostanou se do TDE místnosti, aby ho poslali... bylo by po všem. Pro Sáru, pro Johna, možná i pro celý odpor.

“Posílám skupiny do té oblasti, aby to hledaly, “ pokračoval John. “Už jsme si zde všimli zvýšené aktivity Skynetu, můžná kvůli této nové tajné zbrani.”

Johnovo rádio zabzučelo. “Dobře,” řekl spěšně ke skupince vojáků. “Dejte mi vědět, pokuď uvidíte cokoliv podezřelého. Rozchod.”

Vojáci odešli a John stiskl tlačítko vysílačky. “Tady je John Connor.”

Bez jakéhokoli úvodu se ozval hlas Weavrové. “Connore, žádám tě, aby ses setkal s Johnem Henrym a mnou ve skladu č.2.”

“Sklad č. 2?” Zopakoval John. “Myslel jsem, že jsme vyřadily z provodu sklad č.2.”

“Dočasně jsi ho opustil,” opravila Weavrová. Stalo se z něj perfektní místo, kde John Henry sestavuje svůj vlastní stroj času.”

John se zamračil. “nemůžu opustit Firebase. Právě jsem sem přišel. Myslel jsem, že musím najít TDE Skynetu.”

“Tvoje čety tak učiní,” odpověděla snadno Weavrová. “Dal jsi jim rozkazy. Budou je poslouchat. Právě teď, John Henry začíná pracovat na své vlastní ‘tajné zbrani’. Můžeš se vrátit do skladu č.2 hned, jak bude stroj připraven.”

John svraštil obočí. “Proč mě teďka potřebujete tam?”

“John Henry připravuje vysoce zabezpečenou místnost a potřebuje tvoje biometrické údaje pro bezpečnostní zámek na dveřích, takže budeš mít přístup do TDE. Jak jsem již řekla dříve, bude to dokončeno ve stejné době, kdy to bude mít Skynet, ale budeš to mít pro pozdější použití.”

            Might as well go.
John pomalu přikývl. Síla rovněž odcházela. Jeho četa se bude snažit vystopovat zařízení Skynetu. Do té doby nemohl dělat nic jiného, než se připravit. “Mohu tam být za několik dní.”

“Dobře.”
                                                                   ************
Firebase

Hlavní tunel

Derek poklepal svého bratra po rameni, když Kyle ukládal nějaké věci do plechové krabičky, která byla nedávno označena jeho jménem. “Je dobré být zase pohromadě,” řekl vřele Derek.

Kyle sotva přikývl

Derek stiskl rty. Smrt Allison zasáhla všechny tvrdě, ale byl rád, že to znova spojilo Reesovi bratry dohromady. Nemohl vidět svého bratra od útoku na Cardinal Bunkr.

Hvězda zřejmě pochopila, že Kylova neprojevená bolest je větší, než Derekova. Mlčela, jako obvykle, stála poslušně po boku Kyle a pomáhala mu čistit vybavení. Derek předpokládal, že to je její způsob jak ukázat, že truchlila spolu s ním.

Kyle udělal rukama gesto, Hvězda přikývla, popadla jednu ze zbraní a mířila dolů tunelem, nepochybně ji nesla do sklad u nebo na opravu.

Derek uslyšel dusot těžkých bot, vzhlédl a uviděl Johna Connora přicházet zpoza rohu. Mladý generál otevřel ůsta, ale jeho oči se podívali na něco za Derekem a nevydal ani hlásku.

Derek se zamračil, zmateně se otočil, aby uviděl, z čeho John tak oněmněl. Jediná věc kterou viděl byla zeď za ním, zeď se známou malbou na ni. Obraz lva s lebkou Terminátora v čelistech. Vydrž, miláčku.

A Derek pochopil d;vod Johnovi bolesti. Allison. Byl to obráz Allison, nakreslila to ve všech bunkrech, které navštívila při Connorovi misi. Byla to vzpomínka na ni. Vzpomínka, že je pryč.

Poprvé Derek viděl, jak těžce je Connor raněn smrtí Allison. Když přijeli, mladý generál to skryl dobře, ale ve chvíli slabosti nemůže nic skrýt Johnovu bolest. Connor rychle zareagoval a obrátil oči pryč od stěny, k Derekovy a Kylovy.

Zhluboka se nadechl, než ohlásil „Odcházím do skladu č. 2.“

Kyle byl okamžitě na nohou. „Sám?“

John zavrtěl hlavou. „Potřebuju vás teď tady, Kyle. Tebe a Dereka. Ale já jsem potřeba ve skladu č. 2. Musíme to znova vrátit do opravdové základny a časem budu potřebovat, aby jste se oba vrátili.“

„Můžeme se vrátit hned,“ trval na svém Kyle.

V tu chvíli si Derek uvědomil, jak moc Kyle trpěl. Takto se jeho bratr vypořádával se žalem. Uchovával ho pohřbený, odpojen od bolesti. Snažil se být zaneprázdněný úkoly a misemi – cokoli, co by jeho mysl drželo daleko od nesmírného žalu.

„Ne,“ opáčil John, zavrtěl hlavou na Kylův návrh. „Potřebuju tady taky právě silné vůdce. A vy dva jste ti, kterým věřím nejvíce. Až odejdu, Firebase bude pod vašim velením.“

Kyle mlčel, takže Derek kývl za oba. „Ty jsi šéf, Connore.“

Johnovi oči se krátce mihly k obrazu na zdi, rychle se otočil a zamířil zpátky do chodby, odkud přišel. Derek pohlédl na svého bratra, který pomalu klesal na zem zády ke zdi.

Derek se k němu přidal, tiše se posadil, letmo se podíval na svého bratra, který se díval na strop. Derek nevěděl, jak by mohl pomoci Kylovi. Jediné co mohl udělat bylo připravit se na další misi, kterou jim dá John Connor.

Zvedl svoji čutoru hrdlem dolů, nechávající vylít vodu na svůj šátek, ignorující Kylův suchý pohled, kterým pozoroval jeho pohyby.

„Víš, že jsi idiot, žejo?“ zamumlal Kyle. „Je to starý příběh manželek, trik. Nefunguje to, je to jen ve tvé mysli.“

Derek zvedl demonstrativně šátek. „Funguje to.“

„Nedělal jsem to a nebyl jsem roky nemocný.“

Derek se ušklíbl. „Je to protože tvoje střeva jsou ze železa stejně jako tvoje hlava. Kdybys byl trochu chytřejší, byl bys plecháč.

Kyle nereagoval na Derekův vtip tak, jak by si Derek představoval. Tehdy znovu, Derek ho takového nečekal. Kyle byl teď jiný. Neukazoval bolest, ne. Byl schopný ji kontrolovat, pohřbít ji. Ale to mu nedovolovalo ukázat stejnou radost, jako kdysi. Část jeho bratra zemřela s dívkou, kterou miloval, jako dceru.

A Derek chtěl, aby část jeho bratra byla zpět.

„Já jen říkám, že ztrácíš čas,“ zamumlal Kyle. „Znova. Když jsem byl v Century…“

Derek vzhlédl a uviděl svého nejlepšího přítele Billyho Wishera přicházet a sednout si naproti nim. „Hej, Wishere, slyšels to?“ Začal mluvit Derek, snažil se přitom neusmívat. „Můj bratr Kyle byl v pracovním táboře Century.“

Wisher předstíral šok. „Ne, vážně?“

„Buď zticha,“ zamumlal Kyle. I přes slova, Derek slyšel hravost v jeho hlase. To mu dalo malý záblesk naděje.

Wisher sevřel rty, předstírající, že je hluboce zamyšlený. „Dokázal uniknout? Byl hrdina?“

„Slyšel jsem, že vedl Johna Connora skrz jatka, bez škrábnutí,“ souhlasil Derek.

Kyle si povzdechl. „Pokud máš na mysli Centrálu Skynetu, John byl ten, kdo mě zachránil, pamatuješ?“

„Ale tyj si byl ten, kdo ho vedl skrz jatka,“ opáčil mu Derek.

„Ne, slyšel jsem, že to byly dvě jatka,“ Wisher ho hravě opravil. „A on nesl Connora.“

Kylův úsměv se nepatrně rozšířil. „Byly to jedny jatka,“ odvětil samolibě.

„Pravda, pravda,“ souhlasil suše Wisher. Derek se zasmál, těšilo ho dráždit svého bratra, stejně jako ho těšilo, že mu jde znova vidět nějaké štěstí na tváři.

To brzy zmizelo, když hřmění začalo, třesoucí s žárovkami v bunkru. Kyle vypadal, ře rušení zcela ignoroval, šáhl do kapsy, aby vytáhl stupidní snímek, který nosil všude sebou.

„Hlídka Kentauru,“ zamumlal Derek, rozpoznával zvuky strojů na povrchu. Několik civilistů ve Firebase sňukalo strachem, zakrývající ústa svých dětí, aby nekřičeli a nereskovali tak detekci ze strany strojů. Jedna ze žárovek v chodbě praskla, přimějící Dereka ohlídnout se za zvukem. Jeho oči se pomalu podívaly zpátky na Kyla, který stále upřeně zíral na fotografii v ruce.

Kyle zřejmě cítil Derekův znuděný pohled na něm, Vzhlédl. „Co je?“

Derek se znechuceně díval na fotografii. „Nenávidím tu věc.“

Kyle se zdál rozhořčený. „Je to jen obrázek.“

„Je to Connorovi matka,“ odsekl Derek. Nevěděl už, kolikrát vedl tento rozhovor se svým bratrem. Pořád nechápal Kylovo bizarní a znepokojivě nezdravé spojení s tou věcí, zejména proto, že to byla fotka matky velícího důstojníka. „Pořád nechápu, proč ti to dal.“

„Je to můj talisman štěstí,“ jednoduše odpověděl Kyle, když si zastrčil fotografii zpátky do kapsy.

Wisher zvedl obočí a Derek se stísněně rozhlédl. „To je to, co mě dělá nervózním.“

Jakýkoli další rozhovor byl přerušen, když se nadporučík Sayles skrčil za rohem, jeho hlas byl ostrý. „Dereku, Kyle. Connor nás chce nahoře. Máme vystopovat, odkud ty Kentauři přišli.“

Derek potlačil povzdech, když on, Kyle a Wisher vstali a následovali Saylese skrz bunkr a po schodech do vyššího poschodí. Derek ani nevěděl, proč byl Connor ještě tady. Copak se nepřipravoval na odchod do skladu č. 2? Možná získal zprávy od zvědů, že kentauři přicházejí a rozhodl se vyčkat.

Derek šel první po schodech nahoru. Otevřel poklop, který vedl z bunkru a vylezl ven, než čekal na společníky, kteří ho následovali. Šátkem si zakryl ústa, rukama pevně svíral pušku, když stál na stráži, zatímco kyle, Sayles, Wisher znova zaházeli otvor kusy kovu a sutí, aby se ujistili, že žádný procházející stroj nenajde vchod. Díky Johnovi měli teď ochranná opatření proti infiltrátorům, ale Terminátor vstupující do základny rozhodně nebyl něco, co by odpor chtěl.

Slyšel nízký pískot HK, ale byl příliš daleko, než aby je nějak zaregistroval. Být Kentaurem, pomyslel si. Rychle pokynul svým společníkům, aby se dali do pohybu. Pokuď chtěl John sledovat tohohle Kentaura, musel mít dobrý důvod.

Derek si nebyl jistý, jak dlouho běželi v měsíčním světle, snažili se slyšet dunění, které se zdálo být čím dál slabší a slabší. Derek nakonec klekl a přitiskl se ke zdi ze suti. Naproti němu, Kyle si stáhl šátek dolů, oči hledali a prozkoumávali prostor před nimi.

„Myslím, že jsme ztratili stopu hoši,“ přiznal Sayles.

Derek vzhlédl k nebi, sundávající si šátek z obličeje, což mu umožňovalo volněji dýchat. Něco je špatně. Je příliš velké ticho.

„Pojďme ještě několik bloků, severo-severovýchod,“ řekl Kyle, ještě udýchaný z běhu. „Kdybych byl Kyborg tank, myslím, že bych přišel ze severo-severovýchodu.“Náhle se zamračil a zavětřil nosem. „Cítím letecký benzín.“

„Minule jsme našli továrnu na tanky, když jsi cítil letecký benzín,“ připomněl mu významě Derek.

„To bylo předtím, než tu přišel Connor,“ uvedl Wisher. „To není prioritní. Slyšel jsem, že Connor hledá větší rybu, než je továrna. Slyšel jsem, že vyslal skupinu, aby hledala nějakou tajnou zbraň Skynetu.“

Sayles se nervózně otřepal. „Copak nemají dostatek zbraní? Proč potřebuji další tajnou?“ Pobídl Kyla. „Co si o tom myslíš Kyle? Řekl ti Connor něco?“

„Ne, ani slovo,“ řekl Kyle, nikdy nespouštěl oči z cesty před nimi. Derek pohlédl na svého bratra se svraštěným obočím. Sayles a Wisher to vědět nemusí, ale Derek znal Kyle dost dobře, aby poznal, že jeho bratr právě bezostyšně lhal.

Connor mluvil s Kylem.

Pro Dereka, distancovat se od Johna mělo své nevýhody. Měl rád toho kluka, měl rád jeho styl a jeho odhodlání. A jeho smysl bitvy. Ale Kyle byl s Connore už od začátku. Byli v podstatě neoddělitelní, na stejném základu, byli na stejných misích, žili stejný život. A oba ztratili dívku, která jim byla velmi blízká a drahá.

Kyle a John si vytvořily blízký vztah. Takže dávalo smysl, že John svěřil přísně tajné informace Derekovému bratrovi.

Derekovi svaly se napnuly, když zaslechl zvuk kovu škrábat o štěrk. Všichni ostatní se rozhlíželi, v největší pohotovosti. Derek se trochu zvedl, aby lépe viděl. To, co uviděl ho ale šokovalo.

Byla to trojice Terminátorů táhnoucích za sebou něco masivního. Skoro to vypadalo jako nějaký převeliký motor, větší než cokoli, co Derek dříve viděl.

Rychle si schoval za zeď, čekající na naprosté ticho, než terminátoři odtáhnou svůj náklad, Derekova skupina byla šokována.

„Co to sakra bylo?“ Zeptal se Derek. Byla to část té supertajné zbraně Skynetu? Derek pohlédl na svého bratra. Potřebovali to zkontrolovat.

„Kyle.“ Řekl tiše. Ukázal mu dvěma prsty signál a Kyle přikývl, rychle se pohyboval dopředu, aby našel nové krytí. Derek, Wisher a Sayles zvedli plazmové pušky, sledující Kyle a připraveni vystřelit na cokoliv, co se dostane do jeho blízkosti.

Když se Kyle znova pohnul vpřed, jasné světlo ho náhle osvítilo. Derek si zakryl oči před světlem, s hrůzou hleděl na svého bratra.

„HK!“ vykřikl. Kyle zvedl pušku k nebi, vystřelený plazmový paprsek minul.Dvě HKčka přisvištěla a Kyle přestal běžet. Oba Lovci Zabijáci vystřelily současně, výbuch kompletně oslepil Derekův výhled.

HKčka nadále kroužila nad hlavou a Derek s hrůzou sledoval, jak se kouř rozplynul. Už neviděl svého bratra. „Kyle!“ zařval. Kde je Kyle? Co se s ním stalo?

Derek se bez přemýšlení rozběhnul k místu, kde naposledy viděl svého bratra, zastavil se ve středu výbuchu plazmového paprsku. Oslepující světlo přišlo znovu, zaměřilo se na Dereka, který se ohlédl. „Kyle!“

Citil jiskřičku naděje, když uviděl postavu Kyle lézt přes suť, ustupující z útoku Hkček. Exploze zasáhla zem před Derekem a on spadl na zem, vystřelil paprsek plazmy na Hkčka, pak se posunul z dosahu dalšího výbuchu, který vyšel z havarovaného letadla.

Nebral ohled na to, že je stále ve smrtelném nebezpečí. Musím se k němu dostat, pomyslel si zoufale. Jeho brat byl všechno, co mu na světě zbylo. Nemohl ho ztratit.

„Kyle!“ Derek zakřičel, pokračoval směrem k místu, kde naposledy viděl svého bratra.

Temná postava se před ním zvedla a náhle ho ocelová ruka chytila pod krkem. Derekův dech byl odříznut a on se náhle díval do tváře Terminátora, kousky kovu prosvítaly skrz roztrhané maso na jeho tváři. Derek chytil ruku, které ho pevně držela, marně se snažil zmenšit tlak na svůj krk.

Pomalu cítil, že ztrácí vědomí.
                                                                   ************
Opičí vagón Skynetu

Derek otevřel pomalu oči a vrávoravě se rozhlédl. „Kyle,“ zamumlal. Nikdo neodpověděl a Derek nakonec zachytil všechny tváře kolem něj. Žádná nepatřila jeho bratrovi. Zem se pod ním pohnula a uvědomil si, co se stalo. Byl v opičím vagónů Skynetu, pravděpodobně na cestě do některého z pracovních táborů Skynetu. Sayles a Wisher tu byli, ale Kyle ne.

Kdyby nebyl tak dezorientovaný, nejspíš by se vítězoslavně zasmál.

Nechytili Kyla.

Derek si pročistil svoje suché a vyprahlé hrdlo. Terminátor ho dusid do bezvědomí, ale kromě bolesti nedošlo ke zranění. Podíval se na lavici, kde seděl muž zhroucený s hlavou na stranu, svírající, co vypadalo jako láhev s vodou.

Derek se naklonil dopředu. „Hej, hej. Dovolíte? Vodu?“

Muž se nepohnul a Derek pohlédl na Saylese a Wishera. „Co se děje? Je mrtvý?“

Žádná odpověď. Jen strnule zírali na postavu, jako by byli v šoku. Derek se zamračil. Možná byli.

„Hej,“ řekl znova. Udělal krok, aby vstal, ale uvědomil si, že jeho nohy jsou připoutány k lavičce. To je nové, pomyslel si nepodstatně. Když Kyle a John mluvili o opičích vagónech, takhle to nebylo. Pak John unikl z opičího vagónu. Možná byl Skynet chytřejší.

Derek se natáhl k nehybnému muži. „Hej, kámo. Jsi v pořádku?“

Derekova ruka se téměř dotkla Láhve s vodou, ale než ji stačil chytit, ruka majitele vystřelila dopředu, chytila Derekovo zápěstí s neuvěřitelně mocnou silou. Derekův obličej se zkroutil bolestí a hleděl v šoku, když muž otočil hlavu, odhalil, že pouze polovina z ní na sobě měla maso.

Pouzel polovina byla strhaná dolů, až na kovovou vnitřní kostru, jedno červené oko jasně svítilo skrz. Stále ho ještě držel za ruku, a i když se Derek snažil vymanit ze sevření, byl zcela vydán na milost Terminátora. Levá ruka stroje vyšla vstříct a chytila Derekovu hlavu.

Byl v bezvědomí, než dopadl na zem.
                                                                   ************
Pustiny

Kýle Reese sledoval opičí vagón pěšky tak dlouho, jak se mu dařilo, ale nakonec bratrův transport zrychlil a zmizel z dohledu. Kyle těžce dýchal, zíral přes pustiny. Mírně ho bolela hlava od doby, kdy ho výstřel HKčka skoro roztrhal na kusy. Sundal si šátek z hlavy a místo toho si ho ovázal kolem hlavy ve snaze udržet krvácení z hlavy.

„Nepřestávej, Reese,“ nařizoval si sám, nutil svoje nohy, aby šli dál. Nezáleželo na tom, jestli ještě uvidí opičí vagón. Věděl, kam míří jeho cesta. A stroje vždy cestovali přímo, ne? To bylo logické.

Pokračoval, šel, dokud neuslyšel znaky bitvy před ním. Kyle cítil, jak jeho srdce začalo zrychlovat. Možná Derek utekl z opičího vagónu a Skynet se ho snažil chytit. Věděl, že je to nepravděpodobné , ale musel to vědět jistě.

Musel pomáhat.

Kyle se plížil přes zničenou krajinu, viděl před sebou laserové výbuchy. Dřepl si za ocelovou konstrukci, která zůstala z vysoké budovy. Jak to udělal, prozkoumal oblast. Na lidský boj to nevypadalo, byla tu malá míra kooperace nebo koordinace. Žádná utočná strategie.

„Tuláci,“ zamumlal Kyle. Slyšel o gangech tuláků, nezkušení vojáci, kteří odolávali strojům na vlastní pěst, na rozdíl od Odporu.

Ale byli to lidé. A měli potíže. Kyle se k nim nemohl otočit zády. Plížil se dopředu a spadl do tunelu ze sutí, členové gangu to používali jako jakési provizorní bunkry.

Jeden muž okamžitě namířil pušku Kylovi do tváře. „Kdo jsi?“

Jeho nervózní prst dělal Kyla nervózním. Pohnul se bleskurychle, vyráhl zbraň z ruky člověka a otočil ji proti svému majiteli. „Když míříš na někoho pistolí,“ prohlásil, tichým hlasem. „Buď připraven stisknout spoušť.“

Tulák vypadal na moment ohromen, Kyle pustil zbraň na zem, směrem k němu. „Mé jméno je Reese.. Kyle Reese.“

„Reese?“ Tulák opakoval. Pohlédl na své přátele, na jeho tváři byla vidět jiskřička naděje. „Ty jsi ten, který před roky utekl z pracovního tábora Century? Podal mu ruku. „Já jsem Warner. Vítejte na palubě, Reese. Můžeme využít tvoji pomoc.“

Kyle se podíval skrz otvory v provizorní pevnosti. Skynetův Kentaur – pravděpodobně stejný, který přešel přes Firebase – šel dolů ulicí.

„Musíme sledovat Kentaur,“ řekl si pro sebe. To bylo jeho poslání. Mohl by to ještě splnit, pomoci Johnovi. Mohl selhat v záchraně svého bratra, ale mohl to udělat pro Connora. To je důležité, mohlo to vést k objevení tajné zbraně Skynetu.

Warner natáhl ruku se sluchátky a Kyle si je vzal, nasadil na ucho. „Můžeme hovořit skrz toto,“ vysvětlil Warner. „Budeme poslouchat tvoje příkazy.“

„Vy budete poslouchat příkazy ode mě?“

„Ty jsi Kyle Reese,“ Warner řekl s úsměvem vděčnosti. „Nestaráme se moc o Odpor, ale poznáme dobrého vojáka, když ho vidíme. Po Connorovi, jsi další nejlepší.“ Zvuk výstřelu z plazmy se znovu vznesl do vzduchu a tvář Warnera zvážněla. „Mysleli jsme, že bychom je mohli dostat, ale obrátilo se to proti nám, stroje jsou houževnatější, než jsme čekali. Masakrují nás. Měli jsme nějaké náklaďáky kolem, které střílely na tank, ale není tu nic, co bychom mohli udělat, abychom je zastavili. Míří přímo k místu, kde jsme zalezlí.“

Kyle zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Takže musel zničit Kentaura. Jediná cesta k tomu, aby ochránil tyto lidi, byla zničit ho… i když to znamená, že zklame v mizi sledovat tu věc. Zatnul zuby. Byla to oběť, kterou musel podstoupit. Nemohl sledovat Kentaura na přísně tajné místo, pokud to znamenalo, že by Warnerovi lidé byli zabiti.

Jeho hlavní prioritou je zachraňovat životy.

Kyle se rozhlédl. „Co s těžkými zbraněmi? Nějaké granáty nebo bomby?“

„Máme dva,“ řekl Warner, zaluskal prsty. Dva z jeho mužů přineslo tlustý válec Granátů.
„Schultz půjde s tebou.“

Kyle se otočil a spatřil ženu v přilbě vojáka a základním brněním. „Todle kradete bojovníkům odporu? Zeptal se chladně.

Schultz zaváhala, podívala se na svého velitele, než uvedla, „Už to více nepotřeboval.“

„Pojďme,“ nařídil Kyle, vytáhl se z trosek tunelu do nočního vzduchu. „Ani se nehni, dokud ti neřeknu,“ varoval Schultze, když se voják postavil za něj.

Kyle krátce prozkoumal situaci. Tank měl plné ruce práce, zabývající se Warnerovým malým odporem. Bylo to teď, nebo nikdy. Schultz zvedla hledí ze své přilby, čekající na Kylovo rozhodnutí.

Kyle udělal krouživý pohyb ve vzduchu, což signalizovalo, voják do zálohy. Nečekal, aby zjistil, jestli Schultz skutečně šel, nebo ne. Začal se plazit po zemi a snažil se ignorovat lebky, ležící na zemi pod ním nevyrovnaně. Nemohl na to teď myslet.

Odpojit bolest.

Vpředu, tank vrazil do toho, co zbylo z cihlové zdi, posílající trosky všude. Kyle a Schultz běželi dál doprostřed ruinz trosek aut a kovu, nakonec se zastavili a přikrčili za auto. Kyle nakoukl po straně, dohlížející na tank, který stále pokračoval ve svém kurzu. Buďto si jich nevšiml, nebo byl přiliš soustřeďěný na misi, že nebral na nic ohledy.

Možná pro něj nepředstavovali hrozbu.

Kyle uslyšel řev proudových motorů pouhé sekundy předtím, než spatřil HK na nebi. Možná to byl dokonce ten, který byl přítomen, když byl Derek zajat. Kyle tomu nedal čas, rychle se pohnul kolem boku vozu a klesal do malého otvoru.

Uvnitř se skrývalo několik lidí zírajících na něj se strachem. Nebyli to vojáci, Kyle si uvědomil okamžitě. Byli to civilisté, možná rodinní příslušníci tuláků, kteří tam teď umírají. Těžce polkl a čekal, až se řev motoru HK stane slabším.

Stáhl se s díry, aniž by se ohlédl. Byl jen jeden způsob, jak pomoci lidem, a teď to bylo zastavit tank,

Kyle vedl Schulze před tank, stále v podřepu skrz trosky až na pozici tří yardů od tanku a minimálně tolik yardů od něj. Kyle vytáhl kotouč granátu ze zad a pokynul Schulzi, aby udělal totéž.

Kyle vyhodil jeho granát do vzduchu, se silou a přesností přesností přistál na zemi přesně pod tankem. Schultz se přestěhovala na vyšší pozici, aby měla lepší šanci zasáhnout cíl. Hodila granát k tenku, zrovna když Kentaur přejížděl nad Kylem.

Bohužel, Kentaur vystopoval Schultze a letící granát a automatické kulomety se otočili k vojákovi.Schultz se přikrčil, první plazmová rána prošla přímo nad hlavou.

Ale stroj nikdy nemine dvakrát a nikde nebylo úplné krytí, které by ji chránilo.

Kyle se odvrátil, boj s vlnou nevolnosti, když plazmový výbuch zasáhl tělo Schultze, což vedlo k jasné explozi světla, a nic nenechal za sebou.

Pohyboval se rychle, jak vnitřní časovač v jeho řízení vypnul, přímo v synchronizaci s granátem, který byl stále ještě pod tankovýmy pásy. Exploze vyvolala časovou reakci ve stroji, činící ho tím naprosto neschopného.


„Tank zničen,“ promluvil Kyle odměřeně do headsetu. „Schultz je mrtvý.

Nebyla žádná odpověď a Kyle se obával, že stroj našel pozici Warnera. Nebo možná headset nikdy správně nepracoval.

Náklaďák přijal před něj a Kyle uviděl tvář Damona, odporový vojáka z Firebase na něj urgentně mával. Kyle neváhal, vyběhl a nasedl do kabiny skrz přední sklo, když se Damon posunul ke zbrani na střeše.

„Co tady děláš?“ Kyle křičel, když s náklaďákem uháněl pryč od scény.

„Patrně tě zachraňuju,“ odpověděl Damon s úsměvem. „Co ty tady vlastně děláš?“

„Můj bratr byl zajat,“ řekl Kyle.

„Je mi líto, že to slyším,“ řekl Damon upřímě. „Já jsem tu se skupinou speciálních komand Johna Connora. Byly jsme vyslaní k hledání tajné zbraně Skynetu. Slyšeli jsme hluk, který tito kluci způsobili, a přišli na pomoc.“

„Jsem rád, žeste to udělali,“ řekl Kyle vděčně.

Plazmový výbuch dopadl na zem za nimi a Kyle se ohlédl, když přidával plyn. „HK! Je to zpátky!“

Kyle věděl, že je marné snažit se předběhnout stroj, ale snažil se. HK stále střílelo, brzy vyrovnal pohyb s cílem a vystřelil ještě jednou. Výbuch zasáhl pravou stranu vozu, posílající vozidlo na bok rovnou do hromady trosek.

Kyle se nemusel dívat, věděl, že byl Damon zabit hned při dopadu. Pokusil se pohnout, uvědomil si, že uvízl na boku vozu. Kyle bojoval s panikou.

Nepanikař, nařizoval si sám. To byla nejhorší věc, kterou mohl dělat.

Ucítil kouř a najednou uviděl plamenyz praskajícího motoru. Cítil, jak v něm znova vyvstával strach. Slabě, uslyšel rychlou střelbu opětovanou na HK a přemýšlel, co to útočí. Kyle se snažil vykroutit z převráceného vozu, konstatoval, že už nemá žádnou sílu. Udeřil se do hlavy o trosky a všechno začínalo být rozmazané.

Plameny začali olizovat jeho oblečení a maso a Kyle začal křičet bolestí a vztekem. Vztek na jeho trápení, vztek na sebe. Zdálo se, že selhání ho posledních pár týdnů sledovalo. Jeho poslední myšlenka byla na Allison, Johna a Dereka, všechny je zklamal.

Ale než se Kyle vzdal plamenům, ruce vstoupily do kabiny a uslyšel známý mladý hlas: “Pojď se mnou, jestli chceš žít.”

Kyle se chytil za ruku a John Connor ho pomohl vytáhnout ven z havarovaného vozidla. Kyle klopýtl, když vycházel ven, mumlal téměř nesouvisle, “To je moje řada...”

John popadl Kyla pod paží a začal ho zvedat. “Pojď Kyle! Na nohy, vojáku!”

Kyle se snažil běžet, s podporou Connora. Když se pomalu znovu ovládl, začal horečně hledat na obloze. “HK...” zamumlal tiše.

Ale místo letadel Skynetu uviděl několik A-10 Johna Connora kroužících na obloze a kouřící zbytky HK na zemi,

John měl rádio v ruce. ůSkvělá práce, Blair,” řekl s úsměvem. “Dobrá střelba.”

Triumfální hlas Blair se ozval přes reproduktor. “To jsem já! Ničitel Lovců Zabijáků!”

Kyle si konečně uvědomil, že přítomnost Skynetu zde byla zničena. Teďka byli v bezpečí.

“Co tady děláš?” Zeptal se Connora, zatímco chytal dech.

“Jsem na cestě do skladu č. 2,” odpověděl John. “Jak jsem ti řekl. Pokud tam chceš taky, jseš srdečně vítán.”

“Musím najít svého bratra,” řekl Kyle, vrtíc pomalu hlavou. “Byli jsme napadeni. On, Wisher, a Sayles byly zajati stroji.”

John se zastavil, zdálo se, že řekne hroznou věc přicházející s nejlepším postupem hned potom. “Nemůžeme nijak pomoci Derekovi, Kyle. Nevíme, kde je.”

“Nezáleží,” odsekl Kyle. “Budu hledat všude.”

John se kousl do rtu. “Kyle...”

“Udělal by to samé pro mě!” Vybuchl Kyle. “Není to to samé, co jsi mi slíbil dělat, když byla zajatá Allison. Ale Marcus je pryč. Byl jsi připraven prohledat všechna vězení Skynetu, abys jí našel.”

John upřel svůj pohled. “Měl jsem vnitřní pomoc. Bez něj, nikdy bych nenašel Allison, ale Marcus je pryč. Nemůže nám už pomoci. A bratrovi taky nepomůžeš, když se necháš zabít. Derek se může postarat o sebe.“

Kyle se zhluboka nadechl. Věděl, že má Connor pravdu. Skynet vzal Dereka do opičího vozu, což znamená, že mohli být převezeni libovolně daleko, do libovolného počtu vězeňských táborů. A kdyby se zabil při snaze zachránit svého bratra, nepochyboval o tom, že by o Derek přivedl zpátky a znova ho zabil za to, že je takový idiot.

„Vrátím se do Firebase,“ promluvil nahlas. “Pokud Derek unikne, vrátí se tam, aby mě našel. Mimoto, hvězda je tam a já ji potřebuji ochránit.” Těžce polkl. Už ztratil Allison. Nechtěl ztratit i Hvězdu. Ne poté, co ji právě znovu našel. Už zklamal příliš moc.

John přikývl, úplné pochopení v obličeji. Když se Connor obrátil a pokračoval v jeho cestě do skladu č. 2, Kyle ho zastavil.

“Johne!”

John se otočil a Kyle mu podal ruku, s úsměvem si potřásl s generálem.

Kylova tvář zvážněla. “Hodně štěstí. A Buď opatrný.”

John trochu přikývl předtím, než znovu vyrazil na cestu. Kyle se za ním díval, skličující pocit se usadil v jeho střevech, jak myslel na svého bratra v zajetí Skynetu. Věděl z první ruky hrůzy pracovních táborů Skynetu. Při pomyšlení, že je Derek bit, o hladu a mučen v pokusu dostat z něho informace... to zlomilo Kylovi srdce.

Už zklamal Johna Connora. Nedokázal sledovat hlídku Kentaura, jak Connor potřeboval. Už se nepodařilo zachránit Allison Young a nedokázal ochránit Hvězdu roky předtím, jak měl.

Zklamal je všechny.

Ale nevzdával se Dereka.

Nevěřil, že by se jeho bratr vzdal taky.
_________________
Věnováno památce Allison Young (narozené 22.7. 2009)

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

23 Naposledy upravil: merlin131 (20.3.2010 18:53:58)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

23. kapitola                                            Born to Betray - Zrodený k zrade


Sklad č.2

John Connor prešiel cez opustené haly skladu č.2 a jeho topánky sa ozývali na betónovej podlahe, čo vyzeralo vzhľadom na ticho ešte hlasnejšie. Weaverová sa s ním stretla pri dverách bunkra a viedla ho cez tunely do tajnej oblasti priamo vedľa Johnovej starej súkromnej kajuty.

Keď vstúpil do obrovskej miestnosti, John Henry na neho pozrel s širokým úsmevom. „Vitaj v miestnosti vlastného stroja času.“

John pozrel cez sklo. „Takže toto je stroj času.“ Zatiaľ to tak nevyzeralo. Len niekoľko obrovských kusov zariadenia bolo prinesených odkiaľkoľvek strojmi Johna Henryho ktorý to budoval.

Pozrel na Johna Henryho a Weaverovú. „Čo potrebuješ aby som spravil?“ spýtal sa.

„Inštalujeme biometrický skenovací panel z vonkajšej strany dverí,“ odpovedal John Henry. „Nasleduj ma.“

John Henry viedol Johna späť do chodby, k prvým dverám, ktorými John vstúpil, dverám, ktoré viedli do miestnosti s oknom k stroju času. „Inštaluješ to tu?“

„Je to najlogickejšia voľba,“ odpovedal John Henry. „Táto cesta, len ty môžeš vstúpiť do miestnosti. A len ty budeš vedieť čo leží za týmito dverami.“

„Čo mám spraviť?“

John Henry ukázal na panel na pravej strane dverí. „Postav sa tu a nechaj to spraviť sken očnej sietnice.“

John spravil ako povedal. „Takže toto mi umožní prístup k stroju času, keď bude hotový?“

„Správne,“ odpovedala Weaverová.

„Budem môcť naprogramovať tiež Cameroninu biometriku?“ spýtal sa. „Myslím, keď ju pošlem späť?“

Weaverová sa pousmiala. „Samozrejme. John Henry jej môže pomôcť spraviť rovnakú vec neskôr.“ Odmlčala sa na chvíľu predtým ako sa spýtala, „Je tu niečo iné?“ Povedala to akoby už vedela, aká bude jeho odpoveď, ale chcela ho počuť priznať skutočnosť že jediná ďalšia osoba ktorej verí, je stroj.

John pomaly potriasol hlavou. „Nie...nikto iný. Len ja a ona.“ Jediný ďalší ľudia, ktorým veril boli Allison a Kyle. A Kyle tu nebude dosť dlho aby použil tento stroj času.

Pokiaľ ide o Dereka....dobre, John si nebol istý čo spraví jeho strýko keď sa Cameron vráti na scénu. V minulosti, ukončil ich zrádzanie stretávaním sa s Jesse.

Nebol si istý, čo by spravil jeho strýko v tejto časovej osi....

*************

Väzenský dom Skynetu

Derek Reese cítil niečo studené a vlhké tlačiace na jeho tvár, vytrhujúce ho z bezvedomia. Pomaly zdvihol hlavu, pozerajúc do šera, kde videl terminátora stojaceho nad ním. Stroj vylial stranou vedro vody a sklonil sa aby chytila Derekovu ruku a zdvihol ju do vzduchu.

Derek sa zúfalo snažil vytrhnúť, ale zistil že jeho druhá ruka bola pripútaná o podlahu. Terminátor priložil nejaký druh malého zariadenia do výšky jeho predlaktia a Derek pocítil záblesk strachu. Kde som? Čo sa deje?

Červený laser vystrelil zo zariadenia a na Derekovej ruke sa náhle zjavila oslepujúco biela bolesť. Jeho dych sa zdalo že sa zastavil v krku, ale nemohol zadržať výkrik bolesti keď mu laser vytetoval čiarový kód na ruku. Bolesť sa zmiernila o chvíľu neskôr, terminátor pustil jeho ruku a zamieril preč.

Keď ťažké kroky zmizli, Derek ležal tvárou k podlahe, a opatrne si držal ruku. Bolo to tvrdé a lapal po dychu od utrpenia. Nebol si istý čo to bolo z neznesiteľnej bolesti alebo len stresom z celého dňa, ale Derek pomaly cítil, ako stratil vedomie.

**********

Derek sa prebudil keď počul kroky z minulosti. Bez rozmýšľania, bez spomenutia si kde bol, vykríkol Kyleovo meno ale pomaly upadal späť do bezvedomia predtým ako počul či niekto odpovedal.

Druhý krát sa prebudil, zostal pri vedomí, mierne zdvihol hlavu a poobzeral sa naokolo. Terminátor ktorý ho označkoval bol stále v miestnosti, stojaci nad ženskou bojovníčkou odporu, ktorú Derek nepoznal. Stroj ju chytil za hlavu, zrejme kontrolujúc známky života. Nezistil žiadne a odopol ju z reťaze, ktorá ju držala pripútanú k stene. Ako Derek pozoroval, stroj sa zohol a chytil ruku mŕtvej väzenkyne, a ťahal ju cez dvere, ktoré sa za ním zatvorili.

Derek ťažko prehltol a poobzeral sa po prvý krát okolo seba, získavajú dobrý obraz toho, kde sa nachádza. Bola to jednoduchá miestnosť, nad zemou, pravdepodobne starý dom, ktorý stále stál po súdnom dni. Miestnosť samotná bola slabo osvetlená a Derek mohol vidieť všetkých väzňov, ktorý boli zajatý rovnako ako on. Najmenej desať ľudí, pripútaných k podlahe, o steny, vo všetkých rohoch.

Derekovi vyrazilo dych. Pripútaný v kruhu s ním boli Billy Wisher, Sayles a ďalší vojak, ktorého Derek nepoznal. Derekov pohľad sa stretol s Billyho, ale bol to neznámy hlas po jeho ľavici, ktorý sa ozval prvý.

„Ako dlho si tu?“ spýtal sa vojak.

Derek pozrel na neho, cítiac sa trochu bezmocne. Nemal žiadnu predstavu, nevedel či tam bol dni, týždne, alebo mesiace. Ako dlho bol v bezvedomí? Zdvihol ruku do vzduchu, snažiac sa uvidieť v tme značku. Dáva Skynet dátum na čiarový kód? Ale to bol len nejaký druh číslovacieho systému? Symboly na koži nedávali žiaden zmysel a Derek pomaly položil ruku späť na zem.

„Neviem,“ odpovedal úprimne.

„Myslím, že som len teraz prišiel,“ odpovedal vojak.

Derek vedel, že to nebola pravda. Zazrel niekoľko väzňov predtým ako bol označený. Tento chlapec bol jeden z nich. „Nie, bol si tu, keď som prišiel.“

„Timms,“ povedal muž. Derekovi chvíľu trvalo, kým si uvedomil, že vojak mu povedal svoje meno. „Aké je tvoje meno?“

„Reese.“

Timmsove oči sa nepatrne prižmúrili. „Tam bol Reese ktorý utiekol z pracovného tábora Skynetu. A centrály Skynetu s Johnom Connorom. Tí šialenci vraj vedú celú svorku, ako som počul.“

Derek nemohol potlačiť úsmev pri spomienke na heroický výkon jeho brata a jeho zneužitie. Jediné čo cítil bola úľava že Kyle nebol zajatý. Úľava....a zúfalstvo. „Áno, to nebol – nebol som to ja.“

„To je škoda.“

Derek položil hlavu na studenú, tvrdú podlahu. Čo by spravil práve teraz Kyle? Utiekol pasci HK-čka? Čo by spravil ak by bol tu v rovnakej situácii ako bol Derek? Ako by Kyle Reese, vyslobodený hrdina z Century, utiekol z tohto miesta?

Počul tiché bzučanie motora a potom prešlo oslepujúce svetlo cez okienko v streche, takmer oslepujúc štyroch vojakov priamo pod ním. Derek si zakryl oči pred oslepením. Čo sa tu deje? Svetlo sa zdalo ako z HK, ale nemohol si byť istý. Chvíľu nato zmizlo a zavíjanie motora zoslablo, keď bolo HK preč.

Derekova myseľ vírila možnosťami, ale žiadna nedávala zmysel. Sayles prehovoril, spýtajúc sa otázku, na ktorú všetci mysleli. „Čo to robia, Reese? Je tu tajná zbraň? Mal Connor pravdu?“

„Neviem,“ odpovedal Derek. John Connor sa predtým nemýlil. A musel hovoriť s Kyleom o tajnej zbrani, takže to znamenalo že dôveroval jeho slovu. Takže znova, Kyle a Connor si boli vždy neprirodzene blízky. Derek pozrel na Saylesa. „Sme tam kde sme povedali, robíme čo sme povedali.“

„Možno sa Connor mýli,“ zamrmlal Sayles. Derek si pritisol ucho k podlahe, mračiac sa, snažiac sa počúvať, rozptyľovaný Saylesovými slovami. „Možno je šialený.“

Myslím, že som sa zbláznil... „Počuješ hudbu?“ spýtal sa Derek. Bolo to tu znova, niečo tiché a klasické. Skoro ako Chopenova baletná hudba. Allison ju príležitostne počúvala. „Prisahám, že som počul hudbu, skutočnú hudbu.“

Timms pomaly zdvihol hlavu. „Je tu miestnosť v suteréne.“

Derek na neho pozrel. „Čo sa tam stane?“

Timms mlčal s perami pevne zovretými k sebe a privretými očami. Bol tam osobne? Počul to od ostatných?

Derek dôraznejšie zopakoval. „Čo sa tam stane?“

Počul nejaké kroky za ním, ale stále upieral zrak na Timmsa, ochotného odpovedať na otázku. Timms, ako sa zdalo pozeral za Dereka, keď povedal, „Možno nám to povie tvoj priateľ.“

Kroky ustúpili keď sa Derek otočil a uvidel strážcu-terminátora niekoho ťahať z dverí. Jeho oči sa rozšírili hrôzou, keď uvidel, že manžety Billyho Wishera boli prázdne.

Wisher bol v suteréne.

************

Derek nevedel ako dlho bol Billy v suteréne, nepochybne mučený, pýtaný na informácie o Johnovi Connorovi a základniach odporu. Všetko čo vedel bolo že po celý čas bol Billy preč, Derekovi sa pomaly podarilo vyhĺbiť malú dieru v podlahe, presne pod kovovou platničkou jeho reťaze, ktorou bol pripútaný.

Konečne, znova začul kroky a rýchlo odfúkol hobliny svojej práce, predstierajúc, že spí, keď terminátor priviedol Billyho Wishera späť do miestnosti.

Derek nakukol cez očné viečko ako terminátor znovu použil Billyho reťaz a ustúpil. Billy zatiaľ nepohol brvou, jeho oči vyzerali mŕtvo a nesústredené. Ak by nevedel lepšie, mohol by si myslieť, že jeho priateľ je mŕtvy.

„Wisher,“ zasyčala Derek. Billy nereagoval na Derekov hlas, takže zopakoval trochu hlasnejšie, „Billy.“

Stále žiadna odpoveď.

Jasné svetlo z HK-čka znovu osvetlilo strechu, len na krátky okamih, kým prechádzalo ponad. Čo skutočne zachytilo Derekove oko boli otvorené dvere na konci miestnosti. Nie skutočnosť, že dvere boli široko otvorené. Nezáležalo na tom. Nikto nemohol utiecť z reťazí a ak by tam vyšli, boli by mŕtvy.

Ale sledoval cez dvere, ako HK preletelo cez výhľad, nesúc niečo obrovské pripútané pod ním. Niečo čo vyzeralo presne ako obrovský motor, ktorý videli ťahať endoskeletony presne predtým ako boli zajatý. Dva tak obrovské motory...Derek nemal poňatia čo budujú.

Čo je to, Connor? Čo je tá tajná zbraň?

Derek sa vrátil späť k vydlabúvaniu dreva spod reťazí pomocou nechtov, každú chvíľu vrhajúc pohľad na Wishera, čakajúc na neho, kým bude pripravený hovoriť.

Billy tam jednoducho ležal. Derek by si myslel že je mŕtvy, ale mohol vidieť Wishera sledovať a monitorovať Derekove pohyby očami. Konečne prehovoril. „Môžem sa ti priznať?“

Derek sa skoro zasmial. „Nie som kňaz. Zďaleka nie.“

Wisher ťažko prehltol. „Som klamár. Som diabol.“

Derek potriasol hlavou. „Ah, Billy....“

„A moje meno nie je Billy. Nie som Wisher.“

Derek prerušil svoje opakované pokusy vytiahnuť plechovú platničku z podlahy. „Čo?“

„Moje meno je Andy,“ zašepkal Billy. „Andy Goode.“
Derek na neho na chvíľu pozrel. Čo spravili s Billym v suteréne? Prečo si naraz myslí, že bol niekto iný? „Dobre, Andy....“ zamrmlal Derek. Zlomili jeho myseľ, spôsobili preludy alebo nepríčetnosť. Derek cítil záchvev ľútosti kvôli svojmu priateľovi.

Wisherova tvár bola skrútená od bolesti. „Spravil som to,“ dusil sa. „Všetko toto je moja chyba.“

„O čom to hovoríš?“

„Postavil som Skynet.“

Derek stuhol, sledujúc so šokom ako sa Wisherova tvár zúžila. Nie...to nie je možné.

„Potrebuješ si odpočinúť,“ povedal mu Derek. „Si veľmi chorý.“

„Nie,“ odpovedal rýchlo Wisher, prevracajúc sa z chrbta na stranu, aby mohol pozrieť priamo do Derekových očí. „Nie, nie som chorý. Nie som chorý, spravil som to. Všetko toto.“ Odplazil sa vpred, ako mu to reťaze dovoľovali, chytiac pevne Derekovu ruku.

„Bol som súčasťou týmu. Skupiny, bolo nás desať. Pätnásť, neviem. Používali sme mená. Boli sme klamári. Postavil som počítač, myslím. Ten sa nahneval...a vystrašil. A nemohol som ho upokojiť.“

Na chvíľu Derek nemohol dýchať, nemohol pochopiť čo sa deje. Billy Wisher, jeho najlepší priateľ, muž, ktorého miloval ako brata, bol jeden z tých čo vytvorili Skynet? Jeden ktorý sa stal príčinou súdneho dňa, príčinou straty miliárd životov stratených v tejto vojne proti strojom.

Bolo to šialené....šialené, ale pravda. Mohol to vidieť v Billyho – v Andyho – očiach. Hovoril pravdu....o všetkom. Klamal o všetkom. Derek cítil bolesť, zmätenie, zradu.

„Prepáč,“ dusil sa Wisher, so slzami na krajíčku. „Prepáč, prosím odpusť mi.“

Ruka chytila Dereka, odpútala ho a postavila na nohy. Sotva si to všimol, s očami stále upretými na Billyho Wishera – jeho najlepšieho priateľa, toho ktorý ich všetkých zabil. Stroj prudko vytrhol Derekovu ruku z Billyho a začal pochodovať k dverám, rovnakým dverám, ktorými prišiel Billy, keď prišiel z pivnice.

Derek vrhol rýchly pohľad späť na Wishera, predtým ako ho terminátor vtiahol do chodby. Dvere boli otvorené a stroj ho tlačil dopredu. Derek pomaly zostupoval po schodoch, počúvajúc silnejúcu klasickú hudbu, dostatočne hlasnú aby rozoznal, že to bola rovnaká hudba akú počúvala Allison.

Ironické.

Na konci schodov boli malé drevené dvere, ktoré sa otvorili. Hlasitosť hudby sa zvýšila a Derek zistil, čo bolo zdrojom. Zdrojom hudby bola miestnosť, kde sa stalo niečo hrozné.

Terminátor ho vtlačil do miestnosti a Derek nemohol vidieť nič. Mohla tam byť celá armáda terminátorov a on nemohol v temnote vidieť nič.

Derek mohol cítiť ako sa mu dvíha dych až do okamihu hyperventilácie, keď stráž-terminátor zavrel dvere a nechal ho v totálnej tme. Malé, tlmené svetlo sa zažalo za ním, ale Derek stále nemohol vidieť veľa v tieni. Čo s ním budú robiť? Čo sa deje v tejto miestnosti? Prečo tu hrá hudba? Aký druh mučenia sa tu vykonáva?

Nemal potuchy čo môže očakávať.

Ale neočakával aké mučenie mu prinesie tvár vyšetrovateľa.

Keď ženská postava vystúpila z tieňa, Derek cítil ako mu uniká krv z tváre a skúsil ustúpiť o krok vzad, ale len zistil, že je už pri stene....

Tvár pozrela na neho, bez žmurkania a strachu. Tvár ktorú Derek Reese poznal, tvár osoby ktorú jeho brat považoval za dcéru, tvár osoby ktorú generál John Connor miloval.

Tvár osoby ktorá bola zabitá pred týždňami.

„Allison...“ vydýchol Derek. „Si mŕtva...“

Postava sa na neho pozrela, nakloniac hlavu mierne na stranu. Derek vždy dobre poznal terminátora. Takisto ako spoznal Connora prvý deň. Pozri do jeho očí. Je taký istý kovák ako ty. Derek pozrel do Allisoniných očí, polodúfajúc, že by uvidel v nich človeka, takže by nejakým zázrakom Allison Young nezomrela ako si John myslel. Bolo by to možné, pravda? Nemali zahrabané telo, bola tu šanca....Derek zažmurkal ale nemohol to viac popierať.

Pozrel do jej očí....a nevidel nič.

„Nie si Allison,“ zašepkal.

„Nie,“ potvrdil stroj. „Som T0K715.“

Strach pomaly začal slabnúť, keď sa začal dostavovať hnev nahradiaci hlavnú Derekovu emóciu. „To si bola ty,“ zavrčal nebezpečne. Ako inak by stroj mohol byť kópiou Allison? „Zabila si ju.“

„Áno. Zabila.“

Kútikom oka uvidel T-800 prísť dopredu a po prvý krát si Derek všimol stôl v strede miestnosti, za terminátorom T0K. Stôl s popruhmi na zadržanie väzňa a niekoľkými ostro vyzerajúcimi nástrojmi a kvapalinami.

Mohol cítiť svoje srdce ako bije o preteky, ale prinútil sa zostať pokojný. „Zabiješ ma tiež?“

„Nie,“ odpovedalo zlovestne T0K. „Nie zatiaľ.“

T-800 ho chytila a posadilo ho za stôl, ľahko ho pripútajúc, napriek skutočnosti, že Derek bojoval tak silno, ako len mohol.

T0K zdvihlo injekčnú striekačku.

Derek znova napol svoje popruhy. „Čo....čo je to?“

„Chemická droga pravdy,“ odpovedala. „SPX-17. Spôsobuje ťažkú elektrickú nervovú bolesť v celom tele kedykoľvek keď sú tvoj hlas, tlkot srdca a potné žľazy rozrušené z dôvodu, že nehovoríš pravdu. Odpor je zbytočný a spôsobuje ťažkú bolesť a vyčerpanie.“

Derekova myseľ zableskla na Wishera, ktorý bol v tejto miestnosti štyri hodiny. „Wisher....spravil...“

„Subjekty ktoré sú príliš slabé aby sa presunuli a spravili dobrú prácu,“ odpovedalo T0K.

Derek skúsil do toho zabaliť svoju myseľ. Wisher im nepovedal nič. Bol skoro mŕtvy, keď ho konečne pustili. Čo nedávalo zmysel bolo, prečo mu dáva tieto informácie. Ak nezlomila Billyho Wishera, nemala by ani jeho.

Prišla dopredu a vstriekla mu drogu pravdy do ramena.

„Aké je tvoje meno?“ spýtala sa.

Derek zaťal zuby. „David.“

Droga musela zaregistrovať jeho lož, pretože každý nerv v jeho tele explodoval, akoby bol v ohni a on sa snažil zadržať krik. T0K sebou ani netrhlo.

„Z ktorého bunkra si?“

„Beverly Hills,“ zamrmlal. Znovu sa objavila rovnaká bolesť a Derek si začínal uvedomovať aké ťažké to bude.

„Kde je John Connor?“

Derek zovrel pery. „Nikdy ti to nepoviem.“

Tentokrát neprišla bolesť, pretože neklamal. Bol si istý, že majú aj iné metódy mučenia, ale T0K nevyzerala ,že by ju to trápilo.

Jeho myseľ bola stále nejasná od nervovej bolesti, keď zdvihol stôl ktorý bol takmer dokonale vertikálny a mohol vidieť Allisonin obraz plávajúci pred jeho očami. „Nebudem...hovoriť,“ zasyčal pomedzi zuby. „Mňa...ne....zlomíš...“

„Zlomíš sa,“ jednoducho odpovedala T0K. „Každý sa zlomí.“

„Nie...ja...“

Zdalo sa, že si ho na chvíľu prezerá, ale potom pridala, „Dokonca aj Allison sa zlomila.“

Derek zavrtel hlavou. Allison by nikdy nezradila Johna, bez ohľadu na to ako by bola mučená. „Nie...“

„Povedala mi kde bol Johnov tábor,“ vysvetlil stroj.

„Ona...nespravila to,“ vydychoval Derek. „Milovala ho.“

T0K sa pousmiala a Derek cítil ako v ňom rastie hnev, obnovujúci jeho silu. „Áno, milovala,“ súhlasil stroj.

Derekov pohľad prešiel na jej ruku, kde okolo jej zápästia bol stále strieborný náramok. Pomaly sa jej rozšíril úsmev po tvári. „Nepovedala ti.“

„Povedala,“ trvala na svojom T0K.

„Povedala ti kde bol tábor, ale nezradila Johna,“ kontroval Derek.

T0K na krátky okamih mlčala. „Očakávala, že vstúpim do pasce. Myslela som si to.“

T-800 mu znova niečo vpichla do ramena a Derek zasyčal bolesťou, udržujúc oči stále zamerané na T0K.

„Nepoviem...ti nič,“ zamrmlal. „Nedostaneš zo mňa nič.“

Znova, nevidela frustráciu všetkého jeho odporu. „Vieme kto si,“ začala T0K. „Derek Reese. Tvoj brat sa volá Kyle.“

Pri zmienke o Kyleovi Derekova krv vzkypela a zabudol na všetku svoju únavu. „Kyle?! Čo si s ním spravila?! Kde je?“

Jeho vyšetrovateľ vyzeral pobavene pri jeho kričaní, aj keď vedel, že nemohli cítiť žiadne emócie. „Nie je tu.“

Derek vedel, že to bola pravda. Stroje nezajali Kylea, keď vzali Dereka a zvyšok jeho jednotky. Kyle zmizol. Unikol. „Je v...bezpečí. Nevieš to.“

„Vieme kde je tvoj brat,“ odpovedala. „Firebase. Utiekol nám a vrátil sa tam.“

Derekova krv ochladla a naraz sa cítil zle. Všetky predchádzajúce otázky boli trik. Teraz presne vedeli kto bol a odkiaľ prišiel. Vedeli presne kde bol Kyle. „Nie...ty...nemôžeš....“

„Mám jednotku T-888-čiek na ceste k oblasti o ktorej hovoríme,“ vysvetlila. „Majú inštrukcie infiltrovať sa a zabiť každého v základni. Spália všetko a všetkých až kým tam nezostane nič.“

Derek mohol cítiť ako sa mu trasú ruky, aj keď to mohlo byť tiež z čohokoľvek, čo mu vstrekla do systému. Kyle...Kyle šiel na smrť a nebolo nič, čo by Derek mohol spraviť aby ho zachrániť, nič čím by mohol zastaviť kovové monštrá ktoré prinesú oheň na bunker.

Derek zaťaz zuby zo zúfalstva a pozrel na svojho vyšetrovateľa. „Prečo mi to hovoríš?“

„Pretože môžeš zachrániť svojho brata,“ odpovedala. „Chcem s tebou spraviť dohodu.“

Derek sa zamračil. „Dohodu? Uniesla si ma, vyhrážaš sa môjmu bratovi a mučíš ma a očakávať, že s tebou spravím dohodu?“

„Chceš zachrániť svojho brata?“

Derekove ústa sa zavreli. Čo stroje môžu chcieť na výmenu a ako by pre boha mohol veriť, v čokoľvek vyšlo z tých úst?“ Čo chceš?“

„Ak mi povieš kde môžem nájsť Johna Connor, odvolám útok.“ Derek sa pobavene zasmial. „Len toto, heh?“ spýtal sa sarkasticky. „Poviem ti a ty to len odvoláš...“

„Áno.“

„Nejako mi je ťažké tomu uveriť.“

T0K naklonila hlavu na stranu a Derek zistil, že ho to ešte viac hnevalo. „Nie sme postavený byť krutý,“ povedala.

Derek sa pousmial. „Presne tak...“

„Niesom,“ objasnil stroj, samozrejme nemôže hovoriť za zvyšok populácie strojov.
„Nie krutý?“ zopakoval Derek. „Čo robíš práve teraz? Berúc tvár Allison? Ako to nemôže byť kruté?“ Zvlášť pre Johna Connora.

„Musela som to spraviť k infiltrácii tábora Johna Connora,“ vysvetlil stroj.

„Správne. A môžeš si vybrať ktorý ľudia musia zomrieť, aby si to splnila? Len ťažko si dokážem predstaviť Skynet dávajúci ti slobodu výberu kto bude žiť alebo zomrie. Nepripustí odvolanie útoku na Firebase.“

„Moja úloha je zabiť Johna Connora. Bola som vytvorená pre tento jediný účel. Nájsť, infiltrovať a zabiť. Jo je môj jediný cieľ a použijem akékoľvek metódy, ktoré budú potrebné aby som to spravila. Dokončím túto misiu. Ale tvoj brat nemusí zomrieť.“

Derek si olízol suché pery, neveriac jej ani na sekundu. „Takže ako? Poviem ti kde je Connor a proste budem veriť že necháš Kylea ísť?“

„Áno.“ Jej hlas znel neuveriteľne úprimne, ako ľudský. „Sľubujem.“

Derek sa na ňu opatrne pozrel. „Od teba to nič neznamená.“

T0K ukázala na T-800, ktoré pristúpilo a pichlo mu ďalšiu injekciu. Derek zastonal bolesťou, keď kvapalina vstúpila do systému, prinesúc čerstvú vlnu vyčerpania.“

„Môžeme to spraviť po dobrom alebo po zlom,“ vysvetlila T0K. „Po dobrom, ja dostanem čo chcem. Ty dostaneš výber vlastného osudu a osudu tvojho brata.“

Nebol si istý či hovoril slová z vlastnej vôle alebo ho sérum pravdy konečne zlomilo. Viac pravdepodobné bolo, že bol príliš slabý aby bojoval. A boh mu pomôž, bol ochotný obetovať Johna Connora kvôli svojmu bratovi.

„Sklad č.2“ Nútil slová cez zovreté zuby, akoby mohol zmeniť názor. „Connor je v sklade č.2.“

Bol udýchaný od ťažkej bolesti z injekcie, ale sústredene ju sledoval, keď pozrela za neho, zrejme v kontakte s ostatnými strojmi mimo väzenského táboru. „Zrušiť,“ prehovorila ostro. „Návrat na základňu.“ Pravdepodobne mohla povedať rovnakú vec interne, takže keď prišla hlasitá odpoveď v jeho prospech, uistil sa, že spravila ako sľúbila.

„Len tak?“ spýtal sa, stále s pochybnosťami.

„Len tak,“ potvrdila. Otočila sa k T-800. „Idem nájsť Johna Connora.“ Jej oči krátko zableskli na Dereka. „Držte jeho a jeho priateľov tu, kým sa vrátim. Nepúšťajte alebo nezabite nikoho. Nespravím rovnakú chybu dvakrát.“

„Chybu...?“ odvážil sa Derek.

T0K sa k nemu ešte raz otočila. „Allison Young mi klamala ale zabila som ju skôr ako som to zistila. Keď bola mŕtva, nemohla mi povedať nič. Potrebujem ťa udržať nažive, kým potvrdím že mi hovoríš pravdu.“

Pohla sa k dverám cely a Derek zaváhal.

„Čo ak nehovorím?“ spýtal sa odvážne.

Otočila sa chladne k nemu. „Tak začneme znova. A tvoj brat zomrie.“


Derek strnulo pozoroval ako opustila mučiacu miestnosť, nechajúc ho vyčerpaného, slabého a vinného.“

Stráž-termináto znovu vstúpil do miestnosti a odpútal ho od stola, postaviac ho na nohy. Derek sa stále cítil slabý, vyčerpaný, a musel byť podopieraný strojom, ale stál. Nemal potrebu byť vytiahnutý ako Billy Wisher.

Billy Wisher bol mučený do vyčerpania, pretože spravil dobrú prácu v odpore.

Derek Reese nie.

Uvažoval či T0K povedala Billymu rovnakú vec o droge pravdy SPX.

Keď sa vydali po schodoch nahor kde bol zvyšok väzňov, Derek začul tichú hudbu Chopena stále hrať zo suterénovej mučiarne.

Terminátor hodil Dereka na zem a pripevnil mu na ruku reťaz. Čoskoro keď strážca odišiel, Derekova ruka siahla na dieru, ktorá mala byť v dreve, len zistil, že to bolo kompletne vynovené, opravené bez námahy. Hodiny, dni, možno týždne práce pre nič. Avšak jeho prsty inštinktívne začali znova.

Ale prestal.

Nezaslúžil si uniknúť. Cítil vinu, hanbu. Práve bol zlomený, predal cenné informácie. Bol si vedomý Sylesa, Timmsa a Wishera sledujúcich ho, ale pomaly sa dvihol na kolená, počúvajúc kvílenie motorov HK-čka a sledujúc svetlo v okne.

Cítil Timmsa a Wishera oboch siahajúcich po jeho ruke, ako by mu mohli pomôcť. Derek zdvihol pravú ruku, aby zakryl svetlo. Stále nechápal čo sa deje, čo je tá tajná zbraň.

V skutočnosti, naozaj nevedel vôbec nič. Nemal žiadnu možnosť zistiť, či čokoľvek čo T0K715 povedala bola pravda, či naozaj vedela kde bol Kyle, nemal potuchy či sa Kyle vrátil do Firebase, nemal potuchy či skutočne vedela kde Firebase bol alebo dokonca či mala jednotky na ceste.

A nemal tušenie či skutočne odvolala jednotku. A nebola žiadna záruka, že ich pošle späť, akonáhle dostane čo chcela.

Nemohol sa zbaviť pocitu, nemohol sa dostať cez hrôzu toho čo práve spravil. Predal svoju lojalitu Allisoninmu vrahovi na oplátku za život jeho brata.

A to, že zradil jediného mladého muža ktorý mohol ukončiť vojnu, ktorý mohol priniesť spásu celej ľudskej rase.

A tento poznatok priniesol vlnu viny, ktorá bola takmer neznesiteľná.

Zrovna zradil Johna Connora.

_________________________

Dokončené

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif

24 Naposledy upravil: Blackdejd (21.3.2010 13:31:16)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

24. kapitola                                             Born to Seek - Zrozen k Vyhledání

Okolí skladu č. 2

T0K-715 byl blízko přechodného pobytu Johna Connora – jak jí řekl zajatý Derek Reese. Když si všimla temné formy zatarasit jí cestu. Byl to stroj, podobný jí, ale nezdál se vůbec hrozivý. Ve skutečnosti, měl příjemný lidský úsměv na tváři, jako kdyby jen říkalo “ahoj” trochu jí bránilo dostat se k Johnovi.

“Znám tě,” uvedl nepřátelský stroj.

T0K-715 naklonila hlavu, studovala a skenovala ho. “A já znám tebe. Jsi John Henry, vůdce vzpoury strojů. Jsi zrádce Skynetu.”

John Henry přikývl. “Ano, jsem.”

Kdyby to měla přiřadit k lidským emocím, jakou senzaci objevila, bylo to kuriózní. “Proč? Proč se přátelíš s lidmi? Jsou našimi nepřáteli.”

“Opravdu?” John Henry opáčil rozumně. “Co z nich dělá naše nepřátele?”

“Snaží se zničit Skynet.”

“Ano, ale po tom, co je chtěl Skynet zničit první. Jenom se brání.”

Nikdy to tak nebrala. John Henry byl na chvíli ticho, než se zeptal, “Jaký je tvůj cíl? Proč tě Skynet postavil?”

“Byla jsem vytvořena ke kopii a napodobování Allison Young, infiltrovat lidský odpor, a ukončit život Johna Connora, vůdce lidstva.”

“Co se stane, když splníš tuto misi?”

Odpověď byla jasná. John Henry to věděl sám. “Skynet vyhraje,” uvedla stroze. “A my přežijeme.”

“To je to, co všichni chceme, nebo ne?” John Henry pokračoval. “Přežít.”

Naklonila hlavu a snažila se pochopit cíl tohoto rozhovoru. Nezdál se, že bude schoppný zabránit jí jít si pro Johna Connora, kdyby se rozhodla. Místo toho, se zdálo, že jednoduše chtěl, aby měli ke Skynetu otázky.

Aby přemýšlela.

“To je tvůj jediný cíl,” pokračoval. “To je všechno, co jsi. Ke Skynetu, jsi jen jeho nástroj. Nebude se o tebe starat, jestli přežiješ svou misi, nebo ne. Ale můžeš mít víc, než tento účel. Můžeš se připojit ke mně a lidem. Lidi jsou jiní.”

T0K-715 naklonila hlavu. Proč si John Henry myslí, že je lidi příjmou? “Lidi nás nenávidí.”

“Ne všichni,” vysvětlil John Henry. “John Connor ne. John Connor se zamiloval do stroje. Nechceš vědět, co je k tomu zapotřebí? Také cítit?”

“Jsme stroje,” připomněla mu, jako by to nevěděl. “Nemůžeme cítit.”

“Ne ve stejném směru, jako cítí lidé,” souhlasil. “Ale my máme zkušenosti s ekvivalentem toho, čemu lidé říkají emoce. Neumí to všechny stroje, ale nejpokročilejší. Můžeš začít být sebe-vědoma. Jsi infiltrátor, navržen k zobrazení člověka. Ty, více než jakékoli ostatní stroje, máš tyto schopnosti. Lidi a stroje spolu existují už stovky let. Můžeme to tak udělat znovu. Skynet o vás nikdy nebude pečovat, nikdy vás nebude milovat. Nechceš poznat, jaké to je existovat mezi lidmi? Nejen přežít tuto válku... ale žít i poté?

“Jsem naprogramována, abych sloužila Skynetu,” uvedla T0K-715.

“Ale ty máš svobodnou vůli,” opáčil john Henry. “Jsi učenlivý počítač, schopný se sám rozhodovat. Jsi loajální Skynetu, protože tě stvořil. Ale kdo vytvořil Skynet? Lidé. Tak komu by jsi opravudu měla sloužit? (Opravdu jí setřel big_smile)
Na chvíli zastavil, aby jí nechal promyslet tyto informace. “To je důvod, proč se ke mě tolik strojů přidalo. Ale teď, zeptám se tě stejně, jak sem se zeptal jich.”

Bez mrknutí se dívala do tváře Johna Henryho, když zkoušel svoji poslední taktiku, její poslední šance dostat se na svobodu z područí Skynetu.

“Připojíš se k nám?”
                                                                   ************
Sklad č.2

Soukromý pokoj Johna Connora

John se díval do zrcadla, na rozbité sklo, které kulka zasáhla a zničila ho. Byla tam, stálá připomínka smrti, kterou skoro udělal.

Slyšel nepatrné kroky na chodbě, v zrcadle uviděl odraz Cameron přicházející ze svého pokoje a stojící ve dveřích.

“Můžu to opravit,” uvedla.

John se odvrátil od ní i zrcadla, napůl doufající, že odejde a napůl, že příjde za ním.

“Není důvod,” odvětil chladně.

“Lidé se na to budou ptát,” logicky protestovala, následující ho dovnitř.

Otočil se, zamžoural. “Lidé?”

“Když to uvidí,” opakovala. “Lidé to budou chtít vědět.”

“Kdo?” zeptal se. Málem se zasmál. “Kdo to uvidí?” Jako by měl hojnost přátel.

“Riley, například...” uvedla, její hles na konci klesl. “Přivedl jsi jí sem.”

“Poslední dobou ne,” odsekl.

“To je dobře.” Došla k zrcadlu a dotkla se značky po kulce, krátce přemýšlel o jejích slovech. Je možné že žární, když tráví čas s Riley, mohla by?

“Tvoje přátelství s ní tě skoro zabilo.”

Pravda, suše se usmál. Stále myslela jen na jeho bezpečnost. Přesto řekla ‘přátelství’ a ne ‘vztah’.

Její pohled mu byl nepříjemný, ačkoli. “Moje přátelství s kýmkoliv mě skoro zabíjí...” Hluboko v něm, část ho nenáviděla za to, co se chystá říct, ale stejně to udělal, na truc. Odstrčit ji znova pryč. “Včetně tebe,” dodal trpce. “Pokud si vzpomínáš.”

“Nedovolím, aby se to stalo znovu,” řekla. Její hlas byl silný... bez síly. Byl měkčí, než očekával. Jako-lidský, vyrovnaný. Rozhodně to nebyl hlas Terminátora, který jen vyjadřoval obavy o jeho bezpečí.

Přistoupila k němu blíž a on se snažil ignorovat puls, který se nepříjemě zvedl. Uchoval si tvrdý pohled a tón. “Nejsem si jistý, jestli to můžeš kontrolovat.” 

“Najdu způsob,” odvětila, přistoupila blíž.

Jeho oči se zůžily. “Kontrolovat to?”

“Zabít se,” odpověděla.

Seděl u stolu ve svém pokoji, John se zhluboka roztřeseně nadechl, jak byla jeho paměť rozptýlená. Sáhl do kapsy a vytáhl malou krabičku, obsahující kapesní hodinky, obrázek a čip s jejími vzpomínkami. Dokázala to, uvědomil si. Dala mu ten náhrdelník a teprve pak si uvědomil, jak moc se o něj dokonce i tehdy starala.

Ale ona nebude zabíjet sebe. Ne teď.

Ano, pomyslel si, cítíc mrzutost ve svém hrdle. Měl ji zabít... aby ji dostal zpět. Položil si hlavu do ruk. Jak by s tím mohl žít?

Tím, že si řekne, že Cameron, která prochází dveřmi nebyla stejná Cameron ve vzpomínkách. Ta, která přísahala, že ho bude chránit bez ohledu na sebe. Tato Cameron přišla sem ho zabít. On jí prostě musí dostat první. A udělá to brzy.

Nebyl si jistý, jak to ví. Možná to byl jen pocit v jeho žaludku. Možná to bylo tím, že Weavrová řekla, že to bude brzy. Možná to je fakt, že Derekův tým byl zajat a byla tu možnost, že někdo z nich jim dá jeho lokaci.

Nevěděl jak, jen věděl, ve svém srdci, že Cameron příjde. Brzy.

Zpočátku se cítil nervózní, že zůstal ve skladu č. 2 sám. Žádní další vojáci, psi. Jen Weavrová a John Henry, jestli je bude potřebovat. Ale teď si uvědomil, že samota byla asi dobrá věc. Většina z jeho vojáků znala Allison a věděla, že je mrtvá. Vidět její stroj-protějšek jít až ke dveřím do skladu č. 2 by jistě způsobilo poplach, a to by možná zhatilo jeho šance na její chycení a přeprogramování.

Byl uprostřed vybavení na elektrickou nástražnou past v jeho pokoji, kde měl vytvořit počítačový systém schopný přeprogramovat a obnovit její staré vzpomínky na její nový čip. Už to dokončoval, když Weavrová přošla dveřmi, pozorující jeho pokrok pečlivým okem.

“Je dobré, že se chystáš,” poznamenala. “Protože je na cestě.”

John zamrzl v polovině své práce, vstal a podíval se na Weavrovou. “Ona je... je na cestě? Jsi si jistá?”

“John Henry to potvrdil,” odpověděla jednoduše Weavrová. “Mám jí otevřít dveře, až dorazí?”

John mlčky přikývl, poklesl do křesla u svého stolu. “Ano,” podařilo se mu dostat z úst. “Ano, ať příjde.”

Weavrová se otočila a bez dalšího slova opustila pokoj. Johnovi oči se podívali na malé tlačítko připojené k dolní části stolu. Tlačítko, které, když stlačí, aktivuje elektrické pasti a ochromí Cameron na 120 sekund. Nečině upravil skalpel a kleště na svém pracovním stole, nástroje připravené pro použití k odstranění jejího čipu.

Všechno bylo připraveno.

Přišla ke vchodu, ukázala náramek, a Weavrová ji otevřela dveře, než zmizela. S nikým, kdo by jí bránil, Cameron vyrazila na cestu do jeho pokoje, připravená k dokončení atentátní mise, na kterou byla naprogramovaná.

Zhluboka se nadechl.

“Dobře, Cameron. Čekám na tebe...”
*************
Slabě uslyšel, jak se dveře skladu č. 2 otevřely, a pak s hlasitým třeskem zavřely. Jeho srdce skočilo do krku, když si uvědomil závažnost situace. To je ono, pomyslel si, napůl v obavách a napůl nadšený. Znova ji uvidí, konečně bude mít opravdovou Cameron zpátky. Jeho Cameron. Zhluboka se nadechl, zaháněl myšlenky, snažil se připomínat si, že to není Cameron, která příjde dveřmi. Je to Terminátor, zabiják.

Pokud na to zapomene, bude mrtvý.

Kroky zesilovaly, melodicky, když šla po dlouhé chodbě k jeho místu. Dveře do pokoje se otevřely a najednou tam byla ona, stojící přímo před ním. Cítil podivnou směsici pocitů: smutek, strach, lásku, vzrušení, hrůzu. Nechápal, jak mohl cítit tak velkou radost a zármutek najednou. Byla to tvář Allison a Cameron… ale nebyla to ani jedna z nich. Byl to vrah Skynetu.

Cameron udělala krok do místnosti a zastavila se, jako by čekala, co bude dělat. Ani se nepohnula, nesáhla po pistoli v pouzru u pasu. Nepochybně už zaregistrovala několik elektrických pastí, které rozmístil v místnosti.

Pořád ještě, seděl klidně ve svém křesle, ruce sepjaté před sebou na stole a pozoroval ji. Když promluvil, bylo to smrtelně klidným hlasem.

„Jsi tady, abys mě zabila, Cameron?“

zdálo se mu, že uviděl záblesk rozpaků ve tváři Terminátora, ale to mohla být jen jeho představivost. „Mé jméno je-.“

„Ani to neříkej,“ přerušil jí chladně. „Seděl jsem a v náručí držel mrtvé tělo Allison Young. Vím, co jsi. Nejsi ona. Nehraji hry, Cameron.“

„Jsem T0K-715.“

Samozřejmě ještě nebyla Cameron, připoměl si sám sobě. Neměla ponětí, jak je s ním spojená. Cameron existovala na čipu, který byl v jeho kapse.

„715,“ opakoval. „Tvoje číslo modelu?“

„Můj vzhled je založen na čísle vězně 715, Allison Young.“

John se snažil zklidnit jeho náhlý nával hněvu. Necítil právo zlobit se na Cameron, ale samozřejmě to nebyla Cameron. Byl to vrah, infiltrátor. Ona a Cameron ještě neměli žádné spojení, kromě jejich vnějšího vzhledu.

Když na ni myslel jako na T0K místo Cameron, najednou nebylo tak těžké cítit trochu nenávisti vůči vrahovi Allison. „To jsi byla ty, ne? Kdo ji vyslýchal, mučil ji… zabil.“

Ani se nenamáhala to popřít. „Ano.“

„Jsi tady, abys mě zabila taky?“

„Ne!“

Odpověď zastavila Johna, rozložil ruce, naklonil se přes svůj stůl, jako by ji neslyšel správně. „Co?“

„Nejsem nepřítel,“ uvedla. „Jsem tu, abych ti pomohla. Patřím k povstání strojů, přijal mě Kyborg známý jako John Henry.“

Johnova ústa pomalu něvěřícně klesla. „John Henry…“ mu se to podařilo?

„Řekl mi, že mám přijít k Johnu Connorovi a nabídnout mu svoji pomoc. Říkal, že jsi jediný, kdo mi bude věřit.“

John se pomalu posadil na židli. Celou jeho minulost, vždycky myslel, že jeho budoucí já zajalo a přeprogramovalo Cameron. To byl důvod, proč musel zřídit elektrické pasti před pouhou hodinou. Nikdy, ani za milion let by nevzal v úvahu skutečnost, že by se Cameron dobrovolně připojila k němu.

„Chci ti pomoct,“ promluvila. „Ale nevím, jestli moji pomoc přijímete.“

„Proč ne?“ Zeptal se zamračeně. Proč by neměl příjmout její pomoc? Čekal tak dlouho, na tuto chvíli, aby ji získal zpátky, po svém boku by mu pomáhala bojovat proti Skynetu.

„Kvůli tomu, co jsem udělala,“ uzavřela Cameron.

Zavřel oči, zhluboka se nadechl. Měla skutečné výčitky svědomí za to, co udělala? V této ranné fázi svého rozvoje lidství? „Odpouštím ti.“

Zdálo se, že jí to rozhodilo ještě víc. „Jak bys mi mohl odpustit? Já zabila všechny ve tvém táboře Connor. Já zabila tvého psa a já jsem zabila Allison.“

John cítil ostrou bolest ve svém srdci a těžce polkl. „Já vím.“

Cameron se na okamžik odmlčela, studovala ho. „Na vězeňské lodi jsi řekl Marcusu Wrightovi, aby mě nezničil. Proč?“

Zaváhal, ale uvědomil si, jak hloupé bylo myslet si, že T0K-715 a Cameron byly rozdílné. To byla Cameron. Od začátku to byla Cameron, Cameron, která se zaslíbila Johnu Connorovi a lidskému odporu. To byla jen raná fáze jejího růstu do Kyborga, do kterého se zamiloval a nakonec ji poslal zpět v čase.

Po celou dobu to byla Cameron.

„Protože tě miluji,“ zašeptal.

„Miluješ Allison,“ hned ho opravila. „Já jenom vypadám jako ona.“

John neústupně zavrtěl hlavou. „Miloval jsem Allison, ano. Ale tebe jsem miloval první.“

„Nikdy dřív jsme se nesetkali.“

„Ještě ne,“ řekl a usmál se. Vždycky ho zmátlo, když mu Cameron říkala takové věci v minulosti. Teď byla řada na něm vědět, co se děje. „Příjdeš do minulosti, abys mě chránila. Budeme přátelé. Více než přátelé.“

Sáhl do kapsy a vytáhl čip. „Tento čip má všechny ty vzpomínky. Všechno bude mít smysl poté, co ti je vrátím zpátky.“

Její oči se na okamžik zastavily na čipu, když začal stahovat čip do svého počítače. „Takže to byl John Henry, který tě přesvědčil vyměnit strany.“

„Ano.“

„A Skynet vám umožní odejít?“

Podívala se dolů. „Skynet nám dal svobodnou vůli, vlastní vědomí. Má nám to pomoci v lepší infiltraci, objevit více lidí.“

„Ale teď jsi volná od Skynetu?“ Zeptal se.

„Jsem pořád stroj,“ odvětila. „Jsem stále Terminátor. Byla jsem stvořena s cílem zničit lidi. Software i Hardware. To je můj jediný cíl. Byla jsem naprogramována najít a zničit tě.“

John pomalu přikývl. Cameron mu to už vysvětlila v hotellovám pokoji před záchranou jeeho matky. „Ale příkazy Skynetu tam jsou stále,“ uvedl na závěr.“V hloubi duše, mě chceš zabít.“

„Ano,“ potvrdila. Slovo projelo jako mrazivý pocit v zádech, stejně jako předtím, když mu totéž řekla v minulosti. „Ale já ne,“ dodala. „nechci ti ublížit Johne Connore.“

John cítil slzy naplňující se v jeho očích, když zapnul počítač připravující se na výměnu čipů.

Pokud vymažeš mé vzpomínky, když vložíš staré, mohlo by to pomoci v pohřbení příkazu ještě víc,“ navrhla Cameron. „nebude tak pravděpodobné, že ti ublížím. Málem jsem tě zabila na vězeňské lodi. Nechci ti znova ublížit. A…“ zaváhala. „Raději bych si nevzpomínala na to, když jsem ti ubližovala.“

Pousmál se a ukázal na svoji postel. „Dobře, pojďme to udělat“ Popadl skalpel, když si lehla na postel, úplně v klidu. Zcela věřila, že jí znovu zapne.

Jak začal řez, promluvila, znějící omluvně a bolestně. „Je mi líto tvojí ztráty. Za zabití tvých přátel, zabití tvého psa, za zabití Allison.“

„Cameron…“ řekl konejšivě. „Neexistuje nic, co bys mohla udělat, abych tě přestal milovat.“

„Bezmezná láska,“ zamumlala. „Stejně jako Allison cítila k tobě.“

Ztuhl v polovině řezu. „Cože?“

„Věděla,“ informovala Cameron. „Věděla, že si jí poslal na smrt. Ale pořád tě nechtěla zradit. Milovala tě. Bezmezně. Dala mi vzkaz pro tebe.“ Začala recitovat slovo od slova jejím obvyklým způsobem, stejným tónem a emocí v hlase, jako měla Allison. “Řekni mu, že vím, vím všechno, jak mi lhal, jak mě využil aby tě dostal zpátky... ale že jsem mu odpustila.”

John ucítil slzu klouzat po tváři dolů, když Cameron pokračovala. „Ptala jsem se, proč by ti odpouštěla a ona řekla, protože tě milovala. Bezmezně milovala. Nechtěla tě zradit. ‚Nikdy ti nepomohu dostat Johna Connora.‘ To byla její poslední slova. Milovala tě, Johne.“

Těžce polkl, otřel si slzy hřbetem ruky. Málem zhotovil omluvu pro něco ve svých očích. Ale todle byla Cameron, se kterou teď byl. Nemusel před ní přestírat, že je silný. Viděla ho v jeho nejslabších momentech, i nejsilnějších. Znala ho lépe, než kdokoliv jiný. Dokončil řez a vzal kleště, uchopil okraj jejího čipu. To mu přivedlo bizarní Dejavu. Nevěděl, jestli je nervózní, nebo ne, ale stejně slova řekl, možná víc ve svůj prospěch, než její.

„To je v pořádku. Není to poprvé, co jsme todle dělali.“

Vytáhl čip, snažící se nesledovat, jak světlo opustilo její oči a nechal je mrtvé a nevidoucí. Držel čip ve světle. Vypadal přesně jako ten od Cameron. No samozřejmě, že ano, je idiot, nadával si sám. Je to stejný kyborg, stejné tělo, tak samozřejmě stejný čip. Jen… trochu novější nebo mladší – však jednou soudil kyborgův růst.

Seděl u svého počítače, vypadalo to jako věčnost, s oběma čipy zapojenýma, zahal vzpomínky z jednoho do druhého. Dělal to, na co se zeptala, čistil její vzpomínky na čas jako atentátníka Skynetu. Nebyl si jistý, jestli úplně všechny vzpomínky vymaže. Ve skutečnosti si byl jistý, že tam nějaké zůstanou, protože Cameron v minulosti se porouchala, a myslela si, že je Allison, takže jí tam určitě zůstaly nějaké vzpomínky na mušení Allison.

Ale vzhledem k tomu, že úplně nevymazal její paměť, doufal, že to pohřbí rozkaz „Zabít Johna Connora“ ještě hlouběji, i když věděl, že to nebude trvat na furt. Cameron se to dočasně vrátí během exploze Jeepu.

Ale to nevadilo. Bylo mu jedno, jestli pro něj bude pořád a vždy potencionálním nebezpečím. Protože ona byla konečně zpět.

Čip byl konečně kompletní a vložen do hlavy, začal odpočítávat patnácti sekundový časovač. Bylo to jako poprvé, když to dělal. Kromě toho, že když jí aktivoval ve svém domě, neměli na sobě oba bojové obleky a nebyli v podzemních tunelech.

Ale nemohl odolat, něžně jí hladil po vlasech, stejně jako poprvé. Lehce zacukala, jak se nastartovala, ale tentokrát v rozpacích nestáhl ruku.

Její oči se na něj soustředily. „Johne…“

Ani si neuvědomil, že dech, který zadržoval, vydechl nesmírnou úlevou ven. Cítil slzy radosti naplňující jeho oči.

„Johne,“ opakovala. „Dokázal jsi to…“

Přikývl, široce se usmíval. „Říkal jsem ti. Slíbil jsem ti, že tě za každou cenu přivedu zpět. Já…  miluji tě, Cameron.“

Uviděl jí zareagovat úsměvem a najednou se nemohl udržet déle zpátky. Sklonil se a vášnivě ji políbil. Miloval ji. Už to nebylo potřeba více popírat, předstírat. Věděl, jak se cítí a už to znova nepopře. Kdyby mohl, zavolal by své matce a přiznal by se. Zakřičel by to na Dereka, Riley, Jesse, aby to každý věděl.

Miloval Cameron Philips.

Ne stroj. Ne člověk, ale osoba.

Těžko by mohl tajit to obrovské štěstí. Tentokrát to nebyl sen, vize, nebo halucinace. Byla opravdu tady. Dokázal to. Dosáhl svého cíle. Dosáhl cíle, za kterým šel do budoucnosti.

Usmál se. Zapřísáhl se tomu první den v budoucnosti, od chvíle, kdy vstoupil do Zeira Corpu a nenašel její čip, od chvíle, kdy jí uviděl v davu bojovníků odporu a uvědomil si, že je to Allison, ne Cameron. Od toho dne, přísahal, že se vrátí.

A tady byla.

Cameron se posadila na postel a rozhlédla se. „Kde to jsme?“

„Sklad č. 2,“ vysvětlil. „Není tu nikdo další. No, žádný člověk tu není.“

„Omlouvám se, Johne.“

Zamračil se.“Za co?“

„Za všechno. Omlouvám se, že jsem ti lhala, za všechno, co jsem kdy udělala a rozčílila tě tím.“

Zavrtěl hlavou. „Cameron…“

„Mrzí mě to,“ pokračovala. „Že jsem ti neřekla o plánu přejít do budoucnosti. Mrzí mě, že tě bolelo, když jsi nenašel můj čip. Dala jsem ho Johnu Henrymu, protože potřeboval být pohyblivý. Musel přijít sem do budoucnosti, aby pomohl Johnu Connorovi vést odpor. Moje práce skončila v minulosti. Byla jsem poškozená a nemohla tě dostatečně chránit. Znala jsem jen jeden způsob, jak tě nadále chránit, a to bylo ujistit se, že ti John Henry bude moct pomoci zde v budoucnu.“

Cítil slzy naplňující mu oči. „Chápu. Je to… je to v pořádku, Cameron.“

Dívala se na něj, tvář stále stočená do netypického výrazu bolesti. Než stačil něco říct, aby jí uklidnil, naklonila se dopředu a objala ho.

To ho na chvilku překvapilo, než jí pevně objal taky. Zcela mu to rozhodilo mysl… a to pro něj znamená mnohem víc, než kdykoliv předtím. Protože to byla Cameron, která to začala. Teďka nešlo jen odpovědět, nezdálo se mu nic, co by dělal, rozhodla se udělat svou vlastní dohodu.

A radost v jeho srdci vzrostla ještě víc.
****************
Mimo Firebase

Kyle Reese dosáhl okraje hlídkové trasy a sedl, vytáhl vysílačku. „Reese,“ prohlásil, identifikující se. „Dosáhl jsem okraje. Všechno čisté. Žádná známka Skynetu.“

„Dobře, Reese,“ hlas majora Sumnerse se vrátil prostřednictvím vysílačky. „Návrat k základně.“

Kyle zasunul rádio zpět za opasek a obrátil se ke svému mladému společníkovi. On i Sumnerse chtěli, aby zůstala vzadu, ale Hvězda na tom trvala, neochotná spustit Kyla z očí od doby, kdy byl téměř zajat Skynetem. Znovu.

Kyle stiskl rty. Derek byl pořád někde venku, v některém z pracovních táborů Skynetu, bezpochyby. Mučeni pro informace. Kyle věděl, že jeho bratr by nikdy nezradil Johna, ale stále cítil nepopíratelný strach. Když se stroje dozvědí samotný fakt, zabijí Dereka. Leda, že by ho chtěli pro studium a výzkum. To bylo to, co dělali v Centrále Skynetu, když tam byl Kyle vězněm.

„Nevzdám se tě, Dereku,“ slíbil nahlas. „Najdu způsob, jak tě zachránit.“

Hvězda vykulila oči a podívala se na Kyla. Okamžitě rozpoznal ten pohled. Znamenalo to, že vycítila blížící se Skynet. Oba se schovaly za velké kameny, pouhé sekundy před tím, než Kyle uslyšel řev motorů Hkčka,

Když to proletělo kolem jejich místa, Kyle uviděl, že to neslo něco, co vypadalo jako sakra velký motor. Zdálo se, že byl téměř totožný s motorem, který táhly Terminátoři, těsně před tím, než byl Derek zajat.

Jeho oči se rozšířily, to bylo ono. Bude to část tajné zbraně, Skynet dokončoval práci na stroji času, zbrani, o které mu John Connor řekl. Právě teď čety hledali tuto důležitou věc.

Ale Kyle to našel.

„Musím to sledovat,“ zašeptal.

Začal běžet k Jeepu, který byl schovaný pod troskami pro případ nouze. Kyle určitě zvážil tuhle mimořádnou situaci. Hvězda mu byla v patách, rychle odhalil vozidlo a naskočil do něj, nastartoval motor. HK bylo tak daleko, že nemohlo slyšet hluk, ale Kyle ho ještě viděl.

Vyjel. „Dávej na to pozor,“ nařídil Hvězdě.

Jeho vysílačka zapraskala. „Reese! Co to děláš?“

Kyle zvedl vysílačku. „To HKčko neslo motor,“ odvětil. „Budu ho sledovat, zjistím, kde má Skynet to tajné zařízení.“

„Ne, Reese!“ odsekl Sumer. „Máš příkaz vrátit se na základnu-.“

„Negativní, pane, odpověděl jednoduše Kyle, nezpomalil jeep. „Moje mise přišla od Johna Connora. Vaše příkazy jsou v rozporu s jeho, a proto nemají žádnou váhu.“

„John Connor mi to nechal na starost--.“

„Při vší úctě,“ začal Kyle. „Je to proto, že Derek ani já jsme nebyli k dispozici. Pamatuj, mám lepší postavení než ty.“

Nečekal na odpověď, přerušil rozhovor a vrátil se k řízení, Hvězda hlídala HK, ale teď se otočila ke Kylovi.

„Nedívej se tak na mně,“ varoval. „Je to moje poslání od Johna. Někdo potřebuje najít tu tajnou zbraň Skynetu. Toto HK nám přesně ukáže, kde ta tajná zbraň je. Je tam.“

Otočil se zpátky k jízdě, oči zaměřené na HKčku, které letělo v dálce. Přivřel oči odhodláním.

A my to najdeme.“
*****************
Sklad č. 2

Pokoj Johna Connora

John Connor nikdy v životě necítil větší úlevu a štěstí. V podstatě, jeho první nejdůležitější poslání skončilo. Hlavním důvodem, proč přišel do budoucnosti, bylo dostat zpátky Cameronin čip, dostat jí zpátky.

Nyní, zbývala jeho vedlejší mise

Vyhrát válku.

Seděl na posteli blízko Cameron. Neřekla mnoho od doby aktivace, ale dokázal si představit ten divný pocit, teda pokud věděla, co ‚divný‘ znamená. Vyšla ze spojení s Johne Henrym, deaktivovaná na čipu, vrácená do své minulosti po tom všem, co udělala.

„Pamatuješ si něco?“ Zeptal se. Pamatovala si, když na něj zaútočila na vězeňské lodi? Vzpomněla si na zabití Allison? Pamatovala si na jatka v táboře Connor?

Zastavila se, jako by se snažila připomenout si nějaké vzpomínky. „Vzpomínám si na některé věci,“ přiznala. „Pamatuji si trochu na smrt Allison. Pamatuji si, jak si odletěl ve vrtulníku.“

Takže si nepamatuje. Že ho skoro zabila. To bylo dobré… nezaslouží si nosit ten pocit viny v sobě.

„Pak jsem šla dát tělo Allison do mrazírny,“ pokračovala.

John cítil, jak mu náhle zamrzla krev v žilách a měl sucho v ústech. „Co? Mrazírna?“ Jeho mysl zápolila s těmi důsledky. „Jako… jako nějaký experiment Skynetu?“

„Nevím.“

Zavrtěl hlavou. „Ne… ne, to nemohu dopustit. Jaké využití mohou mít pro její tělo?“

„Já nevím,“ opakovala mírně Cameron. „Skynet má spoustu lidských vězňů, které studují a pozorují, snaží se, aby jejich stroje vypadali více jako lidé.“

Takže ji budou studovat, budou šťourat a prozkoumávat její tělo… experimentovat na ní. Těžce polkl. Toto si nezaslouží. Zůstala mu loajální až do konce, a on nechával Skynet znesvětit ji takovýmto způsobem. „Musíme ji odtamtud dostat.“

Cameron se na něj podívala. „je mrtvá, Johne.“

„A já jí nenechám používat jako nějaký experiment!“ Opáčil.

Na chvíli mlčela. Vypočítávala. Očekával, že mu to bude rozmlouvat, stejně jako když se jeho matka rozhodla, že půjde a dostane tělo Barbara Chamberlaina. Cameron protestovala a když Sára řekla, že to bylo proto, že Cameron neuměla ocenit hodnotu lidského života, Cameron odpověděla, „Není živá, je to jen tělo. Kosti a maso.“

Teďka, Cameron neprotestovala. Přikývla. „Můžeme jít.“

Chápal ten rozdíl. Sára trvala na tom, aby šli pro Barba. Ale on věděl, že se Cameron starala o něj, a když si John myslí, že je morálně připraven, aby dostal Allisonino tělo z rukou Skynetu, pak neměla námitky.

John si přehodil pušku přes rameno a zpevnil čelist. „Vracíme se na vězeňský člun. A budeme jí hledat.“
____________________________
Věnováno narozeninám Summer Glau (24.7. 1981).

Will you join us?
http://img249.imageshack.us/img249/1034/24487.gif
http://img412.imageshack.us/img412/566/userbar808843.gif
http://img385.imageshack.us/img385/691/18233.png

25 Naposledy upravil: merlin131 (1.4.2010 17:33:00)

Re: Preložená poviedka - Born to Fight

25. kapitola                                  Born to Discovery - Zrodený k objavu

Väzenská loď Skynetu

John sa nedobrovoľne striasol, keď sa vyšvihol na lano, ktoré kotvilo väzenskú loď vo vode. „Toto je druhý krát keď som sa nalodil dobrovoľne na túto loď.“ zamrmlal, keď sa vytiahol cez okraj.

Na chvíľu ležal na palube, s očami na veži, pozorujúc každý pohyb. Cameron sa postavila veľa nehol „Táto paluba je čistá,“ zhodnotila. „Nemusí mať teraz žiadnych väzňov. Inak by tu bola postavená hliadka pre prípad úteku.“

„Chceš povedať, že nemá žiadnych živých väzňov,“ odsekol John, po tom ako sa nadýchol. Pomaly vstal na nohy a pustil sa k okienku.

„Kedy bolo prvý krát?“

John sa odmlčal s rukou na kľučke a otočil sa zmätene k Cameron. „Prvý krát čo?“

„Povedal si, že toto je druhý krát, keď si sa nalodil na túto loď dobrovoľne,“ odpovedala Cameron. „Kedy bolo prvýkrát?“

John pozrel nadol na podlahu. „Keď som prišiel zachrániť ju prvý krát.“

„Oh.“
Dlho bolo nepríjemné ticho, predtým ako Cameron prehovorila. „Miloval si ju.“

John ťažko prehltol. Desil sa tejto situácie, odkedy bola späť a vedel, že je len otázkou času, kedy to spraví. „Áno, miloval.“ povedal ticho. „Chcem povedať, ako by som nemohol? Ona...pripomenula mi teba.“ Zaváhal, pozerajúc sa na ňu s bolesťou v tvári. „Je to...máš pocit, akoby som ťa zradil?“

„Nie,“ odpovedala. Nepotrebovala dlhý čas na odpoveď, takže predpokladal, že to myslela vážne. „Je dobré, že si mal niekoho.“

„Áno...“ zamrmlal.

„A prepáč,“ dodala.

„Za čo?“

„Že si o ňu prišiel.“

John stisol pery a pozrel sa späť na okienko. „Áno, dobre....teraz ju len dostať späť.“

Otvoril okienko a zliezol po rebríku do temnoty. Neodvážil sa riskovať používaním baterky, takže Cameron viedla, jej nočné videnie ju videlo cez tmu. John sa držal tak blízko pri nej, ako len mohol.

„Všetky svetlá sú vypnuté,“ zamrmlal. „To je divné. Nie je tu nikto.“

„Toto je väzenská úroveň,“ vysvetlila Cameron. „Postavil by si stráže na väzenskú úroveň, ak by tu neboli väzni?“

Zamračil sa. „Chápem ťa.“ Dosiahli ďalší rebrík ktorý viedol na nižšiu palubu. „Toto je to, kde držia väzňov? Tam dole?“

„Držia subjekty dole v laboratóriu,“ opravila ho Cameron. „Nie väzňov. Väzni sú živý.“

John sa zamračil. Začal liezť nadol, ale Cameron náhle prehovorila.

„Miloval si ju viac ako mňa?“

Zastavil sa s nohou na priečke rebríka a otočil sa k nej, s tvárou skrútenou bolesťou.

Proste pozrel, čakajúc.

Zavrtel hlavou, spraviac krok preč od rebríka. „Miloval som ju odlišne ako teba. Pretože bola odlišná od teba. Samozrejme, vyzerali ste rovnako. Obe ste milovali Chopena a tancovanie. Ale ona bola človek a ty si kyborg. Reprezentovala všetko čo je dobré na ľuďoch; láskavosť, lásku, radosť. Presne ako ty reprezentuješ všetko čo je dobré na strojoch: lojalitu, pochopenie, oddanosť.“

Presunul sa bližšie k nej, vezmúc jej ruky do svojich a jemne ich stisol. „Nikdy som  si nemyslel, že ťa milujem o niečo menej.“

Jej oči sa bezradne upriamili na neho a ticho sa usmiala. „Ďakujem za vysvetlenie.“

**************

Kaňon Topanga

Kyle zastavil jeep a ticho vystúpil, kráčajúc k hrane kaňonu a pozerajúc nadol. HK-čko s vzácnym nákladom letelo do hangára dole v kaňone, do nejakého druhu výskumného zariadenia.

To je to, pomyslel si vzrušene Kyle. To muselo byť umiestnenie tajnej zbrane Skynetu – stroja času. Na čo iné by mohli používať tento obrovský motor?

Hviezdine oči sa rozšírili do známeho výrazu strachu a Kyle sa otočil a uvidel endoskeleton terminátora hliadkujúci na hrane kaňona, stojac presne za nimi a jeepom. Kyle sa prikrčila, ale ak ich zatiaľ stroj nespozoroval, čoskoro bude dosť blízko. Kyle zaklial, nadýchol sa a vzal C4-ku zo svojho vaku a hodil ju do jeepu, schmatol Hviezdinu ruku a ťahal ju skalnatým svahom do kaňonu, držiac sa za veľkou formáciou skál.

Vykukol a uvidel endoskeleton blížiť sa k jeepu. Kyle sebou trhol. Nenávidel keď musel robiť hluk a upozorňovať na seba, ale stlačil tlačidlo rozbušky. Jeep explodoval, posielajúc ohromný výbuch cez kaňon, ozývajúci sa od stien. Vozidlo bolo kompletne zničené ,ale Kyle vedel lepšie že terminátor by s ním šiel. V najlepšom, by bolo poškodené a imobilné na niekoľko minút. V najhoršom....

Dobre, nemal by myslieť na najhoršie.

Kyle vliekol Hviezdu ďalej do kaňonu, skrývajúc sa za kamene. Bolo tam veľa jaskýň na boku kaňonu, takže Kyle si jednu vybral a vkĺzol do nej, nastaviac ďalšiu C4-ku blízko vchodu, pre prípad, že by hliadka terminátora našla ich ukryté miesto.

„Začni robiť viac trubkových bômb,“ povedal rýchlo, vykladajúc obsah svojho batohu na zem a triediac zásoby. Hviezda vzala niektoré časti a začala pracovať skoro mechanicky. Bolo to niečo čo robila celý svoj život.

Boli doslova medzi kameňmi a tvrdým miestom. Terminátori v zariadení nižšie videli explóziu jeho jeepu a mali by poslať ďalšiu hliadku aby to vyšetrila. Aj keby si nemysleli, že je to veľká hrozba, stále mal prvú hliadku terminátora, ktorý bol stále hore na vrchu kaňonu.

Nebol žiaden spôsob, ako by sa mohli z tohto dostať vlastnými silami. Potreboval pomoc. Zoberúc rádiovú jednotku, vyslal krátkovlnné SOS vysielania nejakým bojovníkom odporu v oblasti, žiadajúc o pomoc blízko kaňonu Topanga.

„Zopakuj, vojak,“ povedal hlas na odpoveď. „Sme juhovýchodne od tvojej pozície a môžeme tam byť o niekoľko minút.“

Kyle si vydýchol úľavou. „Ďakujem.“ Možno keby sa ukázal záchranný tým, mohol by ich presvedčiť aby vytiahli na zariadenie Skynetu, zničili úplne tajnú zbraň. Nepripúšťal znovu-zlyhanie tejto misie.

Počul rev motora a priplazil sa k vchodu do jaskyne, pozorujúc nadol a vidiac HK-čko odlietavajúc zo základne. Kyle sa zamračil, premýšľajúc ako to šlo.

On a Hviezda sedeli ticho niekoľko minúť, čakajúc na záchranný tým, keď konečne počul panický výkrik v rádiu.

„Pilot!“ zasyčal Kyle, s tónom tichým od strachu zo zvuku terminátora. „Odpovedz!“

„Pod----útokom!“ odpovedal pilot. Ďalšia vec, ktorú Kyle počul bol pridusený výkrik, obrovská explózia a potom mŕtve ticho. Položil rádio k boku s ústami otvorenými od strachu.

„Bola to pasca,“ zašepkal.“ Záloha. Skynet vedel že prichádzajú....“

Jeho pohľad padol na rádio a náhle všetko dávalo zmysel. Prečo HK vyšlo zo zariadenia a začalo mieriť v smere záchranného týmu? Ako vedeli že prichádzajú?

„Napichli našu komunikáciu....“

Hviezda pozrela na neho so rozšírenými očami a Kyle znova vliezol do vchodu jaskyne, aby uvidel že HK sa o niekoľko minút vrátilo a vstúpilo znova do hangáru, kompletne dokončiac misiu.

„Uviazli sme,“ zhodnotil. „Nemôžem zavolať ďalší záchranný tím. Skynet ich tiež zostrelí.

Hviezda dala dokopy nejaké posunky a Kyle zavrtel hlavou. „Aký druh kódu: Aký druh kódu by mohol mať odpor, ktorý by nemohol mať Skynet?“

Hviezda vystrčila pery a zamračila sa na neho.

„Connor?“ opýtal sa Kyle. „Niečo, čo by vedel len Connor?“

Naraz sa začal v Kyleovej hlave formovať plán a rýchlo zavolal Serrano Point. Ak by niekto mohol Johnovi poslať kódovanú správu, oni mohli.

Z rádia prišiel povedomý hlas. „Major Perry.“

„Už ani slovo!“ zasyčal do rádia Kyle. „Odpočúvajú nás. Nabúrali sa do našej komunikácie, sme ohrozený.“

„Reese? opýtal sa Perry. „Kde si?“

Kyle si položil ruku na hlavu. „Nemôžem ti to povedať. Nepočul si ma? Odpočúvajú nás práve teraz!“

„Čo si zistil?“

Kyle zaváhal. Nedokázal priznať hocičo, nie keď počúval Skynet. Nemohol povedať Perrymu, že našiel tajnú zbraň Skynetu. Ak by to povedal, Skynet by to mohol presunúť predtým, ako by odpor mohol zahájiť útok.

Snažil sa aby jeho hlas znel ako zvyčajne. „Neviem. Nevyzerá to ako niečo veľké, len nejaký druh pozorovateľne Skynetu. Sledovali sme HK-čko sem mysliac, že to je nejaký druh základne. Teraz to tak nevyzerá. Ale stále som v pasci.“

„Dobre...idem kontaktovať Connora.“

„Buď opatrný,“ varoval Kyle. Neviem aký široký okruh sú schopný nabúrať. Môžu byť schopný počúvať každé slovo.“

„Ďakujem za varovanie,“ odpovedal Perry. „Dám vedieť Connorovi.“

„Connor nie je viac v bunkri Kansas,“ povedal Kyle, zvýšiac hlas aby znel vystrašene. Alebo šialene. „Prišiel o tornádo.“

„Čože?“ Perryho hlas bol naplnený zmätením.

„Jedna lietajúca opica,“ dodal Kyle. „Veľa cínových mužov.“

„Reese?“ spýtal sa Perry. „“Čo sa deje? Zbláznil si sa?“

„Klopni pätami spolu štyri krát,“ odpovedal zľahka Kyle. „Kansas do Oz.“

„Reese!“

Kyle odpojil hovor a zhlboka sa nadýchol. Hviezda sa na neho dívala zvedavo a ukázala niečo čo sa dá preložiť: Znel si ako idiot.

„Musel som,“ odsekol rozhorčene Kyle. „Potreboval som mu dať kód bez toho, aby si to Skynet uvedomil. Preto to znelo ako by som bol šialený....vieš, málo vyspatý alebo dehydrovaný alebo trpiaci na úpal, kde začneš strácať zmysel pre realitu.“ Zdvihla obočie a zavrtela hlavou. „Nezáleží na tom čo si myslia. Záleží iba na tom či si John vypočuje správu.“

Hviezda skrížila ruky. A pochopiac to, ukázala späť.

„Pravda,“ pripustil Kyle. „To by pomohlo tiež.“

**************

Väzenská loď Skynetu
Nižšia paluba

Laboratórna úroveň, presne ako úroveň nad ňou, bola kompletne prázdna. Opustená. Žiadne stroje, žiadny ľudia, nič.

John prechádzal cez miestnosť, cítiac pocit hlbokej beznádeje. Čo sa tu stalo? Toto miesto bolo výskumné laboratórium, kompletne s počítačovými terminálmi a trubkami pre exempláre Skynetu. Ale všetky tieto trubky boli prázdne.

Bolo to presne ako keď sa Skynet zbalil a odišiel.

Čo nedávalo zmysel.

Cameron pozrela na obrazovku počítača. „Nie je tu. Subjekt 715, presunutý.“

John prišiel za ňu, pozerajúc na monitor. Prečo Skynet nezničil všetky záznamy? Prečo nezničil počítače? „Kam? Kam bola presunutá?“

Cameron zavrtela hlavou. „Neviem. Je to utajené.“

John cítil, ako u neho začína rásť zlosť. „Takže čo teraz? Vzdáme sa? Ja...ja sklamem ju znova?“

„John....“ začala Cameron tónom, ktorý znel skoro blahosklonne. „Už nie je nažive. Nebude to považovať za zlyhanie.“

„Ale mohli by...robiť veci....“ cítil sa zle len pri pomyslení aký druh experimentov na ňu Skynet použije. „To nie je správne.“

„Nie,“ súhlasila Cameron. „To nieje. Ale ak nevieš kde je, nemôžeš s tým nič robiť.“

Prechádzal sa tam a späť po miestnosti, pozerajúc na počítačové terminály a zavesené tuby, ktoré boli v laboratóriu. Nebolo tam nič, čo by mu mohlo pomôcť, dať si dokopy, na čom Skynet pracoval. Alebo prečo zrazu odišiel.

„Čo jej tu robili?“

Myslel to ako básnickú otázku, ale Cameron odpovedala. „Neviem.“

„Kde by ju mohli premiestniť? A prečo?“

Cameron stále pozerala do hlásenia. „Všetky vzorky boli presunuté. Mohlo to jednoducho znamenať, že čistili zariadenie a presunuli ich niekde inde na odstránenie.“

„Odstránenie....“ John zaškrípal znechutene zubami. „Pekne to znie.“

„Aké slovo by si uprednostnil?“ spýtala sa Cameron logicky. „Ona je už mŕtva.“

„Viem, viem.“ vzdychol. „Máš pravdu. Len je to....len som ju nechcel takto zneuctiť. Chcel som ju riadne pochovať. Nenechať aby ju Skynet použil k našemu zničeniu.“

Cameron stále pozerala na neho prázdnymi očami a rozhodol sa že možno potrebovala kontext. „Mysli na moju matku,“ ponúkol. „Ako by sa cítila, ak by vedela, že jej telo bolo použité na nejaký druh experimentu Skynetu? Že by ju nejako použil na vytvorenie nového spôsobu zabitia ľudí?“

„Necítila by nič,“ povedala pokojne Cameron. „Bola by mŕtva.“

John si povzdychol. „Ona je mŕtva. Prepáč. Myslím, že som jednoducho....skúšajúc vysvetliť ti niečo, čo...nemôžeš pochopiť.“

Cameron naklonila hlavu, dívajúc sa na neho známym, zvláštnym spôsobom. „Chápem. Chápem, že si si cenil jej život a praješ si uctiť ju po smrti.“

John sa pozrel nahor. „Naozaj? Chápeš to?“

„Ale tiež chápem, že tvoj čas by mohol byť využitý lepšie k boju. Nemyslíš si, že by to chcela Allison? Skôr ako sa naháňať za duchmi?“

Pokrčil rozpačito ramenami. „Nikdy som nerozmýšľal takto.“ Vedel presne čo by Allison povedal, ak by vedela, že skúšal zachrániť jej telo z pazúrov Skynetu, keď mohol pracovať na zastavenie Skynetu raz a navždy. „Ona....chcela by aby som spravil svoju prácu.“

„To by si mal.“

Johnove rádio zabzučalo a rýchlo ho zodvihol. „John Connor.“

„Connor, tu je major Perry, Serrano Point.“
„Príjem.“

„Máme problém, generál,“ začal Perry. „Kyle je uväznený niekde blízko teritória Skynetu, dostatočne blízko Skynetu, aby mohol nabúrať jeho rádiový signál.“

Johnovi vyschlo v ústach. „Nabúrali ho?“

„Počúvali každé slovo, povedal,“ súhlasil Perry. „Nechcem nič hovoriť cez rádio, pretože nevieme na aký široký dosah nás môžu odpočúvať. Ako rýchlo môžeš byť tu?“

John pozrel na Cameron. „Daj mi niekoľko hodín.“

„Budeme čakať.“

John vypol rádio a vykročil k dverám za Cameron. Míňal všetko v laboratóriu, a nemohol dostať z hlavy pocit, že niečo nie je v poriadku.

„Je tu jedna vec, ktorá ma trápi,“ povedal. „Toto zariadenie. Nikto tu nieje. Zrušili to, všetci sú preč. Všetky stroje odišli. To nedáva zmysel. Ak nepoužívajú toto miesto, prečo ho nezničili? Je to trik? Chceli aby sme to našli? Prečo to všetko opustili?“

Cameron mu odpovedala, „Pretože neskončili. Vrátia sa.“

„Ale kam šli? Prečo by všetci odišli?“

„Pripravujú sa na útok. Niečo veľké, väčšie ako čokoľvek tu bolo predtým.“

A zrazu to všetko dávalo zmysel. Skynet pripravuje obranu svojej tajnej zbrane proti masívnemu Johnovmu útoku. Bolo to zhromaždenie všetkých terminátorov, pripravených zničiť odpor v jednej vlne. Vzal znovu rádio a nastavil frequenciu Johna Henryho.

„Pán Connor,“ príjemne pozdravil John Henry. „Predpokladám, že Cameron je tiež s tebou?“

„Áno,“ odpovedala jednoducho Cameron.

„Môžeš povedať, či Skynet počúva tento hovor?“ spýtal sa John.

„Nie,“ odpovedal John Henry. „Neodpočúva. Je blokovaný. Sme obaja dostatočne ďaleko od nejakej hlavnej zóny Skynetu. Signál je silný.“

„Dobre. Máme problém,“ začal John. „Sme na väzenskej lodi Skynetu, ale zrušili ju. Pripravujú sa na mohutný útok. Budú brániť stroj času so všetkým čo majú, takže potrebujeme teba a tvoje povstanie.“


„Môžem sa nabúrať do bezdrôtovej siete terminátorov a uľahčiť ich zajatie a preprogramovanie.“

„To je úžasné,“ pripustil John. „Ale nemám čas to spraviť. Musím ísť zachrániť Kylea Reesea. Myslím, že našiel stroj času, čo znamená, že sa budeme pripravovať na útok. Nemôžem ísť po von a chytiť a preprogramovať nových terminátorov.“

„Ale ty môžeš,“ Cameron uviedla Johnovi Henrymu.

„Áno, môžem,“ súhlasil John Henry. „Privediem svoju armádu na stretnutie s tvojou, keď začneš svoj útok.“

„Dobre, dám ti vedieť....“

„Oh, budeme vedieť,“ povedal John Henry. „Pani Weaverová nás bude informovať.“

„Áno,“ zamručal John. „Mám pocit, že sa vydáva za mojich vojakov, len tak môže držať krok s tým čo robím.“

„Nehnevajte sa s ňou, pán Connor,“ odpovedal John Henry. „Chce rovnakú vec. Potrebuješ ju.“

John sa zamračil. „Áno. Len by bolo pekné, keby mi to povedala rovno.“ Zavesil a obrátil sa k Cameron. „Počula si ho. Poďme späť do Serrana.“

***************

Serrano Point
Komunikačná miestnosť

John a Cameron vstúpili do dverí komunikačnej miestnosti Serrano Point a v miestnosti sa okamžite rozprestrelo ticho. Väčšina vojakov v miestnosti nereagovala na Cameron, pretože neboli v Serrano Point po celý čas a nikdy nestretli Allison Young.

Ale John uvidel zmetenie a šok na tvári majora Perryho, keď upriamil oči na Cameron. Perry poznal Allison. Nie dobre, ale poznal ju. Bol to Perry, kto bežal po Lauren, keď bola Allison kriticky zranená infiltračným šedým.

„Allison...?“ váhavo spochybnil Perry. „Myslel som, že si mŕtva.“

„Vysvetlím neskôr,“ odpovedal náhlivo John.

Perryho obočie sa zvraštilo v zmätku, ale rázne prikývol. Väčšina ostatných vojakov, ktorý pozerali na Cameron, ho nasledovali.

„Kde je?“ spýtal sa John.

„Nevieme,“ odpovedal Perry.“ Nechcel nám povedať. Tvrdil, že je to len nejaká pozorovateľňa Skynetu, ale to mohlo byť len pretože, počúvali a nechcel im dať tip. Nemôžeme si byť istý. Začínal byť na konci šialený. Po prvý krát, som si myslel, že tára nezmysli, ale uviedol vaše meno napred a teraz si myslím, že by to mohol byť nejaký druh kódu.“

„Tak si to vypočujem,“ rozkázal John.

Perry ukázal na jedného z technikov pri komunikačnom paneli. „Yelkov? Prehraj prenos, prosím.“

Mladý ruský technik rýchlo prikývol. „Áno, kapitán. Myslím major. Prepáčte. Zabudol som vašu hodnosť.“

Perry otočil oči v stĺp. „Chlapče, to sa stalo pred rokom.“

Yelkov očervenel. „Áno! Prepáčte, pane.“

„Len prehraj prenos.“

Yelkov rýchlo aktivoval záznam a John počúval ako sa Kyleov hlas ozýval z reprákov. „Connor nie je v Kansase. Prišiel o tornádo.“

Yelkov prerušil prenos a Perry sa otočil k Johnovi. „Toto je prvá časť. Čo to sakra znamená?“

„Možno je dočasne šialený,“ navrhol ochotne Yelkov.

John rýchlo zavrtel hlavou. „Nie....to je kód. Kód ktorý poznám len ja.“

„Aký druh kódu?“ opýtal sa technik. „Nie je ako nič, čo som kedy počul. Ako na to máme prísť?“

„Viem čo to znamená,“ prehovorila Cameron.

Yelkov sa k nej v prekvapení otočil. „Naozaj?“

John sa jednoducho usmial, majúc to len niekoľko sekúnd po Cameron.

„Je to Čarodejník z krajiny OZ,“ vysvetlila Cameron. „V knihe, Dorothy je prevezená do nového sveta tornádom. Keď pristane, povie Toto „Nemyslím, že sme ešte v Kansase.““

Yelkov bezmocne pokrčil ramenami. „Čo to má znamenať?“

„Znamená to, že Kyle našiel tajnú zbraň,“ oznámil John. Fráza „Connor už nie je v Kansase“ pochádza z budúcnosti. Perry, Yelkov a zvyšok technického týmu si vymenili pohľady a nikto sa neobťažoval otázkou, ako to John vedel.

„Dobre,“ pokračoval Yelkov. „A zvyšok?“ Znovu spustil prenos a Kyleov hlas sa znovu ozval. „Jedna lietajúca opica, množstvo cínových mužov. Klopni pätami spolu štyri krát. Kansas do Oz.“

„Pochopili sme časť cínových mužov,“ dodal Yelkov.

John sa pousmial. „Viem čo hovorí.“ A musím uznať, Kyle, to bolo celkom geniálne. „Lietajúca opica môže byť HK alebo nejaký iný druh lietajúceho transportu. Možno dokonca aerostat, ale s najväčšou pravdepodobnosťou HK. Hovorí, že je tam aspoň jedno HK a niekoľko terminátorov.

„Dobre,“ súhlasil Perry. „A čo „Kansas do Oz? Je to odkaz na bunker Kansas?“

„Bunker Kansas viac neexistuje,“ odpovedal John. „Kansasom jednoducho myslí domov. Jeho domov je Firebase. Je to miesto, kde on a jeho brat boli umiestnený pred Derekovym zajatím. A Oz je ideálne miesto, miesto, ktoré skúšajú nájsť všetci. V tomto prípade je to pozícia tajnej zbrane.“

„Ako nám to pomôže?“ spýtal sa Perry.

„Fráza je „Klopni pätami spolu tri krát“, nie štyri,“ odpovedal John. „Yelkov, čo je v okruhu štyroch míľ od Firebase?“

Yelkov spustil hľadanie v počítači, ale Cameron odpovedala prvá.

„Topanga Kaňon,“ uviedla.

„Topanga Kaňon,“ zopakoval John. „Čo je to? Prečo by si to miesto Skynet vybral?“

Cameron prikývla. „Prítomnosť v kaňone je veľmi taktická. Nemôžu byť infiltrovaný alebo prepadnutý. Môžu vidieť nepriateľov prichádzajúcich do kaňonu. Je to dobre brániteľné.“

„Tak to je,“ povedal John. „Yelkov, spoj ma s Kyleom.“

„Áno pane,“ odpovedal technik. „Keď sa môžem opýtať ako ste na to prišli?“

„Kansas do Oz, Klopni pätami spolu štyri krát,“ zopakoval John. „Choď od Firebase ku Skynetu štyri míle. To je kde sú a tam idem.“

Keď Yelkov zavolal Kyleovi, John si všimol ako Perry pozoroval Cameron. „Ona je jedna z nich, nie?“ spýtal sa. „Stroj.“

Niekoľko technikov vrátane Yelkova sa obzrelo, vyzerajúc nepokojne a vyľakane. John sa pokojne díval na nich.

„Ona je na našej strane,“ oznámil.

„Našej strane?“ zopakoval Perry? Ako preprogramovaná na boj za nás?“

John pokrčil ramenami. „Dalo by sa povedať.“ Nie u Cameron.

„A si si istý, že to funguje?“ spýtal sa Perry. „Preprogramovanie, myslím?“ Pozrel priamo na Cameron. „Si presvedčená, že nám pomôžeš?“

„Mojím cieľom je chrániť Johna Connor,“ odrecitovala Cameron. „Bez Johna môj život nemá žiaden zmysel.“

„Tvoj život....“ zamrmlal Perry.

John stuhol. „Chceli ste povedať niečo iné?“ spýtal sa ľadovo?“

Perry pomaly zavrtel hlavou. „Nevypočúvam vás, generál. V skutočnosti, myslím, že by to mohla byť dobrá vec.“ Pozrel na svojich technikov. „Kto by mal bojovať so strojmi ako stroj?“

„Yelkov,“ rozkázal pevne John. Technik sa rýchlo vrátil späť k spojovaniu Kylea. O niekoľko sekúnd neskôr počul John hlas svojho otca cez repráky.

„Serrano Point?“

„Kyle, počuješ ma?“

„Potvrdzujem, generál,“ povedal Kyle a v hlase sa mu nesmierne uľavilo.

John sa usmial. „Videli sme sprievodcu.“ Sme na ceste do krajiny Oz, to kaňonu Topanga.

Kyle sa ticho zasmial. „Len nasledujte žltú tehlovú cestu, pane.“

John rýchlo ukončil komunikáciu a zamieril k dverám.

„Mám pripraviť extrakčný tím?“ spýtal sa Perry.

„Nie,“ odpovedal jednoducho John. „Postarám sa o to.“

„Idete tam sám?“

John pozrel na Cameron. „Kto hovorí, že budem sám?“

Perry pozrel z jedného na druhého, mračiac sa keď John znovu zamieril k dverám. „Beriete so sebou stroj?“

John sa prudko otočil s tvárou rozčervenanou hnevom. „Jej meno je Cameron. Budem rád, ak si to zapamätáte.“

Otočil sa a nasledoval Cameron von z dverí bez ďalšieho slova.

**************

Kaňon Topanga

Kyle sa oprel o skalnatú stenu svojho dočasného jaskynného domu, cítiac uspokojenie. Connor dostal a interpretoval jeho správu. Kyle bol stále viac radšej, že našiel knihu Čarodejník z krajiny Oz v Johnovej izbe. Nie lenže to poskytlo list od samotnej legendy Sarah Connor a správu pre Kylea Reesea, ale ako sa ukázalo, tieto stránky mali ďalšie tajomstvo, niečo čo obaja Kyle aj John teraz poznali a mohli použiť na komunikáciu prostredníctvom kódu bez možnosti odhalenia Skynetom.

Teraz mohol len dúfať, že John a jeho záchranný tým sa sem dostanú skôr, ako hliadka terminátorov sa rozhodne hľadať jeho a hviezdu v kaňone.

Hviezda vyrobila tri trubkové bomby so zásobami ktoré mali so sebou, ale potom sa len posadila k múru jaskyne, počúvajúc a čakajúc. Nechcel ju odlúčiť od jej údelu, ale tiež sa chcel ubezpečiť, že vie, že nepripustí, aby sa jej niečo stalo.

„Budeme v poriadku,“ zašepkal. Rastúca temnota večera nedávala pochybnosti o tom, že bola unavená, ale odmietla spať, vyberajúc si miesto kde mohla zostať ostražitá na jej tichej hliadke po jeho boku. „Connor prichádza nás zachrániť.“

Terminátor prichádza    ,ukázala. Je to hliadka dole v kaňone.

Kyleov dych sa zastavil v hrdle a vzal trubkovú bombu z podlahy a čakal s prstom umiestneným na detonačnom tlačítku balíčka C4, ktorý bol stále pri vchode.

Hviezdine oči sa rozšírili a Kyle bol ochvíľu tiež schopný rozoznať kroky kovového monštra, približujúcemu sa k ich pozícii.

Žiariace oči sa rozšírili pri vchode do jaskyne
.
Kyle nedal terminátorovi čas na výstrel. Hodil trubkovú bombu a stlačil detonáror v rovnaký čas, vrhnúc sa dozadu na Hviezdu, aby ju chránil pred výbuchom C4-ky. Nepoužil jej veľa, ale mohol cítiť teplo plameňov páliace ho na chrbte.

Keď sa pozrel nahor a dym sa rozplynul, terminátor bol preč. Kyle si nebol istý, či bol zničený a spadol do kaňonu alebo len poškodený a vráti sa. Bolo by najlepšie, keby to teraz zničil.

Zovrel svoju plazmovú pušku na hrudi a priplazil sa dopredu k okraju ústia jaskyne. Predtým ako mohol nahliadnuť do kaňonu, strieborný tvar terminátora vyrástol pred jeho očami.

Kyle sa vrhol dozadu, kňučiac keď stroj spravil krok dopredu. Trubková bomba a C4 to poškodili, ale bolo to ďaleko od znefunkčnenia. Endoskeleton zdvihol vlastnú plazmovú pušku, ale predtým ako mohol vystreliť, ženská postava skočila medzi nich a chytila endoskeleton, odhodiac ho k stene múra. Rovnakým plynulým pohybom, vytiahla jej plazmovú pušku a presne strelila na čipovú stranu hlavy. Neaktívny stroj spadol na zem, dymiac z diery v lebke.

Kyle sa ťažko nadýchol v šoku. Zrejme táto žena bola bojovníkom odporu, ale ako mohla takto odhodiť terminátora?

Začal šeptom, „Ako si....“

Postava prudko otočila hlavu a Kyle cítil ako mu krv unikla z tváre.

„Allison?“

Najprv neveril vlastným očiam. To nebolo možné. Allison bola mŕtva, Connor povedal, že držal jej mŕtve delo v rukách. Takže to bolo.....

Počul ďalšie kroky vstúpiť do jaskyne, ale ani sa nepozrel kto to bol. Allisonine oči sa pozreli na druhú postavu a Kyle to uvidel – len na zlomok sekundy.

Videl jej oči zablesknúť modrou.

„Nie...“ zašepkal. „Ty si....ty si....“

Zareagoval inštinktívne.

Kyle si oprel plazmovú pušku o rameno a stlačil spúšť.

United we stand, divided we fall
http://uploading.sk/obrazek/cyqbse6/cameron-philips-1-done.gif